• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Měly jste/budete mít partnera u porodu?

13. ledna 2014 
já si to dřív neuměla představit (tedy stejně jako být matkou :grinning:), ale přítel děsně chtěl. měl dvě děti z předchozího vztahu císařem, kde nebyl a tak jsem to chápala. no zpracoval mě natolik, že jsem se na to sama začala těšit, že tam a nakonec byla děsně moc ráda. tu volbu bych ani náhodou nevzala zpět. byl mi opravdu oporou a byla vidět, jak moc rád tam je. když mě šili, tak on už se tulil se synem. čekáme druhé a naštěstí je babi nastartovaná, že bude hlídat, aby mohl jet zase se mnou a být u toho. doufám, že to klapne. neměním názory často, ale tentokrát jsem za ukecání mooooc ráda :slight_smile:
10. led 2014 ve 12:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
já jsem to měla jako @koada každopádně když pak přišel oblečený, místy pomáhal....bylo to ok..........ale když doktor řekl že sekce, koukla jsem na něj a on měl výraz jdi to toho, vše bude fajn............ a to se ničemu nevyrovná
10. led 2014 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já měla manžela u obou porodů a kdybych ještě rodila, vzala bych ho určitě zase :wink: Ale je fakt, že jsem oba porody měla nádherný, takže žádný trauma se nekonalo! Naopak o tom mluví jako o úžasným zážitku. Poprvé jsem byla ráda hlavně za tu morální podporu. Ten pocit, že v tom nejsem sama, když jsem nevěděla co bude, byl k nezaplacení. Podruhé to málem nestihnul (oba porody byly vyvolávané), dojel až na druhou dobu porodní, takže tak tak :slight_smile: Asi mi v ten moment už bylo jedno, jestli tam je, nebo ne, protože to byla hrozná rychlovka a už jsem věděla do čehu jdu. Každopádně jsem ale pak ocenila hlavně to, že měl děti u sebe v náručí ještě když já nemohla (porod placenty, šití).
10. led 2014 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kocka5 Právě pro mě bude podpora už jen to že je za dveřmi a že na nás s malou čeká. Věřím, že pro něj to bude ještě horší než pro mě. Nebude mi moc nijak pomoc a vzhledem k tomu, že to bude naše 1.mimčo tak ani neví co mě čeká...
10. led 2014 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ano a neměnila bych! Manžel byl u obou porodů a moc mi to pomohlo!
10. led 2014 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
manžel byl u všech 3, po druhém porodu mi řekl,že ten první pro něj byla fakt doják, jediné co špatně snášel když mě viděl trpět a nemohl mi pomoct a pak když viděl jak mě nastřihávají, jinak mi byl velkou oporou, chodil se mnou do sprchy, podával mi pití, při kontrakcích mě držel za ruku. V druhé době porodní jsem ho nevnímala, vím,,že mi tlačil hlavu na hrudník a mluvil na mě, ale v tu chvíli jsem vnímala jen porodní asistentku ve všech 3 případech, teď naposledy mě hodně nakopl když už jsem během tlačení bolestí nemohla a měla chuť říct doktorovi,že na to kašlu tak mi manžel řekl,že je vlasatá a to mě nabudilo k dalšímu tlačení:slight_smile: za mě tatínka k porodu rozhodně ano pokud není vyloženě proti
10. led 2014 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já manžela u porodu chci a říkal, že půjde, takže jsem ráda..
10. led 2014 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Můj manžel chce být u porodu nechce si to prý nechat ujít a chce mě podpořit a být semnou.A já jsem pro rozhodně ho tam chci mít.
