Imunitní systém malých miminek se nejlépe vyvíjí a utužuje kojením. Mateřské mléko totiž obsahuje obrovské množství prospěšných látek, mezi které patří i ochranné protilátky a prebiotika (důležitá „potrava“ pro prospěšné střevní bakterie). Pokud maminka z jakéhokoliv důvodu kojit nemůže, může si vybrat z velké nabídky kvalitních umělých mlék, které se stále více a více snaží svým složením mateřskému mléku přiblížit.

Později, když do stravy děťátka začínáme zavádět pomocí příkrmů i jinou stravu, je velmi důležité dbát na to, aby šlo o co nejkvalitnější a postupně i nejpestřejší suroviny. Právě složení dětského jídelníčku má totiž obrovský vliv na správný vývoj imunitního systému. Nesmíme však zapomenout ani na dostatek pohybu na čerstvém vzduchu – dvě hodiny denně by mělo být minimum. Jde to téměř za každého počasí, jen je potřeba zvolit vhodné oblečení. Neméně důležitý je samozřejmě také kvalitní spánek.

Vybudovat dítěti silnou imunitu je velmi důležité pro celý jeho následující život. A i když je mu dopřán dobrý genetický základ a dbáme na všechny zásadní faktory, které vývoj imunity podporují, jsou tu některá rizikovější období, kdy je vhodné imunitu podpořit – nástup do školky, období chřipek, podzimní a zimní měsíce s nedostatkem slunečních paprsků a mnohé další. V těchto případech můžeme zvolit různé více či méně známé přírodní produkty, nebo můžeme vybírat z nepřeberného množství multivitaminů a jiných prostředků určených na podporu imunity. Vždy je však potřeba mít na paměti, že žádné syntetické vitamíny nenahradí pestrou stravu.

Pediatři vitaminy ve formě multivitaminových přípravků doporučují doplňovat hlavně před zařazením dítěte do většího kolektivu, v průběhu chřipkových epidemií nebo po již prodělaném onemocnění. Dobrou službu mohou vykonat i během podzimních a zimních měsíců – tedy v rizikovém období s vyšším výskytem nemocí jako je chřipka či nachlazení. Zvýšený výskyt těchto nemocí je způsoben hlavně častým přechodem z tepla do zimy, nepříznivým počasím a s ním omezeným pohybem venku, nebo také nedostatkem slunečních paprsků.

Pokud se tedy rozhodneme podpořit imunitu pomocí multivitaminů či jiných preparátů, určitě neuděláme chybu. Je však důležité volit přípravky vyvinuté speciálně pro děti! Mezi nimi pak vybíráme dle věku dítěte. Na místě je také věnovat pozornost jejich složení, protože není výjimkou, že dětské multivitaminy a prostředky na podporu imunity obsahují látky, kterým je lepší se vyhnout. Jde především o různá umělá barviva, sladidla a podobně. Ty pak mohou imunitu paradoxně spíše narušovat. A pozor – myslete také na to, že podávat dětem umělé vitaminy dlouhodobě, nebo dokonce trvale není zapotřebí, ba ani žádoucí! Tělo, které by si na nadbytečný přísun umělých vitaminů zvyklo, by po jejich vysazení mohlo reagovat stejně, jako by jich mělo nedostatek, i když by tomu tak nebylo.

Mezi vitaminy, které jsou velmi důležité pro správnou funkci imunitního systému, patří mimo jiné hlavně vitaminy C a D. Jejich dostatečný přísun, hlavně v zimních obdobích, kdy je nedostatek sezónní zeleniny a slunečních paprsků, můžeme zajistit i přírodními cestami. Vitamin C můžeme doplňovat např. pomocí citrusů, kvalitních nepasterovaných džusů, nebo třeba rakytníkového sirupu. Přísun vitaminu D, který organismus získává hlavně ze slunečního záření, můžeme podpořit konzumací mléčných výrobků (nejvíce vit. D má tvrdý sýr), tučných ryb (např. losos), nebo užíváním rybího oleje.

„Když mu bylo 6 týdnů, v noci nám spustil poplach, vylítli jsme. Ten děs, který jsme cítili, nejde popsat. Chlap k malému přiběhl první, volal na něj, Adam nereagoval, jen ležel, hned ho zvednul, zatřásl s ním a Adam se trhaně zhluboka nadechl. Já ani nebrečela, jen jsem se rozklepala. Jak Adam začal brečet, já spustila taky. Přítel mi dal malého do náruče, Adámek se napil a usnul. Seděli jsme s ním ještě dlouho a koukali, jak spí, jak dýchá, jak mele pusinkou ze spaní. Hrozný zážitek!“

„Prosím o radu, jak vybrat chůvičku a monitor dechu? Co by to všechno mělo mít a na co si dát při výběru pozor? Popřípadě nějaké tipy.“ Monitor dechu, který má hlídat miminko a upozornit na to, kdyby náhodou přestalo dýchat, se stal běžnou součástí výbavy každé novopečené maminky. Využívají se nejen v domácnostech, ale najdete je dnes i takřka v každé porodnici.

Pořídit nebo nepořídit monitor dechu?

Rodiče často řeší jednu zásadní otázku. Mám si monitor dechu koupit nebo je to zbytečné, a tak nutně ho nepotřebuji? Odpověď není jednoznačná. Obvykle si ho pořizují hlavně maminky prvorodičky, kterým dodává pocit klidu a jistoty.

„Monitor dechu jsme si pořídili taky a vůbec nelituji investice. Vím, že naše ročníky tuto vymoženost neměly, ale určitě bych byla každou chvilku v noci vzhůru a kontrolovala dech. Teď se pouze kouknu, že svítí zelené světýlko a spím dále. Budu ho používat tak do 1 roku,“ píše maminka bara_d.

