Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Partner u porodu - nemůžu se zbavit pocitu, že mi nechtěl pomoci (i když reálně chtěl)

jenny91
23. lis 2018

Ahoj holky,
vím, že od mnohých se asi dozvím, že řeším úplnou hloupost a hledám problémy, kde nejsou. Ale jsem hold taková 🙂
Měla jsem hodně náročný, ale krásný porod, na který oba s manželem v dobrém vzpomínáme. Byl mi po celou dobu obrovskou podporou, až mě překvapilo, že vůbec mohl být tak super, a mám dojem, že bych bez něj snad ani neporodila. Doslova - po desítkách hodin mě totiž právě on přesvědčil, že už opravdu bude potřeba oxytocin. Hned po aplikaci kontrakce zesílily - nebyly vysloveně nesnesitelné, ale já jsem byla tak vyčerpaná, že jsem si s nimi už nedokázala poradit a hned jsem si říkala o léky na bolest. Manžel věděl, že jsem chtěla porod zcela bez zásahů, a i díky němu jsem nic nedostala. (PA to taky hnala tím směrem, přeci jen měla můj porodní plán, znala moje přání...) Manžel mi potom říkal, že nechtěl, abych si něco vyčítala, a taky že teprve v tu chvíli mi začaly ty opravdové porodní bolesti a nevědělo se, jak to půjde, a že taky to dělal s ohledem na mimčo... Zpětně jsem mu potom byla hrozně vděčná. Stejně se ale občas přistihnu, jak si pomyslím něco ve smyslu, jako by se mnou neměl soucit. Je to pro mě hrozně složité - vím, že jednal absolutně v mém zájmu a dělal to kvůli mě... ale přeci se nemůžu zbavit té stránky, že mě nechtěl zbavit bolesti.
Nevím, jak se těch myšlenek zbavit. I když vědomě prostě vím, jak byl obětavý - probděl se mnou dva dny a kromě těch léků se snažil dělat cokoli, jen aby mi ulevil.

fandysek_1
23. lis 2018

@jenny91 trochu nechápu? Pokud bych léky chtěla určitě by mi je manžel nezakazoval. Je sice hezké, že si každý píše porodni plán, ale pak ta skutečná situace může být opravdu jiná. Teď jsem po císaři a ležela se mnou na jip paní a taky si malovala krásný porod bez zásahů. Nakonec byla ráda, že udělali císaře. Byl problém s miminkem.

darinka84
23. lis 2018

@jenny91 myslím že vám prostě na sto procent důvěřoval že to zvládnete a jste silná. Já mám také skvělého manžela který byl neuvěřitelnou podporou. Porod jsme poté probírali, tak se jej prostě zeptejte na jeho pocity.

jenny91
autor
23. lis 2018

@fandysek_1 No tohle je právě něco jiného... Nešlo tam o zdraví, naopak je docela možné, že třeba nějaký epidurál by to zkomplikoval. (Občas se tím porod zpomalí, ten porod nepostupoval, ale po tom oxytocinu to najednou šlo jako po másle a do hodiny jsem mohla tlačit. Což nikdo nemohl tušit... Ale kdybych to v tu chvíli věděla já, nic bych nechtěla.) Ta situace tam navíc nebyla, že by mi to manžel zakazoval, spíš prohlašoval, že to není potřeba, a byl na straně té PA, které se do toho nechtělo. Jinak při tom porodu se stala spousta věcí, které jsme si tak nemalovali, to tak prostě je... Ale u toho tlumení bolesti měl pocit, že to zvládnu bez toho a bude to tak lepší. (I kvůli mě, když jsem ho v těhotenství tak urputně přesvědčovala, jak moc chci přirozený porod. Měl prostě pocit, že bych si tenhle "zbytečný" zásah vyčítala. Navíc jsem ho strašila všelijakými negativy anestetik.) Zpětně vzato s tím souhlasím a jsem strašně ráda, že to udělal. Proto mě štve, že se u toho nemůžu zbavit těch špatných pocitů...

