Víte, že úklid má svá pravidla a někdy se dopouštíme chyb? I když se nám zdá, že o této rutinní a neoblíbené činnosti víme vše. Zaběhnutá praxe, kterou kopírujeme od maminky, ale nemusí být efektivní.

V českých domácnostech je zažitá představa: čím větší množství čisticích přípravků, tím lépe. To je omyl! Příliš chemikálií nám škodí, navíc se může poškodit povrch materiálů.

Velkým nešvarem je použití známého přípravku Jar na vytírání podlahovin, stírání nábytku. Ten je určen pouze na mytí nádobí, dřevěné povrchy totiž odmastí, poškodí a konkrétně podlaha se nám pod nohama lepí a postupně ničí její povrch.

Špatně zacházíme i s leštěnkami: chybně je stříkáme několikrát za sebou rovnou na povrch, čímž se tvoří další a další vrstvy. Stačí jemně nanést na hadřík a pečlivě materiál ošetřit.

Pravidla správného úklidu:

• při úklidu postupujeme systematicky. V rodinném domě je to směrem odshora dolů. V jednotlivých místnostech po směru hodinových ručiček. Začínáme vždy koupelnou a toaletou
• máme-li v ruce během úklidu jeden hadřík, může se případná bakterie přenést po celé domácnosti. Odborníci doporučují zakoupit mikrovláknové utěrky, minimálně ve čtyřech barvách, a používat je na zvolený prostor v domácnosti (rozlišujeme čtyři barevné zóny - červená, zelená, žlutá a modrá)
• podlahové plochy vždy čistíme naposledy a před závěrečným vytíráním je pečlivě vysajeme. Na stírání podlahovin používáme mopy s teleskopickou tyčí s návlekem z mikrovlákna. Vytíráme vhodným přípravkem rozpuštěným ve vlažné vodě

Otázku jak odstavit dítě potkávám na maminkovských webech tak často, že jsme se rozhodla nasat tento článek - asi i proto, abych nemusela odpověď vvždy znovu vypisovat. Ale asi bych měla začít úplně od začátku.

V listopadu 2015 se nám narodil náš první syn. Porod byl rychlý a bezproblémový, i když byl vyvolávaný. Navíc v době, kdy se malovalo v Podolí a Motolské šestinedělí praskalo ve švech. I to se asi podepsalo na tom, že když jsme po čtyřech dnech odcházeli z porodnice, syn byl převážně na příkrmu. I když v porodnii jsem vzorně krmila po prstě, abych kojení nezkazila, doma jsem na shánění stříkaček neměla náladu a malý dostal svou první lahev. I když jsem měla pocit, že z prsou neteče vůbec nic, poctivě jsem přikládala... a malý měl zjevně jiný názor než já i váha.

Jeden z největších objevů těch dní mi předala moje maminka "prostě si ho vem do potele a takle přilož k prsu, budete to mít oba pohodlnější." Jelikož jsem tou dobou ještě skoro nemohla sedět, byl objev kojení vleže skutečným objevem Ameriky. Strávili jsme tak prakticky zbytek šestinedělí - malej se asi po třech dnech doma rozhod, že příkrm už nechce a prostě prso nedá z tlamičky. 

Kombinací živé a mechanické odsávačky jsme produkci mléka nakonec dostali na velmi uspokojvou míru a nedospotřebovali ani tu první pixlu příkrmu.

Malej byl opravdu kozomil - prso neodmítl snad nikdy a především v polospánku to byl veliký dravec, který měl prso i místo dudlíku... a tak všeobecně pro kontrolu, že máma je pořád tady a nikam nezmizela.

Mělo to ovšem i svou stinnou stránku: malý preferoval prso před čímkoli jiným a příkrmům nikdy moc nedal. Z toho důvodu mi bylo odstavení doporučováno už od přibližně roka. To se ale zas nehtělo mě - prostě jsme mu prso nemohla vzít.

"Indiánskou metodu jsem zkoušela už v osmnácti měsících, protože bylo teplo a ona byla pořád nahá, přišlo mi to jako ideální příležitost. Nezdařilo se. Druhý pokus přišel ve dvou letech a dvou měsících a bylo to úplně jiné..."

Teplé dny jsou ideální příležitost k tomu, zkusit začít dítě zbavovat plenek. Metod, jak k úplnému odplenkování dojít, je několik. Každá maminka si může vybrat tu, která nejvíc vyhovuje hlavně rodinnému životnímu stylu a dennímu programu. Indiánská metoda je i u nás známá a využívaná a některé maminky na ní nedají dopustit.

V čem indiánská metoda spočívá? V porozumění.

Tato metoda zbavení se plenek a naučení se na nočník opravdu pochází od indiánských kmenů a je podrobně popsána v knize Harveyho Karpa. Indiáni obvykle žádnou formu plenek pro samostatně běhající děti nepoužívali, děti prostě vykonávaly potřebu, kudy chodily. V době, kdy dětem bylo kolem dvou let, začínali starší obyvatelé kmene s hygienickou osvětou, kdy malému indiánovi sdělili, že potřeba se vykonává jen na určitém místě. Ve věku kolem 24 měsíců má totiž dítě natolik vyzrálou nervovou soustavu, aby svou potřebu dokázalo udržet tak dlouho, než najde nočník. Rovněž je už schopné pochopit, proč se je nutné chodit na nočník či záchod.

Jak poznáte, že je dítko na odplenkování zralé?

Kolem druhého roku života dítěte už je dítě natolik chytré, že dokáže i bez nátlaku pochopit, jak to s tím čůráním a kakáním je. Poznáte to i tak, že množství počůraných plen se zmenšuje, dítě čůrá méně, ale větší množství, což je známka toho, že močí vědomě. Když vykonává velkou potřebu, poodejde od společnosti nebo se někde schová, aby mělo klid. I to je známka toho, že je zralé.

