Moje pleť nikdy dokonalá nebyla a jsem si jistá, že ani nebude. Avšak po porodu je to jako kdybych prožívala znovu pubertu. Měsíc co měsíc se spolu s menstruací můj obličej mění v červené pole. Každá reklama slibuje zázraky, peníze se jen sypou, ale pořád zkouším, co bude to pravé zrovna pro mě. Když na mě vyskočila zpráva o testování krému BAZA light, říkala jsem si, že zkusím štěstí. 

Bylo to mé první testování vůbec. Těšila jsem se, až dojde balíček a přijde ten slibovaný zázrak. No... zázrak se úplně nekonal. Hned ze startu mě zaskočila konzistence krému, jsou v něm hrudky. Nebyly mi na obličeji úplně příjemné a nakonec jsem se vždy sloupla.

Co hodnotím kladně je, že krém velice rychle zasychá, vytvoří na pleti jakýsi film a kůži stáhne. Snažila jsem se krém nanášet vždy ráno a večer, to šlo ale pouze tehdy, když jsem byla doma. Protože jsou v krému hrudky, nejde se ráno namazat a vyjít do města. Tedy jde, ale o takovou pozornost nestojím 😁

Kdykoliv se objevil nový menší pupínek, nanesla jsem krém a do 3-4 dnů bylo po něm. Bohužel na to horší akné u mě krém úspěch neměl a musela jsem se vrátit ke krému z lékárny. 

Můj závěr je takový, že jistý účinek u krému jistě je. Se začínajícím pupínkem si poradí dobře, větší vyrážky už bych tím ovšem neléčila. Já sama za sebe zůstanu u sice dražšího krému z lékárny a Baza light krém zkusím dát dále na testování 15-leté sestře.

#test_bazalightkrem  #zkusenosti_bazalightkrem

Že se přej zbavím beďarů, říkali... Že budu mít pleť bez pupínků, říkali...

Testování krému BAZA light jsem brala jako výzvu. Můj obličej vypadá většinu času jako sopečná půda a vzhledem k tomu, že pracuju jako personalista, bez kvalitního krycího make-upu prostě nedám ani ránu. Do různých krémů a výmyslů jsem za svůj život nasypala slušné jmění a nic moc užitku mi to nepřineslo. Tak proč nezkusit další? A navíc zadarmo. No popravdě, zem se nezatřásla...

To si mám fakt fotit selfie bez filtru? Taková, jaká opravdu jsem? No dobře. Balíček přišel, vyfotila jsem se u zrcadla a začínám testovat. Krém má podivnou konzistenci, dělají se v něm kousky, ale asi to tak má opravdu být. Kontroluji příspěvky ostatních testerek a sdílí stejné zkušenosti. Uklidňuje mně to, krém si nanáším na obličej a jdu něco dělat.

Taky jste si jako školou povinné dívky natíraly lepidlo na ruce? Pak ho nechaly zaschnout a slupovaly krustičku? Tak takový pocit jsem měla z krému já!!! Udělal mi na obličeji povlak, pak se roztrhal a já si zbytky krému prostě musela "oloupat". Natírat se ráno a dát krém pod make-up je absolutně nereálné. O nějaké hydrataci nebo výživě nemůže být ani řeč. Krém stahuje kůži, zmenšuje póry, ale to je tak všechno. Mažu na noc, ráno se budím a opráším si obličej. Příjemné to není, ale slíbila jsem testovat, tak testuji.

Po měsíci uznávám, že pupínků ubylo. Stahování pleti je znát, nedělají se mi velké a mokvavé beďary, ale kůže mně pálí a je vysušená. Pro puberťáka asi dobrý, pro mojí pleť 30+ potřebuji něco jiného. Nemůžu říct, že jsem úplně nespokojená, krém bych asi koupila zoufalé pubertální dceři, která potřebuje zatočit s beďarama. Já se s ním ale rozloučím a po ukončení testu si místo v mojí domácnosti nenajde.

#test_bazalightkrem  #recenze #zkusenosti_bazalightkrem

Alopecia areata není onemocnění, které by bolelo fyzicky. Ztráta vlasů však zanechává důsledky především psychické. Ačkoli moderní medicína zná několik cest, jak alopecii léčit, úspěšnost léčby není výrazná. Co je třeba léčit, je pak hlavně sebevědomí žen, které alopecie potká. A na tom se můžeme podílet my všichni.

Vlasy jsou pro ženy jednou z nejdůležitějších součástí jejich fyzické identity. Barvíme je, stříháme, pečujeme o ně jako o jednu z nejviditelnějších částí našeho vzhledu. Od doby, kdy holčičky dorostou prvním copánkům, až do stáří jsou vlasy považovány za důležitý atribut fyzické krásy.

Alopecie neboli holohlavost

Alopecie je všeobecný název pro holohlavost, která může mít mnoho příčin. Alopecia areata je pak druhem vypadávání vlasů, které postihuje zejména ženy v mladém věku. Příčinou tohoto druhu alopecie je autoimunitní reakce těla. Bílé krvinky v tomto případě napadají růstovou zónu vlasů. Kromě vlasů může vypadat i obočí, řasy a veškeré ochlupení.

Alopecia areata (vypadávání vlasů v kruzích) umí lékaři léčit, ne vždy ale vyléčit

Alopecia areata je charakteristická tím, že první vlasy vypadávají v kolečkách. Nemocní nejdříve odhalí jedno nebo dvě místa na hlavě, kde jim vlasy chybí. Taková místa se mohou objevit již v dětském věku. Následný průběh nemoci je pak individuální. Místa, kde vlasy vypadaly, se mohou zvětšovat až do úplného vypadání vlasů, stejně tak někomu vypadají i řasy a obočí. Může také vypadat ochlupení celého těla.

Možná to má některá taky tak, že dokud partner/manžel nechce nebo nemůže jet na dovolenou, tak prostě nejede celá rodina... Já to tak mám respektive měla! Lonský rok se prostě nejelo nikam, maximálně jsme jeli na chatu a chalupu párkrát za prázdniny. Zpětně mě to hrozně mrzí. Jarda (manžel) byl buďto v práci nebo stavěl domek, takže nebyly ani peníze a nebyl hlavně čas. 

Jarda je v práci stále a domek není dostavěn, takže letošní jaro a léto bude ve stejném duchu. 

Ne, nebude!

Rozhodla jsem se, že s příchodem teplého počasí začneme jezdit na výlety sami tři.

Holkám to rozšíří obzory, užijí si krásné chvíle a já alespoň trochu rozbiji stereotyp 🙂

První výlet, který mám naplánovaný bude Praha... Už mám i vytipované místa, kam se podíváme. Krom památek nevynecháme ani cukrárnu Ivety Fabešové a hračkářství hamleys...

Na bolesti břicha, eventuelně podbřišku, jsou ženy poměrně zvyklé. Jenže co když se objeví bolest “nová”, kterou neznáte? Může se jednat o akutní břišní příhody, o nádor, ale také o mimoděložní těhotenství! Proto nikdy v takovém případě nepodceňujte návštěvu lékaře.

 Pojďme si v následujícím článku popsat jednotlivé možnosti, co se s vaším tělem může dít a podle čeho můžete rozeznat jednotlivé příčiny bolestí. Bolest v podbřišku může signalizovat následující komplikace:

1. Renální kolika

Renální kolika nejčastěji vzniká, když se z vašich ledvin uvolní kamínek, který zabraňuje odtoku moči. Tato bolest vychází z beder, buď z levé nebo z pravé strany (většinou jen na jedné straně). Do podbřišku se pouze šíří, nezačíná v něm a může pokračovat až na stehno, u mužů do šourku. Obvykle to není bolest stálá, ale proměnlivé intenzity. Může být také doprovázená pocitem nevolnosti, zvracením nebo pocením. Stav si vyžaduje okamžitou návštěvu lékaře.

2. Neprůchodnost střev

Další možnost náhlé bolesti břicha může být neprůchodné a ucpané střevo, odborně nazývané jako ileus. Pro tento případ je typické, že se břicho nafoukne, je na pohmat tuhé a neodchází ani plyny ani stolice. Zvracení se většinou neobjevuje. Bolest je popisována jako relativně stálá, případně se postupně zhoršuje. Opět se jedná o stav, který si vyžaduje okamžitý zásah chirurga, protože střevo může prasknout a ohrozit vás na životě!

Znáte to. Napíšete někde k tématu se svou osobní zkušeností nebo názor. Nereagujete na nikoho, jen se vyjádříte k tématu. A pak se najde někdo, kdo má vysloveně potřebu začít posuzovat, jaká jste, co děláte blbě atd. Tento článek jsem nazvala "Nikdy nevíte, kdo je na druhé straně", ale dost možná bych ho mohla nazvat i "Proč už nikdy nechci dělat moderátora"

Protože jakmile se stanete někde moderátorem nebo nedejbože redaktorem, tak se podobné kritiky ztrojnásobí. Lidi mají pocit jakési autority, i když ten moderátor vlastně až tak autoritou není, pouze zdarma ve svém volném čase pomáhá s chodem serveru. Každý ví, že lidé dělají chyby, ale na chyby někoho, kdo se zdá být autoritou, jsou lidi velmi hákliví.

Za ty léta, co na internetu funguju, jsem se dostala asi 3x do nějakých podobných "funkcí", jak zde na MK, kde jsem to včera z podobných důvodů ukončila, tak na uměleckém serveru.

Ráda bych sdílela zkušenost z toho uměleckého serveru a pozadí toho, proč jsem s tím sekla. (Protože důvody, proč jsem to ukončila teď na MK, jsou z velké části i osobní a tady na MK jsou lidé, kteří mě osobně a mou rodinu znají). Ale myslím, že to poslouží jako zářný příklad toho titulku „Nikdy nevíte, kdo je na druhé straně“

Tehdy měl ten server dost problémů, odcházeli výtvarní redaktoři. Tehdy mě oslovili, zda bych se nechtěla stát redaktorem. Byli jsme jen dva. Naším úkolem bylo vydávání časopisu, ale také mazání nevhodných fotek / maleb (sem tam se nějaká super sprosťárna vyskytla, ale ne moc často). Taky jsme mohli hodnotit a komentovat díla ostatních, stejně tak jako vkládat vlastní tvorbu. Samozřejmě psychologicky měl komentář redaktora větší váhu.

No a pak se objevil on. Říkal si Cesare Borgia a očividně uměl skvěle malovat, ale choval se hrozně. K ostatním jen občas, byť uznávám, někteří fotili i telegrafní sloupy, ale na nikoho nebyl tak tvrdý, jako na ty dva redaktory, co zbyli. Hejtoval pod jakoukoli naší tvorbou, ale i pod komentáři, kterými jsme se ostatním snažili poradit, co zlepšit a tak. Čímž jakoukoli mou radu shodil a pak se už začali přidávat i ostatní uživatelé. Ten člověk se vyloženě vztekal, že zrovna já jsem redaktorem, protože jsem dle jeho mínění nebyla kvalitní umělec. Nu, možná nejsem. Ale snažila jsem se stále učit a byla to práce zadarmo v mém volném čase.  Moc lidí, kteří jsou toto ochotni věnovat, není.