Začínám mít strach z porodu

@adrianasevcikova jooo to teda :D

Hehe, brala jsem to všechno v pohodě až do včerejška, kdy jsem měla první kontrolu v nemocnici.
Výsledky jsou ukázkové, všechno super, jenže moje miminko je veliké a nemá smysl, aby prý bylo uvnitř déle - odhad mám 4,3kg, obvod hlavičky vycházel 39cm a opravdu mám obrovské břicho. Myslím si, že kdyby bylo menší, bude to i dál naprosto v pohodě, dva dny zpět mi začala odcházet hlenová zátka, konečně poslíčci, atp. jenže včera mi řekli, že se musí poradit a buď si mě tam rovnou nechají nebo přijdu v pátek (dneska) ráno. Nakonec to padlo na pondělí - odvodila jsem si z toho, co říkaly různé PA, že je tam plno, plus ty dobré výsledky, takže počkat nebude na škodu.
Jenže pak jsem se začala bát. Fakt reálně, hrozně, otravně moc bát a zkazilo mi to celý včerejšek.. pořád mám v hlavě, že na to budu sama a že tam budu sama - nehledě na přítomnost manžela u porodu, nehledě na to, že budu mít miminko. Prostě ty obavy úplně zastínily radost. Budu v cizím prostředí, bude to bolet, budu sama, miminku nebudu rozumět, plus teda to vyvolání taky nebude nic super, takže si užiju dost nepříjemného ještě před tím, než se ten porod rozeběhne (nesnáším i obyčejné návštěvy gyndy).
Pak jsem si říkala, že je to blbost, že s takovou to dobrý nebude a musím se vzchopit. Jde to upřímně dost těžko, protože o tom člověk sice dost dlouho přemýšlí a ví, co a jak se může stát, jenže když je to už takhle blízko, je to úplně jiné.

Dneska je to už lepší. Pořád mám sice obavy, ale snažím se si je vyvracet a hledat cesty k tomu, abych našla řešení - bolest přejde (i když cítím úplně všechno a všechno mě bolí, každý vpich i několik hodin potom), s miminkem nikdo hned neumí a úplně mu asi nerozumí, vždyť je chudák samo zmatené a vytržené z prostředí, které zná, do úplně jiného světa atp. 🙂 Jediné, co mě pořád straší je ten pobyt v nemocnici - nesnášela jsem školy v přírodě a vůbec všechny takové akce, kde jsem "sama" jsou pro mě peklo už mala, tak tady doufám, že prostě nebudu mít čas na to myslet a brzy budeme doma.

Samostatná kapitola je "aby bylo miminko v pořádku" - to úplně neovlivním, vždycky se může něco pokazit a vůbec to nemusí být tím, že budu ve stresu, že jo.

No, je mi jasné, že většina z těch věcí jsou úplné blbosti, ale jak to má člověk v hlavě jde to těžko dostat ven a začít myslet jinak, ale snažím se. 🙂 A věřím, že to bude dobré, že se takhle "skládám" jen doma a v nemocnici mi bude před těma super lidma trapně a zvládnu to jako velká holka.. :D

PS: plus máme teda vadu srdce, o které se mi v etapách tvrdí pokaždé něco trochu jiného, a právě včera mi bylo řečeno, že by bylo nejlepší tu dráhu v srdci navíc přerušit - tak si pořád říkám, že mě rozhodilo i to, protože ještě v prvním trimestru mi kardiolog tvrdil, že je to úplně v pohodě.. :D

@sobist no to je teda krásný :o
No sem na to zvědavá drzim palce !!! Ať vše dobře dopadne :p snad to budu mít taky co nejdřív za sebou :D celou dobu v klidu ale teď je to nějaký moc blízko už všechno mě bolí sedět nemůžu protože mě hrozné tlaci dole do mocaku takže buto stojím nebo lezim no už ani moc ležet nemůžu :D všichni rikaj jak je to krásná věc tehotenstvi ale já si to teda Moc neuzivam protože mě furt něco bolí hi hi :D

No hlavně se neblokuj tím, že nemáš křičet, křik je normální. Naopak při křiku se uvolníš lépe, než když neustále přemýšlíš, co bys měla nebo neměla dělat. Žena při porodu nemá přemýšlet, má se soustředit na své tělo a když přijde potřeba si zařvat, holt si zařve.