Mateřství: Skončí život jako ho známe?

Autorko, prosím napiš pak po cca 6nedeli nebo třeba klidně po 3měsicich ( proste až si najdeš čas) jestli se ti splnilo to co čekaš 🙏 třeba tím odpovíš i dalším budoucím maminkám. Obecně je to totiž nepředatelný. Mít a nemít dítě je obrovský rozdíl. A myslim že to co čteš tady je mnohem blíž pravdě než co vidíš třeba ve filmech nebo na instagramu. Každopádně neboj se a těš se, zamilujes se nejvíc na světě a stojí to za to všechno co dočasně musíš obětovat ;)

Ja treba obdivuju vsechny,kteri maji deti brzy po sobe a jeste dobrovolne,vekovy rozdil do dvou let,to je presne ten zahul pro rodice tak na 2-3 roky...jako ja chapu ty argumenty,ze si spolu pak vyhraji nebo ze to chteji mit rodice jednim vrzem,ale prijde mi,ze se pak tech deti ani poradne neuziji,protoze se modli,aby toto obdobi skoncilo a malokdo si pak poridi jeste pozdeji treti,aby se nehonil a uzil si to materstvi...

Upřímně záleží, jestli máš partnera, co bude sám s ditetem, jestli máš hlídání a dítě, co bez tebe vydrží 😁 nás starší, kterému budou tři, byl od narození urvanek, kojila jsem, takže manžel si s ním sám být netroufal.. hlídací babičky nemáme. takže volnější jsem to měla, dokud spal přes den (což cca v 18 měsících skončilo...). Jinak jsem byla v jeho cca roce asi dvě hodiny na koncertě, odkud jsem pak odešla, protože mě to tam vlastně ani nebavilo a věděla jsem, že stejně budu muset se synem vstávat atd. Když bylo synovi skoro 20 měsíců, narodil se mladší. A od té doby už nemám čas skoro vůbec 😆 Mladší je závislák, co kolikrát řve, i když jdu jen na wc. Ven si manžel bere občas staršího, jinak bez dětí jdu maximálně k doktorovi. Občas je to na hlavu, chybí mi čas pro sebe, na čtení atd, ale prostě hlídání není, takže smůla. Večer většinou akorát tak dodělám resty, pokecáme s manželem a odpadnu... Dřív jsem chodila do klubů, na koncerty, cvičit, jezdili jsme na vodu atd., což po narození dětí skončilo. Ale spousta věcí by mě teď ani asi nebavila. Navíc si říkám, že to není navždy a za chvíli dost věcí půjde i s dětmi 😉
Nedes se toho, uvidíš, jak co půjde 😉 jako znám spoustu lidí, co zvládají i společenský život atd.. jen je to prostě o tom, jestli má kdo pohlídat a o konkrétním dítěti 😉

Holky díky za zkušenosti a trochu povzbuzení😊 Manžel je zvyklý doma aspoň trochu pomáhat, říká, že mi bude pomáhat i s malým, abych taky někdy někam mohla. Ovšem jsem na něj dost zvědavá, nedokážu ho vůbec v tomhle odhadnout (jsme spolu 10 let, není to o tom, že bych ho neznala) - v jeho rodině totiž nejsou vůbec žádné děti. On je vlastně nejmladší v jejich rodině, zatím žádné děti nikdo nemá, a to ani v našem okolí přátel. On teda nemá podle mě vůbec žádnou představu o tom, jak to pak vypadá. Ale moc se na dítě těší. Takže jsem fakt zvědavá😀 No uvidíme, děkuju za vaše příspěvky!🙂

Zhruba do roka jsem kojila, tzn.ze jsem bez syna byla vždy jen chvíli (např.kadeřnice, kočárek s babičkou...). Ale i tak to šlo, když jsem chtěla/potřebovala. Syn byl úžasný, spinkal. Takže v době spánku jsem si četla, chystala svatbu atd.
V jeho necelém 1,5 roce jsem jela dokonce na 3 dny do Milána se ségrou a ve 2 letech s manželem na prodloužený víkend. Ale musím říct, že my máme nejlepší babičku ♥️ Od 2 let (nyní 3,5let) pracuju na půl úvazku, tzn.ze třeba mám celodenní seminář atd. Běžně můžu jít na kafe s kamarádkou či si zajet ke kadeřnici, do kina...

Každým dnem očekávám narození druhého. Je mi jasné, že to zase pár týdnů/měsíců bude náročné. Času bude méně, o dost méně.
Ale taky vím, že mám skvělou základnu - manžela, maminku a sestru. Plus vím, že i ostatní pomůžou.

Svoje děti miluju a obetuju jim většinu svého času. Život s nimi se změnil, to ano. Ale jsem pořád taky člověk, který ví, že pokud má být ok pro okolí, musí někde nabrat sílu. Tzn. že si chci v průběhu dne občas číst, občas být jen sama se sebou, být jen s manželem.

Jen se musíš naučit říct si o pomoc. Pokud máš možnost.

Já k tomu pristupuju tak, že je to prostě další životní fáze. Změní se ti priority a k některým věcem budeš přistupovat jinak. Stejně jako když jsem třeba opouštěla studentský život a začala naplno pracovat.. taky jsem si u počítače v kanceláři několikrát vzpomněla, jak mi bylo dřív super, když jsem mohla bezstarostně s kamarády jezdit po světě. No anebo když jsem poznala manžela a začala s ním bydlet, najednou to bylo jiné než když jsem bydlela sama. Ne horší, ale jiné. Stejně tak když se narodí dítě.. Teď taky občas s laskou zavzpominam na svá svobodná bezdětná léta, ale pak se přitulím k těm mým mazlíčkům a jdu jim vařit večeři. Nezapomněla jsem na sebe, ale mám teď jiné věci na práci. Kadeřníka stíhám 2x ročně, dřív jsem skoro nevyšla z domu bez perfektní barvy. Zas jsem třeba začala chodit pravidelně plavat, to mě dřív vůbec nebavilo. Prostě i v této fázi života zkouším nové veci a snažím si ji užít.
Jo a podle mě hodne matek si stěžuje jen tak z principu, pak mají třeba možnost být pár hodin nebo dní bez dětí a stejně nemluví o ničem jiném než o nich.. Já jsem také jedna z nich.. kolikrát prosím o chvilku klidu a za chvíli se už těším až se holky probudí..

@marcicek84 Také chápu důvody lidí, kteří mají děti brzy po sobě..ono i z finančního hlediska je to samozřejmě lepší , ale pro nás by to též nebylo, jednak jsem chtěla dlouho kojit a jednak přesně takové to, že si ten čas spolu moc užíváme (od toho druhého roku, kdy pořádně mluví, jsou schopné hrát nějaké hry jednodušší a je to prostě takové zajímavější...čímž neříkám, že to období předtím bylo špatné, to vůbec)...máme holky 6,5 a 3 a čekáme teď v červnu třetí 🙂 Když to půjde a nebude vyloženě vyžadovat jít do školky, ráda bych byla doma do jeho 5ti let, aby to prostě nebylo všechno takové hektické (pracuji celou dobu co jsem doma na částečný úvazek pár hodin týdně, takže pocit seberealizace i jinak než jako máma mi nechybí, jinak by to bylo rozhodně dlouhé a asi bych to tak dlouho nevydržela)

@sarkoc no prave, pokud nemuzes pracovat z domu, 3+3+3 roky doma by byla moje smrt😬 Uz ted ten 6. rok (kvuli 3. diteti, jinak bych ukoncila RD v zari) mam celkem intenzivni pocit, ze je tam navic 😀

Já tu jednou četla diskuzi, kde se ženské předháněly, která má míň času a že s dítětem nestíhají a vůbec netuší, co je volný čas... Přitom jen v té diskuzi strávily půl dne a u některých vidím i já, která tu jsem jednou jednou za čas na skok, že tu jsou pečené vařené 😀 Tím nechci nikoho shazovat, jen si i u sebe uvědomuju, kolik času mi internet atd. žral, když jsem byla s dětmi doma.

@felixfelicis já to teda nemám jen z domu, ale pracuji i mezi lidmi naštěstí, děti mohu mít s sebou (je to složitější, ale nepodstatné)...mně by chyběly právě ty kontakty a komunikace s dospělými hlavně 🙂 Taková ta komunikace na hřištích (zásadně o dětech že) je skvělá, ale občas už trochu moc :D Zvažuji ještě dálkové studium nebo nějakou rekvalifikaci...ne, že bych to nutně potřebovala, mám vystudovaný dobrý obor, ale taktéž čistě pro to něco navíc..já byla doma s první na rizikovým od třetího měsíce, takže jsem doma ted cca sedm let a třetí je teprve na cestě :D...mít "jenom" je (hodně uvozovek, zbožňuju život s dětmi) a domácnost, zbláznila bych se...ale na druhou stranu, znám maminky co jsou doma stejně dlouho nebo i déle a vyloženě se vyžívají v tom, že mají "vše" domácí, dělají doma jogurty, tvarohy, pečou chleba i sladké, zavařují, suší atd atd atd a naprosto jim to vyhovuje, zvažují i domškoláctví pro děti a nikam moc chodit nepotřebují...a vlastně nic není špatně, hlavně si najít to svoje 🙂

Je to spis jine. Pres den, kdyz mam hlidani, tak je to fajn. I kdyz jsem dost tohoto vzacneho volna travila v praci, ale ona ta prace je najednou tak vzacna a neco jineho, ze je to relax, i kdyz se kupi povinnosti. 🙂 Vecer to moc nejde, mala se budi v noci a pak me chce, ale manzelsky relax v obyvaku se zapnutou chuvickou se taky pocita. A nekdy po prvnich par tydnech tak do doby, nez se mala zacla plazit, jsem toho docela dost precetla. Jednak u toho mala usinala, takze jsem casto cetla nahlas a mrneti je jedno, co predcitas, kdyz das spravnou intonaci, jednak potom u kojeni. Jasne, je fajn se u kojeni s ditetem pomazlit, ale kdyz se to skvrne ze zacatku koji skoro hodinu, tak si k tomu lehnes a vezmes knizku. 😄

Určitě to není hrozné 🙂 Jasné je, že některé věci, koníčky bude potřeba nejdřív omezit. Pak upravit.. Ale když budeš mít doma miminko uvidíš vše jinak. Pokud máš hlídání je to super,pokud ho nemáš jde to také. Hlavní je aby tatínek pomáhal. Stačí když vyrazí kočárkem a ty si odpočineš. Jediné co vadí mě je ta finanční závislost. Neumím si říct o peníze na něco pro sebe🙈 Manžel by snesl modré z nebe,ale já si neumím říct 😉

Já teda nejsem příklad obvyklé matky - dítě jsem měla až v 38 letech s o dost starším partnerem, bez babiček, po 18 letech vztahu... ale za sebe můžu říct, že mě se život změnil úplně - manželství se přetvořilo v rodičovství. V podstatě všechno jsme chtíc nechtíc pořídili dítěti - je poměrně náročné (blbě spalo a spí), já jsem asi úzkostlivá matka (věk že), bez jakékoliv možnosti hlídání a odpočinku... takže mám pocit, že jsem vlastně v práci 24 hodin... Já ani manžel žádné koníčky (kromě teda práce v souvislosti s domem, dříve jich bylo spoustu), nechodím ani cvičit (manžel chodí domů tak cca v 18 hodin, nemůžu mu hodit na hrb dítě a letět cvičit, vrací se dost unavený) a v podstatě zrušení sexu. No, nemůžu říct, že bych byla nadšená a snad ani šťastná, ale těší mě, že je šťastný aspoň to dítě. 🙂 A nejvíc ze všeho mi vadí to, že jsem absolutně přestala být pánem svého času - dítě mi určuje, jaká bude noc, co budu dělat přes den. Největší relax je pro mě jít od práce, tady si paradoxně odpočinu nejvíc. Teď jsem za tu blbě placenou práci hrozně vděčná. Ale chodím sem dost sporadicky (očr). Já jsem ráda, že jsem si užila 18 let společnýho života s manželem bez dítěte (i když jsme "dovychovávali" jeho děti z prvního manželství), mám teď aspoň na co vzpomínat.

Nečetla jsem celou diskuzi, ale povzbudím 🙂
Já patřím zrovna k těm, pro které díky bohu mateřství hrůza není. Ale je to kombinace hodného bezproblémového dítěte (skoro 2 roky), a ochotného pomáhajícího partnera, se kterým se střídáme. Jinak moc hlídání taky není (moji rodiče daleko, s jeho bydlíme, ale hlídají jen podle nálady...), takže je to na 90% na nás, ale všechno jde 🙂

Hodně záleží na supportu kolem tebe, jestli bude manžel/přítel fungovat a nenechávat všechno jen na tobě, jestli máš babičky které by byly ochotné hlídat a taky jakou povahu bude mít miminko. S prvním to bylo ještě super - jakože sice toho moc nenaspal a usnout mu trvalo i hodinu a to jen v kočárku ALE byla to doba, kdy jsem mohla " cokoliv" takže sakra dlouhé výlety, sluchátka v uších a nejčastěji nějaké rozhovory z DVTV ať mám přehled že nebo kecani s kámoškama, když byla zima a ven to nešlo tak jsem u uspávání četla za půl roku 30knih/průměrně okolo 400stran jedná🤣. Potkání se s bezdětnými kamarády bohužel tak jednou za rok, u těch s dětmi tak 1x do měsíce, takže sociální kontakt jen ten telefon no. Se dvěmi dětmi je to horší, ta sociální bublina se mi ještě zmenšila mi přijde 😅 Co se mladší narodil tak žádná kniha, žádné výlety jen já děcka max krátká procházka a i ta je o nervy, nějaké vykecavaní se s kamarádkou po telefonu taky nic, takže jen zprávy, usínají ve stejnou dobu v 19h sice musím lezet s nimi ALE můžu aspoň koukat se sluchátky na filmy/seriály 😀 Když to jde snažím se staršího někomu strčit a jdu někam do civilizace jen s miminem a aby mi nehráblo pracuju 1-2h denně když mimčo spía starší holt kouká na pohádku. Je to náročné ale neměnila bych 😍

Hele, je to minimalne hooodne jiny a zkusenost je prostě neprenosna. I když má třeba dítě nekdo Tobe hodně blízký, stejne budeš s vlastním dítětem překvapená, co vše to obnáší a jak hodně Te to změní (respektive minimálně některé Tve stránky a pohled na řadu věcí).
Ne, není to strašný. Je to náročný, ale i hezky. A hodně záleží na dítěti, na přístupu partnera, jiných možnostech hlídání a spoustě dalších okolností. Ale víc se toho určitě znění než nezmění, to je prostě fakt.

Jak pisou holky, zalezi, jake si to udelas a jakeho mas partnera. Ja nekojila, takze jsem nebyla omezena pricuclym ditetem k prsu, coz udela dost. V 6m jsem uz fotila celodenni svatbu. Manzel je skvely, zvládl v pohode mimino i dvouletou dceru k tomu. Mame hlídací babicky, jednu dokonce hned naproti v baraku, coz dela taky dost. S manzelem radi cestujeme a deti jsme s sebou brali vsude. Byli jsme v Dolomitech v horach ve stanu, kdyz jeste nemeli ani rok. Milujeme hory a ja se o to neminila ochudit. Byla jsem 5 let doma a strasne se tesila do prace (jsem ucitelka), na lidi, na to, ze hlavu pouziju zase trochu normalne. S detmi ma kolem sebe clovek matky s dalsimi detmi a diskuze jsou primarne o detech... I kdyz mam cas na sebe a skveleho chlapa, tak uz to ale nikdy nebude jako driv. Pokud chceme nekam spolu, tak musime resit nekoho, kdo ty deti pohlida, pak doufam, ze neonemocni a nam to vyjde. Chybi mi ta bezstarostnost napr. hej, dneska hraji v kine dobry film, tak jedem nebo zajdeme si vecer na pivo atd. To uz proste nefunguje ☹

Tak já s prvním pohodička, dostala jsem se kam jsem chtěla, nutno podotknout, ze chlap nepomohl nikdy s ničím, hlídala výhradně moje máma. V půl roce jsem mazala do prace. Teď mám druhý a úplná katastrofa, nemytá, nečesana, nenajedena. Ze bych se někam dostala o tom nemůže být ani řeč, nikdo toho urvance nechce hlídat 🤣 do prace musí jezdit se mnou. Ale neměnila bych

Hele dítě změní život, ale ... Razím heslo "jaké si to udělám, takové to mám". Za mě první 3 měsíce byly nejnáročnější a pak už to bylo jen lepší. Ono záleží i jak schopný je tatínek. Ten může pohlídat dítě, když žena chce a potřebuje chvilku vypnout. V rámci časového prostoru jde stíhat i koníčky (jen to musí být takové, které člověk může kdykoliv odložit a vrátit se tam kde skončil).
Takže nic není tak černé. Někdo si bohužel spíš komplikuje některé činnosti a pak je problém najít si chvilku sám pro sebe.

U téhle otázky je tolik proměnných, že ti to prostě nikdo neřekne. Záleží, jestli budeš mít dítě bez problémů, jestli bude spavé nebo jestli se bude budit co hodinu, jestli ti bude dobře jíst, jestli bude kontaktní nebo nekontaktní, jestli máš doma chlapa, co ti pomůže, postará se o dítě, jestli máš někoho, kdo by ti mohl někdy pohlídat (babičky) a je to hodně o tvém vlastním životním nastavení a přístupu. Je to prostě jiné, někdy hodně náročné, to bezpochyby. Jako u nás ty první tři roky byl hukot, narodila se do toho kolotoče druhá, obě nespavé, hodně kontaktní, ta první jedla prachbídně do tří let, ale jinak šikovné a zdravé. Měla jsem babičky a manžela, co skvěle fungují, přesto toho mám někdy plné brýle, zvlášť když jsem se vrátila do práce. Je to velký kolotoč, ale takhle jsem si to přála, chtěla jsem děti a tak to prostě tak je a nelituju.

Asi záleží na rodině, partnerovi, jak budou pomáhat, fungovat apod. Dále velmi záleží jaké bude tvé dítě. Já mám rodinu vytíženou nebo starou generaci, která už dceru uz od půl roku neunese, přítel dvě práce a opravdu dceru náročnou, takže jsem se stala tou poblitou,neřešici vzhled matkou, co opravdu nemá ani hodinu pro sebe, seriál ulici či pouštím zpětně večer kdy malá usne, pooreskakuju reklamu takže ulice ani ne hodina a padám na hubu a jdu spát 😂 skoro rok od založení diskuse tak by mě zajímalo, jak to má autorka, určitě už máte miminko ♥️

jaký si to uděláš, takový to máš😉 základ je vybrat si pro život dobrého chlapa, který rozumí slovu partnerství👍 Já si teda na tvůj popis nepřipadala ani u jednoho z našich dětí. Pořád mám svůj život, čas na sebe, sex, kamarátky a když fungovali babičky, tak i na úniky jen ve dvou s manželem. Ale umím si představit, že kdybych měla po boku vola, který vše nechá na mě, tak by to bylo jiné. To si ale zas neumím představit mít s ním tři děti... 😉

@kubesovaadelka Omlouvám se předem za slohovku😂🙈
Já na tuto diskuzi úplně zapomněla a skutečně - teď už jsem máma 9měsíčního kloučka♥️
A jsem celkem příjemně překvapená😀 Pominu samozřejmě to, že se opravdu vše přizpůsobuje dítěti, to tak prostě je. Ale mám hodného syna, který si umí aspoň chvíli sám hrát, takže v těch chvílích mám i čas na ten seriál. Sice hodinový díl koukám třeba na čtyřikrát přerušovaně, ale přece jen😀 Knížku si čtu během kojení, takže i leccos přečtu. Když chodíme ven, snažím se i teď se upravit. Dělá mi to dobře, ten pocit, že i s dítětem se na mě třeba nejaký chlap podívá a i jen kvůli sobě. Když jde syn před obědem spát, tak v té půl až hodině leccos stihnu, jako se třeba i namalovat. Výhoda zimy je ta, že neumytou hlavu člověk shová pod čepici a jde se😂
Co se sociálního života týče, tak ten překvapivě taky neskončil. Už tedy nemůžu chodit do barů a na party, to ne a samozřejmě mě to mrzí😀 Ale spousta mých bezdětných kamarádek je kupodivu ochotna s námi chodit na procházky nebo třeba na brunch. To si moc užívám. Malého jsem vzala i na velkou firemní schůzi. Zvládli jsme i 2 svatby, což ale přiznávám, že byl celkem opruz😅 (zjistila jsem, že svatby bez alkoholu s miminkem v náručí zas tak moc zábavné nejsou😁). Ale jelikož ho kojím, tak pořád nepřichází v úvahu žádné večerní pohlídání, ale věřím, že i to za čas bude možné. Pravdou sle je, že když je člověk doma s miminkem, tak ty témata k hovoru s ostatními se nehledají snadno. Nemám toho úplně moc co říct, nikoho moc nezajímá život na mateřský a jelikož ho žiju 24/7, tak nemám moc co jiného vyprávět. Ale o to víc se snažím poslouchat ty druhé a aspoň si vyslechnu, co zajímavého dělají oni.
Jinak já mám úžasného manžela, co se synovi opravdu věnuje, když je doma. O víkendu mě nechá se dospat a vezme si syna sám. I po práci si s ním hraje, a já se můžu aspoň sama zavřít třeba do kuchyně, pustit si podcast a něco v klidu uvařit nebo si dělat co chci. Je mi fakt líto maminek, které mají doma s prominutím magory, co přijdou z práce a zuří, když dítě brečí, není uklizeno a není večeře na stole😠
Babičky máme v jiném městě, ty tedy moc často nepohlídají. Ale když za nimi jedeme, tak to se synovi věnují a dopřejí mi chvilku odpočinku👍

Abych to shrnula - nejvíc záleží na tom, jaké dítě máte. Já mám hodné dítě, co si samo vyhraje, nevyžaduje permanentní nošení a v noci relativně dobře spí. A pak na tom, jakého máte doma chlapa. Pokud chlap funguje a uvědomuje si, že je to i jeho dítě (a je to v jeho možnostech vzhledem k práci) a měl by se o něj taky starat a věnovat se mu (zjm. proto, aby si vytvořili hezký vztah), tak je to mateřství nakonec moc fajn a dá se ho i užívat. Život se samozřejmě strašně změní, ale celkově to vnímám, že spíš k dobrému. Jsou rozhodně i chvíle, kdy mi tečou nervy, mám vztek nebo jsem hrozně unavená. Ale celý život najednou dostane úplně jiný smysl. Je to klišé, ale je to tak. A týká se to i partnerského života. Teď, když jsme nejen manželé, ale i rodiče toho úžasného kloučka a budujeme spolu rodinu, tak je to prostě ještě jiná dimenze😁♥️🥰 A co to dítě udělalo s mým chlapem - to je taky něco, jak strašně se posunul🤩

Díky za dočtení, dámy😀♥️

nepředjímej..počkej si, jaký to bude.... asi akždá máma má nějaký představy, a člověk míní - dítě mění. může se ti narodit náročňák, a jediný, co budeš řešit, bude, co máš dělat, aby přestal brečet, aby spal, aby já nevim..neměl ekzém nebo cokoliv... prostě fakt dopředu nevíš...
tak to prostě dopředu neřeš. bude to, jak to bude. budeš dělat nejlíp, jak budeš umět. a každej to pak má i jinak dle svejch možností, a hlavně podle dítěti. když je úzkostlivý a bude na tobě viset, a bude mít separační úzkost, těžko ho budeš nechávat babičce, nebo třeba i tomu tátoj, pokud to to dítě nedává.
život se určitě mění hodně moc, ale kdo říká, že je to jen k horšímu?🙂
a nakonec, hlavně si pamatuj jednu větu........ VŠECHNO PŘEJDE. JE TO JEN OBDOBÍ. s dětma ten čas šíleně letí, a i kdyby ses od něj nehnula první tři roky (když si to tak zpětně promítnu, vlastně jsme to tak docela dost měli, do dvou určitě, pak odluka jen na pár hodin max.), tak to tak hrozně uteče, že fakt nestíháš vzdychat, jak už bys chtěla flámovat, ale musíš bejt prostě s děckem doma....... nevim, no.
a jiný věci zase záležej na tobě, třeba jak moc budeš zanedbaná nebo upravená máma. takže prostě...v klidu. těš se na mimčo. nic ve zlým, řešíš trochu malichernosti🙂)) třeba tohle je fakt problém u holek, který jsou samy a chtěly by najít chlapa. a jak si ho jako najdeš, když seš furt připojená na mimino, nebo batole, a nemáš hlídací babičku ani chlapa? to už jsou trochu jiná liga problémy🙂 tak prostě se těš na rodinnej život a bude to fajn. jak si to uděláš, tak to máš. a co neovlivníš, tak prostě zkousneš. je to škola života holt. ale i radost a obr smysl.

aha,stará diskuze🙂)))

@normalnimatka je to tak🙂
To nevadí, že je to stará diskuze, myslím, že to může být i těd přínosné pro nastávající maminky🙂

To jsem moc ráda, že to máš takhle, úžasného chlapa, hodného a zdravého syna♥️♥️ já mám doma právě ten opak, dcera musí mít pořád maminku za zadkem, sama si neprohraje, abych třeba odešla na druhý konec místnosti a vařila. Je to mamanek a trpí separační úzkostí a tatínek, ačkoliv je OSVČ a času má opravdu spoustu, tak raději jde do dílny když malá mrci, než aby se jí věnoval. O pomoci v domácnosti, dospani se apod ani nemluvě 😂 nějak jsem rezignovala a zvyklá si. Maximum co udělá je párkrát v týdnu si ji veme na 10-15 min, abych si dala v klidu rychlosprchu, a to už kekonci jsou oba v koupelně a přítel nervózně přešlapuje, kdy si ji zase vemu, jindy malou mám s sebou v koupelně a modlím se, jelikož se učí chodit, aby si někde nerozbila hlavu, jenže jinak to nejde, neboť ikdyž usne, furt se budí a já za ní mokrá s namydlenou hlavou nepoletim 😂 a to my všichni říkali neboj pan Bůh ti to oplatí na dětech. 😂😂 Ne jsem ráda že mám zdravou dceru a to je nejvíc.♥️♥️

Odpovím, i když je to starší diskuze... S dcerou to bylo fajn, od narození pěkně spala, takže jsme s manželem koukali klidně na seriál a ona spala vedle nás na sedačce, když spala přes den, buď jsem si lehla k ní, četla si, dívala se na film... Chodily jsme na procházky, pohodička, do uší sluchátka, písničky, fajn to bylo, teď je jí teda 2,5r, zítra rodím podruhé a jsem zvědavá, jaké to bude se dvěmi dětmi 😄 samozřejmě takovou pohodu už neočekávám, ale určitě to bude fajn zase jinak, hlavně, když budeme všichni zdraví... Dcera jak byla dřív klidné miminko, tak teď je dost divoká 😄, takže těhotenství bylo trochu horší, ale taky hrozně rychle uteklo... Doufám, že se s mimčem trošku zklidní a bude líp 🙂🤭 manžela mám taky skvělého, o dceru je schopný se postarat od narození stejně jako já, takže v tomhle směru strach nemám... Už když byly dceři cca 2 měsíce, tak jsem si vyrazila večer sama s kolegy z práce a bylo to super 😁 i v práci jsem občas byla o víkendu a plánuju to po MD zase, manžel bude s dětmi (nemám možnost pracovat z domu, jsem zdravotník), moc se těším

Podle mojí zkušenosti hodně záleží na tom, jaké dítě se narodí. My jsme měli prvního hodného pohodáře od narození, všichni se prali o to, jestli ho můžou hlídat, protože byl zlatíčko. Mohl s námi chodit všude, od roku a půl zvládal i delší dovolené. O šest let později se nám narodil druhý syn, rok a půl prořval, pohlídat se nenechal ani na pět minut, nedá se s ním jít celkem nikam dovnitř, takže s ním se nám obvyklý život opravdu na nějakou dobu zastavil a neměla jsem chuť mluvit o ničem a o dětech už vůbec ne 😁. Ale ty děti hodně rychle rostou a mění se a ten život se jim prostě přizpůsobí. Mně pomohl nástup do práce, protože prostě musím myslet na něco jiného a mám nějaký svůj jiný svět.