Zvyknu si na kočku v bytě?
Zdravím,
nedávno jsme se s přítelem sestěhovali, jsem teď v 6. měsíci. Přítel má kočku, ke které má velmi blízký vztah a trvá na tom, aby byla doma. On se zvířaty vyrůstal, já vždycky byla zvyklá na to, že je mezi člověkem a zvířetem nějaká hranice. Zatím si pořád nemůžu zvyknout na to, že mám doma nějaký nekontrolovatelný element, který mi nechává chlupy na kuch. lince, že musím neustále uklízet oblečení nebo cokoliv kam nechci aby kočka skákala, kočičí záchod smrdí, zvuk toho olizování (když se myje) mi přijde nechutný, a přijde mi že víc času trávím přemýšlením nad tím jak to celé soužití přežít než nad tím, abych řešila vlastní problémy ohledně zařizování bytu, práce, nebo svých standardních myšlenek. Kočka je navíc z útulku, má nějakou traumatickou minulost, vyžaduje hodně pozornosti a je ukňouraná - často mňouká.
Byly jste někdy někdo v podobné situaci? Přítel se kvůli mně přestěhoval a změnil práci, tak po něm nechci chtít aby ji dal pryč. Na druhou stranu mi to ale vadí, už mi několikrát např. sežrala snídani, a já nevím jak se v takovém prostředí cítit dobře, natož v něm být psychicky vyrovnaná matka.
@natwhipu Ona se taky trochu uklidní, pokud doteď mohla ven a teď má výběh omezený, je z toho taky nervózní. Hlídali jsem známým kocoura, u nich chodí ven, ale tady by se asi ztratil, a ten dokázal vřískat u okna celou noc, to jsem ztrácela nervy i já.
Stěhovali jste se tedy s přítelem spolu do nového nebo se přistěhoval on s kočkou k tobě?
@natwhipu Ještě se zeptám - má číča nějaké svůj strom / škrabadlo? Kočky rády tráví čas ve výškách, i to by pomohlo odpoutat její pozornost od linky a přebalováku. Pokud nechcete investovat, tak třeba navrtat nějaké poličky postupně na zeď, jakoby schody, ona by si tam lebedila, měla přehled o místnosti a vy byste měla aspoň občas od ní klid 🙂
Ahoj. Vím, že už je to dlouho od dotazů, ale i tak přidám svoji zkušenost. Přítel má kočku, respektive teď my máme. Když jsem jela poprvé k němu domů, bydlel v garsonce, a já se hrozně jeho kočky bála. Nesnášela jsem kočky, do toho alergie,... No, nejdřív si mě prohlédla a pak si zalezla do svého. Podruhé už ke mě přišla, očuchala, nechala se hladit... Ani nevím jak, ale začala spát na mém polštáři, když jsem odjela, prý seděla na moji půlce postele a mňoukala,.. Teď bydlíme v 3+kk a já mu ji prý ukradla 😁 je to láska, než se jí zbavit, radši si sem tam vezmu léky na alergii. Spí schoulená u mně, chodí se mazlit a česat ke mně,... Je dost naučená, na linku si nedovolí, a to na ní můžu nechat cokoliv, třeba kuřecí na řízky a ona si toho nevšímá, jídlo klidně přes noc, a dokud ji něco nedám já, sama si nevezme. Zachudky nesmrdí, ale to bude tím, že je často čistím. A chlupy jsou kapitola sama pro sebe, ale už je to součást mého života, neřeším je, jen když potřebuju jít někam trošku na úrovni, tak mám takové ty lepící kotoučky. Nejvíc lásky cítím, když si večer lehnu, ona se schoulí kolem moji ruky, hlavu si položí na mě a tak spíme 😇 je jako naše miminko, byt se přizpůsobuje jí, u každé kytky nejdřív zjišťujeme, jestli není jedovatá, u každé dobroty pro ni zjišťujeme složení, už víme, co jí nedělá dobře a vyvarujeme se toho. Je to náš miláček. A to jsem fakt kočky nesnášela 🙂
Je možný ze si nezvyknes. Budou ti vadí chlupy, záchod, smrad z jejich žrádla. Já to mám tak, ze zvířata mám rada. Jakmile jsem u někoho, tak mazlíčky si rada ponuchnam, ale doma bych to nechtěla. A chlupy by mě silne stvaly.
Nezvykneš. Rada za mě, než se mimi narodí, snaž se dostat kočku z bytu.
Chápu, co jsi napsala, že se přítel něčeho vzdal, že si na kočce trvá, četla jsem to. Taky jsem četla co jsi napsala ty.
Až se miminko narodí, budeš šílet z toho, co ti vadí teď.
To mi trošku připomíná, jak kolegyně z práce upekla ráno bábovku, pocukrovala na nechala jí na stole. Odpoledne, že si jí dají ke kafíčku a manžel na ní, že jí nepocukrovala. V tu chvilku jí to nedošlo, tak si jí s chudí dali a až večer v posteli si vzpomněla, že jí ráno cukrovala🙂. Jinak babička má taky kočku v bytě. Na linku nikdy nelezla (od mala se naučila, že tam nesmí) a jídla si nevšímá. Je hodně mlsná, takže nejraději má své oblíbené kapsičky. Chodí na svá oblíbená místa, tj hlavně na okno, aby měla výhled. Pokud bude mít možnost chodit ven, tak pak doma nezlobí, venku se vyblbne a doma vlastně jen spí🙂 na jednom místě. Dej jí šanci, řešením by mohlo být, že do některých pokojů prostě nebude mít přístup.
@danapf9485 moc díky, jsem ráda že si o tom můžu promluvit aspoň takto... mluvíte mi z duše... vidím to naprosto stejně. Po přestěhování je kočka doma 14 dní (s pár výjimkami kdy se dostala ven a pak vyděšeně chtěla zpět dovnitř) a je vidět že se nudí... loví hmyz... skáče všude kam může... mňouká... chce pozornost... chce si hrát... chápu že to zvíře má potřeby ale taky mám obavu že nejsem typ člověka na tohle soužití. Koupila jsem kytky které by jí měly smrdět (levandule, citrusové vůně), dala na alobal na kuchyňskou linku... po noci mezi tím zase všude chlupy. Máti mi doporučila šantu kočičí, že je to pro ně super vůně, tak ji má v obýváku a sem tam ji to dokáže trochu uklidnit, válí se v tom, ale i tak... S přítelem jsme se ohledně toho už taky párkrát chytli, teď je to dost citlivé téma, ani jeden z nás se okolo toho už nechce hádat, ale jinak máme hezký vztah. Kdyby měla kočka aspoň omezený prostor tak bych si mohla víc připadat jako člověk, takže snad se podaří nějak domluvit abych měla časem ložnici a kuchyň "čistou"... už vůbec si pak nedokážu představit, až bude mimino, tak bude zvíře chodit např. po přebalovacím pultu? Všechno dětské oblečení od chlupů... nic moc představa no. Budu zkoušet se s tím nějak smířit, ale nadšená z toho nejsem... o stěhování do domku jsme se bavili, ale to bude asi běh na delší trať...
děkuji za empatii a za sdělený pohled na věc 🙂