jenny91
autor
23. lis 2018

@darinka84 Děkuji moc. Porod jsem s ním probírala a vysvětloval mi své důvody, se kterými souhlasím. (Mj. i to, že věřil, že to zvládnu.) Vědomě vím, že udělal to nejlepší a taky s nejlepšími úmysly. Možná jsem jen potřebovala slyšet od někoho dalšího, že to tak je 🙂

gabi_k
23. lis 2018

Ja si tiez myslim, ze si to nespravne vykladate "nechtel me zbavit bolesti". Neverim tomu, ze by zamerne chcel, aby ste trpela a tak moc vas to bolelo. On urcite vychadzal z toho, co vsetko ste mu hovorila pred porodom. Takze pravdepodobne vedel, ze epidural by vam ten extra dlhy porod mohol skomplikovat a predlzit. A urcite tiez myslel na miminko, ktore sa v brusku kvoli kontrakciam tiesnilo uz velmi dlhu dobu a potrebovalo ist von.

Muzi maju tu vyhodu, ze sa dokazu oprostit od emocii a v danu chvilu racionalne uvazovat. Ja skor mam dojem, ze by ste sa este raz s nim potrebovala porozpravat o tom, ako velmi vas to bolelo a ako moc ste v podstate trpela bolestou. A od neho by ste asi potrebovala citit pochopenie, pohladenie a objatie so slovami, ze ste to velmi pekne zvladla..No a urcite pomoze trochu sa z toho vyplakat. Pre zenu je to vazne velmi tazka chvila a potrebujeme mat pocit uznania..a pravom. Kazda zena, ktora zvladne porod je tak trochu hrdinka svojho zivota 🙂

Mne napriklad pomohlo uz len to priznanie, ked som muzovi pri porode nahlas povedala, ze ma to strasne boli...ale bol to moj druhy porod, takze som tak nejak vedela, co sa bude diat ale bolo to bolestivejsie nez s prvym mimcom (druhe bolo vacsie).

jenny91
autor
24. lis 2018

@gabi_k Je pravda, že si to asi vykládám špatně, protože on opravdu iniciativně dělal skoro psí kusy, aby mi alespoň trochu pomohl a ulevil. Zpětně mi potom i říkal, že měl o mě i o miminko velký strach, takže je pravda, že v takovém kontextu je ta bolest zanedbatelná. (Když myslel na naše zdraví.)

Pro mě je tam asi dost nepochopitelné právě to, jak píšete, že se dokázal oprostit od emocí a racionálně uvažovat. Právě tím mi ale hodně pomohl - na rozdíl ode mě už předtím chápal, že bude nutné urychlení. Já už jsem v tu dobu byla tolik vyčerpaná, že jsem myslela jen na to, že větší bolest už prostě nevydržím a padnu únavou. On věděl, že jiná cesta není. Já si toho od něj hrozně vážím a samozřejmě jsem i ráda, že to se mnou tak hezky zvládl, protože kdyby se složil nebo mi říkal, že si neví rady, moc by mi to v tu chvíli nepomohlo. Nebo i kdyby nedokázal mé bolesti přihlížet a přemluvil by PA, aby mi podali epidurál, bylo by to mnohem horší.

Podporu od něj ale mám a slyšela jsem mnohokrát, jak jsem to krásně zvládla a že jsem velká bojovnice. Jen tuhle jednu věc si pořád tak řeším spíš ve své vlastní hlavě... Od něj jsem vysvětlení slyšela a souhlasím s ním. Možná mě zviklalo právě, kolikrát jsem potom slyšela třeba od známých, proč jsem neměla epidurál a že jejich partner je přemlouval, aby si něco nechali dát... Každopádně děkuji moc za příspěvek, pomohl mi 🙂

gabi_k
24. lis 2018

@jenny91 Neviem, kto su to ti "znami" ale asi maju o epidurale velmi malo informacii a myslia si, ze pichnut epidural do miechy a tela jak matky, tak dietata, je brnkacka. Sama asi dobre viete, ze to tak nie je..

http://www.prirozeny-porod.eu/epiduralni-analge...

