Bylo 28. ledna, jako téměř každý den jsem otevřela stránku www.modrykonik.cz. Náhodou se mi ukázal příspěvek ze sekce „konik testuje“, který nesl název „Vaše zkušenosti s tiskárnou Canon PIXMA TS5352“. To mě zaujalo. Hned jsem přidala svůj komentář, proč zrovna já bych měla být vybrána na testování.

Tiskárnu jsme doma momentálně neměli. Naše stará před rokem dosloužila. Hlásila neustálý problém se stavem barev a věčně nešlo něco vytisknout. Byli jsme dlouho bez tiskárny. Občas to v domácnosti teda chybělo.

A 5. února mi svítila IP, odesílatel konik_testuje. Zpráva zněla:

Ahoj, s radostí ti oznamujeme, že jsi byla vybraná k testování tiskárny Canon PIXMA. 

… 

Pěkný den ti přejeme,
"konik_testuje“

Ve dnech, které nejsou úplně nejlepší (hlavně když malá řve z plných sil a já si říkám, jestli ji neobsadit někam do hororu) a já se musím přesvědčit, že to za chvili skončí a při uklidňování (malé, ne sebe) si v hlavě projíždím momenty, které za to všechno stojí.

1. Když jednoho z nás s manželem uvidí a směje se.

2. Když se zalýká smíchem ze spaní až ji to vzbudí.

3. Když se zalýká smíchem a tečka.

4. Když se na mně zbožně dívá (ne na moje prsa, ale skutečně na mně).

5. Když ji odříkávám básničku o Budulínkovi (kterou jsem v dětství zbožňovala), "zpívám" a ona to úplně hltá.

Krásné dobré ráno všem!

Máme tady úterý, a ačkoliv jsem se těšila, že slibovanou soutěž vydám včera, zásah vyšší technické moci mi dovolil přidat ji až dnes. Ale to vůbec nevadí, jdeme na to!

Tato soutěž má pracovní název "Vítáme jaro", protože to už se pomaloučku, polehoučku přibližuje, ačkoliv samotné téma soutěže tomu bude přiblížené jen malinko - ale to uvidíte za chvilku! A hádejte, co bude obsahem krásného balíčku, který přijde jedné z vás? Anoo, dle obrázku už asi tušíte🙂 

Stále mám k dispozici posledních pár kousků Baby Dove hrací skříňky (jak hraje se můžete podívat třeba u nás ve skupince, kde přidávala video jedna z minulých výherkyň - děkujeme!!), která obsahuje Tělové Mléko, Šampon a Krém proti opruzeninám, vše řady Rich Moisture s krásnou vůní Hugs&Kisses. A jedna z nich, naplněná výrobky, je připravená pro tuto příležitost.

A teď už pojďme na soutěžní otázku, na kterou je třeba odpovědět do komentářů pod tímto článkem! A protože je jaro pro mne symbolem něčeho nového, nového začátku, přeneseme se k tomu. Tyto začátky mi totiž připomínají chvilky, kdy byl Adámek malinký. A zajímá mě, jaké byly tyto začátky u vás🙂 

SOUTĚŽNÍ OTÁZKA TEDY ZNÍ: Jaký byl váš první den s miminkem? Jak jste se cítily? Co vás překvapilo? Pamatujete si? =) A pokud ještě doma poklad nemáte, jak si tento den představujete?

Od doby, co se mi narodila před pěti lety moje vysněná holčička, růžová barva začala být neodmyslitelnou součástí mého světa. A to aniž bych to tak sama chtěla. Od známých i neznámých se na nás valily hory růžových šatiček, kloboučků, hraček... a než jsem se stačila nadát, náš životní prostor tak nějak zrůžověl a postupně jsem začala zalíbení v růžových barvách nacházet i já sama. Proto, když v jedno chladné úterý u nás zazvonil kurýr a přivezl obří balík s růžovým obsahem, byly jsme dvě, co jsme šílely nadšením!

