Kdo už rodil, napište radu prvorodičkám

Co pomohlo mně....
-před prvním porodem nám jedna fyzioterapeutka na cvičení pro těhule krásně vyprávěla, jak máme každou kontrakci vítat, protože bez ní se prostě naše dítě nenarodí-takže Ne neee,už je to tu zase, ale hurááá, jde to dobře......
-pak nám radila,že pusa musí být do kroužku-tzn. dýchat tak,abychom nezatínali zuby-kruh nahoře, kruh dole..... plus netlačit v bolestech ramena nahoru, bradu dolů-ale jakoby od sebe-snad se z popisu dá pochopit.......
-nohy od sebe (já při kontrakcích ze stoje chodila do dřepu a roztahovala kolena-mazec,ale otvírala jsem se jak čert rychle)
Tyto rady byly u obou porodů k nezaplacení. Přišlo mi to logické a opravdu celou tu dobu jsem si toto opakovala v hlavě a myšlenkama, že to bolí jsem se vůbec nezaobírala.

A s tím spojená psychika. Na porod jsem se těšila, jako na událost, kterou nemáš v životě moc šancí prožít a je to takový zázrak,že to za to stojí....... Oba porody jsem si šla užít!

-oba porody jsem odmítla jakoukoliv medikaci..... chtěla jsem tělo prostě vnímat
-pak teda opravdu vnímat sama sebe a nebrat si k tělu občas dost nemístné řeči lidí kolem ( u obou porodů někdo něco řekl, za co bych je pokousala, hlavně se tím nenechat rozčílit, rozhodit v danou situaci)
-já třeba nikdy nedýchala krátce-pejsek, ale jela jsem stále hluboké nádechy a výdechy-s uvolněním...... každý to má asi jinak
-no a cvičení s EPI doporučuju jako další zázrak. Cvičila jsem bohužel až při druhém porodu, alespoň mám srovnání.... Opravdu se tím tělo neskutečně připraví.......

Přeju hodně psychické síly a krásný porod! Užij si ten zázrak, závidím ti to 😉

Před prvním porodem mám za sebou kurz, pití maliníků, lněné semínko, epi-no, plavání,.....myslím, že je dobré, že se člověk cítí být připraven. Měla jsem v plánu rodit přirozeně, ale po 16 hod, co kontrakce to zvracení jsem byla tak vyřízená, že jsem začala škemrat o epidurál,bohužel bylo už pozdě. Po prvním porodu jsem si řekla, že už NIKDY.....(i když je pravda, že na tu bolest člověk rychle zapomene).
No a nyní 19 měsíců po prvním mě čeká další (bez kurzu, cvičení,....)
Za mě jít do toho v klidu a třeba se ani nebát v průběhu trochu pozměnit plán, představu o tom jak to má probíhat 🙂

Mám za sebou dva porody první vyvolávaný byla to rychlovka a bolest větší než při druhým to byla ještě větší rychlovka ,ale bolesti mnohem menší a vždy jsem tam šla s tím že když to zvládly ostatní tak já taky 😀 nijak jsem se tím nestresovala 🙂

Já rodila poprvé. Kurz jsem absolvovala, ale byl k ničemu. Vše řekne i připomene porodní asistentka. Partnera doporučuji, je to dobrý prostředník pro komunikaci. Nechci strašit, ale mě by pomohlo, kdyby nám na kurzu řekli i reálné situace. Takže kdo chcete mít představu, že porod je skvělý a jde to ráz dva, tak nečtěte 🙂. Měla jsem 2 dny bolesti (po 5 minutách), 2 noci nespala, ale neotvírala se. Přijeli jsme do porodnice, kde jsem zažila nepříjemný personál ve stylu "no jo vyplašená prvorodička". Po jednodenní hospitalizaci jsem se nechala propustit domů. Večer jsme jeli znovu, už se to nedalo vydržet. Opět personál ve stylu, co tam dělám!? Při samotném porodu jsem byla vyčerpaná, zvracela jsem, nemohla být ve sprše, ani na míči. Malá měla zkalenou vodu, proto asi chtěla 2 dny na svět. Nicméně doktorka byla perfektní, bez nástřihu a strašně milá. Na bolest se hned po porodu zapomene 😀.Nicméně personál i na šestinedělí děs, těšila jsem se strašně domů, do klidu. Při propuštění si nevšimli, že ve mě zbyl kousek placenty, naštěstí jsem nemusela pod narkózu, vše vyřešil gynekolog v ordinaci. Každopádně opět budu rodit v porodnici, ale už budu vědět do čeho jdu a nebudu se bát si o cokoli říct 🙂. Držím pěsti, ta robátka za to stojí, však ani oni to nemají při příchodu na svět jednoduché 🙂..

