K napsání tohoto článku mě inspirovala kniha Elly Woodward: Lahodně s Ellou. Sama autorka si dříve nedokázala představit život bez cukru. Pak ale přišla nemoc a s ní i totální změna stravovacích návyků. Jedna ze změn se týkala i vyřazení veškerého cukru. Omezit sladkosti a přestat jíst sladkosti nestačí. Cukr je totiž i tam, kde byste ho vůbec nečekali.  

Podle Elly narušuje cukr přirozený metabolismus a přispívá k ukládání tuků. Také zatěžuje trávení způsobuje celkové překyselování organismu a oslabuje imunitu. Kromě toho může způsobovat podráždění, nervozitu, deprese, agresivitu či nesoustředěnost. Jeho vyřazením z jídelníčku vám poděkují nejen chuťové buňky, ale i vaše pleť bude jen zářit a vy se budete cítit zdraví a plní energie.

Nestačí ovšem ze svého jídelníčku vyřadit všechny čokolády, bonbony, koláče nebo prostě cukr do kávy. Je totiž i tam, kde byste ho nečekali. Používá se do pečiva, limonád, ale třeba také do uzenin či polotovarů. Čtěte proto pečlivě etikety potravin. Hledejte náhražky sacharózy, například kukuřičný sirup nebo kukuřičný cukr a zaměřte se na slova končící -osa, které poukazuji na přítomnost cukru.

Protože cukr působí i jako konzervační látka, váže a zadržuje vlhkost, často je v takových potravinách, ve kterých bychom to skutečně nepředpokládali. Třeba ve slaném arašídovém máslech, polévkových kostkách, zeleninových konzervách a v polotvarech typu hotových jídel. Není lepší si boloňskou omáčku připravit sami, z domácích a čerstvých surovin?

Kde všude se ukrývá skrytý cukr a jak se mu vyhnout?

Ovoce

„Bolestivou menstruací jsem trpěla snad od vždycky, vždy mi bylo řečeno, že je to normální. Měla to tak i máma a později i moje mladší sestra. Postupně se to zhoršovalo, našla jsem si ale přítele, začala brát HA a nastalo zlepšení. Po pár letech se to ovšem opět zhoršilo,“ začíná vyprávění jedna z maminek, která se potkala s endometriózou tváří v tvář.

Endometriózou trpí zhruba 6-10 % žen v plodném věku, přičemž ročně je v ČR s tímto onemocněním hospitalizováno zhruba 1 800 pacientek. Jejich počet každým rokem mírně stoupá. Endometrióza je chronické onemocnění, jehož příčina dosud nebyla přesně zjištěna. Jejími příznaky jsou bolest v podbřišku, bolest při pohlavním styku, poruchy menstruačního cyklu a také neplodnost. Díky asistované reprodukci ale ani ženy s vážnými formami endometriózy nemusí ztrácet naději na založení rodiny.

„Pak jsme potkala svého současného muže a věděla, že to je ON a vysadila HA (ještě jsme miminko neplánovali, ale už mi přišlo zbytečné se cpát chemií) a začala pravá muka. Před poznáním manžela jsem byla rok sama, takže žádný sex. S manželem jsem po sexu vždy krvácela. Na gynekologii mi řekli, že mám prostě vyvinutého partnera a nemáme být tak divocí a to, že je mi pořád tak blbě? Mám prostě smůlu, že trpím bolestivou menstruací a musím to vydržet.

Co vám mám povídat. Já přesvědčená, že jsem hysterka, že nevydržím bolest, že nesmím divočit. A ještě ke všemu jsem začala pravidelně trpět na vaginální mykózy. Prošla jsem 3 gynekology u nás ve městě, všichni mi tvrdili to samé. Hysterka, nedivočit. Ani mne nikdy pořádně nevyšetřili. Poté, co jsem si musela v období MS brát dva dny dovolenou, protože jsem bolestí nebyla schopná ani dojít si na záchod a už vážně přemýšlela nad sebevraždou, protože už to fakt nešlo přežít, bolestí jsem omdlévala a zvracela, jsem se objednala na gynekologii do Prahy, k soukromému lékaři.

Stačilo mu říci dvě věty a už věděl. Vyšetření to potvrdilo. Rozsáhlá endometrióza. Do týdne jsem ležela na operačním stole. Bylo mi 24 let. Po operaci mi dr. řekl, že do téhle chvíle tak rozsáhle rozrostlou endometriózu neviděl. Kdybych nebyla tak mladá nebo už měla dítě, vezmou mi celý spodek. Měla jsem ale velké štěstí, endometrióza mi "zhuntovala" jen dělohu, vaječníky byly čisté. Málem napadla i střeva a konečník. Z prostoru mezi dělohou a konečníkem mi vyndali výrůstky prorostlé do sebe velikosti baseballového míčku (měla jsem poslední dva roky i problém jít na velkou, každý sen jsem probrečela, byla jsem i na kolonoskopii, ale nic nikdo nikdy neobjevil). Další postup byl rok brát hormony, které vyvolaly umělý přechod, poté druhá operace, protože při první se nedalo vyndat vše.

Ten rok byl tragický. Nejprve naordinovaná antikoncepce bez vynechání (aby nebyla menstruace) byla neúspěšná, takže tvrdě do hormonů na umělé vyvolání přechodu. Hormony pracovaly, já přišla o spoustu vlasů, přibrala, nálady jsem měla jak stará bába, pořád jen a jen návaly. Chuť na sex nula. Děs. A navíc ten předpoklad, že nejspíš neotěhotním, nebo hodně těžko, protože mám dělohu zjizvenou a nejspíš nebude mít vajíčko se kde uhnízdit.

Snažila jsem se o vše možné, hlavně pila různé bylinky a snažila se být pozitivní.
Při druhé operaci mne už jen "dočistili" a preventivně mi profoukli vejcovody. Pak mi řekli, že se můžeme začít snažit. Nevěřila jsem.

A světe div se, hned na první pokus se zadařilo a celé těhotenství (i když doktoři strašili, jak budu muset být na rizikáči a pořád ležet) bylo úplně parádní. Narodil se mi zdravý a krásný syn. Teď rok po porodu naštěstí vše ok a můžeme mít další děti. Moje roční kojení a tedy i rok od porodu bez menstruace tomu hodně napomohl.
Takže u nás naštěstí happyend, byť straší s návratem nemoci, snad zvládneme ještě nějaké děti.“

Trocha historie

Endometriózu poprvé popsal v roce 1860 vídeňský patolog a rodák z Hradce Králové Karel Rokitanský. Ale ani dnes, po více jak 150 letech, stále nevíme, proč některé ženy endometriózou trpí. S chronickou pánevní bolestí přitom do ambulance gynekologa přichází až 10 % žen. Mnohé z nich před touto návštěvou absolvují rozsáhlá vyšetření u jiných specialistů a opakovanou a zbytečnou antibiotickou léčbu jen proto, že je endometrióza v diagnostice chronické bolesti opomíjena.

Rozpínavá děloha

„Zdravotní problémy při endometrióze způsobují ložiska děložní sliznice, která se začnou objevovat jinde než v děloze, nejčastěji na pobřišnici v oblasti pánve, na vaječnících či vejcovodech, ale mohou se vyskytnout v podstatě všude kromě sleziny a srdce,“ popisuje MUDr. Štěpán Machač, Ph.D., vedoucí lékař kliniky asistované reprodukce IVF Clinic Olomouc.

Jakmile se každé mamince narodí její vysněné miminko, začne dříve nebo později řešit i jeho spánek. Zejména ve chvíli, kdy si dítko budí s křikem noc co noc nebo rovnou vyžaduje nepřetržitou pozornost. Některé ženy zoufale hledají možnosti, jak své dítě naučit konečně spát celou noc, aby se i ony vyspaly. V takové chvíli často narazí na Estivillovu metodu usínání, která je značně kontroverzní a vzbuzuje různé emoce.

