• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak nejlépe prožít porod? Co pomohlo od bolesti?

7. listopadu 2016 
Co vám nejvíce pomohlo při porodu od bolesti. Jak ji ztlumit nebo od ní odvést pozornost?
4. led 2013 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Manžel a chození po porodním sále stále dokolečka, nic jiného mi nepomohlo :wink:
4. led 2013 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobrá otázka :grinning: Pokud by někdo přišel na to, co fakt zabírá, kromě bezvědomí, tak by si to mohl nechat patentovat a byl by bohatší než Bill Gates a Mark Z. (zakladatel FB - netroufám si napsat přijmení) dohromady :grinning: :grinning: :grinning: Ale ne vážně.. Mě manžel u porodu jen rozptyloval, přítomnost mě nevadila, ale to že mluvil a dokonce i doteky :frowning2: Balón nepomáhal.. Nejvíc mě asi pomáhala vana a voda.. a pak až mě dovolili tlačit, tak pro mě nejlepší poloha byla na té porodní židli. Bohužel jsem na židli nakonec neporodila, musela jsem na lůžko.
4. led 2013 v 11:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Mě manžel přitížil. ale co mi pomohlo bylo při prodýchávání počítat. Klasicky jedničkou jsem začínala, když kontrakce přicházela a počítala jsem kam až dojdu (konec kontrakce). V poledne jsem nedošla dál než ke 13, večer už ke 30. (měla jsem krátké a časté kontrakce). Docela mi pomohlo, když se okolo motal personál - odvedl pozornost, ale i tak jsem ten hnusný vrchol musela prodýchnout. Víc mi pomohlo si prožít kontrakci se zavřenýma očima, s otevřenýma se mi zdálo, že to víc bolí. Ke konci už jsem pak měla zavřené oči pořád, i v pauzách. Jinak jsem skoro pořád ležela, chození mi malinko pomáhalo, ale hrozně mě vysilovalo, měla jsem strach, že pak nebudu mít energii na tlačení.
4. led 2013 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Porody byly krátké, bolest dlouho dobře snesitelná..ale zpočátku mi pomohlo se na to moc nesoustředit, dělat věci co odvádí pozornost..šla jsem se okoupat, ostříhala si nehty, koukala na TV, psala si na MK, houpala se na baloně..až mi to přišlo že jsou stahy víc bolestivé a pravidelné a časté (druhý porod) nebo jsem zjistila že slabě krvácím (první porod) odjeli jsme do porodnice. Tam mi pomáhalo si povídat mezi stahy, s PA nebo manželem, mezi stahy vždy odpočívat, dýchat normálně, jakoby se nerodilo, uvolnit se, komunikovat s mimčem...Je fakt že i v porodnici dělali dost pro odvedení pozornosti, nechtěně :grinning: samé vyplňování papírů a podobné bebechy. :sweat_smile:
Takymi pomáhalo dýchání..jak přišel stah, tak napřed chvíli dýchat pomalu a docela zhluboka, na jeho vrcholu krátce a rychle a pak jak dozníval tak zase volně pomalu. Malý byl růžový jak jahůdka.U prvního mi dávali kyslík, to jsem ještě dýchání tak nezvládala a PA mi taky moc nepomáhaly.První prcek byl trochu fialkový. U druhého už jsem věděla co a jak a byla jsem si jistější.
4. led 2013 v 11:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
já si velkou část "porodu" odbyla doma. rodit jsem "začala" cca ve 2h v noci. dopo jsem ještě prala, vzala psa před barák a balila si tašku (rodila jsem dřív a podcenila jsem to), vyřizovala poštu atd...cca od 11h pro mě byla útočištěm koupelna. zaseklá na wc mezi pračkou a topícím žebříkem mi bylo nejlíp. spodek volnej, bylo co drtit, o co se zapřít a díky tomu mi šlo super rozdýchávat ty kontrakce. blbý teda bylo, když šlo fakt do tuhýho, tak teprve cesta autem cca 30min do porodky, papírování atd...to už jsem fakt nedávala :grinning:
4. led 2013 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Malinko pomohlo prodýchávat kontrakce na balonu, ale jinak nic. Prostě jsem si to musela prožít...
