• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Byla jsem zklamaná z pohlaví dítěte - je to normální?

17. června 2016 
@zunem ja mam bazar pred barakem a do 10 minut dalsi 3, ja jsem tam chodila nakupovat imisto prani
14. lis 2013 v 16:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já odmalička cítila, že budu mít holku. Byl pro mě velký šok, že to bude kluk. Hormony to určitě nebylo. Dodnes se s tím srovnávám, dokonce se mi zdají sny, ve kterých je David holka. Další dítě mít nebudu, o to větší zklamání to bylo. Minule mi dokonce moje mamka vynadala, když jsem v obchodě pozorovala jednu holčičku a říkala, že bych chtěla taky takovou copatku. Každopádně Davídek je zlaté dítě a určitě bych ho nevyměnila.
14. lis 2013 v 17:23  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@elischka no tak to je přesný :grinning: moc díky všem :slight_smile:
14. lis 2013 v 17:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
My pohlaví ještě nevíme, ale protože už máme holčičku, fajn by byl samozřejmě kluk, i když nám dvěma na tom myslím tolik nezáleží. Ten tlak rodiny je ale strašný, jako bychom to mohli ovlivnit. Řeči typu "žádné TO miminko, ale TEN kluk to musí být, v rodině jsou samé holky, tak chceme kluka", apod. na pohodě moc nepřidají. Ale co nám je nakonec do toho, co chtějí oni, nakonec budou z mimča stejně poprdění. :slight_smile:
15. lis 2013 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucijan11 z psychosociálního výcviku si nesu jednu důležitou mantru - důležité je to, co převládá. Čili hodina zklamání oproti mnoha týdnům radosti je jen pšouček :slight_smile: mě to moc pomáhá, když nějak ulítnu směrem k dítěti -- věřím, že mu dávám tolik dobra, že občasný (snad výjmečný) zlo to nepřeválcuje... když ten poměr není 40:60 :slight_smile:
15. lis 2013 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já myslím, že takové zklamání z pohlaví dítete nezažilas jen ty, ale spoustu dalších maminek před tebou ..a budou následovat i po tobe.
Já mám prvního syna a ted jsem těhule a přála jsem si moc holčičku.Ve 12tt na velkem UTZ jsme si to říct nenechali, nejak jsem se "obávala" te pravdy, že to bude kluk.Pak jsem to ale nevydržela a v 16tt v poradne jsem se zeptala doktorky, jestli je videt pohlaví- a ona řekla, že ANO, že malá se zrovna krásne ukázala a že je to holčička.Nevěřila jsem vlastním uším a byla jsem nesmírně štastná.Holačička pak byla potvrzená ješte nekolikrát, včetne genetiky, tak snad kluk ze mě nevyleze.Ale přiznávám a řekla jsem to i přiteli-že kdyby to byl kluk, tak bych to obrečela.I když samozřejme...následne bych se s tou myšlenkou srovnala, přijala ji a milovala ho stejne jako staršího syna.
15. lis 2013 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucijan11 já si celý život nějak malovala tři holčičky. Ráda šiju, tak jsem je viděla ve sladěných šatečkách a pod. Když mi u prvního syna řekli, že je to kluk, snažila jsem se dr ukecat, že je to holka s náhradníma dílama :grinning: Prostě kluka jsem si nepředstavovala nikdy, fakt jsem byla v šoku, cestou od dr i slza ukápla. Ale byl to nejzlatější miminko které vyrostlo v malého zlobivce. Při druhém jsem si to nenechala říct. Bylo mi to jedno, holka by byla fajn na šatečky, kluk jako parťák a mám parťáka :grinning: Myslím, že třetí zvládnu časem taky bez toho abych to věděla předem. Tři princezny se mi už nevyplní, tak pak budu mít nevěsty a třeba nějakou vnučku, kterou budu moci obšívat šatečkama :wink:
15. lis 2013 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, špatně se mi o tom píše, ale udělám to, abys věděla, že v tom nejsi sama. Už při prvním dítěti jsem si přála holčičku. UTZ ale ukázal chlapečka :unamused: Měla jsem sice radost, ale pořád ve mně zůstala touha po holčičce. Při dalším těhotenství jsem byla holčičkou skoro posedlá :sweat_smile: Doufala jsem, že to vyjde... Naštěstí vyšlo (v těhotenství to ukázal pouze jediný UTZ, takže nejistota byla až do konce). Kdybych se dověděla, že to je chlapeček, tak bych to určitě obrečela :sweat_smile: Já vím, že je nejdůležitější zdravé miminko, ale těmto emocím a touhám se člověk těžko brání :sweat_smile: Samozřejmě bych si časem zvykla a milovala i druhého syna, ale to zklamání na začátku by určitě bylo :unamused:
15. lis 2013 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
1. To dítě si nic z toho pamatovat nebude :grinning: 2. Doktoři a přístroje se taky mohou splést. Mé mámě všichni včetně lékařů tvrdili, že bude kluk, ale narodila se holčička (mamka říká, že vždy věděla/cítila, že bude dcerka) - já :stuck_out_tongue_closed_eyes:
20. lis 2013 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mě se stalo úplně to samé :slight_smile: akorát že já sem si byla 100% jistá, že čekám holčičku:slight_smile: (což je blbost, nikdy to nemůžeš vědět na 100%, já sem byla ale prostě přesvědčená), a taky sem to nemohla zadržet, a bulela sem ještě asi dvě hodiny po tom. Ty hormony, to je sranda fakt. Samozřejmě se na našeho chlapečka těšíme strašně ale ta reakce byla taková, jak si psala. Já bych chtěla jednou ale tu holčičku mít :slight_smile:
29. lis 2013 v 17:24  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucijan11 Ahoj, já celej život hrozně chtěla holčičku. Když jsem otěhotněla, tak už nám bylo s manželem nějak tak jedno, jestli čekáme holku nebo kluka. Už od začátku jsem tvrdila, že to radši nechci vědět, než aby se stalo, abych na miminko celý těhotenství mluvila nějak a pak by to bylo druhý pohlaví. Nakonec jsme podlehli a nechali si to říct. Když řekli na prvním UTZ holčičku, tak jsem měla velkou radost, ale zároveň pocit, že to je kluk. Na druhém UTZ zase holčička, tak říkám manželovi, že si stejně myslím, že čekáme kluka a on, že taky. Když už nám holku potvrdili na 4D UTZ, tak jsem jim uvěřila. Dva dny před termínem porodu v porodnici jsem se dozvěděla, že čekáme kluka!!! :confused: . No, co ti budu povídat, vyšla jsem a rozbulela jsem se, ale to nebylo až tak zklamání, že to je kluk, ale spíš z toho šoku a z toho, že takovou dobu jsem mluvila na miminko jako na Natálku a v bříšku byl přitom Dominiček :grinning:
29. lis 2013 v 17:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milé maminky, chtěla bych obnovit tuto diskuzi. Cítím se hrozně špatně a provinile vůči miminku. Ve 20 tt jsme se z UTZ dozvěděli, že čekáme druhou holčičku. Byli jsme všichni moc rádi ( pohlaví jsme neřešili. Hlavně, když je miminko zdravé). Ale jakmile se začalo okolí vyptávat, co čekáme a při oznámení, že budeme mít druhou princeznu, jsem zaznamenala úšklebky, posměšky....že jsme si pomalu ani nemuseli dělat druhé dítě, když je to zase holka ( to je vyjádření jednoho vysokoškoláka). V okolí mám několik těhotných známých a čekají kluky a jsou na to náležitě pyšné. Už několikátý den tajně brečím...Manžel si druhou holčičku přeje, ale já mám pocit, že jsem ho zklamala, že nejsem schopná mu dát syna, aby taky mohl být pyšný!! Přitom vím, že pohlaví neovlivním, že se rouhám a měla bych být vděčná za zdravé miminko a pohodové těhotenství. Tak proč mi to , kruci, nejde???!!! Holky, ukamenujte mě, ať se už vzpamatuji!!!!