Pred porodom ste dobre vedela, co chcete a preco to tak chcete (prirodzeny porod). Teraz ste po porode a vase hormony su ako na hupacke 🙂 Teraz ste vlastne taka chodiaci uzlicek hormonov, ktory moze kedykolvek vybuchnut ;) To berte v dobrom prosim...

Vela veci vas moze rozrusit, mate rozlietane myslienky...Dolezite je nic si nevycitat a pripustit si vsetky pocity, aj ked su negativne..je to len pocit...nechajte ho niekde vzadu v hlave, ak sa toho nemozete zbavit a povedzte si, ze ten pocit doriesite najskor po sestinedeli, pretoze teraz ma racionalna stranka mozgu dovolenku 🙂

Este k vasej poslednej vete, ako ine zeny premlouval partner na nejake anestetikum...Je to skor o tom chlapovi, ktori sa na to nezvlada pozerat. Vas partner je evidentne velmi silny, ze to takto zvladol. Zachoval sa ako spravny "ochranca" jak vas, tak miminka. Ak naviac PA s tymto rozhodnutim suhlasila, musela vediet, ze miminko sa kazdu chvilu narodi a akykolvek zasah by negativne ovplyvnil cely porod. Ano, velmi to boli...ak ste obzvlast mala nejake poranenia a siti, tak to je viac nez pochopitelne. Asi ta bolest a unava bola vacsia, nez ste si predstavovala. Na to sa neda vobec nijak pripravit a o to viac to cloveka prekvapi.

Dolezite je, ze ste to aj s miminkom zvladla! Keby ste dostala epidural, dostalo by ho aj miminko - kokain.. Ktora mama chce dat dobrovolne svojmu nenarodenemu miminku kokain? 🙂 Vela sa ich asi neprihlasi...
Vdaka prirodzenemu porodu a hormonom, ktore sa pri porode vyplavili, sa vam to po sestinedeli zacne zdat vsetko ine. Spomienky na to neprijemne rychlejsie vyblednu..Ja mam asi 8 tyzdnov po porode a uz teraz je to vsetko v pohode. Verim tomu, ze to budete mat podobne.

urtica
25. lis 2018

Asi bych se těch myšlenek nesnažila zbavit, ale naopak je manželovi sdělila. Mně ten vztek připadá naprosto přirozený a - oprávněný, cítila bych to naprosto stejně.

xxx3d
25. lis 2018

@jenny91 ahoj,
já si jako nemyslím, že hledáš problém tam, kde není, protože ty už ho máš.
Odhlídnu od toho, kolik ti je let, stejně jako od toho, jak je to dlouho, co jsi rodila, takže pokud jsi v šestinedělí, kdy se hormony bouří, dál ani číst nemusíš 🙂
A když od toho odhlídnu, tak vidím holku (ženu, dívku... nevím kolik ti je, takže), která má potřebu se bičovat, nebo vyčítat, jak kdo chce.
Píšeš o tom, jak krásný jsi měla porod, přes veškeré bolesti a komplikace s tím spojené, jak jsi ráda, že byl u porodu manžel s tebou, jakou jsi v něm měla oporu, jak to bylo skvělý. A potom tohle celý smeteš svým ALE
ale nemůžu přestat myslet na to, že mě nechtěl zbavit bolesti

pak to vyrovnáváš tím, že víš proč to udělal, že jste si to vysvětlili, že to chápeš, že jsi ráda, že by sis to později vyčítala...
a tady vidím ten problém. Nemáš si co vyčítat. Tak zabrousíš hloubš a najdeš si něco. Jenže to něco si přímo protiřečí s tím, co jsi chtěla (přirozený porod bez anestetik), ono teda na zmírnění bolestí lze podat i neinvazivní látky pomocí inhalace, ale to je teď jedno, prostě sis to přála tak, jak si napsala, přirozeně. Takže se nabízí otázka, proč??? ti to, jak se manžel rozhodl leží v hlavě.
Každopádně bych to tam jen tak ležet nenechávala, mohlo by ti to později nebýt k užitku.

