Milé Koníkovky,

na začátku si musíme vyjasnit jednu věc - můj 10-měsíční asistent Tonda, který mi ne zcela ochotně při testování produktu Sunar Premium 2 pomáhal, je zkrátka prsomil. Tak to je a ani Sunar na tom nic nezměnil. Ale k tomu se dostaneme 🙂

Asi jako u většiny kojících maminek, přišla i u nás různá období, kdy bych ráda měla možnost dát výjimečně UM, jako zánět prsu, pocit hladu u miminka, nemoc nebo prostě jenom únava a vyčerpání maminky. Během posledních pár měsíců jsem čas od času zkoušela Prsomilovi udělat UM a doufala, že ho třeba na noc zasytí a všichni se vyspíme trochu lépe než doposu. Nebo, že by třeba mohli večer pohlídat a uložit rodiče a my mohli s mužem na večeři nebo do kina, aniž by bylo vzhůru celé sídliště. Z toho důvodu jsem sháněla malá zkušební balení UM, abych nemusela kupovat celé velké a většinou ne moc levné balení. Ještě že jsem kupovala jen vzorky, protože jak se ukázalo, u nás UM nemělo úspěch. Bohužel to je něco, co jsem u Sunaru nenašla - menší balení na vyzkoušení. Proto jsme Sunar vyzkoušeli až teď, když jsme dostali možnost testovat.

Už po rozbalení balíčku bylo jasné, že Tonda nesrší nadšením, zatímco máma doufá v zázrak. Začali jsme tedy testovat. Dělali jsme Sunar na noc před spaním. Nejprve doporučovaných 200ml. Potom už jen 100ml, protože ze začátku jsme prostě neměli sebemenší úspěch a mně je líto to pořád vylívat.

S lahvičkou problém není, to umí. Výjimečně vzal na milost MM v lahvičce, vodu pije bez problémů, ale UM prostě ne. Jen se mlíčko dotkne jeho vybíravého jazýčku, tak je řev. A stejně tak to vypadalo při našem testování dlouhých 10 dní. Pláč, odstrkování, křik, házení lahve na zem, slzy. Dokud nedostal prso, tak nebyl spokojen. Jeden večer dostal lžíci Sunaru přimíchanou do kaše a bez problémů snědl. Ale v lahvi prostě ne. Až jeden večer, po klasické scéně a odmítání, najednou asi na 5. pokus lahev vzal na milost a celých 100ml vypil. Další den už dostal 200ml, lahvičku si sám vzal a všechno vypil. Testovali jsme dodnes 3 týdny a večer už je Sunar kamarád. Vypije si 100-200ml a vypadá spokojeně. Jinou značku opět bojkotoval 🙂

A teď k dojmům - tak zaprvé, velké plus, že mu Sunar zachutnal a vůbec nějaké mlíčko si vezme, sláva! Rozhodně jsem nezaznamenala, že by po mlíčku přišel nějaký břichabol, zácpa nebo podobně. Ale taky jsem nezaznamenala zlepšení co se týká spánku - v noci se Tonda dál pravidelně budí co 2-3 hodiny a dopíjí se z prsa, stejně jako dřív.

Tak, a už je to tady! Naše hodnocení kapesníčkového testování.

V první řadě bych ráda poděkovala za možnost testovat, hodně nás to potěšilo. 

A teď už k testování. Musím říct, že jsem se snažila zapojit úplně celou rodinu, i babičky a dědečky, tetičky a kamarády. No... aby to opravdu nebyl jen můj test.

V balíčku nám dorazily 2x krabicové kapesníčky Kleenex a 2 balíčky klasických balíčkových Kleenexů.

Na dotek jsou kapesníčky velmi jemné, a hlavně, poznámka tchýně, NEDROLÍ se! Což je pecka. Nikdy se neprotrhl, a to ani při utírání vylité tekutiny, což je u nás celkem častá záležitost. Asi třetí den používání sem zjistila, že se kapesníčky třpytí, což je rozkošné! 

Hodně jsme je využívali i při jídle na utírání pusy a malej se ani nebránil, takže paráda.

Adélka byla vybrána do testování se Sunarem, respektive do testování s umělým mlékem od značky Sunar.  

Nebudeme si nic nalhávat, samozřejmě, nejlepší je mléko mateřské, ale když není, nezbyde nic jiného, než sáhnout po mléku umělém. Na trhu je nespočet značek těchto mlék a dcera Adélka už měla možnost ochutnat mléko od Nutrilonu, Hami, Hippu a díky testování na Modrém koníkovi i od značky Sunaru.  

Nejsem žádný znalec přes umělá mléka, a tak můj názor je skrze subjektivní. Také jsem nikdy dopodrobna nezkoumala složení. Za prvé tomu moc nerozumím, a za druhé všechna tato mléka, co jsou u nás k dostání, musí splňovat dost přísné normy, které jsou pro všechny výrobce stejné. Ve finále jde jen o to, jestli vaše dítě mléko přijme.  

