Jak zvládnout první porod bez obav?

Mne u všech porodů pomohla důvěra v personál. Vždy byli všichni naprosto skvělí, vše se dělo v souladu s tím, co jsem si přála. Jako jo, pokaždé jsem byla trochu VIPka, ale ta důvěra byla pro mne stěžejní

@anonym_autor Mně pomohlo to, že jsem nevěřila že rodím...🤔 U kontrakcí mi pomohlo takové to "psí" dýchání, ale nijak jsem se na to nesoustředila, nechystala, vše šlo tak nějak automaticky...

Nejvíc mi pomohlo strach transformovat ve zvědavost. Co se bude dít, jak to bude probíhat a že já sem ta, která může být u toho. Tělo je zázrak a ví co má dělat. Porodí i ta, která neví, že rodí. Stačí to nechat plynout a vyprázdnit hlavu, tělo si samo řekne co chce a potřebuje a to bude pro tebe a miminko v tu chvíli to nejlepší. Prostě to nechat proběhnout, věřit si a užít si to ❤️

mně pomohla hlavně důvěra v sama sebe, ve své tělo a nastavení hlavy, vůbec jsem si nepřipouštěla strach, že by se něco mohlo stát, moc jsem se těšila na svoji holčičku.. celkově mi přišlo, že jsme byly s holkou hodně napojené celé těhotenství 🙂 při samotném porodu mi dělala dobře horká vana, tlumená hudba a vonné svíčky

Díky knize Hypnoporod jsem si v sobě vše sesumírovala, na aniballu vyzkoušela, že techniky dýchání uvedené v knize opravdu fungují, pila jsem maliník, jedla lněné semínko a datle. Porody byly velice rychlé a pohodové, u prvního jsme šli zbytečně brzo "tlačit", personál řekl, že můžeme a já neměla s čím porovnávat, tak jsem věřila, že je to ok, ale až u druhého jsem pochopila, jak to vypadá, když si tělo samo řekne a že fakt jde porodit bez tlačení.

Mám za sebou dva porody. Oba krátké (pod 4 hodiny od první kontrakce). První vyvolávaný, druhý s přirozeným rozjezdem. U prvního jsem si dopředu nic moc nenastudovala, věřila jsem v přirozené procesy těla. Když došlo na věc, paralizovala mě bolest a strach, neb jsem nepoznala, že porod začal a manžel se nestihl vrátit a PA vedla dva porody současně a já na to byla sama a nevěděla, co se sebou. K druhému už jsem měla něco načteno + vlastní zkušenost a ten byl úplně na pohodu. Vypnula jsem okolní svět a soustředila se pouze na sebe a syna. Hodně mi pomáhalo stát v předklonu a pohupovat se v bocích a prodýchávat pomalu kontrakce. Co mi naopak v obou případech nedělalo vůbec dobře, bylo koupání a dýchání jako pes, obojí mě vedlo k mrákotám.

Za me opravdu si nepřipouštet strach. Nějak se to mimco ven dostane. Pak pořádné dýchání. A naopak mi vyhovovala klasická prekonana poloha na zádech. Sestra me porad stelovala na bok, ale me to vůbec nešlo. Co by bylo lepsi, dele čekat, začala jsem tlačit moc brzo. Ale proste to člověk těžko pozná, neměla jsem zkušenost - první byl císař.

Moc moc vám děkuji 🙏🙏🙏🥰 opravdu jde hlavně o to věřit, že naše tělo to zvládne a o to zpracovat strachy. Také čtu knihu hypnoporod a zatím mi to moc pomáhá. Ale celkově jsem spíš streska člověk, doufám, že u porodu to zvládnu zkrotit 🙏🙏

@anonym_autor Ony ty hormony to taky dost zařídí. Kdyby na me furt někdo nemluvil a nerusil kravinama, dovedu si představit, ze rodim někde sama, v tichu a ve tmě. Pro mě to byl docela rauš 😅 ten hormonální koktejl.

Kromě výše zmíněného, mela jsem hřeben do dlaně, porod cca 20h, byl to můj nejlepší pomocník kromě manžela 🤣 a zkoušeli jsme počítání na odvedení pozornosti od bolesti, ale po pár příkladech mě to šíleně sralo, třeba to pomůže 🤣

Mne hodne pomohlo i jen to, ze me manzel drzel za ruku. Takova blbost, ale jeste ted po 10 letech si to pamatuju jak silne jsem to vnimala, ze mi to pomaha.

Mne hodne pomáhalo sprchování během kontrakcí, a ve finále to, že když se začala objevovat hlavička a zbývalo pár zatlačení, tak jsem si mohla hlavičku pohladit a řekla jsem si že to na další zatlačení zvládnu a malý tady už může být s námi ❤️ten moment pohlazení mi přišel naprosto kouzelný

Uvolnit se, být aktivní,trochu tomu průběhu pomoct, pohupovat se v bocích, aby miminko správně dorotovalo a sestoupilo do pánve. Nejhorší je se poddat té bolesti a jenom čekat, co bude.

Soukromá porodní asistentka a její předporodním kurz. Ale na to je asi pozdě 🤣
Šla jsem tak s tím, že jsem si dobře vybrala pracoviště, že jsem schopná akceptovat každou eventualitu i s tím, že se to může celé pos*at a všechny moje představy můžu v nějakém bodě poslat do háje... Taky s tím, že můžu být drzkata jak chci pokud je to v mezích.... Všichni tam chtějí aby to dopadlo dobře, stejně jako já....

To jsou krásné příběhy. Moc děkuji za sdílení. Člověka to motivuje a po zbuzuhe. Jste úplně skvělé a obdivuji, jak jste to zvládly. Doufám, že budu taky tak silná 🙏🥰

@anonym_autor co tu jeste holky nezminily a proc pro me byl lepsi druhy a treti porod, byla predstava casove ohranicenosti te "akce." Moje zlata tchyne se mi to sice snazila rict dopredu, neco jako "kdyby ti to pripadalo nemozny, tak tak do pul hodiny bude mimino na svete," ale asi jsem to plne pochopila az po prvnim porodu. Laicky receno s porozenim miminka ty "opravdove" kontrakce prestanou, hned a bez nasledku. To jsem si poprve vubec nedovedla predstavit.

@lenerka1 to hodně sedí... Díky knize Hypnoporod se mi dařilo brát to pozitivně a druhý porod byl opravdu za odměnu. Rychlý, ani to vlastně nestihlo začít pořádně bolet, vydržela jsem ve stoje, kdy mi ohromně pomohla gravitace a tělo to zvládlo úplně samo bez nějaké vědomé snahy...

Chodila jsem na kurz,co vedla porodni asistentka,co pracovala u nas v porodnici,mohla jsem se vyptat na cokoliv, vzala nas na prohlídku porodnice a nakonec jsem mela fakt stesti,a měla jsem ji na smene i ten den,co jsem rodila.... Takze to bylo jeee ahoooj,ty ale nerodis, na to se moc smejes,ty vole 6 prstu,prasknu ti vodu,klystyr, manzel se aspoň zklidní za chvíli to bude🤣., všechno hahaha,muj styl proste. Predtim jsem akorat pila litry maliníku(pravy,ne sackovany) a behem ,,asi,, zacinajiciho porodu,nejspis kontrakce,jsem byla vesela,v pohode,jen mne to chytlo,porad jsem chodila,mne to hrozně pomahalo,ale celkove to bylo vse docela fajn,porod po prijezdu do porodnice cca 2 hod, prostě ja mela tak na ho...no celych 9 mesicu těhotenství,ze prostě porod musel byt super🤣 doted si vzpomínám,jak se mne ptali,v pauze,kdyz jsem tlačila,proc pořád koukám na hodiny...odpovedela jsem ze 7.4 je split na rulete (pracuju v casinu )a chci at to tak je🤣🤣 manzel dodal,ze ma 7. vyplatu,tak ze by to bylo fajn🤣🤣🤣 a fakt, po cca 20 min tlaceni byl venku,ani nastrih,kosmeticke siti, super
Takze kdyz to shrnu,neresit,priprava,lehka a hlavne se mentalne nastavit na to ze uz to konecne bude uleva a ze to bude pohoda, nechat delat telo i mysl co chteji,zadny stres,proste to stejne musi probehnout a verit,nebo spis si byt jista,ze to bude pohoda

