Křestní jméno syna po otci a jména dalších sourozenců
Ahoj holky,
jsem ve 38tt a stále se nemůžu rozhodnout pro jméno, čekáme chlapečka. Manžel by si přál jméno po sobě, ale netrvá na tom. Jeho jméno se mi líbí (Miroslav), ale stejnou variantu jména má i tchýně v ženské podobě. Tak si říkám, zda to nebude líto mým rodičům, pokud toto jméno dáme (v naší rodině se nejmenuje nikdo po nikom, našim se toto dědění jmen moc nelíbí). Zároveň mám obavu z budoucích komplikací s oslovováním, rozlišováním členů rodiny a moc se mi nelíbí přívlastky mladý/starý, malý/velký. Takže přemýšlím, jestli to jméno vůbec dát, ale zároveň bych chtěla manželovi udělat radost... Ještě se nám líbí jména Dominik a Patrik, mě se ještě líbí i Teodor a Frederik, jen si říkám, zda Dominik a Patrik teď nejsou moc dávané jména, aby chlapečků s tímto jménem nebylo ve třídě několik. Opravdu se nemůžu rozhodnout. Tak bych se chtěla zeptat Vás, které máte s tímto zkušenosti, zda třeba zpětně nelitujete, že jste jméno po rodičích dali nebo zda jste naopak nedali a teď si říkáte, že jste dát mohli... Taky by mě zajímala jména dalších sourozenců, zda např. další sourozenci nežárlí, že jeden má jméno po tatínkovi a druhý ne... Předem díky moc za Vaše zkušenosti🙂
Předem moc děkuji za Vaše zkušenosti.
Já tohle dědění jmen nemám ráda. Jako kdyby to byla tradice stará osm generací, tak bych možná byla ochotná ustoupit, ale rozhodně jsem to nechtěla zavádět. Tomu označení malý/velký atp. se prostě nevyhneš. Švagrová dala dceři jméno po sobě a vždycky je to velká Lenka a malá Lenka. Stejně tak můj strejda je Pepík a bratranec taky Pepík, malej a velkej, a to, že malej Pepík je už dávno větší než velkej Pepík, mi přijde komické.
Manžel trochu chtěl, aby se syn jmenoval po něm, ale netrval na tom. Nakonec máme dvě holky, tak se stejně problém vyřešil sám. A mají jména, která v rodině nemáme. Nevadilo by mi, kdyby se objevily v širší rodině, ale nechtěla bych, aby se jmenovaly stejně třeba sestřenice.
Jinak Patrik, Teodor i Frederik jsou krásná jména, Dominik je teď podle mě hodně častý. Ale pokud se Ti líbí, běž do něj. On a ty s ním budete žít, bylo by mi fuk, kdyby jich bylo ve třídě víc. My měly na střední 4 Evy a 3 Petry a nikomu to nevadilo.
U nás se v blízké rodině dědí jedno jméno z otce na syna už čtvrtou generaci, jinak ne. Nevadí mi to ani to neupřednostňuju. Manžel po sobě nechtěl, mně by se zrovna jeho jméno líbilo 🙂. Občas je to trochu složitější na orientaci, hlavně teď u nejmladších dvou, ale zase to není tak hrozné 🙂 (jde o jméno Václav, tak používáme pro ostatní jiné formy jména). Co se týče výběru, aby jich ve škole nebylo hodně, to je asi fakt, ale ani to jsem neřešila, když šlo o naše top vybrané jméno 🙂.
@denuliss Jeste než jsem otěhotněla měli jsme s manželem rozhodnute, že pokud budene mít spolu dítě a bude to kluk bude jménem po mne v mužske podobě a holka bude po manzelovy v ženském znění. Narodil se syn, takže je po mne. Když se měl narodit mladší chtěla jsem dát jméno po manželovi Roman. Ale manžel nechtěl, že se mu jeho jméno nelíbí. Takže máme Štěpána. A ve mně to občas hlodá a je mi to líto, že se syn nejmenuje po manželovi.
Jmenuji se po mamce a nikdy jsem s tím neměla problém, naopak v dětství se mi to líbilo a byla jsem na to hrdá. Poštu jsme taky nijak nemusely řešit, jestli jsme si 2x omylem otevřely nějaký úřední dopis. Miroslav je krásné jméno a má různé varianty, takže by se to dalo i odlišit, nebála bych se toho.
@denuliss Manžel v těhotenství taky přišel s tím, že by chtěl, aby se syn jmenoval po něm. Mně se ale hodně nelíbí to dávání jmen po rodičích. Vidím to kolem sebe: malej-velkej, starej-mladej nebo oslovování už dospělých kluků Honzíček, protože Honza je už táta, brr. Nehledě na to, že by se při každém oslovení otáčeli oba atd. Sice mi bylo manžela líto, ale syn se po něm nejmenuje. V porodnici jsem se o tom pak bavila se dvěma ženskýma - jedna v tomhle rodinném předávání žila a říkala, že jí samotnou to otravuje, jak mají v podstatě v rodině jen dvě jména a všem se to plete. Ta druhá zase podlehla nátlaku tchýně a dala jméno po manželovi a říkala, že toho lituje. To mě jen utvrdilo v tom, že jsem se rozhodla dobře 🙂.
Jméno po rodičích bych nikdy nedala. Nelíbí se mi tradice, že by byl několikátý Pepík v pořadí. Navíc pak to rozlišování starý, mladý. Vždyť je tolik jmen.
V manzelove rodine se davalo stejne jmeno nejstarsimu synovi po mnoho generaci (nebo jeho zenska podoba dceri) u nas v rodine ne. S manzelem jsme se shodli, ze jmena rozhodne opakovat nebudeme. Ani po rodicich ani po prarodicich.
Patříme k těm, kteří stejná jména nepreferují. Vyhovuje nám to. Zvlášť u nás na vesnici vidím, že syn musí být samozřejmě po tatínkovi. Občas mi přijde trochu komická situace, že ten muž si tu ženu ani nevezme za manželku, ale kluk se musí jmenovat po něm. Jméno i příjmení.
@eviicka
No treba kdyz jedne z vas by prisla exekuce tak by to bylo zajimave
A mě se tohle pojmenování po tatínkovi, dědečkovi, pradědečkovi či komukoliv z rodinného pokolení nelíbí a příjde mi, jako bys neměla dostatek fantazie...vždyť je tolik krásných jmen 🙂 Můj muž se jmenuje Jan, jeho táta se jmenoval Jan, děda byl Jan, praděda zajisté taky, tuhle tradici manžel rázně odmítl...že chce, aby se náš syn jmenoval jakkoliv jinak než Jan...
A mě se třeba líbí Dominik nebo Teodor 😉
Muž se jmenuje jak jeho táta i deda a nesnáší to... třeba mu i táta na poště vyzvedla balíčky, nebo posílal zpět co si objednal... oslovovani taky na pytel... za mě ne 🙂 jinak to jméno co sedí a zamilujes si ho... u všech tří dětí mi to přišlo až po pár měsících... taky jsem že začátku byla nesva...
@zelenaesmolda no to si myslím, že je zajímavé vždy i když členové rodiny mají jména různá... Viz nedávná diskuze kde zakladatelka trpí svoji "matku" v domě, určitě si se taky zapojila.
@eviicka tak exekuce jde na jmeno,kdyz je krestni jine tak neni co resit 🙂
@zelenaesmolda tak u exekuce je snad i rodné číslo, ne?
Ne nelíbí se mi to a ač manželovo jméno je krasne(Lukáš) synovi bych ho nedala. Už jen protože druhé dítě bude taky kluk a jaké mu dáš jméno?? Bude pak smutný až bude větší. Takže za mě ne! Je plno nádherných jmen!!!
