Odmítání, nesnášení partnera v těhotenství

Chce klid, prý porad

První trimestr je pro tělo a potažmo i psýchu hrozná divočina. Vyčkala bych ještě chvíli, druhý trimestr bývá o dost příjemnější a partnerka si těhotenství začne také více užívat. Určitě bych se ale tématu úplně nevyhýbala a nemlčela být vámi, protože partnerka třeba tu změnu v tomhle období vůbec vnímat nemusí. Takže zkuste si o vašich pocitech zlehka popovídat. Já sama chápu, že pro muže je to úplně nepochopitelný stav, takže se snažím tomu mému všechno říkat. Třeba i to, že mi najednou "voní" jako úplně cizí chlap 😀

Nechce nic řešit, jen abych byl tiše. Ale to se nedá snášet. Přijít z práce, nic neříkat, nedotýkat, nekoukat. Nevím, jak na ni

@carmenz chápu, že těhotenství je pro ženu velká zátěž. A já bych byl rád oporou, ale ona se o tom nechce bavit. Volal jsem na gynekologii a chtěl jsem to probrat s doktorem, ale ona to brala jako podraz a poslala mě pryč.

To je docela těžké. Ale jak jste to měli předtím? Těhotenství je plánované, jak jste spolu dlouho? Mluvili jste otevřeně o problémech života před otěhotněním normálně, sdíleli jste své pocity, zájmy, názory? Jste samozřejmě taky rodič, tak si zasloužíte být součástí už té doby před narozením miminka, nicméně partnerka může být taky přecitlivělá a sama mít v sobě zmatek, takže opatrně. Co si pustit nějaký pěkný film společně, třeba s aktuální tématikou? 🙂 Já nevím, neumím si představit muže takhle "odstřihnout", ale fakt může jít jen o přechodný stav způsobený rozbouřenými hormony.

@nechapavec No nevim, ja byla tehotna trikrat, ale tohle bych si k manzelovi nikdy nedovolila. Teda pokud ho miluju a respektuju. Nepozoroval jste takove semetricke zvyky i pred tehotenstvim? Jak dlouho se znate? Bylo mimco planovane?
Na jednu stranu je tehotenstvi horska draha, na druhou stranu Vy nejste hadr na podlahu.. Drzim palce 🙂

@carmenz těhotenství plánované nebylo, nebo ne na tuto dobu, plánovali jsme ho později. Ale ikdyz bylo neplánovaně, tak prvních pár tydnu vypadalo vše dobře. Před tím jsme měli pěkný vztah, ne moc dlouhy. Já bych si s ní rád o tom promluvil, ale ona je teď vůči mě velmi nesnášenlivá.

Nedokážu si představit, že žijí bez každodenního kontaktu se svým dítětem. Partnerku samozřejmě miluju i přes tohle chování.

Držím tedy palce, ať se to zlomí, třeba je to prostě tím, že je partnerka mladá, neumíte spolu moc komunikovat...a když chce, abyste byl "zticha a nechal ji být", počítá s vámi jako otcem? Nechala bych pár dní téma "bejby" uležet a uvidíte, jestli přijde sama. Je to ale teda dost hrozný a vůbec vám situaci nezávidím. Je spousta žen, kterým naopak zúčastněný otec chybí a co by daly za trochu starosti a péče!

Před tím měla premenstruační syndrom, kdy také nekomunikovala. Ale to se vždy během týdne srovnalo. Teď už to trvá více než měsíc a je to k zblazneni. Především to, co rika, je dost ubíjející, to tu uvádět nebudu.

@nechapavec Tak ja budu mozna necitliva a zla, ale myslim, ze s Vami strasne manipuluje. Driv jste kazdy ctvrty tyden musel drzet h*bu a krok kvuli PMS a ted dokonce uz mesic v kuse. Pokud s partnerkou opravdu jeji telo takhle clouma, mela by s tim nekam zajit a ne si chladit zahu na Vas. Ale uprime - o existenci jejich fyzickych pricin pochybuju.

No bohužel to neřeší a když jsem to začal řešit sam, tak mě poslala pryč. Bere to jako útok a že si na ni stezuju. Což tak není, jen bych rád odhalil příčinu a nějak to celé vyřešil.

@nechapavec vasi partnerku neznam,tak to zobecnim.Ted se zajimate a je to spatne.Pak se nezajimate a bude spatne,ze neprojevujete zajem.Hormony v tehu delaji hodne,pochopim to treba do 15tt.Ale i kdyz je zena tehotna a unavena,ktere nepadne dobre,ze ji nekdo na chvili obslouzi a postara se o ni? Nemuze byt problem nekde jinde? Napr.,ze dite nechtela/nechce?Nebo si uvedomila,ze ho nechce ted a nebo s vami?Jinak,nez komunikaci to asi nevyresite.Mesic je hodne dlouha doba,hormony jsou jen vymluva...

Dobře, ale to jsem s ní řešil na začátku, kdy jsem se jí ptal, jestli se mnou chce byt, tak proti miminku nic nemám. Kdyby ano, pak by mi připadalo hloupe v těhotenství pokračovat

Ahoj, neprocitala jsem vsechny infirmace, ale napadlo me, jestli jste to s tou pozornosti neprehnal. Me takhle v prvnim trimestru "opecovavala" moje matka (museli jsme to rict brzo).

Furt otravovala otazkama, jak mi je, jak se citim, co brisko, a co dela miminko... Pak presla na rady musis tohle, nesmis tamto, pridala i jak se mam citit a "prozivat sve krasne materstvi". Dokonce sem chtela furt jezdit (nastesti to maji 500km) A to vse zvatlala o oktavu vys, nez normalne mluvi. Pripadala jsem si jak totalni debil! Chodici deloha! Co asi muze delat mimino, kdyz ma do 10cm a jak to mam ja vedet?! A sahat na bricho?! Vzdyt zatim zadne neni! Proc by na me mel kdokoli sahat?! Par krat jsem se s ni pohadala, dvakrat jsem ji triskla telefonem a pak pochopila, ze me ma nechat napokoji!
A co jsem potrebovala ja? Proste klid! Spat i ve dne. A jist kdyz chci a co snesu.

Druhy trim je v pohode. Pupek uz je videt, mimco kope, takze o ni vim i ja a jsem rada kdyz me manzel obejme, hladi, uz ho taky kopla. Takze mi nedela problem rikat, co dela miminko-
vim to. Nadruhou stranu zacinam si pripadat jak veleryba, coz ted chce tu podporu od manzela! Blbe je i obleceni, nic mi neni a pocit veleryby to jen umocnuje. No a nakonec jsou tu hormonalni vykyvy, treba dneska jsme se pohadali kvuli uplne kravine, vycetl mi blbost a ja zacala brecet- to se proste ovladat neda.
Takze se obrnte trpelivosti a delejte co vam dovoli a co vycitite, ze by mohlo byt vhodne.
O sexu ani psat nebudu. Prvni trim. dodalne nic, ted mam obcas chut...

@nechapavec a ptala se ona take?Tvuj postoj je jasny,ale jak to ma ona?Tesi se na male?Jak se chova?

Jeste dodam, ze manzel je i byl uzasny. Dokonce si pravidelne rano privstal a treba vyklidil mycku, nedelalo mi dobre to ohybani (nevolnosti). Ale nijak to nekomentoval, proste vycitil, ze je potreba aby to ci ono udelal... Ja ho samozrejme chvalila, aby vedel, ze jsem rada a delal to tak dal 🙂 Ale my to mame nastavene tak, ze se o domacnost starame oba. Nekterou zenu to treba muze urazet- mysli si, ze ji tim partner dava najevo, ze nezvlada svoji "roli"...

za tym bude nieco ine,,, lebo toto nieje normalne spravanie..

Zcela upřímně, pokud by můj chlap volal mému gynekologovi kvůli nějakejm mejm záležitostem v těhotenství, tak ho zabiju :D Tohle BYLO přes čáru...

Jinak... Jo, hormony šijou. Hrozně. Můj muž tvrdí, že celý těhotenství s....u atomový hřiby :D Nejhorší na tom mít miminko je právě přežít ty šílený nálady... Je mi ho líto, ale už jsme v tom potřetí (a naposledy) tak to nějak překlepem. Nech jí bejt, neřeš jí... Ono se to buď srovná (mělo by) nebo nesrovná, ale tvoje aktivita to spíš zhorší než zlepší. Já těhotná chtěla vždycky hlavně klid, možnost jíst, spát a zvracet bez komentářů a starostí okolí. Cejtila jsem se nemožná, neschopná, frustrovalo mně že nezvládám to co jsem zvládala dřív a jakákoliv snaha okolí pomoct mě v tom, že jsem nemožná utvrzovala. Nejhorší byli psí oči a soucitný pohledy, za to bych vraždila... Pak to bylo lepší, nálady se srovnali, můj stav taky a třetí trimestr vždycky byl (a je) ve znamení kutálející se Anetky a tam jsem zase za pomoc fakt ráda (třeba zavázat si tkaničky nebo ostříhat nehty je nemožný úkol). Jenomže tam mám pupek a legitimní důvod, tak se to dá :D Ale když mi prakticky nic není ("těhotenství není nemoc") tak ta starost okolí člověka prostě krká :D :D :D

Snad jsem nabídla dostatečnej pohled zase z druhý strany... Taky mám skvělého, sarostlivého a milého chlapa - a sice mi ho bylo v koutku duše vždycky líto, ale pomoct jsem si nemohla a byla jsem fakt hnusná... První trimestr je zlo :D

Ja si myslim ze nie je stotoznena s tym;ze bude mat mimi,ze ma strach zo zmeny,ktora pride ked sa mimi narodi a ze uz nic nebude ako predtym-sloboda,cas na seba,na konickyatd.a prave preto jej nerobi dobre to,ked vidi,ze partner to bere uplne v poho,tesi sa viac ako zrejme ona a mozno si sama pre to pripada divna a nwchce aby ste ju divnou videlu aj vy.Hormony vedia urobit svoje hlavne v tehu😉ak ju naozaj mate rad,netlacte na nu;ponuknite jej pomocnu ruku vo vsetkom co potrebuje,budte pre nu butlavou vrbou a hlavne jej davajte najavo ze je pre vas nadherna aj s meniacimi sa proporciami-dost zien zacne neznasat svoje zvacsujuce sa telo😂a pridu si neatraktivne.Podla mna su to vsetko len hormony a ono to casom prejde😉skuste poprosit hej dobru kamaratky nech si s nou promluvi pripadne ju vezme za ruku a navstivi nejakeho psychologa na pokecanie,ktory jej jej pocity objasni😉budte jej oporou ale bez natlaku.Sedte pri nej po tichu,drzte ju za ruku po tichu,budte jej napomocny-po tichu.Ono sa to zlomi.Chce to len cas.A ked sa mimi narodi,vsetko bude ine a lepsie😉

@nechapavec Mně přijde, že kdykoliv je ženská protivná, hned se to hodí na hormony jako omluva. Těhotenství není žádná nemoc, aby se kolem ženské muselo chodit po špičkách. Spíš mi přijde, jestli jste spíš neposloužil jako oplodňovatel a teď už vás není třeba?

@nechapavec A nema nevolnosti? To ti musi rict hlavne ona v cem je problem, rict by ti to teda mela, naladicky muze mit jakekoliv, na to ma zena v tehotenstvi pravo, ale mela by mit aspon trosku slusnosti te o tom poinformovat a ev.te uklidnit, ze to neni tvoje vina, je tehotna, ne nesvepravna, neprijde mi to vuci tobe fer.

těžko říci co za tím vězí, co já vím většina žen by z takového postoje byla nadšena (čistě můj pohled) na tvém místě bych partnerku poslouchala a pozorovala a na základě pozorování a pocitů bych pátrala na hloubce a způsobu řešení problému... ano zní to komplikovaně ale mám prožité, že vlastní emoce je řeč s vlastním tělem. Jestli cítíš, že tato realita je v souladu s tvým srdcem tak to nech plynout, třeba jak povolíš tlak na pedálu tak se sama otevře a poví ti co a jak (může jí být divné, že z tvé strany necítí ten tlak a zeptá se)... můj názor

Zensky jsou zvlastni bytosti. Napriklad ja jsem ted v 1. trimestru. Rekneme, ze i v obdobi menzes jsem byla znacne "prijemna", jelikoz moje MS mela vzdy grady a musela jsem si to uzit do posledni kapky... Ale zpatky k tehotenstvi. Prvni, ukoncene v 19tt potratem pocitat nebudu, protoze tam to bylo nahouby od 1 trimestru hlavne psychicky proto, ze jsme vedeli, ze je miminko nemocne. Ale ted? Vime, ze zatim detatko roste dobre, a me to dava teda radny zahul. Jednak nemuzu jist to, co jsem jedla (mleko a mlecne vyrobky), ale mivam naprosto psychoticke navaly emoci, kdy se s manzelem o necem bavime a ja propuknu v sileny plac, pak brecim a smeju se zaroven, protoze nevim, jestli se mam tem svym vylevum smat, nebo brecet. Kdyz je mi fakt na houby, tak manzela taky posilam do haje, ale on vi, ze je mi proste zle. Se sexem problem nemame, jen mam neskutecne citlive a nalite prsa, a to mi vadi jen kdyz se mi o bradavky otre triko a nekoho bych nejradeji v ten moment prohodila oknem 😂 jsme slozite bytosti. Co ti muzu poradit, dej ji cas. Tehotenstvi je nejslozitejsi obdobi v zivote zeny. Chapu, ze te to trapi, ale ver, ze cim vic budes "doterny", tim vetsi odpor si k tobe tva polovicka vybuduje.

Ahoj vsem. Ja mam naprosto stejny problem. S partnerem jsem 5 měsíců a nedali jsme si pozor a jsem v 10tt ... nase chyba. Ale co jsem tehotna nesnesu ho. Nenavidim kdyz mi chce dat pusu nebo se me dotknout. Sex jsem mela rada ale ted jsem totalne frigidni a predstava s nim spat ve me vyvolava nechutenstvi a pocit zvraceni. Napada me ze ted vidim to co jsem pred tim nevidela. Porad se na me lepi, je urazeny kdyz jsem protivna, protoze mi neni dobre. Ale vzdy mu to reknu predem protoze to citim. Myslela jsem ze to prejde az mi nebude byvat tak zle. Ale uz tak dva tydny se mi nedela spatne a totalne ho nesnasim. Je strasne vlezly, a neni schopny sam nic zaridit. Porad ceka az mu stim pomuzu. Nebo mu spise reknu co ma delat. Vim ze to zni hnusne ale kam ho postavim tam ho najdu. Nevim co mam delat. Cetla jsem ze ten stav averze by mel prejit ale ja mam na nej averzi vetsi a vetsi. A nevim jak mu to mam rict. Kdyz jsem s nim o tom chtela mluvit zacal mi vycitat jak me miluje a ze mi dal cele sve srdce a ze nevim co chci. Tak nevim proc ale zniceho nic mozna ze strachu jsem mu rekla co chtel slyset. Ze ho miluju atd....vim ze je to nefer mu lhat kdyz to neni pravda, ale on na me hrozne citove tlaci a ja nevim co delat =,(

@kafr takhle se ke me chova partner. Nebydlime spolu, bohuzel z financnich duvodu oba bydlime u svych rodicu, ale denodenne mi pise minimalne 5 krat co dela brisko a jak ses vyspala a jak ti je a co mimi? A jedla jsi? A pak se me pta kdy se da zjistit pohlavi atd...proste se me pta na vevi ktere si muze normalne zjistit v dnesni dobe kdekoliv na internetu. Nejhorsi bylo kdyz u nas pred mesicem spal a nepodarilo se mu rozdelat ohen v kamnech. Pomahala jsem mamce s jidlem na oslavu. Stacilo 5 minut abych to dodelala a sla spat a on prisel ze mu mam jit hned pomoct rozdelat ohen v kamnech ze je mu hrozna zima. Rekla jsem mu at se mnou pocka 5 minut ze uz to budu mit a pujdeme spolu. Rekl mi ze mam jit hned ze je mu zima ze mu to pul hodiny nejde. Nesla jsem tak se urazil. To mi neprijde jako normalni chovani budouciho otce.

@nechapavec Ja bych viděla jako klíčová tahle slova (cituji z tvé zprávy):

“Dobře, ale to jsem s ní řešil na začátku, kdy jsem se jí ptal, jestli se mnou chce byt, tak proti miminku nic nemám. Kdyby ano, pak by mi připadalo hloupe v těhotenství pokračovat”.

Mě jako první teda napadlo, že když spolu nejste moc dlouho, tak z její strany ani nemuselo jít o opravdovou lásku, ale pak otěhotněla a miminko si chtěla nechat. Ty jsi jí de facto řekl, že jí budeš v těhotenství podporovat, jen pokud s tebou zůstane. Jestli s tebou být nechce, tak bys chtěl potrat. (Je jedno že jsi to přesně takhle třeba neřekl, ale umím si představit že takhle to ona slyšela).

A teď se cítí v pasti, protože sama by se třeba o dítě nepostarala (nemá vlastní bydlení, není zajištěná, nebo se jen bojí že by to sama nezvládla). Tak si řekla že teda bude s tebou, ale současně má vztek na celou situaci a lezeš jí krkem…

@nechapavec A ještě k těm hormonům - jestli tvá partnerka nekomunikovala stejným způsobem při PMS, tak je taky možné, že to opravdu budou jen hormony. A v to případě jí fakt dej chvíli pokoj. Hormony jsou nevyzpytatelné, některé ženy třeba MS nebo těhotenství moc neprožívají, ale pak jsou tu ty, co to mají jak na horské dráze. Někdo tu napsal, že těhotenství není nemoc. Tak to tedy není, ale je to JINÝ STAV. Tak jiný, že třeba já jsem si připadala že jsem oblečená do těla někoho jiného a od někoho úplně jiného mám půjčený mozek. Dost zmatný a pomalý mozek. Kdo to sám nezažil, tak to v životě nepochopí (všichni chlapi a určité procento žen).

manžel se snažil ke mně také pořád chodit, hladit mi bříško atd. Je to krásné gesto, jenže můj chlap je takový trochu "nemotorný dřevorubec", takže na mne sahá necitelně a hodně mne bolí prsa, tak ho za to jemne odeženu, že mám citlivá prsa a břicho. A během těhotenství je nejspíš partnerka dost unavená a má hormonální bouři, takže sama se sebou má starostí dost a nedokáže si s tím stavem možná poradit, proto se brání.