11. kvě 2010

Jak se narodil František

František se narodil císařským řezem 2.5.2010 v 16:18 v Litomyšli. Měřil 50cm a vážil 3200g.

4.den 2980g / 50cm / hlavička 34cm
6.den 3090g
9.den 3150g
13.den 3150g ☹ k mlíčku přidáváme příkrm Hipp
18.den 3450g 😀 Hipp a mateřské mlíčko slaví úspěch !
31.den 4150g macatíme 😀
39.den 4500g / 55cm / hlavička 38cm
1/7 5 250g ....dvouměsíční chlapák🙂)
28/7 6 400g (za 27 dní jsme přibrali 1,2kg!!! tak tomu říkám tříměsíční chlapák) 😀
1/9 7 400g + 1.dávka hexavakcíny a synflorixu
5/10 8 100g + 2. hexavakcína a 2.dávka synflorixu ....no v 5 měsících slušnééé...😀
10/3/2011 10 150g včetně počůrané pampersky a 74cm, 2 zuby...v 10měsících myslím tak akorát...nebo ne?

Jak se František narodil:

Chtěla jsem si užít poslední víkend před pondělním vyvoláváním, se kterým jsem počítala, když jsem měla stále to CS 0. Manža po týdnu přijel a tak je jasný, že jsme tomu chtěli trochu pomoct . V sobotu jsme jeli na chalupu, opekli se párky, já si zajezdila na koloběžce, s manžou jsme zahráli badminton a prostě krásný čas s rodinou - všichni jsme se sešli a přáli mi šťastné vyvolávání. Tak se skončil 10.den přenášení, večer jsem měla průjem, ale nic dramatickýho. V noci mě probudilo takové zvláštní křupnutí v těle - myslela jsem, že se mi to zdálo, ale pak jsem cítila mokro a bylo jasný, že miminko se rozhodlo přijít na svět bez vyvolávání. Voda byla čirá, tak se mi ulevilo. Bylo 00:15 a začal se 11.den přenášení. Dala jsem sprchu a začaly kontrakce po 5 minutách. Vyjeli jsme do porodnice a já byla šťastná - těšila jsem se na mimi, porod do vody a to, že to budu mít snad už dopoledne z krku. Monitor byl v pořádku, my se ubytovali na nadstandartu a sledovali kontrakce. Najednou začali slábnout a my byly po 7 min., pak po 10.,...Za tu dobu jsem se ale otevřela na 3cm! Doktor provedl hodně nepříjemnou prohlídku - roztahoval a masíroval branku ručně, aby se otvírala rychleji - čípek jsem měla dosud dost tuhý a nebyl ještě celý spotřebovaný...Po vyšetření jsem krvácela a byla celá bolavá. Pak jsem dostala klistýr, že se to snad rozjede rychleji. POdařilo se mi ho udržet celých 10 minut a pak mi bylo báječně - nicméně KONTRAKCE USTALY ÚPLNĚ! Už se blížilo poledne - 12 hodin od odtoku plodové vody mi museli dát antibiotika do žíly - PA mě upozornila, že to asi bude bolet, že to penicilin může způsobit. Taky že bolelo, měla jsem ruku jako by obraženou až po rameno. Pak už řekli, že se musí jednat a že dostanu infuze na rozjetí kontrakcí. Kontrakce se rozjely hned po pár kapkách infuze a rovnou po 2 minutách. Už jsem byla vyčerpaná a i o těch krátkých přestávkách jsem usínala a klimbala než přišla další bolest. Pak jsem šla na další kontrolu, dostala jsem 2 čípky na změkčení hrdla. Následovalo další čekání. Monitor ukazoval příliš krátké kontrakce a navíc mě víc než do břicha střílely do kyčlí...Další kontrola v 16.00 ukázala, že jsem stále jen na 3cm, miminko se mi rve hlavičkou dolů, že už chce vylézt, ale moje tělo prostě nereagovalo a neotvírala jsem se. Prcek se při kontrakcích přidušoval a řekli mi, že to prostě přirozeně nepůjde a že se to ukončí akutní sekcí. Mě i manžovi už se ulevilo. Ta nejistota byla hrozná. Rychle začali shánět anesteziologa a celý tým. Zvolila jsem si spinální anestezi, abych mohla malé hned vidět. Oholili mě, vycévkovali, a jelo se na sál. Napíchnout epidurál do páteře se podařilo až na 5.pokus, protože jak jsem byla zacévkovaná a do toho kontrakce po 2 minutách, tak jsem se nedokázala pořádně nahrbit. Nicméně potom už jsem konečně cítila úlevu - dolní polovina těla mi těžkla a já se jen bála, jaké to bude a zda mimi bude v pořádku. Celý opěrační tým byl úžasný, povzbuzovali mě a dodávali odvahu. Myslela jsem, že nebudu cítit nic, ale vlastně cítíte, co se odehrává - jen necítíte bolest. Jakmile prcka vytáhli, tak jsem uslyšela nejkrásnější pláč na světě - když mi ho ukázali a já viděla hlavičku jako kuželku, jak se cpal ven, tak se mi chtělo brečet a hrozně mě mrzelo, že moje tělo takhle selhalo...Manža byl hrozně šťastný a nevěděl co by
Pak mi to všechno rychle začalo přicházet k sobě a nastaly další bolesti - nic na utišení jsem ale nechtěla -až na noc, abych se vyspala. Převládala euforie z toho, že jsme už rodiči. Františka mi nosili na přikládání, které se ale vůbec nedařilo, protože malý si jen cucal vlastní rtík nebo jazýček - zlozvyk z bříška.
Po 20hodinách jsem musela vstát a jít do sprchy - to byl další "porod" a následující 2 dny byly těžké, ale pak už to šlo všechno líp a líp. Dokonce i mlíčko se krásně rozjelo a 4.den jsem už musela odsávat, protože jsem měla zatvrdliny, které malý ještě nevysál - byl spavý kvůli žloutence.
Když nás 6.den pouštěli, tak už jsme plně kojili - jen bojujeme se správným přisátím. A i když mám ideální bradavky (dle slov laktační poradkyně), tak musíme kojit přes kloboučky, protože ten náš malý špunt má sací reflex až zcela vzadu v pusince.
František se v bříšku krásně dopekl - už 4.den zvedal hlavičku, když jsme ho chovali a 7.den pásl koníky. Vypadá to, že budeme hodně čiperní.

Zkrátka a dobře - porod byl porod, ale když se kouknu na ten zázrak, tak je mi jasný, že sourozence pořídíme 🙂