Naštěstí jsem měla porod relativně rychlý a špatné vzpomínky nemám...
4. led 2013 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
S manzelem dychal se mnou a moc mi pomahal!:slight_smile:
4. led 2013 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
U 1.produ jsem měla manžela a ten pro mé prodýchávání neměl pochopení. :sweat_smile: U 2.porodu se mnou nebyl(měl na starosti staršího syna)a nemohla jsem si to vynachválit.Byla jsem na PS sama,mohla jsem si kontrakce prodýchávat podle svého :slight_smile: Chození mi pomáhalo tak asi 4 hodiny a pak už jsem lehla,protože mi docházela energie :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Co se týče vzpomínek na porod-to špatné do půlroka vyšumí a člověku zůstanou jen hezké vzpomínky.Jsem ráda,že jsem to mohla zažít,protože o určité chvilky jsou nastávající maminky při CR ochuzené. :unamused:
4. led 2013 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
jednoznačně skákat na balonu
4. led 2013 ve 12:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mě pomohlo při kontrakci kleknout na kolena a o něco se opřít dopředu. Taky si myslím, že bylo fajn zůstat co nejdéle doma. V porodnici mě porodní asistentka posadila na židli a ptala se mě na administrativní věci, které vyplňovala, byla to ta poslední nejbolestivější fáze a dodnes mě mrzí, že jsem si neprosadila, aby jí odpovídal můj partner za mě a já neslezla ze židle do kleku. Když se s námi dohadoval doktor ohledně našeho porodního plánu, byla jsem schoulená na zemi a opírala se o vyšetřovací lůžko na příjmu, to už odpovídal za mě partner a já jen sténala, taky jsem šla do minuty na sál. Jsem ráda, že jsem byla většinu první doby porodní doma a trápit mě stihli ( asistentka a doktor ) až poslední půlhodinu. Zpětně si myslím, že by bylo pro mě nejlepší zůstat na samotné tlačení taky schoulená na zemi na kolenou, protože samotný můj porod se celou dobu tak přirozeně vyvíjel, bylo to pro mě nejméně bolestivé. Nicméně doktor mi přikázal vylézt na porodní lůžko a pořád na mě že mám dát zadek dolů a tlačit, což mě strašně bolelo. Říkal mi vy se bojíte, to nesmíte, dejte ten zadek dolů. Takže za mě podřep a co nejdál od nedobré porodnice. Jenže to tady v Čechách není samo sebou .-) Taky ten partner u porodu. Doporučuju dopředu s ním o porodu mluvit.
4. led 2013 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
hodně důležité, asi to úplně nejvíc po psychické stránce, pro mě bylo mít vedle sebe někoho blízkého. To platilo při všech porodech. Při prvním porodu jsem nejvíc trpěla, než ke mně pustili manžela. Podruhý jsem si brala i vlastní PA, chtěla jsem se v klidu soustředit na porod a nenechat se otravovat nemocničním personálem. Zajímavý je, že doma mi vyhovovalo být sama, v nemocnici jsem byla nesvá z každý chviličky, kdy jsem sama byla. Co se týká bolestí po fyzické stránce, prvně mi vyhovalo ležet na levém boku. Všechny pokusy nemocniční PA ala jděte do sprchy a hopsejte na míči vedly k pekelným bolestem. Takže jsem si vysloužila nálepku nespolupracující hysterka. Podruhé jsem měla především křížové bolesti, pomáhalo mi ze začátku naložit se do vany, potom rychlejší chůze a ke konci masáž kříže - ta byla super, skoro to nebolelo. Třetí porod jsem strávila skoro celý ve vaně. Prvních asi 45 minut jsem mašírovala po bytě, měla jsem už takovou cestičku na jednu kontrakci, + dýchání - hluboké do břicha, když jsem zalezla do vany, tak teplá sprcha na břicho + hluboký nádech a na výdech "zpěv" áááá přímo úměrný kontrakci. Ke konci mi pak vyhovovalo psí dýchání a poctivej řev.
