26. týden těhotenství         

                                                             Co se děje s vámi?

Vzhledem k rychlému růstu plodu v poslední fázi těhotenství a přibývání plodové vody dochází k markantnímu zvětšování dělohy, která jednak vyklenuje přední stěnu břicha budoucí maminky, jednak vytlačuje nitrobřišní orgány. Může vás začít trápit pálení žáhy. Zvětšená děloha totiž vytlačuje žaludek nahoru, což spolu s pomalejším vyprazdňováním v těhotenství může způsobit návrat kyselých žaludečních šťáv do dolní části jícnu.

Co pomáhá? Při odpočinku si podkládejte více pod hlavu, jezte raději vícekrát za den malé porce, dávejte pozor na jídla kořeněná, hodně sladká či hodně kyselá. Vyhýbejte se nápojům syceným CO2 (perlivé vody).

V těhotenství se zrychluje dechová frekvence asi o 10 dechů za minutu, navíc se téměř o polovinu zvětší dechový objem (množství nadechnutého vzduchu za jednu minutu), stoupá spotřeba kyslíku.

V důsledku vyššího postavení bránice, která je vytlačena těhotnou dělohou do zvýšené polohy, mají však plíce menší kapacitu. To může způsobit zvýšené zadýchávání a pocit nedostatku dechu i u fyzicky zdatných těhotných.

Čekáte na první slůvka? Blíží se 1. narozeniny vašeho dítěte a nebo už je dávno po nich? Ať už chcete jen tak trošku podpořit první slůvka nebo vám jde o cílenou stimulaci, protože slova ne a ne přijít, mé dnešní řádky patří vám.

Než začne dítě pojmenovávat lidi, zvířata, věci...  musí mít tyto pojmy ve své pasivní slovní zásobě. Tedy slovům rozumí, má o nich konkrétní představu. Když slova nepřichází, přichází komentáře typu:

"asi na něj málo mluvíš" nebo "málo si prohlížíte knížky."

Knížky jsou nesporně významným pomocníkem pro vývoj řeči, trénujete u nich sdílenou pozornost a ta je klíčová pro komunikaci. Ale když dítě knížky spíše odmítá, nevydrží u nich, nezoufejte. Zkoušejte dál a ke kratičkým chvilkám s knížkou přidejte i

                                                  m a n i p u l a č n í   h r u.

U prohlížení knížek dítě nasloucháním vašich komentářů a ohlížením obrázků dítě spíše jen přijímá, je pasivnější. Když k tomu ale přidáme ještě motorickou činnost (dítě manipuluje s předmětem) "útočíme" tak přes více smyslů a z toho může vaše dítě profitovat.

Vrátíte se po dni stráveném na koupališti domů a vaše dítě stále kašle a pokuckává? Možná se jen nalokalo vody z bazénu, říkáte si. Jenže ono může jít o sice vzácné, ale o to nebezpečnější suché utonutí. Může k němu dojít u vás doma nebo na zahradě. Stačí vdechnout trochu vody a je zaděláno na pěkné potíže. O co jde, jak k němu dojde a hlavně: jak mu předejít?

O co tady jde?

Zní to poněkud nelogicky, že? Přitom až 10 – 15% utonutí tvoří právě ta suchá. Nemusí k nim dojít hned, ale i za desítky minut či hodin po plavání a koupání. Utopit se můžeme  nejen pod hladinou vody, ale lze mu podlehnout i po krátkém a obvykle náhlém ponoření. Suché nebo sekundární utonutí nastane tehdy, když vodu polkneme a dostane se do našich dýchacích cest. Tato zbytková tekutina vyvolá křeče, které vedou k dalším komplikacím při dýchání a mohou vést až k nedostatečnému okysličení a udušení.

Pojmenování suché či sekundární tonutí se používá proto, že k utonutí nedojde potopením se pod hladinu vody.

Z médií je znám i případ chlapečka, který zemřel hodinu po tom, když dováděl s kamarády v bazénu. Půlhodiny poté v dobré náladě odešel z bazénu a šel s rodiči domů, kde si začal stěžovat na velkou únavu. Šel si lehnout. Na tom nebylo nic neobvyklého. Děti slunce a voda unaví. Když se však po chvíli na něj šla podívat matka, zjistila, že už nedýchá. Patolog potvrdil, že zemřel na zadušení z utonutí - takzvané sekundární utonutí.

Příčiny sekundárního utonutí

K napsání tohoto článku mě inspirovalo několik maminek, které u mě byly v poslední době na kurzech a lidé z mého okolí, kteří toto téma aktuálně řeší a moc si s tím zatím nevědí rady. Třeba to bude inspirovat i další z Vás.. Krásný den 🙂 Jana

Na svých kurzech, terapiích, ale i ve svém okolí se často setkávám s tím, že jsou lidé často unavení. Nejčastější příčiny? Moc práce, málo odpočinku, málo vědomého dobíjení baterek a lidé v jejich okolí.
Dnes bych se ráda věnovala právě vědomému dobíjení baterek a lidem, kteří jsou schopni Vám brát energii a elán. Velkou pozornost by tomuto měli věnovat těhulky, maminky a nemocní lidé – což jsou skupiny, které energii potřebují nejvíce.

Co Vám může dávat energii?
1) když děláte něco, co vás baví (sport, příroda, koníčky, horká vana, dobrá knížka…)
2) když děláte věci v souladu s vaším přesvědčením a umíte říkat NE
3) dostatek spánku, odpočinku a relaxace
4) kvalitní dostatečná strava odpovídající Vašemu životnímu stylu, vč. pitného režimu
5) když se někdy necháte od okolí hýčkat
6) změna pohledu na věc – z místo MUSÍM se nastavit na CHCI
7) lidé ve vašem okolí (primárně bychom však měli umět hospodařit jen se svou energií)

Kdo Vám může brát energii – kdo je “upírem”? 
Každý, kdo si neumí získat energii jinak než z druhých lidí. Pokud těmto lidem jdeme na ruku a dáváme jim svou energii (ať vědomě nebo nevědomě) – budou se vracet a brát víc a víc. A vy se budete cítit unavení, bez energie, bez elánu, ubití, naštvaní a nebudete často vědět ani proč.

Pokud takového upíra ve svém okolí objevíte – doporučuji se obrnit trpělivostí a vytrvalostí. Pak doporučuji přestat mu vědomě dávat svou energii a pozornost jeho problémům. A to nejen kvůli Vám, ale i kvůli němu samotnému. Tito lidé si zvykli hledat sílu a energii u druhých lidí a pokud ji budou stále dostávat – nebudou mít potřebu se nad sebou zastavit, zamyslet a něco ve svém životě změnit.

A jak je poznáme? Troufám si říct, že relativně snadno. Nastíním vám několik hlavních druhů těchto upírů a jak se s nimi vypořádat.

„Pracuji jako lektorka (něco jako učitelka). Při své práci dost cestuji, denně mám několik přejezdů a najezdím kolem 80 až 100 km. Začínám v 7 ráno, končím v 18 večer, a kolikrát nestíhám ani oběd. Teď mě trápí hrozné nevolnosti, jsem úplně mimo.  Po každém jídle zvracím, a nevydržím ani u mytí nádobí, aniž bych si pak nemusela jít lehnout. Mám nárok na rizikové těhotenství? Jak to mám říct doktorovi? Sám mi nenabídl ani neschopenku.“ Martule20 z diskuzního fóra Na jakém základě mi doktor napíše neschopenku?

Jak to chodí?

Pokud u vás probíhá rizikové těhotenství, měla byste dodržovat určitý klidový režim, jako zaměstnané pak nastoupit na nemocenskou. Šest týdnů před plánovaným termínem porodu vám gynekolog ukončí nemocenskou a vy nastoupíte  na mateřskou (PPM).

„Většinou jsou lékaři rozumní. Soudím dle svého a svých známých. S neschopenkou nedělají problém, pokud si řeknete. Moje lékařka se spíš divila, že doma být nechci. A vycházky podle aktuálního stavu. Pokud vám bude mizerně ani je nebudete požadovat. Myslím, že pokud nemusíte ležet, tak by také neměl být problém.“ liko77 z diskuzního fóra Na jakém základě mi doktor napíše rizikové těhotenství?

Zda máte nárok či nikoli  na nemocenskou a následně i na mateřskou (PPM) ovlivňuje nejen forma, ale i délka zaměstnání, zda pracujete jako OSVČ nebo jste bez práce.

Výše PPM se odvíjí od průměrného výdělku, kterého jste dosáhla před nemocí (např. rizikové těhotenství). Nemocenské dávky nelze do průměru zahrnout, neboť ty již byly stanoveny z průměru.

Aquapark je místo, které si malí vodomilové rozhodně zamilují. Teď v létě můžete využít ty, které mají venkovní prostory. V zimě zase dokáží zahřát dětskou duši ty vnitřní. Pojďme se společně podívat na to, co vás tam čeká a nemine!

Od kdy

V aquaparcích je voda stejná, jako ve veřejných bazénech - tedy většinou chlorovaná. A jak známo, dětská pokožka je velmi citlivá, proto má většina aquaparků omezený vstup od 1 roku. Před tím, než se rozhodnete s mladším dítětem aquapark navštívit, zjistěte si raději na webových stránkách podmínky pro vstup.

Tento pohled se dá také otočit - jak příjemná je představa, že vaše miminko si lokne vody, ve které se koupou možná až stovky lidí a je plná chloru?  Podobný pohled na věc nastínila také uživatelka @kocicinka v internetové diskuzi S 6 měsícním dítětem do aquaparku. "Myslím, že nejde ani tak o chlor, jako o to, že ve veřejných akvaparcích se střídá velké množství bůhvíjakých lidí. Já bych tam své půlroční dítě nevzala ani náhodou."

Některé aquaparky, zejména ty ve větších městech, mohou mít připravený přímo bazének pro kojence. Voda v něm je upravovaná jiným způsobem než chlorem, případně je přímo slaná. 

Provozní podmínky

S právě úřadujícím vlezlým a sychravým počasím nastává klasické období rýmiček a kašlů. Tyto neduhy samozřejmě nejvíce útočí na malé děti a osoby se sníženou imunitou, jako jsou třeba těhotné ženy, které jsou navíc hodně omezené ve výběru účinných přípravků z lékárny. Přípravky z lékárny jsou navíc poměrně drahé a občas jich musíte vyzkoušet více, než konečně natrefíte na takový přípravek, který vás toho otravného kašle zbaví. Pojďte tedy vyzkoušet recept na domácí sirup proti všem typům kašle.

Jeho příprava je velmi jednoduchá a náklady jsou v podstatě minimální. Výsledky vás stoprocentně mile překvapí. 

Proč právě tymián?

Tymián je jedno z nejsilnějších rostlinných antibiotik a disponuje také antiseptickými a dezinfekčními účinky. Pomáhá při nachlazení a také při zánětech dýchacích cest. Ale to ještě není vše. Působí také léčivě při astmatu, bronchitidě, suchém, dráždivém, záchvatovitém či černém kašli a usnadňuje vykašlávání hlenů.

Na výrobu domácího sirupu můžeme použít sušený tymián i ten čerstvý, který nám roste v truhlíku.

Pro výrobu nám stačí pouze 4 suroviny

Zbývá nám 20 dní do TP...jsem sama doma, přítel je v práci...ráno jsem jela na nákup, odvezla našim uzené a ramu (měli to v akci), chvilku s nima pokecala a jela domů...k obědu že si udělám palačinky a příteli upeču kuřecí stehna na másle s kmínem se steak.hranolky...no a jak dělám těsto na palačinky zjistím že nemám hl.mouku...tak říkám příteli (to ještě doma byl, odjel makat až po 12:30) že musím do Coopu pro mouku že ji nemám...je to sice 10 minut chůze od domu, ale s tím batohem vepředu už mě to chození zmáhá...bolí mě v kříži a pak bříško táhne...a jdu jak kachna...

no tak jsem si nakoupila a jdu domů, přítel už u dodávky že teda jede a diví se že mě bolej záda...

Uvařila jsem, umyla nádobí, vyprala oblečení, pověsila...mezitím s přestávkami protože mě chytl kříž...

Tak jak tu tak ležím, přemýšlím nad svým partnerem...

Nevím, možná jsem moc kritická, nebo bych toho chtěla hodně....uvažuji co pro mě, miminko a náš domov dělá....

nekouří, nepije, nechodí do hospody...doma vynese koš a vyčistí kočce záchůdek.....no a tím to hasne...jednou za 2 měsíce vyluxuje sám od sebe obývák a pracovnu...(ale co další místnosti?)

Brzy bude začínat školní rok a já pomalu začínám přemýšlet co s volným časem mých dětí a co s časem mým. Když o tom tak přemýšlím, s prvním synem jsem začala někdy ve 3 letech chodit na výtvarku. Hrál si řádil a přitom si pěkně uvolňoval ručičku. Mě se to líbilo na tolik, že jsem se postupně začala z maminky přeměňovat i na vnímavou skoropaníučitelku. Jak to bylo a jak to mám jsem posala v článku o dětském tvoření. Je o prvních krůčcích ve výtvarničení. Přemýšlím, že kreslení a malování je moc potřebné a přispělo k tomu, že můj syn zvládnul první třídu téměř levou zadní. 

Máte podobnou zkušenost? Měli jste štěstí na dobrou výtvarku? Zajímá mě to.Tak si pišme.

V mém další terapeutickém okénku pomocí filmové tvorby bych vám ráda nabídla několik titulů vhodných na večer. Jako předehru před milováním i sexem - bez toho aniž byste musely trpět hloupé erotické filmy nebo přímo porno, ať už chcete nenápadně navodit atmosféru nebo když po letech manželství udržujete oheň.

Rozhodně se hodí také jako předehra pokud jste doma samy, samozřejmě!

Eyes wide shut (1999) 

Poslední dílo mistra filmu Stanleyho Kubricka, vyprávějící jen o několika dnech života manželské dvojice Nicole Kidman a Toma Cruise, jež v té době manželi byli) se odehrává jen krátký okamžik vánočního předčasí v prostřední současné newyorské smetánky.

Po večírku, kdy se osobní lékař zámožných a jeho žena Alice zapletou do lechtivých konverzací a následné žárlivé scéně, kdy se Alice manželovi svěří se svou sexuální touhou z dávné historky a vznikne klasická genderová hádka o sexuální moci pohlaví, se William vydává za nočním dobrodružstvím do ulic velkoměsta.

Erotická zápletka vyústí ohromným, takřka freudovským rozuzlením.

    V posledních dnech Česko zažívalo tropické teploty. Někteří je milují, jiní je nenávidí. Osvěžit však potřebují všichni - příznivci i odpůrci veder. Především v těchto horkých dnech je velmi důležité nezapomínat na pitný režim. Ideální také je, pokud člověk může letní parna přečkat relaxací u bazénu. Tuto výsadu si však nemůžou užívat bohužel všichni. Je proto potřeba najít jiné osvěžení, které tyto dny pomůže přečkat, a možná i trochu zpříjemnit.

Boom domácích limonád

    Možná jste si už všimli, že velká část restaurací začala své návštěvníky lákat na domácí limonády nejrůznějších příchutí. A je to perfektní marketingový tah - lidé na to prostě slyší. Jedinou nevýhodou je poměrně vysoká cena, kterou musí konzument za domácí limču v restauraci zaplatit. Jejich výroba přitom není vůbec složitá, pracná a dokonce ani náklady nejsou vysoké. Velmi dobře si proto můžete chutné a osvěžující limomády vyrobit i vy sami doma.

Okurkové osvěžení

    Mezi nejoblíbenější letní zeleninu patří bezesporu meloun a okurka. Melounové recepty pro horké letní dny už jste si mohli přečíst v minulém článku a dneska se podíváme na "zoubek" okurkám.

    Okurky jsou bohaté na vitamíny a minerální látky, obsahují například vitamín C, vitamín A, ze skupiny vitamínů B téměř  všechny  (kromě B12). Díky svému složení okurky zlepšují stav svalů, šlach, kloubů, chrupavek, ale například i vlasů a nehtů. Působí detoxikačně a čistí kůži při akné i ekzému.

Se značkou Bioderma jsem byla vždy spokojená. Nepoužívám ji pravidelně, ale když už jsem nějaký produkt zkoušela, vždy plnil svou funkci bez jakýchkoliv negativ. Proto jsem se rozhodla tuto značku používat i na svou dceru. A to konkrétně jejich řadu pro děti ABCDerm.

Mám sice značky kosmetiky, které mám raději, ale přesvědčila mě široká nabídka různorodých produktů.

Rozhodující pro mě byly nejspíše vlhčené ubrousky.

Pro mě jakožto "vše pečlivě studující" budoucí matku byly vlhčené ubrousky velkým strašákem. Celé těhotenství a vlastně i před ním jsem pročítala recenze na různé značky a alternativy vlhčených ubrousků. A jelikož nejsem zrovna zastánce právě těch alternativ, chtěla jsem prostě najít ubrousky, které budou pro mé dítě dokonalé. Samozřejmě jsem znala fakt, že každému miminku sedí něco jiného, ale chtěla jsem začít zkoušet s tím nejlepším možným.

Alternativy však neodsouvám úplně na druhou kolej. Ráda je používám jako doplněk. Tím myslím, že hlavní produkt či metodu doplňuji o alternativu. Tou alternativou je v mém případě netkaná jednorázová textilie a olejíček.

Postupem času, když dcera začla s prvními příkrmy, už ale tato metoda nebyla dostačující a zdálo se mi, že i po jejím použití jsem dceru stále cítila. A tak jsem od metody postupně úplně opustila.

Spokojené miminko brnkající prstíky po chrastících zvířátkách na hrazdičce. Zvědavé děťátko očičkama objevující ten zajímavý, pestrý a hlavně nový svět kolem sebe. To je sen asi každé maminky a tatínka, pro který by udělali snad všechno na světě. Možná patříte mezi ty šťastné, kteří si přesně tenhle pohled den co den užívají. Možná znáte i ty krušnější chvilky, kdy miminko není tak úplně naladěné. A možná ve vašem případě, a to vám samozřejmě opravdu nepřeji, tyhle nepříjemné okamžiky dokonce převládají. Důvodů ke spokojenosti nebo nespokojenosti miminka může být nespočet. Jisté ale je, že bez spokojeného bříška není spokojeného miminka. A právě o bříšku těch nejmenších bude náš článek.

V bříšku se odehrávají tisíce procesů. A sami víte, že s hlasitým a nepříjemným škrundáním v břiše, jde barometr naší nálady rychle dolů. Jsme často podráždění a rozhodně nemáme chuť podnikat něco nového. A u těch našich malinkých miminek je to přesně stejné. Když není v bříšku všechno v pořádku, úsměv nevykouzlí ani jinak oblíbený houkající slon nebo komicky pochodující želvička na klíček.

Zajímavé je, že hormon štěstí (serotonin) se tvoří v okolí střeva a jeho tvorbu z velké části ovlivňuje výživa.

Už se vám stalo, že vám s nepříjemnými pocity v břiše pomohl obyčejný bílý jogurt nebo kefír? Mně mockrát. A až teď jsem zjistila, že to není jen tak náhodou. Jogurt nebo kefír totiž patří mezi tak zvané fermentované potraviny. Fermentace je vlastně kvašení, které pomáhá udělat potravinu lépe stravitelnou, a díky tomu se ve střevě mohou množit prospěšné bakterie. A právě tyhle bakterie se pak starají o ten pocit, že máme „v bříšku jako v pokojíčku“.

A není to jen u nás dospělých. Ještě ve větší míře to tak mají miminka. A to už od svých prvních dní, kdy jsou na světě. Bez pochyby je pro ně nejlepší mlíčko od maminky. Když ale kojení není z nějakého důvodu možné, jedna z variant je sáhnout po fermentovaném kojeneckém mléku. Ještě donedávna se v České republice nedalo sehnat, ale už několik měsíců ho najdete pod značkou Hami.

A kruh se nám uzavírá: díky spokojenému bříšku už je zase v kurzu ta zajímavá hrazdička nebo papírový kapesníček, který tak srandovně létá, když maminka projde okolo a udělá vítr. A zase tu máme to spokojené miminko, které chce každý okamžik, kdy nespinká, věnovat objevování toho zajímavého světa. Usmíváte se při té představě? Já teda ano!

Jsem maminkou 3 kluků, je mi 33 let a náš život je akční,takže občas jsem večer měla pocit, že usnu dřív než děti a to jsem věděla, že na mě po jejich usnutí ještě čeká spousta povinností. Únava se začala projevovat i na mé pleti, začala jsem si připadat stará! A tak jsem se na testování a očekávání změny moc těšila.

Co je vlastně Blendea?

Blendea SUPERGREENS je směsí zeleného ječmene, mladé pšenice, chlorelly a spiruliny.

• Bio mladá pšenice 30%
• Bio zelený ječmen 30%
• Bio Spirulina 20%
•  Bio Chlorella 15%
•  + Bio máta 5%

Tyto superpotraviny detoxikují organismus, zlepšují trávení, posilují imunitu, zabraňují překyselení a omezují pocit únavy. Zelené superpotraviny pro výrobu Blendea SUPERGREENS pochází z panenské přírody Nového Zélandu a Taiwanu, kde jsou pěstovány pod přímým sluncem bez užívání jakýchkoliv chemických přípravků.

Moje testování

Aktualizace: Co říkají české ženy na řadu LIPIKAR světoznámé značky La Roche-Posay? Přečtěte si v našem fóru tady.

---

V Evropě za posledních 30 let řešilo velmi suchou pokožku 50 milionů lidí. Suchá až velmi suchá pokožka je problém, který trápí ženy i muže napříč všemi generacemi.

Dermokosmetická značka La Roche-Posay, která klade důraz na udržitelnost, odbornost a transparentnost, tímto testem prezentuje své oblíbené produkty k péči o citlivou pokožku a pleť, která je suchá, pnoucí, chybí jí vláčnost a hydratace.

Budete tak moci s námi otestovat přípravky LIPIKAR pro suchou až velmi suchou citlivou pleť, a to pro její hygienu i péči. Přečtěte si tedy všechny podrobnosti o přípravcích, které mají vysokou účinnost, jsou výborně tolerované i u citlivé pleti a dopřejí vám příjemný požitek při každé aplikaci.

Co testujeme

Možnost testovat směs zelených potravin nás velmi potěšila. Výchozí situace naší rodiny, jak jsem psala při přihlašování se do výběru zájemců o testování, byla pestrá 🙂 

Cituji: Máme se rádi a je nám fajn, ale z výrazu maminky je zřejmé,že je občas ze zajišťování servisu všem svým třem chlapákům trochu unavená, dobrý pozorovatel může zpozorovat i mírný tik v pravém oku (maminka je navíc učitelka! ). Ano, i tato maminka už někdy ze zoufalství přemýšlí nad nějakým superpráškem, který by jí pomohl udržet svižné tempo a už vůbec by nepohrdla kvalitnějším spánkem. U dětí lze pozorovat sklon k suché až ekzematické pokožce a maminka přemýšlí, jak jim s tím co nejšetrnější formou pomoci. A tatínek? Ten je v pohodě a kromě občas nafouklého břicha ho nic netrápí... Pomohlo by nám Supergreens naladit nás do harmonie?

A jak je to u nás po měsíci testování Blendea supergreens?
Vidíte ten rozdíl? 🙂 I když to vypadá, že nám ubylo vlasů a nejmladšímu synovi po několika měsících přibyla opět plína, tak první pohled je jen iluze 🙂 Ale vezměme to od začátku.

Samotné složení výrobku bylo to, co mě přimělo zapojit se do testování. Zelený ječmen, mladá pšenice, spirulina, chlorella, to vše samo o sobě hovoří o dobré kombinaci pro každého, nejen oslabeného člověka. Ještě větší radost mi udělal příběh vzniku tohoto zeleného nápoje, který byl stručně popsán v přiloženém dopise. Kromě toho, že chtěl autor vyrobit něco, co mu pomůže s únavou a se špatným trávením, tak chtěl i bio kvalitu surovin. Toto se mu podařilo navázáním spolupráce se zemědělci ve Slovinsku, kde všichni dodavatelé jsou zavázáni dodržováním opravdu přísných pravidel - zavlažováním neznečištěnou vodou, pěstováním na přímém slunečním světle a samozřejmě zákazem užívání hnojiv a pesticidů. To je fajn, že? Je tu někdo, kdo přemýšlí nejen o svém zdraví, ale i o zdraví přírody....

Když mi přišel balíček, překvapilo mě, jak je plechovka malá. Ale i odměrka je docela malá, takže ani po měsíci pravidelného užívání mnou a manželem nebyl prášek vypotřebován, ještě nám trochu zbylo 🙂 Příprava je i díky přilošenému shakeru jednoduchá a my jsme prášek ředili vždy vodou, protože chuť nám vyhovovala.

A jaký je tedy výsledek? Manžel byl spokojený, že ho nápoj ráno zasytil a tento pocit mu vydržel po velkou část dopoledne. Ač skeptický k barvě, tak si nápoj oblíbil. Zajímalo mě jeho trávení, protože s tím on má docela problém. Uvedl, že po měsíci užívání měl trochu problémy s vyprazdňováním, musel jít častěji denně. Nyní, když už výrobek neužívá se mu prý ustálilo na obvyklé 2 návštěvy wc denně.

U mě došlo určitě k zlepšení spánku, poctivě však přiznávám, že jsem pro řešení tohoto problému těsně před oznámením, že budu moci testovat zelený nápoj, začala dělat i něco jiného. Na ekzém na ruce (kvasinka) mi to nijak nepomohlo. Tik v oku zmizel a myslím si, že lze nápoj využít i jako vzpruhu a doplnění energie.

Shrnuto - myslím si, že Blendea supergreens je moc dobrý výrobek, ale pokud má člověk větší zdravotní potíže (manžel se zažíváním a já s ekzémem), tak samotný o sobě moc nepomůže. Já svůj ekzém řeším i jiným způsobem a manžel snad také jednou pochopí, že žádný zázračný prášek mu s trávením nepomůže, pokud nezmění své stravovací návyky.

Dneska bych ráda popsala svůj týden a to jak rychle se dá nakazit batole. Takže celé to začalo v úterý večer, Eli v poklidu spinkala v postýlce a já si šla lehnout do ložnice. Než jsem tam došla spustila se mi rýma, takhle z ničeho nic se to stalo snad poprvé. Dobrá tedy, celou noc jsem nespala, protože vodovodní kohoutek byl proti mně máslo. Ráno už jsem se necítila vůbec dobře, bolelo mě úplně všechno, ale jelikož mám virózu tak 2-3x do roka, vždycky to přejdu, tak jsem se vydala do práce. Manžel pobalil Elince všechny potřebné věci a jela s tetou na celý den na výlet, já mezitím v práci myslela na to, jak super by bylo zrovna umřít.. ano, jsem horší než chlap s rýmičkou. Když jsem pozdě večer přišla z práce, doma už se spalo a já vyřízená zapadla do ložnice. Myslela jsem, jak se krásně vyspim.. hm, trvalo to asi hodinu. V 5 ráno jsem se odhodlala a došla jsem si pro teploměr, abych zjistila, jestli si náhodou sama ze sebe nedělám srandu. Takže normálně je pro mě konečná, když mám 37,2°, strašně špatně snáším teploty a u těch svých viróz je ani nikdy nemám. Jaký překvapení, když ten malej hajzl ukázal 38°. Nechápala jsem, jakto, že ještě pořád žiju, ale rozhodla jsem se tedy navštívit lékaře. Šla jsem hned na 7hod, abych tam nečekala ještě příští Vánoce a byla jsem vyšetřena během 15 minut. Zánět dýchacích cest, antibiotika (poprvé za posledních 15 let). Teď mě čekala cesta do lékárny a pak hurá do práce. Už od 11h jsem si hrozně přála, aby přišla kolegyně a já se mohla nenápadně vytratit. Přišla ve 4h. Takže v 5 jsem ležela v posteli a dokonce jsem usnula, dokud ségra v 6h nezavolala, že mi zrovna přivezla princeznu a je před barákem. Proklela jsem se až do 15 kolene. Proč jsem ji vlastně volala, že to v práci nedám, je mi blbě a půjdu dřív domů? No nic, na Elinku jsem se těšila, dva dny jsem ji neviděla. Asi hodinu na to, přišel manžel z práce a odeslal mě do bezpečné vzdálenosti od Eli. Ráno mi bylo podstatně líp, lék zabral. A zůstali jsme s El sami. A najednou se to stalo, stejně jako rychle přišla moje rýma, Elince začalo téct z nosu, začala kašlat, do toho ji rostou dva špičáky naráz. Celodenní brek nám dal oboum zabrat. Zatím je bez teplot, takže to řešíme kapkama na rýmu a když se nedá do kupy přes víkend, ani jí návštěva lékařky nemine, případně to teď přes víkend jistí pohotovost. Vyčerpáním usnula v sedě a teď chrápe tak, že by se za to nemusel stydět ani starej chlap. Nevim, kdy přesně jsem udělala chybu a stihla se nakazit, ale doufám, že netrpí jako maminka a bude rychle v pořádku. 

Dneska je to cca 20 dní od porodu a konečně mám čas něco napsat.V pátek 28.7.2017 v 9 večer mě bylo zle a cítila jsem se pod psa malinko jsem špinila  no vděla jsem že je něco špatně kor po návštěvě wc , tak jsem ještě ten den večer jel do porodnice no skoukli  mě a poslaly na monitor no prý nic jen že mimčo se moc nehýbe a  poslali mě domů to jsem přijela 00:00 h. S tím že v pondělí mám nastoupit k převzetí do péče už do porodnice. 

Ráno jsem se vzbudila do krásné soboty bylo 29.7.2017  a já vstala a bylo mě skvěle jak jak nikdy. Ráno jsem šla do města po nákupech a ještě jsem si říkala,že termín mám až zítra a že ve městě je den Dřeva a medu že bych se tam mohla jít po obědě  s přítelem podívat pocourat . No z města jsem přišla v 11 h a šla jsem se natáhnout no vstala jsem a šla se přítele zeptat jak to uděláme že bude 12:00 a že bychom mohli jít na jídlo do města a skloubit to s sím dnem Medu a dřeva no a v tom jsem ucítila mokro v gaťkách a nešlo to zastavit a podemnou obrovská kaluž a říkám hele asi mi praskla voda přítel poprvé za celou dobu odtrhl oči od televize a podíval se a říká jak asi no asi na 100% no tak si běž zbalit věci dej si sprchu a já si zajdu zakouřit a pak se domluvíme jestli pojedeme. Byla to asi nejrychlejší sprcha v mím životě ta bolest no strašná ale to jsem ještě netušila že ta horší část přijde. Vylezla jsem a říkám hele vem tašky a jedem fakt to bolí, jen se na mě podíval a říká jestli nás zase pošlou domů tak .... říkám nemluv a pojď. Nasedli jseme do auta a jeli a když vyděl že mi je fakt zle že to prodýchávám a fakt to bolí tak mi jen říká hele za 45 minut jsme v porodnici a říkej mi začátek a konec ať víme po kolika minutách to je no cestou jsme chytli opravu silnice ( kyvadlovej provoz) advě červený . Do toho se mi udělalo tak špatně že se mi chtělo zvracet a taky jsem zvracela do jedinýho pytlíku v autě no pytlík byl děravej tak že než jsme přijeli do porodnice já třikrát zvracela ven a i já byla po zvracená no a kontrakce byly po 5 minutách. Nejen že jsem měla co dělat dojít do porodnice ještě ke všemu mi mezi dveřmi bylo řečeno že první porod trvá 12 a i víc hodin a moje reakce no to snad ne!!! Tak že celou pozvracenou mě poslaly na monitory a opět málo pohybů že mi šťouchali do břicha a byly jsme tam skoro hodinu než něco natočily. Pak nás odvedli na pokoj kde jsem celou dobu zvracela a přítel vzorně vše vylejval do umyvadla pak jsem několikrát byla na mýči ve sprše a mazala olejem a přítel mě masýroval záda a kříž a takhle pořád dokola až cca po 4 hodinách ta správná sranda začala malej se posunul dolů a já začínala tlačit navšech čtyřech, pak ve dřepu a nakonec když už jsem myslela že to nedám tak  na boku a přítel mě s porodni asistentkou zapíraly nohy a já tlačila a dotoho jsem zvracela no a nakonec za hodinu mučení že je vydět už hlavička a že mezi kontrakcema si přejdeme na sál. No přítel mě doslova táhl ještě že jsem měla jen 68 kg. No ta pravá bolest přišla až teď přítelmě drželnohu a porodní asistentka taky hod jsem malá a pořádně jsem se nemohla zapřít při tlačení . Nakonec mi bylo oznámeno hlavička je venku teď musíte tlačit a všechno budete mít zasebou rychle už tlačte a já se tak snažila ale už jsem byla vyřízená .... no po dalších cca 30 minutách jsem vyděla jak malej je úplně modrej a má pupečníkovou šňúru omotanou okolo krku proto nebyly slyšet pohyby a naléhaly na mě ať tlačím. Hned ho odnesli a rozdejchli a mě zajímalo jestli brečí dobu jsem nic neslyšela ale po chvilce byl u mě a řval a já byla spokojená a přítel byl skvělej a porodní asistentka naprostoúžasná. Od prasknutí vody uběhlo necelých 6 hodin a malej byl na světě. Narodil se v sobotu 29.7 v 17:48 . Já jsem věděla že pokud někdy budu chtět druhý dítě tak říště si na cestu beru sáček na zvratky a ty hlouposti jako hroznový cukr, čokoládu ..... můžu nechat doma 🙂

        Člověk si musí napsat, všechno co nechce zapomenout. Jsou však životní zkušenosti, které nepotkají jen tak někoho a jsou i zážitky, na které se zapomenout nedá a to třeba jako ta naše. Téměř většina lidí si myslí, že miminko je v lůně matčiny 9 měsíců, narodí se a má krásných 3,5 kg a po třech dnech může jet s miminkem domů. I my jsme patřily mezi tu většinu než nás život provedl jinou cestou a jinými prožitky.

        Bylo několik týdnů po naší svatbě.Mimochodem, úžasná. Nějak jsme o miminku nemluvili protože jsem nastoupila po mateřský do práce. Jenže jeden večer rozhodl, chceme miminko. Naše snažení začlo v listopadu 2016, udělala jsem si pár testů ale vycházeli stále negativně. Týden před Vánoci jsem si udělala test a nic, tak jsem čekala další tři dny a hned ve středu jsem si udělala poslední, byl opět negativní, tak jsem ho hodila na záchodě do koše. Už jsem přestala věřit, že se to povede. Den před Vánoci(pátek) jsem vyhazovala ruličku od toaletního papíru a koukám, ejhle jsou tam, dvě čárky, které nám změnily život. Pro jistotu jsem běžela na odběr krve kde nám to potvrdili.Už několik dní jsem měla připravené oznámení pro rodiče, vyšlo to jen tak tak a já měla šílenou radost, že jim to mohu dát pod stromeček.

        Rodiče byli nadšení, plakali a furt měli tendenci nás objímat. Náš tříletý syn to stále nechápal, tak jsme tomu nechali volný průběh. Týden po Vánocích jsme jeli s mojí maminkou a tetou do Ikei, tam jsem bohužel začala silně krvácet. Okamžitě jsme jeli do nemocnice v Chomutově, protože gynekologie u nás byly zavřené. Když jsme dorazily, čekali jsme asi přes půl hodiny než přišel doktor. Přišel a vypadalo to že jsme ho vzbudily. Když mě začal konečně vyšetřovat po tom věčným vyptávání, řekl velmi odporným tónem, že pro něj toto není těhotenství a že jestli chci tak mi napíše prášky ale pokud ne tak ať přijdu zítra a že TO vyškrábnem. No okamžitě jsem spustila a nešlo to zastavit, zvedla jsem se a odešla. Probrečela jsem celé odpoledne. Všichni mě utěšovali že to bude v pořádku. Měla jsem ale opačný pocit a už jsem ztrácela naději. Když jsem ale v pondělí přišla ke své doktorce, ujistila mě že plod tam je☺. Byla jsem tak šťastná. Na ultrazvuku byl jeden plod a nějaký váček. Řekla ať tedy přijdu za týden aby se ujistila, že bude bít srdíčko. Spadl mi kámen ze srdce a strašně jsem se celý týden těšila až uvidím to srdíčko.

Uběhl týden. Položila jsem se na lehátko a s dojetím čekám co doktorka řekne. ,,Tak paní Koppová,tady je vaše miminko v jednom váčku a tady je vaše druhé miminko v dalším váčku''. �� Radost se změnila na šok.

Nějak sem to nemohla vztřebat, tak jsem šla za mojí maminkou do práce a hned mezi dveřma jsem se jí zeptala zda sedí. ,,Tak co? Všechno v pořádku?''zeptala se. ,,Jsou tam dvě.'' Obě jsem nemluvili jen seděli, bylo to jako náraz. Po dvaceti minutách jsem začli řešit jak to uděláme a podobně, volala jsem manželovi a ten byl teda překvapený ale měl radost. Já z toho až takovou radost neměla, neuměla jsem si představit mít tři děti. Vždy sem si přála k synovi mladší sestřičku.

Na dalších ultrazvucích jsem se dozvěděla, že jsou jednovaječný. Další pecka, buď dvě holky nebo dva kluci. Smiřovala jsem se s tím asi měsíc, manžel byl furt pozitivní a neprojevoval známky toho že by ho to děsilo. Těhotenství se začlo komplikovat už v lednu po tom co zjistili, že jsou jednovajky. Doktorka si netroufla na to aby nás hlídala. Tak nás předala do Prahy v Podolí.

Zase se po roce dojímám a bilancuji jaký, že byl ten třetí rok s Edísem. 

Hrozně ráda, bych teď psala  o tom,  jak se od rána do večera objímáme a jak je všechno super a sluncem zalité....ale nechci lhát ani sobě, ani Tobě Edo. Máme za sebou sakra náročnej rok, kterej byl taky plnej tvrdé práce na našem vztahu. Byl to rok, kdy jsem se toho hrozně moc dozvěděla o Tobě,  ale i o sobě. Upřímně musím říct, že jsem neskutečně ráda, že jsi takový,  jaký jsi. Jsem pyšná na to,  jakého mám syna,  jak jsi šikovný, jak zvládáš jemnou i hrubou motoriku, jak mluvíš, kreslíš, zpíváš, tančíš... Jsi neskutečně šikovnej kluk a máš skvělé hlášky 🙂  Ničeho se nebojíš, pálí ti to, máš velké sebevědomí a neskutečnou vyřídilku. Chtělo by se mi říct, celá maminka 🙂 Jsou to vlastně skvělé benefity a věřím, že se v životě neztratíš.  Víš,  co chceš, jak to chceš a jdeš si za tím. Chtělo by se mi říct, celá maminka 🙂 A to je ten náš kámen úrazu. My dva jsme totiž stejní. A mě je už teď jasné, že jsi mi byl seslán do cesty proto, abys mi dal životní lekci, naučil mě pokoře a úctě. Abys mě naučil tomu, že věci nemůžou být vždycky tak,  jak já chci. Že je důležité se občas zastavit, zklidnit. Je důležité ( a nesmírně těžké) nesnažit se někoho měnit k obrazu svému, ale respektovat a milovat ho takového, jaký je. 

Děkuji ti za to,  že jsi,  jaký jsi.... A slibuji ti, že se i nadále budu snažit být ti dobrou mámou. A doufám, že mi odpustíš, že mi to někdy nejde 🙂 

Krásné třetí narozeniny Edíku, už jsi velkej kluk!

Moc tě miluji
Máma

Zlobíte se ne mě? Chápu vás. Všechny. Během posledního roku a půl jsme náš kontakt omezila na minimum. Nescházím se s vámi, občas si napíšeme na Facebooku. Nejsem mezi prvními, kdo vám gratulují k těhotenství nebo narození miminka. Nechodím s vámi na procházky s kočárkem, když už si napíšeme, bavíme se o počasí, o bydlení, o vaření, když začnete o dětech, zdvořile se zeptám na pár věcí a pak se omluvím, že mám hodně práce. Fotky vašich dětí na Facebooku nekomentuji, výjimečně k nim dám srdíčko. Připadáte si dotčené, že se o vás nezajímám? Myslíte si, že jsem se vdala a ztratila o vás zájem? Chápu to...

Ale pokuste se pochopit vy mě. Mám radost, že máte spokojené rodiny a krásné děti. Ale nad každou jejich fotkou pláču. Po pár dnech jsem schopná napsat vám komentář k fotce právě narozeného miminka. Víte proč? Protože já miminko nejspíš mít nebudu. Nevím, jestli vám děti závidím, nebo mi každá vaše fotka připomene moje trápení. Možná obojí. Proč se s vámi nevídám? To je snadné. Nevím, jak bych na přítomnost miminka v kočárku vedle sebe reagovala. Utekla bych? Plakala bych? Tvářila bych se, že je všechno v pořádku a doma se zhroutila? Sama nevím.

Mrzí mě, že jste před pár lety měly blízko jedna k druhé. Mrzí mě, že se nevídáme, nepovídáme si, nejdeme se jen tak projít. Možná jen potřebuji čas, abych se s tím vším smířila, a pak všechno bude v pořádku. Pak budu hodná teta, která klidně i pohlídá. Ale teď to tak není. Teď mi působí bolest i dětský pláč od sousedů.

Neodsuzujte mě, prosím. Pokuste se mě pochopit. Třeba pak znovu budeme dobré kamarádky. Zatím v sobě ale nenajdu dost síly ani na to, abych vám tohle řekla...

Nedávno jsem přemýšlela, nad tím, že je moc dobře, že jsme objevili tohle... a támhle to. A bez toho si už nedovedu představit život... Pak jsem si řekla, že bude fajn, když se o tyhle naše objevy podělím s Vámi a Vy pak 

třeba zase se mnou a ostatními o ty své 🙂. 

Tohle je deset objevů, které nám obohatily, nebo zjednodušily život:

1. Šungit - nerost, jehož stáří se odhaduje na 2 mld let. Těží se pouze z jednoho 

naleziště v Rusku a právě tento fakt přiživuje spekulace nad tím, jestli náhodou není 

mimozemského původu. No, to není důležité 🙂. Je jediným nerostem, který 

Co musím veřejně přiznat.

V první chvíli, kdy jsem došla na pozitivní tehotensky test jsem opravdu vůbec nebyla ráda. Dny, měsíce jsem to oplakala.... Nedokázala jsem si představit ani sebe jako matku ani dítě po mém boku... Ne jen ze strachu, že to nedám ale i z myšlenek o spackaném životu.

Vím moc dobře a vždy jsem si byla vědoma toho, co vše obnáší být máma a nechtěla jsem do té "sorty" patřit. Už jen ze svého pohledu z prostého důvodu, že nejsem mateřský typ. A opravdu jsem nebyla. Už jen proto, že mě za celý život nenapadlo nic o dítěti, tak jako jiné holky snily o tom, že chtějí tolik a tolik dětí a já je nechápala.

Prostě ne! Na co!! I ve vysokém stupni těhotenství se nic nezměnilo. Nenáviděla jsem jaka "bečka" jsem a ty otoky a ten pocit, že budu muset být cca 23.8. zodpovednou matkou byl nesnesitelný. Fakt jo.

A tak si to malá Ema promyslela a řekla si, že mě překvapí ze zálohy už ve 36 týdnu. Ten den 28.7. jsem trpěla jak nikdy, doktorku jsem žádala, aby mě zabila, že to nedám.

16:55 se Ema narodila. Nechtěla jsem ani otevřít oči abych ji viděla... Prohlédli ji a položili mi ji na hruď v tu chvíli vidět to bezbranné tělíčko a ty její kočičí zvuky, ta nevinnost... Jakoby se ve mně něco lámalo.

Asi všichni známe pocit zalehlého ucha. Občas to způsobuje změna tlaku nebo třeba i rozrušení (vztek, adrenalin atp.). Jednoho březnového rána jsem se probudila a moje ucho přestalo prostě fungovat. Vždycky to po chvilce samo odlehlo, ale tentokrát ne. V Hlavě se mi usadila olověná kulička, která mě táhla do všech možných stran. Když jsem se předklonila, měla jsem pocit, že poletím rovnou na ústa. V prostoru jsem byla úplně zmatená. Takové motolice jsem v životě neměla.

Po dvou dnech jsem zašla na ORL. Tam mě poslali na audio do nemocnice, aby mi sluch změřili. Vcelku žádná paráda se nekonala, slyšela dost špatně a některé tóniny vůbec. Takže jsem začala chodit ambulantně na infuze, dostala hromady dalších léků a během čtyř dnů jsem začala mít problémy jak fyzické, tak psychické. A navíc jsem v tu dobu byla čerstvě těhotná, ale to jsme ještě nikdo nevěděl. 

Léčbu jsem ukončila sama předčasně. Nasazený Prednison mi rozházel psychiku tak, že jsem chytala záchvaty paniky, brečela jsem a myslela, že umřu. To vedlo i ke zhoršení při infuzích. Nemám ráda odběry, ale dokážu to ustát a relativně v klidu. Teď to nešlo. Nezvládala jsem se ovládat. Po infuzích mě bolelo celé tělo, hučení v hlavě bylo silnější a byla jsem oteklá, jak dýně. 

Tinnitus zní relativně hezky a těžce se dá představit, dokud ho sami nemáte. Nicméně tahle mrcha vám dokáže dost nepříjemně zkomplikovat život a nezřídka vás dovede až do rukou psychiatra. Ticho je něco, co tinnitář nevyhledává. Slyšet absolutní ticho je jedno z velkých přání těch, kteří slyší v uchu permanentní šum, pískot, cvrkot, dokonce i turbínu a to v různých hlasitostech. Nicméně pro překrytí těchto zvuků, co slyší jen oni, je pro ně milosrdnější jakákoliv zvuková kulisa. 

Moje levé ucho slyší jen něco, některé vyšší tóniny divně "překládá", takže občas slyším zvuky jak z Marsu. Ale je to relativně tiché a zvladatelné. Infuze mi paradoxně vehnaly do druhého ucha (na které slyším normálně) halucinaci. Takovýho tichýho cvrčka, který jde slyšet jen v absolutním tichu. 

Trvalo mi pár týdnů, než jsem se naučila zvuk rozkládat a vnímat. Hodně mě znervózňovalo, že neslyším kroky svého syna, když šel na procházce za mnou. Motolice se občas vracely, ale s tím, jak jsem si zvykala, se postupně samy vytrácely. Dnes už je prakticky nemám (je to půl roku). 

Psychika matky, to je věc záludná. Jak jí porozumět, když ani ona sama, hlavní aktérka příběhu o rodičovství, neví, co se to s ní děje? 

Čím více emocí je člověk schopný prožívat, tím více žije. Není strojem, jeho činy a reakce jsou nepředvídatelné. Bla, bla... Prožívám teď tolik emocí, že ani nejsem schopná o nich psát. A to, co asi nakonec napíšu, nebude mít pro nikoho vypovídací hodnotu, bude to spíše způsob odlehčení mojí mysli.

Už to bude 8 měsíců, co jsem mámou. A kromě toho, že mám báječnou dcerku, kterou miluju nadevše a jsem nevýslovně šťastná, že ji mám, také zjišťuju, co jsem vlastně já sama za člověka.

Děti jsou karmou rodičů. To jsem někde četla a uvízlo mi to v paměti. Neuvěřitelné, jak moc je to pravda. 

Jaká jsem si myslela, že jsem? Spíše introvertní, cílevědomá, ochotná, přející, pokorná, rodinu milující osoba. 

Teď mi žádná z těchto charakteristik mě samé, věřím, nezmizela, ale doplnily je další. Soutěživost, nevěřícnost, nedůvěra, někdy odevzdanost, jindy prostě jen vztek na konkrétní osoby.