8. pro 2014 v 08:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzik22 klidně s tím kamenováním můžu začít. Sice chápu, že si člověk něco přeje, ale být zklamaná a brečet, že to není to, co jsem si představovala, zavání trochu rouháním. Zklamaná můžeš být z něčeho, co se ti nepovedlo a co můžeš ovlivnit. Možná by ses na chvilku měla vcítit do mé kůže, je mi 36 let, dítě žádné, za 14 dní mě čeká už šesté IVF. Buď ráda, že máš možnost mít zdravé dítě a bez problémů. Navíc když jste zpočátku byli rádi a teď tě to trápí jenom kvůli okolí? Kolik ti je, proboha? To, co si myslí okolí, by ti mělo být úplně jedno. Hlavně, když máte radost vy dva.
8. pro 2014 v 08:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@78marcela Tohle všechno si uvědomuji a nepřála bych si nic měnit. Příroda, ví proč to tak je....Také jsem nemohla otěhotnět, několikrát jsem potratila a teď na mě sedla tahle mizérije!! Je to asi zakořeněné i hluboko ve mě, že můj otec vždy chtěl syna a jsme dvě ségry a mámě to dával patřičně najevo. Mě to vždy bolelo za mámu, že není šťastný za to, co má. Že jsme se ségrou asi podřádné, či co. Máš pravdu, že se mám na okolí vykašlat!! Moc ti přeji, aby se vám zadařilo a miminko si k vám našlo cestu!!!
8. pro 2014 v 08:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzik22 Ja te kamenovat nebudu. Ty kecy dobre znam. My kdyz rekli, ze cekame druheho chlapecka, tak mne vsichni take litovali az se mi to nikde nechtelo rikat. Vetsinou jsem jeste slysela, to nevadi, do tretice to bude holka.... apod. Zklamala mne i slova kamaradky ktera mela holcicku a rekla mi, ze radeji dve holky nez dva kluky, ze mne lituje a toto by nechtela. Ty reci trochu boli, prave proto, ze to ovlivnit nejde ale neboj, ony ty reci prejdou a pak je to lepsi :slight_smile:
8. pro 2014 v 08:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzik22 v podstatě to v tobě vyvolává okolí, lidé vždycky budou řešit něco co jim nenáleží :slight_smile: já se bojím toho že manžel bude zklamaný že to bude holka :slight_smile: ne že by jí nechtěl ale prostě si vsugeroval že to bude kluk a hotovo :slight_smile: mě je to jedno :slight_smile: náš táta měl taky dvě holky a jak byl poprděnej :slight_smile:
8. pro 2014 v 08:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ano, to je právě ono. Ani odpovídat se mi už nechce na tyto dotazy.a věta typu, tak to zkusíte do třetice...Já nic zkoušet nechci. Pro nás není dítě pokus. Jsme za něj vděční.proto nechápu, proč se mi to v hlavě všechno tak sesumírovalo a mám potřebu pořád nad tím brečet, že se nám posmívají....
@lenam
8. pro 2014 v 09:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzik22 uklidni se, to jsou ty tehotenske hormony, kvuli kterym si ty reci tolik beres. Navic kdyz se to tyka tveho vlastniho ditete... Mysli na to, ze za par tydnu budes mit drobecka v naruci. A uvidis, ze hned jak dostanes miminko do naruce, budes stastna a na to skaredy zapomenes...
Ja si treba v minulem tehotenstvi strasne moc prala holcicku, kdyz kluka uz jsme doma meli. A abych nahodou nebyla "zklamana" uz behem tehotenstvi, tak jsem se proste rozhodla, ze pohlavi znat nechci a pockam si k porodu, pak uz by mi to (snad) bylo jedno. Okoli, hlavne teda ti nejblizsi, to porad nechteli akceptovat a snazili se me premluvit, ze ONI by to vedet chteli. Cim vic me premlouvali, tim vic jsem si rikala, ze maji smulu a vydrzim to. Jen partner me jednou presvedcil a pohlavi zrovna videt nebylo... po porodu me pak cekalo prekvapeni, protoze holcicka se opravdu narodila :slight_smile:
Ted potreti jsem si rikala, ze chci zase prekvapeni, ale pred par tydny jsem se rozhodla, ze pohlavi vedet chci a reknu to jen manzelovi, at mame spolecne tajemstvi. Uz se z rodiny zase ozvalo par jedincu, ze by chteli vedet, co to bude. Zase budou mit smulu. Doufam, ze oba vydrzime a na podobne dotazy budeme odpovidat, ze pohlavi nezname. Pripadne kdyby nekdo moc otravoval, tak mu asi reknu, ze pohlavi znam, ale nikomu jinymu do toho nic neni, at si laskave pocka.
