Když jsme vyhráli testování, byla jsem nesmírně nadšená a natěšená😀  Jojo, radost u nás byla veliká. Po doručení balíčku jsem ho nedočkavě rozbalila, ale podrobné zkoumání jsem musela odložit na dobu "po uspání Hadů"😂  Poté, co se mi to konečně podařilo... Tedy to uspání, jsem si udělala zaslouženou kávičku. Myslím, že tady každá matka rozumí, vypít si horkou kávu bez toho,aniž bych slyšela "mamiiii" a něco si v klidu přečíst je naprostý luxus.

Tak jsem si sedla na gauč, třikrát se z hluboka nadechla a začala studovat návod. Po důkladné přípravě, jsem si nachystala svého nového miláčka na další den. Příprava spočívala v umytí nadob a spánku... Toho mého😀

Druhý den ráno jsem zajistila, že došlo ovocné piré, tak teda jo. Je načase testovat. Podala jsem si pár jablek, oloupala, zbavila jadřinců, nakrájela a nasypala do nádoby. Do vnitřního zásobníku na vodu, jsem nalila potřebné množství, to zjistíte v přiloženém barevném navodu (tady je škoda, že je pouze v angličtině) a šlo se věc.

Po vyčerpání vody se zásobníku, přestane napařovat, což je fajn, protože není nutné úplně hlídat stav. Kolik vody je uvnitř vidíte z boku přístroje na rysce, která po zapnutí do elektriky svítí. Teď k samotnemu napařování. Překvapilo mě, jakou krásnou barvu a vůní jablka stále mají.

Byla jsem opravdu překvapená a to vážně hodně. A přišel čas na mixování. Toho docílíte pouhým přetočením knoflíků. V tom je mašinka fakt jednoduchá. Mixování jde hladce, sama si otáčením volím jak moc chci na hrubo. Piré bylo opravdu hladké, voňavé a barvu mělo krásnou. Nic hnědého fujtajblového. Další zkouška byla koktejl z jahod a banánů. Mňamka, kterou ovšem prťavec absolutně nedocenil! Mlsoň!!! Ovšem mě chutlan moc, stejně tak i Anetce. Ovšem Mates aspoň pózoval😂

Vidíte tu příšerku?😀 

Aktualizace: maminky, recenze na tyto veselé sušenky najdete v našem fóru.

----

Česká rodinná firma Emco již více než 25 let přináší na váš snídaňový stůl chutné a zdravé potraviny. Spolu s námi pro vás připravuje také i veselé testování nových ovesných sušenek Biskiti, které jsou právě na pultech v obchodech.

Maminky, dejte si hrnek kafe a vítejte při novém zdravě křupavém testování.

Co testujeme

Ovesné sušenky pro děti ve věku 5 – 10.

Budu pokračovat v tom co jsem psala v předešlích článcích. Po pro mě náročném porodu máme teď doma úžasneho chlapečka. Je mu 5,5m a to že je o 6 týdnů dříve vůbec není znát. Po 14 dnech v porodnici se z andílka stal menší ďábel. 3,5 měsíce v jednom kuse plakal.. ne bolestmi, ne hlady nebo nejakou poruchou či nemocí, dožadoval se neustálého nošení. To bylonpeklo, ja ho pořád na ruce mít nemohla, 3 operace pateře, šrouby, tyče, neskutečná bolest v operovaným a ze systemoveho zatížení páteře jsem nemohla 2 měsíce používat pravou ruku.. pri jakémkoliv pohybu neskutečná bolest, později i v absolutnim klidu.. no co budu pocidat pekličko.. naštěstí ten náš drobeček  pochopil, a už neplače..je spokojený když se může válet na gauči a hrát si pod hrazdičkou, nebo když spolu prostě jen tak blbneme.. nadevše to naše dítko miluji.. rodila jsem 6.1.2017 a zhruba dva dny po šestinedělí jsme měli po dlouhém půstu sex... huraaaa konečně... sice jsme oba byli unavení z jekotu maleho a skoro v bezvědomí, ale užili jsme si to 😆😆 tri dny na to jsem si dosla pro jistotu pro prasky při kojení... parada a dál jsme si užívali... 30.4. Muž odletěl do USA a vrací se až koncem července.. ja tu zůstala... před měsícem se mi udělalo strašně zle při pečení a žehlení, na omdlení a druhý den jsem cely prozvracela.. malý musel k babičce aby něco nechytil měl mít očkování, první noc bez nej stýzkalo se mi to ano, ale mě bylo tak zle ze jsem usnula a spala celý zbytek dne az do rana.. rano jako by nic nebylo... zadna nevolnost ani naznaky.. rikam si tak to bylo asi totalnim vycerpanim.. zrovna ho zlobily zuby a byl protivnej... vsimla jsem si ze mi strašně vypadávají vlasy, stejne jako když jsem čekala Willdu.. no nic pro jistotu si koupim test.. díky kojeni ms nikde tak test to jisti.. nikdy jsem ho nepoužila tak čtu návod.. jasne sundat víčko počůrat zavřit a do minuty bude výsledek... na testu se téměř okamžitě objevily dvě čárky.. říkám si to musí být rozbité takhle rychle to není možný aby se ten výsledek objevil.. v baleni byli 2 testy reknu si tak to ted vydrzim a pujdu až za 4 hodky a udělám ho zase.. po asi 6 hodinách co jsem se v noci vzbudila jsem sla a znovu čůrala.. stejne rychlý výsledek.. zase si reknu to sakra neni možný vždyť nemůžu, muž si dával pozor a v čas ho vyndal.. kde se stala chyba, beru prašky, ty testy jsou oba rozbity... druhý den kupuji novy od jiné firmy se stejným výsledkem.. tak a co teď? Chci ho nechci ho, co muž na to řekne, chtěl jedno dítě..😞😖😖 bojim se mu to říct.. je v USA ja tady sama.. ted má asi 1 ráno tak mu píšu jestli chce vidět něco.. čekàm několik hodin než vztane.. poslala jsem mu fotku 4 tehu testu pozitivnich.. jeho reakce... no do prdele ja myslel ze beres prasky.. byl víkend.. v po jsem sla na gyndu s podezrenim, po uz mi sdelil doktor, no jo je tam a velky.. ja vydesena... 13-14 tyden plus minus... druhy den mi byla vystavena pruzkazka, a supky na genetiku.. brala jsem atb, antinu, horecky.. do toho spelukace s muzem... dame ho pryc.. ted nemuzeme mit dalsi.. ja mela nervy v kyblu... nechtela jSem zabit dite co se nemuze branit.. muz mi to daval za vinu... zakonna interrupce byla mozna do 12tt ja 13-14tt uz to nebylo mozne.. to jsem vsak byla presvedcena ze dalsi ditko proste fyzicky, psychicky nezvladnu a ze misto toho aby trpelo by nemelo byt.. tato zprava me zdrcuje... genetika a prvni screening vychazi perfektne a vime presne v kolikatym jsem. Spocitala jsem si kdy k tomu doslo.. 2 dny po 6tinedwli ve finale z muze vylezlo... vis ja jsem byl nadrzenej a asi jsem si ustrik.. v tu ranu otocil a zacal se tesit.. nicmene ja mam porad nervy z prubehu tehotenstvi, s prvnim jsem byla v nemocnici a ani tam se jim nepodarilo honudrzet uplne do konce, do toho se mi porad dela mdlo, u Willika se mi to nestalo, a ja tady sama... 

Ted jsem v 18tt a jsem stastna ze maly prijde na svet... konecne se zapojila cela rodina a pomaha kdyz me je nejhur.. muz me podporil v mich nervech ohledne tehu a pozdeji i staranim... ja vlastne ani nemam strach z toho ze budou dve a ze jejich vychovu nezvladnu nejvetsi strach mam ze sveho zdravi... a ze to me bude omezovat a ja si ty svoje stesticka neuziju.. nikdy bych nereklanze budu resit takove veci jako je interupce a ze bych kdy o tom jen uvazovala.. nastesti me podporila rodina, jejich nadseni.. zatim komplikace jako s Willdou nejsou, taky prisli az v 26tt tak se to snazim uzivat.. tomu doktorovi co mi zjistil primarni sterilitu a oboustranou nepruchodnost vejcovodu by meli vzit diplom.. ocividne staci se jen utrit stejnym rucnikem jako muz a jsem v tom... 

uz se tesim az se muz vrati a budeme si to uzivat spolu... miluju svoje deti a tesim se jaci to budou partaci... doufam ze to bude holka 😉 

DVE DETI V JEDNOM ROCE PROC NE, skoro dvojcatka..  termin porodu koncem listopadu 2017.. 

William se uz taky teší na sourozence ... 😍😍😍😍❤️❤️❤️

    Sladká Francie

    Vybaví se všem a každému něco docela jiného. Jednomu Paříž a památky, druhému spousta vinic, dalšímu třeba moře a slunečné dny s krásnými i zdvořilými francouzi. Sama patřím k těm, kteří se mohou těšit opalování u moře s nádhernou krajinou. V takových chvílích souhlasím, že Francie je skladká. Ale i zde je chléb o dvou kůrkách - v tomto případě sladké a hořké.  Proč je Francie i hořká má více důvodů, samozřejmě. Například základat zde rodinu může pro někoho znít až příliš hořce... 

    Spousty nastávajících maminek

    Ano, i já mohu potvrdit, že Francie je skutečně země s vysokou porodností. První šokující věcí pro mě bylo, že opravdu téměř každá maminka kolem 40-ti let tu má děti aspoň tři.

    Můj francouzský přítel má sám tři bratry, v plánu byl i čtvrtý sourozenec, který ovšem nevyšel. Sama proti početným rodinám nemám vůbec nic, naopak. Zato pro Francouze budete za podivína, pokud máte ve 30-ti pouze dvě děti, nedej bože jen jedno! 

    Důvod pochází z historie a také z dnešního sociálního systému. Kdo chce zůstat s dětmi doma, musí si pořídit aspoň 3. Poté si žena s přídavky na děti vystačí velmi dlouhá léta a čím více dětí tím lépe. 

Ano i tak to někdy vypadá v ambulancích asistované reprodukce, když pánovi naordinujete vyšetření ejakulátu – spermiogram.  Někteří pánové se zakoktají, jiní se vymlouvají a někteří utečou. Ano spermiogram je pro pány velmi neoblíbená záležitost. Na jednu stranu je naprosto chápu. Myslím si, že malá komůrka bez oken s koženou sedačkou a několika ulepenými časopisy se sexuální tématikou a k tomu pohled na plastový kelímek, který čeká na produkt mužského snažení, není prostředí, kde by se člověk cítil dobře natož důstojně. Ačkoliv má muž možnost mít k sobě nápomocnou ženu (svojí partnerku, erární ženy pro tento účel v centrech nejsou) tak je to stejně psychicky velmi náročný akt. Ejakulát je možno do cca jedné hodiny dopravit i z domova. Ale pozor musí se udržet v tělesné teplotě…. Pro kvalitu výsledků je však jednoznačně lepší, když je vzorek čerstvě vytvořený. Každopádně jak jsem již řekla, nebo spíš napsala, tak chápu, že jsou z toho pánové ve stresu, ale když si uvědomíte, jaká všechna vyšetření musí mnohdy podstoupit žena na své cestě za vysněným potomkem, tak je tato řízená masturbace do kelímku naprosto zanedbatelná nepříjemnost, kterou každý správný chlap musí zvládnout levou zadní 😀

Spermiogram je součástí základního vyšetření páru. U ženy je to ultrazvuková kontrola dělohy a vaječníků – základní informace, zda je dělohy připravená na eventuální uhnízdění oplozeného vajíčka a také zda na vaječnících probíhá ovulace. Tím máme zjištěno, že první půlku k úspěšnému oplození máme – tedy vajíčko. Druhá polovina je spermie, která vajíčko oplodní. A jestli máme kvalitní spermie, které jsou schopné doputovat k vajíčku a proniknout do něj – to právě zjistíme spermiogramem.

Co se na spermiogramu hodnotí?

Fyzikální vlastnosti ejakulátu – tedy objem, vzhled, konzistence – minimální množství ejakulátu by mělo být 1,5 ml. Barva by měla být bělošedavá bez obsahu hlenu či krve. Často jsou přítomná taková gelovitá zrnka, která jsou normálním nálezem.

Dále se hodnotí pH ejakulátu, které by mělo být zásadité a vyšší než 7,2.

Pomocí mikroskopu se poté provádí podrobnější rozbor.

Mám za sebou dvě sekce a od posledního porodu nás nedělí ještě ani 10 m. Po prvním porodu jsem ani nevěděla, že nejaký rozestup břišních svalů existuje, a že by se s tím mělo něco dělat. To je vlastně i důvod, proč píšu tento článek. Je určen všem ženám po porodu, které jen toužebně koukají na fotky z dob "před dětma", mají třeba půl roku po porodu a přitom jejich břicho vypadá, jako by tam v porodnici něco/někoho zapomněli. Dřív než začnete honem rychle cvičit, aby se vše dostalo do původního stavu, doporučuji si zkontrolovat jak na tom s rozestupem jste. Pokud totiž rozestup máte, je naprosto kontraproduktivní čvičit břišní svaly klasickým způsobem. Návod jak na to, najdete např. v tomto článku: http://iva-mmt.blog.cz/1408/diastaza-kde-a-jak-nahmatam-rozestup-brisnich-svalu

Když jsem po druhém porodu zjistila, že mám diastázu jako blázen, začala jsem cvičit CORE cviky...Doma a bez kontroly toho, jestli to dělám správně, to ale nemělo moc efekt. Rozhodla jsem se tedy přihlásit do kurzu Ivy Fiš a něco s tím břichem udělat. I přes to, že kila už byla teměř na původním stavu, nebyla jsem s tím, jak moje břicho vypadá spokojená a taky mě strašily možné komplikace, které diastáza přináší (např. břišní kýla, vyhřezlé ploténky apod.) Před 10ti týdny začal můj boj s diastázou, která byla na začátku kurzu na 2,5 prstu nad pupíkem a 1,5 prstu pod pupíkem. Dnes jsem po fázi 1 jejího kurzu cvičení CORE a už se těším na září, až budu moct začít chodit na fázi 2. Během těchto 10ti týdnů jsem poctivě cvičila a dělala všechny domácí úkoly, které nám Iva dávala. Bylo to cvičení i 4x denne, ale nemusíte se bát... Každé to cvičení zabere opravdu pár minut a dá se to v pohodě zvládnout i se dvěma malými dětmi. Stačí jenom chtít! A já chtěla 🙂 Upřimně si neumím představit, že bych třeba každý den stravila hodinu v posilovně, to by bez hlídání šlo dost těžko, ale tento styl cvičení byl úplně bez problému. Neuděláte jedinou sklapovačku, jediný sed leh a nepoteče z vás pot proudem. V podstatě se budete jen "válet", ale správně a u toho bude vaše břicho makat jako nikdy. Moje výsledky po 10ti týdnech jsou -2 cm přes žebra, -4 cm přes pupek a -2 cm přes nejširší místo (madla lásky), diastáza nad pupíkem z 2,5 prstu na 1,5 a pod pupíkem bohužel zůstalo 1,5 prstu. Jak můžete vidět i na fotce, tak došlo k výraznému zlepšení držení těla (ano, opravdu jsem stála takto prohlá! to je to pasivní posazování a chodítka v dětsví 😝). Diastázy jsem se za těch 10 týdnů sice úplně nazbavila, ale musím říct, že proměna mě namotivovala tak, že další boj rozhodně nevzdám a budu cvičit, dokud se jí úplně nezbavím. Pokud máte to štěstí a diastáza vás po porodu nepostihla, stejně vám doporučím radši cvičení CORE po porodu než cokoliv jiného. Během těhotenství se nám přesunuly orgány jak bylo potřeba, aby mělo miminko místo, roztáhla se žebra, bedra dostala neskutečně zabrat... a CORE je právě ta cesta, kterou by se měla každá žena  po porodu vydat, aby se vše dostalo do původního stavu. Tak plochým bříškům zdar a CORE 3x hurá 🙂

    Generace našich babiček a maminek velmi často využívala v domácnosti a především také v kuchyni dary přírody. Tento zvyk se časem postupně utlumil, nicméně v dnešní době se už zase naštěstí dostává do kurzu. 

    V současné době je v plném květu rostlina, jež byla považována za posvátný strom Slovanů - bez černý (Sambucus nigra). Možnosti využití této rostliny jsou opravdu hojné, my se však dnes zaměříme na zpracování květů bezu a názorně si ukážeme, jak z nich připravíme výbornou domácí šťávu.

Na výrobu 2,5 litru domácí bezové šťávy potřebujeme:

30 větších květů černého bezu

3 citrony 

3 pomeranče

Člověk by řekl, že když je 24. prosinec ještě ták daleko (asi půl roku a nějaké drobné), věty typu "Co by jim tak udělalo radost?" nebo "Já už nevím, co pořád kupovat", jsou otázky, které vyslovuje jen ten, kdo sedl na lep zelenému ufonovi z "největšího e-shopu s počítači a elektronikou". Jenže ani půl roku před nejoblíbenějšími rodinnými svátky, s výhledem na letní exotické dovolené či pohodové pobyty na chalupě, nejsou mnohé z nás ušetřeny těmto těžkým otázkám, i když na mimozemšťany a letního Ježíška nevěříme.

To, že ale existují svatí, nebo alespoň mnozí se svatou trpělivostí, to víme zcela jistě.

Svěřujeme jim náš největší poklad a často také naše obavy, podezření a prosby. Ony (nebo oni) pečují o naše děti a během týdne s nimi tráví někdy více času než my. Někdy s nimi nesouhlasíme, ale častěji je obdivujeme. "Takové nervy bych na ně neměla, mně stačí ty dvě moje", říkáme si někdy v duchu (nebo kamarádce nahlas). "A ony jich mají ve třídě patnáct!" (Nebo také dvacet osm.)

Dostávají za svou práci sice plat, a jak jednou nějaký vtipálek řekl: "Od té doby co byly vynalezeny peníze, se za práci neděkuje." Ale my, vděčné za to, že si od našich školkových či dětí školou povinných můžeme na pár hodin odskočit, ať už na hřiště s nejmladším potomkem nebo do práce za výdělkem, jim přeci jen ke konci školního roku poděkovat chceme. Leckdy je obdivuhodné, co všechno se pod jejich vedením za celý školní rok všechno zvládnou ve škole či školce naučit. A tak hledáme, googlíme, radíme se, jaký dárek by paní učitelce nebo panu učiteli udělal na konci školního roku největší radost.

Jsou uživatelky, které se tendenci obdarovávat vyučující více než jen obligátní květinou podivují: "Za mých mladých let se nosila vždy na konci roku pěkná kytka a nic víc. Nějak nechápu ten trend, co teď již delší dobu pozoruju, že se dávají dárky i kolikrát v podobě šperku atd."

Pamatuji si to nějak podobně. Bydleli jsme na malém městě v domku se zahradou. Maminka vždy poslední školní den vyběhla ráno před dům a ze záhonku uřízla několik růží, které svázala barevnou stužkou a měla vystaráno. Už tenkrát za nás ušetřila nemalé peníze. Jako matka tří dětí už naprosto chápu! Jak si ale i dnes, po letech a ve velkoměstě, všímám, růže ze záhonků mají koncem června vždy již to nejlepší za sebou. To mívaly i tenkrát. Na maminku jsem se vždycky za to zlobila a záviděla dětem, které měly tu čest stát den předem frontu se svými rodiči v jediném vesnickém květinářství, kde pan Procházka sekal do celofánu jeden čerstvý karafiátek za druhým.

Po x letech vztahu nebo jen k nějaké speciální příležitosti je fajn si sexuální chvilky lehce zpestřit. Víte, jaké jsou v téhle oblasti novinky a co mají nejraději dnešní páry? Poohlédli jsme se ve světě a zjistili jsme tipy od odborníků i od našich milovaných mužů.

Oslavy lásky a erotiky možná sexuální náboj spíš ničí

S oslavami Valentýnu, 1. máje, mezinárodních dnů polibků apod. se poslední dobou roztrhl pytel. Místo čekání na tyhle dny, které často nevyjdou podle představ, je lepší si sex užít podle svého. Chvilky vášně ještě zpříjemní nejrůžnější hračky pro dospělé, erotické prádlo nebo změna polohy.

Žhavé novinky mezi pomůckami

Oblíbené zůstávají v podstatě stále ty stejné typy pomůcek. Co se mění, jsou hlavně materiály a vzhled. Právě tahle oblast totiž představuje jednu z možností uplatnění odvážných designérů. Vedle praktických silikonových pomůcek se tak objevují třeba i dřevěné nebo voděodolné. Vibrátor z přírodních materiálů, jako jsou sklo nebo dřevo dlouho vydrží a nemusíte se ho bát ani pokud trpíte na alergie nebo máte citlivou kůži. Skvěle zase vypadá kombinace gelového vnitřku s průhledným obalem, ten si můžete v ložnici klidně i vystavit.

Sexy prádlo podle trendů nebo osobních preferencí

Máte doma malého nadšeného sportovce nebo naopak knihomola, který se fyzické aktivitě vyhýbá, jak může? Pro každého z nich se určitě najde vhodný sport i ohledem na to, kolik mu je, co ho baví a v čem je dobrý. V každém případě se české děti hýbou málo a dvě hodiny tělocviku ve škole jim rozhodně nestačí. Dbát by se mělo na různorodost a bezpečí, aby děti rovnoměrně zatěžovaly svaly a nehrozilo jim nebezpečí úrazu.

Malí profesionálové

Pokud vaše dítě touží po profesionální sportovní kariéře, v některých oblastech musí začít už od opravdu útlého věku. Malé fotbalisty nebo hokejisty sdružují sportovní kluby už od zhruba 5 let. S baletem, gymnastikou či tancem se doporučuje začít dokonce už od 3 let.

via GIPHY

Společné zážitky s rodinou

Rekreačních sportů se dnes pro děti nabízí nepřeberné množství. Pro všechny zdravé děti jsou vhodné procházky, běhání, cyklistika nebo jízda na inlinech. Zkrátka veškeré aktivity, které můžou provozovat na čerstvém vzduchu. Určitě se vyplatí je naučit také zimní sporty. Že umí na lyžích, snowboardu či zimních bruslích ocení nejen, až budou moct jezdit na dovolené do hor. 

Rozhodla jsem se, že napíšu o mém porodu. Tedy o tom, jak přišel na svět můj prvorozený syn Matěj.

Otěhotněla jsem asi za půl hodiny poté, co jsme si s přítelem řekli „Tak to zkusíme“. 🙂 Věděla jsem to. Věděla jsem to prakticky ihned. Nedokážu popsat ten pocit, ale bylo to něco hrozně silného a já věděla, že někdě uvnitř mě vzniká nový život. Věděla jsem, že to bude kluk, i když jsme si přáli holčičku. Každý den jsem si před spaním hledala, jak embryo ten den vypadá. Postupně se začaly přidávat nepatrné signály, které mě utvrzovaly v tom, že moje tušení je skutečně pravda. Věděla jsem, že další menstruaci už nedostanu. Nedostala 🙂 . Sama sobě jsem slíbila, že těhotenský test si udělám až dva dny po vynechání. Takže v úterý 2.8.2016 jsem v den narozenin mého táty uviděla ducha na těhotenském testu 🙂 . Graviditu mi gynekoložka potvrdila v pátek 12.8.2016 na můj svátek.

Těhotenství probíhalo dobře, až na silné celodenní a celonoční nevolnosti, kdy jsem jenom ležela nebo klečela u kýblu a moje skvělá sestra a mamka se o mě staraly. Tak jsme to společně zvládly až do konce 4. měsíce těhotenství. Těšila jsem se na prvotrimestrální screening, až přítel uvidí poprvé naše miminko. Bohužel z této události nemáme moc příjemné vzpomínky, protože vyšlo riziko 1:94 na Downův syndrom. Zaplatili jsme si neinvazivní test Prenascan, který postižení vyvrátil.

Nepodstoupila jsem tripple test, ani nešla na testy na těhu cukrovku. Na mojí obvodní gynekologii to nikdo neřešil a možná to bylo dobře, stresovali jsme se už jednou dost. Podle ultrazvuků jsme čekali větší miminko a od 36tt mi doktoři říkali, že už to může přijít kdykoli. Nakonec se Matýsek narodil 40+4tt na Zelený čtvrtek 🙂 .

Ten den jsem se vzbudila v 5h ráno s lehkými nepravidelnými bolestmi. Chtěla jsem ještě spát, ale už to nešlo. Ne kvůli bolesti, ale kvůli vzrušení, že už je to možná tady 🙂 . Na porod jsem se těšila a přivolávala jej už dlouho. Dala jsem si vanu a nic se nezměnilo. Tak jsem se připravila, nasnídala a jeli jsme do pražského bytu, abychom byli blízko porodnice. Mezitím přišly na prohlídku bytu dvě zájemkyně. Kontrakce jsem měla cca po 15 minutách, takže jsme to všechno zvládli, aniž by slečny věděly, že vlastně rodím 🙂 . K obědu skočil přítel pro kebab, cehož jsem později dost litovala 🙂 .

V 16h jsme přijeli do porodnice, kde jsem se ještě chvíli procházela, kontrakce pořád po 15 minutách a na můj vkus „nic moc“. O hodinu později mě přijali na sále, natočili monitor s tím, že je to opravdu nic moc, ale už si mě tam nechají. Lékařka se mě v téhle fázi zeptala, jestli budu chtít epidurál. Hrdinsky jsem řekla, že nejspíš ne, ale že nevím, co mě čeká. A to byl teprve začátek 🙂 .

Ach ta sladká nevědomost.

Ještě mám v živé paměti, když jsem čekala první dceru, jak jsem si všechno představovala narůžovo.

Ovlivněná těhotenskými hormony(příroda to má vymyšlené velmi chytře) a natěšená na realitu, která nemohla nikdy nastat.

Probuzení bylo rychlé a dost necitelné.

Naštěstí lidský mozek má schopnost to špatné zatlačit pěkně co nejdál v naší paměti a ještě to pořádně přimáčknout, aby nikde kousek nevykukoval.

Přesto jsem se něco naučila a zapamatovala.

Minulý měsíc jsem měla možnost testovat autosedačku Joie Spin 360 a ráda bych vám ji krátce představila a sdělila své dojmy z užívání. 🙂

Tato otočná autosedačka usnadní nastupování a vystupování malého pasažéra a zároveň umožní cestování po i proti směru jízdy (proti směru jízdy = 0 - 18kg (od narození do cca 4 let), po směru jízdy = 9- 18kg (9 měsíců až cca 4 roky). Autosedačka je schválena dle: ECE R44 04.

Na rozdíl od ostatních autosedaček poutaných proti směru jízdy, je Spin 360 navržena tak, že její tvar eliminuje nutnost použití přední vzpěry. Díky tomu zabere ve vozidle méně místa a je tedy vhodná i do menších vozidel.

základní vlastnosti:

• Otočná v rozsahu 360 stupňů, výrazně usnadňuje nastupování a vystupování dítěte
• ISOfixové uchycení
• snadná a rychlá instalace
• 5 poloh zádové opěrky dostupných jak po tak i proti směru jízdy
• nastavitelná hlavová opěrka se polohuje zároveň s bezpečnostními pásy autosedačky
• několik vnitřních vložek zajišťujících ideální pozici dítěte v každém věku
• integrovaná opěrná noha
• vysoce kvalitní materiály zajišťující bezpečí i pohodlí dítěte
• ventilace zajišťující příjemné klima v horkých dnech
• 5 - bodové pásy s polstrováním
• centrální nastavení pásů
• lehká, ISOfixová autosedačka s hmotností pouze 12kg

V první řadě bych ráda řekla, že autosedačka Spin 360 vypadá teda opravdu skvěle! Má jednoduchý obrázkový návod, takže upevnit do auta jsem ji zvládla i já a to jsem do té doby isofix nikdy neviděla a nevěděla ani co to je 😀.

Milé dámy, milé mámy, 

tento článek je pozvánkou k vyplnění dotazníku o kojení, který jsem vytvořila v rámci svého studia. Pokud si najdete chvíli, prosím vás o jeho vyplnění, které by vám mělo zabrat zhruba 5 minut. Děkuji vám. 

dotazník

 Jako bonus za vyplnění vám poskytuji cennou informaci, že při tvorbě 1 ml mateřského se spotřebují 3 kJ (0,7kcal), to znamená energetický výdej pouze tvorbou mléka v těle matky je denně cca 2000-3000 kJ. Této spotřebě se vyrovná hodina bruslení a aerobiku k tomu. Nebo hodině hraní hokeje a následně hodinové hrabání listí.

Když tedy ke "sportu" jménem laktace přidáte ještě pár posilovacích cviků ke zpevnění ochablých svalů, dodáte alespoň 3 litry tekutin a budete jíst zdravě, bohatě a často, nevidím důvod, proč byste neměly být po porodu zase jako proutek. Důležité opravdu je, aby tělo kojící matky mělo dostatek všech živin, protože jinak se "lekne" náhlého energetického výdeje a mohlo by začít časem ukládat do tukových zásob na podobné horší časy. Z vlastní zkušenosti vám mohu doporučit řepu, která je naprosto magická a po porodu vás postaví okamžitě na nohy a dodá neuvěřitelné spektrum vitamínů a prvků, tolik potřebných pro tělo a mléko. Pamatuji si, že jsem ji během šestinedělí jedla ob den na mnoho různých způsobů. 

Mně trvalo 4 měsíce, než jsem se dostala zpátky na svou předtěhotenskou váhu. Potřebovala jsem dostat dolů nabraných 18 kilo. No a díky výše zmíněným radám hubnu ještě dále, cítím se stále lépe, mám více energie a mám ze sebe radost! Kromě toho, že hodně piju, mám denně pohyb a jím bohatě a vyváženě (hlavně luštěniny a zeleninu) jsem se také začala stravovat podle krevních skupin, ale je delší vyprávění na jindy 😉. 

Rada bych se s vami podelila o mou zkusenost se SGA plodem a vyvolavanym porodem.Me tehotenstvi probihalo poklidne,nic me netrapilo,zadne nevolnosti,jen bolava prsa.Kdyz jsem sla koncem ledna na kontrolu,doktor me docela vydesil,ze mimco je o 3-4 tydny drobnejsi-odhad 1700g,ze to nemusi nic vazneho byt,ale ze me radeji odesle do rizikove poradny ve FNHK,kde se podivaji,zda jsou prutoky placenty v poradku.Sla jsem tam dalsi tyden,to jsem byla 35+0,a v poradku byly.Odhad vahy mimca byl 2154g a bylo oznaceno jako "small for gestation age".Od te doby jsem do poradny chodila kazdy tyden s tim,kdyz by mimco uz moc nepribyvalo,ze by porod driv radeji vyvolali...Kdyz jsem tam sla 6.3.,doktor pravil,ze uz neni na co cekat,at prijdu pozitri,ze porod vyvolaji....I kdyz jsem s tou moznosti pocitala,byla jsem zaskocena a zacala jsem se bat,ale verim doktorum,ze vedi,co delaji.Nastup na odd.OGT jsem tedy mela ve stredu 8.3.2017 odpoledne.Byl mi zaveden balonek s cevkou na roztahnuti delozniho hrdla na noc.To zavadeni bylo dosti neprijemny,zacala jsem se bat,co teprv porod.Ale po zavedeni uz OK.Sla jsem na pokoj,kam me doprovodil manzel.Na pokoji byla sympaticka holka,se kterou jsem si dobre pokecala a jsme v kontaktu do dnes.Rano kontrola,vytazeni balonku a ejhle nezabral.Balonek mi odpoledne zavedli novy s tim,ze podruhy uz vetsinou zabere.Pres noc,resp.kratce po zavedeni druheho balonku,me zacalo bolet bricho jako pri menzes,ale bylo to snesitelny.Rano 10.3. byla kontrola a balonek zabral.Poku si dobře pamatuju, byla jsem otevřena na 3 cm.V podstate uz jsem jen cekala,az se uvolni porodni boxy,v breznu byl v hradecky porodnici naval.Kolem dvanacte me PA dala klystyr a odvedla na pripravnu,kde mi muj osetrujici lekar zavedl prostin(dost neprijemna akce).Byla jsem napojena na monitor a povidala s pani,co lezela vedle a mela jit na CS.Zatim mi porad nic nebylo.Kolem pul druhy me zaclo vice bolet bricho,sla jaem na WC,kde zacaly kontrakce a ve 13:45 hod.mi tam odtekla na zem plodova voda.Pani,se kterou jsem si tam jeste pred chvili normalne povidala,zavolala PA.Ta me odvedla na porodni box,napojila na monitor a rekla,ze uz muzu zavolat manzela.Mezitim jsem si tam hopskala a prodychavala kontrakce na gymnastickem mici.Manzel dorazil v 15 hodin.Kontrakce byly co 2 minuty.Ca v 15:30 jsem si sla nahrat bricho do sprchy a najednou silene nutkani na tlaceni.Bala jsem se,ze tlacit jeste nemuzu,tak jsem houkla na manzela,at zavola PA.Ta  me moc potesila,s tim,ze uz muzu a zavolala doktora.No a  pak uz to byla rychlovka.Anetka byla ve 16:02 hod. venku(39+3).Byla moc krasna a strasne malinka.Nakonec vazila 2560g a merila 49 cm 🙂.Odhad vahy 2 dny pred porodem byl 2630g,takze se strefili.Dali mi ji na bricho a prisala se k prsu na chvili.Potom ji odnesli na osetreni a ustrojeni vedle.Manzel sel taky.Kdyz ji privezli zpet,hezky koukala a pozorovala okoli.Byla zdrava,jen strasne hubena.Jak kdyby se chudak mesic v brise vubec nenajedla.

Co se vyvolavani tyce-vzhledem k tomu,ze jsem slysela ruzna negativa na vyvolavany porod,jsem byla mile prekvapena,jak to bylo rychly a bez komplikaci(no az na to mordovani balonkem predtim ty dva dny).Personal ve FNHK byl moc mily a sama omladina .Moc rada na porod budu vzpominat.Jenom kojeni v porodnici byl docela orisek,ale doma uz v pohode.Holcicka ma dnes ve 3 mesicich ca 5 kg a meri 60 cm,nakonec to sikulka dohnala,tak jako vetsina deti narozenych s nizkou porodni hmotnosti.

   V současné době je sterilita často zmiňovaným problémem, který trápí mnoho párů. Příčina je v mnoha faktorech. Je to v první řadě věk a také životní styl.

Co se týče věku, tak fyziologicky je ženské tělo na plození nejlépe připraveno okolo dvaceti let, poté plodnost postupně klesá. Zásadní zlom nastává po třicítce, kdy se plodnost snižuje velmi rychle. Problémem však není jen věk. Mnoho problémů s plodností začíná daleko od reprodukčních orgánů – v hlavě. Soustavný stres, vysoké psychické vypětí a uspěchaný styl života s minimem odpočinku je často tím blokem, který brání početí.

Sterilitu dělíme na primární – to je stav, kdy daná žena (popř. muž) nikdy neotěhotněla – a sekundární – to je, když už někdy v minulosti k oplození došlo. 

Kdy jít k lékaři?

Všeobecně udáváme dobu jednoho roku. Pokud se tedy pár rok snaží a nedojde k oplodnění, tak je to ta chvíle, kdy by se mělo začít pátrat po možném problému. Nicméně můj názor je takový, že vzhledem k tomu, že se ženy často snaží o první miminko dlouho po třicítce, tak rok čekání může být velká ztráta času. Ideální je základní ultrazvukové vyšetření dělohy a vaječníků již na začátku snažení. Takto získáme důležitou informaci, zda probíhá ovulace a růst děložní sliznice, popřípadě jestli není v děloze nějaká překážka v podobě polypu či myomu.

Centrum asistované reprodukce

Patříte k těm, co chodí všude včas, nebo k těm, na které se většinou čeká, protože ať uděláte cokoli, stejně vyjdete z domu o deset minut později, než jste plánovali? (Maminky s malými dětmi z této ankety vyjímám, tam se odchody řídí úplně jinými fyzikálními zákony!)

Já jsem dochvilná. Nesnáším pocit, že jdu někam pozdě. A protože nemám absolutně žádný cit pro odhad času, chodím všude minimálně o pět minut dřív. Manželovi tím jdu neuvěřitelně na nervy. Patří totiž k vzácné rase lidí, kteří většinou dokáží svůj příchod načasovat na vteřinu přesně. A svým klidem zase vytáčí mě.

Zatímco já mám půl hodiny před odjezdem či odchodem kamkoli vše sbaleno, a horečně dodělávám nějaké životně důležité věci (myji hrneček, který jsem náhodou objevila na poličce v předsíni, zalévám umírající květinu), manžel si v klidu dopíjí kávu či řeší něco životně důležitého na Facebooku.

Patnáct minut před odchodem jsem již oblečená, podaří-li se, tak i učesaná, a lobuji za dřívější odchod – co kdyby se něco cestou stalo a pozdrželo to náš příchod. Manžel se se stoickým klidem zavírá do koupelny a začíná se sprchovat a mýt si hlavu. Za deset minut odchod jsem již obutá  a nervózně přešlapuji za koupelnovými dveřmi. Svěží manžel s mokrou hlavou vylézá s bedry ovinutými ručníkem, bere mobil a odchází na toaletu. Vzdávám to. Zouvám boty, beru knihu a čtu si, abych nemusela myslet na to, jak přijdeme pozdě. Za dvě minuty odchod se manžel zjeví ve dveřích. Obutý, oblečený, po sprše i dobře naladěný a vyzývavě se táže: „Tak už jsi hotová?“ Vzhlédnu od rozečtené knihy.

 Přestože ve skříní na ramínku visí několik krásně vyžehlených triček, manžel se naparádil (v lepším případě) do čerstvě vypraného, pomačkaného nebo (v horším případě) do nevypraného, ještě více pomačkaného, které našel někde v koutku u postele. Jdou na mě mdloby. Vyhodnocuji situaci. Jdeme-li do přírody, kde nehrozí, že by manželovi jelen s tchýňovskou výčitkou v hlase nabídl, že mu to tričko vypere a vyžehlí, když na to Karjuška neměla čas, tričko nekomentuji. Jdeme-li mezi lidi, tričko z manžela vášnivě servu a donutím ho obléci si jiné.

Vyrážíme se zpožděním. Někdy větším, jindy menším. Manžel pak ublíženě líčí, jak jsem ho na poslední chvíli nutila ke změně outfitu, a jak mi trvalo, než jsem se obula.

Konečně mam chvilku klidu a můžu se s Váma podělit o svůj zážitek z druhého porodu. 

Kdo, mě zná nebo ví, že můj první syn Tadeášek se mi narodil dříve díky velkým komplikacím které nás stáli malem život. Byla to potvora preeklampsie v těžké formě a rozjetý help syndrom díky kterému mi selhávaly orgány ( játra a ledviny).

Dlouho jsme s manželem druhé dítě odmítali. Proč rizkovat, že se ta potvora vrátí? Já budu muset ležet v nemocnici s tlakem nebo porodím ještě dřív jak Tadeáška? (narozen v 35+2tt - díky růstové retardaci měl jen 1950g.)

Čas letěl, kamarádky kolem mě měly už dvě děti. A já mohla pozorovat jak Tadeáškovi něco schází. "Parťák" do života.

Zkusila jsem to doma nadhodit, zda bychom nezkusili druhátko. Bohužel, manžel po šíleném zážitku, kdy čekal před sálem při mém císaři ( viděl jak na sál utíkají další doktoři a sestry když mi dělali císař a když se zeptal sestřičky, co se děje, tak mu odpověděla- "zachráníme Vám aspoň ženu." Potom viděl jak vyvezli v inkubátoru Tadeáška a udělalo se mu zle. Myslel si, že on přežil já bohužel ne...) tak odmítl.

Nedalo mi to, tak jsem mu nadhodila, že už nejsem nejmladší a nemusí se nám to povést. Po čase (občas jsem přemlouvala) kývnul.

Dva chlapi v posteli - sen každé ženy? To jo. Snění je totiž to poslední, co při téhle sestavě stihnete.

Dnes v noci asi ve 2:10 začal Eliš vřískat, že ho žere moucha. Po chvilkovém snažení ho přemluvit, že tatínek všechny komáry a mouchy zabil plácačkou, že má v pokoji raid proti komárům atd. se stejně nakvartýroval k nám do postele. Masáž žeber zaručena. Proč ne. Otočila jsem se pro jistotu k Elišovi zády, aby ta masáž nevyšla úplně vniveč, ale on nechtěl spát ani v nejmenším. Neustále mě informoval o svých požadavcích a poznatcích.

Po dvanácterém vyslechnutí, že chce lupínky s mlíčkem, že chce pustit Krtka ale ne toho s autíčkem,a le se sněhulákem nebo možná is  vrtulníkem a že se mu chce čůrat a že už je ráno, se stane to, co se neodvratně stát muselo. Pažouta to uspalo a začal svou obvyklou chrápací skladbu. Zatímco já už jsem na fáze chrápání zvyklá a čekám, až se dostane do fáze, kdy se mu začne drolit mozek do nosu a tím to celé skončí, ale Eliš je neznalý situace. Eliše to vytáčí.

Po chvilkovém náslechu chrápání svého otce nastupují fáze nasranosti synátora.

„Pšestaň, tati! Syšíš? Pšestaň!“

 „On má něco s nošíkem, víď?“

S naší Laduš jsme vyzkoušeli kde co, a spousta věcí nám funguje. 

Od Ladina narození jsme oba dva s mužem Ladu nosili v šátku a když začala více poskakovat, tak potom v nosítku. Nošení pro nás má své obrovské výhody i nevýhody. Výhodami shledáváme:

1. fyzická blízkost a vše okolo dítěte pod kontrolou - dech, tělesná teplota, jídlo, nálada, sledování toho, co ji zajímá, sdílení zážitků
2. volné ruce - od malička jsem s ní vařila
3. mobilita - nebyli jsme omezování vysokopodlažními tramvajemi, autobusy, vlaky, nájezdy, schody apod. 
4. když náhodou nebyla v šátku, byla vypuštěna a měla volnost (namísto toho, aby seděla v kočárku), což si myslím, že podpořilo její motorický vývoj a zvídavost. 

Nevýhodami určitě jsou:

1. v kočárku nám spala naposledy ve 2 měsících. Dneska usne jenom v nosítku nebo u prsa.
2. Ani my nemáme rádi kočárek a Lada v něm teď posedí maximálně 10 minut. Muž ji v kočárku už asi rok nevezl. 

Další, co jsme zkoušeli a provozujeme je bezplenková komunikační metoda. Zhruba od 3 týdnů jsme zavedli kyblíček a fungovalo to skvěle. Poněvadž používáme látkové pleny, myslím si, že jsme odplenkování jen uspíšili. V 7 měsících, kdy si sama sedla, jsme kyblíček vyměnili za nočník, v 16 měsících potom nočník za záchod s malým prkénkem. Teď má Lada 18 měsíců a je spolehlivě bez jakýchkoliv plen i venku a polovinu noci a vždycky si sama řekne. Halelujah!

Tak je tu druhý den testování, zatím testování probíhá především na mne a mých zarůstajících chloupcích. Dle mého názoru to zatím vypadá dobře a lepší se to, uvidíme další dny. Používám roztok ActiMaris, který dám na vatový tamponek a poté na cca 20 minutek přiložím na ono místo, poté namažu actimaris gelem. Uvidíme, jak to bude vypadat po několika dnech a případně přidám srovnání.

Musím ještě udat, že jsem ActiMaris gel použila i na dceru po kakání, kdy si stěžovala, že ji pálí zadeček. Po namazání vše dobré. 🙂

Toť pro dnes vše. 😉

Před necelou hodinkou dorazil balíček

Balíček jsem rozbalila a objevila dva Actimaris výrobky, které máme testovat...🙂

Momentálně nemáme nikdo žádné zranění, ani afty nebo něco podobného, ale maminku trápí zarůstání chloupků na genitáliích, tak se rozhodla vyzkoušet gel sama na sobě a doufá, že ji to pomůže. Průběžně budu článek dopisovat dále...🙂

Testování zdar...🙂

V kuchyni, kde my maminky asi trávíme nejvíc času, na nás číhají různá dobrodružství. Ať se jedná o naše kulinářské výtvory nebo nás děti překvapí svými myšlenkovými pochody, vždy se z toho stane vtipná příhoda, která se pak vypráví na rodinných sešlostech. Pojďme se některým zasmát. 

Matka kouzelnice

Miluju, jak v jeho očích dokážu všechno na světě. Když jsem chystala toho ježka z vína, tak jsem začala loupáním hrušky. Eliášek přišel, koukal na mě a hnedka říkal, že by tu hrušku chtěl jíst. Tak mu říkám, že až za chvilku - že z ní něco dělám. A Eli se slovy : "Máma z ní dělá banán" si šel hrát
Tak takovýhle frajer já jsem.

(apacheee)

Majoránková polévka

Aneb ten pocit,  když si místo instantní polívky do hrníčku zalejete pytlík majoránky.

Sen o budoucnosti naplněné bohatstvím, slávou a věčným mládím se nikde jinde nerozplynou tak rychle jako v USA, zvlášť pokud onemocníte. USA jako země neomezených možností pokulhává na konci žebříčku všech vyspělých států v oblasti sociální, neb tu neexistuje možnost placené mateřské ani placené nemocenské.

Soustřeďme se na nemocenskou a mateřskou. Jak mateřská tak nemocenská spadají pod The Family and Medical Leave Act of 1993, zkráceně FMLA. Tento federální zákon byl jedním z hlavních prezidentských bodů prvního termínu Billa Clintona. Co tento zákon přinesl? Možnost 12 týdnů neplaceného volna s uhlídáním pracovního místa. Toto neplacené volno se vztahuje na zaměstnance pracující minimálně 12 měsíců na jednom místě pro zaměstnavatele s minimálně 50 zaměstnanců v okruhu 75 mílí. 

FMLA je jediním federálním zákonem, tedy zákonem, kterým se musí řídit firmy s více než 50 zaměstnanci po celých Spojených Státech, který se zabývá mateřskou či rodičovskou dovolenou nebo nemocenskou. Pokud se zaměstnanec kvalifikuje pro FMLA, nesmí být po dobu trvání propuštěn ze zaměstnání a zároveň nemusí platit plné zdravotní pojištění, tedy je zodpovědný pouze za část zdravotního, které jen normálně odečteno z platu. 

Zaměstnanec má také možnost být na FMLA s tím, že si vyčerpá všechny svoje našetřené dny dovolené a a dny určené pro nemoc (mimochodem, jako státní zaměstnanec dostávám každých dvacet odpracovaných dní jeden den dovolené a jeden den určený pro nemoc), tyto dny se sečtou a roztáhnou na 50 procent, takže nepřijdete o plat a nemusíte platit zdravotní, ale také vyčerpáte všechny dny volna, které máte. 

Během svojí tzv. mateřské jsem zvolila tuto možnost. Mých našetřených 35 dní, roztáhlo se mi to tehdy na skoro 3 měsíce, tyto 3 měsíce se mi zdály krátké a tak jsem byla ještě na měsíc a půl neplaceného volna, kde jsem ale tehdy byla zodpovědná za celé zdravotní, což činí kolem 1500 dolarů měsíčně. 

Nemocenská část FMLA je také 12 týdnů a opět neplacených, opět je zaměstnanec zodpovědný pouze za část zdravotního pojištění. Pokud potřebuje zaměstnanec dalších několik měsíců na zotavenou může tak učinit po vyčerpání všech dnů volna a poté jít na 6 měsíců na půl platu.

Znáte ten pocit, když něco nevyjde podle vašich představ? Jak ale rychle změnit cestu s co nejmenší psychickou újmou, když se jedná o život vlastního dítěte? Nikdy jsem si nic extra neplánovala, ale hrubé představy má každý. Jak to bude až skončí školu, jak to bude až bude bydlet s přítelem..až se vdá...až bude mít děti..až, až, až.

Po předčasném porodu se mi změnil život na radost i bolest bez plánů. Jediným cílem bylo žít teď a tady, protože budoucnost dokonce i zítřek byl až příliš nejistý. Už nezáleželo na tom, jaké bude počasí, co si vezmu na sebe, co si dám k snídani, co budu ten den dělat a jestli si pustím film nebo přečtu knížku. Během 12 hodin se mi obrátil život vzhůru nohama a nic nebylo jisté. Jak člověk může žít, když nemá jistotu? Já to nevím. Prostě jsem žila. Ze dne na den. Monotónně, každý den stejně, ale přesto jinak. Při každém vstupu na oddělení JIPu, i když jsem byla odhodlaná vejít plná sil a odhodlání, mě polil studený pot. Bude mít o hadičku méně? Bude už bez plicní ventilace? Otevře oči? Budu se ho moci zase dotknout? Co když bude brečet? Někdy byl pohled radostný, jindy bolestný, ale já musela být silná. Pro něj.

Když se na to podívám zpětně, nerozumím tomu. Byla jsem to opravdu já? Až tak silná? Kde se to ve mně vzalo? Bylo to tam vždycky? Jsem jiná, ale jsem to já. Každá životní situace mě formovala, ale nejvíc mi dal můj syn. Co mě ještě naučí? Kdoví. Jen doufám, že už to nebude tolik bolet na srdci🙂

Nepodceňujte se, mějte se rády. Skrývá se ve vás mnohem víc než si dokážete představit!