Někteří rodiče na tuto metodu nedají dopustit a jiní ji odsuzují jako příliš drastickou pro dítě. Rozhodnutí je jen na vás, zda máte srdce na to ji aplikovat nebo raději vydržíte, až vás už dítě nebude tolik potřebovat a samo se naučí spát. Podle statistik prý po několika dnech pláče a křiku slaví 96 % rodičů úspěch. Otázkou zůstává, zda-li je to proto, že se dítě opravdu naučilo spát, nebo proto, že volání rodičů vzdalo s myšlenkou, že za ním stejně nikdo nepřijde.

Co je to Estivillova metoda?

„Maminky, moc prosím o vaši zkušenost s touto metodou. Je třeba tuto metodu používat na spaní i přes den nebo pouze na noc a přes den uspávat miminko pomocí chování tak, jak je zvyklé? Jaký je interval chození za miminkem? 1 minuta, 3, 5, a pak? Myslím, že mi malý neusne po 3 příchodu. Moc děkuji za vaše rady.

Celá tato metoda je podrobně popsána v knize Eduarda Estivilla, Dětská nespavost. Pro někoho je spásou, která pomohla ke spánku absolutnímu nespavci a pro jiné něčím, co pomalu hraničí s týráním. Pojďme se na kontroverzní metodu podívat trochu blíž.

Podle Estivilla je správné spaní návyk. Stejně, jako se dítě učí zacházet s ručičkama, polykat, lézt i chodit, musí se naučit i správně spát. Důsledkem špatného spaní jsou plačtivé děti, vznětlivé, závislé na rodiči a nedokáží být samy. Často se v noci budí, neumí usnout samy a spí málo. Unaveně a nevyspale se cítí i rodiče. Bývají víc podráždění a přetažení. Pokud se chcete dozvědět, jak se na to dívají některé maminky, můžete si projít diskuzi Estivillova metoda. Najdete tam různé názory i různá pro a proti.

“Ahoj, tak už jsem tu zase s dalším týdnem svého těhotenství, tentokrát už se čtvrtým. I nyní se můžete těšit nejen na informace o tom, co se děje v tuto dobu v ženském těle, ale i na to, jak tyhle chvíle prožívám já."

Zatímco v předchozích článcích, které se věnovaly prvním třem těhotenským týdnům (1. a 2. týden těhotenství, 3. týden těhotenství), jsem psala jen o hypotetickém těhotenství, tentokrát to bude jiné. Hodně jiné. Nyní totiž přišel čas, kdy se opravdu ukáže, zda nás s manželem bude na cestě za vlastním potomkem čekat další snažení, nebo zda se budeme společně radovat nad pozitivním těhotenským testem a jeho pověstnými dvěma čárkami, které jsou snem snad každé “snažilky”.

Musím říct, že si občas možná ani neuvědomuju, jak zásadní životní okamžik života právě prožíváme. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy se píšou důležité kapitoly našeho životního příběhu. Jsem strašně napnutá, zda se nám zadaří hned napoprvé, nebo zda si budeme muset nějakou dobu počkat. Emoce se mnou mlátí ze strany na stranu a já už se vidím v představách, kdy nakupuju růžovou nebo modrou výbavičku. A dost! To opravdu moc a moc předbíhám. Ale ruku na srdce - doufám, že i vy ostatní to máte (nebo jste měly) také tak. A ještě k jedné věci se vám musím přiznat: pozoruju se. Pořád. Hodně. V každém píchnutí v břiše hned hledám jasné příznaky svého těhotenství. Ale kamarádky mě uklidňují, že to měly úplně stejně a já vidím, že jsou stále normální. Tak budu doufat, že i já se časem vrátím do normálu.

Co se v tomto týdnu těhotenství reálně děje?

Ve třetím týdnu těhotenství u většiny žen proběhl důležitý okamžik - ovulace, tedy uvolnění zralého vajíčka. Pokud během plodných dnů opravdu došlo k oplodnění, začínají v těle nastávající maminky probíhat ohromné změny (samozřejmě neviditelné zrakem). V tomto týdnu vajíčko cca po pěti dnech doputuje do dělohy, kde se uhnízdí. Tento proces se označuje jako nidace (v českém prostředí  se používá spíše termín uhnízdění) a probíhá zhruba 7 - 12 dní po ovulaci. Chytré knížky upozorňují, že při tomto procesu mohou některé ženy krvácet (tzv. nidační krvácení) a někdy tento jev mohou dokonce zaměnit za menstruaci.

Uhnízdění je jednou z nejkritičtějších fází vývoje již oplodněného vajíčka. Údajně 30 až 60 % všech oplodněných vajíček zaniká pro poruchu vývoje anebo pro poruchu uhnízdění. Zaniklé, i když původně oplodněné vajíčko, je v termínu očekávané nebo o něco opožděné menstruace odplaveno s menstruační krví.

Čím víc se těhotenství blíží ke svému velkému finále (tedy k porodu), tím důležitější informací se stává umístění miminka v bříšku a jeho poloha v něm. Víte, jak můžete vy samy miminku pomoci s otočením? Existuje mnoho různých - normálních i bizarních metod.

Co jste možná nevěděly o porodu miminka koncem pánevním

V rychlosti si pro začátek připomeňme jen pár nejdůležitějších faktů o porodu koncem pánevním:

Nezapomínejme hlavně na to, že i miminko, které je uložené v bříšku v poloze koncem pánevním, je ve fyziologické poloze.  Při splnění několika podmínek je samozřejmě možné, aby proběhl vaginální (i přirozený) porod. I tak se ale mnoho maminek z důvodu neotočení miminka do správné polohy hlavou dolů trápí a snaží se najít cestu, jak miminku pomoct otočit se.

Další důležitou připomínkou je fakt, že miminko se do očekávané polohy hlavou dolů může otočit v podstatě kdykoliv, třeba i již při rozběhnutém porodu nebo pár minut před naplánovanou sekcí. Je tedy zbytečné dopředu podléhat panice, naopak tuto informaci berte s klidem a pořádně si promyslete různé možnosti, co se bude dít dál.

V Českém prostředí je samozřejmě mnohem jednodušší rodit miminko, které je otočeno "správně" - tedy hlavou dolů. Z tohoto důvodu se tak velká většina maminek, jejichž děti se nachází v poloze koncem pánevním, snaží dětem pomoci, aby se v bříšku otočily. 

Chystáte se letos na dovolenou bez partnera, pouze se svým potomkem? Pokud ano (případně váš partner) zaměřte svou pozornost mimo jiné na to, že policejní složky po vás mohou požadovat písemný souhlas druhého rodiče, kterým stvrzuje, že s vycestováním dítěte souhlasí. A zbystřete i v okamžiku, kdy svého potomka posíláte například s babičkou a dědečkem.

Podle Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v poslední době přibývá případů, kdy je po rodiči, který cestuje sám se svým nezletilým potomkem, vyžadováno potvrzení souhlasu druhého rodiče. Takovýto souhlas je běžně doporučován při cestování do arabských zemí nebo v zemích Latinské Ameriky. Podle Zdeňka Kapitána, ředitele Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, je ale počet případů v Schengenském prostoru rostoucí, zejména nyní v turistické sezóně. 

Ochrana před únosem

Primárním důvodem kontrol rodičů (případně jiných osob, se kterými dítě cestuje), kteří cestují sami se svými nezletilými dětmi je to, že státní složka chce ověřit, zda rodič dítě neunáší. Celý proces je tedy stavěn na ochraně zájmů dítěte a má předcházet právě únosům dětí, ať už jejich rodičem (například při rozvodovém řízení, nedohodě o opatrovnictví apod.) nebo jinou osobou. 

Raději na cestu přibalte i souhlas druhého rodiče

Nejlepší možnou cestou, jak se vyhnout nepříjemnostem, které by vás mohly čekat v kontextu výše napsaného, je jim předcházet. K ostatním dokladům (pas, občanský průkaz dítěte, vízum, je-li třeba) raději přibalte také Souhlas zákonného zástupce s vycestováním nezletilé osoby, jehož vzor najdete na stránkách Ministerstva zahraničí. Ideálně jej vyplňte v anglickém jazyce, případně v úředním jazyce země, do které se chystáte cestovat. Velmi důležité je také v dokumentu naprosto jasně popsat dítě (jméno, příjmení, RČ apod.) Podpis, který na něj umístí druhý rodič, který souhlas uděluje, nechte raději úředně ověřit u právníka nebo na poště. Jak doporučují na stránkách Ministerstva zahraničí - u hodně malých dětí raději připojte kopii rodného listu. 

