Tatínek u porodu? Ano - ne?
Milé těhulky, maminky.. Vím, že v mém případě je ještě moc brzo přemýšlet o porodu, ale o víkendu jsem se o tom nějak bavila s mou mamkou a přítelem, jestli chci aby byl přítel u porodu. Já razím teorii, že ne, avšak jak mě překvapilo, když on řekl, že to je přece jasné že bude.
Co Vy a Váš názor na přítomnost tatínka u porodu?? Vím, že v afektu nejdu pro nějaké to ostřejší slůvko daleko, tak mu nechci potom říct něco, co by mě mrzelo. ☹
To má každý jinak - určitě bych se do ničeho nenutila, pokud by ti přítomnost partnera byla vysloveně nepříjemná, tak ho tam něměj jen proto, že je to módní a co by tomu řekli ostatní.
Co je pro jednoho dobré, pro druhého být nemusí - sto lidí, sto chutí.
Já jsem muže u porodu chtěla, on měl obavy. Domluvili jsme se na kompromisu - že bude se mnou celou tu dobu, než opravdu budu rodit - že to může trvat několik hodin a budu ráda, když bude u mě a pomůže mi.
Když už šel malý opravdu ven, zeptala se mě sestra, jestli má zavolat muže, tak jsem řekla, že jestli bude chtít, ať přijde.
Přišel a dodnes nelituje.
Od holky, co jsem s ní byla na pokoji, muž se šel podívat mezi nohy - podle popisu viděl velikou chlupatou hlavu, jak se dere ven a nástřih... nesl to prý dost blbě.
Takže je to různé, času máš dost, tak popřemýšlejte, ale nenechejte se do ničeho tlačit.
podle me oba musite oba chtit, aby tam manzel byl. Jakmile se jeden z vas na to neciti, tak tam proste manzel byt nema.
Ja jsem mela vyvolavany porod, lekari me varovali, ze to vetsinou trva dyl nez prirozeny porod, takze min 10 hodin si tam pobudu. S manzelem jsem byla domluvena, ze tam se mnou chvili bude, pak pujde domu vyvencit psa a pak se zase vrati, ale na druhou dobu porodni odejde. Naplanovane to bylo hezky, realita uplne mimo :p
Sotva stihnul kafe v nemocnicni restauraci a kdyz se prisel na pokoj rozloucit, tak porod zacal 😀 Sestricka a doktor ho doslova zablokovali a nepustili ho z pokoje ven (no, holandsko, tam je pro ne divne, kdyz tatinek u toho nechce byt).
Za me porad stejne - v prvni dobe porodni ano (ale nemusim ho tam mit porad, ja si stejne bolesti nejradsi prodychavam sama), pri samotnem tlaceni jsem stejne vnimala jen doktora, to, ze je tam manzel slo uplne mimo me. Ale pak bych chtela, aby hned zase prisel, kdyz se mimco narodi 🙂 No, asi toho chci vazne moc 😀
Pokud to chce "dobrovolně" tak je škoda mu to upírat... Jestli ti jde jenom o to, abys jej neposlala do háje, tak za první je to extrémní situace a když ti to v tu dobu uleví tak je to jenom dobře... A za druhé je dobré si o tom něco zjistit - třeba předporodní kurz, kniha, aby to alespoň teoreticky věděl (že slovní nadávky jsou v ten moment jen to nejmenší..., možný únik stolice, nástřih, na co má právo jako doprovod,...).
Já si nedovedu představit, že by mě nedržel za ruku... Ale někdo tvrdí, že je to čistě ženská záležitost...
Ovšem zase aby tam byl jenom z toho důvodu, že je to módní záležitost, četl si časopis nebo neustále odcházel na kafe nebo záchod, a chodil za mnou jako do muzea, tak o to bych snad ani nestála...
Ale už z důvodu, že se může stát, že bude první kdo bude mít dítě na sobě při náhlých komplikacích, apod. je to rozhodně plus...
Navíc personál se ti až tak nevěnuje, jen tě kontrolují, dokud se to nerozjede, takže záleží jestli se cítíš na to být na pokoji sama...
Člověk míní a život mění... 😉
My jsme byli domluvení, že manžel se mnou bude první dobu porodní, abych nebyla sama, pomohl mi do sprchy, podal pití.. a že na porod samotný odejde. On tam být chtěl, já jsem nechtěla. Ale porod trval dlouho, na křížové bolesti pomáhala jedině intenzivní masáž, ke konci jsem se přesunula na stoličku a když zazněl povel tlačit, držel mi jednu nohu a nedostal šanci odejít. A mně už to bylo jedno, že tam zůstává, pomáhal mi hodně fyzicky (masáž, držení nohy), tak jsem nakonec byla ráda, že tam zůstal celou dobu.