@priefi To mě taky napadlo, dát jméno od M, ale nenašli jsme žádné, které by se nám úplně líbilo ☹ Je to fakt těžké, mě hodně záleží na tom vybrat dobře. Jenže to člověk nikdy dopředu neví. Ještě mě napadlo, že kdyby první chlapeček byl po manželovi, tak další by mohl mít jméno na D, aby měl stejně iniciály jak já, Denise po sobě bych nejspíš nedala, pojí se k tomu různé říkanky jako Denis - p*nis a nechtěla bych, aby chlapeček pak byl kvůli tomu smutný. Zároveň si ale říkám, aby druhý chlapeček případně nežárlil na staršího, že ten je po tátovi a on ne...
@martinakovar No právě, to je to, nad čím taky přemýšlím, aby pak další chlapeček nebyl smutný, i když spoustu lidí mi řeklo, že děti tohle neřeší, ale nevím...
@denuliss deti asi neresi, ale az to bude teenager...aby vam to zas nevycital :D
@denuliss možná neřeší ale určitě přijde otázka proč se brácha jmenuje jako taťka a proč já se nejmenuje po nikom atd.. 😪Už při pomyšlení na to je mi smutno. Držím palce at vyberete jméno a jste s ním oba spokojeni😊
Dědění jmen je dle mého na pytel.. Znám Malého Martina, který je 180cm/100 kg, ale je poslední v rodině, tak je Malý.
Je tam Starý, Velký a Malý Martin.. (Další už bude asi Nejmenší ;)..)
Sama mám v rodině dědění jména,které se 4 generaci přetrhlo(silná averze k tomu jménu).
@denuliss jen pro představu, v rodině mám dva takové, co dědili jméno s dodnes jim říkáme velký a malý, i když malý v obou případech je větší než ten "velký". Anebo na otce se mluví normálně, na syna zdrobněle, i když už to jsou dospěláci... A ještě jako bonus se rozvedli v obou případech, tak matky pak byly najedované, že po nich má dítě i jméno
Manžel je Miroslav, 6.3. má svátek a syn se narodil 5.3. a nechtěla jsem, aby měl den od sebe svátek a narozeniny (resp. pro mě to byla výmluva, nelíbí se mi stejná jména v rodině). Mladší sestra a matka se taky jmenují stejně a pořád samé problémy, na poště apod.
Jinak vyřešili jsme synovo jméno tak, že jsme se domluvili, že to bude nějaký SLAV... miroSLAV (můj manžel) jaroSLAV (můj otec) a syn rostiSLAV 😀
Dcera by byla po mě IE (lucIE) viktorIE, antonIE, 😀
Bratranec tomÁŠ má syny tadeÁŠ tobiÁŠ matyÁŠ 😀
Kamarádka má manžela Miroslava a syn se jmenuje prostě Mirek, oficiálně, v rodném listě..utli tak dlouholetou tradicí MiroSLAV, a přesto je syn jménem po otci.
Máme v rodině případ, kdy se ten "malej" od puberty vymezuje vůči otci a touží po vlastní identitě a i když je dávno dospělý chlap, tak "velkej" mu sem tam otevře omylem dopis a je z toho zbytečné vztekání. Nekomplikovala bych svému dítěti život, když ho těchto starostí můžu ušetřit. Stejně tak nedávám jména, u kterých bude dítě celý život vysvětlovat pravopis, zdvojené hlásky, výslovnost...úplně zbytečná komplikace.
Všechna jména, co jsi uvedla, jsou krásná a žádné masové, jenom Teodor je teď trend, ale nikdy jich nebude tolik, co Tomášů, Jakubů, Honzíků...
Nejsem zastáncem takového dědění, jediné na počest někoho kdo tu už není. Taky se mi nelibo přívlastky malý/velký/starý/mladý, to je des.
Možná pokud se to tak v tobě bije bych dala jména dvě a to Miroslav jako druhé, manžel i jeho rodina budou spokojeni a oslovovat ho budete podle prvního. Potom tedy u dalšího dítěte bych volila stejný princip, jen s jménem z tvojí rodiny.
Vyloženě jsme nechtěli jména podle nás rodičů. Mně by se ani nelíbilo jméno někoho ze širší rodiny. Máme "originální" jména, která v naší rodině dosud nebyla.