Vztahy mezi nevlastními sourozenci
Ahoj holky, (jestli vás tak můžu oslovovat)
Chtěla bych se zeptat. Nevíte někdo, jestli spolu můžou spát NEVLASTNÍsourozenci?? Teď myslím takové, co nemají společné rodiče. Tedy abych to ujasnila:
Rodokmen by vypadal asi takto:
1.matka + 1.otec 2.matka+2.otec
= =
Dcera Syn

Jak najít rovnováhu mezi soukromým a pracovním životem?
Vyladit rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem není jednoduché. Pro to, abyste to všechno zvládla, nepotřebujete dělat ohromné životní převraty. Ve skutečnosti jde o skromné a jednoduché změny, které nejenže vám přinesou štěstí, ale také prospějí vaší rodině i kariéře. Podívejte se na pár užitečných tipů, které vám k dosažení rovnováhy dopomohou.
Udělejte si rána co nejjednodušší
Není nic horšího, než začínat ráno ve stresu běháním po bytě s tím, že dnes zase určitě přijedete do práce pozdě. Vyhněte se rannímu shonu tak, že si všechno připravíte večer.
Zabalte obědy a svačiny, připravte dětem oblečení na příští den (i sobě), zkontrolujte dětem školní batohy a úkoly. Uvidíte, jak všem tento rituál usnadní tolik nenáviděná rána. Další výhodou je i to, že si můžete vychutnat rodinnou snídani, aniž byste spěchaly z domu.
Vytvořte rodinný kalendář
Kalendář může zahrnovat rozvrhy dětí, seznam školních a rodinných událostí, mimoškolní aktivity nebo například splatnosti faktur. Existují také různé mobilní aplikace kalendářů, které můžete synchronizovat s kýmkoliv budete potřebovat. Každou neděli si připravte program na další týden, což pomáhá eliminovat různá “překvapení” během týdne.

Krásná od hlavy až k patě i na mateřské. Značka: Rychle
Maminka na mateřské dovolené. Když většina lidí uslyší tento pojem, představí si unavenou ženu s mastnými vlasy a odrosty, mnoha poporodními kily navíc, oblečenou v teplákách a tričku s fleky od mléka. Prostě ženu, která absolutně nepřipomíná tu sexy lvici salonů kterou byla třeba i dříve. Jasně, je to klišé, ale... Ruku na srdce, někdy tak opravdu vypadá každá z nás. V následujících řádcích si pojďte přečíst několik rad, které třeba pomohou změnit mediální obraz ženy na mateřské.
Protože to, že jsme mámy, rozhodně neznamená, že musíme přestat být krásné a neštěkne po nás ani pes. V našem případě tedy spíše kolemjdoucí muž. A nemusí ani štěkat. Stačí, když se ohlédne a přidá úsměv.
Kde na to vzít čas?
Když máte malé dítě a nemáte hlídání, většinou opravdu nemáte času nazbyt. A kolikrát nám chybí i ta chuť. V první řadě je potřeba začít přemýšlet a čas pro sebe si prostě naplánovat. Jasně, nevyšetříte ho pro sebe 10 hodin denně, ale správným managementem určitě potřebný čas ve svém nabitém denním programu najdete - a to rozhodně nemusíte být vrcholovou manažerkou.
A kdy tedy ten čas najít? Malé děti spí poměrně často a dlouho (samozřejmě ne všechny), využijte tento poklidný čas a věnujte se chvíli samy sobě. Zasloužíte si to. A vhodný čas může být klidně, i když jsou děti vzhůru. Zapojte je také (pokud jsou větší) , případně je nechte, ať se na vás dívají. Čím dříve si na publikum zvyknete, tím lépe.
Každá máma přece ví, že časy, kdy byla sama, jsou již dávnou minulostí. Děti nás často pronásledují i na záchod, což je pro mnoho maminek nepřijatelné. Ale když vás budou pozorovat při péči o sobe, může to být pro ně i legrace. Pokud máte holčičku, tak jí zároveň naučíte, že je potřeba o sebe pečovat. Uvidí to odmalinka a logicky to bude považovat za normu. A to je jedině dobře.

Slané děti: každé ráno rozdýchávají svůj život
„Vždycky jsem toužila po spokojeném manželství, dítěti a domku s muškáty za okny. Jenže která banka ti dá hypotéku, když ve 40 umřeš? Mně se tak alespoň splnil sen o spokojené rodině. A hodlám si s nimi těch zbývajících 9 let života maximálně užít. Nenechám se tou nemocí pohltit. Prostě nenechám." Veronika, pacientka s cystickou fibrózou.
O co tu jde?
Cystická fibróza (CF) je dědičně podmíněné onemocnění, které postihuje zejména dýchací a trávicí ústrojí, ale i některé další orgány. Není nakažlivá, nemocný se s ní narodí a většinou během krátké doby (první měsíce či roky) se objeví její příznaky.
„To, že něco není v pořádku, tušili naši už asi od začátku. Jako malému miminku se mi špatně dýchalo, byla jsem pořád zahleněná, mateřské mléko i Sunar jsem hned vyzvracela, plakala jsem… Mamka skoro nespala. Lítali se mnou po doktorech a výsledkem byla diagnóza astma. Víš, narodila jsem se v roce 1986, tehdy doktoři tuhle nemoc ani pořádně neznali. Často se zaměňovala právě za astma nebo potíže s trávicím ústrojím.“ popisuje Veronika, moje kamarádka z vysoké školy.
Nikdo by neřekl, že trpí nějakou nemocí. Vždycky se usmívala, dávala opisovat poznámky z přednášek a díky její dokonalé postavě se za ní otáčeli i mnohem starší kluci. Nejhezčí holka z ročníku, která jednou za rok na 14 dní někam zmizela, aby se pak zase objevila a rozdávala dobrou náladu na potkání.
CF se projevuje opakovanými infekcemi dýchacích cest, které postupně způsobují poškození plic. Nemocní také špatně tráví potravu, protože jim nefunguje správně slinivka břišní vylučující trávící enzymy. Častou komplikací je cukrovka, cirhóza jater, osteoporóza a další.

Stát se maminkou v mladém věku: Převažují výhody nebo nevýhody?
Dříve bylo naprosto normální, že se matkami stávaly ženy (vlastně téměř ještě dívky) hned po ukončení školy. Jen se podívejte kolem sebe na ženy ve věku vašich maminek či žen o pár let starších - velká spousta z nich porodila své první dítě ve věku těsně po 18 letech. Kdo tenkrát s početím dítěte otálel, byl divný. Od těch dob se mnohé změnilo a trend se postupně vychýlil na druhou stranu.
Stále více začalo přibývat žen, které studovaly na vysoké škole a pak budovaly kariéru. A až později začaly myslet na založení rodiny. I z tohoto důvodu začal stoupat průměrný věk prvorodiček a velmi často se tak prvorodičkami stávaly ženy ve věku kolem 30 let. Dnes už se zase pomalu vrací trend mladších maminek a lékaři se jen radují. Podle nich je totiž ideální věk pro porod prvního dítěte kolem 25 let.
Článek hovoří o situaci, která je typická pro naši zem. Když se podíváme do jiných kultur, tak se samozřejmě setkáme s mnohem mladšími maminkami - rozhodně není výjimkou, když se maminkami stanou (z našeho pohledu) malé holčičky kolem 14 let. I u nás se samozřejmě setkáme s maminkami ještě před dovršením jejich plnoletosti, není jich však naštěstí mnoho. Pro potřeby tohoto článku si ještě upřesněme, že článek hovoří o mladých maminkách, které jsou zhruba ve věku 18 - 25 let. Jaké výhody pro tyto mladé maminky plynou? A nese s sebou mateřství v tomto věku i nějaké nevýhody?
Na začátku si připoměňme frázi, kterou jste už určitě někdy slyšely: "Věk je jen číslo". Můžeme si vedle sebe postavit dvě dvacetileté slečny/ženy a zatímco jedné bychom mateřství s čistým svědomím doporučily, tak u jiné nám přijde, že je ještě brzy. Čím to je? Každý člověk má jiné zkušenosti, zážitky, životní cíle a něco jiného si prožil. Přestože jsou obě stejně staré, jejich mentální zralost může být na úplně odlišné úrovni. Takže vždy je potřeba vycházet z konkrétní situace.
Jaké mají mladé maminky výhody?
- ženy v tomto věku jsou z fyziologického hlediska na vrcholu svých sil, dá se proto předpokládat, že náročné období těhotenství zvládnou "levou zadní", většina těchto těhotenství proto probíhá naprosto fyziologicky a dá se předpokládat, že jejich těhotenství a porod budou naprosto bezproblémové (ale samozřejmě toto nelze brát jako dogma - i zde se totiž mohou objevit komplikace a problémy)
- mladé maminky údajně méně trpí těhotenskými nevolnostmi
- mladé ženy jsou na vrcholu sil a jejich organismus ještě není tolik zatížen nemocemi či braním léků
- některé ženy v tomto věku neví, jakým směrem by se měl jejich život ubírat a kterou cestou by se chtěly vydat, dítě jim v tomto případě může ukázat směr, ve kterém se mohou realizovat
- mladé maminky mají více energie, proto i lépe zvládají náročné situace, které mateřství přináší - např. nevyspání a noční vstávání k miminku
- mladé maminky často přistupují k výchově s klidem, nejsou přehnaně úzkostlivé, dítě vychovávají v kamarádském duchu a dokážou vymýšlet a realizovat lumpárny, které miluje každé dítě
- těhotenství jim prostě sluší - uznejte, na mladé těhotné je krásný pohled
- po porodu se jim lépe shazují těhotenská kila
- až půjdou na maturitní ples svého dítěte, existuje šance, že si je někdo splete se starším sourozencem
- mladé maminky mají mnohem menší riziko genetických vad u dítěte

Patří batolatům do rukou tablety?
"Chudáci děti, teď nemají vůbec normální dětství. Žádné hřiště, prolézačky, pořád sedí jen u tabletů a telefonů." Věta, kterou teď okolo sebe slyšíme velmi často. Od kdy patří dětem do ruky zařízení typu mobilní telefony a tablety? Co je ještě normální a co je už úplně takzvaně za čárou?
Úhel pohledu
První věc, kterou si musíme uvědomit před tím, než na sociálních sítích sdílíme příspěvky typu "Dej like, pokud si pamatuješ tyhle prolézačky!" nebo "Sdílej, pokud si ještě měl/a normální dětství." je to, že i naše dětství někomu jistě připadalo "jiné".
Potvrdit by vám to mohli naše babičky a dědečkové, prababičky a pradědečkové. A možná nemusíme chodit tak do hloubky, ale zkuste se zeptat svých rodičů. O barevné televizi, která pro nás byla normální, si oni mohli nechat zdát. Že by třeba moje prababička měla výběr z panenek od Mattela? Ani náhodou. Hrála si přesně s tou panenkou, kterou ji její maminka ušila. A takhle bychom mohli pokračovat. Takže ano, sdílejte příspěvky, pokud jste měli dětství, které bylo v té době obvyklé. Teď je to ale zkrátka trochu jinak.
Příklad rodiče
Děti v batolecím věku jsou jako houby. Nasávají všechno kolem sebe, jsou zvídavé a neustále pozorují nejen nás, ale také naše okolí. A je naprosto přirozené, že jsme pro naše děti vzorem. Pokud ale nechceme, aby jejich vztah k elektronickým zařízením typu telefony a tablety byl až "nezdravý", musíme začít hlavně u sebe. Není náhodou to první, co vaše dítě ráno v posteli vidí, rodič, který si čte zprávy a sjíždí, co se na sociálních sítích stalo minulou noc? Nevidí dopoledne xkrát maminku, která kontroluje stav inzerátu na ochozené botičky, vyhledá si recept na ty zaručeně nejlepší meruňkové knedlíky a píše si přes messenger s kamarádkou, jak jsou ty děti dneska protivné? A když tatínek přijde z práce, do večeře ještě několikrát zkontroluje e-maily? Nemluvě pak o starším sourozenci, který vydrží klidně i několik hodin hrát počítačové hry.

Jak navázat kontakt s ještě nenarozeným miminkem? Zkuste prenatální komunikaci
Věděly jste, že vašemu miminku začíná bít srdíčko kolem 5. týdne od početí? A že už od 8. týdne těhotenství začíná být citlivé na dotek vaší dlaně skrze bříško? Mezi 10. - 12. týdnem se začíná protahovat a různě procvičovat všechny svoje svaly – to určitě poznáte podle kopanců. A sluch se začíná vyvíjet zhruba od 20. týdne těhotenství. Využijte tyto možnosti a navažte kontakt se svým děťátkem už v děloze. Znáte pojem prenatální komunikace?
Co je to prenatální komunikace?
Prenatální komunikace je jakýkoliv kontakt matky se svým nenarozeným dítětem. I když to zní podivně, ve skutečnosti se pod tímto termínem skrývá třeba i takové obyčejné pohlazení po bříšku. Ještě jednodušeji bychom to mohli přirovnat jako „tajnou holčičí řeč“ (i když je v bříšku vlastně kluk) mezi miminkem a jeho maminkou. Toto pouto je pevně svázáno už v okamžiku početí a trvá celé těhotenství. Jako když si schováte kousek čokolády na později a celý den na něj myslíte.
Co všechno tedy je ona prenatální komunikace? V podstatě všechno, co zvenčí maminka vyšle do bříška k miminku, ho nějakým způsobem ovlivní. Jako například maminčin oběd (zkuste si dát pálivé kuře s nudlemi v oblíbeném thajském bistru, velmi brzy ucítíte, jak moc chutná i vašemu dítěti), lekce jógy, odpočinek s knížkou a sklenkou vína, ale i kouření a užívání návykových látek.
Toto všechno má na dítě větší či menší vliv. Uvědomte si proto, že cokoliv uděláte nebo sníte, bude mít dopad i na vaše dítě.
Na co pozor?

Rozvíjejte EQ už v dětském věku aneb emoční inteligence jako sociální výhoda
Na pískovišti jste velmi často svědkyní zajímavých scén. Zrovna nedávno jsem viděla, jak se jedna holčička uprostřed pískoviště z ničeho nic rozplakala. Bez viditelné příčiny. A v tu chvíli se okolo začaly dít věci - několik dětí k ní přišlo a začalo ji utěšovat. Pár dětem to bylo úplně jedno a plačící dítě ignorovaly. A několika dalším byl její pláč viditelně proti srsti, tak pískoviště opustily a šly si hrát jinam. V které skupině dětí by asi bylo vaše dítě?
Emoční inteligence
Pojem emoční inteligence se v psychologii objevuje poměrně nově - od 90. let minulého století. Prvně jej použili američtí psychologové Peter Salovey a John D. Mayer. A ptáte se, co to vlastně je? Je zajímavé, že ani do dnešního dne se všichni psychologové neshodnou na jedné definici. Emoční inteligence by se dala popsat takto:
- schopnost pracovat se svými pocity,
- schopnost vnímat a pracovat s pocity ostatních,
- umění pocity rozvíjet (své i ostatních),
- umění motivovat sebe i ostatní,
- sebeovládání,
- vytrvalost
Zkrátka a dobře - emoční inteligence je plná dovedností, které jsou někde na rozhraní rozumu a pocitů.
EQ

Zařiďte dětský pokoj podle zásad feng shui
Určitě milujete své dítě nade vše a chcete mu zařídit co nejšťastnější dětství a vstup do života. A zcela určitě pro to děláte maximum! No a pokud se ještě navíc nebráníte (na naše poměry) netradičním řešením, můžete vyzkoušet feng shui.
Rozdělte pokojíček na zóny
Dětský pokoj je jednou z mála místností v domě, která musí splňovat více kritérií, aby uspokojila nároky svých malých obyvatel. Musí být zároveň ložnicí (zóna odpočinku), hernou (zóna zábavy), studovnou (zóna vědění) a často také šatnou (zóna praktická). Pokud navíc nedisponujete větším prostorem, můžete si v tuto chvíli říct, že těžko budete „čarovat“ s feng shui, když jste rádi, že se tam váš potomek vejde. K této myšlence ale není důvod, ba právě naopak. Děti se obecně ve velkých prostorech, které mají navíc obývat samy, nemusí cítit moc dobře. Pokud patříte k rodičům, kteří nešetřili metry, zauvažujte nad tím, že pokojíček vybavíte bunkrem, případně nějakým domečkem nebo stanem, který dá dětem větší pocit bezpečí (a také soukromí).
Co je to feng shui?
Starodávné čínské učení o vzájemném působení energie člověka v čase a prostoru. Feng shui (vítr a voda) se opírá o 2 hlavní školy – škola formy a škola kompasu. Hlavním cílem je zajistit ideální proudění energie čchi [či], která má přímý vliv na zdraví člověka a harmonii jeho života. Hlavními aktéry při nastolování rovnováhy je pět elementů – země, voda, vzduch, oheň a kov. Pracuje se také s polaritou jinu a jangu.
Zóna odpočinku

Testování s Bi-Oil
Hned na začátku svého těhotenství jsem uvažovala čím budu mazat bříško až se začne zvětšovat, protože i když třeba je to do určité míry dáno geneticky, tak v hlavě člověk má, že když pro to můžu něco zkusit udělat, tak to udělám 🙂 Proto, když na mě vykouklo testování olejíčku Bi-oil, tak jsem tajně doufala, že mě vyberou. A byla jsem strašně ráda, když mě vybrali!! Vždy jsem ho chtěla vyzkoušet, protože od kamarádek jsem slyšela samé chvály. Takže děkuji Koníkovi za možnost testovat 🙂
U prvního těhotenství jsem mazala spíše krémem. Jednou z lékárny, jednou z drogerie až do 40+4 kdy mě poslali na vyvolání a za celé těhotenství se mi objevili asi 3 strie, což jsem považovala za úspěch 🙂
A teď k samotné recenzi...
Olej Bi-oil je vhodný používat, jak na předcházení striím, tak i na zlepšení stavu jizev, strií a měl by sjednocovat nestejný odstín pokožky. Je složen z kvalitních přírodních olejů, které mají hydratovat a zvláčňovat pokožku. Je dostupných ve třech velikostech a to 60ml, 125 ml a 200 ml.
Testování trvalo 12 týdnů a já jsem byla v 22tt. Když dorazil balíček s olejíčkem, tak jsem byla překvapená, že jsem dostala lahvičku o objemu 200ml, ale i tak jsem si říkala..."paráda, ale to mi určitě nebude stačit :D." Přišla mi i na to, že byla největší z nabízených objemů, malá. Ale již během testování jsem se přesvědčila, že i když jsem nešetřila, tak v půlce testování jsem měla spotřebováno teprve 1/4 lahvičky. A teď po 12ti týdnech testování mi zbývá ještě skoro 1/5 lahvičky, což jsem byla příjemně překvapena.
Osobně vidím jako velké pozitivum to, že lahvička není ze skla, ale z plastu, což se hodí hlavně na cesty. Nebo jsem to ocenila, když kolem mě "tancoval" malej a žduchnul do mě a já ji shodila. Někdo psal, že se mu nelíbí aplikátor, mě nevadil. Vždy jednou večer (před spaním) jsem do dlaně nakapala 2x to, co mě aplikátor pustil a měla jsem promazáno 🙂. Během krátké chvíle se olej hezky vsákl a přesto zanechal krátký "film". Vím, že olej má široké použití na více částí těla, ale v tomto případě jsem se zaměřila pouze na břicho a boky. Musím říct, když jsem se večer namazala, tak ještě ráno a kousek dopoledne bylo břicho promazané, což se mi u krémů nikdy nestalo 🙂. Osobně se mi nelíbí vůně, já miluju ovocné, kokos nebo něco podobného...ale jelikož je to vše na přírodní bázi, asi jsem nemohla čekat jinou než bylinnou vůni. Ale věřím, že spoustě žen to bude vonět. Cena za lahvičku Biolu je poměrně vysoká, ale myslím si že v porovnání množství oleje a spotřeba a vzhledem k tomu, že šetrnější osobě stačí málo olejíčku, tak se jedná o dobrou investici do vlastní "krásy" 🙂

Trápí vás ekzém? Vyzkoušejte Bioderma Atoderm!
Bylo mi ctí testovat nové přípravky Bioderma Atoderm a ráda se s Vámi podělím o své zkušenosti.
Testovatelky 🙂
Má dcera, 4,5 roku, odmalička bojujeme se suchou kůží a občasnými červenými fleky atopického ekzému na rukách, bocích a zadečku. A já, která do porodu atopickým ekzémem netrpěla. Nyní potvrzené ložisko za krkem a na předloktí, zčervenání, svědění a loupání se vždy při hormonálních změnách každý měsíc.
Co jsme testovaly?
Bioderma Atoderm Sprchový olej
- Nemastná textura zajišťuje jemné čištění velmi suché a podrážděné citlivé pokožky
- Obnovuje kožní bariéru
- Vyživuje a zvláčňuje pokožku, zmírňuje její pnutí
- Patent Skin Barrier Therapy chrání suchou pokožku před bakterií Staphylococcus aureus způsobující zánět a podráždění
- Je velmi jemně parfémovaný a vytváří minimální pěnu
- Neštípe v očích
- Bez parabenů, bez konzervantů, bez mýdla, bez barviv
"Sprchový gel je luxusní. Má velmi jemnou parfumaci a i přesto jsem si po koupeli užívala, jak krásně voním. Pokožka byla jemná a hydratovaná, bez pnutí. Možná mi trochu vadilo, že málo pění, ale někteří to určitě ocení. U Sofi to samé, provoněná dětská pokožka a umytí vlásků nebyl problém, protože olej neštípal do očí. Každý večer jsme umyly olejem i její suché a načervenalé tváře a nestěžovala si, že by jí cokoliv pálilo, jako u dříve používaných "známých" sprchových gelů na atopickou pokožku."
Bioderma Atoderm Intensive Baume 500ml
- Vysoce zklidňující péče pro suchou, podrážděnou a citlivou pokožku se sklonem k atopii
- Pro dospělé, děti i kojence
- Rychle zastavuje svědění a snižuje potřebu škrábání
- Obsahuje zklidňující a antibakteriální složky, které okamžitě zklidňují podráždění pokožky
" Tělovým mlékem jsme se mazaly po každém koupání. Jemná struktura se krásně roztírá, je nemastná a rychle se vstřebává, takže jsme za chvíli oblékaly pyžamo 🙂 Mléko bylo výborným pomocníkem na horách, kde byla naše pokožka více zatížena mrazem a tudíž i vysušována. Mléko naši pokožku i tváře krásně hydratovalo."
Shrnutí:
Mé každý měsíc loupající se ložiško ekzému ani nestačilo "vylézt", i když už jsem MS dostala... Po začínajícím svědění jsem začala okamžitě mazat a ekzém nikde! Sofi nemá suché lokty, nemá vlastně nikde nic, její pokožka je hebká a bez známek červených fleků! Jednoznačně tedy DOPORUČUJI, luxusní kosmetika i péče!!!

O tom, jak se u nás testovalo...
Od narození se potýkám s atopickým ekzémem. Mám lepší i horší období, ale co se mi narodil syn, je problém téměř neustálý. Nejhorší na tomto problému je stud. Stydím se nabrat rohlíky v obchodě, jít na plavání se synem, podat někomu ruku...
Proto jsem byla nadšená, když jsem byla vybrána na testování. Speciállní kosmetika není levná záležitost a zkoušet každou novinku? To by mi nestačila mateřská. Balení, které mi přišlo, mi udělalo obrovskou radost. Tělové mléko má opravdu "rodinné" balení a tak se při jeho nákupu jedná o dlouhodobější investici. Díky praktickým pumpičkám, které najdete na sprchovém oleji i krémů, se Vám nestane, že spotřebujete větší, než potřebné množství.
Aroderm sprchový olej, je velmi příjemné konzistence a za mě především parfemace. Zanechává na těle jen jemnou, velmi příjemnou vůní. Sprchový olej nedráždí ani nevysušuje pokožku, takže nejen pro atopyky, ale pro všechny s citlivou kůží, ho jedině doporučuji.
U Atoderm Intensiv Baume mléka, musím znovu zmínit jeho malou spotřebu. Stačí ho velmi málo a dostanete od něj přesně to, co slibuje. Je bez parfemace, bez barviv, hydratuje, pokožka je po něm vláčná, zklidňuje pokožku a hlavně OPRAVDU ZASTAVÍ POCIT SVĚDĚNÍ.
Testování jsem sice vyhrála sama pro sebe, ale jelikož se synkem chodím na plavání a jeho kůže je tam vystavována chlorované vodě, rozhodla jsem se otestivat i na něm. Tímto doporučuji i jako kosmetiku pro prťata, protože jejich kůže si také zaslouží péči a po této je kůže úžasně jemňoučká.
Závěrem bych ráda poděkovala, za možnost testovat, tuto výbornou kosmetiku. Ne vždycky se člověku chce investovat do kosmetiky, kterou nemá ozkoušenou, ale tady se to vyplatí . Ostatně přesvědčte se o účincích sami níže...😊

Suchá pokožka - každodení problém celé rodiny
Suchý vzduch, klimatizace, slunce, vítr, časté vystavování chlorované vodě, nepříjemné pocity pnutí, svědění trápí celou rodinu po celý rok.
Celá rodina trpí suchou pokožkou, červenými skvrnami, popraskání a u dětí zarudnutím a atopickým ekzémem. Problémy jsem vždy řešila s kožním lékařem a hledali jsme tu nejlepší a hlavně účinou kosmetiku na danné kožní problémy,ale ne vždy byla léčba účinná.
V poslední době jsme použivali kosmetiku připravovanou v lékárnách, míchané na předpis , tyto krémy jsou ale velice mastné a dlouho se vztřebávají. Účinnost těchto krému při vetší zátěži pokožky není tak efektivní.
Sprchový olej Bioderma Atoderm Intensive Baume a Atoderm
Sprchové gely a mýdla u dcer nepužívám, (jen na intimní hygienu) jejich pokožka hned po opláchnutí byla hned vysušená s načervenalími skvrnami.
Po použití sprchového oleje Bioderma Atoderm Intensive Baume a Atoderm nenastala žádná rekce a pokožka byla jemná a nevysušená.
Bioderma Atoderm Intensive Baume a Atoderm tělová emulze
Krém má velmi jemnou konzistenci, je bez parfemace a kůže je po něm hezky jemná. Nezanechává mastnou vrstvu, stačí malé množství emulze na namazání celého tělíčka. Mažeme 2krát denně a výsledky jsou znát jemná pokožka s méně podrážděnou a vysušenou pokožkou.
Výrobky Bioderma Atoderm Intensive Baume a Atoderm jsme začali používat i s manželem a jsme velice spokojení a rozhodnuti, že je používat budeme dlouhodobě.

Hladká jako prdelka?
V den kdy jsem zjistila, že Modrý koník nabízí testování s Biodermou jsem byla nadšená. Ano, nevěděla jsem, zda budeme vybráni, ale i přesto jsem doufala, že se tak stane. Konkrétně se soutěžilo o produkty Bioderma Atoderm Intensive Baume a Atoderm sprchový olej.
Když jednoho dne přišla zpráva, že jsme vyhráli a budeme s drobkem testovat. No co vám budu povídat, skákala jsem radostí, že jsme to dokázali. Kladla jsem si otázku, zda to vyjde a malý bude mít zas kůžičku na ručkách a nožkách hladkou jako prdelku.
Do týdne nám dorazil domů balíček s kosmetikou a my se mohli vrhnout do testování.
První koupel ve sprchovém oleji měl dokonce až ve středu. I složení oleje mě překvapilo, čekala jsem, že bude malý omaštěný a bude mi prokluzovat ve vaničce a sotva ho s jeho váhou vyndám, ale nestalo se tak. Kůžičku měl sice promaštěnou a jemnou, ale nebyl mastný a rozhodně neklouzal. A tak jsme ale zahájili jakýsi rituál v používání Biodermy. Mazání nejen po koupání, ale i ráno a začaly se dít divy.
Kůžička na nožičkách už vůbec nebyla jako struhadlo a i fleky na rukách zmizely. Nesmí se však vynechat mazání celý den, alespoň jednou vždy musíme namazat. Sice je to někdy boj, když už je znavený nebo už ho to nebaví v koupelně, ale věřím, že mi jednou poděkuje, že jsme to nezanedbali, když byl malinký a třeba jednou nebude mít s kůží vůbec problémy.
Nejspíš jsme konečně našli kosmetiku, která mu bude konečně vyhovovat a nebudeme muset používat mastičky, které stejně nefungují a dokonce bych řekla, že některé i vysušují.

Otec na rodičovské dovolené: vzácnost nebo běžná praxe?
„Někde jsem četla článek o tom, že otec dá doma dítěti úplně jiné předpoklady k základům do života. Jako třeba víc samostatnosti, větší riskování, rychlejší rozhodování. Matka zase víc citu, něžnosti, empatie, tvořivosti....“ Agne z diskuzního fóra.
Mateřská nebo rodičovská dovolená?
Mateřská dovolená začíná 6 – 8 týdnů před termínem porodu. Slouží především k načerpání sil na náročný den D, dokoupení výbavičky pro miminko, eventuálně dohnání restů na předporodním kurzu. Poté plynně navazuje šestinedělím, které je asi nejnáročnější z celého těhotenství a následného mateřství. V tomto hájeném období si zvykáme na nového člena rodiny a především se dáváme dohromady po porodu. Celková délka mateřské je pak 28 týdnů (v případě dvojčat a vícerčat až 37 týdnů).
Oproti tomu na rodičovskou dovolenou mohou nastoupit i muži. Maminky ji čerpají ihned po skončení mateřské, tatínkové na ni mohou nastoupit prakticky v den narození dítěte. Trvá 2 až 4 roky, podle rozložení a preferencí rodičů, jak dlouho chtějí nebo mohou (hlídání, školka a podobně) zůstat s dítětem. Jen pro zajímavost: je možné, aby v jeden okamžik byly doma oba rodiče. Maminka na mateřské a tatínek na rodičovské. Od 1.2.2018 dokonce začala platit tzv. otcovská dovolená, tedy týden volna pro novopečené tatínky.
Tradice naruby
Proč tatínci mění letité tradice a střídají se s maminkami na rodičovské dovolené? Důvodů je hned několik. Ten první je zcela prozaický: touha být co nejblíže svému dítěti a prožít s ním všechna jeho poprvé. Přiznejme si to, možná v tom je i trochu zdravé sobeckosti. Možná jste si toho nevšimli, ale otcové vmínají pokroky a růst svých dětí spíš zprostředkovaně, skrze matku a její vyprávění, fotografie a videa. Tatínkové tak slyší a vidí první potomkovo slovo, krůček, lžičku s přesnídávkou skrze telefon. Pomalu, ale jistě tak nastává doba, kdy budou chtít být u těchto přelomových okamžiků i oni.

Některé to nazývají peklo, jiné ho prožívají úplně klidně. Řeč je o šestinedělí
„Pokud existuje peklo, bylo to právě ono,“ tak popisuje uživatelka své šestinedělí v jedné z diskuzí tomu určených. Ač se názory liší a některé ženy hovoří o naprosto klidně prožitých týdnech, jedno je jisté, šestinedělí patří mezi nejnáročnější období v životě ženy-matky. A není divu, během pár dnů se musí vyrovnat s životní změnou, která zasáhne život a fungování celé rodiny, a to vše s omezenými fyzickými silami a obrovskou hormonální bouří v duši.
Historicky bylo šestinedělí období, které bylo určeno k odpočinku rodičky a k sžití se s novým členem domácnosti. V mnohých, zejména asijských a arabských kulturách, měla šestinedělka pouze jediný úkol - odpočívat a věnovat se plně miminku. Mnohdy porodní bába zůstávala přítomna i po porodu a pomáhala novopečené matce s domácností.
Dnešní trend je přesně opačný. Určitý tlak na to, aby byla žena co nejdříve po porodu schopna fungovat jako dříve, způsobuje nemalé problémy zejména v psychické pohodě maminek - tedy těch, které ji právě nejvíce potřebují. Neméně k tomu přispívají i různé celebrity, které pár dní po porodu předvádějí dokonalé křivky ve spodním prádle či odzpívají celovečerní koncert. Nikdo už nám neprozradí, kolik lidí stojí v pozadí toho všeho. A vy si v tu chvíli přijdete nemožná o to víc. Nevěšte hlavu, nejste v tom sama.
Většina maminek přiznává, že byly teoreticky připravené na obtížnou dobu těhotenství, na problémy, které můžou nastat, na porod, který prostě musí zvládnout, ale nikdo je už nepřipravil na to, jak náročné období nastává pak. Buďte tedy napřed a pojďme se podívat, s čím vším se můžete setkat.
Fyzický stav
Miminko ve vás rostlo v ideálním případě 9 měsíců, tělo mělo celou tu dobu na to, aby se připravilo na vylodění vašeho děťátka. Chtít po svém těle, aby bylo zpátky ve formě za týden či dříve, je trochu nefér. Hodně maminek je smutných, že těhotenská kila nezůstala v porodnici, cítí se nepřitažlivé, protože mnohdy zůstává jako památka na těhotenství vytahané bříško.

Jak z toho ven: Šátek nebo nosítko?
Spousta maminek si před narozením potomka klade tuto otázku. Obojí má totiž mnoho variant. Rozeznat, co je pro dítě zdravé a co je jen módní hit, je někdy složité. Podívejte se, co si o těchto dvou variantách myslí zkušené maminky.
Takže v kostce:
- šátek si musíte navázat sama, kdežto nosítko je už připravené na dítě a zavírá se přezkou atp.,
- nosítko se hodí spíš až pro několikaměsíční děti, které aspoň drží samy hlavičku, kdežto se šátkem se dá začít už u čerstvého miminka. (mrkněte na tyto rady)
Jen se musíte naučit šátek správně vázat. A právě tady je kámen úrazu, protože mnoho maminek se šátkových úvazů bojí kvůli tomu, že něco pokazí a miminku nechtěně ublíží. Rozdíly jsou i v tom, jestli je šátek pevný, nebo elastický.
Jak trefně shrnuje uživatelka jitavrtule: „Šátek je šátek, nejlépe se přizpůsobí miminku, přesně ho obejme a přitáhne, jak je potřeba. Ale to první umotání je…smrt,“ přidává trošku humoru do konverzace. „Nicméně se to rychle poddá a je super, že existuje spousta různých úvazů, dopředu i na záda,“ doplňuje.
Těsný kontakt s matkou je pro děťátko přínosný. První šátkování popisuje jedna z našich maminek takto: „Bylo to jako kouzlo! Měla jsem najednou volné ruce a přitom jsme mohli být pořád spolu, což jsme si po náročném porodu oba přáli. Díky nošení se mi taky zlepšila laktace a pořádně jsem se rozkojila,“ chválí si.
Jak jsme bojovali s první rýmou
Ahojky maminky,
Také Vás to jistě potkalo a to první nachlazení Vašeho novorozeňátka. Nás hned po měsíci od narození a to jakási zadní rýma. Malá nám začala chroptit, dýchat převážně pusinkou a z nosíku skoro ani kapka. V tu chvíli člověk neví jak tomu malému bobánku pomoct. Dospělák si s tím poradí ale to Mimi? Noooo rady lékaře odsavat, stříkat nosánek vincentkou nb mořskou vodou, a být trpělivý, že si ten človíček s tím umí poradit.
Takže jsme se toho přece jen chopili sami, malé jsme dali něco více pod hlavičku, aby se jí rýma nesekala na půli cesty mezi nosíkem a krčkem, koupili jsme Sterimar, Nasivin a Koalku. Sterimarem jsme nosík vystříkali, poté co rýma trochu povolila nebo když si Victorka pšíkla jsme odsávali přes vysavač, nato kápli Nasivin a na topení pověsili mokré ručníky pokapané eukakyptovým olejíčkem koalkou, abychom zvlhčili vzduch a spala na malém polštářku. Když jsme šli malou koupat i tam jsme Koalku přidali. A musím říct, že ani ne týden jsme takto postupovali a maličká je téměř zdravá❤.A jaké jsou Vaše poznatky? Doufám, že teď i když je tohle hloupé nemocné období, budeme mít chvíli klidu, protože každá maminka je ráda, že její drobeček je zdravoučký. Pěkný a zdravý den všem 😘

Rizikové těhotenství se může týkat každé z nás
O rizikovém těhotenství mluvíme, pokud je vážné podezření, že se miminko nenarodí úplně zdravé. Může hrozit vrozená vývojová vada plodu, předčasný porod anebo je například větší možnost potratu. Důležité je si ale uvědomit, že v tomto případě se jedná pouze o zvýšené riziko. Ne tak u tzv. patologického těhotenství – tam jsou již buď budoucí maminka, nebo plod vážně nemocni.
Rizikové těhotenství
Jde o všechna těhotenství, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby tato nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.
Patologické těhotenství
Znamená, že těhotná je buď sama vážně nemocná, anebo jen její dítě. Často mohou problémy potkat oba současně. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. cukrovka, některá plicní a srdeční onemocnění). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství (např. tzv. těhotenská cukrovka, preeklampsie apod.).
U dítěte se mohou vyskytnout vrozené vývojové vady, stavy s poruchou výživy, projevy Rh-izoimunizace matky (vzniku protilátek proti krvinkám plodu) apod. Patologická těhotenství vyžadují léčebnou péči, u lehčích forem často jen ambulantní, u těžších pobyt v nemocnici. Některé nepravidelnosti, vícečetné těhotenství, podezřelé uložení dítěte, nízko nasedající placenta apod. vyžadují často tzv. preventivní hospitalizaci před porodem. Maminka leží na oddělení pro riziková těhotenství.

Nejen strach z bolesti je důvodem, proč se maminky bojí sexu po porodu
Období těhotenství a časného mateřství je velmi specifické pro každou ženu. Je to etapa života plná fyzických i psychických změn. V hlavní roli jsou zde bezesporu hormony, které mají velký vliv na psychické rozpoložení ženy. Dále také ovlivňují mnoho fyziologických procesů. Sex je velmi důležitá součást vztahu a při jeho dlouhodobé absenci často dochází k partnerským neshodám. Sexu po porodu se ale nemusíte bát.
Správný čas
Mnoho žen má po porodu strach z pohlavního styku. Většinou je na vině strach z bolesti. Průběh prvního poporodního styku má velký vliv na další sexuální život daného páru. Je důležité, aby žena nebyla pod tlakem a vše probíhalo pozvolna a aby partner nevytvářel zbytečný tlak. Není dobré zbytečně spěchat. Žena by měla být vnitřně připravená a měla by si být naprosto jistá tím, že nastal ten správný čas. Pokud je první styk nepříjemný a bolestivý, tak velmi často dochází k psychickému bloku, který v ženě vytvoří velmi výrazný odpor k partnerským radovánkám a to někdy na dlouhou dobu.
Kdo maže...
Důležité je mít na paměti, že v tomto poporodním období je ženské tělo ve velmi specifickém stavu. Ačkoliv jsou poporodní poranění zhojena, tak jsou jizvy ještě stále citlivé. Dále je vlivem hormonů pochva méně lubrikovaná a problémem je tedy suchost. Suchost pochvy je často hlavním viníkem fiaska prvního poporodního styku. Sliznice pochvy je při nedostatečné lubrikaci velmi citlivá a při mechanickém dráždění dochází k výrazné bolestivosti. Řešení je velmi jednoduché. Dostatek kvalitního lubrikačního gelu. Dále jsou na trhu preparáty s přírodními látkami s chemickou strukturou podobnou hormonům, které zajišťují dostatečnou sekreci poševního hlenu. Jsou ve formě vaginálních čípků či krému a dají se koupit bez lékařského předpisu v lékárně.
Zkuste to jinak

Obezita u dětí začíná již v kojeneckém věku. Zatočte s ní, dokud je čas
Více než dvě třetiny dětí, jež trpěly nadváhou či obezitou, bojuje s tímto problémem i v dospělosti. Potíže s hmotností mohou být u nich spojeny se závažnými zdravotními a psychickými komplikacemi, které vedou k vyšší nemocnosti a následně k předčasnému úmrtí. A tak kojenec s nadváhou není dnes rarita, ale realita. Jak jsou na tom nejmenší děti, co může nadváha způsobit a kde hledat příčiny?
Těhotenství
Je prokázáno, že v souvislosti s rozvojem nadváhy dítěte je důležitá už skladba stravy těhotné ženy. Plod si totiž dokáže vytvořit návyk zejména v případě některých specifických potravin. Zřejmé je to u alkoholu a kofeinu, ale může to platit také v případě sladkostí.
Proto by strava těhotné ženy měla být pestrá, s dostatkem bílkovin, vitaminů a minerálních látek (zvláště vápníku a železa). Energetický příjem potravy v prvním trimestru by měl být vyšší asi o 300 kcal/den. To pro zajímavost představuje např. jeden croissant nebo 850 gramů jahod. Čemu dáte přednost? Není tedy důvod se zbytečně přejídat.
„Mám 21 měsíční holčičku. Od narození (porodní váha 3770g, výška 52 cm) byla cvalík, krásně přibírala. Všichni říkali, že to nevadí, že to vyběhá. Ale teď má cca 85 cm a téměř 17 kg! Od té doby co chodí (asi 7 měsíců) přibrala 6 kg. Víc než její pětiletá sestřenice!“ Milius z diskuzního fóra Mám tlusté dítě, v 21 měsících váží 17 kg
Kojenecké období
Jenom pro mne...
Dobrou noc všem a zdravím ty, co zažily to samé. Pamatuju si to i u první dcery, ale dneska mě to nějak dostalo...
Moje tříměsíční Terezka se teď při kojení kouká kolem sebe a občas jí padnu do oka i já. To si tak prostě přestane pít a zadívá se mi přímo do očí - a na chvíli se náš svět zastaví. Usmívá se, vzdychne a pije dál.
A já jsem ztracena.
I teď, když zavřu oči, si vybavím její pohled.
Je v něm vše.
Zrcadlí vědomí mého malého miminka. Zrcadlí to nejdůležitější, co člověk může od jiného člověka dostat - čistou nezměrnou lásku a bezmeznou důvěru.
Zápisky z našeho domškoláctví
Od zahájení letošního školního roku již uběhlo pár měsíců a můj poslední článek je již mírně zastaralý, a tak je na čase sepsat nějaký aktuálnější článeček o tom, kam jsme se posunuli, co se u nás změnilo a jak to celé vnímám teď, když jsem již nabrala nějaké ty zkušenosti...
Mám dva domškoláky - třeťáka a druháka, k tomu předškoláka a dvouleté batole. K domácímu vzdělávání svých dětí jsem se rozhodla poté, co mi jednak došla trpělivost s místní školou, jednak jsem zatoužila po svobodě, kterou oceňuji úplně ve všem ve svém životě, a jednak jsem se prostě nadchla pro ty úžasné věci, které jde díky tomuto způsobu života zažít se svými dětmi, pro tu spoustu možností, které nyní máme... A v neposlední řadě můžu svým dětem poskytnout a dopřát individuální přístup, což přináší velikou spoustu výhod. Nemusíme čekat na pomalejší spolužáky při probírání témat, které nám jdou rychle, a máme dostatek času a prostoru věnovat se tomu, čemu potřebujeme... Máme více času na sebe, na své koníčky, můžeme si dny organizovat po svém...
Ovšem abych nepřeskočila něco důležitého, musím v každém případě zmínit, že začátky byly těžké. Těžké je samo o sobě už jenom to, že jsem nezačala s pouhým jedním domškolákem, abych se v tom vůbec nějak "našla", ale rovnou se dvěma, k tomu se snažím věnovat i předškolákovi a získávat si tak mírný náskok na příští rok, kdy už bude také školákem, no a pak nám tady řádí také naše batole, což byl ze začátku asi největší zádrhel. Chtělo se po něm totiž, aby si zvykl, že holt v určitou denní dobu nebude středem pozornosti, že školní pomůcky, ať vypadají jakkoliv lákavě, nejsou úplně všechny na hraní, nebo že po stole, na kterém se starší sourozenci pokoušejí o nějaký takový, dá-li se to tak nazvat, krasopis, se neleze... a nechodí... a neskáče...
No, trvalo to, ale naše nejmladší dítě už si evidentně zvyklo. Umí se dokonce zabavit samo, aniž by k tomu nutně potřebovalo "školní" pravítko, nebo kalkulačku, nebo lepidlo či fixu... A já už jsem si také asi zvykla, naučila jsem se spoustu věcí, např. přehlížet nepořádek a jiné nepodstatné detaily 🙂 a dokonce mě to baví stále více. Nacházím další a další možnosti, způsoby, výhody... Občas i nevýhody či nedostatky, ale tak už to bývá asi se vším...
Zásadní změna nastala především v našem rozvrhu. Tak např. již nezačínáme před osmou, tak jako na začátku, jelikož před osmou ranní poslední dobou obvykle teprve vstáváme. 😀 Naše vyučování začíná teoreticky o půl deváté, prakticky ale až v devět, protože toho musím po ránu ještě hodně stihnout, mimo jiné poklidit naše zvířata, což někdy zabere celkem hodně času, obzvlášť od té doby, co máme i koně, který není zrovna nenáročným koníčkem... Pokud se nám podaří vstát ráno dříve - a já doufám, že již brzy se do toho zase dostaneme (zpohodlněli jsme přes Vánoce a od té doby se to s námi táhne 😀 ), mohli bychom, konečně podle našeho platného rozvrhu, začínat s učením o půl deváté a nebýt neustále v časovém presu a skluzu 😀
A nyní naše nejdůležitější změna: Inspirovala jsem se alternativním školstvím, a místo několika předmětů denně a skákání od jednoho ke druhému jsem zvolila mnohem poklidnější, a dle mého i efektivnější, způsob výuky, a to, vyučování v epochách. Každý den tedy máme tzv. dvouhodinovku, kdy máme jen jeden hlavní předmět. Jeden týden češtinu, další týden matematiku. Po krátké přestávce následuje cca půlhodinka angličtiny, ve čtvrtek místo angličtiny hudební výchova plus něco jako tělocvik... A nakonec samostatná práce - chvilka čtení, psaní do písanky či zápisek do naší kroniky. To už zvládají kluci sami a já se můžu věnovat vaření. A pátky věnujeme celé pouze prvouce. Pokud tedy začínáme v devět ráno, nejpozději ve dvanáct "už" vařím. 😀 Je to možná pozdě - pro někoho. My jsme zvyklí obědvat třeba ve dvě odpoledne a vůbec nám to nevadí. 🙂 Naše odpoledne bývají z části pracovní, z části odpočívací, z části aktivně prožité, ať už v kroužcích, na zahradě, v lese, v koňském sedle, či u něčeho, co nás baví a zajímá...

Jak jsem se zbavila závislosti na cole? Stále bojuji
"Vážím si zdraví svého i své rodiny. Doma jíme zdravě – pěstujeme si vlastní zeleninu. Vejce, mléko i mléčné výrobky máme domácí, chleba si peču sama. Když už se s něčím léčíme, pak hlavně přírodně. Úklidové prostředky i kosmetiku si také vyrábím. Lidé, kteří toto vědí, mě někdy považují za šílenou eko-bio-teroristku. Ale já mám ve skříni obrovského kostlivce – svoji závislost na cole, se kterou bojuji již mnoho let."
Historie Coca-Coly se datuje od roku 1886, kdy ji vynalezl lékárník doktor John Stith Pemberton. První receptury obsahovaly víno a kokain, později obě tyto složky z nápoje zmizely a byly nahrazeny extraktem z koky bez kokainu a zvýšením obsahu kofeinu. Byla uváděna jako posilující prostředek pro osvěžení ducha, proti bolestem hlavy a únavě a pro rekonvalescenci po chřipce.
V současné době je hlavní složkou glukózo-fruktózový sirup, dále pak kyselina fosforečná, karamel, kofein. Celý nápoj je pak výrazně sycený oxidem uhličitým. Odborníci varují; pravidelná konzumace slazených sycených nápojů zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob (infarkt myokardu, hypertenze, vysoký cholesterol), diabetu II. typu, osteoporózy, obezity. U dětí způsobuje konzumace kofeinu a nadměrného množství cukru poruchy se spánkem a soustředěním a nervozitu. Pravidelná konzumace také poškozuje zubní sklovinu.
"A to vám rád potvrdí i můj zubař, který mi již pár let vyhrožuje umělým chrupem právě z tohoto důvodu. Mimochodem je mi pětadvacet."
Jak si člověk vypěstuje závislost na něčem takovém?
"Inu, u nás v rodině vládne přesvědčení, že ochutnat má dítě všechno, a tak jsem se již v dětském věku s tímto nápojem seznámila. Bohužel to dospělo do fáze, kdy jsem v pubertě byla schopná denně! vypít dva litry coly, která se u nás doma běžně kupovala po kartonech. Má matka na ní totiž „frčí“ také. Na rozdíl ode mě jí to ovšem nevadí. A odolejte tomu pokušení, když ho máte před nosem."
Vyhodnocení plánu na rok 2017 s ročním zpožděním :D
Malinko jsem se opozdila se zpětnou vazbou, jen o rok. Ale nevadí, jsem sama zvědavá, co jsem na sebe před dvěma lety vymyslela a jak se mi plán podařilo splnit 🙂
Hodnoceno k roku 2018.
Zdraví
- Pohyb aspoň 4xtýdně (Jill, běh, kondiční) - ANO - od r.2018 3-4x týdně cvičím
- Dodržovat dia dietu - ANO - sladké jsem hodně omezila, snažím se i o pravidelnost v jídle
Vaření
- Upéct chleba - NE
- Vyzkoušet aspoň polovinu jídel z kuchařky od Tomáše - NE
- Oživit jídelníček - NE
- Upéct vánočku nebo mazanec - NE, ale mám v plánu na Velikonoce mazanec
- Upéct klasické buchty - NE
- Naučit se svíčkovou a segedín - ANO/NE