„Mám nedonošeného syna, Vojtovu metodu mu neurolog doporučil už v porodnici a zrušil nám ji až začal lézt, zhruba v devíti měsících. U nás šlo spíše o prevenci, syn neměl žádnou vážnou diagnózu. Já na ni nedám dopustit, cvičili jsme opravdu poctivě a díky ní je Tomášek tam, kde je."

V dnešní době zná Vojtovu metodu asi každá maminka. Spousta z nich ji také musí doma pravidelně cvičit se svým miminkem. Cvičení vypadá složitě, ale chce to cvik. Většina rodičů ji bere jako trápení dítěte, protože děti při ní hodně křičí a pláčou, ale věřte, že samotné cvičení děti nebolí. Metoda má své opodstatnění a dítěti, které má nějaké problémy, může velmi pomoct.

„My cvičíme touto metodou už třetí měsíc. Malý měl problémy s tím, že dával hlavičku jen k jedné straně a hodně ji zakláněl. Teď už je to o dost lepší. Samozřejmě mi spousta lidí říká, že by se to zřejmě upravilo samo i bez cvičení, ale vím, že by do budoucna mohly být problémy s páteří, držením těla apod. Takže si myslím, že snad není co pokazit. Malému to pomohlo i s celkovým zklidněním, je i více spavý. Měl totiž jako diagnózu i celkový neklid a zvýšenou dráždivost. První dva měsíce opravdu nebyly lehké, řval nám třeba celou procházku. Teď už je většinou pohodové miminko. Někdy je teda o nervy, že celé cvičení provzteká a propláče, ale za chvilku na to zapomene. Tím, jak cvičíme už pár měsíců, tak už to není tak hrozné.”

Vojtovu metodu popsal Prof. Václav Vojta po dlouhodobém a systematickém zkoumání držení těla a pohybů dítěte. Pan Vojta byl uznávaný neurolog a dětský neurolog a působil v České republice a později v Německu. Ze začátku byla tato metoda vytvořena pro děti, ale úspěšně se aplikuje i na dospělé.

Princip Vojtovy metody

Základem této terapie je reflexní lokomoce. To znamená, že fyzioterapeut, později rodič, vyvíjí cílený tlak na určité body na těle a tento podnět vyvolá u miminka, dítěte, ale i dospělého automatickou a nevědomou pohybovou odpověď. Z výchozí polohy na břiše vede komplex reflexního plazení k určitému druhu plazivého pohybu a z výchozí polohy na zádech vede komplex reflexního otáčení přes bok do takzvaného pohybu na všech čtyřech.

Když se do rodiny narodí postižené dítě, je to velká zatěžkávací zkouška jak pro každého rodiče osobně, tak pro jejich vztah. Speciálně pedagogické centrum pomůže s diagnostikou a poradenstvím při vzdělávání postižených dětí, ale i třeba právě s problémy, které se z tohoto důvodu objeví přímo v rodinách.

Speciálně pedagogické centrum je školské poradenské zařízení, které je zakládáno při mateřských a základních školách pro děti s různými druhy postižení. V případě, že rodiče hledají odbornou pomoc, mohou se obrátit na speciálně pedagogické centrum určené pro autisty, hluchoslepé děti, děti s mentálním, fyzickým, sluchovým, zrakovým postižením, případně kombinovaným postižením, ale i pro děti s vadami řeči. Tato centra poskytují pomoc v rámci regionů, je tedy potřeba najít to konkrétní vhodné podle místa bydliště a druhu postižení.

„My jsme byli ve speciálně pedagogickém centru v Praze pro kombinované vady a byli velmi ochotní. Syn žádnou konkrétní diagnózu nemá, přesto nám asistenta pedagoga, hlavně na mé přání, doporučili. Skutečně se snažili pomoci.”

Existuje věkové omezení?

Zpravidla jsou tyto služby určené dětem ve věku 3-19 let, ale klienti mohou být i děti mladší, případně starší, nejdéle však do 26 let věku. Klienti jsou dále také rodiče a učitelé těchto dětí, kteří zde mohou najít odbornou, pedagogickou či psychologickou pomoc. Tyto služby jsou bezplatné a k objednání nepotřebujete žádné doporučení od lékaře.

„Řešíme nástup do školky, rozhodli jsme se pro speciální třídu s menším počtem dětí, která nám byla i doporučena. Trošku základních informací, kdybyste některá z Vás procházela podobnou situací. Přijetí do takové školky vyžaduje doporučení o integraci a žádost o asistentku, které vystavuje speciální pedagogické centrum. Doporučení je vystaveno po přijímacím vyšetření s podmínkou stát se klientem tohoto centra a pravidelně ho navštěvovat po dobu, co bude potřeba. Pro dětičky je to zábava, hrají si a zdokonalují se. Takže jsem i ráda, že tam budeme chodit a doufám, že získám i nějaké rady, jak pracovat a fungovat s naším dítkem.”

Seboroická dermatitida neboli také seborea je onemocnění kůže, které se objevuje nejen u miminek a malých dětí, ale setkat se s ní můžete i v dospělém věku. U novorozenců a miminek je však její výskyt nejčastější. 

Seboroická dermatitida se nejčastěji projevuje jako nažloutlá krusta na pokožce. Postihuje zejména oblast hlavičky (ve vláscích), případně se může rozšiřovat také na čelo, oční víčka a do oblasti obočí. Už ne tak rozšířený je její výskyt na jiných částech těla. O příčinách tohoto kožního onemocnění se toho příliš mnoho neví. Jako nejčastější důvod je udávaná nadměrná produkce mazových žláz. Více o onemocnění jako takovém se dozvíte na stránkách Modrého koníka ve wiki článku Seboroická dermatitida. 

Objevila jsem stroupky na hlavičce mého dítěte

V případě, že jste u svého miminka našly ve vláscích bíložluté až žlutohnědé mastné stroupky, které se odlupují (mohou vypadat jako lupy), může se jednat o seboreu. V některých případech se jednotlivé stroupky mohou slévat do jednoho a tvořit na hlavičce miminka krustičku. Jistě se jako každá maminka bojíte, aby miminko něco nebolelo. V případě seboroické dermatitidy nemusíte mít žádné obavy - toto onemocnění nebolí a ani není nijak nepříjemné. V nejhorším případě extrémního výsevu mohou dítě krustičky svědět, ale to je spíš vzácné.

Pokud jste ve vláscích vašeho miminka nalezly pár ložisek, nemusíte hned propadat panice. Seborea se v kojeneckém věku ve většině případů sama spraví. V okamžiku, kdy ale hlavičku dítěte pokrývá souvislá krustička, nebo jsou ložiska rozsáhlá, určitě doporučujeme navštívit pediatra. Ten vám s největší pravděpodobností doporučí návštěvu odborníka, případně poradí, jak seboreu efektivně léčit. Toto onemocnění se totiž rádo vrací a je-li rozsáhlé, je lepší bojovat s ním "pod dozorem".

Dá se s tím něco dělat?

V internetových diskuzích se čím dál častěji objevuje stravovací metoda nazvaná Baby-led-weaning, neboli "dítětem vedené odstavování".  Mnohé maminky si pokládají otázku, zda to opravdu funguje. A anglická porodní asistentka a zdravotní sestra Gill Rapley jim vzkazuje, že rozhodně ano. Byla to právě ona, kdo tuto metodu vymyslel a vydal k ní i stejnojmennou knihu, která je dnes známá po celém světě.

„Ahoj, ráda bych znala názor na BLW metodu, máte s ní zkušenost? Také by mě zajímalo, jak dáváte jídlo, když ještě nesedí, a přesto si má brát samo? Proč se má to jídlo nejdřív podusit? Chápu to u tvrdé zeleniny, ale přijde mi úplně jedno, jestli mixuju čerstvé jablko nebo podušené, “ zajímá se jedna z maminek v diskuzi Jaký máte názor na BLW metodu.

Co obnáší BLW metoda?