Jedině co můžu poradit je, být v psychické pohodě. To hodně usnadní porod.

Uvolnit palce u nohou a mimické svaly obličeje. Nevím mechanismus proč, ale funguje skvěle!!!!

Hezký slunný den,ráda bych se podělila o zkušenosti s porodem mám 4 děti a nejstarší je dcera 8 a ta se na rodila přirozeným porodem a můžu za sebe říci,že to nebylo tak hrozné jak některé matky píšou je to všechno v hlavě a záleží jak se s tím šlověk vyrovná.Vůbec mě to neodradilo od dalšího miminka,i přestože jsme o jedno přišli v 10týdnu těhotenství,počkali jsme si na další a to je chlapeček 5 ten musel jít na svět císařem a sama za sebe si myslím,že přirozený porod je určitě lepší než císař,tedy pokud to nejde tak se nedá nic dělat.Ještě mám dvojčátka ty byla už neplánovaná, ale i z nich máme radost jsou jim 4 měsíce a museli kvůli poloze napříč ven taky císařským řezem.Měla jsem je problémy s tlakem tak mě hlídali ale kluci se narodili s řekla bych váhou normální A 2660g a B 2860g a délka 48cm.Přeju všem maminkám co jdou rodit poprvé ať se ničeho nebojí a hlavně jsou v klidu pak bude v klidu i mimčo.hezký den šimonamatouš

@karlajasmine dám ti radu-neposlouchat vůbec žádný (aj dobře míněný) rady 😎 Protože co fungovalo u jedný ženský, nemusí fungovat u druhý.
Můžu jen doporučit, aby sis vybrala zdravotnický zařízení dle vlastního naturelu, někdo radši "sluníčkovou" porodnici, někdo radši "fabriku na děti". Psychika dělá hodně a když se sluníčkářka ocitne ve fabrice nebo naopak, nedělá to dobrotu 😎

@karlajasmine já rodila před,2 měsíci první holčičku. Dost mi u porodu pomohl manžel,protože mi svým dýcháním držel rytmus a já,dýchala podle něj 🙂 porodu jsem se nebála a nic si nezjišťovala abylajsem více méně v klidu. Hlavně klid a nebát se

@karlajasmine Mě nejvíc pomohla myšlenka, že za chvíli to skončí. Pořád jsem koukala na hodiny a říkala si vydrž, brzy bude po všem. Je to jen pár hodin v tvém životě a dá se to zvládnout a odměna je úžasná. Přijela jsem do porodnice na poslední chvíli, až když kontrakce byli opravdu po 3 minutách a tak jsem od příjezdu za 2 hodiny porodila, takže příště zase pojedu opravdu po těch 3 minutách, abych byla co nejdéle u sebe doma v klidu. Manžel u porodu=pocit bezpečí (že tam nejsem sama s cizími lidmi). Hodně mi vadilo u porodu poloha v polosedu, furt mě tělo nutilo vstát a rodit ve stoje nebo podřepu (asi zákon gravitace), bylo mi to hodně nepřijemné, ale bála jsem se roztrhnutí, tak jsem raději zůstala v tom polosedu. Ale kdybych rodila ve stoje, tak určitě porodím mnohem dřív.

Myslim ze se na to pripravit neda hraje roli hodne okolnosti ja mela takove bolesti ze me byl kazdy kurz prd platny pak to prislo a proste me to prodychat neslo takze zalezi co budes nit za porod ale jedna vec je jista az budes mimi drzet v naruci stejne si reknes ze to je ten nejhezci zazitek na svete ikdyz si pred tim umirala bolesti 🙂

Nesnažit se v sobě tu bolest držet a vyhybat se ji. Naopak tu vlnu nechat telem proplout aby přišla a odešla . Odejde o to rychleji a taky se velice rychle otevřeš a cely porod bude uvolněnější, rychlejší.
Chvíli mi trvalo to v hlavě zpracovat ale nakonec to šlo. Vzdy když to přišlo tak jsem si rikala v hlavě " tak šup a dělej. ." 😀 no pak jsem to pry rikala i nahlas 😀 , co nejvice jsem se uvolnila a nechala to prez sebe "přejít". I Dr.koukali ze se otevírám závratnou rychlostí. 😉 když jsem se ale zatla byla to bolest že bych lezla po zdi. Celou dobu jsrm mela křížove bolesti.

Nečetla jsem další příspěvky, ale toto je moje rada a doufám, že na druhý porod se tím budu řídit. 1) Nečíst a neposlouchat žádné příběhy. 2) Být připravená na bolest, ale zároveň umět se soustředit na svoje tělo a svoje pocity a naladit na to svůj mozek! 3) Chodit hodně na procházky a být aktivní i v pokročilém stádiu těhotenství (pokud to zdravotní stránka dovolí) 4) Být sobecká a nevyčítat si to! Když jsem unavená jít si lehnout ať se děje co se děje(u druhého těhu už to nepůjde 😉 ), když mám na něco chuť dát si to atd. Já ještě přemýšlím nad jedním bodem a to vzít si k porodu porodní asistentku, popř. to nějak domluvit s mojí gynekoložkou ale to ještě uvidím až jak na tom budu psychicky. 😉

Pripajam sa k niektorym radam, ktore uz zazneli:
Neist do porodnice prilis skoro.
Kontrakcie vitat, tesit sa, ze s kazdou kontrakciou sa krati cas, kym uvidis babatko.
Pocas kontrakcie sa uvolnit, nezatinat sa (lahko sa povie, tazsie urobi).
Mat na vedomi, ze ta bolest je vacsinou len na par hodin, ze je to docasny stav.

A za seba pridavam:
Byt si pri porode vedoma toho, ze TY si ta, co rodi, nie nemocnicny personal, tzn. neist do porodnice s pocitom pasivnej pacientky „mam bolesti, robte so mnou nieco“, ale s vedomim, ze TY si ta, co to chce a musi zvladnut, verit si. Tiez by som urcite odmietla injekciu „na uvolneni hladkych svalu“, ktoru som pri prvom porode vyfasovala hned po prichode do porodnice Motol – bolo mi po nej nevolno. Odmietla by som aj klystyr. Ak pripustas moznost nastrihu, ohol sa vopred doma.
Mysliet pri porode na babatko, nie na svoju bolest.
No a najviac odporucam precitat si nejaku knihu od francuzskeho porodnika, ktory sa vola Michel Odent, mozno ho aj poznas, alebo, ak hovoris po anglicky, pozriet sa na nejaky rozhovor s nim – velmi logicky a zrozumitelne hovori o potrebach rodiacej zeny. Skus na youtube zadat Michel Odent, gentle birth – to je taky rozhovor s asi najzakladnejsimi info v troch castiach.
Krasny porod!

Prakticky pomohla určitě Epi-no.
Jinak psychicky: během porodu mě zarazila intenzita kontrakcí, že by si člověk až řekl "už nechci!". Ale pak jsem si vzpomněla na větu z předporodního kurzu, která mi nesmírně pomohla: "Kontrakce jsou jako kroky, které tě posouvají ke zdárnému konci, je to cesta KUPŘEDU, posun k cíli."
Pak nějak se mi to snášelo mnohem líp....

