Maminkou v 18, aneb velký bojovník v bříšku
Ahoj!
Jsem v poměrně složité situaci a chtěla bych se pod tímto tématem dočíst všechny možné názory a rady mladších i vyzrálejšich maminek a poprosit Vás o shovívavost.
Je mi za pár měsíců 18 let. S mým přítelem jsme nedávno oslavili 9 společných měsíců. Používáme kondomy a musím zmínit,že hormonální antikoncepci moje tělo odmítá a proto jí brát nemůžu. Zkoušeli jsme i jiné dostupné metody antikoncepce,ale nevyhovovaly nám. Ale to jen pro objasnění,teď už k jádru věci.
Přestože jsme kondomy používali jako jakýkoliv jiný pár,dvakrát jsme se vypořádávali s jeho protržením a následným stresem kvůli těhotenství. Poprvé jsme to řešili ‘pilulkou po’, postinor fungoval a všechno až na psychické slabší chvilky proběhlo v pořádku. Podruhé jsme se taky rozhodli pro tuto pilulku, jednoduše protože jsme oba ještě na střední škole a v tuto chvíli by bylo miminko samozřejmě velký převrat v životě. JENŽE ne vždy jde všechno tak,jak má. Postinor tentokrát neúčinkoval a já se za pár týdnů dozvěděla,že jsem těhotná. Přítelova prvotní reakce byla,v kolikátém jsem týdnu.. jestli stihnu jít na interrupci. Zaskočilo mě to,ale rikala jsem si,ze první reakce muže být přehnaná. Ovšem během následujícího týdne proběhly nejhorší hádky našeho vztahu se slovy “zničila jsi mě, zničila jsi mi život” “zkazíš tím budoucnost mně, sobě i všem okolo”. Slyšet něco takového bylo samozřejmě neskutečně zraňující,ale musím ho obhájit tím,že už od mala žije v finančně,sociálně i morálně zajištěné rodině,kde byl od mala veden k jasné studijní i profesní budoucnosti a měl naplánovaný celý život. V podstatě nikdy neřešil žádný vážný problém a ani neměl vážnější vztah. Ovšem asi ho to neomlouvá, život je nevyzpytatelný ve všech směrech a s tímhle se vyrovnat zatím nedokázal. Nicméně jsem teď v 7tt a situace je jasná. Já jsem pro miminko, on je proti. Moji i jeho rodiče už to ví a reagovali dle mého názoru úžasně. Všichni řekli,že mě podpoří,ať už se rozhodnu jakoliv a udělají všechno proto,abych byla já a popřípadě i miminko v pořádku. Nakonec jsem i od přítele po promluvě s rodiči slyšela,že se k tomu nějak postaví. Ale samozřejmě každým krokem a každým slovem cítím,že je jednoznačně proti a že to takhle nechce. Já si bohužel neumím představit jít a nedat tomu cvrčkovi,co si tahle vybojoval cestu,šanci. Obvzlášť když vím, že jsem schopná odmaturovat a studovat například dálkově i dál na nějaké VŠ, finančně všechno potřebné zařídit. Ikdyž nebude nic lehké, dát miminku všechno,co budu moct. Samozřejmě s pravděpodobně potřebnou malou pomocí mého okolí. Všechno se podle mého názoru děje z nějakého důvodu a všechno je tak,jak to má být.. i když tomu občas nerozumíme. Jako například my teď úsudku mého přítele. Doufám,že se to vše obrátí k lepšímu a budeme se za nějakou dobu těšit společně a že si uvědomí,že to není konec života,ale začátek.
Prosím vás tedy o jakoukoliv reakci,radu,pozitivní i negativní názory. Myslim,ze bych rozhodně neměla možné negativní věci spojené s touto situací přehlížet. Ráda si přečtu i vaše podobné příběhy. Děkuji všem,kdo to dočetl až sem a přeju všem krásné,sluníčkové dny 🙂
Moc ti fandím a fandím mladým maminkám, ten věk bohužel dnes hraje roli, proč se tolika párům nedaří a mají potíže, my přišli o miminko ve 23. týdnu, takže já pro potrat nejsem, i když nejsem ani pro nějaké plošné zákazy. Pokud máš podporu, zvládneš to, i kdyby přítel nefungoval, jak má. I jako mladá zvládneš spoustu věcí líp než my starší maminy. Zpětně si říkám, že jsme klidně mohli dát miminku volný průběh už po studiích, jde s ním krásně cestovat, život je jiný, ale je to dar! Jakmile toho prcka uvidíš, budeš nejšťastnější na světe! 🙂 Přišlo z nějakého důvodu a má tě něco naučit. Držím palce a dej nám pak vědět! 🙂
@stazinka2018 mi skoro doslova vzala z pusy, co jsem chtěla říct. Moc ti fandím. Je skvělé, že tě rodiče z obou stran podpoří, jejich pomoc pro tebe bude velkým pozitivem, zvlášť pokud budeš chtít pokračovat ve studiu. Ač je to velká "čára přes rozpočet" všem v rodině, věřím že jak se miminko narodí, bude to ta nejúžasnější a nejmilovanější čára přes rozpočet. S přítelem to třeba nedopadne dobře, pravděpodobnost je asi veliká, neznám moc takhle mladých kluků, kteří by se takhle neplánovaně přirozeně vžili do role otce. Ale nějaká šance tu pořád je. Hodně jako důležité vnímám, jak se k tomu postaví jeho rodiče. Pokud ho v jeho otcovské roli podpoří, vidím šance, že se v něm ten původní nesouhlas zlomí. Na partnerství se to možná podepíše nevratně. Ale i tahle varianta neznamená, že v životě nenajdeš skvělého partnera.
Jinak já měla první dceru ve 29, občas mě mrzí, že "až" tak pozdě. Věřím, že jako mladší bych tolik neřešila hlouposti kolem děti, lépe se vypořádala s mateřstvím po fyzické stránce...a často myslím na to, že doba, kterou tady máme danou je omezená a bez ohledu na to, na jak dlouho, mít dítě dřív znamená být tu pro něj déle.
Moc ti fandím, věřím, že budeš skvělá máma, milující a schopná. A přeji zdravé a spojené miminko se stejnou chutí do života a bojovností jako na úplném začátku.
@blackhole Děkuji moc,vážím si toho❤️ a Vás obdivuji.
Takovou vizi budoucnosti měl právě i přítel - maturita,VŠ,kariéra,zázemí,rodina. I já jsem mela podobnou představu,ale když jsem to zjistila,všechny plány a představy se mi úplně změnily a muj pohled na život celkově se změnil. Vše se tak nějak prispusobilo mé stávající situaci a teď už bych to nedokazala vidět znovu stejně. Různych komplikaci a zmen tela během těhotenství jsem si taky vědoma,ale děkuji za zmínění,jsem za to rada a určitě si to vezmu k srdci😊 Vám i vaší rodině přeju jen to nejkrásnější✨
@snahnah teeda,to je taky neuvěřitelné. Moc Vás obdivuji,určitě to taky nebylo lehké. Ano,všechno má své + i - ale myslím,že tohle má smysl v každém případě. Moc gratuluji k dalšímu miminku na cestě,hlavně ať je zdravé😊 Přeju Vám i rodině jen to nejkrásnější✨
@codal Taky doufám,děkuju moc🙏🏻😊
@linee děkuji moc,vážím si toho😊 ano,určitě je to pro něj taky velmi těžké,o tom nepochybuji. Snad se s tím nejak srovná a společně to zvládneme.
Bude mi 30 a čekám druhé dítě, první byl zápřah, pro mě, hodně pro muže, představoval si to jako Hurvínek válku, a to je starší než já a dítě bylo z jeho popudu... Dám jednu nevyžádanou radu... Rozhodněte se podle sebe, počítejte ale jen se sebou, případně se svými rodiči... s partnerem nepočítejte. Třeba hezky překvapí, ale dost možná taky ne. Buďte silná. Přeji hodně sil. Pokud se rozhodnete si miminko nechat, sáhnete si hodněkrát na dno. Ale získáte životní lásku. Přeji vám mnoho sil. Držte se!
@lennus Taky si myslím,že je to dar. Něco,co není dopřáno každému a občas to přichází nečekaně.. ale je to něco nedocenitelného. Myslím,že přesně jak říkáš,nic se neděje bezdůvodně😊✨
@sviva Děkuji za příspěvek. Ve všem s tebou souhlasím😊 doufám,že to dopadne tím nejlepším možným zpusobem a pokud ne,holt se budu muset vydat cestou bez partnera. Ještě jednou děkuji,tentokrát za podporu a pár posledních slov. Snad to tak jednou opravdu bude.
@dc2015 Děkuji moc🙂 Budu se snažit udělat maximum. Pracovat jak na výchově miminka.tak na sobě,ale stejně tak i na vztahu s přítelem a jeho přispůsobování se situaci. Doufám,že to dobře dopadne.
Upřímně? Nikdy není vhodný čas na to pořídit si dítě. Nejdřív máš před sebou školu, pak jsi absolvent bez praxe, pak máš našlápnutou kariéru a pak už to často nejde. Vždycky to člověka něco stojí, mládí, kariéru, zdraví, peníze...ty máš ve svém věku výhodu v obrovské flexibilitě, člověk prostě zvládne všechno, i když to nebude snadný.
Pro chlapa, obzvlášť takhle mladého (sotva se naučil postarat sám o sebe, možná ani to ne 😂 ) je ta představa hrozně abstraktní a děsivá a sebeblbějc to vyzní, čím víc jistoty, důvěry a podpory mu dáš teď (vím, že jsi to ty, kdo ji reálně potřebuje, ale na to se nehraje :D), tím víc ti jí vrátí. Podle toho, jak píšeš, předpokládám, že sis nepořídila nezodpovědného debila, jen jste spolu střelili dál, než je v tenhle moment schopný dohlédnout. Držím vám palce.
@zlorenka To je asi pravda, stejně jako člověk nemůže byt nikdy 100% připravený na to,stát se rodičem. Děkuju moc za radu,taky už jsem přišla na to,že když ho v tom podporuju a nějak okrajově ho ujišťuju,ze to zvládneme.. chová se trochu jinak. Ale bohužel to není zatím nic dlouhodobého,tenhle stav vydrží vždycky max den😏 budu se snažit dal a uvidíme,jak to dopadne. Ještě jednou děkuju✨
@theuska_18 ještě jedna věc, vezmi ho s sebou na ultrazvuk, kolem 10tt už to bude malý človíček, klidně se předem domluv se svou doktorkou, ať pustí nahlas srdíčko 🙂 když už nic, bude se mu o potratu kecat hůř 🙂
Jak to tak čtu, péči o děťátko a výchovou dáte levou zadní a za pár let budete super parťáci. VS se dá dálkové dodělat později a přítel se snad umoudri, držím pesti. Děťátko navíc bude mít mladé babičky i dědy z obou stran, což je taky parádní. A pařit můžete jít za pár let i s potomkem společně 😃 Přeju Vam i miminku jen to dobré ☺️
@theuska_18 třeba se sebere a dobře to dopadne i ve vztahu, moc bych ti to přála. Vím jak důležité je mít vedle sebe partnera, ale taky vím, že partnerství je o dvou lidech a vůle, laska a snaha jednoho vztah nezachrání. A ty budeš potřebovat energii a svou pozornost jinde. Podle toho, jak píšeš, jsi chytrá a realistka. Sama pro sebe udělej to, že za vztah zabojuješ, ale pokud uvidíš, že boj je marný, nech partnera napospas svému osudu a soustřeď se na sebe a na miminko. Ty ho znáš lépe než kterákoliv z nás, jaký je to člověk a jaký je váš vztah, ty budeš vědět, kdy a jestli má smysl se o vztah prát. Třeba je jen v šoku a prostě mu trvá déle než se vyrovná s takovým obratem v životě a až se s tím vyrovná, bude tak skvělý otec a partner, jak mu jeho věk a situace dovolí. Třeba je to nezralý kluk, který se se situací nevyrovná, nebude v jeho silách se s takovou změnou teď srovnat a bude lepší věnovat s víc sobě než vašemu vztahu. To poznat, bude na tobě. A věřím, že to poznáš. Spíš ti pro tenhle případ chci dodat odvahu. Já jí kdysi neměla a vztah, o kterém jsem věděla, že nepovede jinam, než do pekla mě do poslední chvíle vysával a vysával.
@zlorenka... Nikdy není vhodný čas na dítě... přesně to jsem říkala, dokud jsem ho neměla a vidím to kolem sebe často. Jak ale to miminko máš, už tě to ani nenapadne. A tak jsem si to sama přetransformovala na "vždycky je dobrý čas na dítě" 😁 I když okolnosti nejsou zrovna ideální. Ideální nejsou totiž nikdy. Jen někdy nejsou ideální míň a někdy víc.
@theuska_18 i když něco kolem bude naprd, a že toho může být hodně naprd...to miminko to všechno vynahradí, ta jejich bezvýhradná láska k mamince...ony nás ty děti milují i když jsme ošklivé, tlusté, zpocené, unavené, protivné... prostě bezvýhradně, ta objetí a pusinky. Dcera za mnou teď vždycky přijde a říká "bi,bi", v její čínštině obejmout...a já jí povídám "tak se půjdeme pomazlit do postele", protože druhatko už se v břiše pronese, a ona už tam honem běží a čeká a přítulí se, objímá mě, chce pusinkovat, hladí mě po tvářích a všechno ostatní jde stranou.
myslim, že to vidíš velice moudře... myslim si, že ohledně jakýhosi "práva na život" resp. rozhodování o možným potratu by mělo bejt víc na ženě, než na obou rodičích stejně. dítě je prostě součástí tvýho těla a i ty jako matka jsi pro něj potřebnější, aspoň v prvních letech života.
takže radim, rozhodni se podle sebe. nebo takhle...asi rozhodlá seš a já myslim, že správně. taky věřim, že s enic neděje náhodou a že si děti svoje rodiče vybíraj. je to všecko prostě jedna velká zkouška. ale nakonec uvidíš, že nádherná.
snaž se chápat přítelovu reakci, zkus s ním bejt v kontaktu, vysvětlit svoje pohnutky a pocity s ujištěním, že se všecko nějak udělá a žádnej konec jeho života se opravdu nekoná. kdybys byla shovívavá, mohla bys mu i říct, že by případně ani nemusel bejt aktivní otec, i když na to asi má právo to dítě, nicméně tam bych asi přimhouřila oko, že on si opravdu silně nepřál stát se otcem. tak bych ho možná nechala žít...ale to je daleko. jelikož, zatím nevíme nic a může se taky stát, že se mu to rozleží v hlavě, nebo prostě vyměkne, až toho prcka uvidí, a všecko bude jinak. a kdyby ne, zvládnete to i tak, třeba by prckoj zůstali aspoň suprový prarodiče od táty, když už ne on, ale myslela bych si, že tam bude trochu i tlak od nich, aby tím otcem byl aktivně, protože to tak je správný.
za sebe, mít 18náct a kdyby můj přítel byl proti, tak bych do toho nešla. Sama jsem vyrůstala bez otce a proto bych pro svoje dítě nechtěla ten stejný scénář.
Všude jsou jen vysmáté fotky na fb miminek, ale nikdo nepíše o nocích, kdy dítě celé noci řve i měsíc, protože mu rostou zoubky, jak neustále blinká, slinká, jak ho bolí bříško, má koliku, prdíky, totálně se posere, že jsou hovna všude, no nevím jestli máš představu.
Dnes již vím kolik peněz a hlavně energie stojí mít dítě. Nechce to malou pomoc od rodiny a přátel, ale velkou. Počáteční investice přijdou tak na min. 70 tis., pokud to má za něco stát, což nevím, kde bych na to při studiu vzala. Studovat školu při dítěti, vím od kamarádek, je dost náročné a často neúspěšné, i když dnes existují i "nenáročné" obory, takže se situace trochu změnila. Dneska asi může VŠ vystudovat každý, otázkou je, zda-li to k něčemu je. Každopádně přeji hodně štěstí při rozhodování, většina tady Tě určitě podpoří.
Otehotnela jsem s prvni dcerou kdyz mi bylo 20,po 4 lete znamosti a pres HA. Byla jsem v 2.rocniku stredni skoly ( pred tim ucebni obor,ted konecne vytouzene studium). Byla svatba,narodila se dcera a ja mela induvidualni studium,zvladala jsem s vyznamenanim.
Po maturite jsem opet otehotnela pres HA,a mam dalsi dceru,bohuzel s manzelem to nevydrzelo,a po 15 letech jsme sli od sebe. Holky mame ve stridavce a jsme pratele. Pred 3 roky jsem potkala uzasneho cloveka a o 3.mimi jsme se snazili rok,ted je mi 37 a jsem ve 20.tt
Mas skvelou oporu v rodine a pritel se musi rozhodnout zda chce ci nechce,ja jsem nikdy nebrala deti jako prekazku,i kdyz ml.dcera 13 je v tezke puberte,tak je to skvele a ty mas cely uzasny zivot pred sebou.
Ja bych si urcite miminko nechala a skola se urcite zvladne.
Jak už tu někdo psal, ve dvaceti má člověk víc energie, je víc flexibilnější. Druhé dítě bylo nečekané, stejně jako první. Ale podruhé mě to sebralo teda o dost víc než jsem myslela. Obdivuju matky po 40. Taky souhlasím, že bys měla být vnitřně připravená na to, že to bude tvůj boj...A i když máš slíbenou pomoc, tak v noci budeš vstávat ty, kojit, nekonečné přemýšlet, jestli jsi to prťe dobře oblékla, apod. Příteli bych psi hlavu nenasazovala prostě si jede určitý plán, uvědomuje si víc tu bezemocni stránku. Jen potrat je zbabělost.
Dítě je vždy dar.
A stojí to hodně, možná přijdeš o postavu, kamarády, spoustu iluzí, svobodu, budou i chvíle naprostého zoufalství, možná pocity ztráty integrity, budeš cedit pot, krev i slzy, ale nikdy nebudeš nešťastná.
@theuska_18 obdivuju tvou vyspelost a zpusob, jakym se k tomu vsemu stavis. S miminkem to zvladnes, jsi evidentne inteligentni a sebevedoma holka! Drzim ti palce🙂
a neviděla bych to tak černě jako @bluealien
nějaká trapná výbavička je úplnej mýtus dnešní západní konzumní společnosti. dítě tě opravdu zpočátku nestojí skoro nic, pokud chceš. zvlášť, pokud kojíš.
a ani ta péče nemusí bejt tak tragická. ne každý dítě trpí na bolesti břicha apod. je fakt, že asi každý dítě má "něco", a vždycky něco jako musíš řešit. ale abych si představovala jako děsnou tragédii to, že mimino zpočátku prostě hodně blije a když mu rostou zuby, tak slintá, tak to bych to hodně rychle na rodičáku dopracovala k antidéčkám:D čímž chci říct - chce to trochu nadhled. a pomoc od rodiny není nutná u všech, tady nutná bude kvůli dokončení školy.
@normalnimatka ještě bych doplnila, že jako svobodná matka můžeš skončit, i když tě v pětatřiceti zbouchne padesátník, kdyby si člověk v dnešní době kvůli potenciální ztrátě partnera nepořizoval děti, tak vyhynem :D
Z každého tvojho slova cítiť ako to bábätko chceš. S priateľom to teraz nie je ideálne a interupciu zvažuješ len kôli nemu. Ale pokiaľ ju podstupiš nikdy mu to neodpustiš. Výčitky - aj keď možno nemé už budú vo vzťahu ( pokiaľ by túto skúšku váš vzťah vydržal ) navždy. Nie som odporca interupcie, myslím že každá žena ktorá ju podstupi vie prečo to robí. Ale ty to dieťatko ľúbiš nadovšetko už teraz. Nesprav to s čím nie si stotožnená len kvôli chlapovi (lebo to rozhodnutie bude nezvratné) zvlášť keď máš oporu u najbližších.
@theuska_18 akokoľvek sa rozhodneš želám ti nech je to pre teba to jedine a správne riešenie. Veľa šťastia.
@bluealien nas stala vybava cca 60 a to jsme kupovali vsechno novy, nic jsme nedostali a nijak zvlast nesetrili🤷♀️ A dnes mezi lidma koluje tolik veci, ktere davaji pryc zadarmo nebo za symbolickou castku, ze i krasna vybava se da poridit za pakatel, 70 tisic je hodne napalena castka teda... A prijde mi, ze celkove to vidis moc cerne, tech deti, co jsi popsala, je pomerne malo, neznam teda jedine, co by mesic v kuse kazdou noc brecelo kvuli zubum🤷♀️
Jasne ze mit dite je narocne a v 18 bez partnera je to zahul dvojnasobny, ale pokud je autorka tohoto prispevku alespon z poloviny tak rozumna, jak pusobi jeji psane slovo, tak si troufam tvrdit, ze to ma v hlave srovnanejsi nez kdejaka tricitka. A pokud za ni stoji rodina, tak je to super a zvladnou to.
Byla jsem v Tvoji situaci a rozhodla jsem se pro interupci. Je to uz deset let a do dnes to oplakavam. Byla to nejvetsi chyba v mem zivote. I pritel to pozdeji bral jako chybu a do dnes ho to moc mrzi. Ted mam dite s clovekem, ktery ho nechtel (zkazila jsem mu zivot atp.), ale ziju prave s tim byvalym pritelem a jsem stasna, i on malou nade vse miluje. My oba. Interupce je velky zasah do psychiky zeny, hlavne tou nezvratnosti. A uprimne, vzdycky Ti nekdo bude rikat, ze je brzy/pozde nebo ze je tam ALE. Podle me je nejdulezitejsi, jak to citis TY a na ostatni se neohlizej!! Drzi moc palce at se rozhodnes jakkoliv, delej hlavne to, co je prijemne Tobe.
Ahoj, já ti fandím 👍
Já měla výchovu asi jako tvůj přítel. Jasně nalajnovaná budoucnost se zaměřením na vzdělávání. Na VŠ jsem se seznámila s manželem, svatba, snaha o mimi trvala celých 7 let!!! No nic, ale zpět na VŠ: od prváku jsme měli spolužačku, která vystudovala s holčičkou. Malá s ní jezdila na přednášky, s profesory to měla domluvené, když moc plakala, tak odešla, zápisky měla domluvené se spolužáky.
V dnešní době nic nereálného, pořád se mluví o podpoře mateřství u vysokoškolaček. Oproti ostatním jsme hodně znevýhodněné. VŠ doděláš tak cca v 25letech a nemáš nic- ani naspořeno ani bydlení ani odpracováno... Vše teprve začínáš budovat a miminko? Když ho stihneš do 30 tak super... A kdy že sis užívala mladí? Mezi přednáškámi a zkouškami lítáš po brigádách, abys jen neždímala rodiče, jo s miminkem přijdeš o pár chlastaček...
Ahoj, v podobné situaci jsem nikdy nebyla, takže ji nemohu hodnotit. Nicméně asi takto, když jsem začínala se sexem, věděla jsem, že kdybych přes hormonální antikoncepci otěhotněla, tak bych si miminko nechala. Teď je mi 32, čekám druhé a při prvním jsem bez problémů zvládla VŠ. Vím, že to není to samé. Jen jsem tím chtěla říct, jde to. ( A dokonce jsem si školu i užila. Nejsi pak "jen mamina" neřešíš "jen" plínky atd...) Ale tak je mi víc a nemám potřebu chodit pařit atd....
Já s přítelem otěhotněla po 3 m vztahu. Taky byl nejprve proti, ale jasné jsem mu dala na jevo že si to nechám. On se pak i začal těšit a když mě na začátku hospitalizovali tak byl nešťastný z představy že by jsme o to přišli. Teď už je mu 8 měsíců oba si nedovedeme představit že by jsme ho neměli.
Třeba i tvůj přítel změní názor a bude se těšit. Pro hodně chlapů je neplánované mimčo šok
Ahoj, nikdy jsem v podobne situaci nebyla, spis opacne. Je mi 32, mela sem skolu, byt, super praci, rozjeta kariera, fajn manzela, cestovali jsme, neustale nejake akce. Muzu ti s klidnym svedomim rict, ze tohle vsechno bylo k prdu bez ditete. Snazili sme se 4 roky diky mym zdravotnim problemum a bylo to nejvic “dark” obdobi meho zivota, presto ze jsem mela vse, tak jsem mela pocit, ze nemam nic. Dite je dar,ac to tak spoustu lidi nebere a vubec to neni nejaka samozrejmost. Mam kolem sebe vic lidi, ktery se uz delsi dobu neuspesne snazi o deti a je to strasne smutne to pozorovat. Ja zpetne vim, ze je spravne si dite nechat, zvlast kdyz budes mit podporu rodiny. Ono totiz vsechny ty skoly a prace bez toho ditete uplne nedavaji smysl. Ja jsem se nakonec dockala i kdyz uplne jinym zpusobem, nez jsem si predstavovala, je to narocne, ale nejkrasnejsi, co me mohlo potkat. Diteti se nic nevyrovna, ani skoly, ani prace, cestovani nebo kalby, dokonce bych rekla, ze se diteti nevyrovna ani chlap. Chlap muze odejit, dite, pokud ho vychovas dobre a s laskou se pravdepodobne bude vracet. Drzim palce s porodem, kojenim, nevyspanim a pocitama selhani... vsechno to ale stoji za to🙂
@bonavoxa Jsem ráda,že to tu někdo napsal i takhle ‘bez zábran’😄 Mamka mi vždycky říkala,že tohle človek nemůžu pochopit,dokud miminko nemá. Neberu nic na lehkou váhu,pri vychove mých dvou mladších sourozenců jsem přihlížela,co vsechno to mámu stalo. Kolik nervů,času,potu,nedostatku spánku,peněz a sil.. ale vždy mi prislo,že když se nás vsechny pak podívala a travila s námi ty hezke společné chvilky,nemohla být šťastnější. Dokonce na to byla sama,otec nás opustil,ale teď jsme poměrně často v kontaktu a i on nás všechny podporuje🙂 snad to zvládneme se vším všudy,dekuju moc za příspěvek!