Hezky to shrnula uživatelka luvie z diskuze Baby led weaning aneb první příkrmy jinak: „Baby led weaning (BLW) je metoda postupného zavádění příkrmů, kdy dítě ve věku asi 6 měsíců nedostává kašičky, ale přímo kousky různého jídla, z nichž si samo vybere. Nejdříve bude jídlo pravděpodobně jen zkoumat a olizovat, postupně se naučí žužlat, kousat a polykat.

Svému dítěti jsem doposud občas dávala kousky intuitivně, začalo to tak, že mi sama kradla syrovou zeleninu při snídani, teď krásně užužlá kus okurky, sní kousek banánu. Kaše mi moc nejí, za dva měsíce přikrmovaní se stalo 4x, že snědla víc než dvě lžičky... Téměř vždy ale sotva ochutná a jídlo ze lžičky odmítá. Ale kousky zkouší s velkou chutí, i když toho taky mnoho zatím nesní. Uvažuju, že se se kašiček zbavíme navždy. Pro mě je stresující každý den vařit jak ďas a pak si to sama sníst.“

Dovolte dětem, ať rozhodují samy

Na narození vašeho děťátka jste se moc těšila. Měla jste připravené všechny věci, pokojíček, četla jste mnoho knih o tom, jak být dobrou mámou, jak se o miminko dobře starat. Pravděpodobně jste ale vůbec neměla chuť přemýšlet o tom, že až se stanete maminkou a váš muž tatínkem, stále budete také pár, který funguje i mimo rodičovství.

A určitě vás nenapadlo, jak strašná nechuť může přijít směrem k intimnímu životu, až budete balancovat mezi tím být mámou, ale také milenkou. Pokud si uvědomujete, že se o sex nechcete připravit, natož ho provozovat s nechutí a zaťatými zuby, zkuste se postupně naladit a váš milostný život zase oživit!

Na sex teď fakt nemyslím!

V diskuzi na koníku je několik stránek plných obav žen, které po narození dítěte nepřišly sexu na chuť. Nejste tedy rozhodně jediná.  Hlavně v prvních týdnech a měsících po narození miminka jsou všechny prožitky kolem miminka tak intenzivní, že na sex prostě nezbývá ani prostor, ani energie.  V prvních týdnech jste se učila kojit, možná jste si hojila rány, které vznikly při porodu. Samo o sobě rozbolavělé a zraněné tělo potřebovalo čas na to, aby se zregenerovalo. Mysl se pak musela smířit s tím, že se ve vašem životě stalo něco ohromného, radost se střídá s obavami. Jestli však tohle všechno něco převyšuje, pak je to nejpravděpodobněji touha po spánku.

Až opadne ten největší šok, vaše tělo se zahojí, kojení začne být nebolestivou a příjemnou samozřejmostí, věci “doma” se začínají dávat do pořádku. Vaše mysl se uvolní, ale jen pomalu začínáte mít v hlavě prostor i na něco jiného, než zajistit si stravu a nocleh pro sebe a miminko. Postupem času dokážete myslet i na to, že máte muže, který má také potřeby.

Až po delší době si uvědomíte, že jste vlastně kdysi měla ráda sex. Možná se připomenul váš muž sám. Nejhorší je, že na něj nemáte ani pomyšlení, ani energii. Zároveň si však uvědomujete, že odpírat si v parnerství vzájemnou intimitu určitě není to, co by vám prospělo. Za nechutí k sexu mohou být nejen hormony, které vaše tělo během začátků kojení produkuje, ale třeba také ještě nepřišla menstruace, v jejíž ovulační fázi chuť na sex přichází nejčastěji. Pokud jste si preventivně nechala nasadit hormonální antikoncepci, přičinu své nechuti na milování můžete hledat i tady. Touhu k sexu se svým mužem a obnovení tak společného lože se vším všudy ale můžete také stimulovat i drobnými praktickými cvičeními. Jak na to?

Fáze první - Chci spát, ne se milovat!

„Speciální potvrzení pro dyslektiky může dítěti ve škole výrazně pomoct. Není to tak, že by se potom na něm někdo vozil a posmíval, že je dyslektik. Učitelé mu musí poté vystavit individuální plán, dítě dochází do poradny, do dyslektického kroužku, má různé úlevy při diktátech a podobně.”

Přechod z předškolního vzdělávání na základní školu je pro dítě velká změna. Některé děti se s ní poperou bez problémů, ale některé dětí, i když to tak ve školce nevypadalo, začnou mít problémy s učením a škola se tak pro ně stane místo, kam chodí neradi, jsou ve stresu a každé ráno vymýšlí výmluvy, jak do ní nejít.

Co je to dyslexie?

Dyslexie je nejčastější specifická porucha učení. Jde o poruchu ovlivňující čtení a krátkodobou paměť, na těchto základech dále také psaní. Pro děti je to velmi nepříjemné, protože nestačí v těchto činnostech úrovni a tempu svých vrstevníků. Trpí proto pocity méněcennosti a mohou se kvůli tomu stát i terčem šikany (bohužel v některých případech i ze strany učitelů, kteří nerespektují, že dítě potřebuje jiný přístup a tím vlastně jeho problémy ještě zhoršují). Následně se mohou děti se specifickými poruchami učení uzavírat do sebe a tyto pocity a problémy si s sebou mnohdy nesou po celý svůj život.

Mezi další specifické poruchy učení patří dysgrafie (porucha projevující se v oblasti psaní), dysortografie (porucha v oblasti pravopisu) a dyskalkulie (porucha matematických schopností). Mezi méně časté patří dysmúzie (porucha v oblasti hudebních schopností), dyspinxie (projevující se nízkou úrovní kresby) a dyspraxie (ovlivňující špatnou obratnost).

„Syn dostal papír na specifickou poruchu učení a hyperaktivitu. Naše učitelka, která si na něj od začátku zasedla, to 'oslavila' tím, že mu dala dvojku. Takže chudák už tak zklamaný a dotčený, že ho paní učitelka neustále opravuje a děti se mu smějí, že neumí to a ono, teď ještě těžce nese, že dostal jako jeden z mála dvojku. Dohodla jsem okamžité přestoupení do jiné třídy, protože i psycholožka řekla, že syn účelně tuto učitelku bojkotuje a neprojevuje sebemenší snahu, což mu doma problém nedělá, když se s ním učím já nebo manžel.”

V dnešní době, kdy můžeme libovolně cestovat, stěhovat se a bydlet tam, kde se nám zlíbí, je čím dál více párů, kde má každý partner jinou národnost. Pokud se po nějaké době rozhodnou, že spolu chtějí žít a založit rodinu, stojí před nimi velká otázka. Jakým jazykem budeme mluvit na naše dítě? Časem se podobných otázek vynořuje čím dál více. 

Když je dítě vychováváno v dvojjazyčném a nebo i vícejazyčném prostředí, mluvíme o bilingvní výchově. Samotné dítě je poté nazýváno bilingvní, to znamená, že do budoucna bude mluvit více jazyky jako rodilý mluvčí, aniž by se je muselo učit ve škole.

Je to výhoda a nebo nevýhoda vychovávat dítě dvojjazyčně?

Může to s sebou nést i nějaké problémy? A opravdu bude mít oba, případně více jazyků, na úplně stejné úrovni? „Moje děti mluví třemi jazyky. Bez problémů přechází z jednoho jazyka do druhého a mluvená forma jazyka jim nedělá vůbec žádné problémy. Se mnou mluví jen česky, do budoucna čekám, že budou mít problém s gramatikou, protože čeština je těžký jazyk, ale mluvení jim jde dobře. S tátou mluví anglicky a ve škole a školce španělsky. Přesně ví, na koho a jakým jazykem mají mluvit a fakt se jim nestává, že by na mě mluvily jinak než česky. Já na ně mluvím pouze česky, protože moje jazykové znalosti ostatních jazyků nejsou dobré. Zároveň nechci, aby na ně mluvil česky manžel,  protože má přízvuk a problém s výslovností hlásek Ř, Č, Š. Pokud třeba mluvíme ve škole s paní učitelkou, tak ona na mě mluví španělsky, syn mi odpovídá v češtině, ale jí ve španělštině. Taktéž s manželem, my spolu mluvíme anglicky, ale děti mě odpovídají v češtině, ač se bavíme všichni anglicky. Dcera má 9 let a syn 4 roky. Do budoucna to pro ně vidím jako velkou výhodu.”

