„Tento týden nás čeká návštěva v psychologicko-pedagogické poradně ohledně případného školního odkladu (syn se narodil  v létě). Co nás čeká? Jak to probíhá? Na co se připravit? Nějaké tipy? Rady? Cokoliv... díky.“

Návštěva pedagogicko-psychologické poradny (PPP) je pro mnoho rodičů nutným zlem, ze kterého mají už předem obavy nebo mu nevěří. Je to ovšem zcela zbytečný strach. Pracovníci v poradně tam nejsou proto, aby někomu škodili. Naopak. Mají pomáhat s rozhodnutím ve chvílích, kdy si rodiče nejsou jistí a potřebují odbornou radu týkající se zejména školní zralosti a nástupu do první třídy. Jaké jsou nejčastější důvody pro návštěvu pedagogicko-psychologické poradny? Co potřebujete s sebou? A jak návštěva probíhá?

Proč pedagogicko-psychologická poradna?

Poradny tohoto zaměření najdeme prakticky po celé republice. Bývají umístěné v každém větším městě a zřizuje je kraj. Většina služeb je bezplatná, tudíž se otevírají i lidem, kteří potřebují pomoc, ale nemají tolik financí. Záleží ovšem na tom, zda máte v plánu navštívit zařízení ve své spádové oblasti nebo se chcete objednat jinde.

„Pracuju jako učitelka, takže děti do PPP posílám poměrně často. PPP opravdu mají spádové oblasti a k návštěvě je dobré, někdy i nutné, mít doporučení od třídního učitele, k návštěvě v poradně ještě doporučuji vzít i školní sešity. Některé poradny, pokud do nich dítě spádově nespadá, vyžadují tuto návštěvu zaplatit,“ píše jedna z maminek v diskuzi o pedagogicko-psychologické poradně.

Zpravidla poskytují služby dětem od předškolního věku až po vysokoškoláky a spolupracují i s rodiči a učiteli. Nabízí celou řadu preventivních programů, školí učitele. Tvoří postupy, jak předcházet šikaně, pomáhají ji diagnostikovat, pokud se objeví a podílí se i na jejím odstranění. Nezletilé dítě musí objednat rodič, dospělé už přijde samo. Rodiče se mohou objednat i bez doporučení.

 ▪ kdy začít    ▪ jak začít   ▪ vhodné suroviny      ▪ BLW       ▪ alergie

Milé maminky, nejprve bych se vám ráda představila, jmenuji se Michaela a jsem maminka   ,,začátečnice".  Poprvé  jsem tady na Modrého koníka zavítala v prosinci  2017, to jsem už třetí měsíc nosila pod srdíčkem našeho broučka. Ovšem aktivní jsem tady teprve pár měsíců. Ráda si zde pročítám vaše příběhy, zajímavé diskuze a také v neposlední řadě čerpám užitečné informace. Chtěla bych také přidat ruku k dílu a proto jsem se rozhodla sepsat tento článek. Nepřicházím s ničím převratným, jedná se vlastně o takové shrnutí v kostce mých poznámek, které se týkají doporučení při zavádění příkrmů. Čerpala jsem zejména z odborných zdrojů a také ze zkušeností ostatních maminek. Maminkám, které budou s příkrmy začínat, bych chtěla tímto ušetřit spousty času s dohledáváním základních informací. Sama jsem v tom nepřeberném množství informací ztrácela, v mnohém se údaje rozcházely, až  mi z toho šla hlava kolem. Netušila jsem, jakým stylem drobečkovi příkrmy podávat, kdy kterou potravinu mu můžu do jídelníčku zařadit, jaký je nejvhodnější způsob úpravy surovin aj. Pokud maminky tápete stejně jako já v začátcích, tak vzhůru do čtení!

• Kdy začít zavádět příkrmy?

Všeobecně se doporučuje začít u kojených dobře prospívajících dětí v ukončených šesti měsících. U nekojených dětí pak od ukončeného čtvrtého měsíce. Každé děťátko je však jiné a neznamená, že úderem  ukončeného 6.tého/4.tého měsíce je děťátko připraveno začít jíst. Sledujte svoje děťátko, jeho reakce, zájem, schopnosti, ne hodiny, kalendáře a seznamy přikázaných a zakázaných jídel Jak poznáme, že je na čase začít se zaváděním příkrmů? Můžou nám pomoci tyto signály:

Když děťátko projevuje velkou touhu po jídle např. natahuje se po něm, napodobuje po nás přežvykování... můžeme začít přikrmovat o pár dní dříve týden- 2 týdny

Pokud kojené děťátko neprospívá, či prospívá pomaleji. Poraďte se ale nejdříve se svým pediatrem. Zejména u kojených dětí může váha stagnovat a nemusí to nutně znamenat, že děťátko neprospívá. Bere se pak v potaz více faktorů, např. jestli děťátko roste do délky, i když nepřibírá, či přibírá minimálně.

Asi před čtrnácti dny, jsem si objednávala nové návleky na mop, při té příležitosti jsem si do košíku přihodila i onen zde opěvovaný fialový hadřík. Do té doby jsem odolávala a byla dost skeptická. Když jsem si pořídila parní mop, byla jsem dost zklamaná, nějak jsme se prostě nezkamarádili, nevyhovuje mi. Použila jsem ho asi 5x a vrátila se ke klasice. Od té doby stojí v rohu a jen se na něj práší. Pokud máte zájem ho adoptovat klidně se ozvěte.

Balík přišel, návleky jsou již v plném pracovním nasazení a hadřík si vesele spinkal v poličce.

Dnes jsem se tedy rozhodla, že mu dám šanci. Vybalila jsem ho a doufala, že to nebude takový ten co se strašně chytá na ruce, mám ruce dost suché a takové ty chytlavé hadry přímo nesnáším.  Ale dobrý, materiál příjemný. Tak jo jdem na to.  Hadřík jsem namočila, vyždímala a rozhodla se, že ho vyzkouším na vodovodní baterii. Přetřu a.... Čumí jak puk. Takhle naleštit vodovodní baterii se mi snad nikdy nepovedlo. To jako vážně?? 

Super, tak tohle by šlo. Zkusím dlaždičky. Nemám ráda mytí dlaždiček. Nesnášim mytí dlaždiček.  Šup hadrem sem, šup hadrem tam. Co to jako je? Jak je to možný?  Jak je možný, že doteď jsem na dlaždičkách vždycky málem nechala ruce a nějaký fialový hadr je s nima hotový raz dva?  V tom musejí být nějaký kouzla a čáry. Však počkej, na mě si nepřijdeš.

Pokus č.3.  Dlaždičky u vany. Ty jsou vždycky nejhorší, zaprasený. Od všeho a od všech. Noční můra.  Tak jo, jdem na to. Vyprat, vyždímat. Doleva, doprava, nahoru, dolů a milé dlaždice se na mě smějí a blýskají se jako nové. Tak fajn, asi je ten fialový hadr fakt zázrak.  Douklízím celou koupelnu, přičemž Vileda zázrak nedám z ruky.

A výsledek?  Místo asi 3 hodin, které mi koupelna normálně zabere, než všechno poumývám, postírám, naleštím, mi to dneska trvalo cca 1,5h  a vše září jak nové. Manžel je v údivu, protože já přeci nesnáším mytí dlaždic. Ano milý muži, nesnáším. Tedy do dneška jsem nesnášela. Poslední poznatek je, že jeden fialový hadřík je málo. Potřebuji jich víc a ještě víc. 😀