Jak zvládnout přehnanou péči matky v těhotenství?

Nebydlíte spolu, tak neměj zbytečné obavy, že bude tvé dceři dělat to samé. Chodí do práce a s dcerou budeš doma ty. Do porodnice s tebou jít nemůže, když s tím nesouhlasíš, nevím, proč se bojíš. Jednou budeš ráda, když ti občas pohlídá. Teď to vidíš jinak pod návalem hormonů, ale třeba z ní jednou bude ta nejlepší babička.

Chápu je těžký, ale musíš tu hranici vymezit hned takhle na začátku i za cenu, že to buď nepříjemný. Proste ne mami nesahej mi na břicho takhle moc, mě to vadí. Příště ty ruce odstrčit. Stejně tak u ostatních věcí. Ne my to tak nechceme. Mne to máma dělala taky u těch věcí, několikrát jsem se vymezila. Několikrát prostě věc koupila a já ji narovinu řekla, že takhle prostě ne a to používat nechci, že se měla domluvit. Teď jedeme model chtěla bych koupit a já řeknu, jo kup nebo kup spíš tohle. Je to mnohem efektivnější pro všechny.
Tak kde končí svoboda jednoho, začíná svoboda druhého. Přeju hodně sil, vím, že je to náročné.

@kocicimama24 Neměla by zajít k psychiatrovi?

@klokanka31 a jak to zařídiš mi řekni?

@alice180 To netuším 😁

Tohle jsem tenkrát zažila u matky své první dlouhodobější lásky. Bylo to šílené. Měla jen ty 2 děti, chlapy nesnášela, obě děti se s otci nestýkaly z jejího popudu. Klidně vlezla do postele k nám, že se s námi bude dívat na film a u toho se chtěla mazlit se synem. Lechtala děti a musím říct, že když lechtala 19 letého už chlapa, byl to vážně příšerný pohled. Neznala hranice, žádné a u mě to po 2 letech přerostlo v panické úzkosti. Normálně jsem se jednou před prahem jejich domu zasekla, sevřelo se mi hrdlo, rozbušilo srdce a řekla jsem, že už práh toho domu nikdy nepřekročím. Její mladší dcera ani nedokončila střední a v 17 se odstěhovala k prvnímu klukovi, kterého poznala. Taky spala s matkou v posteli, ač prostor v domě byl. Napadá mě, zkoušeli jste třeba matku upozornit na to, že má problém a že by to měla řešit u odborníka? V pořádku to rozhodně není. Buď se opravdu radikálně vymezit nebo přimět matku, ať si přizná problém.

Vymez se a urči hranice . Chápu , že je to těžké a nové , ale jinak to nepůjde . Asertivita …. Aneb umění , jak slušně někoho poslat do ….

rozhodne o sobe nepremyslej jako o nevdecne a nepremyslej nad tim, jestli nejsi spatna, kdyz se ti mamincino chovani nelibi. Z toho co jsi napsala je docela zjevne, ze to maminka hodne prekracuje hranice a taky, ze by ji asi docela prospela odborna pomoc, protoze je na tebe upnuta a chysta se upnout na tvoje miminko.
Podle me mas 2 moznosti - velmi ostre si vymezit hranice (coz bude desne, protoze maminka bude asi delat poradne sceny o tom, jak vsechny na svete jen obtezuje a nikdo ji nema rad a ty jsi nejhorsi) nebo druhou - zacnete spolu navstevovat terapeuta. Nejakeho vyber, nejdriv za nim zajdi ty, seznam ho s problem, omrkni ho, ze ti sedi (ne kazdny je dobry), ze potrebujes mamince vysvetlit, ze kazdy ma narok na nejake soukromi, chces s ni byt dal v kontaktu, ale tak aby to bylo obema prijemne a dalsi setkani s maminkou uz mejste spolu s terapeutem

Cítím s Tebou. Mám čtrnáctiletého syna a zažívala jsem v těhotenství totéž. Sahání na břicho, nakupování výbavičky, mluvení naprosto do všeho, vydávání svého názoru za náš... Když není po jejím, má přesně tyhle vyděračské řeči. Na materske si na me i na syna delala neustálé nároky (majetnické i časové). Vety typu:"Ja můžu, já jsem babička." jsem slysela denne. V jejich ocich nikdo neni na zebricku tak vysoko jako ona.
Ze zacatku jsme si delali srandu, že to ma falešnou březost. Ale postupem casu to prestavalo byt vtipne.
U nás pomohlo (a i nadále velmi pomáhá) omezit kontakt. Chovat se odmerene. Striktne odpovidat NE! A jeji veci si nebrat.

Dekuji holky, zkusim omezit kontakt a jak rikate, nastavit razantně hranice. Bohuzel pro mě jsem ji ted nedavno od vecera do rána neodepsala a zacala psat priteli, jestli jsem s malou v poradku. :D Takze mam trochu obavu, kam to zajde dal kdyz neodepisu vic jak dva dny. Kazdopadne to zkusim za to nic nedam. A snad se uklidni. Dekuji

Ufff, já si nejdříve myslela, že si tu zas někdo vymýšlí a ony takové exempláře fakt existují 😲 Já bych taky doporučila psychiatra nebo terapeuta, ale tobě. Teda jí samozřejmě v první řadě, ale je otázka, jestli je reálné ji tam dotlačit. Tobě bych ho doporučila jednak proto, že tohle tě nemohlo nepoznamenat a i proto, aby ti poradil, jak s ní jednat. Protože jedna věc je, že si samozřejmě musíš nastavit hranice, druhá, že se to snadněji řekne než udělá, hlavně když má člověk co do činění s podobným materiálem...

@kocicimama24 Nastav si hranice. Lépe se to říká, občas je to těžší udělat, ale když to nepůjde hned, tak to nevzdávej a trvej si na svém i přes její scénu, vydírání. (Viz tahle věta Když sem se vzepřela, prohlasila, ze bych byla radsi kdyby byla mrtva a ze snad se mi brzy poštěstí. )

Podle mě si z tebe udělala partnera, to spaní spolu v posteli i přes tvůj nesouhlas, to mi přijde děsné.

Neboj se, že by tvoje dítě mělo odpor k tobě. Jen mě ta napadlo, že aby ses nebála, že dopadneš jak svoje matka, která má extrémní potřebu fyzického kontaktu, tak přejdeš do druhého extrému a budeš se fyzickému kontaktu vyhýbat. Užívej si svoje miminko a mazli ho a až přijde správný čas dáš mu prostor.

To, že si neseme sebou vzorce z rodiny, je normální a každý se tím nějak snaží popasovat, někomu se to daří odbourat, někomu méně. U tebe je plus, že si to uvědomuješ, to je vždy půlka úspěchu. Pamatuj jsi, jsi originál, ne tvoje matka a dokážeš si svůj život řídit určitě sama.

Jinak si nastuduj dopředu, co chceš např. věci o kojení, protože si myslím, že tvoje máma přijde s tunou nevyžádaných rad a myslím, že bude mít jistou potřebu kontrolovat tě, abys to dělala jak chce ona, aby nepřišla o vliv. Některé věci, co se dříve doporučovali, jsou dnes překonané, tak aby tě nerozhodila a ty jsi byla jistá tím, co chceš a nenechala se ovlivnit.

S tímhle bych si zašla na terapii a rozebrala to 🍀 Protože ti to pomůže 1) srovnat si, jaké to pro tebe v rámci dětství a puberty bylo a co to v tobě nechalo, 2) díky tomu si ujasnit své strachy z toho, že se budeš ke svému dítěti chovat podobně (co si budeme, může se stát, že budeš mít po porodu velký hormonální výkyv a s takovýmhle základem kdyby se ti rozjela poporodní deprese, mohlo by to být hodně náročné), 3) ujasnit si, jak se mámě vymezit a být potom ok s tím, že se vymezuješ. Mámu nezměníš, ale určitě se bude hodit, když ty si to srovnáš ještě dřív, než ona po porodu začne být ještě urputnější a vyčítat ti, že ji okrádáš o vnučku atd. 🩷 Protože jen se odmlčet nebo na něco nereagovat není asi dlouho udržitelné, budeš to muset na rodinu řešit a vedety co opravdu chceš říct. Držím palce ☺️

Dej prosim vedet jak jsi dopadla.