Kdy se jedná o bilingvní výchovu

Nejčastějším modelem, kdy dochází k vícejazyčné výchově je, že jsou rodiče rozdílné národnosti a každý mluví na dítě svým mateřským jazykem. Často také nastává situace, kdy jsou rodiče schopni komunikovat spolu pouze v angličtině, protože rodný jazyk toho druhého neovládají. Dítě je tedy vystaveno dvěma rodným jazykům rodičů a společné angličtině. Nebo jsou  rodiče rozdílné národnosti, například Angličan a Češka žijící ve Francii. Dítě se pak může učit jazyky třeba i tři.

Pro většinu lidí právě začíná to nejkrásnější roční období - léto. Teplé letní dny nás lákají ven, do přírody, do lesa, k vodě, na výlety... To s sebou však bohužel přináší i stinnou stránku věci v podobě zvýšené šance chycení klíštěte. Pojďme se podívat na příznaky a léčbu klíšťové encefalitidy. Jaká snížit riziko nakažení touto velice nepříjemnou chorobou?

Tahle malá a značně nesympatická zvířata jsou cizopasníci, kteří patří mezi roztoče a jsou nejčastějšími přenašeči onemocnění jak u zvířat, tak u lidí. Asi nejznámějším onemocněním přenášeném klíštětem v České republice je klíšťová encefalitida. Bohužel však rozhodně není jediné, čím vás může klíště nakazit. Mezi další nemoci, které tohle zákeřné zvíře přenáší, patří například i lymeská borrelióza, ehrlichióza, bartonellóza, babesióza či rickettsióza.

Jak se klíšťová encefalitida přenáší?

Klíšťová encefalitida je infekční onemocnění virového původu, které postihuje mozek a mozkové blány. Virus klíšťové encefalitidy je přenášen zejména klíšťaty (nakazit vás ale bohužel může i infikovaný komár nebo jiný bodavý hmyz) či požitím nedostatečně tepelně zpracovaného kravského, kozího nebo ovčího mléka pocházejícího od nakaženého zvířete.

Jak se klíšťová encefalitida projevuje?

První příznaky tohoto onemocnění se obvykle projevují za 7 - 14 dní od vstupu viru do organismu (ve většině případů tedy od zakousnutí se klíštěte). Někdy však inkubační doba může být delší (zdroje hovoří až o měsíci) a ve výjimečných případech může nemoc proběhnout i bezpříznakově.

"Jsem už dva a půl roku po kojení, kojila jsem jen šestinedělí a přesto se mi prsa i teď lehce plní mlékem a pak to bolí. Musím to vymačkat a pak je to zase ok. Je to normální?" Takto se ptají maminky v diskuzích. Na vině je hormon prolaktin. Co s tím?

Prolaktin je hormon, který je symbolem mateřství. Krom toho, že ze zcela neaktivní mléčné žlázy dokáže prolaktin vytvořit zdroj potravy pro právě narozené miminko, vytváří zároveň mezi maminkou a dítětem láskyplné pouto, které samotné kojení doplňuje. Co ale dělat, když se mateřského mléka nemůžete zbavit ani dlouhou dobu po ukončení kojení?

Jak vlastně kojení funguje?

Během těhotenství je vliv prolaktinu potlačen vyšší hladinou estrogenů, ale některé nastávající maminky zaznamenávají vytékání mateřského mléka z prsu již během těhotenství. Tento jev je v pořádku - prolaktin se v tomto případě snaží mléčnou žlázu připravit na období kojení. Jeho hlavním úkolem v našem těle je společně s oxytocinem stimulace tvorby mateřského mléka a tento proces se spouští ihned po porodu.

Krom toho, že díky prolaktinu máme po narození miminka pro novorozeně neomezené množství vynikající stravy na míru, prolaktin také ovlivňuje náš vztah k dítěti.

Spolu s oxytocinem pomáhá vytvářet vazbu na narozené miminko tak, že se do něj zamilujeme. Ale je to i hormon tzv. stresový - krom toho, že spouští produkci mateřského mléka, nám i pomáhá vyrovnat se stresem vzniklým během porodu a po něm, kdy se adaptujeme na roli maminky.

Základních novorozeneckých reflexů existuje asi několik desítek, standardně se uvádí cca 27–35. Z těch nejčastějších jsou to například hledací, sací, chodící, úchopový, Babinského nebo Moorův reflex. Ve všech případech jde o reflexy nepodmíněné. To znamená, že reakce na podnět jsou vždy stejné. Pozor právě na záměnu s podmíněnými reflexy, které dítě získává až v průběhu života.

Mezi nejčastější reflexy patří například:

Sací reflex

Díky tomuto reflexu se novorozenec přisaje na matčino prso a saje mléko, stejně jako saje všechno, co mu dáte do úst. Například dudlík nebo prst.

Tento reflex se objevuje do 4 měsíců věku dítěte.

Potíže

Chystáte se s dítětem poprvé do letadla? V každém případě byste měli mít zjištěné konkrétní informace o pravidlech cestování s dětmi u konkrétní letecké společnosti. My se dnes společně podíváme na trochu jinou přípravu - tu psychickou.

Než vyrazíte na letiště

Příprava by měla samozřejmě probíhat přiměřeně věku. S batolaty můžete denně pozorovat letadla na obloze, ukazovat obrázky v knížkách, zakomponovat je do pohádek. S předškolními dětmi se vrhněte například na vystřihovánky nebo malování. Starším dětem můžete na internetu například ukázat aplikaci, kde lze sledovat letový provoz nad Českou republikou a podívat se na detail jednotlivých letů, odkud letí, kam letí. Zkrátka a dobře - seznámit ratolest s tím, jak letadla fungují.

Není od věci také ukázat dětem, jak to funguje uvnitř letadla. Můžete si například hrát na cestujícího a letušku, a to ideálně se vším všudy. Vysvětlit, proč se musí sedět, z jakého důvodu se rozsvítí světýlko bezpečnostního pásu (a co se musí udělat), provést dítě bezpečnostními pokyny, přesně jako letuška. A také si vyměňte role, ať si to váš potomek sám vyzkouší. 

Zároveň také nezapomeňte na to, že cestovat letadlem nemusí být jen příjemné, ale můžete se setkat také s negativními pocity. Například v okamžiku vzletu a přistání. Děti by měly být připraveny na to, že dochází ke změnám tlaku a že můžou cítit tlak v uších. Dítě by mělo také vědět, co jsou to turbulence a samozřejmě to, že z nich nemusí mít strach. Dá se říct, že pokud je s "nebezpečím" seznámeno, lépe pak reaguje, pokud situace nastane. Dítě je klidnější, protože nastalá situace pro něj není něčím úplně neznámá a je už z domova seznámen s tím, co znamená a jak se v té situaci má chovat. 

V žádném případě děti nestrašte a pokuste se vyhnout tomu, aby (i kdyby ze srandy) to dělal kdokoli ve vašem okolí. Stejně tak se vyhněte ventilování svých strachů v jeho blízkosti. Jak je známo - děti jsou houby a nasají všechno, včetně negativním pocitů.

Ať už se vám narodí malý plešounek nebo miminko s pořádným hárem, jednou přijde doba, kdy bude potřeba vaše děťátko poprvé ostříhat. U každého dítěte to bude v jiné době, ale jako maminky si na tohle "poprvé" budete pamatovat moc dobře. Někdy se to neobejde bez dětských slziček, jindy je to zase naprostá pohodička. 

Pověry ohledně stříhání dětí

Možná už jste se setkaly s názorem, že by se děti do jednoho roku neměly stříhat. Vůbec. Údajně jim to totiž zkracuje život. Děti by se také neměly vodit na hřbitov, vy byste neměla mít doma kočárek před porodem, a vinou lidové pověrčivosti se staly černé kočky velmi neoblíbenými.

Je však jen na vás a vašem rozhodnutí, zda podobným věcem věříte, či zda se jimi budete řídit. "Já se přiznám, že jsem poměrně pověrčivá a i přesto jsem kočárek měla doma od 20. týdne těhotenství. Nic se nestalo. Samozřejmě. Můj prvorozený byl malý plešounek, a tak do roka rozhodně nebylo co stříhat, nicméně vím  jistě, že kdyby měl dlouhé vlasy a ty mu bránily ve výhledu, šly by nekompromisně dolů."

Rituál stříhání ve světě

První stříhání je v mnoha světových kulturách považováno za velký životní mezník, který mívá dokonce formu rituálu. V některých společenstvích je první stříhání spojeno dokonce s pojmenováním dítěte - tak velký význam je tomuto aktu přikládán. A jak to vypadá v konkrétních případech? 

Otěhotněla jste a přemýšlíte, kde přivedete své dítě na svět? Co vše byste měla vzít při výběru porodnice do úvahy? Existuje více kritérií, na které je potřeba brát zřetel. Zvažte svoje přání a potřeby, aby pak v den D proběhlo vše hladce a šťastně!

V České republice si v zásadě můžete sama vybrat, kde budete rodit. I tak se vám ale může stát, že nakonec skončíte někde zcela jinde, kde bude právě místo. Bohužel, porodnice se zavírají po celé republice a nové nevznikají. Přesto si musíte určité zařízení k porodu zvolit, už kvůli tomu, že zde budete absolvovat předporodní péči. 

Vybírejte včas

Porodnici si vybíráte poměrně záhy. Například v Praze je to již kolem 14. týdne těhotenství, kdy se těhotná žena musí dostavit na tzv. registraci k porodu. V některých exponovaných obdobích je zde dokonce těžké se do porodnice „dostat“ a je třeba volit nějakou jinou.

Každá porodnice má jinak určeno, do kdy je nutné se registrovat k porodu, v některých porodnicích naopak není vůbec nutné se předem nahlásit k porodu. Proto si tuto informaci raději vždy ověřte u vámi vybrané porodnice.

Dojezd do porodnice

Píší to všude. Zaručené tipy na otěhotnění. Počítání plodných dní, polykání tabletek, půst, koktejly nebo speciální milostné polohy. Když se konečně zadaří, opět jsou všude. Tipy, co jíst, aby miminko prospívalo a správně se vyvíjelo. Patří k nim řada minerálních látek, živin a vitamínů. Každý z nich ovlivňuje jiný mechanismus a dohromady tvoří důležitý souhrn živin pro ten malý dar života, který nosíte pod srdcem. Znáte je všechny? Začněme třeba jedním zajímavým vitamínem.

Řeč je o kyselině listové. Jde o vitamín rozpustný ve vodě, patřící do skupiny B-komplexu. Přispívá ke správné krvetvorbě, hojení ran a k normálnímu růstu a vývoji lidského plodu. Důležitost jejího podávání v období těhotenství je, že u plodu pomáhá dělení buněk, podporuje jeho růst a tvorbu tkání, hlavně v oblasti nervové soustavy. Právě její užívání snižuje riziko vrozených vývojových vad (rozštěpové vady v obličeji, různé typy kýl, postižení ledvin a jiných orgánů) plodu. Pomáhá také připravit dělohu pro nového obyvatele, dostatečně ji vyživit a zajistit tak budoucímu podnájemníkovi příjemných devět měsíců.

Hlídejte dostatečný příjem kyseliny listové

Kyselina listová se v těle přeměňuje na důležité látky, foláty. Bohužel, organismus téměř 50 % žen z genetických příčin nedokáže přeměnit dostatek kyseliny listové na tyto látky. Jejich nedostatečné množství v počátku těhotenství může způsobit spontánní potrat, rozštěp páteře či vrozenou srdeční vadu. V těhotenství je denní potřeba kyseliny listové 3–4krát vyšší než obvykle. Před otěhotněním to je 0,4 mg/den, poté 0,6-1 mg denně ve formě potravinových doplňků.  

Doporučuje se užívat již 2–3 měsíce před otěhotněním, aby se vytvořila dostatečná hladina v těle už pro první dny těhotenství, kdy se tvoří základy všech orgánů plodu a uzavírá nervová trubice, a dále po celou dobu těhotenství.

Zdroje kyseliny listové

Svačina by měla zahnat vlčí hlad mezi hlavními jídly a dodat tělu energii, potřebné vitamíny a živiny. U malých dětí to platí dvojnásobně. Objevování a pozorování světa je náročné a brzy při něm vyhládne. Jak by měla vypadat svačina, která nezaplácne žaludek a navnadí na další výpravu do světa?

Chléb náš vezdejší

Obligátní houska se salámem není zrovna dobrou volbou. Už jen výběr pečiva je tak rozmanitý, že vybrat to správné je mnohdy hotová věda. Pravidlo je jednoduché: vyvarujte se bílému pečivu a sáhněte po celozrnném a kváskovém. To bílé dodá tělu pouze energii, zatímco celozrnná varianta vlákninu, řadu vitaminů, minerálních látek a v neposlední řadě i dobře chutná a zasytí na delší dobu.

Proto je tak výhodné si péci vlastní pečivo. Budete mít přehled o použitých surovinách a jejich kvalitě. Do těsta navíc můžete přidat další oblíbené suroviny jako bylinky, sýr nebo sušená rajčata. Pod vašima rukama tak mohou vzniknout dalamánky, housky, rohlíky nebo třeba sluníčko či věneček. Vše záleží jen na vaší a dětské fantazii.

Kdo maže, ten jede

Už víte, čím naplníte housku nebo co namažete na chleba? V každé správné svačině by určitě neměly chybět bílkoviny, které představují důležitý stavební kámen pro svaly a tvorbu nových buněk. Může to být třeba kvalitní šunka, která obsahuje minimálně 92 % masa. Nebo čerstvé a tvrdé sýry. Ty navíc obsahují vápník, který podporuje růst kostí a zubů a vitamín D, který zlepšuje jeho vstřebávání.

Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roce jeho života bude bezesporu jídelní židlička. Využije opravdu snad každá maminka. Na trhu je velké množství možností a typů, které můžete zakoupit. Zajisté neprohloupíte ani s jedním typem, ale před koupí je dobré ujasnit si několik bodů a teprve poté vybírat.   

Vsadíme se, že nám dáte za pravdu, když řekneme, že s narozením dítěte se naprosto změní naše vnímání času. Všechno najednou letí tak nějak mnohem rychleji a tato rychlost je přímo úměrná počtu našich dětí. S prvním miminkem to ještě jde, ale jak přibývá členů rodiny, čas prostě letí jako splašený. Žena zdárně porodí a už je skoro čas začít vybírat spoustu věcí. Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roku jeho života bude bezesporu jídelní židlička. 

Kdy využijeme jídelní židličku?

V prvních měsících života, kdy miminko pije výhradně mléko , nepotřebujete v podstatě nic speciálního pro krmení miminka, ale s věkem, kdy se začínají zavádět první příkrmy, tuto vymoženost velmi oceníte. Podle posledních trendů se začíná s příkrmy u nekojených dětí po ukončeném 4. měsíci věku dítěte, u kojených dětí pak zpravidla po ukončeném 6. měsíci vývoje. Nicméně vy své dítě znáte nejlépe a tento velký mezník je opravdu potřeba načasovat tak, aby vyhovoval především konkrétnímu dítěti. Nicméně i tak bude doba plus minus stejná.

Maminka xsipm04 dodává: "Židličky se mohou používat až od okamžiku, kdy dítě začne samo sedět, do té doby se nemá posazovat. Je to většinou v té době, kdy dítě začíná lézt, u většiny miminek je to až po 6. měsíci věku. Do té doby doporučují krmit třeba v autosedačce, kde je miminko v klubíčku."

S prvními příkrmy nastane doba, kdy potřebujete mít volné obě ruce pro krmení dítěte, ideální je tedy začít krmit v jídelní židličce. Hodně maminek zpočátku (především, když dítě ještě neumí samo sedět) krmí v autosedačce (tzv. vajíčku) či v lehátku.

Zná to asi každý rodič. Večer uložíte děti k spánku a po špičkách se plížíte zpátky do obýváku. Hezky potichu, nenápadně a obezřetně stejně jako ninja na nebezpečné výpravě. Zdárně překonáte hrad z dřevěných kostek aniž byste ho shodily, pískací panenku u dveří, jejíž hlasité „mám tě ráda“ by dokázalo vzbudit celé sídliště a vyhnete se i pohozeným botám z procházky. A pak to přijde jeden nášlap na zapomenutou kostičku lega, mocné zaklení a následný křik z dětského pokoje „máááámíííí“. A je po klidu. Přitom stačí naučit své děti uklízet, přinejmenším po sobě.

Od kdy?

„Od roku prvního dítěte považuju za automatické, že si po sobě uklidí. V pěti letech je poměrně samostatný, že se umí obsloužit ohledně nachystání si jídla z ledničky a udělá si pití do skleničky. Ví, že si má po sobě uklidit do myčky popř. alespoň na linku. Začínám zkoušet jaká práce doma mu jde a co by ho bavilo, třeba prostíraní. Pak běžné věci jako udělat si hromádku věcí, kterou si vysvlíkne před koupáním, roztřídit to na špinavé a složit tričko a tepláčky na další den. Když něco rozlije tak je také schopen to po sobě uklidit. A dnes mě překvapil, když se sám od sebe postaral o dvouletou sestřičku, která se u snídaně celá zamazala, tak ji otřel utěrkou…“

Maminka chroustinka z diskuze Povinnosti dětí v domácnosti, od kdy a jaké?

Na začátek je nutné zmínit, že každé dítě je jiné. To, co zvládne sousedova tříletá Amálka, nemusí dát váš stejně starý Jiřík. Také záleží na poměrech v rodině. Někdo má rád naklizenou domácnost malým dětem navzdory, jinému nevadí sem tam pohozená ponožka nebo hračky po celém bytě. Je to zkrátka o nastavení priorit. Základní řád a smysl pro pořádek by ale mělo mít každé dítě. Usnadníte mu pozdější osamostatnění a budoucí partneři vašich dětí vám poděkují za dobře vychovanou dceru nebo syna. A v neposlední řadě to bude úleva i pro vás. Přece nebudete uklízet po dvacetiletém výrostkovi? Takže, jak a kde začít, aby to nebolelo ani vás ani malého pomocníka?

Zlehka

Téměř každá maminka, která radostně očekává narození miminka, se moc těší na pořizování výbavičky. Mezi nejčastěji nakupované věci bezesporu patří oblečení, postýlky, kočárek, plínky a samozřejmě také hračky.

Jen málokdo z nás počty nakoupených "blbinek" udrží v rozumné míře, a když se pak k námi nakoupeným hračkám připočítají ještě různé hračky, jež dostaneme pro miminko od rodinných příslušníků a našich známých, nastřádá se jich pořádná kupička. U některých pak dokonce velmi slušná kupa. Otázky ale zní: Opravdu to miminko potřebuje? Kolik hraček je tak akorát? K čemu hračky vlastně slouží?

Ještě než se dostaneme k odpovědím na výše položené otázky, pojďme se společně podívat na to, co a jak vlastně novorozenec (a později kojenec) vnímá. 

Smysly miminka

Novorozenec lidského druhu má hned po porodu funkčních všech pět smyslů - tedy zrak, sluch, čich, chuť i hmat. Bylo by však velice bláhové myslet si, že novorozeně vnímá svět naprosto stejně jako dospělí jedinci. Nejvíce patrné je to u zrakových podnětů - miminko vnímá především kontrastní a blízké předměty (vzdálené do cca 35 cm) - tato zóna je pro něj v tuto chvílí nejdůležitější. Vše potřebné (jako například tvář maminky i tatínka) se totiž nachází právě v této vzdálenosti. Proto se i doporučuje první hračky dávat maximálně do vzdálenosti 25 cm od očí dítěte. Z dělohy je miminko zvyklé na poměrně velký hluk, proto je sluch novorozence více vyvinutý než zrak. Zvukové podněty zajímají miminka již od prvních dnů života, proto bude mít větší zájem o hračky, které vydávají zajímavé (a v podstatě vlastně jakékoliv) zvuky. 

Jaké hračky zvolit pro nejmenší miminka?

Na tento pátek se těší ohromné množství dětí. Ptáte se proč? Odpověď je velice jednoduchá - končí školní rok 2017/2018 a začínají dětmi tolik očekávané prázdniny. Ještě před tím, než se vrata a dveře všech vzdělávacích ústavů v České republice na dva měsíce uzavřou, je potřeba dokončit formální stránku věci a rozdat vysvědčení.

Arch papíru o velikosti A4, který vypovídá o tom, jak se dětem letošní školní rok ve škole dařilo. Zatímco někteří rodiče se už předem dmou pýchou a všem v okolí se "chlubí" tím, jak nádherné vysvědčení jejich ratolest domů přinese, jiní o tomto tématu raději nehovoří. Tak to bohužel vždy bylo, je a bude. Na druhou stranu je nutno přiznat si fakt, že vysvědčení na konci školního roku by pro rodiče nemělo být žádným překvapením. Každý rodič má během školní docházky mnoho možností, jak se informovat o tom, zda se dítku ve škole daří či nikoliv. A pokud zjistí nějaké nesrovnalosti, je zapotřebí řešit je daleko dříve než koncem června.

Slavnostní chvíle

Předávání vysvědčení, a tím i ukončení daného školního roku je v systému českého školství chápáno jako slavnostní chvíle s patřičnou důležitostí. Děti se hezky a slavnostně obléknou, paní učitelka či pan učitel pronesou slavnostní řeč, ve které zhodnotí práci celé třídy, vyzdvihnou žáky, kterým se daný školní rok dařilo obzvláště  a poté už si děti přebírají svá vysvědčení. Hurá - konec školního roku je konečně opravdu zde.

Slavnost této chvíle ctí většinou žáci (či studenti), i rodiče. Všichni chápou, že skončila jedna etapa vzdělávání, aby mohla začít další, nová. Mnoho rodičů po celém světě tedy děti za vysvědčení odměňuje. Pod odměnou je možné představit si vlastně cokoliv, co danému dítku udělá radost a motivuje ho k práci v dalších školních letech. Je podle vás odměňování za vysvědčení správné? Na tuto otázku si budete muset s největší pravděpodobností odpovědět sami, ale většina odborníků se shoduje v tom, že nějaká odměna za vysvědčení je zcela na místě. Ale pozor, neměly byste odměňovat ani tak samotné známky, jako spíše snahu dítěte a jeho práci během celého školního roku.

Každé dítě je jiné a zatímco Anička Nováková má v 7. třídě samé jedničky bez toho, aniž by se musela nějak extra snažit, její kamarádka Maruška Ševců bude mít sice na vysvědčení dvě "trojky", které má ale vydřené, protože ještě v pololetí propadala z fyziky a matematiky. Poctivou prací si ale znalosti doplnila a její trojky na vysvědčení jsou tedy pro ni i její maminku velkým úspěchem. Určitě mi dáte za pravdu, že odměnu si zaslouží obě tyto dívky. Jaká odměna to bude, už ale záleží jen a jen na rodinách těchto dívek.

Termín porodu se blíží a stejně jako vaše očekávání a nervozita stoupají i teploty. Jak pečovat o miminko narozené do velkého tepla a jak se vyvarovat všem nesnázím, které slunce a horko mohou přinést, vám ráda, také jako maminka červencového miminka, poradím v následujícím článku.

Oblečení

Všeobecně u oblékání dětí platí, že by měly mít maximálně o jednu vrstvu navíc, než my dospělí, v létě i v zimě. Novorozeným miminkům se teprve termoregulace vyvíjí, ale stejně tak, jako se asi budete obávat, že je miminku zima, mu ve vysokých teplotách může být i horko a přehřívat se.

Mnohá doporučení z porodnic a knih zní, že novorozené miminko má mít čepičku a mnohdy také rukavičky. Ve velkém teplu to ale neplatí, dbejte pouze na stín a miminko mnoho neoblékejte. Pokud jsou extrémní teploty přes 30 °C, nebojte se mít miminko jen v bodýčku, bude mu příjemně.