Roztomilá, stylová a funkční

Taková je tiskárna Canon PIXMA TS5352. V růžové barvě jí to náramně sluší a přestože se můj manžel na tuto barvu vůbec netvářil, musel taky poznamenat, že má něco do sebe. Navíc, její jednoduchý, elegantní a nízkoprofilový dizajn je neodolatelný v jakékoli barvě z nabídky. Pastelové barvy a minimalistický vzhled dokonale doplňují LED diody "pobíhající" zprava doleva a zas zpátky. Ve srovnání s tiskárnami, které jsme měli doma dřív, musím říci, že tato od Canonu má rozhodně styl a funguje i jako hezký a funkční doplněk pracovního koutku. 

Krása není vše

Na jedné straně je hezký dizajn, je ale tiskárna stejně funkční jako krásná? 

Tiskárna Canon PIXMA TS5352 toho umí hodně a nabízí obrovské možnosti kreativního využití. V případě tohohle testování v rámci dokonalého otestování všeho, co PIXMA umožňuje, víc než kdykoli platilo, že štěstí přeje připravenému, jelikož součástí zásilky byl jen vzorek 3 ks fotopapíru o rozměru 13x13, což ani zdaleka neumožňuje dokonale otestovat celou nabídku možností, jak tiskárnu využít. Což mě osobně mrzelo a hned jsem se vrhla na objednání dalších papírů různého druhu, které ale do konce testování nestihly dorazit. Zažehlovací papír, opakovaně přelepitelná folie, magnetický papír nebo oboustranný matný papír. To vše dělá z tiskárny nekonečnou studnici využití, nicméně, když doma máte pouze obyčejný kancelářský papír o rozměru A4, jsou vaše možnosti značně omezené.

Jak už jsem psala v článku o návštěvě Liberce, máme ho moc rádi. A to hlavně proto, že je tam vždycky co dělat. A tentokrát se podíváme libereckého Dinoparku. 

Tento Dinopark je jediný, který můžete v Čechách navštívit i v zimě - je totiž ukrytý uvnitř. Konkrétně v nákupním centru Plaza Liberec. Nemusíte se ale bát - do nákupního centra se přes něj dostanete, jinak jeho známky Dinopark vůbec nenese🙂. Dokonce bych řekla (a Kýša taky), že je to jeden z nejkrásnějších u nás.

Tip pro rodiče: Dinopark se rozprostírá ve třech patrech a průchody mezi jednotlivými patry jsou řešeny velmi sofistikovaně - projdete například kmenem stromu🙂. Přestože je Dinopark poměrně hodně členitý, na kočárky se myslelo. Z jednotlivých pater do dalších se dostanete výtahem. Dinopark je otevřen denně od 9 do 19 hodin. Na otevírací dobu a aktuální vstupné se můžete podívat přímo na webových stránkách.

Kompletní info z libereckého Dinoparku najdete na www.hola-sova.com. 

Jak to tedy probíhalo, když jste se rozhodla, že chcete přijmout druhé dítě? Musela jste dávat znovu žádost nebo absolvovat nějaká školení?

Já jsem od začátku procesu měla v žádosti uvedeno, že chci přijmout dvě děti postupně. S doprovázející organizací jsem pak konzultovala, kdy je asi ten nejlepší čas zažádat o druhé dítě. Oni mého syna znali, protože jsem se tam průběžně dovzdělávala, a byli jsme tam také na testu attachmentu. Takže jsem se na ně mohla v tomto směru směle obrátit. Chtěli jsme, aby přijetí druhého dítěte bylo pro syna co nejjednodušší a nejhladší. 

Když přišla ta správná doba, tak jsem prostě jen obnovila žádost. A vlastně ještě na krajském úřadě chtěli, aby syna viděla paní psycholožka. To bylo asi jediné, co jsme museli v rámci druhé žádosti absolvovat.

Jenže ona ta cesta ke druhému dítěti byla trošku komplikovanější. Povíte mi o tom?

Velmi často se setkávám s otázkou, zda je možné, aby dítě adoptoval samožadatel. Nechají vůbec úřady takového odvážlivce projít přípravou a zakončit schvalovací proces úspěšně? Jak dlouho pak takový žadatel na dítě čeká? Dočká se vůbec? Jaké je následně takové rodičovství? Dá se to v jedné osobě vůbec dobře zvládnout? Na tyto a mnohé další otázky Vám možná odpoví rozhovor s adoptivní maminkou dvou nádherných dětiček, Martinou.

Kdy jste začala uvažovat nad tím, že byste si chtěla sama adoptovat dítě?

