Musim napsat, jak je malej sikovnej. Nechci se vychloubat. Spis to pisu pro to, abych si to do budoucna pamatovala.. Sli jsme s manzelem veceret. Zasednu ke stolu s talirem a malej prdolka hned pribehne s bryndackem v ruce, ze chce jist s nami. Dam ho do zidlicky, nandam bryndacek, dam housku (sam uz vecerel kasi cca pred hodinkou) a jime vsichni tri spolecne a dokud housticku nesni, nesmi se nikdo z nas hnout z kuchyne. Zkratka dba na spolecne hodovani a na etiketu ☺

Rituály jsou činnosti, které se každý den opakují. Děti milují řád a pravidla. Ubezpečují je, že je vše v pořádku. Vědí, co bude následovat. Samozřejmě, jako ve všem se určitě najdou i děti, kterým to nevyhovuje. Ale i my dospělí jsme určitě jistější v činnostech, které známe. U dětí to platí dvojnásob 🙂

Začít můžete hned ráno po probuzení a skončit nočním spánkem. Můžete si svoje rituály vymyslet na cokoliv 🙂 Stačí zařadit básničku při mytí rukou. Umýt pusinku po jídle. Zpívat při oblékání. Jednoduché, že?

Naše domácí rituály nejsou o nic složitější. Je jich teprve pár. Nastolila jsem je hned po návratu z porodnice, a jak bude Karolína růst, bude růst i četnost rituálů 🙂

RÁNO

Ráno u nás začíná s úsměvem a pohlazením.

Pozdravíme se básničkou:

Ahoj holky 🙂

tak jsem tu znovu a tentokrát s nápadem, jak si zařídit super originální těhotenský deníček.
Když jsem byla poprvé těhotná, tak to už je pět let zpátky. Nějaké věci si vybavuji přesně, některé zhruba a některé bohužel vůbec. Sice jsem byla nadšená, ale jako prvotěhulka jsem nevěděla co a jak...

Kde jsem k nápadu přišla
Začalo to, když jsem sledovala BT (bazální teplotu). Sice jsem měla graf v appce na tel, ale chtěla jsem mít i něco na papíře. Tak jsem si začala psát do sešitu záznamy grafu. Pak i hlenu. Začala jsem lepit i OT (ovulační testy) a vše skvěle zapisovat.
Hned po prvním takto psaným cyklu jsem si řekla, že bych si z toho mohla udělat celkově deníček a popř. i dále pokračovat v těhotenství...

Není to pro každou, hold někdo má rád průběh bez pozorování či zapisování, ale pro ty, které jsou vším nadšené a chtějí mít skvělou památku na těhotenství, tak určitě doporučuji 🙂

Moc toho není zapotřebí
- sešit, nejlépe s pevnými deskami
- psací pomůcky (propiska, tužka, pastelky a gelovky se mi hodili 🙂)
- lepidlo ...


Jak jsem si deníček založila já

Mám obyčejný linkovaný sešit s pevnými deskami.
Na začátku sešitu jsem si udělala nadpis a jako první uvedlo něco málo o naší rodince. Není to podstatné, ale přišlo mi to pěkné 🙂
Jako další odstavec je jen zkráceně o tom, jak a kdy jsme dospěli k tomu, že by jsme chtěli dalšího andílka.

A už jsem začala 1.cyklem, kdy jsme se snažili. Sice jen tak zmateně co jsem si pamatovala a jak to dopadlo.
U druhého cyklu jsem si napsala začátek a nechala místo pro konec, abych si vše pak spočítala. Stejně tak jsem si zapsala že jsem si přečetla o STM (symptotermální metoda), BT, OT a chtěla bych se tomu v dalším ckyklu věnovat.3.cyklus už jsem si zapisovala krásně graf, přidávala udělané OT. Zapisovala si kdy ovulace proběhla a jaký byl průběh. Kdy byl pohl.styk. Také to jestli jsem používala nějaké doplňky stravy a nakonec shrnutí toho daného měsíceMezi stránkami jsem si též zapisovala různé poznatky z knížek, fór, poraden a různých stránek. Abych to pořád nehledala do kola a hlavně, zase na to vzpomínáníTakhle jsem pokračovala dále. Vždy jsem připisovala nové poznatky, které jsem kde načetla, to co jsme zkoušeli, co se povedlo a co nikoliv až jsem najela na 5.cyklus, který vlastně změnil můj ,,snažící se,, deníček, tak na těhotenský deníček.
Díky všemu jsem věděla kdy přesně došlo k oplození, i k uhnízdění vajíčka,pak se mi krásně dávali OT a TT. Mám i z toho cyklu zápisky, jak se mi vymykal graf BT normálu (jak mému, tak obecně). Jak jsem se díky tomu bála, že je něco zase špatně a nakonec z toho vylezlo těhotenství...

Těhotenský deníček

Tady jsem začala netradičně a hned jako prvních pár stránek jsem zvolila jako mylníky. Zde mám zápisky či shrnutí z posledního cyklu a dále si připisuji vždy datum a co se ten den stalo důležitého (TT+, 1.vyšetření, vstupy do měsíců, kdy jsme to oznámili rodině,....)
Prostě když budu rychle hledat nějakou důležitější informaci, bude se mi to skvěle hledat ,,a jako že na to dojde, až budete v 33tt a někdo se vás zeptá a kdy si měla první TT+??? a to se fakt pak nedá vše pamatovat :D ,,A začínáme zapisovat těhotenské týdny
no v tomto se fakt vyřádím ... 🙂

1. a 2. týden těhotenství se svým způsobem jako těhotenství neberou, protože začínají menstruací a končí před dnem ovulace. Ale i tak zápisky či kresby mám.
Je tu sepsaná definice ale mám přidané i své zápisky, jak to v tomto týdnu bylo u mne. Od 3týdne těhotenství se už o těhotenství jedná (i když gestačně je to 1tt). Zde už začínám tak, jak chci aby to vypadalo dál.
V záhlaví je týden těhotenství
Pod ním od kdy do kdy bude (ze začátku je to jen orientačně, než datum potvrdí Dr.)
Pak hned na začátku cm přes pas a kilogramy (určitě bude fajn později porovnávat)
Dále náleží text o miminku (v tomto případě ještě embryu). Vše co jsem kde načetla, tak jsem udělala souhrn a zapsala ho. Opět vše včetně obrázku.
Druhá stránka (2.část dvojstránky) patří mne. Datum kdy a co (na začátku toho moc není, protože vlastně nevíte že jste v tom :D) ale já si tam dala graf (vše jsem si nejdříve zapisovala mimo, kdybych náhodou těhotná byla, tak ať mi to neuteče. A když nic, tak jsem to vyhodila ). Další týdny jsem postupovala už téměř stejně
k datu jsem si připsala 2 slova, čím jsou pro tento týden nejdůležitější (tlukoucí srdce,prsty na rukou,...)
Pak byl popisek co se ten týden s miminkem děje.
Úplně ve spod je zakreslen plod, jak na konci týdne vypadá (popř.popisky). Vedle něj mám napsány gramy a cm a jako co v tom týdnu vypadá (pecka jablka, limetka,...)
Ještě mám k tomu připsáno velikost a vedle toho dle pravítka v cm přesně znázorněno, jak je už velké 🙂 Popř. přihodím okopírovanou fotečku z UZ a velikostně zakreslenouNa stránkách o mne mám většinou každý den nějaký zápis. Často tam mívám nevolnosti, bolesti podbřišku a proč. Taky si tam zapisuji mé myšlenky, když mám kvůli malému strach a podobně.
Na konci mám Shrnutí. To obsahuje co mi ten týden bylo a třeba i proč. Co jsem udělala (úleva v práci), a hlavně klasické těhotenské příznaky (i chutě 🙂 ).
Jako poslední políčko je Shrnutí váhy, cm v pase a FS (výška fundu) a to týdenní a celková ,,já sem říkala, že na porovnání se to bude hodit 🙂 ,,Mezi týdny mám i měsíční přehled
ten je vždy po týdnu, kdy mám měsíc za sebou. Mám v něm na jedné stránce shrnutí odkud kam vyrostlo malé a odkud kam jsem se posunula jáAby to bylo zarovnané a ne na přeskáčku, tak na druhou stranu jsem si napsala např.:vysvětlivky z UZ(z fotografií co co znamená), pak vysvětlivky z Těhuprůkazky  a uvidím co mne napadne, až ukončím 3.měsíc. Klidně popisky různých Screeningů (kdy, proč, jak) a odběrů či jiných vyšetření.