K testování nám přišlo jedno balení Sunaru Premium 2 a láhev na mléko od Tommee Tippee. Mimochodem, značku těchto lahviček používáme už několik měsíců a jsme s ní velice spokojeni. Dcera, i když dostávala mléko z této lahvičky, nikdy neodmítala kojení, a proto tuto lahvičku můžu doporučit i pro kojící maminky.  

Adélka dostává umělé mléko jednou denně - ráno. Když jsem ji udělala mléko od Sunaru, nepostřehla jsem jakoukoli změnu. Nevypadalo to, že dcera by si uvědomovala, že má mléko od jiné značky a vypila stejné množství jako obvykle. 

Ani po vypití mléka jsem nezaznamenala žádnou negativní reakci. Ale pravda je, že Adélka už má zavedeny všechny potraviny a je velký jedlík, sní prakticky všechno, co ji přijde pod ruku a netrpí žádnou alergií.  

        Nikdy jsem nepatřila mezi jedince píšící si deník. Tato činnost mě nijak nelákala a hlavně, což je nejzásadnější, nejsem spisovatelský typ. Avšak na MDŽ 2016 byly pravděpodobně erupce na slunci větší než obvykle a já se rozhodla o opaku. Byl k tomu příhodný den, poprvé jsem na ultrazvuku uviděla naší Magdalénku a vše se změnilo.

        Nyní jsem byla požádána Nadačním fondem "N" - pro nedonošená miminka, zda bych byla ochotná sdílet příběh Magdalénky, což mě nakoplo ke vzpomínání a sepsání příběhu, jak se vše semlelo.  A kdy jindy je k něčemu takovému příhodná doba, než v Mezinárodní den nedonošených dětí. 

        Celé těhotenství probíhalo ukázkově a bez problémů. Patřila jsem mezi ty štastné, pro které bylo těhotenství opravdu úžasné období, cítila jsem se skvěle jako nikdy, veškeré kontroly probíhaly na výbornou, vlasy a nehty rostly nesmírnou rychlostí, pleť jen zářila, přibírala jsem jen na těch správných místech, a ve směs do 5. měsíce o těhotenství věděli jen ti nejbližší. O to větší šok pro všechny předčasný porod byl.

        Pondělí 25. července (26+1tt), den jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že tentokrát se na běžné kontrole gynekologovi něco nezdá. Pro jistotu mě posílá do FN Motol s tím, že mají lepší vybavení. Jen vše překontrolují a určitě mě pošlou domů. Kéž by tomu tak bylo, ale bohužel. Ponechali si nás tam týden. Já poprvé v životě v nemocnici (hospitalizaci ve 3. letech moc nepočítám), ohromná tíseň a panika z neznáma co bude a nebude, ta směs pocitů se nedá ani popsat. Nasazena kapačka a aplikovány kortikoidy pro dozrání plic miminka. Pro nedostatek místa na rizikovém oddělení jsem byla na dva dny umístěna na tzv. hekárnu. Slyšet maminky prodýchávající kontrakce, sledovat jak jedny přicházejí, další odcházejí, slyšet za zdí pláč čerstvě narozených miminek, nebylo nic povzbudivého pro člověka, který nechce a hlavně ještě nemůže rodit. Vždyť je to hrozně brzy! Po dvou dnech jsem byla konečně převezena na standardní pokoj na rizikovém oddělení. Konečně! To ticho! Žádné hekání, žádný nářek, žádný pláč miminek. Dny ubíhaly, kapačky se střídaly jedna za druhou, další aplikace kortikoidů pro miminko a najednou je tu den velké kontroly a úžasná zpráva:”maminko, můžete jít domů.”  Nález se sice nezlepšil, ale ani nezhoršil. Stagnuje a to je důležité. Nafasováno magnesium na rok dopředu, pokyny ohledně klidového režimu a za dva týdny na kontrolu do rizikové poradny.

        Doma jsem si užívala klidu. Koukala na filmy a seriály, začala jsem objednávat oblečení pro miminko, vyzvedl se kočárek, užívala jsem si slunečné dny na zahradě, četla o sto šest, užívala si pohyby a kopance. Abych se nenudila a vypadla ze stereotypu, domluvila jsem si v práci možnost výpomoci z domova, abych kolegům alespoň trošku pomohla. Cítila jsem se stále skvěle, břicho sem tam trošku tvrdlo, o nic více než v nemocnici a co by mohlo člověka znepokojovat. Ale opět se ukázalo, že nikdy nic není jak se zdá.

        Přišel pondělní večer 8. srpna (28+1tt). Den kdy mi praskla plodová voda. V první chvíli jsem nechápala. Byla jsem přesvědčená, že močový měchýř pouze neustál jeden z kopanců Madlenky, která si z něj již nějakou dobu dělala trampolínu. Zvedám se a s uspokojením se směji, že se umím pomočit tak, aby gauč přežil bez újmy. Ale něco je špatně. Hodně špatně! Ten pocit je neskutečně tíživý a červ v hlavě strašlivě nenasytný. Běžím na toaletu, kde se má doměnka potvrzuje. Nepomočila jsem se. Poprvé v životě propadám naprosté hysterii a bezmoci, pláču. Do dnes vidím tu bezednou paniku, strach a tíseň v manželových očích, jako kdyby se v nich odrážely mé pocity. Zachovává však klid. Pomocí mých pokynů mi balí věci, nasedáme do auta a semafor nesemafor, i přes červené si to valíme do porodnice.

Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak tento článek o testování kapesníčků pojmout. Zábavně? Seriózně věcně? Odlehčeně? ALE, vždyť tady na MK to jsou maminky (budoucí maminky), co se potřebují spolehnout na praktické osvědčené věci a počtení je věc druhá. Takže upřímně a bez obalu 🙂 Spotřeba byla opravdu veliká, co si budeme povídat, je období rýmiček. Do toho měla starší Viktorka plánovanou operací mandlí (slzavé údolí na všech frontách). Mladší Emilka jí sekundovala v blinkání, slintání a rozpatlávání příkrmů. No a tatínek nezůstával pozadu se svou "chlapskou rýmičkou" 🙂 

Kapesníčky v boxu

Krabička pěkná, za kterou se nemusíte stydět. U nás vyfasovala místo na baru, kde je hned po ruce. Vytahuji jeden kapesníček za druhým a jsem čím dál víc rozladěná a otrávená. Trhají se při vytahování a třepí se (rozlepí se vrstvy). Tak to s nimi moc dlouho nevydržím, říkám si. Naštěstí jsem si "černého Petra" vybrala ze začátku a v druhé polovině boxu a ve druhém boxu už jsem tento problém neměla. 

Co ale zůstalo a bylo dost nepříjemné, že se občas protrhly. Tak jsem nelenila a při nejbližší příležitosti jsem se v drogérii podívala kolik běžně stojí. Obvykle když je koupím, tak v akci, běžná cena mne zaskočila. Prostě bych za takové peníze čekala větší kvalitu. 

Jako bonus jsou třpytivé! Jak již bylo propagováno, jsou krásně měkké, jemné a na dotek opravdu moc příjemné. Nevím jak u vás, ale my je používali na vše. Co ale úplně nesplnily, je šetrnost k nosu. Viktorka měla rýmu průběžně, a protože neumí smrkat (odmítá), tak si nos otírá. Dva dny však měla opravdu hodně tekutou rýmu a otírala celkem intenzivně. Ten den měla nos červený a odřený. Musím ale přiznat, že to bylo jen jeden den. Běžně to s jinými kapesníčky mívá i týden. Takže na tom měsíčkovém balzámu něco bude.

Balíčkované kapesníčky

“Mému synovi ze zdravotních důvodů uvolňovali předkožku na urologii. Tehdy mu bylo 2-3 roky, už to ani nevím přesně. Prováděli to ambulantně v Praze na dětském oddělení urologické kliniky. Dali mu nějakou pastu jako lokální anestezii a po nějaké chvilce, provedli zákrok. Doma jsem ho musela mazat 2x denně mastičkou. Asi za 5-6 dní to bylo dobré. Manželovi taky museli dělat obřízku asi v 8 letech ze zdravotních důvodů. Je za ni rád. Moc mu to pomohlo, zbavil se potíží.”

“Manžel by chtěl malému obřízku nechat udělat, ale já se nedokážu rozhodnout,” svěřuje se se svou nejistotou maminka na Modrém koníkovi. Potíže s předkožkou a problematika obřízky se řeší snad na všech internetových diskuzích. Obřízka se vykonává nejčastěji ze zdravotních důvodů, u dospělých mužů i z důvodů hygienických a estetických. Někdy to maminky řeší u svých synů zbytečně brzy. Kdy je to tedy u malých novorozenců mužského pohlaví nezbytně nutné?

Vedou náboženské důvody

Obřízka (cirkumcize) je malý chirurgický zákrok, při kterém dochází k odstranění předkožky. To je kožní řasa, která na mužském penisu překrývá žalud. Mezi lékaři se rozlišuje obřezání celkové, kdy se odřízne celá předkožka, nebo jen částečné, u kterého dochází k odstranění pouze zúžené části.

Ve světě je nejrozšířenější obřezání mužů kvůli náboženským důvodům, dále kvůli sociálním poměrům (například obřízky v Africe, kde je to brané jako rituál) a výjimečně i nějaký muž chce obřízku sám od sebe, protože mu to přijde hygieničtější nebo estetičtější. Kolem žaludu překrytého předkožkou se totiž snáz drží kvasinky a bakterie, pokud tedy není dodržovaná dostatečná hygiena a péče. Způsobuje to pak problémy jak samotnému chlapci, tak v budoucnu i jeho partnerce.

Nespěchejte s rozhodnutím

Možnost testování Sunaru Premium 2 se naskytla právě v čase, kdy se blížily natálčiny šestiměsíčniny a já se začala rozhlížet po pokračovacím mléku. Štěstí se na nás usmálo a Naty byla vybrána jako testerka. 

Porcí mlíčka dělám pro Natálku přes den celkem dost. V době testování jsme dávali jen k obědu masozeleninový příkrm. V noci a před usnutím má raději mateřské mléko. Jinak přes celý den dělám UM. Mateřského mlíčka už bohužel nemám dostatek. Umělé mlíčko máme připravené prakticky neustále. Natálka jídlu totiž moc nedá. Je nejspíš zvyklá z kojení na častější malé dávky. Připravuji dávku vždy ze 120 ml vody. Malá vypije na jedno krmení totiž jen cca 70 ml, zbytek dopije zhruba za půl hodiny. Balení Sunaru, které jsme dostali, nám vydrželo čtyři dny, ale nespotřebovali jsme ho celé. Proč? K důvodům se vrátím dále v recenzi. 

Sunar jsme obdrželi v pátek v krásně naaranžované krabici s velikou mašlí. Součástí balení bylo i překvapení v podobě lahvičky na mlíčko značky tommee tippee. V sobotu měla Natálka 6 měsíců, tak jsme se mohli vrhnout na přípravu první porce. 

K testování jsme dostali 600 g balení Sunaru Premium 2. Obsahuje dva pytlíky s práškem a odměrku. Bohužel na krabici nejsou háčky pro znovuzavření. Krabice také nemá držáček na odměrku. Tu tedy musíte buď hodit do pytlíku nebo do krabice mezi ty dva pytlíky. Při dalším použití ji hledáte, ruce celé od prášku, no nic moc. Samotný prášek je velmi jemný, má strukturu jako hladká mouka. 

Prášek se ve vodě dost špatně rozpouští. Zůstávají v mlíčku hrudky, které je potřeba dobře rozmíchat, čímž se dostáváme k další nepříjemné vlastnosti tohoto umělého mléka. Čím více mícháte, tím více vzniká pěny v lahvi. Po pouhém prokroužení lahví se mi podařilo vytvořit cca 15 ml pěny v porci ze 120 ml vody. Tato pěna má bohužel neblahé důsledky pro malé strávníky. Rozhodně může zadělat na malér u miminka, které má problém vyloučit prdíky. Naše testerka Naty reagovala na pěnu častým říháním a dokonce ublinkáváním. 

Mléko od Sunaru mě zklamalo i svým složením. Je doslazováno umělým sladidlem maltodextrin. Myslím, že právě toto je příčinou toho, proč se Natálce po čtyřech dnech užívání mlíčka rozjel ekzém tak, že jsme museli mlíčko vyměnit. V dnešní době už lze na trhu snadno najít UM bez umělých sladidel. Výrobci to tedy umějí řešit a Sunar by nad tím měl také zauvažovat. Dále mléko obsahuje palmový olej. Zde už se hledá na trhu hůře, ale také lze koupit mléko bez palmové oleje. Sunar neobsahuje probiotika a prebiotika, což hodnotím také jako minus. 

"Asi záleží na každém, určitě jsem do měsíce po císařském řezu striktně nic nezvedala, pak už jsem se tak nehlídala, chodila na dlouhé procházky, od 2. měsíce jsem plavala, ve 3. měsíci jsme už chodili po horách, mezi 4.-5. měsícem jsem zkusila posilovat přímo břicho, ale po pár opakováních mě začala nepříjemně táhnout a štípat jizva, i při chůzi, tak jsem to zase omezila. Ale já nejsem extra sportovní typ," popisuje, jak se dostala zpět do formy, jedna z maminek v diskuzním fóru.

Pokud jste rodila císařským řezem nebo víte, že tak budete muset porodit svoje miminko, určitě vás zajímá, jak se potom o vaše tělo starat. Císařský řez není jen jizva, která vám po porodu zůstane, ale také spoustu porušených svalů v oblasti břicha a pánevního dna. 

Císařský řez automaticky neznamená valící se lavinu problémů, které po takovém porodu můžete mít, je ale dobré jim předcházet - správnou péčí o jizvu, správnou manipulací s miminkem tak, abyste správně zatěžovala svaly v oblasti břicha a zad a také možným cvičením, které hojení podpoří.

První dny - nenechte se zastrašit bolestí 

V případě bolestivosti operovaného místa se nebojte užívat léky proti bolesti - takové, které se nevstřebávají do mateřského mléka, jako je Paralen, Ibalgin nebo Diclofenac. Není čas hrát si na hrdiny - úlevou od bolesti zabráníte větší únavě, podráždění, budete mít větší prostor na kochání se vaší novou láskou. Dalším problémem, které bolest přináší je, že se budete jejím vlivem různě hrbit a vyhýbat pohybu a to vám z dlouhodobého hlediska nepomůže. Jednak si zaděláte na zablokování nějaké části páteře a také se nenaučíte včas pohodlně zvedat z postele, uléhat do ní a nosit miminko tak, aby to bylo bezpečné a nebolestivé. Pokud se to budete učit se silnými bolestmi, uděláte jen polovinu práce.

Samotnou jizvu je pak třeba dobře větrat, nezakrývat ji vysokými kalhotkami celý den nebo lemem kalhotek nebo kalhot. Pokud vám vyhovují síťované poporodní kalhotky, klidně je noste i po návratu domů z porodnice - jizva bude hezky dýchat a nebude úplně zakrytá látkou. Navlečte se do šatů či dlouhých trik a pokud se musíte obléknout do chladnějších dní, noste prádlo s vysokým pasem, které jizvu nebude dráždit. Od prvního dne jí omývejte a můžete ihned začít jemně masírovat, aby vám v ní nevznikly srůsty. V prvních dnech můžete na noc používat dezinfekci nebo obklady ze silného odvaru řepíku lékařského. Oba prostředky zabraňují zanícení rány a urychlují hojení. Oba prostředky také  barví, opatrně na oblečení a okolí, kde budete hojící prostředky aplikovat.

Ráda se zapojuji do různých soutěží, ale málokdy něco vyhraji. Však to znáte - neštěstí ve hře, štěstí v lásce... Když jsem minulý měsíc posílala svůj příspěvek do podzimní soutěže s Viledou, opravdu jsem nemyslela, že vyhraji. Vlastně jsem ani vyhrát nechtěla, protože výhra - Windomatic power, by znamenalo jediné. Přestat se vymlouvat a konečně se vrhnout na mytí oken. Přiznávám, že jsem ostuda a letos jsem se k tomu ještě nedostala... znáte to - nejdříve se nechce, pak prší, pak je moc teplo... do toho jsem byla ještě těhotná. Když jsem ale přečetla svoje jméno jako jméno výherce, měla jsem opravdu radost.

Výhra dorazila asi za týden. Nejvíc samozřejmě zajímala Davídka a i manžel hned musel nastudovat, co to je a co to všechno umí.

Bezprostředně po porodu císařským řezem bude každý pohyb bolestivý. Nevzdávejte se, snažte se rozpohybovat a v prvních dnech se dobře starejte nejen o miminko, ale i o vaši jizvu.

Další víkend jsem si tedy udělala čas a vrhla se na okna... A jak hodnotím Windomatic? Je SKVĚLÝ!!! Okna se nejdříve umyjí jarovou vodou stěrkou, která je součástí balení. Stěrka krásně dosáhne až na vrchní část oken, takže odpadá lezení po štaflích s mokrým hadrem v ruce. Následně se okno vysaje Windomaticem. Vysává perfektně a nenechává žádné šmouhy. Rámy a parapety sice musím pořád vydrhnout mokrým hadrem, takže kyblíku s vodou se úplně nezbavím, ale už se nedivím, že někdo myje okna (skla) každý měsíc. S tímhle pomocníkem je to vážně rychlovka. Nejspíš to tak nakonec bude i u nás, protože Davídek se téměř každý den shání po stěrce a Windomaticu a chce šůrovat okna nebo zrcadla.

Ještě jednou bych tedy chtěla poděkovat společnosti Vileda, která věnovala tuto výhru a Ivance @ivakalinova za zorganizování podzimní soutěže. 

Díky Modrému koníkovi jsme měli možnost vyzkoušet umělé mléko od Sunaru z řady Premium. Na příkrmy umělým mlékem jsme museli přejít někdy okolo čtvrtého měsíce, jelikož mé mlíčko nestačilo a nepomohli ani čaje, ani homeo, ani dobře mířené rady. Jako neznalá jsme si myslela, že prostě koupím "nějaký to mlíko", nejlépe to, které má na tuty nej složení se 100% recenzemi. Jenže chyba lávky. Než jsme se dopracovali k mléku, které by naše madam přijala, nebylo vůbec jednoduché. Naše štěstí bylo alespoň v tom, že nikdy netrpěla na bolesti bříška nebo na nějaké alergie, takže jsme měli opravdu širokou škálu výběru, která v dnešní době je. Proto jsem se trochu testování Sunaru obávala, zda vůbec zachutná. Ale v tomto ohledu byly obavy zbytečné. Hned na první dobrou vyžahla plnou dávku 200ml a kdyby bylo víc, vypije snad i to (sněd jsme mámu, sněd jsem tátu a tebe taky sním).

Nedalo mi to a mléko jsem sama ochutnala a byla jsem dost překvapená, že oproti námi již ozkoušeným značkám je Sunar Premium dost sladký. Hned jsem koukala na složení, ale množství cukru se nijak nevymyká konkurenci. Takže nevím, co si o tom mám myslet, protože mléko je sladké dost. A to bylo to první, co se mi nelíbilo. Pro madam to bylo, ale evidentně naopak. Složení je plus mínus stejné, jako mají ostatní prodejci umělých mlék v této řadě a cenové kategorii. V tom problém moje hlava nevidí. Ale proč je to sakra tak sladké ?!

Balení má 600g a je baleno v papírové krabici po dvou sáčcích s odměrkou. Balení pro mne bylo velké mínus. Musela jsme si přesypávat do svých nádob a hodně chyběla "stěrka" na odměrku, jako tomu je u konkurence (samozřejmě také ne u všech). Prášek je totiž hodně hutný a když jsem si chtěla odměrku zarovnat třeba jen poklepáním o hranu nádoby, dařilo se mi sypat Sunar všude po kuchyňské lince. To u jiných značek neznám, byť třeba jsou také bez stěrky na přebytečný prášek. Celkově tedy mlíčko opravdu malé chutnalo, krabice nám vydržela na cca týden a pár dní - pije cca 3 mléčné dávky denně (aktuální jí je 7 měsíců). Problémy nebo zlepšení zažívání jsem nezpozorovala. Jak jsem psala již na začátku, s tímhle my problém díky bohu nemáme.

Takže pokud mám zhodnotit za sebe - vadí mi hodně sladká chuť a i naše vybíravá dcera se do mlíka přímo hrnula (pro mě šok). Z pohledu naší madam měl však Sunar Premium jednoznačný úspěch. 

#test_sunar #recenze #zkusenosti_sunarpremium2

Takzvané adoptivní kojení, kdy se adoptivní maminka dokáže rozkojit a časem plně kojit adoptované miminko, je metoda, která přináší silné příběhy žen. Tyto ženy nemohly mít vlastní děti, ale udělaly maximum pro to, aby svým adoptovaným dětem navodily potřebný pocit souznění mezi maminkou a děťátkem.

Každá maminka, která kojila své dítě ví, že kojení může dát pěkně zabrat a ne vždy je laktace samozřejmá a jednoduchá. Maminkám, které se peripetiemi začátků kojení prošly, nebo se na kojení chystají, může být podporou příběh o kojení, které se podařilo uskutečnit i bez porodu miminka.

Adoptivní kojení - zázrak či přirozená ženská schopnost?

Moderní doba a s ní zdokonalující se vědecké prostředky nám umožňují v případě neplodnosti počít miminko s pomocí asistované reprodukce. Ne všem však tyto bezesporu zázračné vynálezy pokročilé vědy pomohou. Díky pokrokům v legislativě máme dnes možnost adopce a využití náhradní matky, která naše miminko odnosí a porodí.

Adoptivní kojení má však kořeny mnohem hlouběji v historii lidského žití. Nejen z vyprávění našich prababiček ale i z literatury i filmu můžeme znát příběhy, kdy ještě existovaly takzvané kojné. Ty kojily děti žen, které zastávaly vyšší funkce či musely pracovat tak, že pravidelné kojení jejich miminek se s jejich tempem neslučovalo. V neposlední řadě jsou tu příběhy miminek, jejichž maminky zemřely u porodu nebo v následcích komplikací během něj. A protože neexistovala umělá výživa, kojení miminek se ujímala žena, která zrovna kojila, nebo byla schopna si laktaci navodit.

Ke kojení se využívaly porodní báby, které znaly účinky bylin a uměly si laktaci navodit. Určitě ale také sama znáte nějakou ženu, pro kterou je kojení takovým samospouštěcím, samozřejmým mechanismem - dáte jí do náruče plačící dítě a laktace se jí okamžitě spustí. Díky těmto znalostem a schopnostem tak přežilo mnoho dětí, jejichž maminky je z nějakého důvodu opustily.

Zhruba před 14ti dny na náš zvonek zazvonil pan pošťák a přinesl nám balíček. Ale nebyl to jen tak nějaký balíček, byl to SUNAR PREMIUM 2.

Díky portálu modykonik.cz jsme se zapojili do soutěže o testování pokračovacích kojeneckých mlék a byly vybrány. Moje dcera Karin – hlavní aktér a já, její máma – dozor… 🙂 🙂 🙂

Předně bych chtěla vyzdvihnout balení a malý dárek navíc v podobě lahve na kojenecké mléko. Děkujeme.

Samotné testování probíhalo hladce. Karin, zvyklá na konkurenční značku, jednoduše přešla na testovaný Sunar Premium a musím říct, že mě to skutečně překvapilo. Po dlouhých peripetiích hledání vhodného mléka (a zkoušeli jsme i Sunar klasik) a vyzkoušení asi pěti, možná šesti druhů, jsme skončili u konkurence v domnění, že je to jediné, které vyhovuje.

Jediné malé mínus, které musím uvést, je, že výsledné mléčko v lahvičce je o stupeň sladší než konkurence, kterou pije běžně. Nicméně, ze všech zkoušených mlék je druhé nejméně sladké, takže skutečně příjemná alternativa. Jsem totiž máma, která nechce naučit hned od porodu své děti chutím na sladké, a upřimně řečeno, nevím, proč je tolik kojeneckých mlék tak moc sladkých :(

Jako maminka dvou dětí musím říct, že hledání vhodného kojeneckého mléka je velmi individuální proces a opravdu každému vyhovuje něco jiného. Za nás ale Sunar (pozor!) PREMIUM skutečně chválím.

„Krátce před tím, než byly Dominičce tři roky, jsem si začala všímat, že hodně pije. Bylo to na jaře, myslela jsem, že je jí jen horko. Hodně i čůrala, nemohly jsme se zbavit nočních plen. Uvědomila jsem si taky, že je víc unavená, zase začala po obědě spát, nechtěla chodit ven, ačkoli jsme normálně venku celé dny. Svěřila jsem se s tím dětské lékařce během tříleté prohlídky,“  popisuje Ivana chvíli, kdy se seznámila s diabetem.

Cukrovka, onemocnění odborně nazývané diabetes mellitus, byla vždy obecně pokládána za nemoc starých nebo obézních lidí, kteří onemocněli v důsledku špatné životosprávy. Takto onemocnět či si cukrovku vypěstovat lze v případě takzvaného druhého typu diabetu. Diabetes prvního typu, kterým onemocňují i děti, a to čím dál mladšího věku, vzniká jako chyba autoimunitního systému – nehraje zde roli ani štíhlost, ani výživa dítěte, ani to, jak moc má rádo sladké.

Na datum 14. listopadu byl stanoven Mezinárodní den diabetu, při kterém se diabetici spojují, vyjadřují si podporu v boji se svým onemocněním a onemocnění se dostává takové pozornosti, která pomůže desítkám lidí se stanovením včasné diagnózy.

Pro maminky, jejichž děti onemocněly cukrovkou, je podpora a výměna zkušeností obzvláště potřebná. Život s dítětem, kterému je třeba udržovat hladinu inzulinu, je totiž náročný nejen na čas, ale hlavně na emoce maminek i dětí. Děti nemocné diabetem prvního typu si musí zvyknout na pravidelný režim ve výživě, ale i na píchání injekcí inzulinu, který je nutné podávat i několikrát denně.

Proč děti onemocnění diabetem?

Dětí s cukrovkou nejen že stále přibývá, ale navíc postihuje čím dál mladší děti – předškoláky, batolata, ale často už i kojence, což je nejvíce alarmující zprávou pro lékaře, kteří se tímto onemocněním zabývají.

Ahojky,
jsem mamina tří krásných holčiček. Dvojčatům Šárce a Evě bude v květnu 5 let a jejich malé sestřičce byl v září 1 rok.

Letošní podzim se mi naskytla možnost zapojit se do testování novinky na trhu, a to Marťánci Futura.
Podporu imunity u nás řešíme už od narození dvojčat. Jsou narozené ve 26tt, v nemocnici byli skoro 4 měsíce. Ze všech stran jsme poslouchali, jak moc důležité je, aby neonemocněli, jinak by je to mohlo poslat zpět na jip a s největší pravděpodobností i na respirátor. Byla jsem úzkostná, bála se s nimi kamkoli chodit a návštěvy u nás první měsíce nepřicházeli v úvahu. První rok mohli podstoupit očkování, které je ochránilo před infekty dýchacích cest. Je to vlastně taková forma vakcíny, na kterou jsme jezdili jednou měsíčně po dobu několika měsícu. Navíc se mi přes všechny předpoklady a špatné pronozy podařilo rozjet laktaci a byla jsem schopná holky do roka plně kojit. Nechodila jsem s nimi do nákupních center a jinam, kde se zdržovalo větší množství lidí. Diky těmto věcem se nám povedlo, že holky měly do roka jen jednou krátkodobou rýmu, které jsme se zbavili dřív, než se stihla pořádně rozjet.
Do tří let holky skoro nemarodily. S nástupem do školky se to trochu zhoršilo, ale na to, jak jsem se toho bála, to vždy zvládly dobře. Imunitu podporujeme u nás i u holek velkým přísunem ovoce a zeleniny. Dali jsme se do pěstování vlastního, a jsme rádi, že holky se nad ničím neofrňují a sní vše. Často jsme venku, i za deště chodíme na vycházky. Všichni se otužujeme, sportujeme, dětem doplňuji vitamin D a C. Maličká je zdravé miminko, zatím od holek chytila jen dvakrát školkovou rýmičku. Otužování jí baví. Svoje děti jsem nikdy moc nenavlíkala. Jako miminka měli o vrstvu víc, teď už si starší řeknou, jestli je jim zima nebo teplo, a podle toho je i oblékám. Malá má radši zimu, je v tom po mě.

A samotné testování? Byla to nová zkušenost pro nás všechny. Holky s tabletkou problém neměly. Marťánci hezky voní i chutnají. Není z nich cítit žádná chemie, jen příjemná vůně ovoce. Hezky se v pusince rozpustí, takže jsem nemusela mít strach, že by je mohli vdechnout. Naše princezny už chápou, že vitamíny jsou důležité a vzhledem k dobré chuti si Marťánky brzy zamilovaly. Bohužel se sirupem jsme štěstí neměli. Malé prostě nesedl. Ublinkávala po něm, takže jsem ho vysadila. Ale nemyslím si, že problém by byl v sirupu. Sama jsem ho ochutnala a jeho chutí jsem mile překvapená. Pro děti bude určitě velmi atraktivni, chutná totiž jako ovocná přesnídávka. Navíc obsahuje Vit D, takže už člověk nemusí myslet na Vigantol.