4. led 2013 ve 12:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Mně pomáhal manžel, mezi kontrakcema si se mnou povídal a při kontrakcích mi připomínal, jak mám dýchat, protože já na to zapomínala a dýchala jsem špatně. Vždycky mi připomněl, že mám dýchat "jako pejsek" a názorně předvedl :grinning: Sama bych to celé asi prožívala hůř, takhle mě vážně rozptyloval a bylo to fajn. Jinak úplně od bolesti stejně nepomůže ani svěcená voda, každý si to musí zažít, to k tomu patří :slight_smile:
4. led 2013 ve 12:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
První porod byl překotný, ale zato šití hodinový - a při něm mě rozesmívala PA. Hrozně jsem jí nadávala, že dělá fakt blbý fóry :slight_smile: A ona všechno obracela, byla úžasná. Ta samá PA mi odrodila kluka. A když mi říkala, že nic jinýho než prodýchávání na ty bolesti holt není a já jí na to říkala, že tyhle pitomý teoretický rady mi jsou fakt prd platný, že chci radši panáka (ani nevím, jak to ze mě v tu chvíli vypadlo), tak mi ho přinesla. I druhá PA se přišla podívat, jak do sebe Johnyho Wolkera dávám. Prý tam ještě takovej požadavek ani neměli a mám pít rychle, než přijde pan doktor :grinning: Jo, riskovala - v podstatě ona i já... Ale pomohlo mi to a solidně nakoplo :grinning: (A to ke všemu tohle pití běžně nesnáším - ale jak mi chutnal! :grinning: )
4. led 2013 ve 12:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
Mně by nepomohli ani všichni svatí od zavední tablety jsem do 3h porodila, od píchnutí vody byly kontrakce silný každou druhou minutu, bože můj, musela jsem ležet jen na zádech na monitoru kvůli špatným ozvám plodu..Příšerný..Jak ráda bych si prožila normální porod, kde se kontrakce stupňují přirozeně, toto bylo vážně peklo..Kyslíková maska mi navíc spíš vadila, nemohla jsem naopak dýchat s ní, jak se to zapařovalo. Změnit polohu mi nedovolili absolutně kvůli sondě ktg..No děs, ještě, že to je pryč. Vysvobození bylo to, že zvedli stupačky na nohy a že jdem tlačit, jaká to úleva pak.
Ale to nechci děsit, jen v té situaci by mi nepomohlo už asi nic :grinning: :wink:
4. led 2013 ve 12:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem porod dcerky strávila ve sprše. Ve 14.30 mi píchli vodu, byla jsem už otevřená na 5-6cm, pak ktg, potom jsem zalezla do sprchy na balón, vylezla za 2h rudá jako rak, to už byly kontrakce teda dost nesnesitelné...PA měla ještě touhu udělat ktg, ale k tomu už nedošlo. Malá byla venku na dvě zatlačení :slight_smile: .
Ve sprše, teda vedle sprchy byl se mnou MM a protože jsem ten den byla jen na kontrole a od rána, nějak nebyl čas se najíst, tak jsme se bavili hlavně o jídle :grinning: .
Nějak jsem ten den s porodem ještě nepočítala :grinning: .
Jinak třeba u synka jsem musela hlavně chodit, to mi pomáhalo. Ležet jsem nemohla. Naštěstí i on se narodil dost rychle :wink: .
Držím palce a přeji rychlý a pohodový porod :slight_smile: !
4. led 2013 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Odvést myšlenky k dýchání a dlooouuze kontrakci prodýchat Pár jsem si jich tak prodýchat zvládla a trošku si odpočla, ale taky to nejde pořád, taky jsem se tam kroutila jak žížala, jak to přicházelo a pak už se soustředit nejde, to ta kontrakce bolí pekelně. Ještě je dobré být mírně v podřepu a né úplně ve stoje ( doporučeno od PA a opravdu to zabíralo) A taky sprcha je výborná věc a balón nevim, na tom jsem být nemohla, to mě zase bolel spodek a přišlo mi, že ji sedim na hlavičce. (psychika) A rodila jsem jak v leže na koze - hrůůza a taky jsem rodila v polo sedě s nohama dole a mohu jen doporučit !!! Uff ještě, že už je to dávno za mnou. A taky si myslím je dobré masírovat hráz už někdy od 36tt, ale to je na jinou diskuzi. Neboj a přeju rychlý porod :wink:
4. led 2013 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
jako korm epidurálu? nic:o)...a to jsem porodní asistentka, věděla jsem co a jak, na porod jsem se těšila, těšila jsem se do horké vany, na balon a všude mi bylo zle. Jediné co ušlo, bylo sedění na wc s rozčapenýma nohama. A pak ten epidurál :wink:
4. led 2013 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem vždy zavřela oči a pořádně dýchala. Soustředila jsem s ejen na dýchání a hodně to pomáhalo. Pak taky balón ve sprše.
Ty kontrakci nakonec (cca 5-10 minut) už ale prodýchat vůbec nešly, to jsem mačkala manžela a vydávala zvuky... :grinning:
No a brát porod pozitivně
Já měla oba porody krásné a moc ráda na ně vzpomínám. Bolest to byla, ale šlo to... Pořádně jsem trpěla fakt jen pár minut
4. led 2013 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Asi ti (moc) nepomůžu, bo jsem bolesti (vyvolávaný=jednu velkou kontrakci) měla asi jenom hodinu a to jsem byla buď připíchlá na monitor nebo na operačním sále :o( Ale mně pomáhalo - hodně - myslet na malou - že se má podstatně hůř jak já... Jo a zatínala jsem si nehty do ruky :oD Takže "přenesená" bolest jinde - to pomáhalo u vrcholu kontrakce, kdy jsem se soustředila na tu ruku a ne na břicho...
4. led 2013 ve 12:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Při prvním porodu nepomáhalo nic:slight_smile: Jak začal přicházet stah, tak jsem se celá stáhla a snažila se to prostě přežít. Při druhém jsem ke kontrakcím přistupovala malinko jinak - nebránila jsem se jim a vduchu si říkala: "Tak pojď ty mrcho, jdeme na to!" Při kontrakci se celá co nejvíc povolila a prodýchávala jsem docela nahlas, jako by hučela při výdechu a v hlavě jsem měla představu rozšiřujícího se tunelu. A klečela jsem na zemi s hlavou a rukama opřenýma o WC. Zní to celé trochu divně, ale neumím to moc popsat :grinning: Od bolesti to asi moc nepomohlo, ale otevřela jsem se tedy opravdu velice rychle.
4. led 2013 v 17:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
Mě teda nepomohlo vůbec nic :grinning: a na epidurál jsem si vůbec nevzpomněla. hopsala jsem na balonu jak cvok a bolesti byly ještě horší, ve sprše taky nic moc. Přítel byl spíš psychická podpora, moc mi pomohlo že byl se mnou ale nepomohl mi od bolestí, jak taky :slight_smile: pamatuju si že jsme hopsala před tím lehátkem nebo jak se tomu řiká,opřená loktama, přítel na mě kouká, sleduje na hodinách kontrakce, já si bolestí rvala vlasy a on mi řiká "asi si tu bolest nedovedu představit viď". Myslela jsem na to že už brzy uvidím svojí dcerku na vlastní oči, to mi trochu pomáhalo. Nikdy nezapomenu jeho první větu hned po narození dcerky "tohle už nechci nikdy zažít" podotýkám že jsem ho nepřemlouvala a šel k porodu dobrovolně.
4. led 2013 ve 23:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tyhle otázky fakt nechápu. Každé pomohlo něco jiného, každá měla jiné bolesti, jiný průběh porodu. Já měla dva, každý jiný, u každého mi pomáhalo něco jiného. Na porod se zkrátka nedá připravit, ani na ten druhý, protože čekáš, že přijde to samé jako u prvního a ono přijde úplně něco jiného a pomůže ti úplně něco jiného. Při prvním mi pomáhala výřivky, při druhém by mě ani nenapadlo do ní lézt. Pří prvním mi pomáhala být na čtyřech, při druhém ve stoje, opřená rukama o zeď. Budeš tady mít tisíce odpovědí a stejně ti nebudou k ničemu. Až to přijde, sama pocítíš co ti nejlépe ulevuje od bolesti.
4. led 2013 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
Jediné, co mi hodně ulevilo byla horké voda ve sprše a skákání na míči, ale to jen ve sprše. Chtěla jsem rodit vkleče, ale nešlo mi tam tlačit nebo jsem nevěděla jak. Takže jsem ležela nakonec na boku a v závěru porodu na zádech. Chodit se moc nedalo. Na epidurál bylo pozdě a stejně by mi ho asi ani nedali, tak jsem dostala nějaký oblbovák. Ovšem to by přišlo, že spíš než od bolesti pomáhá uspat. Kontrakce jsem měla skoro celý porod po 2 minutách a skoro jsem mezi nimi usínala. Na manžela jsem musela být protivná, vadilo mi, jak na mě sahá, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že tam nejsem sama. Vždy mi bylo líp, když tam s námi byla PA.
4. led 2013 ve 23:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pomáhala mi přítomnost manžela (stačilo, že tam byl, podal pití, tlumočil dotazy PA nebo doktorky, ty jsme totiž nevnímala), na křížové bolesti pomáhala vana, jinak sezení na WC, později jsem stála zapřená o linku (s lékařským vybavením, vysoká jak kuchyňská) ... a hlavně dobrý výběr porodnice, nikdo do mé zbytečně nevrtal, nerušil, takže jsme se parádně zfetovala vlastníma hormonama, funěla si podle sebe (a dle předporodního kurzu). Příště bych si vzala vlastní PA a bylo by to nejspíš dokonalé :slight_smile:. A tlačila jsem prakticky v sedě, v pololehu se mi blbě dýchalo a ustávaly kontrakce, na boku šílená bolest, chce to vyzkoušet, co vyhovuje.
5. led 2013 v 00:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
o obojího jsme měla hrozný bolesti, až po epidurálu to bylo dobrý, nezvládla bych vlastní porod, proto mi ho dali, trvalo mi to hodně dlouho, od prasknutí vody u prvního porodu19 hodin do porodu a u druhého 17 hodin, až po podání epidurálu ustoupila bolest, celý den jsem měla šílený stahy, pomáhalo snad jen soustředit se na dýchání
5. led 2013 v 01:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Epidural!!! Jo a jeste k tem porodum. Ja jsem mela oba uplne stejne! Dokonce jsem rodila ve stejnem porodnim pokoji a u obou porodu mela pohotovost moje doktorka :wink: stesti? Nahoda?
U obou porodu jsem litala az do posledni chvilky. Zadni poslicci, nic. Pak me rupla doma plodovka a pri jizde do porodnice zacaly stahy. Bolest, ale nazapomenutelne a nadherne vzpominky :slight_smile:
5. led 2013 ve 04:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mně pomáhalo kontrakce rozcházet, když přišly silnější, tak jsem se opřela o cokoliv, co jsem uznala za vhodné. Říkala jsem si, že zkusím i skákání na balónu, ale to mi teda nepomohlo vůbec, spíš naopak, bolesti byly horší. :grinning: Epidurál jsem ani u jednoho neměla, nechtěla jsem ho, ale on by se stejně nestihnul dát :grinning: Každý to má jinak. Každopádně nejhorší pro mě bylo ležet připíchnutá na monitoru, když už se blížilo finále a kontrakce byly silné jako prase. :grinning: Ale dalo se to, při druhém to tedy bylo o dost horší, ale hlavně, že jsme to zvládli :grinning:
5. led 2013 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rozchodit, a potom epidurál - zkušenost všech kamošek :slight_smile:
5. led 2013 ve 23:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hluboké dýchání, při kontrakcích s tlakem pak psí dýchání, ale nejvíc mi pomohlo, že jsem se na ten porod vyloženě těšila, bylo to pro mě jako zkouška, kterou jsem chtěla zvládnout nejlépe jak to jde a takový pozitivní přístup mi moc pomohl. A nesmím opomenout přítomnost taťky u porodu, ta byla taky nedocenitelná.
7. led 2013 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mela jsem 2 ruzne porody - jen dlouhy a velmi bolestivy, druhy prekotny a u obou byl nejvetsi pomoci proti bolesti MANZEL.
7. led 2013 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek