Hladina hCG se nemění. Je ještě šance?
Ahoj, hledám někoho, kdo má stejnou zkušenost a řekneme mi, jestli je ještě šance. Byla jsem jako samoplatce na testech Hcg z krve 23.2 a hladina byla 1292 a pak jsem šla o 3 dny později a hladina je úplně stejná. Nemocnice mi tvrdí, že to nemám řešit, že testy Hcg nemají rádi a mám počkat na kontrolu 3.3.
Nekrvacim, krom občasného zabolení/pichnuty se cítím ok, nespinim. Beru utrogestan 1-1-1 a picham si clexarin. Žiju v tom, že hladina Hcg se měla zdvojnásobit a teď jsem vyděšená, že tomu tak není. Díky za zkušenosti.
Směrodatné asi úplně ne. Ale je to dobré vědět. Kdyby to hodně rostlo a v děloze nic nebylo, tak by to mohlo znamenat mimoděložní... takže to je dobré sledovat pro jistotu. Zároveň pokud to poroste pomalu nebo bude klesat tak bude jasno. Jinak je lepší mít jistotu než přemýšlet co kdyby... Příznaky nějaké máš? Já jsem to vždycky poznala, že mi prostě přestali příznaky. Ze začátku jsem je měla hodně - bolavá prsa, nevolnost, spavost, bolesti břicha.... a pak najednou rup a ze dne na den mi bylo dobře. Tak pak to bylo jasné, prostě HCG se začalo snižovat a mě bylo líp... Tak se drž. Moc mě to mrzí. Psala si, že to je poslední pokus? Už další nebudete zkoušet?
@veronicka89 hodně záleží na ultrazvuku. Ale ultrazvuky v IVF centrech jsou většinou dost dobré... bohužel. Ale u mě to bylo stejné. "Na utz nic není, hotovo dvacet". Žádné čekání se nekonalo. Jednou jsem je přemluvila aby mi udělali kontrolní odběr HCG. A pak teda bylo vidět, že klesá - dokonce snad do té doby jsem začala krvácet i přes utrogestan. Takže měli vždycky pravdu. Ale já se tím už netrápím, to už je za mnou.
@vitezove právě stále zvažuji, ten test Hcg a dokonce i tu kontrolu.... Tím Hcg asi nic neztratí, jak píšeš, pomůže to se někam přiklonit. .. Ale zvažuji kontrolu přesunout až na příští týden, není to zbytečný risk? Co se příznaků týče, podbrisek cítím téměř celou dobu.... A na prsa se nedá sáhnout jak bolí a poslední dny to je ještě horší.... Ale beru utrogestan.... 1-1-1
Realita je taková, že jsem lesba, nemám jedinou šanci k miminku přijít jinak, jinou, do které bych šla.... Máme za sebou 2 ivf, pri prvním ET byla vložena 2 embrya, takže - 1 pokus na pojišťovnu a zbývá poslední... A já jsem I šílený praktik a realista a ráda bych vše/zivot nastavila dletoho, jak to bude a šíleně se ve mě bije to, že dceru máme 2 a půl a pak se můžeme třeba další 2 roky i vice snažit o další..... Navic, mám 2 autoimunitní onemocnění, věk, nyní 35 a financí taky není nekonečno.... Docela by mě zajímalo, jak to všechny financují, protože někdy slyším o částkách, že to jde mimo me chápání.... Tak to je trochu o mě 😏
@vitezove abych to upřesnila, tak jsem spíš velký extremist a kdyz něco dělám nebo se o něco snažím, dost se na to upinam, at se to týká čehokoliv....
Rozumím. Ono IVFko je prostě strašně silná zkouška trpělivosti a odolnosti... Člověk se aspoň ale o sobě něco dozví, zlepší se... Finančně je IVF taky celkem masakr... jestli máte darované sperma tak asi ještě víc. Nepřemýšlely jste o jiné variantě? Třeba o adopci? My jsme nakonec IVF vzdali po několika neúspěších a šli jsme touto cestou. Mě na IVF vlastně víc než peníze děsila ta zdravotní stránka. Úplně mi to zhuntovalo tělo. Po lécích mi bylo strašně zle - nejen fyzicky ale hodně psychicky, přibrala jsem spoustu kilo, rozhodil se mi cyklus atp. A vím, že dlouhodobě to dělá v těle strašnou paseku a že třeba lékaři chtějí, aby člověk chodil častěji na prevence třeba na kontrolu prsou, pokud procházel IVF (což mluví za vše). Atp. Je to strašný masakr :(. A samozřejmě to nemluvím o stresu kolem toho všeho - hladiny hcg, vyšetření, potraty atp.
@vitezove ano, to co to dělá s tělem je další věc.... Společně adoptovat nemůžeme, musela bych jen já nebo přítelkyně, ačkoliv by nás posuzoval obě.... Nemluvě o tom, když vidím co to vše obnáší (mám 4 letou sestřenice, adoptovana a sleduji cestu adopci jednoho páru), je to masakr. Ale eventuálně to je cesta.
Můžu se zeptat, jak jste udělali ivf? Já vychovávám děti sama, souhlas mi dal expritel, se kterým jsem tehdy ivf začala, když jsme ještě byli spolu. Tehdy jsem uvažovala o tom, jít do toho úplně sama, ale u nás to nešlo, musela bych do ciziny..změnilo se u nás po.pravni stránce nebo vám někdo vypomohl?
@78marcela u nás to proběhlo jak píšete, taky nám jen vy pomohl někdo, kdo v tom fyzicky nefiguruje.... A v porodnici jsem jen nenahlasila otce a dcera má v RL jen mě a v budoucnu snad i přítelkyni.... 😊
Takze nebylo ivf kvuli nejakemu problemu 👀..
To je taky plusova zpravicka... Ja bych se tu v patek rada docetla neco hezkeho 🥰
@veronicka89 konkrétní problém u mě není, ale výborný zdr. stav též ne.... Má Crohna a Vaskulitidu (rozpadají se mi drobné cévy v těle) ale před tehu se vše kontrolovali a bylo vše naproto ok. Přesto to 2x nevyšlo a 3.pokus je ve hvězdách.... Ale vzhledem k tomu, že je vše řízené, moc naději tomu nedávám, i když doufám.
Díky za info. Doufala jsem, že se u nás po právní stránce něco zlepšilo a bohužel stále stejné.
@78marcela nezměnilo, nemluvě o tom, že v reálu je to až protizakonne, když ivf podstoupí svobodná žena či lesby..... Omlouvám se světu, že touhu po dítěti nedokážu potlačit.... A toto je má rodina, přeci jen trochu anonymně...
Já vám nevím... Ivf bylo mnohem horší než adopce. Ten proces adopce je zdlouhavý ale vlastně celkem zábavný. Nic hrozného. A ve výsledku jsme zazadali v květnu 2019 a v prosinci 2020 jsme dostali děťátko. Takže všeho všudy rok a pul. Předtím snažení a ivf bylo delší, bolestivejsi a mnohem více nepříjemné.
@vitezove asi vše má své pro a proti.... Je možné, že i na toto dojde... Kdybych měla nějaký dotaz, mohu napsat? A jinak moc gratuluji, že vám to takto vyšlo 🤩
Držím pěsti, ať to dobře dopadne.
@vitezove a když teď nad tím přemýšlím, jaká je pravděpodobně, že mohu jako oficiálně matka samozivitelka adoptovat další dítě.... Nás neuznavaji jako pár.... 🤔
Uznají. A můžete jako samoživitelka určitě adoptovat. A můžete adoptovat i kdybyste byli třeba registrované. Naštěstí tohle je opravdu v pohodě. Oni vás jako pár uznají. Řeší to s kým žijete ve společné domácnosti. Takže to bych se vůbec nebála. Ano, v rodném listě budete jen jedna - to ale víte, tj stejné jako s ivf atp. Prostě ČR zatím není na tom tak, aby tam měla dvě matky. Snad se to někdy změní, ale ještě to asi bude pár let trvat. Pak záleží jak moc budete v osvojení tolerantní - s nároky na děťátko. Když budete rozumné, tak nebudete čekat ani tak dlouho. Když budete hodně tolerantní, tak to může jít opravdu rychle.
Určitě se kdykoli ozvěte 🙂. Mám zkušenosti s IVF, potraty, revizemi i adopcí 😀. Ale klidně se ozvěte i jen tak, pokecáme 🙂.
@vitezove moc děkuji. No jistě životní zkusenoti mi chyběly, ale mám to "štěstí", že život mi je doplňuje... Obcas se až cítím trapné, co vše jsem si zažila, čím si prošla, zejm. Rodina a zdraví.... 😆🤦♀️
Já jsem vždycky byla hrdá na to, že když se doktor zeptal na zdravotní stav, tak jsem řekla, že jsem naprosto zdravá a nikdy jsem nic neměla. A najednou, během jednoho-dvou let jsem prostě musela hlásit tolik věcí... Bylo mi z toho úplně smutno...
@vitezove do 18 let mi nebylo nikdy nic, žádné sítí, žádná zlomenina, zda a chřipka a dokonce ani dětské nemoci (neštovice).... V 18 a 2 měsících mě srazilo auto, chtěli mi amputovat nohu, naštěstí se zachránila, plus další věci.... Následkem toho 2 autoimunitní onemocnění.... Takže ten seznam už mi taky leze krkem 😆
To je teda hrozné :((. A ta autoimunitní souvisí s tou nehodou? :-O já myslela, že takové věci jsou většinou nějak geneticky dané.
Mě to bezproblémové období vydrželo do... 28 asi. A pak to bylo neplodnost, pcos, endometrioza, ivf, hyperstimulační syndrom, kety, potraty, jedna revize, druhá revize, léky na imunitní systém, který zabíjel embrya (kortikoidy - díky tomu +15kg) - na to se začali nabalovat věci prostě ze stresu a léků - úzkosti, panické záchvaty, deprese, křeče v žaludku, zadržování vody, další příbytky na váze atp. atp. atp. No prostě strašný. A to kdo ví, co mi to udělá za ještě nějaké horší následky někdy v budoucnu... Jo, kdybych tehdy věděla co teď, tak bych do toho nešla. Ale co se dá dělat, stalo se. Můžu jen doufat, že to horší už je za mnou.
@vitezove no, taky si užíváš 🤦♀️😔 není to jasné daně, ale mnoho takových nemoci prostě něco spustí, stres, trauma a atd. A u mě to pravděpodobně byla ta nehoda.... Když jsem se dostala z té srážky, byla jsem ok asi 4 měsíce a pak to jelo... Crohna uklidnil biologickou léčbou a následek toho je pravděpodobně vaskulitida. ... Jako dítě jsem byla ráda středem pozornosti, rodinný život byl dost šílený, ale asi díky své povaze jsem zůstala tolik věcí, kterým někdo i tezko věří.... A dnes, bych ráda řekla, to nechápu, to neznám, to nevím co bych dělala, to Jsem nezažila nebo mě nikdy nic nebylo..... Docela by mě zajímal obyčejný život, bez extrému 😊
To mě fakt mrzí... jak se člověku někdy otočí život vzhůru nohama... hrozné. No, co se dá dělat. Pořád žijeme 😀. To je to hlavní 🙂). Kdyby si někdy chtěla, tak mi napiš sz 🙂. Pokecáme 🙂
@vitezove moc ráda.....
Tak dnešní výsledky Hcg.... 11 187..... Ale jak už někdo někde psal, asi to roste i když se nic neděje.... Pak už člověk neví čemu věřit... 😒 A čeho se chytit.... Zítra kontrola.... Je to sice brzy od té včerejší, ale říkám si, pokud už tam nic nenajde, tak není na co čekat, kdyby to nebylo po KET, tak možná, ale takto to nemá moc smysl..... Myslím si, že už nyní lovim neulovitelne..
Moc ti budu držet palecky
hlavně jim zítra řekni, že to teda roste... ať ti jasně řeknou čím to je, aby to nebylo to mimoděložní. Ale ono někdy je prostě v břiše jen prázdná dutinka a stejně to roste :(. U mě to taky tak bylo. Ale vždycky jsem pak do pár dní začala krvácet i přes utroš. Tak uvidíš... bylo by skvělé, kdyby to nakonec dopadlo dobře, ale jsem v tomhle realista nebo možná pesimista.
Ja napnute cekam ☘️🕊️


Hrozně mě to mrzí...přála bych ti, aby to dobře dopadlo...