Já jsem si vždycky přála mít dvě děti. Životní okolnosti mi v tomto bohužel nepřály a tak jsem začala uvažovat o adopci. Díky své známé jsem se dozvěděla, že můžu adoptovat i jako samožadatelka, což mě potěšilo. Proto jsem tenkrát kontaktovala jednu doprovázející organizaci, kde mi už po telefonu dali spoustu informací a zodpověděli mnoho otázek. Následně jsem tam absolvovala několik schůzek a pak i celou přípravu žadatelů o osvojení.

Změnily se během té doby nějak Vaše původní představy o Vašich budoucích přijatých dětech?

Já jsem do celého toho procesu šla myslím s otevřenou myslí. Nicméně jednu představu jsem měla, chtěla jsem miminko. Ale během příprav nám vysvětlili, jaká rizika se vážou k přijetí dítěte přímo z porodnice. Také mi bylo vysvětleno, že jako samožadatelka mám mnohem vyšší šance, pokud si budu žádat o romské děti. Proto jsem se romskou tématikou tehdy delší dobu intenzivně zabývala, abych rozuměla tomu, co to znamená a zda je to to pravé pro mě. Hodně se mi během té doby změnily hodnoty a uvědomila jsem si, že pro mě některé věci nejsou vůbec důležité. Uvědomila jsem si, že chci přijmout klidně trošku větší romské dětičky.

Je mi jasné, že tahle doprovázející organizace pro Vás byla velkou podporou. Napadá mě ale, zda byl v tom procesu někdo, kdo Vás naopak od adopce odrazoval? 

Milé maminky, 

při představení značky Dr.Brown’s jsem vám slíbila, že určitě vyhlásím i nějakou soutěž. Dlouho jsem tedy neotálela a rovnou pro vás jednu mám

Tento měsíc budeme soutěžit o balíček, ve kterém tři výherkyně najdou ikonické produkty od značky Dr.Brown’s v hodnotě 450 Kč. Tyto produkty jistě potěší každou maminku, která krmí své děťátko pomocí kojenecké lahve. Abych vám ale neprodávala zajíce v pytli, ráda vám řeknu, na co se můžete těšit.

Výherní balíček: 

1.Dr.Brown’s Options+ antikoliková láhev skleněná se širokým hrdlem - Řekla bych, že jsem nemohla vybrat více ikonický produkt, než je tato lahvička. Doma se bez ní neobejdeme a ráda bych ji představila i vám. 

Unikátní a klinicky ověřený systém flaštičky výrazně snižuje bolesti bříška, zvracení a nafukování. Zelený ventilek zabraňuje tvorbě vzduchových bublin v mateřském nebo jiném mléce. Savička imituje maminčinu bradavku a miminko se může optimálně přisát. Součástí balení je skleněná láhev, vnitřní ventilek, savička stupeň 1 a malý kartáček k údržbě

Co je pro někoho nezbytnost, je pro jiného zbytečnost a naopak. Berte to, prosím, tedy s rezervou a spíše jako inspiraci.

Spaní

• Postýlka s matrací
• Peřinky + 2× povlečení, 2 prostěradla – Peřinky stačí koupit, až dítko vyroste ze zavinovačky.
• Mantinel (nebo se šijí takoví vycpaní hadi) – může a nemusí být, pro někoho opravdu zbytečné.
• Ochrana matrace – pogumovaná podložka, ale pozor nevětrá a nemá se dávat pod hlavu.
• Zavinovačka – nejlepší vynález, co může být je péřová, pratelná zavinovačka, děťátko spí opravdu klidněji a tak často se nebudí, navíc v létě je vhodná jako podložka, má termoregulaci (peří je přírodní materiál). Spása pro uplakaná miminka! Kupuji rovnou největší 100×100 cm a vydrží do půlroku.
• Spací pytel – později, až bude malá zavinovačka.
• Elektronické chůvičky – bezvadná věc, vozíme je všude.
• Monitor dechu – ten já třeba nemám.