@anonym_autor Na ten stres doporučuje bachovky Rescue caps. Já měla první porod nádherný, ale ta bolest mě šokovala. Před druhým porodem jsem už jela hypnoporodní techniky a věřila v lehčí průběh, ale občas na mě padl šílený strach z té bolesti. A ty bachovky mi pomáhaly se zklidnit. A díky hypnoporodu jsem pak měla dva nádherné a bezbolestné porody.

Porod je náročný a intenzivní zážitek, ale za mě pořád lepší než třeba trhání zubu.
Rodila jsem před týdnem potřetí a pomohla mi nejvíc moje dula, jít k tomu s otevřenou myslí a přijímat věci jak přicházejí. Neřešit dopředu - neděsit se, co by mohlo nastat, ale zároveň tak trochu počítat se vším. Dýchání nejdřív nádech nosem a pak dlouhý výdech pusou, musela jsem tak dýchat opravdu vědomě a nepanikařit. Pak snaha se nestahovat a uvolnit se, myšlenkami jsem říkala miminku, že to spolu zvládneme. A jo někdy to nevyšlo, při cestě mě třeba rozhodila nerovnost na silnici a nepodařilo se mi tu kontrakci dobře projít. A pak poslouchej tělo, co ti říká. Taky mi dost pomohl takový gumový masážní míček do ruky a dula mi stačovala bedra. Věřím, že to zvládneš. 🍀

Do porodnice to mám kilometr. Četla jsem knížky Michela Odenta, to mě ovlivnilo. Takže poslední dva porody jsem si došla pěšky a doba porodu od příchodu, jeden třináct minut, druhý dvanáct. Sedět někde v autě s kontrakcemi mi přijde stresující a nepohodlné.

Když jsme měla před porodem prvního syna, strašně jsem se bála. Ale opravdu strašně. Přála jsem si, aby nebyl otočený a mohla jsem rodit císařem 🙈🙈 . Jenže celé těhotenství bylo naprosto ukázkové a syn otočený snad v první možný moment. Takže jsem pochopila, že to budu muset nějak zvládnout. Když se mě někdo zeptal na porod, dostala jsem panickou hrůzu a brečela jsem, že to nezvládnu a že se bojím. Pak jsem narazila na aniball. To byla moje šance jak se připravit a alespoň trochu vědět, do čeho jdu. Nakonec jsem měla "nacvičeno" 30 cm a věděla jsem, že to zvládnu. Pila jsem maliník, jedla lněné semínka, ale největší posun byl v hlavě. Prostě jsem věděla, že to zvládnu. Porod vyvolávaný, kontrakce hned po 3 minutách silné jako blázen...ale samotné tlačení na 2 pokusy, bez poranění. Ovšem měla jsem epidural. Věděla jsem, že budu chtít pomoc ulevit od bolesti. Porod byl pěkný, ale vcelku dlouhý. Stejný scénář i u druhého porodu a až u třetího jsem tam šla s jinak nastavenou hlavou a to udělalo úplný zázrak. Takže za mě aniball a pozitivně nastavená hlava a důvěra ve vaše tělo, že to zvládne. 🍀

Já mám od malička strach z doktorů, toho neznáma, že nevím co mě čeká. V nemocnici jsem byla poprvé právě při porodu a zpětně musím říct, že to byl krásný zážitek.

Vyber si respektující porodnici. Pro mě bylo důležité, abych měla důvěru v personál a cítila se tam dobře. PA, která mě měla na starost byla skvělá. Nabízela různé tlumící metody, polohy, možnosti a postupy mi popisovala - co se děje zrovna s miminkem, co je potřeba aby udělalo moje tělo a jak budeme postupovat,... Když byla v místnosti, stála v rohu a dávala mi prostor, abych se mohla soustředit na sebe. Jako prvorodička jsem věděla prdlajs, ale tělo vážně vědělo co má dělat. Zvládneš to 🍀