10. led 2014 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Můj muž u porodu byl. Ale na začátku těhotenství mi řekl: "Nemysli si, že s tebou půjdu k porodu".. na to jsem mu zase já řekla, že ani já nevím, jestli o něj při porodu stojím. Ale rozhodně jeho slova ve mě nevyvolaly pocity dotčení. Nepídila jsem se po tom proč, prostě nechce a hotovo. Chápala jsem ho, vždyť ani já sama bych nikomu u porodu společnost dělat nechtěla, ne snad proto, že by se mi dělalo špatně, ale nerada vidím někoho trpět, dělá mi to zle. Když vidím nějaký dokument nebo video s porodem, přepínám. Vadí mi to, i když jsem si z porodu neodnesla dojmy typu "bylo to hrozný, už nikdy". Naopak jsem si říkala, že bych šla klidně hned znova rodit. ....A to svoje nevědění, jestli bych ho u toho porodu chtěla nebo ne, jsem si nesla prakticky až do konce těhotenství. V jeho průběhu můj muž názor přehodnotil, protože ho kolega přesvědčil, že je to nejkrásnější zážitek v životě... no, holky, já teda nevím. Ten konec, kdy se to mímo objeví a poprvé zapláče je opravdu krásnej, neuvěřitelně šťastnej a nezaměnitelnej, ale že by porod jako celek byl nejkrásnější zážitek (nemyslím z pohledu rodičky, ale z pohledu druhé osoby), to já teda s rukou na srdci říkám, že není. Každopádně muži jsem řekla, že uvidíme, že nevím, co mě čeká a že se rozhodnu až v hodině H. Protože jsem byla před porodem týden hospitalizovaná, většinu porodu jsem byla sama, můj chlap přijel asi hodinu a půl před tím, než jsem porodila. V tu chvíli mi bylo jedno, jestli tam bude nebo ne, takže jsem usoudila, že když si to přeje, bude u toho. Když to zpětně zhodnotím, jsem ráda, že tam byl, ne proto, že bych to bez něj nezvládla, jeho přítomnost jsem tam nijak zvlášť nevnímala. Ale byla jsem ráda, že jsme byli spolu, když malý spatřil světlo světa. Šťastnějšího chlapa byste v tu chvíli asi nenašli. Dodnes se chlubí, že byl první, kdo malého držel v náručí. Byl to krásný okamžik, o který by byla škoda přijít. Ale i tak si nemyslím, že by jeho přítomnost byla nezbytná. V dnešní době je fajn, že ta možnost je, ale určitě by se to nemělo považovat za samozřejmost. Někdo na to prostě není. Když chce ženská, nemusí chtít chlap a naopak. Tady by měla fungovat vzájemná tolerance a pochopení. Ono někdy je přítomnost chlapa spíš k starosti jak k užitku. Nemyslím si, že když se chlap na to necítí, je zbabělec. Někteří chlapi to taky chápou tak, že je to intimní ženská záležitost, u které oni nemají co pohledávat. Holt je to náš uděl ty děti odrodit, my jsme na to předurčeny, tak proč se ohánět tím, že jsme si ty děti dělali spolu, tak je spolu taky porodíme? Však oni nás za to, čím musíme projít, obdivují. Mě než to, že chlap nechce jít k porodou, vadí chlap, kterej řekne něco ve stylu: "Booože, ty s tím porodem naděláš"... tohle chápu jako neúctu ženě a určitý druh sobectví. Toť můj názor..... :slight_smile:
10. led 2014 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@deenyska Jojo, a nejlepší jsou komentáře dvacetiletých kluků, že už je i vědecky dokázáno, že kopanec do kulí bolí rozhodně víc než porod, takže co s tím furt machrujem.. :grinning: Kolik z nich ten kopanec kdy doopravdy zažilo, to je druhá otázka (a za ty řeči by byl možná na místě.). :slight_smile:
10. led 2014 ve 20:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Manžel mi řekl, že pokud chci, tak půjde se mnou. U prvního porodu se mnou strávil 14hodin (pomáhal mi do sprchy a na WC, hopsal se mnou na míči, dokonce i utíral z podlahy plodovou vodu, pak vedle mě usínal a důstojně se probíral při příchodu sester :slight_smile: ). Když jsem byla donucena tlačit nechal si drtit ruku, avšak ani to nepomohlo a porod byl ukončen akutní sekcí, kdy já už byla (po 50hod nespaní mimo). Primář ho vyhecoval tak daleko, že byl na operačním sále a vyfotil dceru ještě s nohama v bříše :wink: . Pak mu ji dali, přinesl mi ji ukázat a hodinu se s ní mazlil, než ji musel odevzdat sestrám. Ke druhému porodu šel se stejnou větou: "Pokud chceš, tak půjdu", takže šel na plánovanou sekci. Opět fotil, opět choval a vypravoval, co přes plentu viděl.
Myslím, že to v muži určitě zanechá nějaký pocit, vzpomínku nebo něco podobného. Ale to, že asistuje u porodu, aumaticky neznamená, že si ženy více váží atd. Každý chlap je jiný, ale nemá smysl ho do toho nutit, to už by se mu to předem znechutilo. Přiznám se, že kdyby řekl, že nepůjde, tak bych asi byla zklamaná, ale unesla bych to. Řekla bych nejspíš mamince, se kterou mám výborný vztah :sunglasses:
10. led 2014 ve 22:39  •  2 děti - čeká miminko, termín má v červenci 2017 (31. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Manzel tam chce byt, trochu se boji zvlast toho, ze mi nebude moct nijak pomoc. Pred nekolika dny prisel s tim, ze si musime najit dulu, ktera s nama bude ne tolik kvuli me, ale pry kvuli nemu, aby mu pomohla me pomoct:slight_smile: Fakt me tim docela pobavil. Schodli jsme se na tom, ze nebudou zadny porodni fotky a nataceni a ze bude pekne u nekde u my hlavy a nebude se divat nikam niz nez na moje prsa:slight_smile: Sama si nejsem jista, jestli bych chtela videt vsechny detaily.
10. led 2014 ve 23:02  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@prapodivna byla jsem zásadně proti aby tam se mnou byl a on se strašně divil a řekl mi že by u toho chtěl být. No vyrazilo mi to dech kor s jeho postojem k dětem a vůbec celkově, po zamyšlení se, přečtení pár článků a povidání si se segrou jsem obrátila a byla jsem ráda že jsem tam byli spolu, od začátku až do konce. A co on na to? První věta, kterou mi po porodu řekl byla "já už tohle nechci nikdy zažít" :slight_smile:
11. led 2014 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Byl u kontrakci se me smal....pry mu to stenani a vzdychani prislo smesne,kdyby vedel jak to boli no a jak videl malyho ne mem brise mel slzicky v ocich
13. led 2014 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Měla jsem rodit císařem, u toho manžel být nechtěl, ale chtěl být v čekárně a chovat malou. Nakonec jsem rodila přirozeně a byl se mnou. Přijel, když mi píchaly epidurál, hned mě chytl za ruku a podporoval mě. Chtěl tam se mnou být a byla jsem za to ráda. Byl úžasný. Na druhou stranu jsem ho vůbec nevnímala. K něčemu mi tam byl až pro samotném tlačení :grinning: Podle něj to byl úžasný zážitek a příště půjde zase. Říkal, že si mě neskutečně váží za to, že jsem na svěd přivedla naši holčičku:slight_smile:
13. led 2014 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak se mnou byla u porodu nakonec moje nejlepší kamáradka. Přítel se trochu kroutil,že samozřejmě když budu chtít, tak k porodu půjde, ale sám od sebe se mu moc nechce. Nechtěla jsem ho nutit, protože by to pak nemuselo dělat dobrotu a tak jsem si myslela, že nakonec půjdu sama, ale kamarádka (která je zatím bezdětná) se mi sama nabídla, že by chtěla u porodu Nelinky být. Ze začátku jsem si myslela, že to nebude dobrý nápad, ale nakonec jsem byla strašně ráda, že jsem jí tam měla, hrozně mi celou dobu pomáhala, kam se na ní hrabe nějakej chlap :grinning: a i pro ní jak říkala, to byl velmi krásný emotivní zažitek a těší se až bude mít svoje miminko :wink:
13. led 2014 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Manžel u porodu taky byl. Porod mi vyvolávali, tudíž přijel až když se šlo opravdu na věc - cca 2 hodinky než malá vykoukla - a příště ho tam chci mít zase. Jednak říkal, že to byl zážitek - i přesto, že místo za hlavou mi stál "v rozkroku" a držel nohu :slight_smile: a viděl úplně vše a jedna mi byl fakt oporou, protože jsem taky nevěděla, co mě čeká. Naštěstí porod byl hezký, lehký, rychlý a bez komplikací.
13. led 2014 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem chtěla mít partnera u porodu a to moc..jenže porod nakonec skončil císařem :-/ takže tam být nemohl :-/
13. led 2014 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek