„Nechceš jet s námi?“ optala se Lucka svého muže, když do auta rvala tři děti a šestinásobný počet kufrů sytě růžové barvy. Tomu však naskočila husí kůže velikosti tenisáků: „Na ten váš sabat? To by mě zabilo!“

Je pátek 4.8.2017 a v Moravci na Vysočině právě začíná historicky první víkendový sraz naší soukromé skupinky srpnovek 2014. Očekáváno bylo deset matek a 21 dětí. Dorazili všichni.

První eruptivní výkřiky o společném víkendu padaly u nás ve skupince, která už funguje téměř 4 roky, mnohokrát. Až letos jsme to dotáhly do zdárného konce nebo vlastně začátku?

Přijíždím do Moravce kolem 17.hodiny a už z dálky vidím krásný penzion, vše je nové a upravené, místy ještě nedodělané. „Tak to není vhodné místo pro 21 dětí,“ prolítlo mi hlavou jako první. Měly jsem jet někam do squatu, tam by se pár šrámů na zařízení ztratilo. Objímám se s prvními členkami naší „sekty“. To je zase výraz mého manžela. Nevidíme se poprvé, už jsme měly tu čest, s některými i opakovaně, ovšem v takovém počtu a na celý víkend se setkáváme poprvé.

Začínáme se nesměle okukovat a seznamovat své děti. Některé jsou tu okamžitě jako doma, některé se tváří, že tu vlastně nejsou. Vybírám si pokoj, házím si kufry k nohám postele, vybalování oddaluji. Přináším svůj proviant a příspěvek do společné hodovny-koňakové bábovky. Přestože jsme tu zatím jen tři, stoly se začínají prohýbat. Čeká nás vlastně takový víkend s celou mateřskou školkou a krapet větším dozorem.

Přijíždí další. Známe se vlastně strašně dlouho. Se všemi už osobně, ale přeci jen stále vede virtuální kontakt v denním vydání. Víme o sobě téměř vše, někdy býváme hodně osobní, pomáháme si, ale dokážeme si napsat pravdu do očí. Celkem nám to zatím klapalo a jsem napjaté, co s námi udělá těch pár dní pohromadě.

Tento náš príbeh a zážitky z pôrodu píšem,aby všetci vedeli že pôrod môže byť aj celkom príjemný zážitok.

A ako to teda celé bolo?

Na bábätko sme sa s manželom tešili už od svadby no nedarilo sa nám hneď otehotnieť...tak po roku snaženia sme si povedali, že najprv postavíme domček a potom až sa budeme ďalej snažiť o bábätko. A o pár mesiacov na to, konkrétne v novembri som si všimla že som už dlho nemala menštruáciu a že mi mešká asi 2 týždne. Tak som si spravila tehotenský test na ktorom okamžite zasvietili 2 silné čiarky...bol to najšťastnejší deň v našom živote. Išla som k lekárovi a to už som bola v 9tt. Celé moje tehotenstvo bolo úplne bezproblémové , žiadne ranné nevoľnosti, všetky výsledky som mala v poriadku, pribrala som dokopy 8kg za celé tehotenstvo.. takže som sa nemohla na nič sťažovať. Ako mesiace ubiehali začala som chodiť na predpôrodnú prípravu a cvičenie a tak isto uvažovať nad pôrodnicou. Zvažovala som pôrodnicu v Galante a potom Brno. Pýtate sa prečo práve Brno? V prvom rade mi pracuje v Brne bratranec ako pôrodník a za ďalšie po všetkých preštudovaných a počutých informáciach a skúsenostiach zo Slovenských pôrodníc som bola stále viac rozhodnutá ísť rodiť do Brna. Mali sme s manželom plán, že ak neporodím do júla tak pôjdeme do Brna a tam počkáme do pôrodu. Na posledné kontroly som chodila do nemocnice do Galanty, ale v kútiku duše som dúfala, že maličký počká a vydrží až do Brna. Termín som mala 07.07 a keďže som do júla neporodila, objednali sme si ubytovanie cez Airbnb a prenajali sme si na týždeň jednoizbový byt kúsok od nemocnice. V prvý deň sme prišli do Brna navečer a tak sme sa iba ubytovali a išli spolu s bratrancom na večeru. Druhý deň ráno som išla do nemocnice na kontrolu a spravili mi monitor a vyšetrenie. Potom sme išli do obchodného centra Vaňkovka sa trochu poprechádzať, keďže každý mi kázal sa prechádzať čo najviac. Manžel si tam aspoň super nakúpil. Odtiaľ sme sa vrátili znova do nemocnice keďže mi chceli ešte zobrať krv a moč. Podotýkam ze cievkovanie bola asi najnepríjemnejšia vec okolo môjho pôrodu. Potom mi ešte bratranec povedal že mi môžu spraviť Hamiltona ak súhlasím, vraj to môže urýchliť spustiť pôrod a tak som súhlasila. Toto ma vôbec nebolelo. Potom sme prišli na byt a mne bolo neprijemne iba z toho cievkovania. Do rána som močila krv. Na druhý deň ráno to už bolo o čosi lepšie. Deň sa začal ako obvykle raňajkami a keďže môj manžel potreboval trochu pracovať, rozhodli sme sa s maminou že sa ideme prejsť do obchodu a niečo nakúpiť. Keď sme prišli naspäť bola som trochu unavená a občas ma chytili ako keby slabé kŕče. No pripisovala som to tej prechádzke. Tak som si ľahla, že to určite prejde. Ked ani do 15.00 neprechádzali bolesti rozhodla som sa stopnut interval...na moje prekvapenie to bolo kazdych 7 minut...Išla som si teda dať horúcu sprchu, že ak sú to poslíčkovia tak to prejde a ak nie tak sa to bude stupňovat. Veru bola som v sprche asi pol hodinku no nič neprestávalo. Okolo pol 5 prišiel bratranec a ked som mu povedala ako sme, trval na tom aby sme išli do nemocnice, že mi pre istotu spravia monitor a vyšetria. Do nemocnice sme dorazili niečo pred 18.00 a veru už sa rozhodli ma nechať tam..kontrakcie každých 5min a otvorená na 3cm...po prezlečení sa do nemocničnej košele a povinných vstupných papierovačkách mi ešte vzali krv a zaistili žilu. Potom ma pôrodná asistentka vzala na pôrodný box. Manžel mi medzičasom priniesol kufor a on s maminou sa išli ešte navečerať že za hodinku sa vrátia...to bolo uz asi 19.00 Po ich odchode mi navrhla PA klistír, že to môže pomôcť rýchlejšie sa otvoriť. Tak som súhlasila. Podotýkam že každú jednu vec čo mi robili mi PA najprv vysvetlila a spýtala sa či s tým súhlasím. Po klistíre a hodinke čakania prišiel moj manžel s maminou...to som už bola otvorená na 4-5cm.. okolo 21.00 mi PA navrhla čípok na rýchlejšie otváranie...po ňom to už bolo cca 7cm. Dovtedy boli bolesti v pohode zvládnuteľné, dali sa predýchať a môj manžel mi bol velikánskou oporou keďže mi od 20.00 vkuse masíroval cez každú kontrakciu kríže. O 22.00 mi pustili plodovú vodu nakoľko mi neodtiekla sama. Po tomto sa však už kontrakcie naozaj zosilnili. Striedala som chodenie, ležanie, na začiatku aj cvičenie na fitlopte, sprchu...o 23.00 ma PA opäť skontrolovala a bolo to 9cm...kázala mi ešte trocha stáť alebo chodiť. Vtedy už boli bolesti naozaj silné a dali sa rozdýchat jedine psíčkovaním. Zároveň som už mala veľké nutkanie tlačiť. O 23.15 ma PA naposledy skontrolovala na posteli a bolo to už 10cm. Tak mi kázala nech skúsim pomaly potlačiť. Potlačila som a takmer vyšla hlavička. PA rýchlo zavolala doktora že rodíme a mne manžel s maminou pomohli vyliezť na pôrodnu stoličku. Len co prišla PA naspäť spýtala sa že ak by bolo nutné ma nastrihnúť či môže. Povedala som jej že jedine ak to bude ozaj nevyhnutné. Za minútku som mala kontrakciu cez ktorú keď som zatlačila vyšla hlavička. Potom mi kázali už tlačiť aj bez kontrakcie. Na dve potlačenia bol maličký vonku. Bol to neuveriteľný a neopisateľný pocit keď mi maličkého položili na brucho...to malé telíčko a jeho malé očká pozerali na mňa s láskou a nevinnosťou. Bola to láska na prvý pohľad. Medzičasom som porodila aj placentu. Otecko si prestrihol pupočnú šnúru a maličkého odvážili a zmerali. Náš Jakubko sa narodil 06.07.2017 o 23.27 s mierami 3550g a 50cm. Ja som skončila bez nástrihu a bez šitia...bez akýchkoľvek poranení. Po pôrode ma nechali ležať na posteli ktorá bola na pôrodnom boxe ďalšie 2hodiny a maličkého mi dali na celý ten čas na mňa. Zároveň tam bol aj môj manžel a mamina. Po týchto 2 hodinách mi navrhli nech sa skúsim postaviť a osprchovať sa ak vládzem. Keďže som vládala ísť aj na malú toaletu aj sprchu si dať tak bolo všetko v poriadku. Maličkého na prvú noc previezli na novorodenecké oddelenie a mňa previezli na šestonedelie okolo 2 h ráno. Od tolkej eufórie som ani zaspať nevedela. Na druhý deň som sa cítila úplne v pohode.  Na rozdiel od mojej spolubývajúcej ktorá po 5 dňoch po pôrode ledva chodila, som ja behala ako srnka. Myslím, že takto super bez nástrihu to dopadlo aj vďaka tomu, že som poctivo cvičila s Aniballom pred pôrodom a nacvičila som 29cm obvod. Musím vyzdvihnúť celkový ľudský prístup lekárov, sestier či už na pôrodnici, šestonedelí ale aj novorodeneckom oddelení. V nemocnici sme strávili 4 dni a naozaj stálo za to odísť rodiť do zahraničia...so zdravotnou starostlivosťou na Slovensku sa to nedá porovnať. Toľko skúsenosť odo mňa z Nemocnicou Milosrdných Bratří v Brne.

    Nikdy jsem nebyla taková ta typická holčička, která si hraje s panenkami a odmala touží stát se maminkou. Naopak, radši jsem si hrála s auty a lezla po stromech. Milovala jsem tmu a ráda jsem se bála. Jak šel čas, tak jsem si občas i říkala, zda se to někdy změní a já začnu o děti stát. Pořád tomu nějak nic nenasvědčovalo. Změnilo se to vlastně až po svatbě. A rozhodně to nebylo tak, že by se mi najednou rozezněly biologické hodiny - spíš jsme oba s mužem najednou dostali pocit, že náš vztah si zaslouží povýšit o level výš.

     Pár měsíců od našeho rozhodnutí jsem už držela v ruce pozitivní těhotenský test a měla ohromnou radost. Kromě radosti se taky dostavil strach. Chvilkami byl úplně skličující. Hlavou se mi honilo, že jsme se snad museli zbláznit a že se o to malé ani nezvládnu postarat. Časem tyhle pocity naštěstí vymizely a já se začala moc těšit. Muž se teda těšil od samého začátku, což mi dodávalo hodně odvahy.

     Celé těhotenství neskutečně rychle uteklo a přiblížil se termín porodu. Čekal mě porod - chvíle, která mě fascinovala a děsila zároveň. Ale byla jsem připravená. Miminko taky. I když pořád v poloze koncem pánevním. A tak se i opravdu narodil. Měla jsem tušit, že to hodně vypovídá o jeho povaze. Paličák, paličák, paličák. S tvrdou hlavou🙂

    Narodil se, dostala jsem ho na prsa a svět se na chvíli přestal točit. Byli jsme jen my dva, vlastně my tři. A všechno do sebe rázem zapadlo. Byla to opravdu láska na první pohled. Náš život se tím změnil a už nikdy nebude takový, jaký byl před jeho příchodem. Svět je od té doby prostě jiný. Lepší. I když nebudu tvrdit, že občas s nostalgií nevzpomínám na doby, kdy jsme třeba celý den nemuseli vylézt s mužem z postele a dali si nonstop všechny díly Harryho Pottera. Nebo maraton Teorie velkého třesku. Jó, to byly časy🙂

     Nikdy jsem nečetla knížky o tom, jak se starat o dítě či jak ho vychovávat. A to i přesto, že moje první zkušenost s miminkem byl právě Eliášek. Tak nějak ještě věřím v instinkty a intuici. A musím říct, že to u mě prostě funguje.

     Eliášek dnes slaví 3 roky. A jaké byly? Celkově úžasné, i když občas samozřejmě byly chvíle, kdy jsem měla chuť bušit hlavou do zdi. Ale věděla jsem, že by to stejně nepomohlo. Život s malým dítětem je prostě o obdobích. Všechna přejdou, i když se to někdy vleče. Sakra vleče. I když přerod z bezstarostné holky v mámu nebyl vůbec jednoduchý, nikdy bych to nevyměnila.

„Žena je počátkem i koncem rodiny.“ Ulpianus

-----------------------------------------------------

V tomto článku najdete velmi krátký a stručný souhrn toho, jakou drogerii a kosmetiku používám na Adámka od jeho narození. Článek je hlavně pro maminky, které se zajímají o jednotlivé složení drogerie/kosmetiky a nekupují výrobky, protože "hezky a dlouho na miminku voní" a nebo protože " v reklamě/lékárně říkali, že to je přírodní a že..........".

♠PRANÍ♠:

Veškeré oblečení peru v Sonett NEUTRAL se změkčovačem vody stejné značky. Aviváž nepoužívám. Místo toho dávám do nálevky pro aviváž velkou lžíci octa a nastavím dvojité máchání. Toho obyč, co z něj děláte zálivku na salát :D. Ocet prádlo dezinfikuje přirozenou cestou, zbavuje posledních zbytků gelu/prášku a také prádlo osvěží. A né, oblečení po octu nesmrdí...pokud teda do přihrádky na aviváž nenalejete celou flašku :D. Prací prášky/gely typu Persil Sensitive, Lovela..atd. jsou zbytečně zatíženy o syntetické látky, fostáty, bělidla, parfemaci, rozjasňovače..atd. Složení pracích prášků - článek ZDE.

Tip: Na českém trhu je více druhů pracích prášků/gelů s šetrným složením vhodným i pro ekzematiky, článek ZDE.

Plena přes kočárek na slunci může zvýšit teplotu uvnitř až o 15 stupňů během krátkého času. Zvyšuje se tak riziko přehřátí a riziko syndromu náhlého úmrtí dítěte.

http://pruvodcematerstvim.webnode.cz/ruzne/prikryvat-kocarek-plenou-muze-byt-nebezpecne/

Nenechávejte dítě v autě

Tahle zpráve se šíří světem a stejně se najdou tací co to dělají ☹

A já bych Vám ráda sdělila něco jiného.

• Auto není jediné nebezpečí číhající na malá miminka.

Toto téma by vystačilo na článek o desítkách (možná stovkách) stran. Já bych vám ale ráda předala co nejjednodušeji alespoň základní informace a hlavně bych chtěla docílit toho, abychom bakterie nevnímali jen jako nepřátele. Bez nich bychom totiž nepřežili.

Lidské tělo obsahuje desetkrát více bakterií (ale i některých jiných mikroorganismů – např. kvasinek), než vlastních buněk. Jen pro zajímavost – jejich celková hmotnost se v lidském těle pohybuje kolem 1,2kg! Všechny tyto mikroorganismy, které s námi za normálních podmínek žijí v symbióze (vzájemně prospěšném soužití) se nazývají fyziologická mikroflóra (nebo také mikrobiota či mikrobiom).

Tato mikroflóra se přirozeně vyskytuje na kůži, v respiračním, urogenitálním a zažívacím traktu (v nose, v dutině ústní, ve střevě, v pochvě….) a plní zde velmi užitečné a důležité funkce – pomáhá s trávením a vstřebáváním živin, produkuje některé vitamíny, brání usídlení patogenních bakterií atd. Pokud se však bakterie dostanou z místa svého přirozeného výskytu někam jinam – např. při poranění, dobrým příkladem může být i zavlečení střevních bakterií z konečníku do pochvy při nesprávném utírání zezadu dopředu, můžou vyvolat infekci. Stejně tak mohou „hodné“ bakterie z naší mikroflóry napáchat paseku u osob s oslabenou imunitou, nebo při narušení prostředí např. po užívání antibiotik. Dále platí, že fyziologická flóra jednoho člověka může být potenciálně riziková pro jiného člověka.

Lidské tělo se mikroorganismy osidluje ihned po narození. Vlastně ještě dříve – k prvnímu osídlení dochází již v průběhu porodu. Spousty studií prokázaly, že způsob porodu hraje důležitou roli v prvním osidlování.

Během přirozeného porodu miminko „sbírá“ matčiny střevní a vaginální bakterie, kdežto miminko narozené císařským řezem je o to ochuzené. Velkou roli pak při osidlování střev prospěšnými bakteriemi hraje kojení. Z výzkumů jasně vyplývá rozdíl mezi mikrobiální výbavou kojených a uměle krmených dětí – střevo kojených dětí je osídleno četněji a rozmanitějšími druhy prospěšných bakterií.

Správná střevní mikroflóra navíc nesouvisí jen se správným zažíváním, ale i s imunitou. Ve střevě se totiž nachází až polovina imunitního systému!

Nikdy jsem žádný článek nepsala a nejspíš to ani neumím. Přesto jsem se rozhodla s Vámi podělit o můj zážitek, pocit, nebo jak to nazvat. Jsem totiž přesvědčená, že v tom nejsem sama a takovéto myšlenky musí občas napadnout více lidí. A možná ne každý si uvědomí, že ten jeho život je vlastně fajn a ostatní často jen předstírají, jak je vše úžasné.

Možná mě budete mít za společenského barbara, ale už několik let nemám účet na žádné sociální síti. Jedinou výjimkou se stal Modrý koník, kam jsem se zaregistrovala loni, když jsem zjistila, že čekám vytouženého malého miláčka. Jsem tu opravdu spokojená a ve skupině získávám spoustu zajímavých informací a s maminkami se společně těšíme z pokroků našich drobečků.

Nejsem zastáncem zveřejňování všech maličkostí, jako co měl kdo zrovna k obědu, nebo jaké si koupil spodní prádlo. Vytáčí mě zveřejňování cizích fotografií, spamování různých hloupých zpráv typu "označ všechny koho máš rád", pomlouvání cizích lidí v uzavřených skupinkách a nekonečné množství reklam, které útočí téměř za každým příspěvkem.

Přesto jsem po dlouhé době obnovila svůj účet na "ksichtové knize" a to hlavně z důvodu komunikace se vzdálenými příbuznými, s nimiž dáváme dohromady náš rodokmen. Samozřejmě na mě okamžitě vyskočilo snad milion upozornění na příspěvky a žádosti o přátelství. Jedním kliknutím jsem nekompromisně vše ignorovala. Po nějaké době brouzdání v už neznámém prostředí serveru, jsem podlehla útoku nových informací. Začala jsem listovat stránkami mých starých přátel a známých ze školy. Čím déle jsem přohlížela fotky z různých koutů světa, videa z pohádkových svateb na horských loukách a příspěvky o práci pro světové firmy v Londýně, Hong Kongu, na Floridě a podobně, tím víc se mě jímala zvláštní úzkost... Kde jsem já a kde jsou oni? Podívali se tam a tam a tam, dělají mou kdysi vysněnou práci, mají bohaté rodiny, majetky, tituly, renomé... Deprese se prohlubovala s každou novou fotkou a stěny v našem pronajatém bytě najednou začínali být těsnější a tuctovější. 

Potom jsem se ohlédla do dětské postýlky a najednou mi to došlo. Vždyť stěží můžu někomu něco závidět! Lásku kterou teď cítím ke svému synovi bych za nic na světě nevyměnila!!! A za co vlastně? Když se člověk zamyslí, uvědomí si, že to co můžeme vidět z fotek, videí a příspěvků je jen to, co lidé chtějí prezentovat. Ale nikdo z nás neví, co je za tím, co nám neříkají, co je ty zážitky stály a zda jsou vůbec opravdové. Spousta lidí se dnes dokonce chlubí cizím peřím a nikdo z nás to ani nezjistí. Sociální sítě nám dávají falešnou představu, že všichni mají úžasný bohatý život a my jsme neschopní nýmandi, kteří nic nedokázali a nikde nebyli. Mám milující rodinu, skvělého pracovitého muže, úžasné dítě, jsme všichni relativně zdraví, mám kde bydlet, mám kde pracovat, jezdila jsem na dovolené a zase budu až prcek povyroste. Když budu chtít, můžu jít znovu studovat, můžu si koupit nové auto, můžu si postavit dům. To vše mě ještě čeká. Můj život ještě nekončí. Jen se trochu změnil. Ale kdo z vás má stejné sny jako před deseti lety? Všechno se mění a naše životní zkušenosti nám mění priority. Teď bych ani nechtěla opustit rodinu a jezdit někde po světě nebo pracovat v zahraničí. A vůbec bych na svém životě vlastně nic zásadního neměnila, aniž bych se musela vzdát toho co mám a co miluji.

Když budu chtít, můžu se taky hodit do gala a udělat pár super vystajlovaných fotek pro sdílení, popisovat každý výlet k babičce jako super dovolenou, nebo se pochlubit že máme 5 aut. Už nemusím nikomu vysvětlovat, že dvě z toho jsou vraky na náhradní díly, jedno je vlastně spíš tedy, který s ním jezdí do lesa a jedno je manželova služební dodávka. A o tom to je. Záleží jak člověk informace podá a hlavně jestli má vůbec zapotřebí to vytrubovat do světa. Ti co mě dobře znají, vědí, jak to doopravdy je. A ty ostatní to ve skutečnosti stejně nezajímá. A pokud opravdu někdo touží vědět, jestli jsem náhodou nepřibrala dvacet kilo, nebo si nekoupila letadlo, tak ať se mi ozve a sejde se se mnou, nebo alespoň zavolá. Já mu to ráda vylíčím i s podrobnostmi, aby nikde nemusel šířit fámy třeba o tom, že se mu zdálo, že jsem na té poslední fotce asi těhotná když mi lezou špeky, nebo že podle příspěvku "Mám to!" jsem určitě dostala ptačí chřipku.

„Pokaždé když si pohladila bříško, tak ve mně zatrnulo. Vyjde to? Ustojí to a zvládne se ho vzdát? Několikrát jsem ji chtěla požádat, zda bych si mohla sáhnout na bříško a cítit, jak kope. Ale nikdy jsem se neodvážila. Jednou kopal tak, že byla na stěně bříška vidět nožička. Jak já jí záviděla a zároveň jsem měla obrovský strach z toho, co bude dál.“

Kdo jsou ony ženy, které musely udělat pod tíhou životních událostí to složité rozhodnutí vzdát se svého dítěte a nechat ho vyrůstat v náhradní rodině? Jak těžké asi musí být, ustát si takové rozhodnutí před rodinou nebo okolím?

Adoptivní maminka, které moc děkuji za sdílení jejího příběhu, nejen že biologickou matku svého dítěte poznala osobně, ale také jí pomohla ujít kus životní cesty. Takže o tom všem má mnoho co vyprávět.

Cesta k adopci

Poprvé jsem po miminku zatoužila už před mnoha lety, v době kdy jsem měla stálého přítele. Když jsme se o něj už nějakou dobu snažili, zašla jsem ke svému gynekologovi na kontrolu.

Lékař bohužel neměl ani ultrazvuk a jediné co udělal, bylo, že mi vypsal žádanku pro přítele na spermiogram. A ten byl moc špatný. Lékař nás proto chtěl poslat do centra asistované reprodukce, s čímž můj tehdejší přítel bohužel nesouhlasil a rozhodl se, že chce žít jinak, naplno. Po nějakém čase jsem zjistila, že mi tento stav opravdu nevyhovuje a rozešli jsme se.

Když jsem se rozhodovala, zda jít nebo nejít na manuální obrat, překvapilo mě, kolik je na něj negativních názorů, našla jsem dokonce i zablokované diskuse na toto téma. Je to vážně tak hrozné?
Že je něco takového možné jsem věděla od dětství, kdy náhodou běžel v TV film z doby středověku a nastávající mamince tam porodní bába takhle miminko otáčela a ještě nad ní lamentovala, že si zase dítko postavilo hlavu a otočilo se. Takhle jsem to i vnímala - jako něco, co dělaly porodní báby odjakživa a bylo to v pořádku, protože tím zachránily asi nejeden život ženy a dítěte, jen teď je to prostě pod lékařskou kontrolou.

Malý byl koncem pánevním prakticky celé těhotenství, měl zkrátka trochu klidnější povahu, nikdy ani nějak extra nekopal a přesuny se u něj nekonaly ani, když měl místa habaděj.

Zkoušela jsem samozřejmě jiné metody - cvičení všeho druhu, svícení baterkou, pouštění hudby, atd. Nic nepomáhalo. Cvičení, u kterého měl být údajně aktivní a mělo ho to motivovat k otočení vedlo spíš k tomu, že u toho usnul. Takže nastávaly vtipné situace typu - pracuji u pc, malý začal kopat, tak jsem honem šla na všechny 4 a začala drhnout podlahu (rada jedné PA) a Daniel? Toho to ukolébalo k spánku tak pěkně, že kopat přestal. Takže ne, tudy cesta nevedla. Tušila jsem, že se sám od sebe neotočí.

Měla jsem jen dvě možnosti. Rodit císařem nebo zkusit jedinou metodu, která má větší šanci na úspěch – manuální obrat. Přirozeně KP rodit nemůžu kvůli neurologickému onemocnění. Císaře jsem se ale strašně děsila. Měla jsem nějaké zkušenosti z jiných operací - větších či menších, které nebyly zrovna pozitivní, nebudu se rozepisovat proč (nebo argumentovat proč císař ne), ale nebyla jsem schopna se s plánovaným císařem srovnat. Kolikrát se stalo, že manžel přišel domů a já seděla v koutku pokoje a byla schopná jen brečet. Stále se mi vracely vzpomínky z puberty a z pobytu na JIPce a v nemocnici. Nemohla jsem si pomoct. Možná v normálním stavu bych to nějak zvládla, ale v těhotenství jsou hold všechny emoce na maximu, alespoň u mě byly. Snažila jsem se první vyřešit možnost císaře, abych ho nějak snesla, ale všechno bylo proti mě. Pokud existovaly porodnice, kde to není jako na běžícím pásu a dítě by mi i po CS dali na hrudník, tak bohužel kvůli vzácnému onemocnění mě nechtěli vzít. Byly ochotny mě vzít jen 2 porodnice, z nichž jedna řekla na bonding po CS "Absolutně neexistuje" a druhá řekla: "Nevíme, možná snad... jsme v rekonstrukci a nemůžeme nic slibovat, byť jsme to do rekonstrukce takhle dělali." Nakonec mi i manžel řekl, že u CS se mnou nebude, což byla poslední kapka, takže cokoliv mi mohlo psychicky ulehčit se s operací srovnat, mi bylo zakázáno, zamítnuto, znemožněno. Možná jiná situace je u maminky, která může rodit v Krnově, kde i CS probíhá lidsky, ale já tuto možnost neměla. Fakultka (naše vybraná porodnice) sice jinak maminkám umožňovala i po CS být 2 hodiny s dítětem a manželem, ale bohužel ne v době rekonstrukce. Měla jsem prostě smůlu na termín.

Rozhodla jsem se proto pro obrat zevními hmaty, pro nás to byla opravdu poslední možnost.

Mezi mými známými nastal lehký povyk, že jsem prý hazardér a "miminko samo rozhodlo, že to tak má být." Jenže miminko neví, že je jeho máma nemocná, a tak jej nemůže porodit a neví, jak se svět staví k porodu KP. A už vůbec neví, že porodnice se zrovna rekonstruuje a vybralo si špatný termín pro příchod na svět. Byla jsem naivní, když jsem se pár lidem svěřila. Nebyli schopni pochopit, jak těžké je rodit CS v nemocnici, kde probíhá rekonstrukce a nemít možnost mít u sebe muže, dítě a dokonce ani kontakt na JIP – byť jen telefonický. Běžný zdravý člověk by to zvládl, ale ne holka, která strávila na přelomu dětství a dospělosti mnoho měsíců v nemocnici a která má z lékařů takový strach, že si nenechá vytrhnout ani osmičku. Bylo to pravda náročné období a dokonce jsem si kvůli těm lidem vypla facebook a omezila kontakt s nimi. Nakonec to bylo - jak se říká mnoho povyku pro nic. Vypíšu tedy, jak to probíhalo, abyste věděli, že to není tak strašné, jak to vypadá nebo se povídá a jak moc se to kontroluje.

                                                           20. týden těhotenství                                                                                                                   Co se děje s vámi?

Kolem 20. týdne těhotenství byste měla absolvovat II. ultrazvukový screening (20–22. týden těhotenství). Toto vyšetření se specializuje na odhalení případných vývojových vad plodu, dále se zjišťuje uložení placenty, množství plodové vody a růst plodu. V případě nejasného nálezu nebo zvýšeného rizika se doplňuje podrobné vyšetření srdce plodu lékařem – specialistou.

Na vyšetření ultrazvukem vám rádi vytisknou obrázek vašeho miminka!

20. týden těhotenství začínají i prvorodičky cítit první pohyby plodu, zpočátku bývají vnímány spíše jako lechtání či bublání, postupně budou nabývat na intenzitě – miminko začíná kopat.

Sexuální aktivity během těhotenství nejsou pokládány za škodlivé. Výjimku tvoří stavy jako krvácení, vcestná placenta, hrozící předčasný porod, a další, na které vás upozorní váš lékař. 

Je vhodné, aby žena realizovala svůj sexuální život v těhotenství podle svého přání - ona volí frekvenci pohlavního styku, ona volí polohy a aktivity, které jí vyhovují a které chápavý partner akceptuje. Někdy má žena paradoxně vlivem překrvení malé pánve větší chuť k pohlavnímu styku, přičemž prožívání orgasmu bývá nezměněno.

                                                          19. týden těhotenství

                                                           Co se děje s vámi?

Bříško se vám začíná zakulacovat, děloha 19. týden těhotenství sahá asi do poloviny vzdálenosti mezi pupkem a sponou stydkou. Váhový přírůstek činí kolem 3 kg. Některé ženy mohou pozorovat zvýšené ukládání tuku též na bocích, stehnech a hýždích.

Snažte se být v klidu, hodně relaxovat, chodit spát pravidelně ve stejnou dobu. Miminko vnímá váš režim už teď.

Řada žen před tím, než otěhotní, aktivně sportuje. Po dobu těhotenství je dobré tyto sportovní aktivity konzultovat s porodníkem. Obecně se dá říci, že po dobu fyziologicky probíhajícího těhotenství je pohybová aktivita žádoucí. Naopak ženy, které mají těhotenství vedené jako rizikové, ženy s vícečetným těhotenstvím, ženy, které porodník sleduje pro krvácení, předčasné stahy a podobně, by měly nejdříve konzultovat své záměry s ošetřujícím lékařem. Sporty, které hrozí rizikem úrazu, je vhodné vynechat, stejně jako sporty spojené s většími otřesy, skoky nebo míčové hry. Stejně tak nelze doporučit výkonnostní sporty pro riziko nadměrného zvýšení tepové frekvence těhotné ženy a riziko srdečního přetížení.

Obecně doporučovaná je chůze, plavání, stretching, jóga. I ženám, které nebyly zvyklé na pravidelnou fyzickou aktivitu, se doporučuje začít alespoň s těhotenským cvičením. Porod je fyzická zátěž a je dobré na ni organizmus připravit. V rámci cvičení pro těhotné lze nacvičit uvolnění svalů, posílit svalové skupiny, lze natrénovat různé druhy dýchání, které pak u porodu dobře uplatníme. Cvičením lze zlepšit či zabránit bolestem zad, zlepšit držení těla, bránit deformaci nožní klenby a současně usnadnit návrat k původní postavě po porodu. Je vhodné se zapojit do některého z pořádaných kurzů pro těhotné v místě bydliště. Od cvičení lze očekávat kromě zlepšení fyzického stavu těhotné i dobrou psychickou pohodu. Současně lze v pořádaných kurzech potkat jiné těhotné ženy, se kterými je možné diskutovat těhotenské záležitosti a problémy.

                                                           18. týden těhotenství

                                                           Co se děje s vámi?

Ženy, které jsou již těhotné podruhé (popř. potřetí a více) mohou 18. týden těhotenství pocítit první pohyby svého miminka. Pokud jste těhotná poprvé, budete si muset ještě asi 2 týdny počkat.

Začínáte rovněž rychleji než doposud přibírat na váze, od tohoto období budete přibírat cca 0,5 kg týdně. Proto, pokud jste již tak neučinila, začněte se cviky, které posilují páteř – předejdete tak nepříjemným obtížím. Nejjednodušším způsobem je navyknout si na správné držení těla!

Nezapomínejte též na vhodné obutí, boty na vysokém podpatku vyměňte co nejdříve za pohodlné boty na nízkém podpatku. Nejsou však vhodné ani boty zcela bez podpatku, u některých žen může dojít k propadání klenby nohy a tím k velkým bolestem. Správnému obutí věnujte zvýšenou pozornost.

Je velmi individuální. Udává se průměrně asi 12 kg. Z toho připadá jen asi 3 – 4 kg na miminko, zbytek tvoří placenta, plodová voda, plodové obaly, zvýšený objem krve a celkový objem vody v těle, zvětšené prsy a zvětšená děloha.

                                                          17. týden těhotenství

                                                          Co se děje s vámi?

Od druhého trimestru těhotenství vás může trápit zácpa, zvyšuje se pigmentace kůže (nejvíce ve střední čáře pod pupkem – tzv. linea fusca, tmavnou dvorce prsních bradavek, oblast genitálu, mateřská znaménka a pihy).

Některé ženy mohou zaznamenat pigmentové skvrny v obličeji.

Pigmentové skvrny po porodu po určitém čase vymizí. Pokud máte citlivou pleť, můžete potíže zmírnit používáním ochranných opalovacích prostředků, neboť na slunci se skvrny zvýrazňují.

V druhém trimestru těhotenství vás může začít trápit zácpa. Nezapomínejte tedy na pravidelný pohyb, pijte dostatek tekutin a jezte na vlákninu bohaté potraviny (celozrnné výrobky, rýže natural, zelenina..).

                                                          16. týden těhotenství

                                                          Co se děje s vámi?

Děloha se vám nadále zvětšuje, 16. týden těhotenství je množství plodové vody v ní již kolem 200 ml. Vrchol těhotné dělohy je možné nahmatat asi 2 prsty nad stydkou kostí.

Pokud jste mezi 11. a 13. týdnem těhotenství neabsolvovala kombinovaný prvotrimestrální screening, v tomto týdnu je možno absolvovat další vyšetření spojené s odběrem krve (tzv. trojitý test TT – stanovují se hladiny 3 hormonů), pomocí kterého se zjišťuje riziko genetického postižení plodu. Prvotrimestrální kombinovaný screenig má ale vyšší citlivost než trojitý test, proto pokud máte možnost jej absolvovat, preferujte jej. Invazivní vyšetření, pokud je potřeba, je tak možno provést dříve. Je velice důležité, aby tento test byl prováděn na kvalitních pracovištích s potřebnou akreditací. Toto vyšetření není doposud pojišťovnou hrazeno. Nechte si lékařem vysvětlit smysl navrženého vyšetření a způsob, jakým budete informována o jeho výsledku. Pozitivní výsledek neznamená, že Váš plod má genetické postižení, znamená pouze, že riziko postižení je vyšší než u většiny těhotných žen a bude Vám pravděpodobně navržena konzultace s genetikem a eventuálně i invazivní vyšetření (odběr plodové vody), které toto riziko potvrdí nebo vyvrátí.

Na některých pracovištích je dnes  možné provést tzv. I-trimestrální screening, tzn. biochemické vyšetření v období mezi 11. a 14. týdnem těhotenství, které současně s podrobným ultrazvukovým vyšetřením ve stejném období stanoví riziko genetické vady plodu s pravděpodobností více než  90 % a je tedy citlivější než trojitý test, jehož citlivost je přibližně 65%. Invazivní vyšetření, pokud je potřeba,  je tak možno provést dříve. Je velice důležité, aby tento test byl prováděn na kvalitních pracovištích s potřebnou akreditací. Toto vyšetření není doposud pojišťovnou hrazeno.

Amniocentéza slouží ke zjištění případného genetického postižení plodu. Jedná se o invazivní zákrok, který  má svá rizika. Přibližně v 1% případů může dojít v souvislosti s výkonem k potratu plodu.

Aktualizace: Recenze maminek na produkty z e-shopu Magnet3Pagen naleznete v tomto fóru. Přečtěte jsi názory a postřehy maminek, které rády zkoušejí nové věci. 

---

Maminky, s novým týdnem vás vítáme u dalšího testování, které potěší vaše praktická srdce. Ať už doma raději pečete, vaříte, nebo se věnujete zahrádce, děláte to s láskou a pro rodinku. Chcete mít vše tip-top a v pořádku a pečlivě se věnujete každému detailu ve své domácnosti.

Právě proto vám přinášíme testování s Magnet3Pagen, které bude promyšlené a praktické!

Co testujeme

V tomto testování budete moci vyzkoušet a pořádně otestovat 3 praktické produkty do vaší kuchyně, které určitě doma využijete, ať už samy ,nebo s pomocí vašich malých pomocníků.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera...Cesta k miminku byla dlouhá a trnitá, po dvou letech léčby, několika operací dělohy, čípku a vaječníku jsem se smiřovala, že další děťátko už nebude. V říjnu 2016 se na mě z toho malého pocuraneho papírku smály dvě čárky a já bych štěstím objala celý svět. Termín porodu nám pan doktor vypočítal na den našeho výročí první schůzky.No nebyl to osud?😉 Byla neděle 25.6.2017, celý den mě provázely křeče v zádech a podbřišku, kterým jsem nevěnovala pozornost, poslíčky jsem měla už od 18tt...Bylo osm večer, já uklízela kuchyň po večeři a těšila se, až zasednu k televizi k mým oblíbeným Chalupářům.Bolesti začaly sílit a být pravidelnější...Po troškach odtékala voda.Nechtela jsem muže plašit, šla jsem do sprchy s tím, že si bříško nahreju a uvidí se. Tam přišla první intenzivní kontrakce, která se už musela prodychat a s ní vyšla větší část plodové vody.. V obývaku jsem muži jemně řekla větu, na kterou jsem se tolik měsíců těšila - Lásko,je to tu!!! Věřte, že v tu chvíli muž trhnul časový rekord vstani z gauče, sprchy, oblečení a stepovani s taškami u dveří 😊 Je deset večer a my vyrážíme.. Silnice jsou prázdné, prší...Parkujeme a já se modlím, ať je pohotovostní příjem prázdný, jelikož za sebou nechávám louzicky jako sousedovic Azor.. Kdeze.Na příjmu mraky lidí ale mně je to v tu chvíli jedno, prodychavam další křeč..Dopajdame se k porodním salum,kde nám otevře milá porodní asistentka, vyfasuji kytickovou noční košili ve které by bylo záhodno tančit na cimbuří a pod kterou bych schovala trpaslíky i se Sněhurkou. Natočí mi monitor, vyšetří (otevřená na 4cm) a pošlou na ,, hekarnu". Po hodině se nález změnil na 6cm, s muzem stále úsměv na rtech, lustime křížovky, smejeme se...Dokud nepřijde sestra s klystýrem.Zmrznul mi úsměv na rtech a dávám muži na výběr - Zůstaň,ale budeš se dívat z okna, zacpes si uši a budeš zpívat..No a jelikož můj milý umí jen Kapala kapka s hlasem nápadně podobným špatně promazanych dveří, nebo odejít na chodbu na kafe, vybral si druhou možnost a všechny rodičky včetně mě mu byly jistě vděčné 😊 Po klystýru přišla sprcha, když se muž vrátil, bylo mu jasné, že už jde do tuhého..Byla jedna hodina v noci a já se už více neotvírala. Kontrakce přecházely v jednu nekončící, kterou jsem přežívala zavěšená do muze kolem krku...Po třetí hodině v noci,kdy byl nález pořád stejný přišel na řadu Oxytocin a stěhování na porodní sál..Po Oxytocinu začaly bolesti, které jsem už přežívala v leže a jakoby ve snu. Když asistentka řekla, že je nález teprve 8cm, plakala jsem.Muz mě hladil po vlasech, držel za ruku a dodával sílu...V pět ráno už jsem prosila, že už chci tlačit, že už nemůžu... Samotné tlačení zabralo asi dvacet minut, než mi přiložili ten fialový, teplý uzlíček na prsa... Pláču, koukám na muže, který vypadá že se mu chce plakat i smát , a když mu sestra řekne ať přestrihne pupeční šňůru,tak snad i omdlít 😊 Jsme spolu na pokoji sami všichni tři, je ticho, polibime se, hladime našeho krásného a zdravého chlapecka a jsme ti nejšťastnější rodiče.. Dekuji muži za jeho oporu nejen při porodu,ale i v životě..Všechno nejlepší k výročí, lásko 💗

Zdravim vsechny ve spolek. 

Cistou nahodou jsem narazila na tuhle webovku v noci cestou z prace. Co k tomu vic dodat... Precetla jsem par konverzaci a uvnitr jsem citila... ano...

Zacnu asi takto... je mi 41 a jako kazda z nas jsem necim prosla. V mem okoli neni zena ani kamaradka, s kterou bych mohla o vsem mluvit. Doma muzsky, v praci take sami chlapi, jsem daleko od domova a drivejsi vazby v byvalem bydlisti jsem musela ukoncit. Proc? Zacalo to takhle. Deda byl Balkanec a babinka Ceska. Jsem z Moravy. Otec je alkoholik a mama mi zemrela na embolii ve 32. letech. Bylo mi 13., necelych 14, 89 rok a prevrat, o rok mladsi bratr. Vystudovala jsem gympl, tehotna. Vzali jsme se. Postavili dum, sebrali nam ho v exekuci, 2 kluci 23 a 12, ty mi sebral predbeznym opatrenim. Bil me. Prosila jsem pana Boha, aby byl klid. Prosla jsem bez deti totalni indolvenci. Sla jsem poprve s detmi. Po druhe sama s igelitkou do Prahy. 8 let jsem se davala do poradku. Ted pritel, rok a pul. Jsem po podvazu. Byla jsem v 35 tehotna, zbil me tak, ze jsem o to prisla. Kluky jsem mela na 2 cisare. Pres rok mam pritele. O pravde mlcim. V 35 jsem mela podvaz. Ted? Vysoky... 196 cm, nadherny chlap... svobodny.... Chce mimco.... Nevim, jak mam rict a vysvetlit umele oplodneni. Jinou sanci nemam. Resit drivejsi veci nema smysl. Neda se tu vsechno napsat. A vysvetlit. Praha je prace a bydleni. Postradam komunikaci. Kdo mate zajem napuste sms 725 420 398. Budu rada. A dekuji. Dajs

                                                           15. týden těhotenství

                                                           Co se děje s vámi?

Postava se vám v následujících týdnech těhotenství začne rychleji měnit, váhový přírůstek od 15. týdne těhotenství bude výraznější. V děloze se zvětšuje množství plodové vody, bříško tím rychleji roste.

Pokud stále ještě trpíte nevolnostmi, věřte, že brzy ustanou, a vy budete prožívat nejhezčí období z celého těhotenství. Nebojte se naplánovat si výlet do přírody nebo prodloužený víkend s přáteli.

Důležité zkratky v těhotenské průkazce

TP – termín porodu, PM – poslední menses, UZ- ultrazvuk,  PP – první pohyby, TK - krevní tlak , TT může znamenat i tělní teplota, OP - ozvy plodu,  Rh - Rh faktor, ABO - systém krevních skupin ABO (patří zde krevní skupiny A, B, AB a 0), SC – císařský řez,  BWR - vyšetření na syfilis, B v moči - přítomnost bílkoviny v moči, C v moči - přítomnost cukrů v moči VVV - vrozené vývojové vady
oGTT -  test sloužící k  odhalení cukrovky,  HBsAg –  test, který nás informuje o prodělané žloutence typu B,  CS – cervix skore - bodový systém, který slouží k hodnocení  pohmatového vyšetření porodních cest (děložního hrdla)
CRL - vzdálenost mezi temenem a kostrčí plodu, která se měří ultrazvukem.
BPD – průměr hlavičky mezi spánkovými kostmi, AC –obvod břicha plodu FL - délka stehenní kosti plodu

                                                        14. týden těhotenství

                                                        Co se děje s vámi?

14. týden těhotenství vstupujete do druhého trimestru těhotenství. Potíže spojené se začátkem těhotenství začínají pomalu ustupovat. Hladiny těhotenských hormonů se ustálily.

Druhý trimestr bývá nejhezčím obdobím z celého těhotenství. Váš přírůstek na váze ještě není veliký, přibližně asi 2 kg. Okolí vaše těhotenství ještě nevnímá, vy se však budete lépe cítit ve volnějším oblečení. Pokud nechcete či nemůžete utrácet, není nutné kupovat drahé těhotenské oblečení, oslovte kamarádky,  neváhejte nakoupit ve výprodeji větší velikosti nebo zkusit bazarové těhotenské oblečení.

Cigaretový kouř a látky v něm obsažené přecházejí z plic do krve. V případě, že je žena – kuřačka těhotná, pak přecházejí i do krve plodu, na který mají prokazatelně škodlivý účinek.

Kouření matky má prokazatelně vliv na růst plodu, dochází velmi často ke zhoršení funkce placenty a následně k zaostávání růstu. Výsledkem bývá růstová retardace (zpomalení růstu) plodu, spojená  v extrémním případě až s nutností ukončení těhotenství předčasně i přes nezralost plodu.

                                                           13. týden těhotenství

                                                          Co se děje s vámi?

13. týden těhotenství vám končí první trimestr gravidity. Váhový přírůstek je zatím velmi malý (asi 1-2 kg), od tohoto období začnete přibírat rychleji. Možná jste si povšimla otoku dásní a snadného krvácení z dásní, zvláště při čištění zubů. Je to běžný problém v těhotenství, který po porodu vymizí. Používejte měkčí kartáček, zkuste výplachy úst adstringentními roztoky (heřmánek, ústní voda), dbejte na dostatek vitamínů ve stravě.

Stravujte se pestře, ale příliš nemlsejte.

Je vhodné začít provádět cviky pro těhotné, střídejte cvičení na posílení svalstva zad a pánevního dna se cviky relaxačními. Poslouchejte hudbu, choďte na procházky do přírody. Vhodné je také plavání.

Traduje se, že těhotenství je příčinou zvýšené kazivosti zubů. Přímo tomu tak není. V graviditě nepochybně dochází ke zhoršení již stávajících zubních kazů, takže se dosud projeví nepoznané či neošetřené kazy.

                                                           12. týden těhotenství

                                                           Co se děje s vámi?

Přibližně právě 12. týden těhotenství vám již lékař předá těhotenskou průkazku s výsledky všech dosavadních vyšetření. Je to Váš nejdůležitější dokument v těhotenství, kam se budou zaznamenávat všechny informace, výsledky a odevzdáte ji až při porodu.

V období mezi 11. a 13. týdnem máte rovněž možnost absolvovat tzv. Prvotrimestrální screening genetických vad plodu. Jedná se o integrované zhodnocení krevních odběrů a ultrazvukového vyšetření plodu, jehož výsledkem je míra rizika postižení plodu chromozomální vadou. Vyšetření se skládá z provedení ultrazvuku a odběru krve. Odběr krve se provede obvykle v 10. týdnu těhotenství, následuje ultrazvukové vyšetření, které se provádí od začátku 11. do konce 13. týdne těhotenství. Na konci tohoto vyšetření vám bude sdělen výsledek testu, který je vaše individuální riziko Downova syndromu a jiných genetických vad.

Toto riziko závisí na hlavně na věku matky a šířce šíjového projasnění (NT - nuchální translucence). Mezi markery, na které se na ultrazvukovém screeningu zaměřujeme, ale rovněž patří přítomnosti či nepřítomnost nosní kůstky, srdeční frekvence plodu, průtoku krve přes trojcípou chlopeň srdce plodu, krevní průtok v ductus venosus plodu. Toto vyšetření je velmi citlivé a je přesnější než screeningové vyšetření v 16. týdnu těhotenství, musí ale být prováděno lékařem k tomuto vyšetření speciálně vyškoleným.

Dle výsledného rizika Vám poté bude navržen další postup – v případě vysokého, eventuelně středního rizika doporučeno provedení invazivního vyšetření (aminocentéza – odběr malého množství plodové vody jehlou, odběr choriových klků), které potvrdí, nebo vyvrátí genetickou vadu.
Při zvýšeném riziku vrozených vad bude také nabídnuta konzultace klinickým genetikem, který na základě vašeho rozhodnutí rozhodne o provedení invazivního diagnostického vyšetření či nikoliv.

                                                           11. týden těhotenství

                                                           Co se děje s vámi?

Kromě nevolností vás může už v tomto týdnu těhotenství (ale i po celou dobu těhotenství) trápit častější močení nebo jen nutkání močit, a to i v době, kdy váš močový měchýř není plný. Je to dáno více faktory, v těle se zvyšuje objem celkové vody, průtok krve ledvinami je zvýšen a tvoří se více moči. I zvětšená děloha (v tomto týdnu asi do velkosti pěsti) tlačí na močový měchýř. Sliznice močových cest jsou překrvené a po celou dobu těhotenství trvá zvýšené riziko močové infekce.
Při potížích s močením by vám lékař měl v každém případě vyšetřit moč, při známkách infekce předepíše léky. Neléčená močová infekce u těhotných může vést k zánětu ledvin a k ohrožení plodu, je zvýšeným rizikem předčasného porodu.

I když budete mít problémy s častějším močením, hodně pijte. Snížíte tím riziko močové infekce (v koncentrované moči se snadno množí bakterie). V těhotenství se též zvyšuje celkový objem krve a vody v těle, potřeba tekutin je tedy vyšší.

Pitný režim znamená rovnoměrný denní příjem tekutin v množství 2-3 litry. K pití je nejvhodnější pramenitá voda, nejlépe nesycená  (CO2 způsobuje nadýmání), ovocné či bylinkové čaje. Slazené nápoje či nápoje s chininem vhodné nejsou.

Těhotenství na vás sice ještě není vidět, ale vy sama si můžete všimnout například při dopínání kalhot, že jsou vám těsnější než předtím. Normální váhový přírůstek je kolem jednoho kila. Pokud vás trápí těhotenská nevolnost, je možné, že dokonce zhubnete. Proto dbejte na příjem kvalitních potravin a na dostatečný pitný režim, s váhou už byste totiž měla jít od tohoto týdne pomalu jen nahoru. I přestože prvním trimestrem končí nejošemetnější období vašeho těhotenství, měla byste i nadále dbát na správnou životosprávu, vyhýbat se alkoholu a zakouřeným prostorům. Zkuste si udělat čas na návštěvu zubaře, v těhotenství je větší pravděpodobnost zubního kazu.

                                                         10. týden těhotenství

                                                         Co se děje s vámi?

Vaše těhotenství pokračuje, měla byste se přizpůsobit potřebám organismu. Pokud trpíte zvýšenou únavou, snažte se dodržovat spánkový režim. Choďte večer brzy spát, a pokud to jde, odpočiňte si i ve dne. Zamyslete se i nad tím, kdy ohlásíte své těhotenství zaměstnavateli.

Zatím je ještě brzy a možná nic netuší ani vaše rodina, pokud však pracujete v rizikovém zaměstnání (práce v noci, zvedání břemen, chemikálie… ) měla byste celý proces urychlit a nechat se přeřadit na bezpečné místo.
Je velmi individuální, jak se ženy v těhotenství vyrovnávají s pracovním zařazením, některé odcházejí ze zaměstnání již velmi brzy po zjištění gravidity, jiné pracují v nezměněném tempu téměř až do porodu.

Přírůstek na váze je zatím minimální, asi 1-2 kg. Děloha je však již zřetelně zvětšená do velikosti husího vejce, je měkká, prosáklá.

U některých žen lze již v prvních týdnech gravidity vymasírovat z prsních bradavek v kapičkách tzv. kolostrum. Mléčná žláza se tak připravuje na budoucí sekreci mléka po porodu.

                                                         9. týden těhotenství

                                                        Co se děje s vámi?

To, že jste těhotná, zatím poznáte v tomto týdnu těhotenství na sobě jen vy (a lékař).

Maximum změn pozoruje většina žen na prsou (zvláště ty, které tyto změny pozorovaly i během menstruace). Prsy jsou plnější, s rýsujícími se žilkami, na pohmat citlivé, prsní dvorec a bradavky tmavnou. U žen, které pociťují výrazné zvětšování prsou, je na místě použít krém proti striím  (k dostání v lékárně) nebo alespoň zvláčňující krém či olej, je vhodné zakoupit též těhotenskou podprsenku. 

Některé ženy mohou být v tomto období zvýšeně citlivé, plačtivé a  emočně labilní, typické bývá střídání nálad. Změny připomínají vystupňovaný premenstruační syndrom. Některé ženy však bývají naopak ve velmi dobré pohodě.

Hladina hCG (těhotenského hormonu choriogonadotropinu) mezi 8. – 11. týdnem těhotenství dosahuje vrcholu.

                                                            8. týden těhotenství

                                                           Co se děje s vámi?

8. týden těhotenství na vás gravidita ještě zdaleka není patrná. Přírůstek hmotnosti je velmi malý nebo nemusí být vůbec (asi 1- 1,5kg). V případě častějšího zvracení může dokonce dojít k mírnému poklesu hmotnosti.
Děloha ženy se již ale začíná zvětšovat (z hmotnosti asi 50g před těhotenstvím na hmotnost mezi 900-1200 g na konci těhotenství), je měkčí a prosáklejší.

Jednou z nejčastějších obtíží v graviditě bývají žaludeční nevolnosti a zvracení. Objevují se koncem 1. měsíce a obvykle mizí ve 4. měsíci. Většinou bývají mírného rázu (ranní zvracení na lačno) a neohrožují matku ani plod. Vážnější poruchou je zvracení i během dne (zejména po jídle), které již těhotnou obtěžuje, v prvních měsících může dokonce vést i k mírnému poklesu tělesné hmotnosti. Nejtěžší formou je časté zvracení  (bez vazby na jídlo) mnohokrát za den, většinou jen žaludečních šťáv, může dojít k dehydrataci, metabolickému rozvratu a ohrožení matky i plodu.

Mírný stupeň těhotenského zvracení netřeba léčit, většinou koncem 4. měsíce samo odezní.

Doporučuje se sníst něco lehkého ještě před tím, než vstanete z postele (banán, piškoty, čaj). V případě celodenních nevolností se doporučuje jíst častěji v malých dávkách, vyhýbat se tučným nebo kořeněným jídlům. Můžete zkusit bylinné čaje proti nevolnosti (heřmánkový, zázvorový, mátový), v lékárnách jsou k dostání též zázvorová lízátka pro těhotné.