Za mě také ano. A toho, že bych na něj mohla být trochu hrubá, jsem se bála také. Asi jsme ale zbytečně ovlivněné filmovými scénami 🙂. Měla jsem tam i dulu, která pomohl nejen mně, ale i manžel byl spokojený, protože mu poradila a on mi mohl pomoct lépe. U druhého porodu plánujeme stejnou sestavu. Petronilkaa má pravdu, v případě, že budeš chtít být sama, tak může jít ven a vrátit se, až budeš chtít. Já jsem měla takovou chvilku ke konci také, ale stačilo, že na mě nikdo nesahal. Ale trvalo to jen chvilku, pak jsem byla za pozornost a péči zase ráda. Každopádně se do ničeho nenuť, abys nebyla u porodu zbytečně ve stresu.
já chlapa už pak ani neregistrovala.. myslim, že se to zvládne v pohodě i bez chlapa, hodně pomáhaj sestřičky, ale když se dítě narodí a chlap si ho třeba pochová jako první tak myslím, že pro něj je to super zážitek..
Pokud sám chce a ty se taky cítíš na to ,že by jsi ho chtěla u sebe tak proč ne.🙂 Já furt váhala jestli ho tam chci nebo ne a byla jsem ráda 🙂 podával mi pití při kontrakcích ,kdy jsem byla ve vaně nebo na lehátku nebo když mi bylo pak ve vaně z vedra blbě tak mě omýval a pak držel kyslík atd ,pak ten pohled na něho jak mi dali malou na hruď k nezaplacení 🙂 byli jsme tam spolu sami s malou a bylo to něco nádherného.Pak ji šli umýt tak jsem ho poslala s něma ,pak ji zase donesl za mnou a jeli jsme na pokoj ,kde jsme byli všichni spolu.Nijak ho to nepoznamenalo a byl moc hrdý a rád.Není na škodu ,aby to ti chlapy viděli ten průběh 🙂
Já u porodu manžela měla. A on automaticky řekl, že tam bude. Je to profesionální hasič, prý už viděl všechno 😀 a narození syna je pro něj takový ten svatý grál. Takže i kdybych nechtěla, asi bych neměla šanci 😀
Byla jsem ráda, že tam se mnou byl. Když jsme dorazili do porodnice, tak ještě bylo pár hodin přede mnou. Takže jsme ťapali, seděli, kecali... občas jsem si odskočila na pokoj kvůli prohlídce. Pak byl se mnou (on v ní nebyl) ve sprše, kde jsme si taky povídali. Strašně pomalu mi to utíkalo.
No a pak na sále... hrozně ho bavilo sledovat na monitoru kontrakce. Když už mi začalo být ouvej, tak měl za úkol nechat si drtit ruku a šlo mu to dobře.
Při posledních kontrakcích než se šlo rodit mi už bylo sakra nedobře, už jsem jen skučela bolestí a mluvila asi dost nesmysli, byla jsem lehce mimo... ale on věděl co chci, tak to předal PA. A lehce zkresleně zase říkal mě to, jak nás informovala PA. Až po pár dnech se přiznal, že kecal ohledně mých dotazů "už to bude?". Samozřejmě říkal, že jo.. že ještě chviličku a už to bude. Ono to ale samozřejmě bylo delší 😀
Dokonce i přes to jak jsem byla mimo jsem si pak po čase vybavila, že stál za mnou a hladil mě po vlasech...
No a pak samozřejmě finále. Hrdý tatínek se synem v ruce... co víc si přát vidět. Zůstal se mnou a malým na sále až do konce, než mě převezli na pokoj.
I když neměl velkou úlohu, pro mě to byla neskutečně velká opora, že tam byl a nedokážu si představit, že by tam se mnou nebyl.
Upřímně já nevidím jediný důvod, proč by manžel/partner neměl být u narození dítěte. Sice je tam kolikrát k prdu, ale kdo jiný než otec dítěte by měl být ženě oporou.
Já ani při jednom porodu manžela neměla. Necítíl se na to. Když jsem rodila prvního syna tak mě to trochu mrzelo, ale porod byl těžký a stejně by ho vyexpedovali pryč. Druhý porod byl úplně jiný, okolo mě perfektní personál, který mi byl oporou a hodně mi pomáhal.
Jak už tu bylo řečeno, pokud se na to cítí, není důvod, aby nešel. Je to zážitek a určitě nebude litovat 😵
Ani u jednoho porodu jsem manžela neměla a jsem ráda. Jestli bude někdy třetí dítko, už teď vím, že manžela u porodu opět chtít nebudu. Já si myslím, že tam chlap nemá co dělat.
Můj přítel nechtěl být ani u jednoho porodu a nakonec byl u obou. K prvnímu porodu dcerky jsem myslela, že si vezmu svýho bráchu (protože přítel nechtěl), ale byli jsme spolu na kurzu v porodnici a já zjistila, že to to pravé nebude. Nakonec jsem rodila od úterý do čtvrtka, takže se mnou po celou dobu nebyl nikdo, ale přítel za mnou chodil no a ve čtvrtek už zůstal přímo u porodu. Musím říct, že mi tam připadal zbytečný, ale nakonec jsem rodila akutním císařem a byla jsem ráda, že si malou pochoval jako první právě tatínek. Tím se i zbavil strachu (protože předtím tvrdil, že ji nezvládne ani pochovat, jak bude malinká).
No a tak jsem ho po této zkušenosti vůbec nenutila, aby se mnou byl u druhého porodu na sále. Ale nakonec se vše zkomplikovalo, já přejížděla z jedné porodnice do druhé (v té první neměli místo ☹). No a tak jsem cítila, že ho u sebe potřebuji. A musím říct, že tentokrát mi byl opravdu velkou oporou a byla jsem moc ráda, že to se mnou absolvoval. Takže ono se to nějak vyvrbí 🙂 Hlavně, ať je porod hladký a v pořádku bez komplikací a je jedno, kdo tě u toho bude držet za ruku 🙂
Já manžela u porodu chtěla, on z počátku nechtěl a nakonec šel sám dobrovolně k plánovanému císaři. Z mnoha stran se mi potvrdilo, že je lepší tam partnera mít - rozptyluje, pomáhá do sprchy, podává pití, masíruje; a hlavně - přístup personálu k rodičce je jiný (a mnohdy bohužel lepší) když tam není sama.
za mě rozhodně ano, jednak mi byl velkou oporou-prostě blízká osoba v nemocničním prostředí a jednak z praktickeho hlediska si to bez něj neumím představit-podával mi pití,pomáhal mi do sprchy, ze sprchy, osušil ručníkem, povídal si se mnou. navíc moc nerozumím tomu, že někdo má manžela na první dobu porodní a na druhou fakt ne že u toho nemá chlap co dělat - já tedy nevím jakou měly ostatní rodičky prvni dobu porodní, ale můj muž už tam viděl a slyšel takové věci, že fáze tlačení byla jen třešnička na dortu, ( musel např uklízet prasknutou vodu), opravdu v tom po osobní zkušenosti nevidím rozdíl. ta tlačící fáze lze vyřešit tím, že muž stojí u hlavy rodičky a tudíž nemusí vidět vše.
nicméně je fakt,že v tom musí mít jasno oba.
ANO. Chlap si myslí že ničim nepomáhá, kolikrát tam stojí jak kůl v plotě a neví co by. Ale pomáhá a to hodně už jen tim že tam prostě JE. A za ten nejkrásnější duševní orgasmus to prostě sakra stojí 😵 Znám mýho muže a všechny jeho grimasy ale to jak se tvářil když naše děti poprvé držel a přitisknul k sobě.... to se nedá s ničím porovnat 🙂
@haaaluska Taky přítel stále chodil, že budeme rodit a teď chodí a že jsme rodili a celý rozvášněný vypráví každému, jaké to bylo. 😀
Myslím, že aby otec byl u porodu, není žádná móda jako neočkovat, jak tu někdo psal výše. Je to láska, je to rodina, je to společný zážitek, zrození společného života.. Otec si pak myslím daleko víc i váží maminky i miminka, když vidí, jak to vlastně je a jak to probíhá..
Přítel mi byl oporou, mluvil na mě, hladil mě, nosil mi napít, snažil se odvádět od tématu, od asistentky zjišťoval co a jak a veškeré podrobnosti. Byl děsně zvědavý 🙂 Pak když došlo na tlačení, který nakonec trvalo 2 hodiny, tak pečlivě u mě stál a podporoval mě. Jakmile malý vykoukl na svět, brečel jako malý kluk snad 10 minut dojetím. Ještě jsem mu musela připomenout foťák a ať malého vyfotí 😀 Byl to pro nás pro oba neskutečný zážitek.
Po zkušenostech, které teď mám , bych brala soukromou PA, anebo dulu. Ale tatínek, pokud tam chce být, tak určitě je to fajn. Ty první okamžiky po narození miminka jsou nezapomenutelné.
Nechci tě nijak strašit, ale řeknu to narovinu. Náš porod nebyl jednoduchý a zachraňovalo se, co se dalo......I po této neblahé zkušenosti, kdy byl manžel zoufalý z toho,že mi nemůže pomoci a uvědomoval si vážnost dění, byl vděčný za to že mohl být se mnou, mohl mě hladit po hlavně a dodávat mi kuráž když šlo o minuty.....ač jsem vážnost situace vysílením a téměř nevnímala, přítomnost manžela ano.....nebyla jsem sama!! Měla jsem tam oporu, držel mě tak moc v klidu jak to šlo a i to bylo důležité pro danou chvíli.....
Za mě rozhodně ano a už teď víme, že jednou s druhým nebudeme volit jinak.
@10lulu04 Rozhodne ANO... manzel byl u porodu zlatej, fakt naprosto zlatej, nevim jak bych to bez nej vubec zvladla... a sice videl uplne vsechno, i to, jak lezla malymu hlavicka a to mnozstvi krve, ale stejne mi pak rekl ze jsem sexy a spis to nas vztah posililo nez cokoli jineho... a mit nekoho, kdo za vas komunikuje s personalem kdyz vy nemuzete, je uplne k nezaplaceni..