A tímto jsme u konce 🙂

Na posledních stránkách už mám jen vysvětlivky nebo i slovníček se dá  říci(když si v textu podtrhnu zkratku, tak vzadu najdu vysvětlení)


Snad tento článek přijde někomu užitečný. Vím sama, že narazit na něco takového, tak jsem sama bez sebe 🙂
Sice na trhu jsou přímo pro koupi těhotenské deníčk (nevěděla jsem, ale když se mi kamarádka divila, proč si dělám vlastní, když se dají koupit, tak jsem se šla podívat a fak), ale víte co???
Tohle je dělané vážně od srdce. Nemusíte se řídit ničím předepsaným, ale dáte si tam co chcete, v jaké podobě chcete a vše je jen na vaší fantazii. Hold originalitě se meze nekladou 🙂

Doufám, že se vám to líbilo, kdyby jste měli jakékoliv připomínky, nápady, tak budu velmi ráda.
Tak se na nedlouho loučím paaaaa 🙂
,,obrázky a texty mám hlavně ze stránek maminkam.cz a babyonline.cz
                                                                                                                                     Vaše tynka07

Zdá se, že se to pomalu blíží. Termín je sice ještě daleko (16.-20.2.), ale vypadá to, že Zuzlce se chce na svět dřív. Už minulou středu, když jsem byla u doktora, tak mě oznámil že mám počítat s tím, že pujde ven dřív, než předpokládáme. No doma se začínáme sázet na termín, kdy malá vyleze. Ségra tipuje 27.1 ., já 25.1. a tatínek 2.2. Ono krásný termín si vybral, otázka, jak se rozhodne naše dítě. Holčičky se prej strojí a je běžné, že se holky přenáší. Ale na druhou stranu - jestli bude po mamince (a koneckonců i po tatínkovi), tak tomu strojení moc nedá a bude se cpat ven čí dřív tím líp.
Ikdyž jí pořád říkáme, že je brzo, že ještě musí počkat a (jak říká tatínek) ještě není hotová komora, kam pujde stůl, místo kterého půjde postýlka.

Pár dní zpátky mě tak šíleně bolelo tříslo, že jsem byla ráda, když jsem šla na záchod a zpátky do postele. Při každém pohybu mě to vystřelovalo do stehna a přes pipku do druhého třísla. No hrom. A teď jsme chtěli dělat tu komoru. Takže to vlastně dělal jenom můj. Musel pořád běhat sem a tam, protože jsem mu nebyla schopná ani nic podávat. Ale včera už mě bylo dobře. Je mě jasné, že se tělo připravuje, roztahuje, uvolňuje..... ale hýbala jsem se se slzičkama v očích a vzívala všechny svaté i sprosté. Dneska v noci jsem myslela, že už to přišlo. Zničeho nic břicho jak šutr, křeče v celém spodku.... pak se to uklidnilo a za chvilku zase. Asi tak pětkrát do hodiny. Už jsem chtěla počítat intervaly, ale jak jsem vzala mobil do ruky, tak to všechno přešlo, ustalo. Ráno se mě zas ozvalo tříslo, ale teď je mě docela dobře. Ta noc mě docela vyděsila, fakt jsem myslela, že už je to tady a budu muset zbudit svého, že jedeme.

Takže dneska chcu zabalit, aspoň to, co už můžu. Co nevidět dostane mamka benefity do lékárny, tak se dokoupí takové ty hygienické věci pro mě a nějaké ty věci pro malou. Nějakou tu základní lékárničku a tak. Ale co jde, to už začnu balit. Nebo ta snad pujde ven už v půli ledna.

Jinak je Zuzinka v pořádku. Až moc. Podle ultrazvuku roste jak má, hlavičkou už je dole asi měsíc, takže ta je připravená. Příjde mě, že je teď aktivnější, než dřív, a rozhodně silnější, nebo to kolikrát až bolí, když se tam začne vlnit. A nejaraději má můj pupek, za co jí strašně děkuju... ať si hraje se svojím, no ne? A že se umí vydouvat. To jsou hrby, kolikrát. Včera se mě nadrala pod žebro a spokojeně se tam hrbila. Ale to, že mě musel přesléct můj a já jsem byla ráda, že se hnu a nadechnu, to už bylo madam jedno. No horší, jak naražené žebra - a to jsem už měla.

Takže to vypadá, že se to pomalu ale jistě blíží a dnešní noc mě docela vyděsila. Vždyť přece jenom je ještě brzo. Aspoň ten měsíc ještě musí vydržet, ať je v pořádku a můžeme jet spolu dom a neskončí v inkubátoru, že je ještě maličká. To bych nechtěla. Je sice pravda, že už bych nejrači rodila a měla to za sebou, ale přece jenom, raději ať tam ještě je. No uvidíme, jak to bude, ale bojím se teď dělat cokolik víc, ať si to ještě nerozjedu. Poslové na denním pořádku a jak říkám, dneska v noci to bylo zajímavé.

Nejdříve bych chtěla poděkovat Modrému koníku, že dělá tyhle super testování. Moc děkujeme za možnost vyzkoušení plenek - překvapilo mě, že dorazily rovnou dva balíky 🙂

Moc se mi líbí barevné veselé obrázky, které jsou ale decentní a tak pod oblečením neprůsvítají 🙂

Hodně lidí nadává na vnitřní síťku, já jí mam naopak ráda, vaječinu krásně pozře, a tak vše zůstane v plence a ne na prdelce 🙂

Úžasný je také indikační proužek, díky kterému hned na první pohled vidíte, zda už něco v plence není 🙂

Jako veliké plus beru pružná lepítka, která lepí stále a stále, tak můžete plenku kontrolovat a vždy zase zalepit a stále drží jako nové 🙂

Plenka obepne krásně každé tělíčko a skvěle se díky gumičkám přizpůsobí, nijak však ale netlačí, jen nic nepropustí 🙂

Na úvod své recenze bych nejprve ráda poděkovala týmu Modrého Koníka za to, že jsem byla vybrána a měla tak možnost plenky otestovat.

Když jsem v listopadu psala svůj příspěvek pod výzvu na testování plenek Pampers, ani na chvíli mě nenapadlo, že bych snad mohla být z té záplavy uživatelek vybrána. O to větší bylo mé překvapení, když mi přišla zpráva, že právě já a náš syn Mikulášek jsme byli vybráni do testování. Jsem za to moc ráda, opravdu děkuji za tu možnost.

Na testování jsem byla opravdu moc zvědavá, protože u dcerky jsem Pampers Premium Care používala od narození, vezla jsem si je  už do porodnice. Zdravotní sestry je sice moc nechválily, ale já s nimi byla od začátku moc spokojená. Zlom tehdy nastal právě u velikosti 3 – už si přesně nepamatuji v čem konkrétně, ale vím, že „trojky“ byly prostě najednou jiné než předchozí velikost a nám oběma přestaly vyhovovat.  Proto jsem byla velice zvědavá, jestli a jak se tyto plenky za ty tři roky změnily.

Když kurýr dovezl balíček, překvapilo mě, že jedná o velkou krabici. Starší dcerka (necelé 3roky) byla nedočkavá, takže jsme ji společně ihned rozbalily. K mému překvapení se v ní ukrývaly dva velké balíky plen velikosti 3. Do testování jsem se pustila ještě týž večer, protože nikdy není čas ztrácet čas 🙂. Jsem zvyklá si vždy balík plen celý rozbalit a pleny si dát do komody, aby tzv. „vyčuchly“, protože mě osobně smrdí téměř všechny pleny. Nemohu tedy říci, že by tyto smrděly více nebo méně než jiné.

Ihned jsem si plenku důkladně prohlédla – překvapilo mě, že je krásně tenká a příjemně hebká. U jiných značek plen mě mnohdy překvapila jejich „tvrdost“ či přílišná papírovost. Pokud bych to měla k něčemu přirovnat (pro představu), tak mě napadá přirovnání k levnému, šedému jednovrstvému toaletnímu papíru. Pampers Premium Care jsou v tomto případě luxusní třívrstvý toaletní papír. Příjemnou vychytávkou je indikátor vlhkosti a síťka uvnitř plenky. Design plenek je laděn do neutrální žluté barvy.

Zátěžových testů jsme měli s Mikym několik. První – každodenní – bylo spaní v jedné plínce po celou noc, cca 10h v kuse. Pokud bylo jen načůráno, plenka nikdy neprotekla, i když byla úplně plná. Pokud syn po probuzení do ní i nakakal, tak to už zadní lem neudržel, ale to by po celé noci neudržela žádná plena. Jelikož jsem ráda, že syn začal v noci klidně spávat, tak je pro mě u plenek prioritou výdrž a suchá pokožka, abych ho nemusela v noci budit a přebalovat. Co mě u těchto plenek překvapilo, tak že i po noci měl ráno zadeček suchý a bez opruzení. A to má zadeček mnohem citlivější než jeho sestra.

Předem ještě jednou děkujeme za možnost testování plenek Pampers. Plenky Pampers jsme používali u prvních dcer (8 let a 4 roky). U Thea jsme měli balík obyčejných Pampersek v porodnici. Od příchodu domů, ale používáme jinou značku. 

Když balíček (ehm balík 😃 ) došel, překvapilo mne, že k testování byly poslány dava balíky plenek. Děkujeme. Theo hned, co jsem dotáhla krabici domů, se pokadil, takže u nás se testovalo hned a zátěžově jelikož Theo měl zrovna střevní problémy a plenky jsme měnili co chvíli.

Po rozbalení a prvním ohmatání, byly plenky velmi příjemné. Někomu jak jsem četla vadil zápach, u nás spíš naopak. Jsme zvyklí na "tvrdší" plenky, takže měkkost Pampers premium care mne mile překvapila. Hlavně jsou o dost tenčí, než námi normálně používané plenky. Takže jsem se bála, že budou protíkat.

Super je proužek, na ukázání, zda je plenka počůraná. 😉 Na zadečku sedí suprově, lepítka také (Theo sebou hodně mele, a u jiných značek se občas stane, že jak sebou mele, tak se lepítka odlepí). Další za nás plus je, že když se počůrá, tak se to rozprostře rovnoměrně, ne jak jiné značky, že to udělá bouli na jedné straně. 

I obrázky na plenkách jsou super.

Naše testování probíhalo opravdu vehementně. Theo, jak jsem již psala, měl střevní problémy a stal se z něj malý randista (a nemyslím tím vtipálek 😃). Takže u nás prošly tou nejtěžší zkouškou. Bála jsme se, že v tom nátlaky neprojdou a budu nadávat (podle recenzí z okolí). Nebudu lhát, jeden den jsem už myslela, že zešedivím 😃 protíkaly horem dolem, takže jsem vzala  námi původně používanou značku. Ta protekla taky, takže chyba nebyla v plenkách. Od té doby žádné protečení. Zvládly dokonce i maraton nákupů vánočních dárků, který Theo celý prospal a tudíž se nepřebaloval (naštěstí ve spánku nekadí, jen čůrá). Plenkou bych mohla někoho zabít, hodit ji po něm, tak byla nasáklá, ale neprotekla ani kapka!

I když se v posledním čase především mluví o návratu látkových plen, jednorázové plenky pro miminka kupujeme. Teď jsou to Pampers.

Tak hurááá, snad první plenky, co nepadají, ale opravdu perfektně drží.

A škoda, že miminko má zatím omezenou slovní zásobu.Nejlépe by samozřejmě vše zhodnotilo samo, ale za mě musím říct, že plenky jsou heboučké a pružné, snadno se připnou i sundávají. Výdrž suchých zipů, které udrží plenku na správném místě, je perfektní.

Velmi se osvědčil se i indikátor vlhkosti, který lze zkontrolovat z vnější strany. Plenky krásně padnou a miminko je spokojené.

Dojem z Pampers - jen pozitiva: savé, úžasně tenké, měkké, pružné, a hlavně prodyšné.

Tak jako každý rok, tak i letos mám takové malé shrnutí za uplynulý rok ..

Rok 2017 byl takový zvláštně hezký 🙂 

Hned v lednu jsme s Matýskem byli v nemocnici na operaci s očičkama,

kterou zvládl naprosto úžasně a statečně! ♥ 

A dostaly jsme klíčky od našeho bytu! ♥

Konečně nemusíme "otravovat" babi s dědou 😀  i kdyz ofiko jsme samy bydleli cca od konce dubna.

   Hlásila jsem se snad do každého testování. Když jsem psala příspěvek na testování Pampers, spíš jsem ho psala, jen tak 🙂 O to větší pro mě bylo překvapení, když přišla zpráva, že jsem byla se synem vybrána na testování. Štěpánek měl v době testování 3 měsíce a 6,6kg. Balíček přišel v pořádku a překvapily mě dva balíky plen.

  Pampers plenky jsem nepoužívala ani s dcerou a ani teď se synem, o to více jsem se na testování těšila. Slyšela jsem na tento typ plenek  hodně chvály, ale taky kritiky. Když jsem balík rozbalila, příjemně mě překvapilo, jak jsou plenky tenoučké, co už mě překvapilo nemile, byla jejich vůně. Vůbec nevoní pěkně, jejich vůni bych přirovnala k nově koupeným botám. 

   Začali jsme testovat, hned jak balíčky dorazily. Syn spinká celou noc v jedné plence, takže jsem byla zvědavá, zda plenka vydrží. Vydržela. Vlastně až na dvě příhody, vydržela po celou dobu testování. Dvakrát ji pročůral, ale větší nadílku vždy udržela. Jen, když už je plenka hodně počůraná, nnepříjemně smrdí, ale to každá plenka 🙂 Nějak nechápu síťku uvnitř plenky. Dle mého je tam zbytečná. Někdy se stalo, že se nalepila na kůži -

vážně jsem nepostřehla k čemu má sloužit. Plenky držely na svém místě, lepitky se neodlepovaly, dobře se oddělávaly, nikde nic neprotekla a syn neměl na nožičkách otlaky.... Celkově mě Pampers Premium Care příjemně překvapily, až mě to samotnou potěšilo.

Plusy plenek:

- jsou tenoučké

Nejdříve bych ráda poděkovala Modrému koníku za super možnost testování 😍 Koníku díky. Na balíček jsme doma netrpělivě čekali. Krásně nám doba testování vyšla do doby, kdy jsme přecházeli z jedniček na dvojky 🙂  V době začátku testování jsem řešila, které plenky budeme používat nadále, protože Anička má velmi citlivou pokožku a zrovna měla opruzený zadeček a já hledala příčinu.

Když balíček dorazil, největší radost měl syn z velké krabice, tu jsme po vybalení využili na hraní.

Já měla radost ihned po otevření krabice a byla velmi mile překvapena, že jsme k testování obdrželi dva balíky pampersek po 80 kusech.

Po otevření prvního balíku pampersek mě ovanula “chemická” vůně, ale plenky vždy vybaluji a tak před použitím vyčichnou 🙂 což je super a tím pádem to není zásadní problém.

Při vybalování jsem si plenky ošahala a byla velmi spokojená, že jsou na omak příjemné, nešustí a nejsou tvrdé 🙂 takže jsme se mohli pustit do testování. Jak už jsem psala, měla Anička zrovna opruzený zadeček a tak jsme vyřadili jako první možnost vlhčené ubrousky a doufali, že plenky budou v pohodě 🙏 Večer jsme plenku použili poprvé a zadeček namazali 🙂 ráno už po opruzení nebylo skoro ani památky, jupí 🎉 takže jsme mohli vesele testovat dál a dokonce jsme po přečtení    KZ od ostatních testujících vyzkoušeli nechat plenku celou noc. Tímhle testem plenka u nás neprošla, ráno se Anička “pokakuškala” ( krásné pojmenování našeho tříleťáka) a plenka protekla okolo nožiček. 

Ale zadeček naší lásky tímto neutrpěl žádnou újmu, ufff 🙂 Dalším zátěžovým testem byl náš přesun na Vánoce k našim rodičům. Delší cestu a pobyt v autosedačce zvládla plenka i Anička naprosto perfektně 🙂

"Tak letos to vyjde. Od prvního ledna najedu na tvrdý režim. Žádné sladkosti, jenom ovoce. A budu chodit cvičit, na zumbu a pít jenom čistou vodu." Poznáváte se? Chcete, aby to letos opravdu vyšlo a vy jste do léta měla tělo bohyně? Prozradím vám, proč to v minulosti nevyšlo a proč to tentokrát vyjde.

Pomalu, ale natrvalo

„Do léta zhubnu 20 kilo.“ nebo „Tyyyjo, tyhle zlevněný šaty nutně potřebuju! Do měsíce oblíknu místo L tohle XS.“ Poznáváte se? A tak prvního ledna pak vyběhnete do mrazivého rána a….po sto metrech hledáte své plíce. Takže po příchodu domů začnete držet hladovku, v lepším případě velice přísnou bílkovinovou dietu. Ze začátku to bude hračka, protože po silvestrovském obžerství je jídlo to poslední, na co myslíte. Druhý den si pochutnáte na ovesné kaši s chia semínky a brokolicové polévce. A za týden máte kilo dole.

„…zdravě jsem se naštvala a vrhla se na to z gruntu. Od té doby mám dole 24kg. Zatím jen jídlem, takže se klepu, ale do příštího roku jdu s předsevzetím hubnout a cvičit.“ Aronek z diskuzního fóra Předsevzetí: zhubnu – jakou máte motivaci?

Gratuluji! Jak to oslavíte? Co takhle řízkem? Za odměnu, po týdnu tvrdého odříkání. Jenže spolu s řízkem to bude i oříšková zmrzlina, chleba s uherákem a tatranka pro vašeho prcka. Místo jednoho kila dole pak máte druhý den nahoře dvě.

Zkuste to jinak: klidně si dopřávejte „normální“ jídlo. Namísto pěti knedlíků si ale dejte jen dva nebo je vyměňte za rýži. Z dvou krajíců chleba s máslem a džemem k snídani si dejte jen jeden.  O poobědový koláč se rozdělte s manželem nebo kamarádkou. Tímto tempem budete mít pocit, že se nešidíte, a zároveň budete jíst méně jídla. Při stolování si povídejte s statbími, žvýkejte pomalu a každé sousto si náležitě vychutnejte. Po měsíci takovéhoto „režimu“ budete mít dole sice jen tři kila, ale ručím vám za to, že se jen tak nevrátí.

Tradice péče o ženu v šestinedělí je hluboce zakořeněna po celém světě. Každá kultura má své specifické přístupy k péči o šestinedělku, které se liší, ale v něčem zůstávají podobné a to je:

1. Klid pro matku a dítě po dobu cca 6 týdnů

2. Podvazování bříška šátkem

3. Použití bylin pro rychlejší rekonvalescence rodidel a celého těla i duše po porodu ve formě vaginální napářky či koupelí.

                                              Poupata růží se k napářce skvěle hodí

Vaginální napářka není žádná horká novinka, je to něco, co využívaly ženy po tisíce let. Proto jsou tisíce způsobů jak napářku provádět, jaké byliny použít, jaké propriety k ní potřebujete a podobně. Každá kultura, každá rodina si vytvořila specifické přístupy, tak jako si každá rodina střeží svůj tajný recept na perníčky či bramborový salát 🙂 Byly napsány články a studie na téma poporodní péče napříč kontinenty ze kterých je patrné užití vaginální napářky v šestinedělí jmenujme například Afriku, Turecko, Haiti, Thajsko.

Jsem člověk, který rád hloubá a pitvá se ve svých pocitech a naládách. Takže by se dalo říct, že od té doby, co je ze mě máma, jsem ve svém živlu. Tolik podnětů a emocionálních výkyvů mi už nic jiného, co mě v životě potká, nenabídne. Pravdou ale je, že jsem občas v koncích.

Nicméně ten první společný rok s mojí holčičkou mě vytrénoval tak, že se ve finále vždycky spíš všemu směju. Když se tak zamyslíte, nepřijde Vám to taky někdy k smíchu? 

Takové to, když se mi nelíbí třeba tvar mých rtů a najednou si prohlížím svoji dceru, která je zdědila po mně a ona mi přijde se vším všudy dokonalá. Jak můžu být na sobě s něčím nespokojená, když mám vedle sebe svoji malou kopii, na které nevidím ani jednu sebemenší chybu? Nehledě na to, že si každý den v hlavě říkám, jakou jsem stvořila čistou krásu a vlastně jí i nadále tvořím.Tak jak si vůbec někdy můžu připadat třeba ošklivá nebo neschopná? To jsme právě my ženy, jeden den zvládáme nemožné s úsměvem na rtech, navlněnými vlasy a lehkým make-upem a druhý den se modlíme, aby už manžel přišel co nejdřív z práce a stíháme tak akorát si dát mastné vlasy do drdolu, opláchnout si obličej vodou a doufáme, že nás přece miluje takové, jaké jsme přirozeně. Teď mi to přijde úsměvné, ale jakmile přijde den mastných vlasů, raději bych se neviděla. 🙂

Dalším paradoxem je vnitřní touha po pokrocích vlastního dítěte. Znáte to také? Nikdy bych své dítě do ničeho nenutila, ale ve skrytu duše si přeji, aby už zvládalo tohle a tamto. A teď přichází to absurdní. Ve vteřině, kdy toho mnou vytouženého pokroku dosáhne, tak já si najednou postesknu. Už je to tu, máme další milník za sebou, tak rychle mi roste a za chvilku už to nebude miminko. Někdy se sama sebe ptám, jestli to je normální. Ale asi je. Pro všechno v životě platí, že není důležitý cíl, ale cesta k němu. Samotný cíl nás tolik neobohatí, jako ta cesta, kterou musíme absolvovat. A tak je to i s našimi dětmi. Proto už u těch druhých a dalších potomků to maminky asi tolik neřeší. Protože už vědí, že to, kdy začne jejich maličké sedět, lézt, chodit, není důležité. Důležité je být prostě spolu a prožívat chvíle se svým miminkem naplno. No, ty maminky od více dětí asi primárně ani nemají čas vést si v hlavě takovéhle úvahy. 🙂

Když jsem byla těhotná, představovala jsem si, jak asi bude moje miminko vypadat, jaké bude. Nicméně realita mě dostala na kolena, protože nic tak perfektního jsem si představit nedokázala. Už rok jsem s ní každý den a jsem svědkem jejího objevování světa a stejně mám pocit, že nikdy úplně neuvěřím tomu, že je to pravda. Také máte někdy ten pocit, že se Vám to jenom zdá? Do teď jsem žila život, který mě bavil a motivoval a já si ho moc užívala, ale najednou žiju v úplně jiném rozměru. A ta intenzita žití mi přijde tak silná, až někdy jen nevěřícně koukám na svého muže s dcerou, jak si spolu hrají uprostřed obýváku a fakt se mi nechce věřit, že mám to, co jsem si vždy přála. A hlavně, že tohle je teprve začátek a až tu bude běhat víc prcků, tak teprve pak to bude mít grády a já se budu štípat, jestli se mi to jenom nezdá.

Na závěr bych chtěla napsat jen to, že u nás samozřejmě není každý den sluníčkový a jsou dny, kdy mám pocit, že je všechno nesmírně těžké. Avšak jako maminka na mateřské mám to štěstí, že ten nejlepší lék na špatnou náladu mám pořád u sebe. Gábinku. 

Určitě máte celé dny plné aktivit, věnujete se děťátku na sto procent a rozvíjíte ho po všech stránkách. Každá maminka ví, co na její dítě platí. Ale občas prostě nápady dojdou. Nebo se člověku zdá, že všechno omílá stále dokola. Mně se to alespoň sem tam stane 🙂 Už nevím coby, klasické činnosti jsou ohrané, Karolínku zrovna nebaví... nejraději by se nosila a chovala.

Tak jsem sedla k papíru a sepsala si všechny aktivity, které podnikáme, které jsme vyzkoušely a které teprve mám v plánu. Nenáročné na přípravu, jednoduché. Dají se zařadit do jakékoliv denní doby, v jakýkoliv podmínkách. Třeba někoho inspiruji 🙂

1. Rozhovory

Promluvte si s dítětem. Měňte tón hlasu. Mluvte ve vyšších polohách; v nižších. Vložte do hlasu pocity: štěstí, smutek, znudění,.. Sledujte reakci.

2. Čtení knih a prohlížení obrázků

3. Bublifuk

Tak i my s malickym jsme meli diky Konikovi moznost testovat plenecky Pampers Premium Care ve velikosti cislo 2. Byli jsme velice zvedavy jelikoz je nyni na trhu velka skala vybornych plenek na miminka, jake pro nas budou ty nejlepsi? 🙂

Hned zezacatku jsme byli prekvapeni velikosti, ikdyz pri testovani mel nas syn 3,5 kg plenky nam byli o “chlup” vetsi.

Nase testovani Pampersek probihalo zrovna v dobe, kdy mel malicky strevni koliku, takze nase zkouseni bylo “VAZNE” zatezove, bali jsme se ze to co dokazali strivka naseho syna, nepobere snad zadna plenka 😀😀 ale kupodivu, a radi oznamujeme ze Pampers Premium Care to zvladni na VYBORNOU 👏🏼👍🏼 Postranni gumicky nenechali projit sebemensi pohromu (samozrejme jednou se stalo, ale jen diky dlouhym nakupum, kde maminka nemela moznost prebaleni) 😊😃😀

Chteli jsme hlavne vyzkouset jake budou noci protoze zacatek naseho spolecneho ziti byl v noci sileny 😔 mnoho maminek psalo jak miminka vydrzi v plenecce celou noc 😯 to u nas bohuzel nikdy nevyslo, pri kazdem nocnim krmeni jsme plenecku menili ale to bude tim ze nas syn je “cita” 😂😂 za obrovske dekuji temto plenkam, protoze pri nasazeni zacli u nas klidnejsi noci 🙂🙂 kde dnes uz vydrzime spinka i 6 hodit bez prebaleni 😌😌

Absorbce techto plenek za nas k NEZAPLACENI 🍀 pokazde at byla plenka sebevic mokra byl zadecek naseho chlapecka vzdy suchy a bez opruzenin, pupinku a cehokoliv jineho 👍🏼 Jedina nevyhoda, kterou jsem psala i behem testovani je zapach plenech “umelotinou” 😔😔 to bylo zklamani protoze zvykat si na ten zapach bylo nekdy silene 😷🤧 kord kdyz plenecka byla opravdu jak balonek nasakla moci 😶

CELKOVE SHRNUTI?? “ SPOKOJENOST” jak ze strany mimiska tak ze strany rodiny, plenky jsou k nezaplaceni, maji tolik pozitiv ze tu jedinou vec zapachu clovek prehledne, jen kdyz je malicky vklidu neosypany, suchy a spokojeny 👍🏼❤️

Miminko krásně roste a začíná vyžadovat více, než jen chování, krmení a spánek. Pomaličku si chce hrát, objevovat svět. Činnosti se často a rychle střídají, protože miminko ještě dlouho nevydrží. Kolikrát již docházejí nápady, tak jsem zapátrala v paměti a vzpomínala, co jsme rádi dělali, když měla Karolínka přibližně 2 měsíce 🙂

1. Zpívat písně

    miminka milují, když se jim zpívá. Klidně i zrovna vymyšlené slova a rýmy

2. Básničky, říkanky a rýmovačky

    s ukazováním, s hrou na tělo (maminky i miminka)

3. Nácvik pasení koníčků

Jmenuji se Petra a mým velkým koníčkem na mateřské dovolené se stala nejen péče o mého skvělého syna, ale také šití. Začalo to velice pomaličku, když jsem objevila látkové knihy (quiet book). Moc se mi líbila myšlenka, že bych ji vytvořila pro mého syna. Jenže jak na to? Do té doby jsem pomalu neuměla přišít ani knoflík, ale přesto jsem se odhodlala a šla do toho. Nastudovala si co vše potřebuji a objednala materiál. Investice byli velké a mé nadšení do šití ještě větší. Dala jsem se do toho a po 2 měsících vznikla 10 stránková kniha pro mého syna. A co mě těší nejvíce? Že si s knihou opravdu hraje, nyní v jeho 15 měsících miluje stránky s mrkvičkou a duhou.

Když tuto knihu uviděl synovec, tak za mnou přišel s prosbou, že by chtěl mrkvičky a velrybu. Co bych pro svého synovce neudělala a tak vznikla další kniha. Nyní spíše dělaná pro větší dítě (4 roky), ale na přání samozřejmě nechyběli ani mrkvičky a velryba. Tímto ovšem moje vášeň k šití nekončí. Naopak začíná....  

V úvodu moc děkuji, že jsme byli s Květošem vybráni pro testování plenek, moc jsem s tím nepočítala, když jsem psala naše představení pro #test_pampers

Pro úplnost uvádím, že plenky Pampers jsem používala před čtyřmi lety pro prvorozeného Keliše a byla jsem s nimi maximálně spokojená. Potom       jsem četla hodně negace, že Pampers začali vyrábět v Polsku a kvalita tak šla o hodně     dolů, takže vzhledem k naší ne zrovna nejpříznivější finanční situaci jsem tedy ani neriskovala a od narození druhého syna (10/2017) používala plenky jiné značky. Takže jsem se do testování přihlásila s tím, že to ověřím a porovnám.

K testování

Doručovatel přivezl velkou krabici, ve které byly dvě balení plenek Pampers Premium     Care velikosti 3, tedy 5-9kg, což mne mile překvapilo a hned jsem se dala do testování. 

Pro srovnání, Pampers mají u zadečku náplň dokulata (jde vidět na fotce, kde "prosvětluji obě plenky výše), ke kraji zádové části je 8cm ničeho. Druhé plenky mají náplň zarovnanou, tedy až ke stranám a "ničeho" 6,5cm. Což ocením v případě velké vaječné nálože. U gumiček po stranách má Pampers 3cm ničeho, kdežto druhé plenky 1,2cm, nejspíš i proto mi druhé plenky zatím neprotekly, mj to přisuzuji i pevnější gumičce. 

Některá uživatelka mi ke KZ v průběhu testování napsala, že ona přebaluje co dvě      hodiny a plenky jí tak nikdy neprotekly, což pro mne ale není řešení; nechci syna budit například v noci, když konečně spí aspoň 4 hodiny. Také si myslím,     že by plenka měla vydržet celou noc, kor tato značka, která se chlubí klidným a suchým  spánkem miminek v reklamě. A v neposlední řadě pro mne není ani ekonomické a ani    ekologické měnit plenky tak často - když už nejsem typ na látkování, očekávám od           plenek jistou výdrž.

Nejprve bych ráda poděkovala týmu Modrého koníka za vybrání na testování Plenek Pampers Premium Care neboli „bílé pampers“.

Jako maminka 2měsíčního syna, která musí mít doma vždy zásobu papírových plenek, jsem se těšila na testování nového typu Pampers Premium Care neboli „bílé pampers“ 😊

Od plenek chci aby byla příjemná na dotek, aby nikde neškrtila, aby měla co nejširší manžetky kolem nohou a hlavně, aby neprotekla. Všechna tato kritéria Pampers s přehledem splňují, nestalo se ani jednou, že by měl syn mokré pyžámko, přestože plenka je ráno plná. Syn je celou noc v jedné plence (spinká celou noc) spí celou noc v klidu bez toho aniž by ho plná plenka budila.

Po přečtení recenzí sem se obávala reakce malého na pokožku, ale naopak po vlastní zkušenosti sem mile překvapena. Malý za celou dobu neměl opruzený zadeček nebo náznak podráždění. Super je indikátor vlhkosti „hlavně pro mého muže“ byl nadšený 😊

Jediné mínus na Pamprskách je chemický zápach při rozbalení balení, ale na kvalitě to nic nemění 😉😊 Plenky Pampers Premium Care tedy mohu doporučit všem maminkám jako skvělou pomůcku pro klidné noci 😊 Určitě se k nim budeme opět vracet. 

Závěrečná recenze

Před Vánoci na nás a hlavně Jeníčka čekalo velké překvapení  I když nebyl tak úplně přítomen u rozbalování předvánočního dárečku, ujala se toho ale statečně ségra, tak byl v plné síle a připraven  Jelikož je Jeníček předčasňátko, tak mi přijde o ptroti novorozencům trošku akčnější a říkala jsem si co to s plínkama velikost 2 udělá . 

U Nikolky jsme s "bílejma Pamperskama" došli ke zklamání, když byli plínky po ,,inovaci" bez síťky. A HURÁÁÁÁÁ nové plenky už je zase mají, jsem moc ráda, že se Pampers k tomuto kroku vrátilo  Protože ty plínky tenkrát.... No ale o tom není dnešní recenze přeci! 

Vzhledem k tomu, že Jeníček měl 1500g při narození, tak jsme začínali na nulkách  se kterými jsme byli spokojení, ale jsou krapítko větší než 0 od firmy B.H. Jedničky jsme měli také pampers a veliká spokojenost i s testovnou velikostí 2. Dostaly se nám do ruky i plenky zelené, ale ty mi přijdou ,,až moc tenké" nebo jak to říct, ty bílé jsou víc materiálu do ruky indikátor vlhkosti (počůrání) je taky super! Občas Jeník naplnil plínku tak, že se ten proužek začal až rozpíjet  A to především přes noc, kdy spinká i 7 hodin  

Také je velmi zajímavé foto pro srovnání.

Pampersky zvládly i cestování v šátku. trošku jsem se bála, jak to dopadne a zda nebudu prát i kombinézku nebo i snad šátek, ale volejme sláva, Pampersky to zvládly. Já sama za sebe doporučuji více bílé než zelené, ale to spíše kvůli síťce a také ,,síle materiálu". Přijdou mi prostě mohutnější v dobrém slova smyslu. 

Trošku u obou postrádám pružný pásek na zádech, který u jiných značek je možné najít. myslím si, že ale tím netrpí velikost 2 ale až třeba velikost 3, kdy jsou děti aktivnější a různě se okulují a kroutí jako háďata. Jinak jsme se značkou Pampers a bílými Pamperskami byli moc spokojení. Teda hlavně Jeníčke a o toho tu šlo ne?! A tady Vám na důkaz přikládám jeho první úsměv  (tu růžovou omluvte, ale nemohla jsem odolat mu ten overálek po ségře nezkusit )

Je 4.12.
Je ráno (je jedno kolik, protože celou noc nespím) a v 10:30 mne čeká další kontrola. Z posledního (zároveň prvního) UZ jsem nesvá, kvůli pouhé dutince na fotce z UZ.
Doufala jsem, že bude mít malé už srdíčko a nakonec tam byl pouze gestační váček. Doma jsem si pak všimla i krásné pidibublinky nad ním.
Na netu jsem našla spousty článků, které končili zamlklým těhu ale i ty, které mne trošku uklidnili, protože se může objevit plod i o něco déle.
Íla mi nějak zapomněla dát volno, takže jedu ráno do práce. Ellie odvedu do školky a jdu na bus. Pořád jen poslouchám písničky a v hlavě se mi honí všechny možný závěry a emoce. 
V práci pak paráda, oznámila jsem, že budu muset asi na hodinu zmizet, protože na tu prohlídku jít prostě musím.
Díky tomu čas rychle utekl a bežela jsem se rychle obléct a na bus, abych tam byla včas.
Čekárna byla prázdná, což bylo fajn a věděla jsem, že jdu hned na řadu.
Sedím tam, vteřinovky se snad zastavily a začal se mi svíjet žaludek nervozitou.
Sestřička vykoukla a pozvala si mne dále. Posadila jsem se na židli a čekala, co bude dál.
Dr.si četl v poznámkách a pozval mne na kozu. Opět vše v pohodě, té se vůbec nebojím, ale pozvání na lehátko ve mne probudilo strach.
Jako minule jsem si lehla a zase nic neviděla. Opět jsem se dívala na výrazy doktora, které mi stejně nic neřekli. Srdce mi buší o závod a už na mne otáčí obrazovku se slovy: TAK TADY HO MÁTE.Jo, vidím tam fazolku 🙂 je tam, není prázdný váček. Tak radost byla nepopsatelná. Byla jsem strašně moc ráda, že je v pořádku, na to jsem přes ten týden čekala. 
Ale nemlčela jsem jako posledně zeptala jsem se na něco, co mne docela zarazilo.
Ptám se :,, a co je ta bublina vedle? ,,
Dr se na mne podíval, otočil se znovu na obrazovku a říká:,,to je nejspíš dvojčátko,,
Cože????? Dvojče???? Dvě děti???? No to neee, bože můj to je úžasné. Se mi takhle v hlavě všechno komolilo, jenže Dr.ještě dodal:,,ale mizející,,
Opět cože? Jak mizející? Proč a kam??
Zeptal se mne, jestli jsem krvácela, tak jsem říkala že od poslední MS vlastně vůbec ne. Obrazovku natočil na sebe a ještě něco tam zkoumal.
Pak jsem se měla obléct a posadit se, aby jsme sepsali těhotenskou průkazku.
No odpověděla jsem na otázky, dal mi průkazku, nějaký balíček pro těhotné a termín 1.NT screeningu na 8.1.2018 včetně odběrů krve.

Cestou zpátky do práce jsem pořád koukala na ty dvě fotky z UZ a porovnávala a nechápala a nevěřila tomu, co mi řekl. 
V práci se Íla hned ptala a já byla úplně mimo. Pořád mi to nešlo do hlavy a bylo mi strašně líto miminka. Strašně jsem se těšila domů až budu moct studovat co a jak.

Práce skončila a dojela jsem domů. Doma byl Tom a čekala jsem, až se zeptá. No znám ho a vím, že si dělá srandu jako vždy, takže se schválně nezeptal. (Ani vlastně nevěděl že mne to až tak žere. Nechtěla jsem ho znepokojovat.
Tak jsem dala na stůl fotku a říkám, když tě DĚTI nezajímají...
No a hned začal pokoukávat, jak děti a tak. Tak jsem mu to řekla. Byl z toho smutný, ale jedno dítě je fajn, to jsme chtěli tak ho máme. Dvě by bylo vážně moc, když už doma máme Ellie.

No v následujících několika dnech jsem studovala na netu.
Pořád mi nedalo spát, jak může to druhé ,,mizet,, když tak obrovsky z minulé prohlídky vyrostlo? Je to možné?
Přeupravila jsem si fotku na tel a zkoumala vícePrvní brouček je krásně vidět, ale u druhého taky vidím nožičky, hlavučku, pup.šňůru. Jen má o dost menší gestační váček.
Ale i tak ta bublinka strašně rychle vyrostla a i hodně. Je větší, než před 14.dny ten první váček. 

Na forech a poradnách (i na zahraničních) píší, že se stává, že jedno z dvojčat je menší či mladší než druhé i o dva týdny a více.
Stává se to, může se to stát...

V hlavě mi to šrotí a z určení, že jsme o druhátko přišli, jsem si do hlavy nasadila to, že prostě neumřelo a pořád tam bylo. Uvidí se až 8.1. jestli tam budou dvě nebo ne.

Jenže to nekončí. Ta touha vědět a znát je neukojitelná. Chci, aby byly obě miminka v pořádku. Aby se jim nic nestalo.
Ale zároveň dvě nechci. Bojim se toho. Chci spontánní porod, chci si to druhé těhu a i mateřství užít líp jak s Ell a nebo jako s ní (nemocnost atd nám moc nepomáhala a vím co vše chci jinak). Máme spou plány a dvojčata?
Kam dám dvě postýlky? Jeden pokojíček rozdělíme na třetiny? Nestačí nám naše auto. Kojení??? Jsem měla problémy S Ellinkou a teď jsem se do toho chtěla pustit, ale když budou dvě? Co spánek? Vím že o něj téměř přijdu, ale úplně?

Strašně se to ve mne bije. Jen sama nevím co chci. Nakonec jsem se až začala bát i toho UZ. Ta nevědomost mne ukájí a je mi nejlépe. Můžou oba být v pořádku ale zároveň tam může být jen jedno a bude to lehčí. Obojí je skvělá varianta a takhle mám obě zároveň. 


Během dalších týdnů je mi stále zle. Nemůžu vůbec uzeniny, pomazánky nic. Dobře mi dělají jen pomeranče a cherry rajčátka a na energii troška čokolády.

V práci to vědí do 10tt všichni. Strašně rychle mi roste bříškoa hold si toho každý všiml. Není se čemu divit, jen slepý by si nevšiml :D

No a oznámení rodině???
23.12. jsme to oznámili švagrovcům, kteří chvíli před tím oznámili nám, že též čekají druhátko a TP máme od sebe cca 6 dní :D 
Tohle prostě nevymyslíš. Ale pocitově jsem z toho spíš měla strach jak radost :/
25.12 to bylo Tomovým rodičům a mé mamce. Jeho rodiče se jakože usmály. Moje mamka se slzami v očích nás objala a moc gratulovala. Konečně radost 🙂
26.12. jsme to oznámili mému taťkovi a též měl radost 🙂
další dny přijde do schránky sestře, bratrovi a babičce vánoční přání a oznámení 🙂Je těžké to oznamovat v nevědomosti, ale hold jsem nechala tedy otevřenou šanci, kdy je možné, že tam ještě jsou a je to divné, ale cítím je prostě obě dvě.
Tak a teď jen ještě čekat 12 dní. Stejně jak od 1.UZ do 2.UZ. Bude to už za chvíli a já bych se tomu radši osobně vyhla :D a nechala to až do konce :D
Tak uvidíme, co nám osud a příroda přivedou, ale to se dozvíme až po novém roce 🙂
Tak čtěte dál

...aneb jak to bylo dál.

V minulém článku jsem skončila tím, že mi vyšel krásně pozitivní těhotenský test a objednala jsem se na gynekologii.

No než jsem tam vůbec šla, tak vlastně hned pro zjištění jsem běžela pro těhotenské vitamíny Femibion 1 . Sice kyselinu listovou jsem brala už od června, tak jsem chtěla mít jistotu, že malé bude mít přísun všeho, co potřebuje
Jeden den (pro mne poslední tečka) byl, že jsem se málem až složila. S bolestmi a brekem jsem šla za kolegyní (Hanničkou) a poprosila jsem ji, jestli můžu domů s tím, že to byl první člověk, kterému jsem to v práci řekla. Ta neváhala a hned mne pustila. Tom pro mne dojel a jen jsem ležela.

Druhý den byl den D a má první kontrola na gynekologii. Strašně jsem se bála a zároveň jsem se těšila. Moc jsem si přála, aby malému už bušilo srdíčko a já se nemusela bát. Ale to jsem nečekala ještě ten šok.
Vyšetření bylo dle OVU 5+4tt. Nejdříve se mne doktor ptal, proč tam jsem, tak jsem vtipkovala že jsem nečekala, že do 4 dní u návštěvy u něho otěhotním. Zasmáli jsme se a pozval mne na kozu. Tam jsem byla v klidu, protože dokáže uvolnit a žena ani nevnímá, že se v ní hrabe. 
Tak vše v pořádku, neoblíkejte se a pojďte se posadit.
Šla jsem k lehátku a srdce mi tlouklo jak o závod. Lehla jsem si, jemne do mne strčil UZ vibrátora a koukal. Nic jsem neviděla, obrazovku měl natočenou k sobě a jen jsem se snažila číst výrazy v jeho obličeji.
A je to tu, otáčí obrazovku na mne. Silně mi tlačí na podbřišek a říká mi: TADY JE VAŠE TĚHOTENSTVÍ
Možná se tam dělo něco víc, ale to jsem vůbec nevnímala.
Utekla jsem rychle i z čekárny a hned u okna vytáhla fotku a podívala se na ni znovu... nic. Jen prázdný váček bez ničeho. Byla se mnou kamarádka, která mne utěšovala, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. 
Tady je vaše těhotenství, ne plod, embryo, miminko. Ta nejistota jen z prázného váčku. Takže místo radosti jsem přijela co nejdříve domů a začala hledat na netu. Jak můžu mít jen prázdný váček v 6tt. To je málo, co když se tam malé neukáže? Zamlklé těhotenství? To nedám, potřebuju, aby malé bylo v pořádku. Tak strašně si ho přeji.
Na různých forech se mne snaží uklidňovat, ale stále panikařím a rozdýchávám. Před Tomem dělám klidnou a spokojenou. Jo, máme tam bublinku, čekáme miminko
Den po UZ jsem očekávání sdělila zástupkyni (Íle) že jsem těhu a potřebuju kvůli bolestem sesadit z prodejny na pokladnu, abych byla v klidu. Díky bohu vše přijala s úsměvem. Ještě jsem ji poprosila, ať nikomu neříká, že čekáme. Chceme to nechat až na vánoce po tom, co se to dozví rodina. Tak jen řekla, že mám problémy se spodkem a bylo to.

V 6tt mi začali strašné nevolnosti a nechutenství, z pokladny jsem běhala pořád na wc, pořádně jsem několik dní nejedla a váha mi jde dolů. Ne že by mi to hodně vadilo, ale vše má své meze. Bolesti prsou se zvětšovaly včetně prsou a bolesti podbřišku byly časté.

7tt Bádání kolem té mé fotky. Hodně mi pomohlo zvětšení, kdy jsem viděla nějakou čmouhu uvnitř. Třeba má jen nějakej špatnej UZ a je to na prd vidět
No nezjistila jsem nic :D prostě bublinka...
V tomhle týdnu čekání mi bylo fakt zle. Až na banány jsem do sebe nedala nic a když jo, tak se mi to krutě vymstilo. Jeden den se mi udělalo lépe, tak jsem se najedla a druhý den jsem to měla i s úrokama. Sice nezvracím, ale zle mi je jak psovi. 
Ještě pár dní a bude další UZ
Během tohoto týdne se do dozvěděla z práce Zuzka, když to Colombovi všechno zapadlo a já prostě lhát moc neumím :D 

Začínám 8tt a blíží se zítra prohlídka. Nemůžu spát, klepu se jak osyka. Moc si přeji, aby vše bylo v pořádku. Pokud bude, tak prý dostanu už i průkazku 

Prosím, prosím, prosím.....

A opět mne čekal další šok :O

Jako bylinářka nabízím svým klientkám různorodé způsoby využití bylin a jedním z nejoblíbenějších a nejvíce relaxačních ideálních pro každého a doma je bezesporu bylinná koupel.

Bylinná koupel je něco, co si může dopřát opravdu kdokoliv, protože vanu nebo lavor má doma určitě každá z nás ;) Je vhodným prostředkem pro péči o ženské zdraví, ale také zdraví celé rodiny.

Bylinné koupele jsou starodávnou léčebnou a relaxační procedurou s výbornými benefity pro zdravé tělo i ducha. Dokáží krásně podpořit léčbu spousty potíží, můžeme si jmenovat třeba:

• Bolestivá menstruace
• Nepravidelný cyklus
• Špinění
• Kvalita menstruační krve - sraženiny, nadměrné krvácení atd.
• Podpora plodnosti
• Vyrovnání hladiny hormonů
• Terapie při depresi, stresu, těžkých životních situacích
• Péče o hemoroidy
• Bolesti svalů a kloubů
• Nemoci kůže - akné, suchá kůže, ekzém, lupénka atd.
• Péče o jizvy a poranění nejen po porodu
• Zjemnění příznaků menopauzy
• Poporodní péče a lepší adaptace pro maminku, péče o pokožku a pupeční pahýl miminka
• Zlepšení kvality vlasů a vlasové pokožky
  

Proč dokáže prostá koupel v bylinném výluhu doslova zázraky?

Protože léčebné účinky bylin se do těla dostávají skrze největší lidský orgán a tím je kůže. Doslova celým povrchem svého těla můžeme absorbovat zdraví z přírody. Nejde o cílené působení jen na jedno místo, jako například u vaginální napářky, ale na opravdu celé tělo, takže efekt je sice jemný ale dokážeme takto z bylin dostat maximum, co naše tělo dokáže přijmout.

Manžel se rozhodl, že mi pomůže a letos zabalí dárky. Když děti spaly, vytahal všechny krabice do obýváku, nachystal papíry a mašle... a pak začal plakat čtyřka (nejspíš nějaká tajná chlapská dohoda - hej, tati, dělej, jakože chceš mamce pomoct, já pak začnu řvát a ona to bude muset dodělat). Já dodělávala dárky pro učitelky na další den, šel tedy ke čtyřkovi muž. Mezitím jsem své dílo dokončila a řekla si, že něco pobalím, než čtyřka opět usne. Čtyřka usnul a s ním i manžel (určitě se na mně dohodli...). Kolem půl druhé v noci jsem měla hotovo, došel papír a musela bych pro štafle. Ale už zbýval jen jeden extrémně neforemný dárek, který jsem se tedy rozhodla nechat manželovi, ať si to balení užije. Všechno jsem po sobě uklidila, odnosila... 

Další večer se manžel zvedl s tím, že to jde dobalit. Byl pryč skoro dvě hodiny, pravda, ten poslední kus byl vážně postrach všech baličů, ale dvě hodiny?! Přišel s tím, že to všechno dobalil. S lehkou ironií v hlase jsem pronesla, že je báječný pomocník. 

Štědrý večer nastal... 

On - co jsou ty 4 velké stejné dárky?

Já - ty karimatky. 

On - ne, to ne, takové velké, stejné...