Přeprava

• Ke kočárku: síťka proti hmyzu, pláštěnka, deky různých tlouštěk.
• Autosedačka – doporučuji koupit zvlášť, ne v trojkombinaci – nejsou moc kvalitní a testované.
• Slunečník / clona – určitě doporučuji, využijete pak i na sporťák. POZOR nikdy nepřehazujte plenku přes korbičku a nedávejte v létě nánožník – kočárek se přehřívá a hrozí úpal, kolaps. Kočárek musí co nejvíce větrat. Některé mají i síťku na korbičce – tak rozepnout. V DM mají clonu za pár korun.
• Fusak - v létě a na jaře stačí zavinovačka do kočárku, na podzim slabší fusak, na zimu zimní.

Přebalování a koupání

Šestinedělí je stále pomyslná třináctá komnata mateřství. Po prvním šestinedělí, které bylo hrozné, přišlo tohle druhé, které bylo ještě horší. Zakončené asi nejtraumatičtějším týdnem mého života a to jsem si myslela, že můj „super druhý porod” nic nepřekoná. 

Adinku jsme si domů přivezli po 5 dnech, 26. 1. 2019. Byla jsem úplně vyčerpaná, bolavá a taky zmatená z toho, že už nejsem v nemocnici. Zároveň ale neuvěřitelně šťastná. Sotva jsme přijeli domů, už volala babička, aby Jakub přijel pro oběd. Potom i kamarádka Anička, aby se stavil pro jídlo, které nám uvařila „do kouta”.

Do kouta znamená starou tradici, kdy se celá vesnice starala o šestinedělku, která skutečně několik týdnů odpočívala. Klasickými jídly byly polévky nebo třeba dobroty z odpalovaného těsta.

Ještě během mého pobytu v nemocnici se skupina žen rozhodla, že mi chce pomoct. Část poslala peníze, abychom zvládli bez problému zaplatit nadstandard a další neplánované výdaje v souvislosti s porodem, část se nabídla, že uvaří jídlo. Nemohla jsem být více vděčná.

Už v předchozím příběhu jsem psala o prvním tandemovém kojení, jak nádherné a euforické to bylo po tom všem. Jenže to skončilo velmi záhy. Ještě ten večer jsem měla vůbec první silné pocity averze vůči staršímu dítěti. Byla jsem totálně zmatená, hlava neustále křičela: „Takhle velký dítě se nemůže kojit, kojí se miminka!” A srdce: „Je to přece Berunka a ona to ještě potřebuje, jsou jí sotva 2 roky, je ještě malá.” Kojení Berunky společně s Adinkou jsem prostě nevydržela. Vždycky jsem ji nejpozději po několika minutách odstrčila. Někdy i dost hrubě. Pocity averze byly opravdu silné a hlavou mi běžely i nesmyslné myšlenky, např. o úchylnosti kojení „tak velkého dítěte”. Přitom moje Beruška měla teprve 2 roky a 2 měsíce a procházela náročnou změnou v životě, kdy jí matka z ničeho nic na týden zmizela a vrátila se s „novým” dítětem. 

Musela jsem je kojit odděleně, což fungovalo lépe, ale z Berunky jsem cítila, jako by si potřebovala vynahradit ten čas, co jsme spolu nebyly. Chtěla být neustále u mě. Přiznám se, že stejně jako s Berenikou mám i tentokrát velkou část šestinedělí v mlze, hlava vzpomínky vymazala. Vím, že jsem první 2 týdny byla prakticky jen v posteli a co nejvíce odpočívala. Jakub měl naštěstí volno, hodně mi pomáhal, věnoval se Berušce, chodil s ní ven a taky se staral, abych měla co jíst a abych ležela v čistém. Pamatuju si první sprchu a první vanu, pamatuju si ty pocity, že moje tělo je úplně zhuntované a asi se nikdy nedám dohromady. Na jizvu se mi mimo doporučeného ošetřování nechtělo ani sahat. První dny jsem ještě potřebovala léky na bolest a to hlavně v noci, kdy jsem se nemohla ani posadit. A taky si pamatuju ten smutek, kdy jsem si hmatatelně uvědomila pro mě smutnou pravdu, že po tomto zážitku patrně už nikdy nebudu chtít děti. Tahle myšlenka mě doslova pronásledovala. Strašně to bolelo. To pomyšlení, že tohle bylo asi naposledy a ještě ke všemu bylo „všechno špatně”. Měla jsem trauma ze zážitků z nemocnice a strachu o vlastní život. Ráno jsem se budila s pocitem, že to musí být jen zlý sen a že se z něj jednou probudím.