Ahoj vsetsky maminky, predem me omluvte za diakritiku a take, ze jsem si dovolila tuto zpravu prekopirovat. 🤭 Zpravu, kterou jsem jedne mamince poslala. Protoze si neskutecne vazim vasi pomoci, od lidi co neznam. At uz jde o vybavení tak celkove příběhy od Vas vsech, kteří mi kazdy den davaji nadeji, odvahu ze v tom nejsem sama i pres to, ze bolest v mem srdicku a bohuzel dost matne vyhlidky přetrvávají.😞😞 Tedy Vam sdílím svuj pribeh ve zkratce, aby jste meli vubec tuseni, komu vlastne pisete a podporujete:

cekam holcicku v unoru 2019, ja a muj pribeh je dost na dlouhe vyprávění, mela jsem partnera 7let, nasla si hezkou praci odstehovala se do Prahy ze severu Cech🌸 jelikoz nemam rodinu, mam tedy jen maminku, ktera bydli v Ústeckém kraji ale po vazne nehodě je z ni ležák, tak jsem nikdy moc nesetrila penizepro sebe, vzdy kdyz jsem vydelala neco navic, tak jsem penize dala mamce na přístroje, na léčbu tak, aby tu byla snami co nejdéle. Sama sem pak v 19. Letech prodelala véke změny na děložního cipku a podstoupila jsem 4 operace. Po dlouhem snažení o miminko cca 5let na doporučení lékařů jsem chodila do centra asistovane reprodukce do Motola. Jelikoz jsem byla mlada tak jsem netlacila tolik na pilu a tim pádem to s partnerem nevyslo. Odstehovala jsem se od nej. Po 7 letech, nasla si najem v Praze a veškeré sve úspory dala do najmu vybavení bytu a tak.✊🙂 Netrvalo dlouho a poznala jsem Tomase( otce ditete), on se tak snazil aby me získal, ja jsem celkove trosku bala zase s nekym zit, na nekoho se vázat. 😞🙏Uz od zacatku působil na vsetsky jako velice sympaticky clovek bez chyby, byl prvoligový hráč a penize si sporem videlal moc hezke, postavil dum, je to veselý clovek, bohuzel ale sobec. Ja stale bydlela ve svem a on na me zacal nalehat, ze by semnou chtel zit, ze postavil ten dum pro rodinu. Ja jsem ale rekla, ze je stale brzy se stehovat do jeho domu a pokud chce rodinu, ze to muzeme zkusit, ze tomu dam volny prubeh( verila jsem svym 7letum beznadejneho snažení). Jenze, netrvalo mesic, dva a ja jsem zjistila ze jsem v jinem stavu. Mela jsem ohromnou radost a Tomas take. Jen me kvuli krvaceni a předešlým zdravotním stavu poslali hned na ryzikove. Jelikoz jsem pracovala jako kadernice pro jedno “nejmenované” kadernictvi sefova si krátila Dane uznávala nam minimální plat. Ja predtim, kdyz jsem pracovala tak to slo a fakt, kdyz jsem tahla tak sem utahla sebe a byt a tak. Jen ted na neschopence mi prislo 5000, z minimálního platu a ted uz 3 mesice nic. No nic. Tomas s ohledem na muj plat a zdravi me přesvědčil o tom, ze se nastěhuji k nemu a budeme zit jako rodina.💋🌸Váhala jsem a bala se ale prestehovala se a prožila s nim nadherne dva mesice co me držel na rukou, tesil se na me i na mimi.🤰🏻 Ve 3mesici tehotenstvi jsem sla na kontrolu, zjistili ze je vse v poradku a tak jsem sla domu. Vecer s Tomasem sem se lehce pohadala ale ne nic zleho, vlastne poprve v zivote vypenil za to, ze jsem vzala jeho telefon a přinesla mu ho. Rano kdyz jsme vstala mi rekl ze si musime promluvit.😞😞 Tekl mi, ze neni stastnej a ze dite neni z lasky a ze si ho mam nechat vzit. Ze nad tim posledni dobou premyslel, ze se snazil ale ze to nejde. Je. Mi to oznámil az na konci 3mesice náhle. Tak jsem zacala strasne plakat jak to muze rict, a on to stale opakoval ze semnou nechce byt a ze jestli si dite necham ze jsem hloupa. Zacal me strasne urazet, tak jako nikdo jiny, nikdy...😪druhy den me Odvezl pred nemocnici a tam mi rekl at si to nejak zaridim, ja sem byla zoufala plakala jsem a prosila ho tam pred lidma at to nedela, ze to po me nemuze chtit, ze udelam cokoliv, ze dite vychovam sama. Neverila jsem, ze tohle je muj Tomas, vo ten zvrat, jeste vcera bylo vse v poradku.Jenze on mi rekl ze to sama nezvladnu, ze nejsem dost silny clovek na to vychovavat dite at jdu a domluvim si potrat treba na cerno,ze je mu to jedno. Tak to uz mi vyplenili nervy. On dite vzdy chtel a takto si to naplánoval, Jenze nechtel me a v tu dobu mi to doslo, ze ja mam pouze sloužit jako inkubátor, proto cekal az do 3 mesice kdy bude nemožný potrat. Me tim psychicky zlikviduje a ja odejdu bez pevne půdy pod nohama jako matka samozivitelka bez jakýchkoliv podminek se o dite postarat sama😞 A ja na posledni chvilku, pustila bydleni zila s nim, nenasetrila s neschopenky a stala se na nem uplne zavysla.Tak jsem mu rekla v zoufalství a v bolesti ze za tohle uz svoje dite nikdy neuvidi ze se o to postaram. Tedy me pred nemocnici vykopl, odjel a od te doby jsem ho nevidela. Sla jsem k doktorovi a Ten mi rekl ze na potrat je pozde ze zacinam 4mesic. Takze jsem to Tomasovi napsala a on mi rekl ze za to ze jsem mu vyhrozovala, at si zbalim sve kramy a vypadnu z baraku a at si tam treba chcipnu. Takze jsem pobalila u nej doma par osobních veci. Odjela k segre ktera je o nekolik let mladsi a studuje a tam se psychicky zhroutila. Po dvou dnech na kapacce coz bylo v patek rano me pustili domu. V sobotu rano mi prisla sms od Tomase ze mu vykradli barak ze je tam skoda 200 000 a ze se pachatel dostal klíčema a ze jedinej kdo ma klice jsem ja tak komu sem to dala na starost😡😞😪. Jenze ja sem nebyla niceho takoveho schopna,takze ted litam po vyslechach. Jsem na neschopence kvuli diteti. Ujali se me dva kamaradi co je znam leta, bydlim ted u nich na gauci a snazim se nebyt ve stresu aby jsem diteti neublizila. A mam to jen tak tak. Smazala jsem si fb a instagram sem hodne zredukovala, musim ted bojovat protoze on mi dal na vyber bud on nebo dite. Ja se rozhodla pro dite a kazdy den se bojim jak to zvladnu😞, bojim se protoze jsem bez koruny, bez rodiny bez střechy nad hlavou. Mozna moje pýcha mi nedovoli jit do aziloveho domu. Ja si nikdy nezila spatne, protoze sem si na vse rukama vydelala. Jen ted? Je to cele v haji, v Praze jsou najmy strasne drahe aby jsem s miminkem tahla najem a zaroven miminko a nemam tu ani zadnou babicku nebo prave tu maminku. Ktera by mi pomohla rekla co a jak. Nemam trvale bydliste. Je ze me bezdomovec. Na socialce nemam zatim zadne pravo bez bytu. Od zari ted jsem si sehnala praci na recepci a budu muset zapracovat. Ale bojim se strasne co bude v prosinci, citim se tak sama. Tak sem si miminko vymodlila. Ted je to nejvetsi zlo v mem zivote, psychycky sem z toho rozebrána. Nechci dite dat pryc ale jak to udelat. S Tomasem nejsem v kontaktu on se absolutne nezajima. Napsal mi jen ze chce byt v papirech a ze bude platit nejake alimenty ale az se vyřeší jestli jsem vykradla jeho dum. Coz me uplne odrovnalo a zaroven urazilo jak si tohle muze vubec myslet. Jako zenu me to totalne sklamalo v lasce. Potrebovala bych vice casu nez do prosince, 😞 Tomas mi pak bude delat problemy dal, se stridavou peci a tak a uz ted si myslim, ze proti me jde jako na nesprisobilou matku. A bude chtit dite do pece jak vyhrozuje. Ma pravdu bohuzel,ja nemam nic 😞 nemam kde bydlet nemam na to zaplatit utz Natoz koupit plenky. S ohledem na to ze jsem se zamilovala do nepraveho, opustila jsem kvuli miminku a vidimy rodiny vse co jsem mela, sve priority alespon to bydleni, praci. Jsem ted v 17 tt skoro a sem uplne v prdeli, svou vlastni vinou 😞 ze sem mu verila, ze se zamilovala, a ted si kazdy den rikam co bude s tim spuntikem jestli dokazu byt dobra mama... dokazat mu a sobe hlavne pro to male. Ze nejsem tak slaba jak to rekl otec ditete. Jen ta prázdnota, bolest a beznaděj, kde zacit. Stale jen litam doktor, policie a úřady. Celkove nicim psychicky to male uvnitr. 😞 i kdyz věřte mi, snazim se

Aktualizace: Víte jak se dobře pere? Šikovně, efektivně, ekologicky a moderně. Dvě maminky otestovali pračku Samsung Quick Drive a zde si můžete přečíst jejich recenze. Trošku napovíme - tuto pračku si určitě připíšete na svůj vánoční seznam dárků!

---

Máme tu pro vás skvělé testování. Až dvě maminky můžou získat po jednom kusu prémiové pračky Samsung Quick Drive a konečně prát šikovně, rychle a prakticky. Jednoduše bomba.

Tak čtěte dál, pokud chcete jednoho pomocníka značky Samsung získat domů i vy.

Co testujeme

Tato chytrá kráska oblíbené značky Samsung se vyznačuje hned několika vlastnostmi, které jistě oceníte:

Aktualizace: recenze maminek, které se svými drobečky testovaly hračky Fisher-Price, si můžete přečíst v našich diskuzích. 

---

Význam hry a hraček je možné vypozorovat z nadšení a radosti dětí, když uchopí první hračku... Když hračky pomáhají batolatům v dosahování prvních úspěchů nebo když rozvíjejí představivost předškolních dětí.

S hračkami Fisher-Price, které s námi můžete otestovat, vykouzlíte svému děťátku úsměv na tváři a postaráte se o radostné výskání a zářící očka, když je uvidí.

Co testujeme

Pro testování dostanou vaše dětičky 3 krásné hračky.

Celý týden se nese v duchu soutěží s Ambasadorkami. I dnes je pro Vás připravena další soutěž a bude to soutěž se mnou a s firmou Vileda. Trhneme rekord a budeme mít nejvíc soutěžících? Pojďme se o to alespoň pokusit 🙂

Dávali jste včera pozor a četli článek od úžasné Irči @vanea

Pokud ne, tak si ho určitě přečtěte, protože se v něm ukrývá odpověď na dnešní soutěžní otázku (https://www.modrykonik.cz/blog/vanea/article/hola-hola-skola-vola-cas-na-odpocine-0m29wb/)

A jaká je dnešní soutěžní otázka?

Co není cílem života?

O co budeme dnes soutěžit?

Všem, kteří se rozhodli přečíst můj článek předem děkuju a snad právě pro Vás bude v určitých věcech přínosem. Ráda bych Vám povyprávěla, co předcházelo mému těhotenství a především o porodu, který proběhl v porodnici ve Vyškově. 

Přesně dne 30.6. 2017 jsem úspěšně dokončila vysokou školu v Brně. O pár měsíců později jsem se dostavila na přijímací zkoušky na navazující studium v mém oboru. Ačkoliv jsem zkoušky udělala, na další studium jsem se necítila, a tak jsme si s přítelem řekli, že se pokusíme o miminko. Náš plán byl takový, že pokud TO vyjde, tak ukončím studium a pokud ne, tak půjdu dál studovat. Těsně před zápisem se mi ukázaly na testu dvě jasné čárky - mé pocity byly velmi rozporuplné. Já i přítel jsme miminko chtěli, ale rodiče si přáli, ať dál studuji - nechtěla jsem je zklamat. Nicméně poté, co se dozvěděli, že čekáme přírůstek se začali všichni velmi těšit. 

Asi v 8. týdnu těhotenství jsem začala krvácet a tak jsem navštívila pohotovost, kde jsem dostala léky na udržení těhotenství, které jsem dále brala až cca do 3. měsíce těhotenství. Poté už nebyly třeba a jediné, co mě trápilo, byly těhotenské nevolnosti (jako mnohé z nás), které jsem se snažila zmírňovat zázvorovými lízátky a doušky chlazené coca coly. Ve 3. měsíci na velkém screeningu jsme se dozvěděli, že naše miminko je holčička, což nás oba velmi potěšilo. Vždycky jsem si přála mít svoji malou princezničku, kterou budu krásně oblékat a všude se s ní chlubit 🙂. Poté jsem podstoupila triple testy, které ukázaly vysokou pravděpodobnost na rozštěpové vady. Pan doktor mi vysvětlil, že je mít nemusí, že tento test ukazuje pouze procentuální pravděpodobnost, ale i přesto mě tato informace velmi rozrušila. Následně jsem byla zaslána do prenatálního centra, kde jsem absolvovala jeden screening navíc. Paní doktorka mě potěšila informací, že žádné rozštěpové vady nejsou viditelné ani na páteři, ani na obličeji.  Tím mé starosti o malou však nekončily. Zhruba ve 25. tt  začaly další problémy a já si díky nim musela poležet v nemocnici.  Holčička se na nás asi tak těšila, že chtěla ven o mnoho dříve, a proto se mi snažili porod oddálit. Díky klidovému režimu a lékům se jim to povedlo, a Emča zůstala v bříšku až do mého 38. tt těhotenství, za což jsem byla moc vděčná. Od pobytu v nemocnici jsem dále dodržovala klidový režim a žádné další problémy se nevyskytly až do porodu. 

Těsně před porodem jsme ještě stihli těhotenské focení, na kterém moc ráda vzpomínám a když se zpětně dívám na fotky, mám trošku slzičky v očích 🙂 

 A teď už k samotnému porodu! 🙂

Dne 26.4. 2018 jsem jako každý čtvrtek chodila do poradny pro těhotné ve Vyškově na rutinní prohlídku a měření ozev miminka. Pamatuji se, že v poradně jsem byla ten den už brzy ráno, protože tam později už bývá hodně maminek a já to chtěla mít co nejdříve za sebou. Poté, co přišla sestřička, tak mě hned napojila na monitory a já čekala půl hodiny, až bude měření hotové. Sestřička však za mnou neustále chodila, že malá zřejmě spinká a není tam taková aktivita, kterou by doktor potřeboval vidět. A tak jsem začala pojídat čokoládu a hroznový cukr ve snaze ji probudit. To se však nepodařilo ani po mé menší "rozcvičce" a tak lékař usoudil, že se měření bude muset opakovat za 3 - 4  hodiny a pouze mě vaginálně vyšetřil s tím, že pak mu jen přinesu ukázat výsledky měření. Během 3 a půl hodinovém procházení se po nemocnici jsem začala cítit mírné bolesti, kterým jsem však nepřikladála váhu, protože jsem si myslela, že se jedná o poslíčky. Po uplynutí této doby jsem se pomalu vracela do poradny, aby mi natočili znovu ozvy. Výsledek nebyl nijak uspokojivý, nicméně byl lepší než předchozí, tak se s ním pan doktor spokojil a následně vyhodnotil, že nález je fyziologický a já mohla slavnostně ve 13:00 odpoledne domů. Jak jsem dorazila domů bolesti začaly být silnější, ale zatím nepravidelné, tak jsem si stále myslela, že je to jen důsledek mé "delší procházky". Šla jsem si lehnout a nachvíli usnula, probudila mě během půl 4 docela silná bolest v kříži a podbřišku, která se začala pravidelně opakovat a trvala cca 45 - 50 sekund. Zhruba v 16:00 jsem volala příteli, že už "asi" rodím, tak ať pro mě přijede. Samozřejmě jsem čekala do poslední chvíle než jsem si šla dát vanu a v ní jsem se ještě následně rozhodla si umýt vlasy (přece nebudu rodit s mastnými vlasy :D ), což byla chyba, protože jsem byla ráda, že jsem z té vany vůbec nějak sama vylezla a oblékla se. Přítel měl vcelku velké zpoždění, přijel za víc jak půl hodiny od telefonátu a já už se doma bolestí svíjela. Byla jsem vcelku nervózní, nebála jsem se, že bych porodila doma, ale že mi nestihnout podat dostatečně včas antibiotika - měla jsem pozitivní nález na streptokoka. 

„Posledních pár dnů na mně prcek (8m) pořád visí. Původně jsem si myslela, že se jedná o onu úzkost, ale řve i se mnou a vyžaduje vyloženě jenom chovat. Když ho třeba položím na postel, abychom si hráli, tak pořád řve a skáče na mě, ať ho vezmu. Hračky ho nezajímají. O klidném WC nebo poklizení si můžu nechat zdát. Donedávna se vzbudil a další 3/4 hodiny si dokázal hrát sám v postýlce, za tu dobu jsem udělala, co bylo potřeba. Teď to nejde. Znáte to některá? Případně jak na to a kdy to odeznělo?“

Ještě nedávno bylo vše naprosto bez problémů a vaše dítě si mohl pochovat prakticky každý. Najednou, v podstatě ze dne na den, to už není možné. Dítko pláče sotva jen naznačíte, že byste se od něj měla vzdálit. Chce jen vás, odmítá dokonce i tatínka. Bez něj si nedojdete ani na záchod. Vy jste nešťastná a unavená, přemýšlíte, zda je s vaším dítětem vše v pořádku. Babičky zase s oblibou tvrdí, že jste si ho rozmazlila. Pravda ale není ani na jedné straně. Prostě i k vám zavítala tzv. separační úzkost. V tomto období může mít dítě prostě a jednoduše jen strach z toho, že vás už nikdy neuvidí, že o vás přijde. Vy jste jeho středobod vesmíru a vše ostatní jen vzdálené a nezajímavé miniaturní hvězdičky.

Co je to separační úzkost?

V první řadě je potřeba si uvědomit, že separační úzkost je úplně normálním zdravým vývojovým stadiem dítěte. V tu chvíli se vytváří pevné citové pouto k osobě, u které se cítí nejlépe – u maminky. Je na ní doslova závislé a bojí se lidí cizích i známých.

„Než měl Tomášek 8 měsíců, klidně si sám hrál v postýlce a já si mohla jít na WC nebo si prostě odskočit uvařit kávu. Ovšem ze dne na den, při opuštění místnosti, slzy jak hrachy, řev. Zajímavé je, že když jsem dala Tomáška na hlídání k rodičům i na noc, pohodička. Ovšem jak jsem přijela, tak jako by přijel magnet a museli jsme dělat vše společně. Teď už se staví k nábytku a tak, takže člověk na něj musí dávat pozor, takže jsme zase pořád spolu. Ale je pravda, že když ho dám do postýlky nebo ohrádky, můžu si v klidu zajít na WC, o čemž jsem asi měsíc jenom snila.“

Období separační úzkosti se začne projevovat v době, kdy se začíná více pohybovat a uvědomovat si svět kolem sebe. Toto období je velmi dobře načasované zejména z hlediska bezpečnosti dítěte. Vzniká proto, že dítě řeší uvnitř sebe psychický rozpor. Na jedné straně chce začít objevovat a zkoumat svět, protože už to dokáže, ale na druhé straně má strach se vzdálit od maminky, protože doposud se vše dělo jen v její blízkosti. A celý tento problém řeší tak, že si mámu mnohem víc hlídá a nechce se od ní hnout ani na metr. Musí se mu neustále věnovat, všude ho doprovázet a nechat ho zkoumat. Z toho všeho je ale velmi unavené, a proto se po nějakou dobu jakémukoliv kontaktu s cizí osobou brání. A nejsou to jen ostatní lidé, ale i cizí prostředí může hodně vadit.

Jako svou diplomovou práci jste navrhla řadu erotických pomůcek. Proč právě toto téma?

Nebylo to hned tak jednoznačné. K tomuto tématu jsem doslova musela „dospět“. Měla jsem rok před dokončením školy a přemýšlela jsem, jak s tím posledním svobodným časem smysluplně naložit. Jako svojí bakalářskou práci jsem dělala návrh tramvaje pro Prahu. Byl to velký projekt a taky dost klučičí téma. Takže jsem chtěla dělat něco menšího, co bude mít blíž k výrobě. Ale na to, že to budou právě erotické pomůcky pro ženy, mne navedl můj kamarád. Řekl mi, že všechno, co navrhuji, je čisté a jemné, takže bych byla prý schopná udělat i erotické pomůcky, za které by se nemusela žádná žena stydět. K mému překvapení mi téma prošlo i u mého pana profesora, takže už nebylo cesty zpět. A stala se z toho pro mne výzva.

Vaši sadu intimních pomůcek pro ženy, jste nazvala Whoop.de.doo. Co to znamená a co pro Vás Whoop.de.doo znamená teď?

Nejprve k tomu názvu. Chtěla jsem něco zvukomalebného, co nebude lascivní a prvoplánové a Whoop.de.doo zní pěkně. Někde jsem dokonce našla, že to znamená řádit. Tím, že to byla školní práce jsem neřešila, jestli to funguje marketingově. Když se pak ze školního projektu stal projekt skutečný, různí lidé, většinou z oblasti obchodu, mi radili, abych název změnila. Jsem ale ráda, že jsem to nakonec neudělala. Už několikrát jsem ze zahraničí dostala zpětnou vazbu, že název skvěle funguje. Jinak celá ta značka pro mne znamená hodně. Je to takové moje dítě☺. Netušila jsem, že okolnostmi se z diplomové práce stane moje skutečná práce a, že budu mít firmu, která navrhuje, a i vyrábí erotické pomůcky.

Proč jste se rozhodla jít vlastní cestou, bez investorů?

Celé to bylo nečekané. Když jsem za tu mou sadu erotických pomůcek dostala Studentskou národní cenu, bylo to pro mne velké překvapení, a i pro novináře. Spustila se velká mediální smršť a spoustu lidí si chtělo pomůcky koupit, ale byly to jen prototypy. Také se mi ozvalo spoustu potencionálních investorů a já absolvovala nespočet schůzek. Ale s nikým jsem si lidsky moc nesedla. Většinou obchodníkům nezáleželo na tom, kde a jak se to bude vyrábět, spíš je zajímalo kolik a za kolik. Po roce peripetií jsem se rozhodla začít s prvním produktem sama. (sada Whoop.de.doo má v návrhu 4 typy pomůcek pozn. redakce). Dala jsem dohromady svoje úspory a stavební spoření a začala od nuly budovat značku. Chtěla jsem vyrábět v ČR nejprve v malém množství, ale hlavně kvalitně.

„Jsem učitelka na ZŠ. Loňský zápis jsem měla 17 dětí, z čehož pouze 3 byly bez logopedické vady. Je fakt, že je to rok od roku s řečí dětí horší. Od zápisu je do začátku školy ještě daleko a některým to do září naskočí. Ale nečekejte, že nástupem do ZŠ se dítě naučí hlásky, které neumí.”

Vývoj řeči vašeho děťátka je jedna z hlavních věcí, kterou jako maminka u svého dítěte sledujete. Napjatě očekáváte, jaké první slovo vaše dítě vysloví a kdy začne mluvit ve větách. Někdy děti projdou obdobím vývoje řeči naprosto bez problémů a před nástupem do školy krásně a bezchybně mluví. Některé děti ale mají s mluvením problémy, ať už takové, že nemluví vůbec, nebo jen vyslovují špatně některé hlásky. Kdy je ta správná doba navštívit logopeda? A jak takové sezení probíhá? Na co se připravit? 

„Já jsem neuměla v první třídě R a Ř, chodila jsem na logopedii ještě na gymplu a nedaří se mi to vyslovit správně doteď, akorát jsem se to naučila v řeči zamaskovat, tak to většina lidí nepozná. Nejstarší syn chodí na logopedii od 4,5 let (ve školce tvrdili, že je to brzo, logopedka, že pozdě). R se naučil, Ř vázne doteď, respektive maskuje to jako já. Druhý syn začal s logopedií ve 3 letech, mluvil hodně, ale lajdal výslovnost, po dvou měsících uměl vše, kromě R a Ř, to trénuje teď už druhým rokem a nic. Jinak mluvení trénujeme opravdu až na výjimky denně. Návyk se výborně hodil při nástupu do školy.”

Správný řečový vývoj od miminka až po školáka

1. První řečové (předverbální) projevy se objevují u miminka již v matčině břiše, kdy se objevuje takzvané nitroděložní kvílení, polykací pohyby nebo si plod cucá palec. Je to vlastně taková příprava na pozdější artikulační pohyby a samotnou řeč.
2. Pro správný vývoj řeči je důležité, aby dítě zvládlo sání, polykání a žvýkání. I když to tak nevypadá, jde o další přípravu na samotné mluvení (trénink artikulačního ústrojí).
3. První verbální projev novorozence je křik, který je z počátku reflexivní
4. Proces kojení je mimo jiné považován za “komunikační obřad”, kdy miminko se svojí maminkou neverbálně komunikuje, prostřednictvím doteků, pohledů, navazuje oční kontakt...
5. Ve 2.-3. týdnu života miminka můžeme pozorovat první úsměv
6. Mezi 2.-3. měsícem miminko zareaguje na váš úsměv a usměje se také
7. Následuje období broukání a žvatlání a od 6. měsíce se objevuje napodobivé žvatlání, to znamená, že dítě je už schopné připodobnit vydávané zvuky hláskám mateřského jazyka
8. Od 10. měsíce se objevuje stadium rozumění, kdy je dítě schopné reagovat na to, co slyší, například udělá paci, paci nebo zamává, když ho vybídnete
9. V jednom roce se objevuje první slovo (vzniká opakováním slabik, nejčastěji mama, tata, baba), postupně začíná dítě používat slov více a přidává i víceslabičná slova. Všechna tato slova mají funkci vět, když dítě řekne “ham” myslí tím “mami, dej mi, prosím, najíst, mám hlad”.
10. Do dvou let jde o období dvouslovných vět, kdy dítě spojuje dříve naučená slova, například “máma pápá”, ve dvou letech je slovní zásoba dítěte cca 200 slov
11. Mezi 2. a 3. rokem přidává dítě k podstatným jménům a slovesům přídavná jména a osobní zájmena a začíná skloňovat, ve třech letech je slovní zásoba dítěte cca 1 000 slov
12. Po 3. roce užívá jednotné a množné číslo, začíná tvořit souvětí, snaží se komunikovat a udržet rozhovor
13. Čtyřleté dítě umí cca 1 500 slov a čím dál více komunikuje přiměřeně situaci
14. Před nástupem do školy má dítě dokončený vývoj výslovnosti hlásek, respektive vyslovuje všechny hlásky mateřského jazyka správně a zná cca 2 500 - 3 000 slov

„Mám tříletého syna a kromě pár slov říká od všech jen první slabiky a i když se soustředí, nedokáže vyslovit třeba dvouslabičné slovo, takže nás čeká logopedie. Vypadá to na opožděný vývoj řeči nebo vývojovou dysfázii.”

Jelikož se tu tohle téma dost objevuje, tak jsem si říkala, že by nebylo špatný o tom sepsat článek ✏

Mojí malý je 18 měsíců, když jsem začala bylo 17.

Začla jsem tak, že jsem to omezovala přes den, občas sem to porušila páč mi lezlo na nervy to kňouráni 😁, jenže pak už jsem se rozhodla a nedala jí, dostávala jen ráno když se vzbudila ( o tom jsem kolikrát ani nevěděla, vytáhla si 🐐 a jedla)

Pak přišla na řadu noc, nešlo to ...vůbec.

Tak jsem se rozhodla přelepit bradavky náplastí a vysvětlit, že má maminka "Auva".

Zkoušela to, já už myslela že to vzdám, ale ejhle usla.

V první řadě bych ráda podotkla, že nevím, kdo je Dáda, ale její kečup je nejlepší, co jsem kdy jedla a přestože jsem ho udělala toto léto za vagon, už z něj nemáme téměř ani kapku. A jelikož  má tak velký úspěch, nedá mi, nepodělit se o recept s vámi.

Ingredience:

4 kg         zralých tmavých rajčat
75 dkg     cibule
40 dkg     cukru
2 lžíce      sladké papriky
3 lžíce      soli
6  ks         hřebíčků
15              kuliček nového koření
15              kuliček pepře
3                bobkové listy
3                chilli papričky a více podle přání ostrosti
1,5 kl         mleté skořice
1,5 dcl       octa

Postup:

1.  Nahrubo nakrájená rajčata, cibuli a všechny ingredience vařit cca 1hod (až do rozvaření)
2. N e p ř i p á l i t . potom rozmixovat anebo rovnou přepasírovat. Sůležité je ale mít oddělený koření a nezamixovat ho do směsi.
3. Pasírovat přes jemné sítko- nebo rozmixované přes cedník.
4. Propasírovanou hmotu znovu uvést do varu, vařit na maximální teplotě, nepřetržitě míchat. (Nebát se vysoké teploty, jinak nezhustne)
5. Horké plnit do skleniček, zavíčkovat, nechat schládnout.

Nedávno jsem byla na Baby party a tam jsme nastávající mamince radili, co si určitě nesmí zapomenout s sebou zabalit do porodnice, až přijde den D. To mě inspirovalo k sepsání tohoto článku, navíc se mi to doufám bude ještě jednou hodit 🙂

•         Oblečení: není potřeba žádné

Padali názory, že některé by si na sebe hnusný nemocniční hábit nevzali (kdo ví, kdo ho měl před nimi), já osobně si ten jejich hábit vzala a byla jsem ráda. Pro mě je důležité být v čistém. A během 7 hodin kdy jsem rodila, jsem si ten si ten hábit měla možnost vyměnit 3x. Našla se mamina, která celou dobu strávila nahá, protože tak se cítila nejlépe. A tím radím se řídit. Tu jednu košili nebo větší triko případně uvezete a na místě podle vašeho rozpoložení a pocitu se rozhodnete. Oblečení vybírejte však tak, aby šlo dobře vyhrnout, pokud budete stát o bonding (ale která z nás by o něj nestála).

•         Hroznový cukr a lahev neperlivé vody

Jídlo není potřeba a ani to není žádoucí. Hlad zažene a energii skvěle doplní hroznový cukr, klidně několik balíčků s různou příchutí, ty se nezkazí a po narození miminka se ještě na doplnění energie budou hodit 🙂 K pití rozhodně ne žádnou sladkou limonádu, vezměte si neperlivou vodu, ale nakonec je podle mého názoru lepší jen si svlažit rty. Není dobré plnit si příliš močový měchýř.

•         Osuška, žínka

Nejčastěji lidé volí výši rodičovského příspěvku (RP) v rozmezí 6 000 – 7 600 Kč a dávku čerpají v průměru tři roky.

Ke konci června 2018 čerpalo RP ve výši nad 11 500 Kč celkem 16 597 rodičů. Využili tak možnost, kterou od ledna letošního roku zavedla novela zákona o státní sociální podpoře. Ta zrušila omezení horní hranice výše čerpání rodičovského příspěvku (doposud 11 500 Kč za měsíc). Maximální možná částka tak může v rámci této dávky momentálně činit 36 750 Kč měsíčně. U vícerčat pak 55 125 Kč. Celkovou sumu tak mohou příjemci rodičovského příspěvku vyčerpat už během šesti měsíců.

V červnu 2018 pobíralo rodičovský příspěvek celkem 284 846 osob, z toho
72 735 ve výši do 6 000 Kč. Dalším 145 887 klientům jej ÚP ČR vyplácel v rozmezí
od 6 000 – 7 600 Kč a částku nad 7 600 Kč si zvolilo 66 224 příjemců. Pokud jde o
nejvyšší možnou částku, tu vyplatil ÚP ČR v červnu ve 24 případech (18 žen, 6
mužů).
Výše rodičovského příspěvku se odvíjí od předchozího výdělku a také
nároku na peněžitou pomoc v mateřství, kterou vyplácí okresní správy
sociálního zabezpečení (OSSZ). Na základě zákona musí rodič doložit k žádosti o
rodičovský příspěvek také Potvrzení o nároku na dávky (náhrady) ovlivňující
nárok a výši rodičovského příspěvku, případně denní
vyměřovací základ (DVZ) druhého rodiče.

Pokud jde příští týden vaše dítko poprvé do školky, možná vás přepadají obavy z toho, jak přechod do nového režimu a první odloučení od vás zvládne. Přinášíme vám rozhovor s paní učitelkou Janou, která ty nejmenší děti doprovází prvním školkovým rokem více jak třicet let. Jak projít prvními dny a týdny ve školce bez slziček na obou stranách? Rady zkušeného odborníka, který pomohl vyrůst desítkám dětí, vám mohou pomoci zbavit se strachu z nového a poradit vám, jak si první školkové dny nezkazit.

Nástup do školky je pro děti velký životní krok. Musejí se najednou odloučit od rodičů, kteří byli dosud stále k dispozici. Učí se větší samostatnosti a nezávislosti. Ve školce je čeká spousta nových situací, které se musí naučit zvládat a noví spolužáci, se kterými se budou učit vycházet. Zvládněte spolu první den ve školce s úsměvem.

1. Paní učitelko, vy pracujete v mateřské školce již od doby, kdy jste dokončila pedagogické studium, a od té doby máte každý rok na starosti ty nejmenší, tříleté děti. Vybrala jste si toto poslání sama?

Ano – od roku 1987 – po dokončení školy jsem nastoupila do své první práce, kde však byla smíšená třída, jelikož to byla malá, vesnická školka. V tu dobu tam ale těch nejmenších bylo nejvíce, nějak se jim to tam v okolí povedlo, že všechny děti v okolí byly od sebe pár měsíců. O rok později jsem se vdala a přestěhovala do Prahy, kde jsem ty nejmenší dostala, a byla jsem moc ráda. Od té doby mám ty nejmenší každý rok a vnímám to jako takové malé poslání.

2. Myslíte si, že je to těžký úkol, provázet ty nejmenší těmi prvními týdny a měsíci, kdy si zvykají na čas bez rodičů, domova?

Teď už ne. Po těch letech sledování získá člověk nadhled. Ale nesmí být úplně profesionální – tahle práce pořád obnáší city a blízkost. Ty nejmenší děti, často zvyklé jen na své nejbližší, jsou taková nepopsaná, křehká kniha, se kterou je třeba zacházet opatrně. Líbí se mi pozorovat, jak se jejich osobnosti vyvíjejí, jak se začíná ukazovat, jaký človíček tu vyrůstá.

Sláva nazdar výletu! :D 

To mi dalo...Do naší první soutěže tohoto týdne, v rámci #dny_s_ambasadorkami , se vás zapojilo neskutečné množství!!! Některé teda bohužel zapomněly splnit některou z podmínek, některé neuvedly v soutěžní odpovědi to, že je nutno si nechat slzičky na "cestu do práce", jak bylo psáno v článku:X A tak se stalo....že výherkyní se po generování stala...tramtadadáááá

...maminka s číslem 12!!! Což znamená (po splnění všech těch detailů), že vyhrála maminka @pet16 !!! Moc gratuluju a jdu psát zprávu🙂 Všem ostatním ještě jednou moc děkuju za zapojení se do soutěže, těště se v dalších dnech na další a další! Ještě vás toho hodně čeká;) Sledujte naše profily i nadále!

Irča a #babydove #dove

Tak jak začít...

Tohle bylo moje první těhotenství bylo bez jediného problému žádné nevolnosti komplikace nic takže jsem si říkala: "no super teď si to určitě vyžeru u porodu" naštěstí ne ale zážitek to byl výborný.

Termín jsem měla 12.7.2018 v tento den jsem byla na kontrole ještě u svého gynekologa který mě vyšetřil a nic na porod nevypadalo (to přesně potřebujete slyšet v tom horku kdy už toho máte plné zuby :D) tak mě předal do porodnice kam jsem volala ten den a měla jsem přijít hned druhý den.

V porodnici jsem byla 4x pokaždé udělán monitor vyšetření a nic na předposlední kontrole mi udělali Hamiltonův hmat který samozřejmě nezabral takže na poslední kontrole objednaná na indukci.

21.7.2018

Nástup ráno v 9 hodin. V 8:45 uz jsem tam byla jelikož jsem celou noc nespala jak jsem byla nervózní. V 9:15 mi zavedli tabletu na vyvolání.. Do 10:00 mi dělali monitor ale od 9:45 jsem uz pociťovala mírné bolesti které velmi rychle stoupali :D 10:05 me dali na Hekárnu.. bolesti opravdu rychle nabíraly na síle tak jsem šla do sprchy byla jsem tam půl hodiny pak jsem vylezla a chodila ale nešlo to takže jsem se kroutila na posteli v bolestech do 12:00.

Krásné pondělí! 

Jestli jste byli pozorní, určitě jste si v předešlých dnech všimli, že se tady na koníku něco děje! A tušíte správně, probíhají dny s ambasadorkami🙂! S tím jsou samozřejmě spojené i články a taky soutěže! (....jo a taky fotky, ke kterým se v následujících letech nebudu hlásit a budu vytrvale tvrdit, že to nejsem já)

A jelikož už první článek proběhl, tak je čas na první soutěžní otázku! A jaká že je?

Odpověď najdete ve včerejším článku od @mummy88 https://www.modrykonik.cz/blog/mummy88/article/pustit-se-maminy-sukne-a-hura-do-skolky-oymnz8/ 

Pro účast je potřeba splnit tři podmínky:

- dát like soutěžnímu článku (tedy tomuto článku se soutěžní otázkou)

Už od nepaměti vídáme miminka s dudlíky v puse. I když jsou rodiče, kteří je striktně odmítají, některé děti se bez nich zkrátka neobejdou. V každém obchodě s potřebami pro děti, lékárnách i hypermarketech na vás čekají hromady různých dudlíků v nepřeberných barvách, velikostech i provedeních. Podle čeho dudlík vybírat a na co si dát pozor?

I když někdo tvrdí, že dětem by se dudlík neměl, protože jim může poškodit chrup nebo zdeformovat dásně, mnoho maminek na ně nedá dopustit. Prostě platí - všeho s mírou. Když ho nebude mít dítě ještě ve škole, určitě se mu zuby nezničí. A je stál lepší mít klidné dítě s dudlíkem, než neklidné bez dudlíku a maminku vyčerpanou.

Naše maminky a babičky to měly jednodušší, v obchodech byl obvykle jen jeden druh dudlíku, takže měly vybráno rychle. Ale dnes? Dnes je jich tolik, že se jen těžko vybírá.

Zásady pro správný výběr dudlíku:

Přinášíme vám několik zásad, které jsou při výběru dudlíku nejdůležitější.

1. Počet

Milé maminky, 

některé z vás už to mají za sebou, pro jiné je to daleká budoucnost, ale mnoho z vás to čeká zrovna letos! Mluvím o odchodu vašich dětí z rodinného hnízda a začátku předškolní docházky. 

Sama jsem učitelkou v MŠ a mám doma ani ne dvouletého syna.. I když vím, že ve školkách pracují většinou hodné paní se srdcem na pravém místě, i tak mám slzu v oku, když si představím, že ten můj drobeček bude trávit den co den beze mě- resp. já bez něj. 🙂

Dělala jsem před pár lety v rámci diplomové práce výzkum na téma adaptace dětí v mateřské škole a velkým zjištěním mi bylo to, že existuje výrazná souvislost mezi prožíváním maminek a dětí. A často je začátek předškolní docházky mnohem náročnější pro mámu, než pro dítě. 🙂 Některé děti adaptaci zvládají lépe, jiné hůře, dobrá zpráva ale je, že většinou se všichni brzy aklimatizují a do školky chodí rádi! 🙂

Vy svým přístupem a několika činnostmi můžete dětem ale na začátku školního roku lecos usnadnit. 

Tady je pár bodů, které se mi za roky praxe zdály nejdůležitější, nebo které se osvědčily maminkám z výzkumu:

"Na první koupání mladšího syna v porodnici asi nikdy nezapomenu. Přišla starší rázná sestra, která syna strčila do vody, namydlila a šup šup utřít, obléknout. Syn řval jak tur a já měla chuť tu sestru kopnout. Taky mi kladla na srdce, že mám dítě koupat každý den, mycí gel je prý samozřejmostí a po koupeli prý ničím nenatírat. Koukala jsem na ni, jak na exota. Za hodinu přišla jiná sestřička - mladá a moc milá, dala jsem se s ní do řeči a rozesmálo mě, že mi říkala, aby se dítě nekoupalo každý den, prý stačí koupat v čisté vodě a každopádně miminko natírat olejíčkem. Oba syny jsem koupala od den, v čisté vodě a vždy je natírala dětským olejíčkem. Na třetí dítko už nenechám v porodnici asi nikoho sáhnout."

Z koupaní novorozených miminek má většina čerstvých maminek velký strach. Zpočátku to opravdu nemusí být úplně snadné - miminko může plakat, bude kluzké, křečovité... Některé děti si koupání užívají hned od začátku, zatímco ostatní potřebují trochu více času na to, aby si na nové pocity zvykly. Stejně tak, jako vy. Věřte tomu, že postupem času si tento rituál oba zamilujete!

Co si připravit ke a po koupání?

Je důležité, abyste si všechny potřebné věci přichystala a měla je po ruce. Pokud byste zjistila, že vám něco chybí, zapomeňte na to, že byste si pro to rychle odběhla - nikdy nemůžete nechat miminko ve vaně samotné!

Co budete potřebovat ke koupání?

• dětskou vaničku nebo koupací kyblík
• lehátko do vany
• teploměr do vody (případně postačí váš loket)
• osušku
• žínku
• hračku do vody
• dětskou kosmetiku

Ahojky, hledáme s manželem partu neboli známé kamarádi,k občasnému posezení u vínka,piva🙂 nějak tu nikoho nemáme,já Lounská jsem , manžel ne,tak budeme rádi když se ozvete a domluvíme se🙂 

Léto je pryč, škola za dveřmi. Pojďme si ty přípravy trochu zpříjemnit. Jsou tu další DNY S AMBASADORKAMI! 🙂

Protože minule to byl úspěch. Protože se to líbilo nám, ale hlavně vám. Protože soutěží není nikdy dost. A protože léto bylo sice fajn, ale taky dost náročné. Děti doma, dny dlouhé, noci krátké, vedro, vedro, vedro. A tak jsme se zase spojily a vymyslely pro vás společné překvapení. Každá jsme poprosila „svou“ firmu o menší či větší dáreček, a o ně si teď zahrajeme.

Od neděle vždy jedna z nás, ambasadorek, vydá jeden článek. Proč? Abyste se taky něco dozvěděli. Čekají vás tipy na uklízení, svačinky, pro boj s rýmičkou i cestování. A na každý tenhle článek naváže soutěž. Na vás tak v podstatě jen je sledovat pečlivě naše blogy, lajkovat a komentovat.

Podrobná pravidla jsou níž v článku a budou vždycky i u každé soutěže. Možná si je pamatujete už z Velikonoc. Tehdy se osvědčily, a tak jsme po nich sáhly i nyní. A popravdě taky proto, že se nám nechtělo vymýšlet nic nového. 🙂

Kromě dárečků se můžete těšit i na srdíčka, protože i ty budeme rozdávat ve velkém!

Pravidla Dnů s ambasadorkami:

Léto je pryč, škola za dveřmi. Pojďme si ty přípravy trochu zpříjemnit. Jsou tu další DNY S AMBASADORKAMI! 🙂

Protože minule to byl úspěch. Protože se to líbilo nám, ale hlavně vám. Protože soutěží není nikdy dost. A protože léto bylo sice fajn, ale taky dost náročné. Děti doma, dny dlouhé, noci krátké, vedro, vedro, vedro. A tak jsme se zase spojily a vymyslely pro vás společné překvapení. Každá jsme poprosila „svou“ firmu o menší či větší dáreček, a o ně si teď zahrajeme.

Od neděle vždy jedna z nás, ambasadorek, vydá jeden článek. Proč? Abyste se taky něco dozvěděli. Čekají vás tipy na uklízení, svačinky, pro boj s rýmičkou i cestování. A na každý tenhle článek naváže soutěž. Na vás tak v podstatě zůstává jen sledovat pečlivě naše blogy, lajkovat a komentovat.

Podrobná pravidla jsou níže v článku a budou vždycky i u každé soutěže. Možná si je pamatujete už z Velikonoc. Tehdy se osvědčily, a tak jsme po nich sáhly i nyní. A popravdě taky proto, že se nám nechtělo vymýšlet nic nového. 🙂

A kromě dárečků se můžete těšit i na srdíčka, protože i ty budeme rozdávat ve velkém!

Pravidla Dnů s ambasadorkami: