Za poslední skoro rok jsem se z obyčejné role ženy musela převtělit do role těhule a následně matky. Jsem ve věku, kde kolem mě rodí snad všichni a já posbírala a sama si přišla na řadu vychytávek o které se s vámi ráda podělím.

Kapitola 1. Těhotenství

Zdravotní pantofle : jak přibíráte, vaše klemba opravdu trpí a tak na radu doktorky, jsem si na doma pořídila zdravotní pantofle, na pásky, co se dají povolovat, v tehotenství mi nohy natekly a využívám je i ted. Ono nosit stále na rukou miminko doma po tvrdé podlaze je na nohy stejný záhul, jako v těhotenství a měla jsem je i v porodnici.

Doporučuji i zdravotní vložky do tenisek, opravdu skvělá věc.

Jóga: na bolavá záda, na protaženi a uvolní kyčle, já chodila do domu jogy na Andělu na těhu jogu! Jediná joga, kde jste týden od týdne horší 🙂

Malinikový čaj: pila jsem od 36tt, nic tím nezkazíte

Ahoj, na rodičovské resp. mateřské jsem už dva roky. Na Modrém koníkovi také. Doposavad jsem zde za pasovní čtenářku, příp. hledače informací k těhotenství, mateřství apod. Dnes mě však dostihly myšlenky, že jsem doma už dlouhou dobu a nakolik jsem se změnila a co mě k tomu navedlo.

S nástupem na první "dovolenou" jsem byla racionálně uvažující holka - těhotenství se všemi vyšetřeními, porod bez medikamentů a výchova dětí dle našich rodičů. Po dvou letech doma jsem dnes dospěla do stavu, kdy jsem si uvědomila, že jsem někde jinde. Iniciátorem byl fakt, že jsem se rozhodla pořídit nosítko. Proč se jedná alespoň pro mě o novátorskou myšlenku? Protože doposavad jsem byla zastánce kočárků a názoru, že nejsem bio-eko matka (omlouvám se). Dvě děti, delší výlet a problém je tu. Starší usne za chůze a co potom? Šátek, nosítko.. cokoli se hodí a je za svou existenci velebeno do nebe. Moje první nosítko/nosidlo byl šátek Little Frog (pro stejně znalé problematiky jako jsem já, jedná se o čtverec látky, kam se umístí dítě a z rohů šátku vedou čtyři pruhy látky, které se specifickým způsobem uvážou na nosiče - rozumějte maminku). Bylo mi spásou s naší skorodvouletou slečnou na výletech, kdy mi usnula ve stoje uprostřed cesty mezi poli. Jenže uvažte si takto spící dítě sami... nejsem přeborník na vázání... tak jsem přemýšlela, koukala na internet, ptala se kamarádů a výsledkem je pořízení Manduky. Čekají nás první výlety. Že by se v nosítku naší slečně nelíbilo, se nebojím. Již teď chodí se slovem "nosítko" a chce nosit po bytě.

Aby toho nebylo málo, dnes jsem si domů přinesla druhé nosítko na naší mladší, dvouměsíční šmudlinku. Vypadá to jednoduše (typ Mei Tai - pro obdobně znalé kolegyně, jedná se principielně o Little Frog), přesto se bojím, abych princezně něco neudělala... uvidíme. Zítra nás čeká první zkouška.

Tímto výlevem chci říci, nakolik se můj názor na konkrétní téma - nošení dětí, změnil. Původní postoj "proč nosit děti, nejsem alternativista" apod. na názor "třeba na tom něco bude - praktické na úřad, na nákup, na výlet...". Nakolik nás naše děti mění a ukazují nám pouze svou existencí nové směry myšlení. Máte to také tak? V čem jste se změnili Vy?

Marona

Pomalu končí sezóna měsíčku lékařského, sklízíme poslední čerstvé květy, a to je dobrý čas pro jejich zpracování do masti. Pokud máte rádi přírodní mazání, je dnešní článek přesně pro vás.

Měsíček lékařský je krásná a nenáročná bylinka. Jeho květy rozsvítí každý záhon, a ještě k tomu je léčivý. Dá se užívat vnitřně, jako čaj (1 lžička sušených květů na hrnek), na problémy jater, žlučníku, gynekologické obtíže. Nezapomeňte si proto nasušit jeho květy do zásoby. Nejúčinnější jsou prý ty oranžové - no mně bohužel letos vykvetly jen samé žluté.

Dnes ale budeme vyrábět mast, která je vhodná na suchou pokožku, rozpraskané ruce i paty, popáleniny, omrzliny, vyrážky a opruzeniny. Prostě takové domácí zlato! Já vyrábím raději malá množství a pokud dojde, ze sušených květů mohu kdykoli udělat další.

Na malý kelímek masti  (cca 80g) budeme potřebovat:

Měsíček lékařský - hrst

Kokosový olej - 2 opravdu velké lžíce

Den jako každý jiný a přesto něčím vyjímečný. Ráno jsem četla článek slečny na jednom webu, o tom ja si maminky dělají těžký život, protože používají slovo musím. MUSÍ uklidit, MUSÍ vyzvednout dítě ze školky, MUSÍ uvařit. Ano, je to pravda. Ovšem není to tak vždy, někdy se dobrovolně necháme hodit do slova MUSÍM jen svým okolím.

Není jistě problém dělat vše na 100%, problém je v tom dělat vše na 100% jen pro své okolí a sebe odhodit. V den, kdy jsem četla článek, jsem si říkala „Dost dobrá myšlenka.“  Ale večer už ta myšlenka měla úplně jiný rozměr.

V 3:15 v noci si Sam poplakává, poslední týden v tuto hodinu vstávám, dávám mléko a spí dál. Já do půl páté koukám do stropu, protože nemůžu zabrat a poté vstávám, protože v 6 hodin stejně vstávám do práce. Pak moje snídaně, přebalit Samíka odnést do postele k tatínkovi, kde si spokojeně spolu spí dál. Stihnu ještě v rychlosti něco poklidit a utíkám do práce. Rušno, věci, které řeším si jen matně pamatuju. Po práci pro mě tatínek se Sam přijedou, vidím je v autě před budovou a do toho mi volá kamarádka, jestli bych ji přes víkend šla párkrát kouknout na kočky a nakrmit je. Jasně, není problém. Večer se staví, dá mi klíče a vysvětlí co a jak. Je to pro mě samozřejmost, protože je to pro jeden z nejdůležitějších lidí, která mi nesčetněkrát pomohla. V autě probíhá debata, že bych mohla uvařit polévku. Jsem unevaná jako pes, jasně uvařím. Padá mi hlava. Odpoledne přijedeme domů. Jídlo Samíkovi a do postýlky. Jdu si lehnout, polévku uvařím až si odpočinu. Propadám se do snu, spím asi pět minut a zvoni telefon. Přítelovo maminka stojí se Samantiččinou sestřenicí před domem a chce otevřít. Přišli na návštěvu, aby si  holky mohly pohrát. Vstávám, utěšuji Samíka, která je stejně jako já rozespalá. Po chvíli se sestřenicí už řádí,piští, křičí a já dělám kafe a chystám svačinu...K večeru jedou všichni kromě mě za přítelovým tatínkem, který dělá hasiče a mají k dispozici tělocvičnu, kde se holky vyřádí. Na mě zůstává uklidit binec, který po bytě zůstal. Uklízím a uklízím, do toho začínám vařit polévku. Večer přijde kamarádka a říkáme si co je třeba s kočkami udělat. V osum přijde Samantička s tatínkem, ohřeju mléko, sprcha a dávám ji spinkat. Polévka dovařená. Jdu do sprchy, sedím na vaně, koukám do jednoho místa a uvědomuji si, že o ani jedno musím jsem se ráno dobrovolně nepřihlásila. Byla jsem to toho kruhu vhozena a neozvala se.

V žádném případě to není stížnost, jen možná zpětná vazba pro lidi, kteří přijdou a řeknou, Ty jsi naštvaná? Tobě něco je?  Ne není. Jsem prostě jenom člověk. Utahaná ženská v šestém měsíci těhotenství a nemám dobíjecí baterky.

    Mám za sebou dva porody. Každý byl jiný a přitom přesto do určité míry velmi podobný. Předesílám, že oba mé porody byly přesně takové, jaké jsem si vysnila (jasně, mohly klidně trvat kratší dobu, ale to už bych toho chtěla asi moc 🙂 ). Nicméně především u toho prvního nebyla cesta za mojí představou vůbec jednoduchá. Prvního synka jsem rodila v poloze koncem pánevním (obávané a tabuizované "kápéčko"), druhý synek byl ukázkový a už ve 30. týdnu se otočil hlavičkou dolů jako hodné miminko. Myslím, že nebudu nijak přehánět, když řeknu, že nebude moc maminek, které mají srovnání přirozených porodů v těchto polohách miminek a jelikož mi spousta z vás píše a ptá se na srovnání, rozhodla jsem se své zkušenosti sepsat do samostatného článku.

Těhotenství

    Těhotenství první: probíhalo bez jakýchkoliv problémů, nevolnosti mě moc netrápily a já pracovala až do poslední chvíle jako učitelka v mateřské školce. Nástup na mateřskou mi vyšel krásně a já tak přesně s koncem školního roku odcházela také na odpočinek před porodem. Naše tvrdohlavé miminko se ani jednou neotočilo hlavou dolů - po celou dobu si v břiše hovělo stále ve stejné poloze - zadečkem dolů a nohy až u hlavy. Přestože jsem zkoušela snad všechno možné, otočit jsem ho nepřiměla.

    Těhotenství druhé: provázely od počátku neskutečné nevolnosti. Byly dny, kdy jsem zvracela třeba i 15 x a nepopírám, že to bylo neskutečně náročné a já se těšila, až to přejde. Přešlo to - jenže až na počátku 6. měsíce, když už jsem v to ani nedoufala. Kromě této nepříjemnosti bylo i toto těhotenství naprosto bezproblémové,a jak jsem se zmínila už v řádcích psaných výše - naše miminko (pohlaví jsme nevěděli až do porodu) se otočilo velmi brzy hlavou dolů, a tak se i narodilo. Velice příjemná změna.

Obavy z porodu

    První těhotenství: Z prvního porodu jsem nějak neměla strach, byla jsem spíš na sebe strašně zvědavá, jak tuhle situaci zvládnu. Stres přišel až s tím, jak každý strašil s tím, že KP přece normálně rodit nemůžu - nutno podotknout, že to byli především lidé, kteří o tom věděli kulové, ale znali spoustu příběhů typu "jedna paní povídala". Přiznávám, žže mě dokázali vystresovat, opravdu hodně. Vše se zlepšilo, když jsem si promluvila s "rozumnými" lékaři, kteří nechtěli strašit, ale jen informovat o možnostech a případných rizicích. Byla jsem ujištěna, že je opravdu zbytečné dělat z toho hrůzu, protože při dodržení podmínek není tento porod o nic rizikovější. Hodně mi pomohly i příběhy maminek, které takto porodily. K porodu jsem šla už sebevědomě a beze strachu, prostě jsem si nepřipouštěa možnost, že to nebude v pořádku. Jen jsem se přinutila počítat s možností, že to může skončit i císařem.

Divadelní představení - Jste si jistí, že víte, co je důležité???

Nikdy nezapomenu, jak jsem se děsila, že budu s malým 3roky doma. Napadaly mě myšlenky typu "mě hrábne a skončím v blázinci"...nakonec... Naopak jsem neskutečně ráda, že můžu být matkou, tak úžasné bytosti, jako je náš syn - malý raubíř  (který se mi snaží při psaní těchto slov do bloku - ukrást blok i tužku 🙂 ) - ale to není téma o kterém jsem vám chtěla psát. ...slova k tomuto textu mě včera provázely před spaním a jen jsem se modlila, abych je do dnešního dne nezapomněla 🙂

To o čem vám tu chci psát - ráda bych vám ukázala jiný úhel pohledu - jak se dá také využít čas na mateřské  (rodičovské) - když pominu být tou nejlepší maminou, jak nejlépe žena svede. 

Naskytla se mi šance "zastavit se" a rozhlédnout se kolem sebe! Pohlédnout na život, který kolem proudí každou minutu,sekundu - zkrátka neustále. Upřímně mi z toho bylo zle a smutno zároveň. Nejvíc jsem si toho začla všímat, až od doby, co je malej na světě . Teprve mi začalo docházet v jaké době opravdu žijem. ..opravdu jsem to pocítila do poslední buňky svého těla . Nikdy dřív - i když jsem se občas snažila něco  vidět, prohlédnout - stejně jsem to vlastně vidět nechtěla. Jen díky roku a půl "volna" (dovolené :D) jsem měla  (mám) možnost sledovat naši společnost. Jak se od mého dětství "vyvinula" - někdo tomu říká pokrok, někdo úpadek - ať si to každý přebere podle svého. Prostě mám potřebu se podělit, když mi to nedalo spát.

Už delší dobu jsem se chystala do divadla - moc jsem se těšila - dlouho jsem na žádném představení nebyla a tahle hra měla i zajímavý název "život" - dost široké pojetí poskytuje toto jedno slovo.Nakonec jsem se odhodlala a šla. ....  Hra "život" byla depresivní, žalostná až groteskní.Hra plná lidí, který se neustále za něčím hnali. Měli jen vidinu svého chtění - "já chci nový telefon, počítač, televizi, auto, motorku" - a kdyby to šlo nejlépe každý rok nový. Jak jim to bylo vštěpováno v televizi u které vysedávali několik desítek  hodin týdně. Tyto herce nadchla jen vidina vlastnit hnotnou věc a když už ji vlastnili, tak je to omrzelo a hned chtěli další. Jak malé děti. Nic jiného je vlastně ani neuspokojilo natolik, jako vlastnit všechny ty "nepostradatelné" věci. A bohužel jim nedocházelo to podstatné....

Pak bylo k vidění několik rodinných sešlostí. Na které většina zúčastněných šla z povinnosti nebo ze slušnosti. Když už se akce účastnili, tak vysedávali u telefonu a nebo neustále sledovali čas, aby už konečně mohli domů  - aby přece stihli svůj oblíbený seriál. .. pak jste jen slyšeli několik výmluv, že už honem musí domů  (a kvůli čemu?? - aby stihli svůj film či seriál v televizi) - kolikrát v životě už jste řekli, či slyšeli - hele musím domů ať stihnu seriál - nebo poběží mi ten úžasný film (který už jsem viděl alespoň 10krát)...ruku na srdce..

Po pátečním setkání s Kateřinou Juřenčákovou jsem si uvědomila, že jsem na konci článku Menstruace při úplňku slíbila, že napíšu o cykličnosti ženy. A protože se mi spojily ještě nějaké informace s vlastními zkušenostmi, které už nějakou dobu považuji za samozřejmost, plním, co jsem slíbila a nabízím vám svůj pohled na moji cykličnost, jak jsem ji přijala na své životní cestě a jak mi ji pomohla sledovat ženská bylinná napářka.

 Paradoxem je, že článek plodím těhotná a tudíž svou cykličnost teď vůbec nevnímám, ale dost si pamatuji, nebojte. Nyní si užívám úplně jiný druh ženského bytí a vnímání sebe sama, těhotenské dvojjedinečnosti, splynutí dvou těl a duší, komunikaci s miminkem, vypořádávání se svým rostoucím tělem, pomatenými hormony, které způsobují totální návaly štěstí střídané s pocity lehkého vzrušení, jak zvládneme porod. Ale je mi v tom stavu tak dobře!

Něco málo teorie, ale fakt jen špetka.

Měsíční cyklus ženy se skládá ze 4 fází, které souvisí s dozráváním vajíčka a jeho vypuzením z těla. Mluvíme o fázi preovulační, ovulační, premenstruační a menstruační. S každou fází je spojena i určitá dominantní ženská energie, pojmenovaná jako energie panny, matky, čarodějnice a stařeny. Jde o energie, které je vhodné přijmout, ale nemusíte jim zcela podlehnout. Třeba v průběhu menstruace s energií stařeny můžete jen těžko vypnout a 5 dní prospat. Co ve skutečnosti můžete, je dovolit si více odpočívat a odmítat návštěvy, na které nemáte energii nebo s dětmi nejít na hřiště. Pokud to tak ale cítíte, můžete si jít klidně zaběhat nebo dělat to, co v jiné dny, jen je docela možné, že vám to úplně nesedne nebo se budete cítit více unaveně. Je to způsobeno tím, že z vás v tuto fázi odchází energie (i hmatatelně v podobě menstruační krve) a vy byste si to měla uvědomit a upravit svůj program, díky čemuž se úplně v tyto dny nevydáte a budete v rovnováze.

Ženské tělo, nálada a kvalita života, jsou měsíčně ovládány snižováním a zvyšováním hladiny hormonů, které tělo produkuje, aby připravilo ideální podmínky pro oplodnění vajíčka spermií nebo v případě, kdy k tomu nedojde, ho vyloučilo z těla. Každý měsíc přibližně ve stejných etapách probíhá celý cyklus znovu a znovu do té doby, dokud neotěhotníme nebo nedojde k menopauze. (Ale i po menopauze dokáže luna ženě její cykličnost připomenout.) Reagujeme tedy na fyziologické procesy, které právě probíhají v našem těle. Je to prosté. Moc ráda vždy připomenu, že se vlastně nejedná o nic ezoterického, nýbrž praktického.

Zjednodušeně řečeno, naše duševní rozpoložení je projevem fyziologie našeho těla, ale zároveň zdůrazňuji, že naším duševním nastavením, můžeme svému tělu poměrně hodně ulevit nebo mu naopak dát zabrat ještě víc.

Toto je 10 věciček, které mi v prvních týdnech a měsících s mým prvním miminkem hodně pomohly a bez kterých bych se už neobešla. Jsou to vychytávky, které v běžném seznamu, kdy se na miminko teprve chystáte, asi nenajdete. Já jsem je tedy nenašla a postupně jsem na vše přicházela sama. Seznam vychází z mé vlastní zkušenosti, ale určitě stojí za to si je pořídit 🙂

1. Zavinovací body & overálky

Na první dny do porodnice a první týdny doma je nejlepší nakoupit si pro ty nejmenší velikosti, zavinovací body a overálky ! Pohodlně se oblékají, což novopečená maminka jistě ocení 😉 A hlavně jsou pohodlné také miminku. Rozhodně nedoporučuji podléhat roztomilým, avšak nepraktickým oblečkům, které mimču třeba nakonec ani nestihnete obléct.

2. Pletené čepičky & ponožky

Určitě jste slyšely o tom, že miminka nemají po narození plně funkční termoregulační systém. Překvapilo mě, jak moc může být miminku zima a ani v oblečené v několika vrstvách, pod třema dekama a v zavinovačce jsem nebyla schopna splnit limitní teplotu 36,3 °C. A to bylo jaro - květen. Takže není nic lepšího než pletená čepička a pletené ponožky, protože hlavička a nožičky potřebují být v teple nejvíc 😉

3. Deky & zavinovačky

Jaro pomalu odcházelo a atmosféra doma by se dala krájet. Už pár měsíců nám to doma docela solidně skřípe. Nějak nemůžeme najít společnou řeč. Ke konci května po jedné obzvláště vydařené výměně mi manžel řekl, že už další dítě nechce. Nejprve to beru jako poslední kapku, ale po pár dnech musím uznat, že má vlastně pravdu. Nemůžeme do této situace přivést dalšího malého tvorečka. Začínám tedy řešit můj návrat do práce.

Najednou se mi tak nějak i uleví. Doma se atmosféra kupodivu lepší a huráááá začínají prázdniny. Poslední, co trávím bezstarostně sama s holkama a tak si je teda užijeme. Hned na začátku měsíce nás čeká dovča na Slovensko. Po dlouhé době si s manželem rozumíme a dokonce si jeho přítomnost vysloveně užívám. Holky jsou nadšené.

Jeden večer se nám podaří obě příšerky uspat v rozumnou dobu a tak máme taky čas sami na sebe. Vše si v klidu vyříkáme, tulíme se a konečně je tu dávno ztracená pohoda. Noc zakončíme krásným tuleníčkem. V noci mám sen, že se nám narodí chlapeček. Hned ráno se tomu společně zasmějeme. Od toho dne je vše tak jako dříve, milujeme se, je nám krásně.

Prázdniny šíleně letí a je tu srpen a s ním odjezd na další dovču. No jo, ale něco není úplně v pořádku.  Tři dny před odjezdem mi dochází, že se nedostavila MS. Na tajňačku si kupuji testík a večer po uspání holek hned zkouším. Ani né po minutě koukám na dvě čárky. Nastává hrozný zmatek. Co teď? Co naše dohoda? Nechci narušit náš konečně fungující vztah zrovna teď, když nám to tak krásně klape. Nakonec se rozhodnu, že to manželovi řeknu po dovče. Druhý den po večeři za mnou manžel přijde a sám se ptá, co se děje. Chvíli váhám, ale pak mu podám testík. Je naprosto nadšený – objímá mne. Jsem neuvěřitelně šťastná.

Od prvního okamžiku cítím, že to bude chlapeček. Kupodivu tentokrát i manžel nemluví jinak než v mužském rodě. Ani nevím proč, ale nechci nikomu nic říkat. Tak si to tak tajíme a jsme ti nejšťastnější na světě. Cítím se docela dobře, jen bych prospala celý den.

A máme tu 12 tt a s ním nadcházející genetiku. Vůbec to neumím vysvětlit, ale genetika mne neděsí. V pondělí ráno jdu ke své Dr pro průkazku a výsledky krve. Mile mne pozdraví – vše mi vyplní a nabídne mi, že mrkneme alespoň na ultrazvuk. Mám dost času, tak souhlasím

Ráda bych navázala na článek https://www.modrykonik.cz/blog/anetka1701/article/z-8aukyg/

Asi se shodneme, že hledat si práci po či při rodičovské dovolené není právě jednoduché. A to i v dnešní době, kdy se říká, že "berou všechny". Neberou, nebudeme si nic nalhávat - skloubit rodinný život s pracovním umí být opravdu zapeklitá věc a vůči ženám s malými dětmi je zakotveno mezi zaměstnavateli stále dost předsudků.

Vracíme se do práce povětšinou po určité pauze (mnohdy i pěti a víceleté) - chybí nám potřebné znalosti, nejsme extra časově flexibilní, na rozdíl od bezdětných nám extra nezbývá sil na pracovní "dodělávky" večer či o víkendech.

Spousta z nás by však asi ráda práci, která nás baví - přece jen v zaměstnání trávíme mnohdy více času, než co se nám podaří naspat za noc s malými dětmi.

Anetka1701 nás v základu provedla úskalím napsání životopisu. A co dál?

Zaujme vás inzerát a říkáte si: "Jo to by mohlo být právě pro mne!". Jenže podobných jako vy, jsou třeba desítky. Takže jak zaujmout? Motivačním "dopisem". Respektivem oslovením potenciálního zaměstnavatele v e-mailu (asi už nás moc není, co bychom životopis v dnešní době posílaly poštou).

Včera začal týden kojení. A s ním přichází i chvíle, kdy internet zaplaví "kojící fotky". Teď si asi říkáte zda je na místě uvést týden kojení fotkou na které navažská žena krmí miminko z lahvičky. Týden kojení má přeci připomínat, jak důležité je kojení pro maminku i dítě. Možná jsem na to zapomněla? Ale vůbec ne.

Tuhle fotku jsem se sem rozhodla dát z jednoho prostého důvodu. Kojení stejně jako nekojení totiž vyvolává v lidech mnohé vášně. Jako maminka se s nimi žena setkává skoro na každém kroku. 

"Tak co, kojíš, kojíš?!"

"Cože? Ty už nekojíš?"

"Viděla jsi to, ona kojila v restauraci!"

"A to víš, že ona ho krmí z lahve?!"

Stavební spoření je dnes velmi oblíbeným finančním produktem, a to zejména díky svým výborným vlastnostem. Navíc se v České republice stalo dokonce téměř tradicí, například v roce 2010 měl stavební spoření prakticky každý druhý občan. K takto masivnímu rozšíření došlo i vlivem státní podpory, která ke každému stavebnímu spoření přispívá relativně zajímavou částkou. Dnes, stejně jako v minulosti, je stavební spoření velmi oblíbené.

Pokud přemýšlíte, kam svému potomkovi ukládat do budoucna peníze, určitě využijte stavební spoření, protože jde o jednu z nejbezpečnějších forem spoření s výborným zhodnocením.

Proč je stavební spoření unikátní a proč ho využít?

Stavební spoření je jeden z nejstabilnějších a nejbezpečnějších investičních produktů, a přitom nabízí velmi slušné zhodnocení. Průměrné zhodnocení u stavebního spoření je přibližně 3,4 %, nicméně některé spořitelny nabízejí i více, například Wüstenrot garantuje zhodnocení až 3,95 %. S takovým výnosem už svým dětem dokážete naspořit opravdu slušnou finanční částku.

TIP: Abyste dosáhli maximálního státního příspěvku 2000 Kč za rok, musíte ročně na stavební spoření vložit alespoň 20 000 Kč.

• tradičně velmi stabilní a bezpečná forma spoření
• výhodné zhodnocení až 39,5 % ročně
• garantovaná jistota úrokové sazby
• stavební spoření podléhá dozoru ministerstva financí a České národní banky
• vklady jsou ze zákona pojištěny
• možnost později bez problému využít úvěr ze stavebního spoření k investici do bydlení

Znáte knížku Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval? My máme tuhle knížku moc rády - a v neděli jsme se ve Svitavách potkaly přímo s její autorkou Torey L. Hayden.

Torey je speciální pedagožka a dětská terapeutka a ve svých knížkách ukazuje, jak porozumět dětem s něčím, co se podle tabulek nazývá "problémové chování". Pro nás velké téma!

Třeba ve Spratkovi je to příběh Sheiley, se kterou se Torey opravdu jako pedagožka setkala ve speciální třídě. A zjistila, že Sheiley není nezvladatelná, drzá ani hloupá, ale naopak učenlivá, milá a nadprůměrně inteligentní.

Tím zásadním klíčem - i když to může znít jako klišé - byly láska a pochopení. Dva přístupy, se kterými se Sheiley do té doby moc nepotkala.

Ptaly jsme se v neděli Torey, co jí fungovalo. Odpověděla, že naslouchání. Naslouchání tomu, co nám dítě sděluje slovy, i tomu, co je za těmi slovy...

Podle Torey je moc důležité být v daném okamžiku na 100 % přítomná s dítětem. Plně ho vnímat, neočekávat a neplánovat.

Na 9. září připadá mezinárodní den fetálního alkoholového syndromu (FAS). Velmi závažného handicapu, kterým trpí děti, jejichž maminky v těhotenství nadměrně konzumovaly alkohol. Syndrom se projevuje vysokou dráždivostí, plačtivostí a neklidem miminka. A především na dětech zanechává celoživotní následky. Daniela o dítě závislé maminky jako pěstounka na přechodnou dobu pečovala.

Novorozená holčička s fetálním alkoholovým syndromem byla hned vaším prvním pěstounským dítětem. Jak se holčička projevovala?

Když jsem si jí přivezla z porodnice, opravdu první dny úplně celé proplakala. Špatně jedla, byla strašně neklidná a dráždivá a nemohla jsem jí nijak utišit.

Dva měsíce trvalo, než se holčička zklidnila. Chovala jsem jí, měla jsem jí neustále u sebe, spala jsem s ní a snažila se hledat informace. Nevěděli jsme, co se s ní děje, a tehdy ještě nebylo uzákoněné doprovázení pěstounů a neuměla mi poradit ani lékařka, na kterou jsem se obrátila.

V porodnici vám nic neřekli?

Oni sami o tom, že holčička fetálním alkoholovým syndromem trpí, nevěděli. Syndrom je velmi zrádný právě proto, že nikdo vůbec nemusí zjistit, že maminka je alkoholička a dítě může nést nějaké následky.

Paříž je moje srdeční záležitost,  takže byla jen otázka času, kdy tam vezmu i svoje děti. Po delší úvaze jsem se rozhodla, že moje mladší tříletá dcera je na objevování kouzla Paříže ještě moc malá, a tak aby té starší nebylo ve městě světel moc smutno, přibrali jsme ještě jejího bratránka. A kompletní sestavu ještě doplnila moje mamka, aby se vyvážil poměr dospělých a dětí.

Byt

Ubytovali jsme se přes airbnb v pařížské části Ternes a cenově vyšel byt s kuchyní, koupelnou a obývákem stejně jako hotel. Byl to menší byt s dvěma francouzkými okny do ulice a jeho jedinou vadou bylo třetí patro bez výtahu. 

Metro

Pařížské metro rozhodně není baby friendly. Je staré a jezdící schody nebo výtahy najdete málokde. Pořád si říkám, jak to Francouzky dělají s miminky, protože jsem v životě v metru neviděla maminku s kočárkem. Děti mají zdarma metro do čtyř let. Ty starší mají slevu, ale jen pokud si koupíte carnet, což je 10 lístků najednou, to pak lístek vychází na 70 centů. Jednotlivě koupit slevněné lístky nejde. Carnet existuje i pro dospělé a my ho plně využili. Paříž má jednu z nejhustějších linek metra na světě a metrem se dostanete  prakticky kamkoli.

Muzea

5. září 2017  v 17:34 jsem se stala maminkou Adámka a ani jsem o tom nevěděla...

4.9 v 7:30 jsem šla na klasický monitor, který řekl že se nic neděje..následná KO normální jen se mě ptaly zda je vše OK a jak se cítím, tak jim povídám že se mi zdá že vždy po ránu že mě něco vyteče...tak tedy druhý den dorazit s vložkou a oni se mrknou zda to není plodovka...následně jsem jela k rodičům a s mamkou na nákup, když najednou bolení břicha jako na velkou....a ono nic...tak teda jedeme nakoupit a najednou bolest...a za chvíli zase a povídám mamce, ty jo mami je to po 10 min....nakonec jsem odjela domů...volám příteli, sežeň si na večer večeři protože já mám asi kontrakce...ale byli nepravidelné...po 14 hod volám sestře že mám bolesti, jestli radši nesjedeme do porodnice..tak jsme vyrazily...a hle ono se nic nepřipravuje...tak jsme odjely zase domů a tam jsem si měla vzít čípek...no jo jenže já jsem ho nedokázala na správné místo dostat a přítel řekl že to neudělá ať to po něm nechci...takže jsem celou spala po 10-15 min, pořád chodila na wc...ráno jsem se sebrala a jela do porodnice...bolesti co 10 min..předala jsem jim vložku, verdikt: je to plodovka zůstáváte taky...tak na příjem, do pokoje a už mi šoupli tabletku na vyvolání porodu...

Jako nevím asi mám malý práh bolesti...mě to strašně bolelo, odpoledne přijela mamka, až se mi chtělo brečet bolestmi, občas jsem si zakřičela což se prý nemá..ležet se nedalo to bylo ještě horší, kontroly a on skoro žádný posun..sakra já byla hotová už...a představa porodu, no to prostě nedám...

po 16 hod konečně jdeme na sál...dostala jsem klystýr...a pak na porodním boxu jsem šla hned do sprchy...každých 15 min mi kontrolovali ozvy..po hodině měla přijít kontrola...jenomže při 4 kontrole ozvů už bylo něco špatně...nemohli je chytit..tak si lehnout, volat dr, hledali a malý měl slabé ozvy...kouknu na doktora a povídám císař??a on že ano tak říkám jdem na to...šup na sál...holky tam byl takový fofr..kam se to hrabe televizi...

ještě říkám dr už mě uspěte protože ty bolesti pro mě byly hrozné...

ve sprše jsem byla ještě 17:26 a v 17:34 se narodil Adam...museli ho resuscitovat a nechtěl dýchat...

Když jsem si před lety přebírala v historické budově pražského Karolina svůj vysněný diplom a stala jsem se lékařkou, myslela jsem si, že je to můj největší životní úspěch. Má nejdůležitější životní role. Měla jsem pocit, že většího vnitřního naplnění už nemůžu nikdy dosáhnout, ale už rok mě každý den moje dítě přesvědčuje o tom, že všechno je tak trošku jinak.

Dnešní uspěchaná doba nás nutí odsouvat naše plány na založení rodiny stále dál a dál do vyšších dekád našeho života. Není se čemu divit. Rodičovství je povětšinou záležitost plánovaná. Chceme si nejprve vybudovat dobrou pracovní pozici, poznat svět a vytvořit sociální zázemí a až potom je na řadě snaha o početí potomka. To je obvykle mezi třicítkou a čtyřicítkou, kdy už je bohužel fyziologický vrchol ženského těla dávno pryč.

Sama si velmi dobře vzpomínám, jak jsem ještě rok před magickými třicátými narozeninami o dítěti ani nepřemýšlela. Služby, ambulance, strasti mých pacientek, hypotéka a vše dokola a dokola… Zásadní zlom nastal, když jsem začala pracovat v centru asistované reprodukce.  Celodenní maraton se zoufalými páry toužícími po potomkovi. Krásní, úspěšní lidé, kterým se ve tvářích odráží bolest, strach a pocit prázdnoty. Ano, reprodukční medicína je na vysoké úrovni a často umíme efektivně pomoci, ale ani moderní medicína není všemocná a jsou případy, kdy „to“ zkrátka nejde.

Touha po početí postupně mění příjemné partnerské chvilky v povinný rozmnožovací akt a stres a zoufalství se exponenciálně zvyšuje s každou další příchozí menstruací. Čas se roztříští a existuje jen doba naděje před těhotenským testem a doba smutku po jedné čárce. Bohužel psychika hraje velkou roli i při reprodukci, a to u ženy i muže. Soustavný tlak na partnera často způsobuje sexuální selhání, což vede k prohloubení psychické nestability u obou partnerů. 

Mně po pár měsících došlo, že v ambulanci CARu nechci sedět na druhé straně stolu a nechci vyměnit touhu za povinnost. Teď když po roce sedím a píšu tyto řádky, tak musím objektivně říct, že to bylo mé nejlepší životní rozhodnutí. Lékařkou jsem stále a jsem za to moc šťastná, je to mé velké životní poslání a těhotenství a mateřství mě nijak zvlášť neomezilo v mé kariéře. Být matkou je skvělé a nepopsatelné naplnění sama sebe. Jako bych až teď otevřela nějakou tajnou komnatu podstaty své duše. Získala jsem jakýsi magický vnitřní zrak, který by byl bez Míši odsouzen k věčné temnotě.

Velmi důležité je najít si ten správný kompromis mezi sociální stránkou a pomyslnými biologickými hodinami. A když už se rozhodneme začít pracovat na miminku, tak to nebrat jako povinný akt, ale jako příjemnou zábavu. Bohužel stres má negativní vliv i na náš sexuální život. Vnitřní napětí a strach ze selhání často ovlivňuje i stažení svalů pánevního dna a poševní lubrikaci. Ve chvíli, kdy je žena stažená a pochva není správně lubrikovaná, může být pohlavní styk velmi nepříjemný až bolestivý. Následkem podráždění poševní sliznice může také dojít ke vzniku poševního zánětu. Tím se pár dostává do začarovaného kruhu bolesti, gynekologických problémů a sexu z povinnosti.

Říká se, že děti si vybírají rodiče. Co je na tom pravdy, to nevím. Každopádně rozhodnutí mít miminko je jedno z nejdůležitějších a nejlepších rozhodnutí v našem životě. Trošku se nám to v hlavách pere. A to nejen u budoucí maminky, ale i tatínka. Muži často řeší, jak zvládnou pomoci nevyspané ženě, zda to finančně „utáhnou“ a taky to, že na sebe se ženou už nebudou mít tolik času. Ženy se předem bojí porodu, nevyspání a změn, které je čekají. Společně se ale těší a doufají, že vše dopadne dobře. Takové pocity jsou naprosto normální a každý je má trošku jiné.

Pokud miminko s partnerem delší dobu plánujeme, je dobré se na něj trošku připravit. Není od věci koupit si v lékárně kyselinu listovou, která pomáhá růstu nových buněk a zároveň je prevencí rozštěpů u miminka. Také je fajn snížit počet nápojů s kofeinem, a pokud kouříme – nejlépe přestat. Víc než kdy jindy by nastávající maminka měla dbát na zdravé stravování. Nejlepší je jíst sezónní a místní potraviny v přiměřeném množství a dbát především na kvalitu. Bohužel v dnešní době to není nic snadného. Podle dobře vedeného menstruačního kalendáře můžeme snadno spočítat příchod další menstruace, anebo plodných či neplodných dní. Nemusíme pak složitě vzpomínat, kdy ta poslední menstruace vlastně byla a zda se nezpozdila.

Součástí přípravy na miminko může být i těhotenský test. Třeba takový unikátní Clearblue® DIGITAL. Není totiž nic horšího, než když máme zpoždění a lékárna je buď daleko, nebo má zavřeno. Taková zvědavost pak dokáže pěkně pozlobit. Pokud má menstruace již pár dní zpoždění, lze tento test udělat v jakoukoliv denní dobu. Což je velká výhoda. Kolikrát si totiž člověk možnost těhotenství uvědomí až večer u televize po celodenním shonu.

Test je ale velmi spolehlivý už pět dní před blížící se menstruací, jen je třeba při testování použít první ranní moč, aby v ní případná koncentrace hormonu hCG byla co nejvyšší. Testování také není nic těžkého. Stačí buď proud moči (5 sekund) nebo ponořit testovací proužek na 20 sekund do nádobky s močí. Výhodou je perfektní modrá krytka, kterou test můžeme zavřít a na těch pár minutek odložit. Výsledek je obvykle k dispozici velmi rychle. Pokud je test pozitivní, objeví se na displeji ta první vlaštovka z těhotenství – malé plusko, které značí „jsem těhotná“ a pak taky číslice 1-2, 2-3 nebo 3+ které udávají počet týdnů od početí. Pak už nezbývá než tuto krásnou novinku a životní změnu říct partnerovi a počkat do prvního ultrazvuku, kde ten náš malý zázrak uvidíme.

Tento článek vyšel s podporou Clearblue. Všechny informace o Clearblue naleznete zde.

Tadeášek 8 měsíců 

                                                        40. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Poslední, 40. týden těhotenství se již pravděpodobně cítíte velmi neohrabaná a unavená. V noci špatně spíte, je to způsobeno jednak nervozitou a očekáváním porodu každým dnem, jednak tím, že už obtížně hledáte vhodnou polohu ke spaní.

Pokud již chcete porodit, volte raději chůzi než posedávání doma, večer se vykoupejte v teplé vodě (ne však příliš teplé), jedním z osvědčených receptů je též sex ve vhodné poloze. Látky obsažené v ejakulátu totiž přirozeně urychlují vyzrávání hrdla děložního.

Prvním znakem blížícího se porodu bývá často odchod hlenu s příměsí krve (tzv. hlenové zátky), znamená to, že začíná rozevírat děložní hrdlo. Některé ženy však nemusí odchod hlenové zátky zaznamenat – nemusí vždy porodu předcházet.

Na tento týden připadá termín porodu. Do svého termínu porodu se strefí asi jen 5 % maminek, porodit můžete dva týdny před či dva týdny po termínu. Miminko je již plně připraveno přijít na svět.

                                                        39. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Je zcela přirozené, že jste v tomto období těhotenství trochu podrážděná a chtěla byste to vše mít již za sebou. Nervozitou se vyznačuje i vaše okolí. Nebojte se chovat asertivně, a pokud vám neustále telefonáty, zda už rodíte, nejsou vhod, odmítněte je.

Porod nyní může nastat prakticky kdykoli. Známkou opravdového začátku porodu jsou silnější kontrakce, než byly dosud, a které, na rozdíl od poslíčků, jsou již pravidelné. Zpočátku mohou přicházet v dlouhých intervalech, tyto se však postupně zkracují. Do porodnice se doporučuje jet v případě kontrakcí v intervalech asi 5 minut nebo při odtoku plodové vody.

Dalším důvodem, proč jet do porodnice je:

• výrazné snížení či zvýšení aktivity plodu
• vaginální krvácení či silné bolesti břicha
•  silná bolest hlavy, dvojité či neostré vidění

                                                        38. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Jelikož fyziologické těhotenství trvá 40 +/- 2 týdny, můžete začít rodit prakticky kdykoliv. Váš partner by měl být neustále ve střehu a nevypínat mobil. Není však důvod sedět doma a čekat. Choďte na procházky do přírody, nezapomínejte však na doprovod.

Po dohodě s ošetřujícím gynekologem je vhodné se již objednat na ambulanci porodnice, kde jste se rozhodla rodit. Zde vám bude odebrána anamnéza, budete vyšetřena, natočí vám KTG, popř. vám bude proveden ultrazvuk. Do této ambulance pak budete zvána na pravidelné kontroly minimálně v týdenních intervalech. V případě, že vám začnou děložní kontrakce nebo odteče plodová voda, jedete už do známého prostředí, kde vás znají.

Porod má 3 (resp. 4) fáze.

První doba porodní (neboli otevírací), která trvá hodiny, se pomocí silných pravidelných děložních kontrakcí zkracuje děložní čípek a otevírá děložní hrdlo. V otvírací době dochází k odtoku plodové vody a končí maximálním otevřením hrdla, tzv. děložní branky (na 10 cm). Otvírací doba je delší u prvorodiček.

                                                        37. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Od 37. týdne těhotenství do předpokládaného termínu porodu byste měla být vyšetřena v těhotenské poradně 1x týdně. Od 38. týdne (u některých lékařů již od 36. týdne) je součástí návštěvy v poradně i  kardiotokografické vyšetření plodu (KTG), které je v případě, kdy žena ještě nemá kontrakce, nazývané non-stress test (NST). Toto vyšetření slouží ke zhodnocení stavu plodu a event. děložní činnosti.

Přírůstek hmotnosti činí průměrně kolem 12 kg, je zcela možné, že do porodu již nic nepřiberete.

V tomto týdnu dojde k mírnému poklesu dělohy, který je způsoben sestupem hlavičky dítěte do pánve. Mohou vám tak polevit potíže s dýcháním.

Jedná-li se o svobodnou matku, je nutné předložit kromě OP vlastní rodný list, pokud má být do rodného listu dítěte zapsán také otec, je třeba předložit souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství, které je potřeba učinit společně na matrice. Nebudete-li prohlášení v porodnici mít, nebude otec v RL uveden a příjmení dítěte bude automaticky po matce.

                                                        36. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi?   

V těchto týdnech těhotenství ženy většinou pociťují stále častější a silnější děložní kontrakce, které jsou přípravou na porod. Dosud pevné a dlouhé hrdlo děložní se musí před začátkem porodu zkrátit a  hlavička miminka již někdy  koncem tohoto týdne sestoupí o něco níž do pánve, zvláště u žen, které již rodily.  

Ve 36. týdnu těhotenství se při gynekologickém vyšetření odebírá stěr z pochvy k určení eventuální streptokokové infekce skupiny B (tzv. GBS).  Pokud je u vás potvrzena přítomnost Streptokoka skupiny B, budou vám v průběhu porodu podána jednorázově antibiotika k prevenci nákazy plodu v průběhu porodu.  

Pozitivní GBS (SAG) znamená přítomnost streptokoka skupiny B (Streptococcus agalactiae) v pochvě ženy. Přítomnost této bakterie je poměrně častá (asi u 20 % žen). Většinou nezpůsobuje žádné obtíže, v případě porodu existuje ale riziko nákazy plodu při průchodu porodními cestami.

Vyšetřují se tedy všechny těhotné ženy ve 36. týdnu gravidity, kterým je proveden štětičkou stěr z pochvy a získaný vzorek je odeslán na mikrobiologii. Během těhotenství, zejména pokud žena nemá žádné obtíže, není většinou potřeba léčby. Pokud má však žena obtíže již během těhotenství nebo ji hrozí předčasný porod, zahajuje se léčba dříve, zejména pokud se vyskytuje vysoká koncentrace této bakterie i v moči.

... Nejsem jediná a ani první ani poslední, které se to stalo. Nejsem ani jediná, první ani poslední, která to nečekala. Nejsem jediná, první ani poslední, kterou víc bolí zklamání než rány samotné... 

Bohužel... 

Ano. Teď už bývalý přitel, biologický otec mého syna mě zbil. Zbil tak, že se mi okamžitě znechutil. Ale...

Chtěla bych říct, jak je přece samozřejmé, že jsem to okamžitě ukončila. Todle se přece nedělá. Todle se přece dělat nesmí. Byli u nás policajti, byla jsem u lékaře a rozhodně to neni uzavřená záležitost. O tom mluvit nechci. Rozhodně si tu nebudu stěžovat a vylévat srdíčko...

Chci mluvit o tom, že jak jednomu něco přijde samozřejmé, dokud se nedostane do dané situace, nikdy nepochopí. 

Zároveň chci říct, jak jsem ráda, že mam za sebou milující rodinu a tak moc dobré přátele. Nebýt jich, asi bych tak silná nebyla. Koneckonců, nejsem ani teď.