Slíbila jsem vám, že o víkendu spustím jednu menší soutěž s Viledou. A ten okamžik je právě tady. Hurá!

Jaká je soutěžní otázka?

Jakou domácí práci máte nejméně rádi? Je to vytírání, žehlení nebo snad vaření?

O co budeme soutěžit?

O fialový hadřík Actifibre a Inox houbičku (2 ks v balení). Vítězek bude tentokrát 5!

Pro účast je potřeba splnit dvě podmínky:

Velmi ráda bych se s vámi podělila o naše dojmy z testování malého zázraku od La Roche-Posay 💙

Celé to začalo mou velikou radostí, když jsem zjistila, že nás koník vybral na testování. Měla jsem opravdu obrovskou radost a, samozřejmě, jsem se musela hned každému pochlubit 😁 Když nám kurýr balíček doručil, bylo jasné, že OPRAVDU BUDEME TESTOVAT. 

Holky rozbalovaly jako diveé a jako první měla největší úspěch bublinková fólie 😁 Poté následovala i velká radost ze sprchového gelu. Viktorku hrozně zajímalo, jestli z toho půjde udělat pěna 😁 Byly jsme nedočkavé, tak jsme zkusili tělové mléko Lipikar Baume AP+ hned po otevření. Překvapilo mě, jak krásně se roztírá a nezanechává žádný mastný film. Ale stejně jsem byla natěšená, jak si poradí s pokožkou holčiček po koupání.

Obě holčičky na začátku testování měly velmi suchou kůži, takové struhadýlko. V noci se budily a škrabaly. Zkusila jsem toho dost a vždy jsem se bála, jak na to jejich kůže zareaguje. Pokaždé to nesedělo buď jedné nebo druhé, nemohla jsem zkrátka sehnat nic co by sedělo oběma. Proto jsem byla moc zvědavá, jak právě Lipikar od La Roche-Posay dopadne v našem testování. 

Při prvním koupání jsem měla v plánu zkusit jen malé množství gelu Lipikar Syndet AP+. Viki měla jiný názor a během chvíle se namydlila úplně celá 😁 Dobře, alespoň uvidíme, na čem jsme. Krém jsme po koupání také nešetřili a namazali jsme celé tělo. Přiznám se, že jsem se noci opravdu bála. Viki usnula a spala až do rána, žádné škrábání se nekonalo ❤️💙

Druhý den jsem totéž zkusila na více citlivější kůži Natálky (18m). I u druhé dcerky dopadl první zatěžkávací test na jedničku. Musím říct, že u Natálky jsem se bála víc. Měla tu dobu kůži dost suchou. Velmi mile mě překvapilo, jak mají obě holky po několika dnech krásně jemnou kůži, úplně jako miminka 💙 Další den jsme zkusili při napouštění vany, jestli zvládne La Roche-Posay i pěnu. A víte co? Jooo, umí i pěnu 😍 Značka IDEÁL. 

Pokaždé, když jsem si u kamarádek pochovala jejich prcka a pohladila je po tváři, překvapilo mě, jak hladké tvářičky mají. Dcera je tak heboučké nikdy neměla. Takže mě opravdu potěšilo, že jsme byli vybráni právě na testování přípravků LIPIKAR AP+ od značky La Roche-Posay.

Než balíček přišel, zjistila jsem, že synovi se vrátila seborea. O to víc mě testování potěšilo a těšila jsem se. S dcerou jsem u lékařů byla několikrát. Její tváře byly hrubé, pupínkaté, v chladu červenaly. Přes zimu se to vždy zhoršilo. Podobnou vyrážku má i na pažích. Na bolest nebo svědění si, naštěstí, nikdy nestěžovala. Jeden lékař řekl, že to je stavba pokožky a že se to věkem srovná. Druhý řekl, že to je atopický ekzém a dal nám léky na alergii. Léky bez úspěchu a věk zatím taky nic nezmohl. Byla jsem proto zvědavá na přípravky. 

Testovali jsme přípravky La Roche-Posey Lipikar Syndet AP+ a La Roche-Posey Lipikar Baume AP+. 

LA ROCHE-POSAY LIPIKAR SYNDET AP+

Čisticí krémový gel pro pokožku se sklonem k atopickému ekzému. Je vhodný na velmi suchou a citlivou pokožku novorozenců, kojenců, dětí a dospělých se sklonem k atopickému ekzému. Také pro vlasovou pokožku kojenců a pro odstraňování šupin na pokožce hlavy u dětí. Gel okamžitě zklidňuje, je proti podráždění a svědění. Neobsahuje mýdlo ani parfémy. Již během sprchování pomáhá zmírňovat projevy pokožky se sklonem k atopickému ekzému. 

S gelem se mi moc dobře ,,pracovalo". Moc příjemná konzistence, krásně se roztíral a pěnil tak akorát. Netvořil příliš mnoho pěny. Vůně byla příjemná, nic vtíravého a pokud se dětem dostal do očí, vůbec neštípal. Dcera se každý večer těšila na koupání. Jako další plus pro mě je dávkovač a průhledná lahvička, kdy je vidět, kolik gelu ještě zbývá. Za dva týdny testování jsme spotřebovali necelou čtvrtku a to se děti koupou každý den. Stačí opravdu malé množství. 

Jako dítě jsem prý mívala rukavičky, abych se nerozškrábala. Zhruba kolem jednoho roku se u mne začaly projevovat sklony k alergiím a astmatu. Celé dětství až do maturity jsem zápasila s úpornými stavy, buď mi tekla vodová rýma, jezdili jsme na pohotovost, když jsem se dusila nebo jsem škrábala ekzém. Přinášelo to takové chvilkové uspokojení. Léčebna nezabrala, o zdravé stravě se toho moc nevědělo. O to víc mne zabolelo, když mi řekli v několika měsících dcerky o atopickém ekzému.

Okamžitě jsme se obě vrhly na eliminační dietu. Já už tedy na dietě byla kvůli histaminové intoleranci, ale bylo nutné to ještě zpřísnit. A to hlavně, aby přes kojení dcera nedostávala zakázané potraviny. Něco jako dvojitá dieta. Dieta po dietě. Trošku psycho. 

První flíček se jí objevil krátce po prvním očkování. Nato jsme se ocitly v nemocnici s bronchitidou. To mne tolik vlastně neděsilo, protože to je jako můj stín z dětství. Bylo mi líto dcerky, protože si vzpomínám, kolik úsilí mne stálo jít do školy po noční laryngitidě. Začala jsem tedy koukat po heslech jako "netoxická domácnost", začala prát v octu a pracím gelu, když se začaly zavádět příkrmy, první ovoce, babičky dostaly instrukce k tomu, co mohou malé vozit na mlsání a pečlivě to dodržovaly. Viděly, co to stojí úsilí číst v obchodě seznamy, obcházet lékaře. V té době jsme také cvičily Vojtovku, já rehabilitovala ochrnutý lícní nerv (následek prochlazení po porodu v nemocnici) a v té době jsme také hodně řešili výsledky z imunologie, kde se ještě objevila v první měsících jejího života také trombocytopenie. Je vám asi jasné, že trvalo zhruba rok, než jsme vybředly z toho všeho. Naučily jsme se vařit, odmítat na návštěvách "zakázané věci". Nyní po třetí dávce očkování, které jsme kvůli zdraví rozložily do období zdraví a klidu, se zase objevilo cosi jaterního. Takže nyní zkoumám Gilbertův syndrom a jak podpořit imunitu. 

Do budoucna mám obavy ze dvou věcí - jídlo ve školce a MMR, které budeme na jaře doočkovávat. Všechny tyto věci, včetně alergie na bílek, aj. jsou jen dočasnou kontraindikací. Takže nezbývá, než věřit celostní medicíně a doporučením naší pediatričky (díky Bohu za ni!). 

Bude to znít divně, po týdnu nevyspání ze střevní chřipky, ale zázraky se dějí zejména v detailech. Třeba, že nám babičky vozí borůvky a maliny místo jiných produktů. Že zkouším různá mléka, nemléka. Že už skoro nepeču, protože to vlastně nemůžeme. A to, co můžeme, že si vychutnáváme vklidu. Bez výčitek. Že jíme spoustu věcí, které jsme neznali (quinou, tapiokové dezerty) a chroupeme mrkev. Čerstvou, drobnou, protože jí dělá dobře, ikdyž je na seznamu zakázaných potravin. Je to alchymie, každému atopikovi totiž to tělíčko funguje jinak. 

A protože psychika je také velmi důležitá, snažíme se naší "posádce" udržovat přiměřeně dobrou náladu. Ikdyž to není vždycky snadné. 

Rýma, kašel, bolest v krku, teplota ... Pokud jste nemocná vy sama, je to na nic. Pokud je nemocné vaše dítě, je to ještě horší. Lomcuje s vámi nejen únava, ale především strach a beznaděj. Protože není nic horšího, než starost o nemocné dítě.

Po probdělé noci se pokusíte vstát. Vypadáte spíš jako chodící mrtvola než jako dobře naladěná maminka. Hrnek s kávou máte v ruce dříve než otevřete oči. Při pohledu do zrcadla, s kruhy (spíš s pytli) pod očima a nevyspalou tváří zhodnotíte, že lepší to nebude, a zrcadlům už se radši vyhýbáte. Oblečete sebe i dítě a vydáte se do jámy lvové – do čekárny. Pěšky. Autem. Autobusem. Je to jedno, protože přesun je únavný a náročný nezávisle na způsobu přepravy. Před vstupem do ambulance v duchu vyslovujete modlitbu, hned po ní zaklínadlo a nakonec vzýváte všechny přirozené i nadpřirozené síly, aby ta čekárna nebyla plná. Samozřejmě, jako vždy vás nikdo nevyslyšel. Proklínáte všechno popořadě a říkáte si, že příště si budete radši přát jednorožce. To bude reálnější přání. Co se dá dělat, vcházíte do přeplněné čekárny plné kašlíků, rýmiček, virů, bakterií.

Nevnímáte tváře dětí, vidíte pouze choroby, které může vaše dítě chytnout. Při vašem štěstí je jasné, že si domů nějaký ten suvenýr odnesete celkem určitě.

Spojení CRP test jste asi už u lékaře v ambulanci slyšeli. Tento šikovný test z kapky krve zjistí, jestli vám v těle zuří virová nebo bakteriální infekce. Pokud se ve vašem těle usídlily bakterie, pravděpodobně bude třeba nasadit antibiotika. Nyní si ale takový test můžete udělat i doma. V pohodlí a bez čekání v přeplněné lékárně plné různých bacilů.

A jak tato věcička funguje? Jednoduše. Rychle. Stanoví hladinu C-reaktivního proteinu, který je významným indikátorem probíhající infekce a zánětu.

Běžná viróza přijde rychle a rychle také odejde. Tělo bojuje a poradí si s ní. S bakteriální infekcí je to však horší a složitější. Prvním krokem k tomu, abyste zjistili, zda utíkat okamžitě k lékaři, je tento praktický pomocník.

Samotné mateřství je pro ženu tak náročným životním úkolem, který se projeví na tváři i zdraví nejedné maminky. Když tělo “vyrábí” nový život, který je zakončen porodem, stojí ho to mnoho sil. Stejně tak i pozdější péče o miminko, domácnost, postupná výchova dětí a péče o ně je minimálně v některých okamžicích vyčerpávající i pro odolné a zdravé ženy.

Mezi ženami, které si přály mít vlastní rodinu, jsou i ty, kterým plné zdraví nebylo dopřáno. Mnoho z nich, které bojují s fyzickým postižením nebo chronickou chorobou, si po dlouhých úvahách a dávce statečnosti svůj sen o rodině splnilo.

Z příběhů mnoha odvážných žen si můžete přečíst rozhovor se dvěma z nich, které se navzdory svému fyzickému handicapu rozhodly, že se nechtějí podřídit své nemoci a pokusí se být dobrými mámami, i když často potřebují samy více péče a pomoci.

Eliška, která od dospělosti trpí roztroušenou sklerózou a mnoha dalšími potížemi, které se k RS přidaly, je v důsledku poškození nervů na vozíku a velmi se jí zhoršil zrak. Svého prvního syna porodila až ve 35 letech, po deseti letech čekání na okamžik, kdy byla poprvé schopná vysadit své léky a otěhotnět.

Anička trpí od dětství neurologickým onemocněním, které je pojmenováno jako fibromyalgický syndrom. Trápí ji silné bolesti, svalová ochablost a nedostatek energie. S onemocněním, na které doposud neexistuje účinná léčba, chtěla bojovat i tak, že si přála mít možnost stát se mámou a žít jako zdraví lidé.

Jaké to je, být máma, která má zdravotní omezení a jen málokdy jí je dobře, nám obě ženy vylíčily v rozhovoru. Povídaly jsme si hlavně o boji s osudem a touze po lásce.

1. zápis:

Vychovávám své dítě nejlépe, jak umím

Já přeci nemůžu za to, že mi nikdo nedal v porodnici návod. Nikdo mi neřekl, že to dítě tak rychle vyroste a nikdo mě ani neupozornil na to, že to dítě se začne prosazovat a bude taky něco chtít.

Jako je pravda, že jsem se od malička starala o našeho psa, ale tomu když jsem řekla NE, tak to prostě platilo. Ale to dítě, slovu NE zřejmě vůbec nerozumí nebo ho nezná. Možná jsem mu měla NE říkat už v těhotenství, když mě kopal do žeber a tlačil mi na močový měchýř. Stále mi, ale nejde do hlavy, kde jsem proboha nabrala 35 kilo? Že by to bylo z těch vitamínů pro těhotné? No to už je teď fuk, mám zdravého krásného chlapečka

Když se narodil, všichni se divili

Nenarodil se nám malý hrošík, je pravda, že si ho fotili a říkali, že tohle tady ještě neměli, ale já furt nevím, co je tak fascinovalo. Váha našeho dítěte byla normální 6kg a 60cm, krásné baculaté miminko. Jo uznávám, nevešel se nakoupených velikostí 56, 62, 68, ale rovnou skočil na 74, což jsem doma samozřejmě neměla. Takže ne, že jsem přibrala já a potřebuju celý nový šatník já, ale musím nakoupit celý nový šatník včetně plen svému novému miminku. Těším se!

Ráda bych se s vámi podělila o naše zkušenosti s produkty LIPIKAR AP+ od značky La Roche-Posay, které jsme měly možnost s našimi dcerkami testovat.

Starší dcerka netrpí žádnými kožními problémy, výjimečně se jí umí udělat nějaký pupínek nebo slabá vyrážka, ale zase zmizí. U mladší, skoro tříleté dcerky, to máme trošku horší. Už když byla miminko, několikrát se jí udělaly různě růžové flíčky. Nikdy nám nebyl diagnostikován atopický ekzém ani jiná kožní nemoc. Předpokládám tedy, že to pokaždé musela být reakce na něco - na ovoce, kyselý okurek, nový prášek a jiné příčiny. Použila jsem tedy pokaždé produkt určený proti svědění a na vyrážku. Na svědění většinou zabral. Růžové flíčky jsem mazala tím, co mi bylo doporučeno. Někdy to zabralo hned, jindy to trvalo déle.

Je těžké něco léčit, když nevíte, o jakou nemoc se vlastně jedná a taky nechcete pořád na dítěti něco zkoušet. Přesto jsem moc vděčná za možnost vyzkoušet právě přípravky La Roche-Posay řady Lipikar AP+ určené pro velmi suchou a citlivou pokožku novorozenců, kojenců, dětí a dospělých se sklonem k atopickému ekzému a alergii.

Nastalo období (zima), kdy mladší dcerka, která má normálně suchou pokožku, ji má ještě o mnoho sušší, tvoří se šupinky a já tak úplně nevím, čím ji pořádně mazat, abych jí pokožku dostatečně a kvalitně promazala. Aby nenastalo svědění a zmiňovaná vyrážka, případně růžové fleky. Také ji má celkem citlivou a ne každý produkt jí vyhovuje. Nyní, asi před měsícem, se jí objevila vyrážka, možná ekzém? (Na kožním mi paní doktorka tak úplně neřekla o co konkrétně se jedná). Zinkový olej dcerce nepomohl, ba naopak - ještě více rozdráždil, dostala na to kortikosteroidy - mast.  Neměla jsem z toho radost, ale už jí bylo třeba opravdu ulevit! Proto jsem velmi ráda, že jsme mohly zkusit jiné přípravky, díky kterým se snad takovým problémům příště vyhneme.

Hned první večer, kdy nám přišly produkty, jsme se s dcerkou vrhly na testování. Ve vaně jsme na koupel použily Lipikar Syndet AP+ čistící krémový gel. Není nijak zvlášť parfémovaný, ve vaně trochu pění. Normálně máme zakázáno používat do vody jakékoliv produkty, tak byla dcerka ráda, že má ve vodě konečně pár bublinek.

Po koupeli jsem ji namazala balzámem Lipikar Baume AP+ po celém těle. Balzám se krásně roztírá, opět není nijak parfémovaný. 

„Maminky blíží se zápisy do prvních tříd. Co je potřeba zvládnout? Děkuji.“ Zápis do první třídy základní školy je velkou událostí v životě dítěte i rodičů. Už si nebude chodit hrát do školky, ale začne se učit a mít i nějaké povinnosti. Pokud nevíte, co musí budoucí školáček znát, určitě se vám hodí náš článek.

Zápis je tedy takový slavnostní den, a tak k němu přistupujte. Připravte se na něj, ale rozhodně dítě nestresujte. Dítěti by se mělo ve škole líbit, mělo by do ní chodit rádo. Pozornost věnujte i učitelce, která ho dostane na starost. Má podle vás mezi dětmi zdravý respekt nebo ne? Ono totiž není důležité jen k zápisu přijít, ale také vybrat tu správnou školu a správnou paní učitelku.

Zápisem do školy dítě přihlašujete ke školní docházce v určité škole. Jeho funkcí je i prověření školní zralosti dítěte. Základní školu si můžete vybrat podle svého uvážení, a dokonce máte možnost jít i na několik zápisů různorodých škol. Přijetí žáka není vždy samozřejmostí. Podle školského zákona musí ředitel nebo ředitelka školy přijmout přednostně děti, které mají trvalé místo pobytu v příslušném školském obvodu a zároveň nesmí překročit stanovenou kapacitu tříd.

Seznam přijatých dětí bývá zveřejněn na stránkách školy a u vstupu do školy. Každé dítě mívá svůj registrační kód, který dostane při zápisu a pod ním je pak vedené.

Jak vybrat ideální školu pro vás?

„Moje dvojčata dostala při letošním zápisu do základní školy roční odklad. Základní školu jsme volili víceméně hlavně díky blízkosti k bydlišti, ale nyní když mám čas, začínám uvažovat, jestli nevybrat školu klidně dál, ale kvalitnější. Chtěla bych se Vás zeptat, podle čeho jste vybírali ZŠ pro své děti a co je podle Vás důležité, aby škola poskytovala?“

Na českém trhu máte aktuálně spoustu možností, čím potěšit vaše drobečky. Časopisy pro děti se mohou stát velmi oblíbenou a vděčnou kratochvílí zejména v okamžiku, kdy je venku opravdu ošklivé počasí, a nebo jste nemocní a ven zkrátka jít nesmíte.

V tomto článku najdete přehled části dětských časopisů na českém trhu i s přehledem jejich obsahu. Skvělou službu vám mohou udělat také v případě, že váš potomek už nechce po obědě spinkat a vy hledáte různé možnosti, kterými ho udržet v klidu a nějak tvořivě ho zabavit. Dětské časopisy totiž nejsou jenom pro děti, ale také pro rodiče. Najdete v nich obvykle i nějakou tu inspiraci a některé z nich jsou k inspirování rodičů přímo určené.

Časopisy jako inspirace pro rodiče a pomocník v učení dětí

O tom, že časopisy nejsou pro děti jen zábavou, ale také z velké části rozvíjejí hravě různé dovednosti nelze polemizovat. Vždyť většina časopisů je plná různých spojovaček, vystřihovánek, vyprávění podle obrázků a dalších úkolů, které děti velmi výrazně posouvají zejména z hlediska jemné motoriky - stříhání, lepení papíru, skládání papíru a mnoho dalších činností. Se zlepšováním jemné motoriky pak jde ruku v ruce například grafomotorika a správný úchop tužky.

Kromě rozvoje jemné motoriky přispívají také k podpoře mluvení a obecně vyjadřování - čtení příběhů, jejich převyprávění, vyprávění podle obrázků a také pomáhají vytvářet správné sociální návyky (většina příběhů pojednává o nějaké zápletce z běžného života - například školky a jejím správné, nebo také špatném řešení), pomáhají dětem se zapojením do provozu běžného dne (například úkoly týkající se řazení denních činností, denních jídel apod.) a rozvíjejí emoční inteligenci.

Pro rodiče pak mohou být velkou inspirací. Zřejmě většina z vás se někdy dostala do situace, kdy vám hlavou problesko - A CO TEĎ? Chvíle, kdy jste si řekly, že studnice nápadů vyschla a už opravdu nevíte co dál. A přesně pro tyto chvíle můžete mít různé časopisy schované pro strýčka příhodu a v pravý čas je vytáhnout.