Rodila jsem čtyřikrát 🙂 Vždycky jsem si říkala,že když chci miminko,musím pro to holt něco udělat. První porod byl nejdelší,25 hodin,a to bylo asi to nejvíc ubíjející,že to probíhalo pomalu. Hodně mi pomohla dost teplá sprcha,hlavně při kontrakcích a to vestoje,mezitím ve sprše na balonu. U prvního jsem nevěděla,co mě čeká,takže příprava nic moc. Ale u čtvrtého jsem si už dopředu řekla,že to prostě bude bolet,ale že se tomu jen zasměju,protože vím,že to zas přejde ,každá kontrakce mě posouvá blíž miminku a s každou kontrakcí se porod krátí. Byla jsem fakt psychicky naprosto v pohodě,bez křiku,bez nadávek,naprostá spolupráce s personálem,paní doktorka mi snad ani nevěřila,že rodím,že prý se nijak neprojevuju 🙂
Takže fakt být v klidu,stejně s tím nic nenaděláte,porodit musíte,těšit se na mimi a během bolestí myslet na něco krásného. No a pak ta teplá sprcha,míč a poloha,jaká Vám bude nejvíc vyhovovat. Taky jsem během kontrakcí počítala,pomáhalo mi,že jsem věděla,kdy přibližně bolest skončí. Takže jsem si třeba řekla,že při dvacítce to bude fakt bolet,ale jek dojdu ke čtyřicítce,už je to v klidu.
Takže přeji hodně štěstí,síly,vytrvalosti a hlavně zdravé a pohodové miminko i celý porod.
Určitě se nemusíte bát,je to přece naprosto přirozená věc 🙂

Mam za sebou 2 porody, nejdulezitejsi je si verit a pak zvladnout dychani. Vse ostatni uz zvladne telo samo. U druheho ditete jsem ani nemusela tlacit. Kontrakce ho vytlacily samy.

@karlajasmine dula nebo si precist nejakou knihu o zenstvi a materstvi, proste neco co te naladi na tu spravnou notu, prece jen rodi se stovky let, kazda v sobe tu vnitrni silu mame a zajistit si takove prostredi, aby ses nezasekla. Psychika je prece jen nejdulezitejsi a pak dat vecem volny pruchod, ne si to nejak nalajnovat ap ak na tom trvat, nevis co te ceka, ale mas vnitrni intuici i kdyz o ni mozna nevis i silu to zvladnout, Manzela k porodu jen pokud vis, ze bude v pohode, pokud by te mel znervoznovat a mit z toho vseho strach, radsi si tam vzit nejakou kamaradku, ktera uz rodila a bude te schopna podporit. A netrvat na svych predstavach, do sebe nevidis, takze nech vecem volny prubeh, kdyby nahodou musel byt cisar, tak to nebrat jako konec sveta, ale zase pokud mas moznost mu predejit, snazit se sama.

@karlajasmine
rodit v porodnici podporující přirozený porod.
nenechat si hned na začátku píhcnout vodu, pokud možno nikdy,
nenechat si dát umělý oxytocin ,nenechat si natáčet monitor vleže na zádech...
pohybovat se a rodit v klkeku nebo na porodnické stoličce.. tot vše

Moje příprava před porodem: chodila jsem na těhu cvičení a plavání, byla jsem se podívat v porodnici, ať vím, jak to tam chodí, pila jsem maliník a jedla lněné semínko a až do devátého měsíce jsem byla poměrně aktivní - chodila jsem na několikakilometrové procházky. Mně teda porod kvůli poklesům ozev vyvolávali a taky mi dost brzo píchli vodu, ať se to urychlí a ať je malá rychle venku... Trvalo to cca 6 hodin od zavedení tabletky, a asi ta bolest byla i intenzivnější. Taky jsem musela být cca poslední dvě hodiny pořád na monitoru, což bylo naprd. Bylo fajn si hopkat na míči, jen při kontrakci jsem vystřelila a potřebovala jsem se zapřít třeba o stůl. Takže záznam na nic a nakonec mě položili na lůžko a zbytek kontrakcí jsem musela přežít vleže. Takže to mi rady, ať tu bolest vnímám pozitivně, byly dost k ničemu 😀 Ale jinak, než mě přikurtovali k monitoru, tak mi ulevovala horká sprcha a třeba se v kleku zapřít o míč. A zhluboka energicky dýchat... na to přijdeš 😉
Taky je dost stěžejní si vybrat vhodnou porodnici, kde umí vyjít vstříc. Co mi porod zpříjemnilo tak byla i vlastní hudba (myslím, že ticho by mi vadilo, rádio ještě víc a moje vybrané srdcové písničky mě pozitivně naladily), a taky mi tam pustili aromalampičku.
Tak snad jsem moc nevyplašila, dalo se to přežít i bez utlumovacích léků a výsledek stojí za to 🙂 Když neřve 😀

@eficenka jj, dobré rady, třeba se napodruhé povede... malá byla sice nakonec naprosto v pořádku, ale člověk nikdy neví, někdy to urychlení asi může mít smysl. Bohužel když padaly srdeční ozvy, tak jsem do toho doktorům nekecala... Každopádně při druhém těhotenství si to píchání vody napíšu do pp, protože mi ji píchli, když jsem byla na 2 cm a pak už se snesitelnost těch kontrakcí výrazně snížila 🙄

holky jak to tady čtu, tak žasnu......rodila jsem jednou a byl to děs. Ta bolest byla hrozná a nedokážu si představit, že si budu někdy užívat porod.No každopádně za 2 měsíce mě to čeká znova a doufám, že to zvládnu, ale mám strach mnohem větší než u prvního porodu. Zkusím dbát vaše rady a kontrakce si užívat, ale snad bych raději rodila císařem. Akorát si pamatuju, že jak přišly ty bolesti, tak šly nějak obavy stranou a i když už jsem ke konci fakt nemohla, tak jsem se na malou tak těšila, že jsem ke konci tlačila jak zběsilá, abych už jí viděla 🙂 protože mi to přišlo nekonečný......

Kdybych měla předávat své zkušenosti se svým porodem, asi už by žádná nastávající maminka neporodila. Jsou porody lehké a rychlé, jsou porody komplikované a dlouhé. Nikdy a nikdo se žádné mamince nezaručí, jaký její porod bude. Hlavní je, že ta bolest je odměněna krásným růžovým uzlíčkem, který bude svou maminku nadevše milovat.
I já už se svému porodu směju, a když syn za mnou příjde a řekne mi že jsem nejlepší maminka na světě, co může být lepšího??
Nastávajícím maminkám bych poradila to, že se nemají čeho bát. Všechny ženy, které uvidí na ulici, v obchodě a jinde s dítětem, všechny porodily a všechny to zvládly. Není to smrtelná nemoc, je to normální a přirozené. Lucie

Ahoj všem, já jako prvorodička jsem měla šílený strach z porodu, všude jsem právě slyšela ty "hrůzy". Tak jsem se tak nakonec 2 měsíce před porodem rozhodla pro vlastní PA a bylo to nejlepší rozhodnutí, chodila jsem k ní do kurzu a to co jsem se tam dozvědělo mi pak usnadnilo porod.
Je důležité až to přijde být klidná, nestresovat, těšit se že brzy to miminko budeš mít u sebe a při kontrakcích promlouvat v duchu k miminku, ať se nebojí a sestupuje, protože porod prožívá i to miminko a ono také neví co se děje. A také si čupnout, aby sestoupilo. A pak zkus se připravit na tlačení tak, že až budeš vykonávat na wc velkou potřebu, tak co dělá tvé tělo, ono to totiž dělá automaticky, ale to jak dýcháš, kam směřuješ vdech vnímej. Zní to možná blbě, ale je to tak. Takové to zadržte dech a zatlačte je absolutně špatně. A kontrakci vydýchávej tak že si zakřičíš, rozhodně se za to nestyď, protože ten vzduch to usnadní rozevřít. Když to na mě přišlo, všichni říkali, no jako prvorodička to bude trvat, zůstaň doma a nakonec jsem to málem nestihla 😀 Půlhodiny cesta do porodnice a za půl hodiny po příjezdu jsem měla synka na bříšku 🙂

Ahoj, myslím, že příprava na porod je hodně individuální záležitost. Jsou maminky, které potřebují co nejvíce informací, předporodní kurzy, návštěvu porodnice, přesný porodní plán atp. Na druhé straně jsou ty, které naopak přespříliš informací vyděsí. Mám za sebou dva porody. Na první porod jsem se připravovala gravidjógou, přečetla tlustou knihu od těhotenství přes porod (včetně všech možných komplikací) až po první roky dítěte a vyslechla od kamarádek spousty porodních zkušeností a dobře míněných rad, které se mnohdy křížily. Co jedna doporučovala, druhá naopak zavrhovala🙂. Samozřejmě jsem se poslední dny před porodem víc bála než těšila, ale neustále jsem sama sebe přesvědčovala myslet pozitivně a zaměřit se na cíl 🙂. První porod jsem měla vyvolávaný a několikahodinový, při druhém jsem málem nestihla dojet do porodnice. Oba byly bolestivé a já nebyla nikdy pyšnější, než když mi ty nahatý upatlaný drobečky daly do náruče. U obou byl manžel, nechal si drtit ruku při každé kontrakci a přikládal mi mokrý ručník na čelo. Průběh bude takový, jaký bude a toto jsou věci, které mě přišly nejdůležitější u porodu:
1) do poslední chvíle co to jde tak chodit, skákat na míči, klečet, prostě snažit se tomu prckovi pomáhat a gravitace je holt gravitace.
2) poslouchat svoje tělo a soustředit se na dech, rozdýchávat kontrakce je jedna věc, ale jakmile povolí je potřeba se zase pořádně nadechnout. A když už ti PA konečně dovolí tlačit, ač to možná zní nemožně, snažit se max uvolnit celé tělo.
3) spolupracovat s PA

Mám štěstí, že jsem rodila přirozeně, bez komplikací a to samé přeji i tobě.

Ja mam za sebou tri porody, vsichni jsou na 1* a bez epiduralu. Hooodne me pomohl clanek co jsem kdysi cetla jeste pred prvnim porodem.
V nem se psalo o tom, ze musis si predstavit ze ty jsi kvetinka (treba ruze) a kazdou chvilkou a kazdou bolesti jakoby rozkvetas, a snaz se delat to v klidu a krasne 🙂 Kdyz mi to bolelo tak jsem si rikala "Jsem taaaak krasna ruze 🙂" a dokonce jsem mela pred ocima vytisknuty obrazek.
Pak u kazde kontrakce jsem zpivala hlavne na vydechu, nizkim hlasem.. moc to pomaha uvolnit svaly bricha a tim padem rychleje se oteviraji cesty pro miminka. Cim vice jsi uvolnena - tim rychleje uvidis sve mimco 😉 Doufam ze to nekomu pomuze.

Ahojky, já jsem rodila poprvé před měsícem, píchali mi vodu, dostala jsem oxytocin, dělali mi nástřih hráze a i přes to všechno na porod vzpomínám ráda a nemám z něj žádné trauma. Jak tu psalo kupa holek a jak nám radili na kurzu těhu jógy-vítat kontrakce jako něco, co tě přibližuje k miminku, nebránit se jim. Dále jsem se na těhu józe naučila jak kontrakce prodýchávat - rychlé krátké dýchání nosem, bylo to fajn v tom, že se člověk nepředýchal. Pro mě byla nejhorší asi ta fáze těsně před samotným tlačením, to už pak byla celkem brnkačka, i když mi trvalo chvíli, než jsem pochopila jak správně tlačit... taky jsem si na "památku" na špatné tlačení odnesla popraskané žilky v očích 🙂 No a ta úleva, kdy mimčo vyklouzne ven spolu s tou obrovskou radostí, to musí člověk zažít, to se nedá snad ani popsat 🙂 Přeju hodně štěstí!

Dobrý den, mám za sebou dva porody k oběma jsem přistupovala s klidem a pozitivním myšlením a to je nejdůležitější. Prví byl dlouhý, ale přesto ve mě nezachoval negativní myšlenky. Druhý byl takový normální předpisový porod . Kdy se tělo postupně připravovalo ke konečné nejlepší fázi. Jelikož už vše víte, tak se dá říci, že jsem si ho i užila. Je dobré vědět co nejvíce informací a i duševně se naladit a rozhodně se nebát. Nejste v tom sama. Ve stejný okamžik rodí miliony žen. Krásný den a pěkné porody přeje Marculina

Zdravím všechny maminky,já rodila čtyřikrát a každý porod byl úplně jiný. Každopádně se to dá zvládnout,dýchání je opravdu hodně hodně důležité a také personál,celkově příjemná atmosféra pro maminku...odměnou je malý uzlíček 🙂 🙂 🙂 maminky hodně sil a pohodu