martaskaaa
25. lis 2018

Ach ty porodní plány, to je zas neco moderního. Podle me i zbytečnost. Nikdo nevi jaky porod bude. Všechny si ho představujeme na jedničku. Ja rodila v říjnu a mela jsem pouze v hlavě, co bych chtela/nechtela. A mohu říct, že při tom porodu mi bylo jedno co se mnou delaji, jen aby uz bylo hotovo (vyvolávali mi ho). No a vsechno co jsem nechtěla jsem měla, paradox😂 me dali na bolest injekci do zadku, žádný epidural...no ale porod to zpomalilo, tak zas dali oxytocin na závěr
Vubec bych si nelamala hlavu s tim, co řesite. Urcite to nemyslel zle, myslete na neco pozitivniho, toto je vážně banalita.

urtica
25. lis 2018

@xxx3d Mně to připadá celkem pochopitelné - je to logická argumentace versus pocity. Chápu, že nechtěla anestezii - myslím, že málokdo si ji plánuje dopředu. Že se ty věci mohou v průběhu dlouhého a náročného porodu změnit je taky normální (kolik z nás to zažilo?). To, že manžel v tu chvíli neposlechl v ní - taky celkem logicky - vyvolalo pocit, že ji nerespektuje a nebere vážně její pocity v momentě, kdy je jí zle. Nepochybuji o tom, že to manžel myslel dobře, ale mě by to rozzlobilo taky - a je jedno, jestli by mi anestezii rozmlouval nebo mě do ní tlačll - pokud by to bylo v tu chvíli proti mé vůli. Souhlasím s tím, že by bylo dobré ty pocity nebagatelizovat, ale naopak o nich mluvit. Nepřijde mi to jako úplná prkotina, kor pokud to zakladatelku trápí.

jenny91
autor
25. lis 2018

@gabi_k Děkuji moc.

jenny91
autor
25. lis 2018

@urtica Já jsem manželovi svoje pocity sdělovala, ale asi se mi nikdy nepodařilo vysvětlit mu ten rozpor z toho, že jsem ráda, že to proběhlo bez anestezie, ale že mi připadalo, jako by nevěřil, co prožívám. Další diskuzi jsem se tedy chtěla radši vyhnout, protože po tom prvním rozhovoru jsem zpětně zjistila, že si myslí, že jsem s ním u porodu nebyla spokojená. Vysvětlila jsem mu potom, že to není pravda a že mi strašně moc pomáhal. A teď se bojím, že kdybych to chtěla probírat znovu, zase by to ode mě znělo jako výčitka, a to nechci.

jenny91
autor
25. lis 2018

@martaskaaa Já jsem to během porodu vlastně měla stejně - když mi doktorka začala říkat, že mi nebude dělat preventivní nástřih, ale udělá nástřih v případě, že bude dítě v ohrožení atd., tak jsem si v duchu říkala, ať mě třeba rozstříhá na kusy, ale hlavně když zmlkne. Potom jsem to začala z nějakého důvodu řešit až zpětně. Já tyhle věci bohužel neumím úplně hodit za hlavu, i když vím, že je hloupost nad tím přemýšlet. Doufám, že to prostě odezní časem.

jenny91
autor
25. lis 2018

@xxx3d Je to, jak píše @urtica, měla jsem v tu chvíli pocit, jako by nebral vážně moje pocity, když mi bylo zle.

martaskaaa
25. lis 2018

@jenny91 ja potřebovala tlačit a chlap mi taky furt rikal, at to jeste vydržím atd, se mu to kecalo kdyz ho nic nebolelo. I na bolest kdyz jsem neco chtěla dat, tak rikal at vydrzim že uz zachvilku bude po vsem. Nechtel samozrejme at řvu bolesti, ale aby uz byl malý venku a já měla úlevu. Tim oblbovakem jsem si to akorát prodlouzila no

xxx3d
25. lis 2018

@jenny91 ano, rozumím a chápu to v tu chvíli.
V tu chvíli, kdy ses cítila jak jsi popsala a řekla sis o léky a on reagoval jak si popsala, přesně tomu v tu chvíli rozumím a umím si představit, že bych to cítila taky tak, v tu chvíli.
Chápeš? Jenže ty tím, že to řešíš zpětně, tak pochopitelně on má pocit, že selhal, nebo že pro tebe selhal a nebyl ti u porodu oporou jak si psala, že už s ním o tom mluvit nechceš.
To je správný, s ním už o tom nemluv, protože to je tvůj pocit, kterej v tom okamžiku je pochopitelnej, ale zpětně už ne, pro druhý.
Proto v tom vidím problém a ne že bys jen hledala problém. Mám dojem, že bys o tom měla mluvit, aby se ti povedlo to pochopit, uzavřít a tím pádem se toho otravnýho zbavit.
Když se takových myšlenek nakupí víc, praskne hráz a neřeší se to potom snadno.
Tím mluvit o tom mám na mysli nějakou skupinu podobně uvažujících, podobně sužovaných holek, žen s někým, kdo tomu dá smysl, tedy psychoterapeut, někdo, kdo to bude umět ukočírovat.

urtica
25. lis 2018

@xxx3d Ano, souhlasím, že chlap s tím teď už moc nemůže pomoct - pokud by to přetrvávalo tak bych @jenny91 taky doporučila psychoterapeuta..určitě do doby než bude znovu rodit.

xxx3d
25. lis 2018

@urtica ano, já jsem na tebe nestihla reagovat, nejprve jsem odpovídala zakladatelce, takže s tím, co jsi napsala souhlasím, v tu chvíli bych to viděla stejně i já 🙂

priefi
25. lis 2018

@jenny91 ja to nechapu. Pokud jsi chtela neco na bolest, jak za Tebe mohl rozbodovat manzel? Jsi prece svepravna, takze nemuze za Tebe rozhodovat

urtica
25. lis 2018

@priefi Pochopila jsem to tak, že ji spíš přesvědčil...

jenny91
autor
25. lis 2018

@priefi Já jsem v tu dobu už byla hodně vyčerpaná, takže jsem všechno spíš řešila s manželem, který byl pořád u mě, a on to pak probíral s PA, když přišla. O tlumení bolesti ji nepožádal, ale naopak když jsem to potom opakovala před ní, prohlašoval, že to není dobrý nápad. Samozřejmě to nemohl rozhodnout úplně za mě, ale myslím, že to tak dopadlo právě díky němu.

jenny91
autor
25. lis 2018

Děkuji moc všem za podporu! Myslím, že jsem hlavně potřebovala slyšet, že to někdo vidí / měl stejně. Asi jsem se nechala zblbnout okolím. Nedávno jsem ten porod probírala s rodinou a nikdo vůbec nechápal, proč jsem nějaké tlumení neměla, proč to pro mě manžel "nevybojoval". Vím, že to dělal čistě pro moje (naše) dobro, taky to tam pro něj vůbec nebylo snadné a chtěl, aby to už rychle a hlavně bezpečně skončilo. Akorát mě zviklalo, že tomu nikdo kolem mě nerozumí.
Cítím se teď mnohem líp a připadám si hloupě, že jsem to nechápala. Ještě jednou děkuji. Myslím, že už to bude v pořádku.

priefi
25. lis 2018

@jenny91 mno... co k tomu dodat... chapu Tvoje pocity, mel myslet i na Tebe. Ale mi treba uz epidural taky nechteli dat, dle dr. by to stoplo porod. Ale manzel tehdy to nechaval na me, bylo mu lito, jak se trapim. Byl mi oporou a podporil kazde me rozhodnuti.

jenny91
autor
25. lis 2018

@priefi No můj manžel si právě vzpomínal na to, jak jsem mu v těhotenství vysvětlovala, proč epidurál v žádném případě nechci. (A je pravda, že jsem v tom tehdy byla hodně urputná, a prý jsem ho o tom dost přesvědčila.) Takže potom to chápal jako takovou chvilkovou slabost, kterou bych si zpětně mohla vyčítat. (Zvlášť kdyby ten porod skončil třeba císařem nebo kleštěmi, jako že ten císař tam trochu hrozil, i kdybychom pak nevěděli na 100%, jestli to bylo kvůli tomu epidurálu.) Díval se na to prostě racionálně, že bude lepší, když teď tu bolest nějak zvládnu, než aby mi to přivodilo potom problémy.
Pro mě je tam akorát složitá ta část, jak píšeš, že to vlastně nenechal na mě. Kdyby mě přesvědčil a sama bych dospěla v tu chvíli k tomu, že ten epidurál nechci, tak bych to vnímala úplně jinak. Takhle mi prostě zůstala vzpomínka, jak jsem pořád chtěla něco píchnout a nic jsem nedostala. Což ale vůbec není jeho vina... Já už jsem vyčerpáním fakt nebyla schopná diskutovat. Manžel říká, že mi to prý vysvětlovali, ale já si tam pamatuju jenom svoje slova a pak ticho, prostě už jsem je neslyšela. Můj manžel nepodpořil každé moje rozhodnutí, ale kdyby to udělal, tak já bych sama nedospěla k tomu, že si nechám píchnout oxytocin a byla bych tam patrně doteď. (Už tak jsem rodila přes 40 hodin.) Takže mám akorát takový ten pocit, že jsem se nemohla rozhodnout sama. Ale přitom on to nemohl udělat líp.

jenny91
autor
25. lis 2018

@priefi A ještě podotýkám - neměla jsem bezbolestný porod, ty kontrakce příjemné nebyly. Ale nebyly silné (a tudíž docela neúčinné), takže celou dobu jsem je úplně v pohodě prodýchávala, manžel mi pak říkal, že mu připadalo, jako bych spíš dělala takové hlasité "óm". A po tom oxytocinu (kdy jsem právě začala žádat o tlumení bolesti) se sice dost zesílily, ale tam hrálo roli hlavně moje vyčerpání. Takže jsem dál spíš tak hlasitě prodýchávala. Z vedlejších místností k nám doléhal sem tam řev a křik a manžel potom říkal, že se divil, že jsem k těmhle extra silným kontrakcím ani nedošla. Připadalo mu, že jsem se jen "lekla" toho, jak ta bolest zesílila a honem ji chci utlumit (ano, když mě přesvědčoval, tak viděl, že se šíleně bojím). A vlastně svým způsobem i měl pravdu - byla to sice už pekelná bolest, ale počítala jsem v té době, že to bude určitě trvat dalších x hodin a že to už prostě nevydržím. Jenže za hodinu bylo hotovo. Kdybych to věděla, rozhodně bych nic nechtěla. Byl tam prostě takovou mou racionální polovičkou.

urtica
25. lis 2018

@jenny91 Měla jsem skoro úplně stejný průběh porodu - tedy, "jen" 30 hodin a po oxy jsem se na konci otevřela snad během 20 minut o 7 cm...s těmi kleštěmi je to složité...já se třeba bála, že když si neodpočnu (taky jsme počítala, že to ještě potrvá dlouho a zjevně s tím počítal i personál, protože když jsem začala rodit, sestra , která tam se mnou byla tomu nevěřila), tak přijdou taky na řadu, protože už prostě nebudu mít sílu tlačit...

xxx3d
25. lis 2018

@jenny91 a mě by teď po tom všem, co tu zaznělo, bylo napsáno i hodně tebou, seš schopná si říct, ano, v tu chvíli mě nerespektoval, protože se dokázal odprostit od emocí a uvažoval logicky a já jsem ráda.

priefi
25. lis 2018

@jenny91 chapu, co jsi citila. Mela jsem podobny prubeh, podobne prani. Vysledek? Porod po 30h kontrakci. Kontrakci, ktere byly prdlajz ucinne. Porad jsem byla otevrena 1 cm, s kazdou dalsi hodinou byly kontrakce pro me vic bolestive, ale jak pises, bylo to tou unavou. Po 18h kontrakci, co se mnou nehnuly, mi pichli injekci pravdy. Prvne jsem ji nechtela, kdyz mi ji sestra nabidla, podruhe jsem ji nechtela, po treti jsem uz kyvla, ale dr.s ohledem na moje prani prirozeneho porodu mi ji rozmluvila, ze pozdeji a pak jsem uz o ni sla skemrat, kdyz kontrakce bolely a prd delaly a po tech 18h teda mi ji pichli. Kontrakce mely bud prestat (kdyby to byli jen poslicci) nebo rozjet porod. Manzela jsem poslala uz driv domu, jelikoz se nic nedelo, jen jsem mela kontrakce. Po vpichu jsem se za 3h otevrela na 4cm (kontrakce mi prisly stejne silne, stejne bolestive) a myslela jsem, ze budu skakat radosti a volalo se manzelovi, ze jdu z hekarny na box. Sestra udelala pripravy, pripravila mi vanu a byla jsem uz zase i s manzelem. Kontrakce bolely... ale zase prd delaly, bolely stejne, jako ty, co otviraly, ale uz zase byly neucinne. Pak mi nabidli po 4 hodinach, ze mi pichnou vodu, ze se to rozjede. Chtela jsem vodu nepichat, ale vidina, ze brzy bude konec, me presvedcila, abych do toho sla... kontrakce na malou chvili prodlouzily frekfenci a byly slabsi, pak prisly silnejsi a bolestivejsi a hlavne castejsi... ale co jim chybelo, byl otvirajici efekt... zadonila jsem o epidural, ale dr.rekla, ze ne, ze by mi to stoplo porod. Tak ne no... tak jsem zadonila o cisare, uz jsem byla na dne, druha neprospana noc, hladova, vycerpana... tak ze mi pichnou oxytocin, no tak ok... mno... a asi nejak na to zapomneli (mozna pichli, ale ja to nezaznamenala), furt jen 4cm... pak prisel zastupce primare a ja zacala prosit, ze uz nemuzu.... ze uz fakt nemuzu. Prislo vysvobozeni. Pan dr.rozhodnul pichnout oxytocin a manualne otviral branku 😊 tak tohle byl muj "prirozeny" porod... ale myslim, ze problem byla ma psychika... akorat nevim, jak s ni pracovat. Zacatkem ledna mam termin druheho porodu. Opet bych chtela prirozeny porod, epidural nechci (ted ho nechci, ale nerikam, ze pak nebudu zadonit), oxitocinu se sice branit nechci, ale aby mi ho mohli pichnout, musi byt prvne odtecena voda = zase pichnuti vody, pokud nerupne sama a do toho se mi moc nechce. Ted bych ale chtela zustat dele doma, nechci byt na hekarne, nebylo mi to prijemne... ale jak poznam, ze uz je cas jet, ze 😅 na box me daji az od 4 cm

urtica
25. lis 2018

@priefi Nebyla bych na sebe tak tvrdá - s psychikou se podle mě dá pracovat do určité doby, ale když to vyčerpání přesáhne určitou mez, je to těžké...

Sem začni psát odpověď...

Odešli