Nejčastějším důvodem pro pořízení monitoru je strach ze syndromu náhlého úmrtí dítěte SIDS. Ten se může u dětí projevit z ničeho nic přibližně do 1 roku dítěte. Za SIDS je označováno každé úmrtí, které proběhlo u zdravého dítěte bez zjištění příčiny. Monitor dechu ovšem této události zabránit nedokáže, ale umí upozornit na to, že miminko přestalo dýchat a vy máte možnost urychleně jednat a zachránit mu život.

„Málokdo si uvědomuje, jak rozsáhlé problémy si můžeme způsobit tím, že se v přehnané míře a bez přemýšlení vystavujeme dennodenně chemikáliím,” říká Pavla Pavlištová, která radí, jak si vytvořit non toxic domácnost. V poradně přírodní léčby alergií, ekzémů a dermatitid tady na Modrém koníku se jí můžete zeptat na cokoliv. 

V dnešním článku vám přinášíme rozhovor s Pavlou Pavlištovou na téma non toxic domácnost. Pavla Pavlištová je již 4 roky jedním ze správců facebookové skupiny Svět non toxic a předsedkyní stejnojmenného spolku. Činnost spolku a skupiny je zaměřena zejména na eliminaci škodlivé chemie v každodenním životě, v první řadě v kosmetice, drogerii a domácnosti. Skupina se primárně věnuje prevenci kontaktních dermatitid, atopických ekzémů a alergií. Snaží se šířit osvětu o rizicích, která představují syntetické složky kosmetiky a drogerie. Dále nabízí praktické návody, jak a čím tyto potenciálně nebo prokazatelně škodlivé látky nahradit.

Můžete čtenářkám, prosím, popsat, jak vypadá taková non toxic domácnost?

Non toxic domácnost vypadá velmi skromně. Nenajdete v ní běžný prací prášek ze supermarketu, aviváž, čistič wc a podlah, osvěžovač prostoru a další konvenční drogerii a kosmetiku. Většinu péče o tělo nahrazuje bezpečná, tzv. „jedlá“ kosmetika, založená na přírodních surovinách, zejména olejích a přírodních máslech, případně kosmetika s vhodným složením od prověřených výrobců. Úklid v netoxické domácnosti nezajišťuje Mr. Proper, ale prací soda, ocet a přírodní mýdlo. Netoxická domácnost ale není jen úklid a praní, je důležité věnovat pozornost také materiálům (nábytek, textil, nádobí) jaké tvoří náš domov. V netoxické domácnosti se snažíme eliminovat ty materiály, které prokazatelně vylučují toxické látky a nahrazovat je těmi bezpečnějšími.

Jak jste se k této problematice dostala? Co vás přimělo vydat se tímto směrem?

Na cestu non toxic mě přivedly moje dlouhotrvající zdravotní potíže. Vlastně to byl trochu paradox, protože jako zpěvačka jsem byla dlouhé roky v neustálém kontaktu s konvenční kosmetikou. Make-up, dekorativní kosmetika, barvy na vlasy, parfémy... Příliš jsem nepřemýšlela o tom, jak moc mi tyto zkrášlovací pomůcky mohou negativně ovlivnit zdraví. Nicméně zdravá jsem nebyla. V 25 letech mi lékaři diagnostikovali endometriózu. Léčila jsem se nejprve pod taktovkou oficiální medicíny, neměla jsem nikdy před mým „non toxic“ životním stylem důvod hledat jiné cesty, zcela jsem důvěřovala konvenční medicíně. Ale potíže s endometriózou nebyly jediné, přidaly se hormonální problémy, dlouhodobě mě trápila špatná pleť. V mých 36 letech potíže s pokožkou zřejmě i vlivem stresu a vyčerpání vygradovaly a objevil se mi poprvé v životě rozsáhlý ekzém v obličeji.

V úvodu bych chtěla především poděkovat Modrému koníku za to, že jsem měla možnost testovat tento pažní tlakoměr Veroval. Vzhledem k tomu, že v naší rodině problémy s tlakem jsou, už delší dobu jsem uvažovala o jeho pořízení pro účely sebekontroly. Tímto se celá situace vyřešila a ještě jednou vřelé díky!

Tlakoměr se dodává v elegantním balení v krabici, ve které najdete praktickou taštičku pro ukládání tlakoměru, manžety a ostatního příslušenství. Součástí balení je i kabel k přetažení dat z tlakoměru do PC a tužkové baterie. Balení je tedy kompletní a nemusíte už nic dokupovat, abyste mohli využívat tlakoměr na maximum. Součástí je samozřejmě rovněž podrobný manuál, ve kterém se dočtete nejen jak tlakoměr používat, ale najdete v něm i přehlednou tabulku k rychlému vyhodnocení naměřených hodnot. K detailnímu vyhodnocení naměřených hodnot je dobré využívat program Veroval medi.connect, který je možné si do PC bezplatně stáhnout. Vyhodnocená měření v tomto programu ocení především lékař, kterému je můžete přinést nebo jen poslat emailem.

Samotný přístroj pažního tlakoměru Veroval disponuje velkým displejem, který ocení především senioři. Opakovaná měření s pamětí naměřených hodnot lze využívat až pro 2 osoby, mezi kterými jsme se přepínali. V našem případě není těžké rozlišit, kdo si jaké číslo vybral. Zatímco v paměti mých měření jsou hodnoty s nízkým tlakem (vyjma jednoho měření po návštěvě tchýně 😀), tak naměřené hodnoty tlaku mého muže jsou bohužel v pásmu hodnot vyšších, než by měly být.

Přístroj lze používat i pro náhodná měření bez ukládání naměřených hodnot například pro návštěvy. My jsme tento režim vyzkoušeli zatím právě pouze při návštěvě tchýně, která se s vysokým tlakem léčí.

Tlakoměr má i dodatečné senzory "ideálních podmínek pro měření", které se postupně zobrazují. Pokud ale během měření například člověk pohne rukou, přístroj měření nedokončí, napíše chybovou hlášku a měření je nutné zopakovat.

Závěrem bych chtěla napsat, že do tohoto testování jsem se hlásila především díky našim rodičům, kteří se na obou stranách léčí s vysokým tlakem. Během testování jsem zjistila, že je fajn mít takovou věc doma, i když si třeba člověk myslí, že ji nepotřebuje. U muže jsme díky tomuto testování přišli na to, že bohužel i přes opakovaná měření má tlak v pásmu vyšších hodnot. Já osobně budu tlakoměr využívat pro sebekontrolu při potížích jako jsou bolesti hlavy, migrény a pocity na omdlení zpravidla z únavy a nevyspání.

„Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie,“ napsal v roce 2003 uznávaný dětský psycholog  Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc.

„Co to zase děláš? Že zavolám čerta a ten si tě odnese do pekla?“ nebo „Počkej na čerty, ty už si tě srovnají.“ Poznáváte se? Strašení čerty a Mikulášem je nyní, v období adventu o to účinnější, o co se blíží 5. prosinec. Proč děti zlobí a kdy je v pořádku poslat na ně pekelníka? Od kolika let si pozvat domů svatou trojici a vaše zkušenosti jsou jádrem tohoto článku. 

Zlobí nebo objevuje?

Zlobí každé dítě. Některé ve větší míře než ostatní, ale to je v pořádku. Je důležité rozlišit, co je zlobení a co prosté objevování světa. Tak třeba když jste na procházce a prcek vám poodběhne k plotu a přes plaňky pozoruje malé fotbalisty, jak trénují s míčem. Je tak zaujatý, že ani nevnímá své okolí.  V tomto okamžiku se plně soustředí na nové zážitky a věci. Je proto logické, že nepřiběhne hned na první, druhé ani třetí zavolání. Je tohle zlobení? Není to spíše zvídavost? Střih. Jste v obchodě a čekáte ve frontě u pokladny. Natahuje-li se dítě k reálu se sladkostmi a vyžaduje si je křikem, kopáním a vzteklým pohyby i přes vaše výslovné „NE“, pak jde o zlobení.

Jádro pudla

Otázkou je, proč dítě zlobí. Zde musíme (chtě nechtě) přiznat, že chyba je zřejmě ve výchově. Strašit a děsit děti čerty jakožto berličkou poslední záchrany není nejlepší způsob, jak si vynutit klid a respekt. Výchova je takřka celoživotní práce a ne záležitost jednoho večera v roce. Nastavte si limity, které jsou ještě v normě a co už je přes čáru. Hračky poházené po zemi v zápalu hry s přivřenými oky přehlédnete. Stejně jako vodu vycákanou na podlaze při koupání. Vysvětlete, co není v pořádku: „Adámku, necákej tolik, někdo by v té kaluži mohl uklouznout, upadnout a ublížit si.“ Ovšem vzteklý amok a záchvat pláče kvůli čokoládě v obchodě zaslouží radikálnější krok.

Nás to prostě baví. A vás podle všeho taky. Vánoce jsou navíc obdobím, kdy se mají plnit přání a sny a dělat si radost. Proto opět začínají DNY S AMBASADORKAMI.

Odfrkněte si na chvíli od vánočního shonu a odreagujte se při gruntování, zdobení, nakupování, pečení a všeho ostatního, co pro vás představuje začátek adventu. Máme pro vás znovu týden (dobře, tentokrát skoro dva) nabitý zajímavými články o Vánocích a o všem, co k nim patří, a také samozřejmě se spoustou soutěží. Protože ty ke dnům s ambasadorkami taky neodmyslitelně patří.

Vyhrát můžete všechno možné od drobností po hodnotné výhry. A i když se na vás třeba neusměje štěstí, obohatíte alespoň svého ducha. 🙂 Každý den vyhlížejte článek; jednou o vánočních pověrách, jindy třeba o tom, proč jíme zrovna to, co jíme. A čtěte pozorně, každý tento článek bude v jednom dni doprovázet také soutěžní článek, u jiné Ambasadorky. Takže dávejte pozor, lajkujte a komentujte.

Podrobná pravidla najdete v každém soutěžním článku. Jsou podobná jako v předchozích dnech s ambasadorkami. Nebyl čas vymýšlet nic extra nového, na tento formát už jsou všichni zvyklí. 🙂 Ale nějaká ta změna přeci jen proběhla, proto si je přečtěte pozorně.

Pravidla Dnů s ambasadorkami:

Pro účast je potřeba splnit tři podmínky:

„Já mám bohužel špatnou zkušenost z vlastního dětství. Byli jsme lyžovat a srazil mě 120kg chlápek, protože jel rychle a už to nedokázal ovlivnit a vrazil do mě. Bylo mi 8 let. Dopadlo to tak, že nás vezla dolů horská služba, já jsem měla otřes mozku a on měl rozseknuté čelo od mojí lyže. No, byl to zázrak, že se nestalo nic horšího. Takže si dávejte pozor, nikdy nevíte, co se může stát, protože do hlavy ostatním nevidíte.”

Zima klepe na dveře a s ní přichází i různé zimní radovánky, které děti velmi baví. Lyžování, bruslení, sáňkování… Ale právě v tomto období je podle statistik a lékařů zvýšené riziko úrazů. Jak jim můžete vy a nebo samotné děti předcházet? A na co je důležité při sportování v zimě nezapomínat? Odpovědi se dočtete v následujícím článku.

Nejvíce úrazů v zimě vzniká při sportování a nebo při obyčejné chůzi po namrzlém chodníku. Z hlediska období je nejrizikovější únor a březen, kdy jsou v České republice jarní prázdniny a rodiny vyráží ve velkém právě na hory. Za spoustou úrazů stojí nedostatečné vybavení a přecenění sil. Spousta dětí přes rok nic nedělá a najednou mají sjíždět sjezdovky nebo dělat piruety na ledě.

Nepodceňujte sportovní výbavu

Je to vizuálně hezké, když má dítě sladěnou barvu bundy s lyžemi, ale to ho před úrazem nezachrání. Pokud vyrážíte s dětmi na lyže nebo snowboard, zainvestujte do kvalitní helmy a chrániče páteře neboli páteřáku. Nemusí být z nejdražších, ale vše by mělo perfektně sedět a dítě by se v tom mělo cítit dobře. Pokud se ve výběru nevyznáte, nechte si poradit od zkušenějších. V dnešní době vám prodejci ve sportovních obchodech pomohou s výběrem. Pokud nejsou příliš ochotní a odbývají vás, což se často stává, zajděte do jiné prodejny. Jde o zdraví vašeho dítěte, tak se nenechte znechutit a vyberte to, co bude vašemu dítěti opravdu vyhovovat.

Určitě pořiďte i lyžařské brýle, které chrání oči při pádech a před cizími tělesy, které by mohly do očí vlétnout během jízdy. Je dobré zamyslet se i nad barvou oblečení, ve kterém dítě lyžuje. Čím výraznější, tím lepší. Je důležité, aby bylo dítě na sjezdovce vidět. A v neposlední řadě, nezapomínejte na každoroční seřízení lyží.

 „Podstatným přínosem větrání je přívod čerstvého vzduchu. Dýcháním produkujeme oxid uhličitý. Zvýšené množství oxidu uhličitého vede k ospalosti, únavě, poruchám soustředění a bolestem hlavy. Zhorší se i kvalita spánku,“ upozorňuje praktický lékař MUDr. Michal Lazák.

S přicházející zimou a začátkem topné sezóny se v bytech a domech může objevit problém s vlhkostí a s tím spojené rosení oken. Příčinou těchto problémů však nejsou nová, dobře seřízená a perfektně těsnící okna, ale především nedostatečné větrání. Vysoká vlhkost přitom nejenže může poškodit zařízení domácnosti, ale může mít také negativní dopad na zdraví.

Proč je větrání tak důležité

Větrání je nejlevnější a nejúčinnější způsob, jak se zbavit přebytečné vlhkosti v domácnosti. Jen dýcháním každý z nás vyloučí až tři litry vody za den. V nevětraných místnostech se díky vyšší vlhkosti daří plísním a roztočům, což může mít neblahý vliv na vznik alergií, astmatu a jiných nemocí. „Podstatným přínosem větrání je přívod čerstvého vzduchu. Dýcháním produkujeme oxid uhličitý. Zvýšené množství oxidu uhličitého ve vydýchaném vzduchu způsobí zhoršení výměny plynů v plicích
a sníží se tím okysličování krve. To vede k ospalosti, únavě, poruchám soustředění a bolestem hlavy. Zhorší se i kvalita spánku,“ upozorňuje praktický lékař MUDr. Michal Lazák.

"U nás se větrá ráno. Povypínám všechno topení a větrám asi tak 15 - 20 min (podotýkám v zimě), pak zapnu topení a topím - ono se to nezdá, ale rychle se to vytopí. Přes den pak větrám na 3 - 5 minut a bez vypínání topení udělám takový průvan. Každé ráno chodím a utírám vodu z oken a někdy i z parapetů. Dříve jsme měli plíseň v rohu vedle postele, kde byl psací stůl a za postelí - hrůza, skoro do půl stěny. Nějak se nám to podařilo zlikvidovat, ale byl to boj - já mám z toho potíže s dýcháním," popisuje jedna z maminek v diskuzi o větrání a plísních v bytě. 

Nová okna za vlhkost v bytě nemohou

Stěžujete si rádi? Já moc. Neexistuje totiž lepší mezilidské tmelítko než taková dobře zvolená stížnost, se kterou souzní komunikační protějšek. 

Nicméně, není stížnost jako stížnost. V dnešní politicky a mezinárodně nestabilní době je záhodno vyhýbat se všem stížnostem týkajícím se politiky či migrační krize. Nikdy nevíte, jestli je protějšek stejně jako vy nenapravitelný sluníčkář či zda s vámi sdílí názor, ať si každý zůstane, tam kde je doma, a necpe se nám do Evropy. Při kritice domácí scény zase nevíte, zda mluvíte s příznivcem či odpůrcem vámi kritizovaného politika či strany. V nouzi si můžete vystačit s univerzálním : Stejně jsou to všichni zloději. Případně s již legendárním : Všetci kradnú. 

Lepší je ovšem zůstat na poli neutrálních, osvědčených stížností. Seznam témat je dlouhý a variabilní. Počasí nám letos poskytlo velmi mnoho příležitostí postěžovat si na dlouhé úmorné sucho a vedro, příliš pěkný a teplý podzim, či hnusné vlhké podzimní plískanice. Stejně tak nastávající zima slibuje mnoho zajímavých témat - od sněžení a mrazu až po přílišné teplo a nedostatek sněhové pokrývky. 

Jistotou je i mládež, která nás nikdy nezklame, a zůstává stejně drzá a nevychovaná jako generace mládeže předešlé. My si navíc můžeme postesknout nad palci přilepenými k displejům mobilů a neochotu mládeže udělat rychlejší pohyb s výjimkou pohybu palce po displeji. Ti odvážnější se mohou pustit na pole jůtjůberingu a prapodivných týpků pyšnících se záhadnými tituly jako motivátor, influencer či inspirátor.

Zdražování a nedostatek financí můžeme probrat s kamarádkou nad kelímkem kouřící kávy to go, zahlcenost prací a povinnostmi též poskytne nepřeberné množství společných stěžotémat, zejména pokud o nich můžeme diskutovat s kolegy v pracovní době. Kvalita jídla v restauracích a nedostatečný výběr mléčných výrobků v supermarketech mohou též oživit naše každodenní lamentace.

Radost ze sdíleného stěžování vám může překazit jen střet s nenapravitelným spokojencem. Nenechte se zviklat jeho/jejími argumenty, že většina světa by nám náš útulný, byť malý byteček, meníčko v restauraci, skříň plnou nekvalitních hadrů či malinový jogurt v ledničce nepokrytě záviděla. Neposlouchejte ani námitky, že naše politická situace se může jevit jako drama z pera absurdního dramatika začátečníka, ale v porovnání se situací v Africe či Asii si můžeme na naše politiky v klidu stěžovat a nečekat, kdy nás za to někdo strčí do pracovního tábora nebo nám dokonce usekne ruku, hlavu, nebo oboje dohromady. Pokud nás předtím netrefila do hlavy zbloudilá bomba. 

Dobrodružství, nebezpečí a síla přátelství, právě to spojuje dvě nové dětské knihy z nakladatelství Albatros.  A obě rozhodně zaujmou malé i velké čtenáře!

Sally Jones a dopis od mrtvého

Vydejte se na dobrodružnou cestu kolem světa s neohroženou gorilou Sally, která vás zavede z lisabonského přístavu přes světová moře až na dvůr indického mahárádži! Neohrožená gorila Sally, hlavní hrdinka knihy Sally Jones a dopis od mrtvého, musí ve strhujícím, dobrodružném detektivním příběhu bojovat o holý život poté, co je spolu s kapitánem jejich lodi vlákána do léčky. Kapitán je odsouzen za vraždu, kterou nespáchal, a Sally se ho snaží zachránit a vypátrat skutečného pachatele zločinu. Má však proti sobě mocné nepřátele. Uspěje?

Patrně nejkouzelnější kniha letošního roku vypráví velkolepý příběh o jednom nezlomném přátelství a zaujme dětské i dospělé čtenáře. Je navíc ověnčena řadou cen, například Augustovou cenou za nejlepší švédskou dětskou knihu za rok 2014, Cenou Rady severských zemí za nejlepší dětskou knihu za rok 2015 nebo německá Cena za literaturu pro mládež za rok 2017.

Hoši od Bobří řeky

Knihy Jaroslava Foglara patří bezesporu k nejzásadnějším tuzemským dílům pro děti a mládež. A kultovní příběh o skautských výpravách, plnění bobříků, i o ryzím přátelství dostal v letošním roce nový kabát. Po dlouhých třinácti letech se čtenáři dočkali nového redigovaného vydání, které tento již legendární příběh přibližuje i současné generaci čtenářů. A to především díky moderním a působivým ilustracím od talentované výtvarnice Ester Kuchynkové. Nicméně knihu si malí dobrodruzi mohou vychutnat i v podobě audioknihy, kterou načetl mladý sympatický herec Jan Meduna.

Když jsem zahlédla možnost testovat nové panenky Baby Alive, s nadšením jsem zkusila štěstí a s ještě větším nadšením jsem si přečetla, že jsme byly vybrané. Koupi panenky jsem zvažovala k Vánocům. Zaujala mně na první pohled a i když jsme testovaly, sleduji tady všechny ostatní, jelikož se mi moc líbí rozličné zkušenosti a kreativita jednotlivých dětí. Kdy jindy má člověk možnost vidět tolik různých reakcí na jednu hračku.

Panenka má velmi poutavý vzhled, nechybí barevné doplňky, a je hned několik variant k výběru – holčičky, kluci, světlé i tmavé vlásky a různá balení. Nám dorazila blondýnka se sadou oblečení plus lahvičkou na pití. Bylo to přesně to balení, po kterém bych v obchodě sáhla i já.

A jak u nás těch 14 dní probíhalo? Pojďme se na to podívat.
Hned po rozbalení mě zaujalo to, jak je panenka lehká oproti konkurenční, co máme doma. Zpracování je jednoduché, ale naprosto funkční a na oko pěkné. Jen by mohla mít hustěji vypleté vlásky, jsou poměrně řídké.
Hlavním tahákem pro děti má být krmení a následný, poměrně reálný, obsah pleny. V naší testovací sadě však byla pouze lahvička a oblečení, tak jsme testovaly to. K panence je možnost přikoupit jak jídlo, tak pleny, ale k tomu jsme se nedostaly. Už se ale těším, až se tak stane. Zkoušely jsme tedy jen panence dávat napít a to funguje tedy opravdu obratem – co do panenky nalejete, to z ní také hned vyteče. Bez jakéhokoliv varování, na což si ale malá obratem zvykla a rovnou ji pak posadila na nočník, co máme doma, nebo má panenka plenu, která vše zachytí jako u reálného miminka.

Co bylo moc fajn, je právě zmiňované oblečení v sadě. To je moc hezky zpracované, s možnosti ozdobit nálepkami na suchý zip, a to si malá tedy zamilovala. Každý den ji chtěla převléct a přelepit ozdoby. To jí moc bavilo. A k tomu jí vždy česala a dělala culíčky, což u konkurenční panenky neznáme.
Jak už jsem zmínila, panenka je lehká, a tak se dětem velmi dobře nosí a možná i díky tomu si jí malá docela často chtěla někam brát sebou. Vzaly jsme jí i do školky, tam mezi holčičkami způsobila poprask a podle paní učitelky si jí polovina z nich bude určitě přát od Ježíška.

 I když výrobce nedoporučuje, dovolila jsem jí malé brát do vany a tolik radosti jsem nečekala, celou ji vždy pečlivě umyje, pak osuší, prostě jako s reálným miminkem. Jen je pak potřeba opravdu důkladně nechat vyschnou.

Klady
+ nízká hmotnost
+ spousta doplňků
+ lákavé barevné provedení
+ několik druhů na výběr
+ holčičky i kluci
+ panenky mají vlasy
+ reálná funkce příjem/výdej
Zápory
- vlásky nejsou moc husté
- absence možnosti ovládat proces vyprázdění panenky (třeba tlačítko na bříšku)
- k naší sadě není dodán mixér a není ani možné ho dokoupit
- trochu obtížnější oblékání, menším dětem se musí pomoci

"Dítě jsem chtěla snad od dvaceti, ale pořád samé povinnosti - studovat, studovat, něco odpracovat. Až jsem si řekla, že takhle to ale nechci. Než dostojím všem těmto závazkům, budu mít skoro 30 a dítě nikde. A tak jsme se tedy s manželem na mé narozeniny domluvili, že tomu necháme volný průběh. Přestali jsme se tedy chránit, ale jinak jsem cyklus nesledovala. Jen jsem se každý měsíc modlila, aby ta "mrcha" nedorazila. Zadařilo se hned třetí měsíc," popisuje snažení o miminko jedna z maminek na Modrém koníku. Ne u všech žen se však podaří otěhotnět tak rychle a tak lehce. 

Touha po dítěti a snažení se o něj je přirozenou součástí života. Pro zvýšenou touhu žen po dítěti se vžil výraz 'biologické hodiny'. Ty začínají tikat po pohlavním dozrání každé ženy, nejsilněji se ozývají ve věku kolem třiceti let. Vzhledem ke stále zvyšujícímu se věku párů, které se rozhodnou založit rodinu, zhoršujícímu se životnímu prostředí, sedavému zaměstnání, nezdravé stravě a způsobu života vůbec, se v posledních letech  zvyšuje i počet neplodných párů, které nejsou schopni počít přirozenou cestou. Pokud jste těmito zprávami znepokojena a obáváte se, že i vy budete mít s početím potíže, nepanikařte, nepřemýšlejte o tom, že to nepůjde. Psychická stránka dělá velké divy a vy si pouhým strachem můžete přivodit potíže s menstruací a cestu k miminku si tak zbytečně komplikovat.

O cestě k miminku a o tom, kde můžete hledat příčiny problémů s početím, nám povídala Mgr. Lenka Sobková. Vystudovala farmacii a pak se zaměřila na obory zkoumající účinky léčiv přírodního původu - farmakognozie a fytoterapie. Nyní se věnuje oblasti lidského přirozeného zdraví.

Jak přistupovat k cestě za vytouženým miminkem?

"Milé ženy, ráda bych vám posdílela něco málo ze svých dlouholetých zkušeností (a taky znalostí). Vím dobře, kolik mladých, zdravých žen se v moderní době trápí kvůli stigmatu zdánlivé neplodnosti. Jako zdravotník taky velmi dobře znám postoje klasické medicíny (a většiny gynekologů) a můžu vám upřímně říct, že je mi z toho opravdu někdy smutno. Já jsem se nikdy nesmířila s přístupem, kdy lékař ženu svým způsobem straší a předepisuje další a další syntetické hormony.

Cesta k děťátku by měla být naopak plná radosti a lehkosti - vždyť tady na zemi chceme přivítat novou dušičku. Neměl by to být boj, jako s lítým drakem. Mnoho let jsem i já hledala svou vlastní cestu a s velikým překvapením jsem přišla na to, že to je možná všechno trochu jinak. Ráda bych vám řekla jednu věc: za zdánlivou neplodnost jinak zdravé ženy mohou v naprosté většině případů její nevhodné návyky a nevyvážená životospráva. Neberte to prosím jako výtku, já vím, že vám to asi nikdo nikdy nevysvětlil… Dívejme se na to z té světlejší stránky - i v naší zemi žije spousta odborníků a odbornic, kteří vše důležité vědí a znají. Na cestě k miminku vás dokáží provést beze stresů i bez umělých hormonů. Jak? Jde jen o to, pomoci našemu tělu získat zpátky svou přirozenou rovnováhu a vlastně ho “nechat” otěhotnět.

“Čím byl syn zvídavější, tím víc jsem si dávala pozor na to, co doma běží v televizi. Nechávala jsem třeba běžet seriál Přátelé, přišel mi nevinný. Vždycky se synovi líbilo, jak se v pozadí smějí ti lidé, které nevidí. Jednoho krásného dne mi však při jedné epizodě položil otázku, co je to kondom. A bylo to tady! V té době mu bylo skoro šest, otázka penisů a vagin a všech možných jejich názvů, byla dávno zodpovězená...”

Nedávno se vám narodilo miminko, které najednou začíná již chodit, brzy na to začne mluvit. Fascinovaně sledujete vývoj dítěte a pomáháte mu růst. Nostalgicky se díváte na fotky a nevěříte tomu, jak rychle to utíká, přichází první otázky, na které je těžké odpovídat. Mezi dotazy na svit slunce a měsíce, na to proč a jak se věci vyrábí a kde se berou, můžete jednou čekat zvídavou otázku na to, kde se berou děti. A s dalším růstem vašeho kdysi miminka přichází ohledně sexu stále sofistikovanější otázky a názory.

Jak s dětmi mluvit o sexu a jak vysvětlování přizpůsobit věku dítěte, je pak disciplína možná ještě o něco těžší, než dětem pomáhat s domácími úkoly z fyziky. Upřímnost a názorné ukázky v knížkách od odborníků se vám vyplatí stejně, jako nezapomínat při popisování technických otázek kolem sexu na lásku a vztah mezi lidmi, kteří se milují.

Nejmenší děti aneb kde se vzalo miminko v mámině bříšku?

Kolem tří let věku už děti bývají přemýšlivé a dostatečně jazykově vybavené na to, aby se ptaly na věci, které je zajímají. Možná vy sama čekáte druhé miminko nebo je těhotná jedna z vašich kamarádek. Pokud se v tomto věku dítě zeptá, kde se miminko v bříšku vzalo, prostor pro vysvětlení ještě není tak tenký led a na líčení světa intimity a technických věcí ohledně sexu máte zatím ještě čas. K vysvětlení těhotenství je možné si pomoci vajíčkem, které dítě zná například od slepičky, téma vajíček a líhnoucích se kuřátek je v dětské literatuře i filmových pohádkách poměrně často zobrazované. Pokud se před dítětem s manželem nebo partnerem držíte za ruce, líbáte se a objímáte, rozhodně pro vytvoření představy o tom, jak maminka a tatínek spolu fungují, děláte správnou věc. Do vysvětlování, jak děti přicházejí na svět, můžete tyto projevy lásky zařadit, pokud cítíte, že je na to dítě připravené.

“Když jsem byla těhotná s druhým synem a měla jsem již viditelné bříško, dceři byly skoro čtyři roky a najednou jí to začalo hrozně vrtat hlavou, jak se to stalo. Neměla jsem moc času na přemýšlení, a tak jsem improvizovala - mluvila jsem o vajíčku, které maminka nosí pořád v bříšku. A že když se maminka a tatínek mají rádi a přejí si miminko, z vajíčka se nevylíhne kuřátko, jako u slepičky, co byla v Krtečkovi, ale roste z něj v bříšku miminko. Dceru to poměrně uspokojilo, když byla těhotná nějaká naše kamarádka, říkala, že ona a strejda se mají rádi a tak budou mít miminko. Když se narodil syn a já ho kojila, otevírala se další témata, přišlo i na to, jak se dostal ven. Řekla jsem jí pravdu a vypadalo to, že to byla šokující informace, ale strávila ji dobře.” píše Jana v jedné z diskuzí  na Koníku, kde maminky probírají, jak s dětmi o sexu mluvit přiměřeně k jejich věku.

"Já poprvé postavila dceru na lyže ve třech letech. V některých lyžařských školičkách mají podmínku 3 roky, menší děti nechtějí. Osobně si myslím, že to bylo brzo, ale jezdíme na hory každý rok, jsme vášniví lyžaři, tak jsme si říkala, že není na co čekat. Letos dceři bylo pět a jezdila super. Synovi byly 3 a ani jsem to nezkoušela, on jde do všeho po hlavě, nemá pud sebezáchovy, ničeho se nebojí. Záleží i na povaze dítěte. Dcerka je na svůj věk zodpovědná, bojí se o sebe a hlavně poslouchá. Syna bych postavila na sjezdovku a než bych se otočila tak by se válel dole v síti. Myslím, že mezi 4 a 5 rokem je akorát," popisuje začátky lyžování u svých dětí maminka z Modrého koníka. 

„Chtěla bych se zeptat jaké zimní sporty s jak starými dětmi provozujete?

Jakou výbavu používáte?“  To jsou otázky, které si možná pokládají nejedni rodiče. K tradičním zimním sportům patří sáňkování, bobování, lyžování a bruslení. Projděte si spoustu praktických tipů maminek, které už takový problém řešily. A nezapomeňte! Vše by mělo směřovat k zábavě a radosti dětí i vás rodičů.

Kdy začít se zimními sporty?

„Dceři budou teď v lednu 4 roky, lyžuje už od loňské zimy a letos už jí to jde moc pěkně, jezdí sama i na pomě a kotvě. Blbne i na malých skokáncích, bruslit začala taky loni, koupili jsme jí použité brusle - bílé, protože ty jediné měli v její velikosti. To bruslení už jde pomaleji, ale udrží se na nich, a i trošku bruslí, kolečkové jsme dali až v létě, ty jsou podle mě těžší. Ona je fyzicky zdatná a učenlivá,” rozepsala se maminka na Modrém koníku.

Rodiče se často začnou zajímat o sportovní aktivity svých dětí poměrně záhy. Dítě ještě pomalu ani nechodí, ale už má na nohou lyže, brusle apod. Druhou skupinou jsou ti rodiče, kteří by chtěli, aby jejich dítě sportovalo, ale podlehnou jeho odmítání, a tak se fyzické aktivity postupně rok od roku odkládají. Správný ale není ani jeden způsob. V prvním případě si rodiče koledují o odpor dítěte ke sportu a hrozí i větší riziko úrazu, v té druhé se zase dítě učí tomu, že je lepší překážky odmítat, než je překonávat.

Testování pažního tlakoměru Veroval DUO CONTROL přišlo jako na zavolanou. Mašinku, kterou jsme měli x let doma (posuďte sami) bylo již zapotřebí vyměnit, jelikož měření tlaku je u nás na denním pořádku. Můj manžel má od narození vysoký krevní tlak, který souvisí s polycystózou ledvin (stejnou diagnózu mají v rodině i další členové). V současné době užívá léky na snížení krevního tlaku a tudíž je zapotřebí sledovat, zdali mají vytoužený účinek či nikoliv. Díky testování  jsme zjistili, že druhá varianta je správně. 

Vzápětí, po doručení balíčku, jsme si nainstalovali program Veroval medi.connect díky, kterému můžeme naměřené hodnoty ukládat a využít, jako v manželově případě, pro konzultaci s lékařem. Jedná se o šikovnou a přehlednou aplikaci.

Nyní ale k samotnému testování. Tato super věcička má paměť pro dvě osoby (v našem případě já a můj drahý) označené čísly 1, 2 a doplněné obrázkem stylizované postavy. Nicméně to vám nebrání, aby se do testování zapojili i ostatní členové rodiny či,  jako v našem případě, kamarádky, které dorazily na kafíčko a kus řeči. Pro jejich měření jsme využili návštěvnického režimu, který slouží právě k tomuto účelu a neukládá se do paměti zmiňovaných dvou osob. Tlakoměr vás také upozorní, zdali máte vše správně nasazené a nacházíte se v klidovém režimu. Samotný přístroj má přehledný displej s velkými čísly a ikonami, díky kterým neměla problém s přečtením ani naše babča. Dále se na něm nachází tři tlačítka sloužící k zapnutí/vypnutí a přepínání jednotlivých osob, které přidávají tlakoměru plusové body, jelikož se jedná o opravdu jednoduché ovládání, které zvládne kdokoliv.

Součástí balíčku je přehledná brožurka, ve které se rychle zorientujete, praktická taška, kabel, který slouží ke spárování s počítačem a tužkové baterie. Nemusíte tedy na nic čekat a můžete začít ihned měřit.

Velmi děkujeme za možnost testování pažního tlakoměru Veroval a za naší rodinku rozhodně doporučujeme. 

M&M 

Moje dcerka Kristýnka (4 roky) bohužel trpí Crohnovou chorobou. Tu ji zjistili po dlouhodobých problémech letos v květnu. Teploty měla Kristýnka vždycky vyšší, často jí skákaly nad 39°C. Nyní je zaléčená a tak se teplota celý týden testování držela lehce nad 37°C.

Byla jsem moc ráda, že jsme byly vybrány do testování teploměru, protože měřím teplotu několikrát denně (když se mi nezdá, což je po minulých zkušenostech vlastně skoro pořád). Vždy je obrovská úleva, když teplota není vysoká. Teploměr měří jak na čele, tak v uchu. Do ucha jsou speciální návleky na špičku teploměru. Podle našich měření byla teplota v uchu vždy nižší, než na čele. Jsem zvědavá, až bude mít malá horečku, jestli v uchu bude měřit stále málo. Určitě sem o tom napíši.

Na pomoc při vysvětlování ožehavých témat si pořiďte knihu o sexuální výchově. Na trhu jich je nyní velké množství. Vybrat si můžete nejen úměrně k věku, ale také k tomu, jak se vám její pojetí líbí a jak odpovídá vašemu přesvědčení o tom, co je a co není vhodné dítěti sdělit.

Teplota na čele se měří při nasazeném modrém uzávěru. Nedoporučuji měřit bez něj, slušně jsem se vylekala, teplotu to pak měří dost vysokou. No po pár pokusech (omylem) bez toho nástavce a po mém šoku, že už má zase horečku, jsem se uklidnila a myslím, že na nasazení nástavce už jen tak pro příště nezapomenu.
Teplota se měří na čele přejetím od spánku ke spánku. My jsme měli vždy teplotu vyšší (kolem těch 37°C), ale pořád lepší než teploměry, které naměří 35°C.

Měření teploty jsem kontrolovala naším druhým bezdotykovým teploměrem, který máme vypůjčený od babičky a ta bude moc ráda, až jí ho vrátíme 
Oba bezdotykové teploměry měřily stejně. Při měření teploty na čele teploměru věřím a budeme ho 100% stále používat. Vyzkoušeli jsme přeměření i lihovým teploměrem a teplota seděla. Jen tedy počkat na nějakou tu vyšší horečku, ale (ťuk ťuk), tu nechceme 
Měření v uchu mi přijde jednodušší než na čele. Ale těžko říct, jestli tam nejsou zkreslené výsledky  Ucho se má lehce povytáhnout a zasunout teploměr dovnitř. Vždy stačí jen stisknout tlačítko a teploměr sám měří. Je tedy důležité ještě na straně teploměru zvolit tlačítkem buď měření na čele nebo měření v uchu.

Kristýnce se měření strašně líbilo a chtěla stále a stále měřit. Teploměr si velmi oblíbila. Měřili jsme teplotu i psovi (v uchu) a tam tedy naměřil perfektně, jak měl. Takže bych se tomu nebránila ani u zvířat 
Měli jsme tu na návštěvě malou kamarádku, roční holčičku s pěknou rýmou, ale ta se teda změřit nenechala. Takže malé děti s tím asi budou mít ještě trošku problém. Ale pořád je možnost je více zabavit nebo měřit ve spánku.
S teploměrem jsme zatím moc spokojené a pro měření na čele ho mohu rozhodně doporučit. 
Plusem teploměru je rychlé a přesné měření na čele a samozřejmě bezbolestné.
Mínusem je zkreslené měření v uchu.
Moc děkuji Modrému koníkovi za tuto možnost získat teploměr. Budeme ho nadále denně využívat.

#test_veroval2 a #recenze #zkusenosti_teplomer_veroval