Místa, která má miminko nezakrytá, můžete mazat opalovacím krémem s co nejsilnějším faktorem. Vybírejte opalovací krém určený pro nejmenší děti, k sehnání bude v lékárně.

Jestli přecházíte z venku dovnitř, kde máte chladněji a sama to na sobě cítíte, miminko přikrývejte lehkou dekou či mu dejte ponožtičky nebo delší kalhotky.

Většina maminek se moc těší na chvíli, kdy konečně porodí své vytoužené miminko a všechny chvíle, které následují potom, si představuje v těch nejrůžovějších barvách. Nicméně život šestinedělky je poměrně náročný (spousta žen dokonce tvrdí, že je to období mnohem náročnější než celé těhotenství).

Jednou ze zatěžkávacích zkoušek pro novopečenou maminku je kojení - především pro prvorodičky, které v podstatě nemají žádnou představu, co to vlastně obnáší. Každá žena, která plánuje kojit, by si proto měla předem o kojení něco nastudovat a být připravená na různé problematické situace, které se (nejen) v počátcích kojení mohou vyskytnout. Samozřejmě je zbytečné malovat čerta na zeď - víra v to, že žena bude moc bez problémů kojit, je velice důležitá. Ale víte, jak se říká - "připraveným prostě štěstí přeje".

Velká část kojících žen se během doby, kdy kojí, někdy setká s bolavými bradavkami. Je to sice nepříjemná situace, ale rozhodně se nejedná o neřešitelný problém, a my si teď povíme, jak tento zádrhel překonat. Nebojte se, řešení je tu vždy.

V první řadě je potřeba si uvědomit, že kojení je pro ženina prsa něčím novým, nač je potřeba si chvíli zvyknout. Pokud bolí bradavky hned na počátku kojení, je to způsobeno s největší pravděpodobností špatnou technikou kojení (miminko je špatně přisáté) či špatným přiložením. V tomto případě je nejjednodušším řešením kontaktovat kvalitní laktační poradkyni (zde pozor, určitě doporučuji vyhledávat mezi certifikovanými laktačními poradkyněmi), která problém identifikuje a pomůže s jeho nápravou.

Desatero pro to, aby bradavky nebolely:

1) Po kojení se nedoporučuje prsa omývat vodou - nejlepší je nechat prsa po kojení nějakou dobu větrat na vzduchu (samozřejmě v rámci rozumných možností - pokud jste právě dokojila v parku či na autobusové zastávce, nebude to jistě to pravé ořechové).

 „Třicítky jsou tu a já jsem z toho hotová. Doma se nudím, ale venku je to šílený. Ve stínu to je paráda, ale na sluníčku se to nedá. Jsem v pátém měsíci těhotenství a nevím, co budu dělat v červenci a srpnu. Co vám pomáhá? Meloun, zmrzlina a dost pití? Máte nějaké osvědčené tipy?“ ptá se jedna z maminek v diskuzi na koníku.

Opalování a solárium

 „Jsem v 17. týdnu těhotenství. Minulý týden jsem se asi dvě hodiny vyloženě slunila na sluníčku. Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, jestli to náhodou nemůže miminku uškodit,“ svěřuje se jedna z maminek. Jak to tedy s opalováním v těhotenství je?

Mít atraktivní opálení i v šestinedělí není zase tak těžké. Zvláště teď v létě. Spolu se slunečními paprsky přijímá naše tělo také vitamín D. Ten je důležitý zejména pro vstřebávání vápníku a tedy i zdravé kosti. V těhotenství si ale na slunce dávejte pozor a nevystavujte se mu delší dobu, než je nutné. Kůže nastávající maminky je citlivější a mnohem snadněji se spálí. Také má sklon k tvorbě tmavých plošných pigmentových skvrn. A v neposlední řadě  UV záření slunečního svitu snižuje hladinu kyseliny listové v organismu, která je důležitá pro zdárný vývoj míchy a mozku dítěte.

„Ptala jsem se na to doktorky. Záměrné opalování v těhotenství není zrovna dobrá volba. Zvyšuje se tak tělesná teplota, takže i teplota plodu, který se přehřívá. Dlouhodobější vystavování bříška vysokým teplotám může mít za následek až poškození mozku,“ píše jedna z maminek k tomuto tématu v diskuzi Solárium a opalování v těhotenství.

Jak už bylo řečeno, slunce není vyložený nepřítel, ale raději se před odchodem z domu vybavte. Základem je namazání krémem s UV filtrem minimálně 30, mít pokrývku hlavy, sluneční brýle a hlavně láhev s vodou. Nechat se šimrat slunečními paprsky po tváři je sice příjemné, ale pamatujte, že všeho moc škodí. A stejné to je i se soláriem. Kromě toho pobyt v soláriu vyžaduje pozici v leže, která není pro ženu v třetím trimestru těhotenství vhodná. Mohl by se objevit syndrom dolní duté žíly.

Máte mléka tolik, že musíte odstříkávat a vylévat mléko do dřezu je pro vás zbytečným plýtváním? Nebo jste možná šťastná žena a máte možnost své miminko přenechat paní hlídání, která ho napojí z lahvičky naplněné vaším mlékem? Poradíme vám, jak mléko skladovat bezpečně i prakticky.

Mlíčko můžete skladovat v nádobách ze skla nebo plastu, které lze dobře uzavřít víčkem. Pokud sáhnete po těch z plastu, raději vybírejte ty, které jsou k tomu speciálně určené. Některé plasty totiž při mražení uvolňovat látky, které jsou pro kojence nevhodné. Lahvičky vždy sterilizujte. Jednoduchým způsobem je lahvičky, ale můžete přidat třeba i dudlíky, narovnat do hrnce, zalít vodou a přivést k varu na 5-10 minut. 

Krátkodobé skladování mléka

• Pokud chcete mléko použít k příštímu kojení, můžete ho nechat při pokojové teplotě (tj. do 25 °C) tři až čtyři hodiny. Později je třeba ho uložit do lednice, ne do dveří, kde je teplota nejméně stabilní, a následně před podáním ohřát.
• Výrobci lahví a dětských potřeb vhodné skleněné a plastové nádobky často prodávají ve velmi praktických tvarech, které se dobře skladují.
• Nádobky vždy uzavřete, mléko má tendenci nabírat pachy z okolí a tím se mění jeho chuť.
• V lednici méko vydrží 24 - 48 hodin.

Dlouhodobé skladování mléka

Pokud máte přebytky které chcete uchovat na delší čas - pro případ, že se někdy nebude mléka dostávat nebo budete muset odejít a miminko nechat někomu na hlídání, můžete mateřské mléko zamrazit.

Čekáte devět měsíců. Nyní je to už téměř tady, vaše miminko bude brzy na světe. Je pravděpodobné, že postýlka už stojí, oblečky jsou vyprané a vyžehlené a všechny další potřeby jsou po ruce, ale je ještě několik věcí, které vám ještě zbývá udělat.

PRO DÍTĚ

1. Napište pro své dítě dopis. Popište, jak se na něj těšíte a co se vám honí hlavou. Pro vás bude tenhle dopis milou připomínkou vašeho nadšeného očekávání a pro děťátko milá pozornost od maminky, až si ho jednou samo přečte.
2. Přihlaste se k dětskému pediatrovi. Poptejte se ve svém okolí na reference.
3. Namontujte autosedačku. Jak jinak byste svůj uzlíček radosti dovezli domů?

PRO SEBE

4. Pořiďte si kojicí podprsenku. Ne, nebude to sranda, ale budete ji určitě potřebovat.
5. Dopřejte si manikúru. Vaše ruce budou nyní na každé fotce při držení miminka, tak ať vypadají dobře.
6. Zdřímněte si. Je pravděpodobné, že se vám to na delší dobu nepodaří, takže si odpočinete, dokud můžete.
7. Zabalte si tašku do nemocnice. Ujistěte se, že máte vše připravené (včetně nějakého pohodlného pyžama - věřte nám, bude se vám skvěle hodit).

PRO DOMOV