Mimochodem pohlavi miminka uz asi znam od patecniho screeningu a kdyz mi to doktor rekl, tak jsem byla v totalnim soku... 3 tydny predtim mi muj doktor pri kontrole naznacil opacne pohlavi a ja uz s tim tak trochu pocitala, i kdyz to nebylo uplne dobre poznat. Ted uz jenom cekam na patecni kontrolu a doufam, ze mi to tentokrat doktor potvrdi, jinak bych nevedela, cemu mam vlastne verit :slight_smile:
8. pro 2014 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@svobodpetika Tak to máš skvělého tátu!! ten můj není špatný, ale ten syn mu prostě chybí a u rozvodu to mámce taky řekl.... Neboj, manžel bude nakonec ráda (a třeba to bude kluk) :slight_smile: moje teta mi vyprávěla, že když se jim narodila druhá holčička byl její muž dojatější a poprděnější než u první!!! :slight_smile:
8. pro 2014 v 09:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzik22 oni chtějí kluka to je jasný ale pak holky si je omotají kolem prstu a je to :slight_smile:
8. pro 2014 v 09:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
My s manželem chtěli holčičku a pak když nám na ultrazvuku řekli, že je to kluk, tak já málem chtěla brečet zklamáním, manžel taky zaraženej... a dlouho jsem si na to nemohla zvyknout. Ale ted bych toho našeho Viktora vůbec neměnila... není to naše vysněná holčička, ale je to chlapeček, který nám dělá tak obrovskou radost, že si ani nevzpomeneme na to, že jsme chtěli holčičku :slight_smile: I když mě to stále ještě zamrzí, když narazím na dětské naušničky, které mám schované ještě po mě a po mamce...
8. pro 2014 v 09:12  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@palomitacheca Tak to budete mít třeba opravdu překvapení :slight_smile: Moc se těším, až budu mít porod za sebou a budeme mít maličkou v náručí. :slight_smile: Je mi líto toho, že okolí se nedokáže radovat s námi. Ale musím se od toho odprostit a soustředit se na nás. :slight_smile:
8. pro 2014 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky. Moc dobře ty pocity znám. My od začátku, ještě jsem ani nebyla těhotná jen jsme o miminku uvažovali, chtěli kluka. Mluvili jsme jen o klukovi, že to bude malý Péťa a pak když jsem otěhotněla, tak jsem měla takovou vnitřní jistotu, že to bude kluk. No a na UTZ když řekli, že to bude holka, tak jsem to taky obrečela a pak se cítila provinile a vůbec jsem si neuměla představit, co budu dělat s holčičkou :slight_smile: Ty věty, hlavně ať to je zdraví a buď ráda, že můžeš otěhotnět mě lezly na nervy. No ale teď jsem 2 měsíce po porodu a jsem ráda, že to je holčička a ani za nic bych ji nevyměnila. A tatínek, ten se do ní zamiloval hned a je z ní celý poprděný :slight_smile: Teď si z těch tvých pocitů nic nedělej, určitě ji budeš milovat...
8. pro 2014 v 09:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@zuzik22 treba pak budeme na porodnim sale prekvapeny obe :wink: :grinning: ale fakt, neres to. Ostatni maji potrebu komentovat a resit neco, do ceho jim ale vubec nic neni, to uz tak byva. A mozna se to zrovna tem nejvetsim rypalum jednou vrati... muj partner si u dcery myslel, ze to bude druhy kluk, tak byl taky v soku. Ale Janicku by nevymenil ani za nic :slight_smile: na pokoji se mnou byla maminka s treti holcickou. Pohlavi neznali, doufali v kluka... manzel byl pry po porodu zklamany, ze to nevyslo, ale dalsi den prisel na navstevu a bylo na nem videt, jak je z dalsi dcery nadseny :slight_smile: u vas to bude stejny, v tu chvili budete radi, ze jste to zvladli a ze jste v poradku, nic dulezitejsiho neni :wink:
8. pro 2014 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@aarriel Moc gratuluji k miminku. A´t se vám obě moc daří!!! Manžel ten si holčičku moc přál a oba jsme na porodním sále plakali ( ale to bychom plakali i kvůli klukovi) :slight_smile: Já jsem věřila, že příroda a nějaká "prozřetelnost" ví, proč má někdo kluka a někdo holku a jinak jsem to neřešila.ale teď se těch řečí kolem měla sešlo dost a mě to nějak semlelo. Manžel je v tomto ohledu skvělý. Prohlíží si se mnou věci na miminko, připravil mi košík na miminko a vůbec se moc těší! Proto se i na sebe zlobím, že jsem v takovém rozpoložení...
8. pro 2014 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@palomitacheca To máš pravdu. Nejvíc nás komentují lidi, kteří ještě děti nemají. Manžel včera už plánoval dovolenou v létě.Počítal, kolik malé bude, abychom mohli jet do našeho oblíbeného penzionu na Moravě a moc se těší, až si nás, svoje holky, vyveze :slight_smile:
8. pro 2014 v 09:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Moc vám všem děkuji za názory, zkušenosti a také pochopení. Opravdu se mi ulevilo a cítím se mnohem lépe!!!!
8. pro 2014 v 09:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucijan11 je to normální určíte ..
Já znám z poušť a takových maminek a dnes jsou milující maminky:v:
8. pro 2014 v 09:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzik22 tak kdybys jeste jednou byla tehotna, tak rovnou nikomu nic o pohlavi nerikejte. Kdyby to byla dalsi holka, tak se objevi podobny komentare jako ted, kdyby to byl kluk, tak to zase budou reci "tak vam to konecne vyslo...", a nebo vam budou rikat, ze jste blazni, protoze budete mit treti dite... my to tentokrat taky jeste verejne nerozhlasili, protoze je mi jasny, ze zrovna ty reci o blaznech by se mohly objevit...
Je fajn, ze uz takhle manzel planuje :wink: jsem zvedava, jestli v lete taky vyrazime na nase oblibeny misto. Jezdivame do Ceske Kamenice, ale letos jsme ji vymenili za vinny sklipek na jizni Morave. Tam by to ale pro maly miminko idealni moc nebylo, ta Kamenice by byla vhodnejsi :slight_smile:
Jsem rada, ze je ti lip. Ja to mela v patek podobny, na jednu stranu strasnou radost, ze je vsechno v poradku, na druhou stranu takovy divny smutek. Vypovidala jsem se kamaradkam a od te doby je mi mnohem lip :slight_smile:
8. pro 2014 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Určitě, to je dobrá připomínka. My třeba zjistili u prvního těhotenství, že nemá cenu říkat přesný termín porodu. Pak nám všichni volali, jestli jsem už porodila...Dnes se tomu směji. Jako by šlo rodit na povel :grinning:. Takže říkáme neutrální termín někdy v únoru. Stejně je to jen naše záležitost s mužem. S třetím dítětem to úplně slyším. Když by to byla holka, zase úšklebky a kdyby kluk, jak si přesně psala, že jsme se zbláznili!! Jenže nikdo netuší, že bychom to třetí taky moc rádi. Třeba si dáme od holek delší pauzu a o to to bude větší šok :grinning: Já mám kamarádky docela daleko a nechtělo se mi to moc rozebírat po telefonu....Tak jsem to v sobě nějak tutlala, až jsem to nemohla vydržet...@palomitacheca
8. pro 2014 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek