Maminkou v 18, aneb velký bojovník v bříšku
Ahoj!
Jsem v poměrně složité situaci a chtěla bych se pod tímto tématem dočíst všechny možné názory a rady mladších i vyzrálejšich maminek a poprosit Vás o shovívavost.
Je mi za pár měsíců 18 let. S mým přítelem jsme nedávno oslavili 9 společných měsíců. Používáme kondomy a musím zmínit,že hormonální antikoncepci moje tělo odmítá a proto jí brát nemůžu. Zkoušeli jsme i jiné dostupné metody antikoncepce,ale nevyhovovaly nám. Ale to jen pro objasnění,teď už k jádru věci.
Přestože jsme kondomy používali jako jakýkoliv jiný pár,dvakrát jsme se vypořádávali s jeho protržením a následným stresem kvůli těhotenství. Poprvé jsme to řešili ‘pilulkou po’, postinor fungoval a všechno až na psychické slabší chvilky proběhlo v pořádku. Podruhé jsme se taky rozhodli pro tuto pilulku, jednoduše protože jsme oba ještě na střední škole a v tuto chvíli by bylo miminko samozřejmě velký převrat v životě. JENŽE ne vždy jde všechno tak,jak má. Postinor tentokrát neúčinkoval a já se za pár týdnů dozvěděla,že jsem těhotná. Přítelova prvotní reakce byla,v kolikátém jsem týdnu.. jestli stihnu jít na interrupci. Zaskočilo mě to,ale rikala jsem si,ze první reakce muže být přehnaná. Ovšem během následujícího týdne proběhly nejhorší hádky našeho vztahu se slovy “zničila jsi mě, zničila jsi mi život” “zkazíš tím budoucnost mně, sobě i všem okolo”. Slyšet něco takového bylo samozřejmě neskutečně zraňující,ale musím ho obhájit tím,že už od mala žije v finančně,sociálně i morálně zajištěné rodině,kde byl od mala veden k jasné studijní i profesní budoucnosti a měl naplánovaný celý život. V podstatě nikdy neřešil žádný vážný problém a ani neměl vážnější vztah. Ovšem asi ho to neomlouvá, život je nevyzpytatelný ve všech směrech a s tímhle se vyrovnat zatím nedokázal. Nicméně jsem teď v 7tt a situace je jasná. Já jsem pro miminko, on je proti. Moji i jeho rodiče už to ví a reagovali dle mého názoru úžasně. Všichni řekli,že mě podpoří,ať už se rozhodnu jakoliv a udělají všechno proto,abych byla já a popřípadě i miminko v pořádku. Nakonec jsem i od přítele po promluvě s rodiči slyšela,že se k tomu nějak postaví. Ale samozřejmě každým krokem a každým slovem cítím,že je jednoznačně proti a že to takhle nechce. Já si bohužel neumím představit jít a nedat tomu cvrčkovi,co si tahle vybojoval cestu,šanci. Obvzlášť když vím, že jsem schopná odmaturovat a studovat například dálkově i dál na nějaké VŠ, finančně všechno potřebné zařídit. Ikdyž nebude nic lehké, dát miminku všechno,co budu moct. Samozřejmě s pravděpodobně potřebnou malou pomocí mého okolí. Všechno se podle mého názoru děje z nějakého důvodu a všechno je tak,jak to má být.. i když tomu občas nerozumíme. Jako například my teď úsudku mého přítele. Doufám,že se to vše obrátí k lepšímu a budeme se za nějakou dobu těšit společně a že si uvědomí,že to není konec života,ale začátek.
Prosím vás tedy o jakoukoliv reakci,radu,pozitivní i negativní názory. Myslim,ze bych rozhodně neměla možné negativní věci spojené s touto situací přehlížet. Ráda si přečtu i vaše podobné příběhy. Děkuji všem,kdo to dočetl až sem a přeju všem krásné,sluníčkové dny 🙂
Ja ti fandim. Vim, ze je to slozita situace, ale jde o miminko. Pokud vis, ze zazemi v rodine mas, urcite je to spravne rozhodnuti.
Já musím zmínit to samé co
@stazinka2018.. Podle tvého příspěvku, vyjadřování, pravopisu je znát, že jsi inteligentní holka.. je vidět, že přemýšlíš hlavou a máš celkem jasno.. klobouk dolů!
Nedokážu si představit být v tvé situaci (i když asi každá z nás to na SŠ někdy zažila, že se strachovala co kdyby náhodou).. nevím, zda bych byla tak silná a miminko si v tu dobu nechala, ale pro tebe mám jen slova nejvyššího obdivu. To, že rodiče tvoji i pritelovi reagovali kladně je taky velice dobré znamení a i když ne každému bych napsala totéž, cítím z Tvého příspěvku, že ty to zvládneš, ať už s přítelem nebo bez!
Podle toho jak pises, znis hodne vyspele, uvedomujes si, co te ceka, ze to nebude lehke, myslim, ze mas skvely pristup, jsi rozumna, chytra holka... Pokud mas plnou podporu doma, rid se svym srdcem... S pritelem ke bohuzel bud a nebo, je hodne mlady a kluci tohle proste berou jinak, ale drzim vam obema palce... S cvrckem s timto pristupem zvladnes jak stredni, tak vysku... Ja kdybych v tem veku otehotnela, rozhodla bych se stejne... Uz ti neni 15 a s podorou rodiny to zvladnete... Hodne stesti🙂
Ze zkušenosti v rodině.. sestřenice otěhotněla v 17,porodila v čerstvých 18.. teď je její dceři 10,bydlí stále v pokoji u rodičů.. sama říká,že si svůj život bez malé nedokáže představit,miluje ji,jen.. vedet,co přijde,možná by volila jinak.. střední skolu si dodělala časem,narozdíl od svých vrstevnic nikde v podstatě nebyla.. o výchovu se dělí s babí a dědou,co si budeme povídat.. třecí plochy jsou dost velké,babí s dědou něco povolí,něco naopak ať si vyřeší s malou sama.. takže ač sama byla dítě a v hlavě měla mít zábavy atd,měla dítě.. sama říká,že to až tak skvělý život není.. za mě tedy pouvazovat,ono to není jen to malé krásné miminko 🤔🤔 životy se změní všem!
Pokud te rodina podpoří a vis ze bys nezvládla potrat tak si ho nech. Je to to nejkrásnější a zároveň to nejtěžší v živote. Aspoň ja to tak vnímám. Bude to narocne. Ale to tusis. Já bych to taky neudělala když sem byla v tvým věku. Potrat by byl horší. Takže držím pěsti a fandím ti ☺
Já Ti fandím, jde poznat, že to máš v hlavě srovnané. Určitě budeš skvělá maminka a máš v okolí podporu. Přeji Ti, ať vše dobře dopadne💟
Napíšu ti svůj příběh. Já zůstala s první dcerou sama, když jí bylo 5 měsíců, následoval rozvod a důvod? Chtěl syna a narodila se dcera, na kterou začal žárlit, protože se všechno točilo kolem ní a najednou on už nebyl středem pozornosti. Prostě debil...
Současného partnera jsem si našla, když jí byly 4 roky. Po půl roce jsem přes HA otěhotněla. A tehdy přišla naše největší krize...s exmanželkou se totiž rok snažili o miminko, které se nedařilo, pak to vzdali a rozvedli se proto, že otěhotněla s jiným. Takže si logicky myslel, že "to není jeho"...málem jsme se rozešli. Naplno si uvědomil, jak moc mi ublížil, až když jsem se sebrala a i s dcerou odjela k našim, kde jsem dva týdny naprosto nereagovala na jeho zprávy, hovory ani návštěvy...když se malá narodila, brečel už na porodním sále. Stal se z něj ten nejlepší táta, jakého jsem si pro svoje děti mohla přát. Holky bere naprosto stejně, občas mám dokonce posit, že troch nadržuje té, co "není jeho" 🙂 Za 14 dní oslavíme 13. výročí našeho vztahu, holkám bude letos 17 a 12. Loni nám přišlo, že nám strašně rychle vyrostly, a tak jsme si řekli, že zkusíme ještě jednoho prcka, abysme brzy nezůstali doma sami...povedlo se hned, ale v 10. tt to skončilo potratem, potom už jsme se začali opravdu snažit o miminko a povedlo se - po sedmi měsících se zadařilo, teď jsem v 16. tt a čekáme dvojčátka 🙂
Rozhodnutí bude nakonec jen a jen na Tobě, ale myslím, že ty už jsi rozhodnutá, a to je dobře. Pokud máš takovou podporu okolí, svých i jeho rodičů, šla bych do toho - on se umoudří, neboj, podívej na nás 🙂 A ten mrňousek si tě vybral a fakt za to stojí 🙂
A pokud se rozhodneš to ukončit, pak je to zase jen a jen na tobě, a je to pochopitelné, ve tvém věku...nicméně jsi chytrá holka, a ať už se rozhodneš jakkoli, moc ti fandím a držím pěsti :-*
@stazinka2018 děkuju moc. Ano,jsem si vědoma toho,že je dost možné,že nám to nevydrží. Přesto to na mém názoru už od začátku nic nezměnilo. Určitě si myslím,že je lepší být sama nebo v budoucnu s jinym partnerem,než se trápit v tom stávajícím vztahu. Ale samozřejmě doufám,že všechno dopadne dobře a on to přijme. Ještě jednou děkuju😊
@viki999 děkuji,moc si toho vážím😊
@lobella děkuji moc😊
@misakri děkuji za upřímný názor. Ano,změní se téměř všechno,ale nemyslím si,že to bude v negativnim smyslu. Tvoje sestřenice je statečná,že do toho šla. V mém případě vím,ze je par veci jinak. Já školu určitě nebudu odkládat,pro moje studijní plány a přání udělám všechno. Abych jednou s přítelem i bez přítele mohla dát mrňouskovi všechno v pohodě sama. Taky mám možnost bydlet společně s přítelem nebo sama v domě po prarodičích nebo v oddělené části domu jeho prarodičů. Jsem si vědoma toho,že tu končí srandičky a ‘užívání’ mládí. Ale věnovat tu část života něčemu takovému,jako je miminko mi přijde jako dar,ne jako omezení. Kdo říká,že až povyroste,nedoženeme těch mých pár věnovaných let společně?😊 život je takový,jaký si ho sám člověk udělá,tak snad půjde všechno tak,jak bych si přála. Určitě pro to udělám 100%. Jsem moc rada za tvou reakci a sestřenici i její holčicce přeju,ať jsou obě šťastné.
@theuska_18 Napsala jsi to krásně. Mít děti brzo je i výhoda. Až ti bude 40 tak budeš naplno užívat života! Já jsem si užívala života do 35 a teď budu do 55 trnout :D V nadsázce. Samozřejmě jsem šťastná a vděčná, že je mám ;)
Zníš na svůj věk neuvěřitelně vyspěle, jako silná žena. A tak vím, že to ty i miminko zvládnete. Naše mamky měly v 18ti první děti běžně a dneska si užívají volna a toho, jak mají velké, dospělé děti. Držím Ti pěsti 🌷.
Případ z rodiny. Manželi sestra otehotnela v 17. porodila v 18. Nedodělala ani tu střední, měla problémy se zdravím. Dnes je holčičce 6let. Je krásná. Ale švagrová má dnes dluhy, bydlí s malou u mámy v pokoji. Nemají žádné peníze navíc. Babička - její máma ji to dodnes vyčítá. Zkazila život všem. Rodiče se jí rozvedli. Otec-dědeček to nezvládl. Nechtěl vychovávat další dítě. A samozřejmě otec dítěte ji poslal někam jakmile zjistil že si to nechává. Ofiko nemá příjem a tak nejsou ani alimenty. Musíš si uvědomit že by si nejspíš nezvládla bez pomoci ostatních a hlavně jim to změní život.
@theuska_18 taky Ti fandim! Jednoduche to nebude, ale moznosti mas dobre, verim, ze to zvladnes! Z toho jak pises mam pocit, ze uz mas k tomu mrnouskovi silny vztah a myslim, ze kdybys sla na potrat, cely zivot bys toho litovala. Taky mam doma jednu velkou bojovnici, ktera se pry vubec nemela narodit (okolnosti teda byly uplne jine) a jsem neskutecne rada, ze si sve misto tady vybojovala.
@oveckaluky Neskutečný příběh. Moc Vás obdivuji. Zrovna v partnerství může člověk šlápnout tolikrát vedle😏 mrzí mě,jak se Váš tehdejší partner zachoval,není to moc pochopitelné. Už se opakuji,ale někdy je to všechno neuvěřitelně neodhadnutelné. Každopádně jsem moc ráda,že i přes ty problémy a překážky s následujícím partnerem jste všechno překonali a moc gratuluji k dvojčátkům. Přeji hlavně hodně sil, zdraví a lásky❤️ A děkuji moc za podporu,snad všechno dopadne dobře🙂
Ať se rozhodneš jakkoliv, musíš si bejt jistá. A pokud si ho chceš nechat, jdi do toho. Potratu by jsi litovala do konce života a vztah s přítelem by na 99% stejně nevydržel - nezvládla by jsi, že tě o miminko připravil. S miminkem se toho dá zvládnout spousta, ale pomoc od okolí nebude malá - naopak!! Připrav se na to, že hlídání budeš potřebovat opravdu hodně a že se bez babiček neobejdeš - pokud se teda rozhodneš školu dodělat, což si myslím je zásadní. Důkladně prober s oběma rodinama praktické věci - budeš mít nárok jen na rodičovský příspěvek, spočítej si kolik to bude... Jestli pomůžou financema - a kolik, jestli budou hlídat - a jak často bude v jejich silách... A co sama jsi schopná zvládnout sama. Uvědom si, že pokud bys měla jít na brigádu, zase budeš muset shánět hlídání. Jít večer někam - sehnat hlídání. Jít na zkoušku, do školy - opět hlídání a to hlavně dopoledne.... Snadný to nebudeš mít, ale věřím tomu, že to zvládnout jde 🙂
P.S. je mi 32, mám tři děti - z toho jeden maličkej, dvojměsíční kojenec. Prakticky jsem nepřestala pracovat, dělám z domu, služební hovory jsem vyřizovala i z porodnice!! Už tři týdny chodím jednou týdně do práce a k tomu dělám z domu. Jde to 🙂 Je to jen o organizaci času a nastavení priorit.
@theuska_18 Dneska už ho neřeším, posunulo mě to dál a jsem spokojená. Tím jsem chtěla říct, že ani s prckem sama zůstat nemusíte, on ten pravý vždycky někde čeká :-* A třeba je tohle jen zkouška vašeho vztahu, a taky v něm ten váš obstojí, tak jako před 12 lety ten můj :-*
Mít děti je náročné, chtěla bych to říct, jak to je, ale zkušenost je nepřenosná. Budeš najednou řešit ,,hovi*nka" ..A bude to ta nejdůležitější věc, kojení, prdy, zuby, pády,...Mě to celkem sebralo...A to mi bylo 27.Ten strach o ten bezbranný uzlíček. Pomoc je určitě důležitá. Úplná rodina ideál. Ale rychle to uteče. První dítě čert, druhé za odměnu. Jakkoli je to těžké, vždy to stojí za to. Ta láska, všechno strašně zintenzivní. Zocelíš. Vždy jsem za život. VŠ se mnou studovaly dvě mámy na mateřské, protože se omylem zapsaly na prezenční studium místo dálkového 😂 Občas jim bylo líto času, který mohla věnovat dětem, ale pomáhala jim celá třída, na přednášky nechodily, u zkoušky se vždycky poptaly, který dědek je ten docent, naučily se anglicky a zjistily, že existují i jiné nosiče než diskety. Promovaly mezi prvníma.
@b91 ano,dřív to bylo úplně normální,ale dnes mi přijde,že na to vetšina lidí pohlíží spíš negativně. Moc tomu nerozumím,ale je pravda,že to tenkrát bylo nastavené cele tak nějak jinak😊 Ovšem široké okolí není něco,co by mě nějak zásadně zneklidňovalo. Hlavní jsou blízcí lidé a rodina. Moc děkuju,vážím si toho😊
Dítě bych si nechala. Je lepší být mladá maminka a rodiče Tě podpoří.
@lachtanice86 Moc mě mrzí,že se takhle vše zkomplikovalo. Samozřejmě se může stát cokoliv a uvědomuji si,že může nastat ještě spousta převratů. Teď klepu na stůl,že jsem zdravá,že zatím je všechno i v bříšku v pořádku a že mám kolem sebe tak podporující lidi. Na jednu stranu,kdybych se měla všeho bát,tak by pro mě ztratilo význam nějak se vyvíjet a posouvat dopředu. Na druhou je podle mě normální se obávat. Od toho tu jsme,abychom se rozhodovali. Ikdyz jsou to někdy rozhodnutí,které nás posunou špatným směrem. Věřím a pevně doufám,že to mé je správné a že to zvladnu já i lidi kolem mě a stejně tak doufám,že i v rodině Vaší švagrové se to urovná a přijdou lepší časy. Držím jí i jejím blízkým palce🙂
@ma_jo děkuji moc za podporu🙂 ano,jsem si jistá,že bych to ani reálně nedokázala,kdyby ta interrupce neměla například nějaký vážný zdravotní důvod. Tak hlavně,ať je ta Vaše silná holčička zdravá a obě jste šťastné❤️
Myslím že nejdůležitější je tvůj vnitřní pocit. Já jsem se na miminko těšila, představovala jsem si, jak skvělé to bude a nakonec je to asi nejnáročnější etapa mého života.
Ale mám trochu jinou "startovací linii", než ty. Je mi 31, kariérně jsem dosáhla, co jsem chtěla, s přítelem bydlíme ve vlastním (na hypotéku). Na druhou stranu ta fyzická kondice už není to co bývala, navíc jsem v těhotenství přibrala 27kg a těch posledních 5ti se pořád nemůžu zbavit. Po porodu jsem cítila, že těch 9 měsíců dalo tělu pěkně zabrat, naštěstí se to po půl roce téměř srovnalo (klouby, vazy, svaly, různé bolístky a pod.).
Takže bych to shrnula asi tak, že pro mě bylo prioritní postavit se nejdříve na vlastní nohy, vybudovat si dobrou pracovní pozici a až pak řešit rodinu (s rizikem, že se to kvůli věku nemusí podařit - měla jsem štěstí, vyšlo nám to napoprvé). V příštím těhotenství bych si určitě víc hlídala váhu a denní režim, případně zkusila cvičit, ale počítám s tím, že s tou energií to holt lepší nebude.
Ty jsi o 13 let mladší než já a vypadá to, že jsi taky velmi rozumná. Pokud ti srdce velí stát se maminkou (a máš alespoň minimální zázemí - zejména finanční), určitě do toho jdi. Když člověk chce, tak ty koruny ušetří. A myslím, že tohle je jedna z věcí, která nejde moc předvídat - jak se vyvinou vztahy v rodině, jak to budete zvládat a pod. S mým partnerským vztahem to zamávalo slušně - a to jsme spolu 10 let. Nakonec jsme to sice ustáli, ale jsme na to sami dva, protože prarodiče bydlí daleko a navíc ještě pracují. Jinou rodinu tady nemáme.
V 18ti jsem měla mnohem větší "drive", než teď, bavilo mě zkoušet nové věci, vyhledávat dobrodružství a byla jsem mnohem mnohem flexibilnější (a taky lépe snášela ponocování). Když si člověk zvykne na pohodlný život a má rád svůj komfort a klídeček, pak se tomu miminku přizpůsobuje hůře. Držím palce, ať se rozhodneš správně! Pro své dítě jsi už teď tou nejlepší mámou ❤❤
@theuska_18 Jestli máš podporu rodiny, máš částečně vyhráno, je důležité mít do začátku zázemí. Vím o čem píšu 🙂 Otěhotněla jsem sice až ve 21, ale studovala jsem VOŠ. S otcem dítěte to byla poměrně krátká známost a chtěl abych šla na potrat. V té době už měl jinou a nezájem. Já nakonec na potrat nešla a lituju jen toho, že jsem o něm vůbec uvažovala! Pro mě je to odporná vražda. Tu školu už jsem nedostudovala, nešla dálkově ani individuální plán, navíc v jiném městě, ale aspoň jsem měla maturitu. Vrátila jsem se bydlet k mamce, po pár měsících jsem dostala nabídku jít do malinkého pronájmu, tak jsem toho využila. Měla jsem obrovskou finanční podporu od rodiny (moji, od otce o tom nevěděli), pořídili kočárek, postýlku, plno oblečení jsem měla půjčené a zděděné. Z rodičáku a dohodnutých alimentů jsem vyžila. Babičky i prababička hlídaly, takže i za zábavou jsem mohla vyrazit. Chvílemi to bylo těžké, hlavně při hledání zaměstnání, kdy jsem byla bez praxe a s dítětem, pro plno zaměstnavatelů velký problém. Nebudu ti mazat med kolem pusy, ale za ten dětský úsměv to stojí 😍 Akorát s dítětem se hůř hledal chlap, ale i ten se nakonec našel a teď čekáme společné miminko. Jo a jsem v prváku na VŠ na dálkovém studiu, sice jiný obor, než jsem chtěla před 10 lety, ale člověk se mění 🙂 Kamarádka otěhotněla v 18, maturitu si dodělala a taky toho nelituje. Držím palce 😉
@theuska_ 18 máš to v hlavě srovnané,máš podporu rodiny, sama cítíš,že potrat bys nedala... Budeš mít krásné zdravé miminko,gratuluju.. A věřím,že i chlap se umoudři.. první ultrazvuk,pohyby, pro některý chlapy je těhotenství hrozně abstraktní a začnou to miminko vnímat až když ucítí, jak se hýbe nebo někteří až když ho drží v náručí... To ho neomlouvá,ale určitě bych ho nezatracovala... Soustřed se na sebe a na to malé,on to vydýchá a pak uvidíš!!! Pokud ty sama budeš chtít,tak tě dítě v tvých plánech brzdit nebude,naopak tě obohatí...nebude to sranda,ale nikdo z nás neví do čeho jde a jaké to bude...Drz se💕
@lachtanice86 toto je ale úplně jiná rodina, s jiným sociálním postojem a zazemim, s jinymi cily, toto není vhodný vzor ke srovnani. Slečna ma na vyber, kde bydlet, dokud nedostuduje a nenajde si praci, roddina bude pomáhat.
@anetka1701 Děkuju moc za příspěvek. Ano,jistá si jsem. Stejně tak jistě vím,že to nebude malá pomoc. V úvodním příspěvku jsem to myslela spíše tak,že jsem schopná spoustu věcí právě zvládnout sama,jsem k tomu už od malinka vedena. Nepochybně to nebude lehké. Ale doufám,že já,mimi i naše hlídací a pomáhající okolí to zvládneme🙂
P.S. Neuvěritelně Vás obdivuji. Podle všeho jste statečná a silná žena a milující maminka. Přeju Vám všem hlavně zdraví a spoustu lásky✨
@theuska_18 necetla jsem diskuzi,jen tvuj prispevek a rekla jsem si - wau!Takto srovnane,to nemaji i nektere starsi holky.Situacr neni lehka,ale je videt,ze chces detatku dat sanci na zivot a chces mu dat maximum.Navic mas i podporu rodiny a planujes i dokoncit skolu a vis co a jak.V takovem pripade bych vubec nevahala a za miminko bojovala.
Co se tyce pritele,jeho reakce,ze tys mu znicila zivot je neadekvatni.Vzdyt byl take u toho a "spoluvina" je i na nem. Hazet spinu na tebe neni spravne.Mozna je to pro nej opravdu velky sok. Pokud mohu poradit,dite ti zustane,chlap muze odejit i za par let. Tolik lasky,kolik mu davas uz ted,kdyz o nem mluvis jako o bojovnikovi,mas muj obdiv a bojuj za nej i nadale! Pritele ted neres,ten si to musi vyresit a srovnat v hlave sam.
Ahoj, jde poznat, ze jsi chytrá holka, pěkná spisovna čeština, takže o budoucnost a vs bych se nebala. Pokud tě rodiče podpori i finančně, tak taky žádný existenční problem nevidím. S přítelem si ale jista nejsem..dost pravděpodobně vám to nevydrží, soude podle veku a reakci, ale to je život. Budeš mit v dítěti super parťáka, tvůj život už bude navždycky zaplneny láskou. Gilmorova děvčata trosku. 😊 takže ja ti fandím a věřím, ze budeš mit stastny život.