Myslím, že díky užívání Marťánku jsme bez úhony přežili nájezd chřipkové sezony ve školce. I když malá měla rýmu, tak to od ní holky nechytily a to se pořád pusinkují a mazlí.
Děkujeme za možnost vyzkoušet si testování,holky si připadaly jako velké dámy a moc si to užily.

#test_martanci #recenze #zkusenosti_martanci

Zdravím všechny čtenáře a na úvod vám budu popisovat mé zkušenosti s plenkami BOBÁNEK a jaká byla spokojenost 🙂 

Když jsem viděla na koníkovi tuto nabídku na testování, hned jsem se musela zapojit. Doposud jsem používala jen klasické jednorázové plenky a nutkání zkusit plenky látkové bylo veliké. 

Mám 4měsíční dceru Elišku, a když jsme byly vybrány na testování, měla jsem obrovskou radost 🙂 

Každým dnem jsme se spolu těšily až balíček dorazí a budeme se na to moci vrhnout. Vždy mě zajímalo, jak to vlastně celé funguje 🙂 Tudíž jsme předtím žádnou zkušenost ohledně látkových plen neměly. Jen co se týče článků a názorů maminek na internetu a kamarádek v okolí. 

V den, kdy přišla paní pošťačka s balíčkem, jsem měla velkou radost a ihned dobývala balík. Dostaly jsme krásné kousky na testovačku, které šly ihned do pračky, abychom mohly začít testovat. V balíčku se nacházel i informační leták. Vše jsem pečlivě prostudovala a šla na na praní plen. Do večera byly pleny suché a my začaly. HURAAA. 🙂 

První dojem plen byl opravdu super. Vzhled nádherný. 🙂

Ráda bych se s vami podělila s výchovou dvou nezbedů, který jsou pouhých 10m od sebe a co vše to obnáši. Důvod proč to píšu je jednoduchý, spoustu maminek co mají jedno dítě a chtěli by druhé čekají až bude větší věkový rozdíl nebo se prostě bojí jak to budou zvládat. A také s čím se potkávám na ulicích a vyloženě z toho kvetu. 

Předem vám musím říct jedno, ani jedno dítě jsme neplánovali. Našli k nám cestu sami a neměnili bychom za nic na světě. Jsou úžasný a jedinečný. Kdyby jste mi před 3 lety řekli že budu mít 2 děti 10m od sebe a ještě narozný v jeden rok vysmála bych se vám. Vždyť jsem přece neplodná 🙂, ale to je jiný článek. Vrátím se tedy k tomu o dětech. 

V první řadě je opravdu miluji i když mi občas dost pijí krev.. 😀 komu jejich děti nepijí, že? 

Williamkovi je te rok a 10m a Valerce čerství rok. Ten rok s nima neskutečne utek a když koukám na fotky mám na krajičku. 

Když se Val narodila, nevěděli jsme jak bude Will ragovat, bylo mu tenkrát akorát 10m, ze začátku na ni nijak nereagoval asi první týden, ale pak si uvědomil, že se mu tolik nevěnuji a začal žárlit při všem co jsem s Val dělala. Kojení bylo na tom všem nejhorší. Začal dělat histerické scény, žárlil takovym způsobem, že malou začal bouchat a plácat do hlavičky. Vždy když jsem kojila malou tak jsem musela druhu rukou uspokojovat Willíka, rozpylovat a dávat mu jasně najevo , že tam jsem i pro něj. když mu byl rok a začal konečně chodit tak se to mnohem zlepšilo, protože zjišťoval co vše dovede. takovej koumak. Fuuu opadla skoro jedna starot, pořád jsem ho chytala a mazlila hrali jsme si atd... byl spokojeny.. pak to ovšem začalo u Val. po 3 týdnech co nás propustili z porodnic začala plakat. Plakala rano, plakala odpoledne, plakala vecer, plakala v noci.. cas kdy neplakala bylo u kojeni, když jsme byli venku a když mi třeba dala 10 minut doma a usnula... Plakala v ruce, plakala v postylce, plakala v košiku, plakala vedle nas v posteli.. U Dr. vše v pořádku. pry se tak projevuje... já po císaři, nevyspaná, bolavá, syn měl tenkrát 8,5 kg, nenosit ho prostě nešlo, nějak přece ho z ty postýlky dostat musím. S mužkým jsme měli směny.. ja se starala a chovala malou do 8 pak přijel domu, navečeřel se a šel chovat do pulnoci to jsem vstávala já a přebírala štafetu do doby než vstal Will a musela jsem pozoronost rozdělit mezi obě děti.. bylo to vyčerpávající?? to ano a velice. Vapadala jsem jak zombie?? ano vypadala. Neměla jsem energii na nic, na vaření, na úklid domácnosti, na bžné věci? ano neměla. trvalo to zhruba do Valčiných 3m. Pak se to jako zázrakem zlomilo a ona spinkala skoro celou noc. jednou se budila na kojeni. To bylo vysvobození. Bohužel má tak lehký spánek, že ji probudí kdejaké prdnutí sousedů nad náma. Ale už se to lepší. Willíček v tomto byl oproti Val milionovej. Spal celou noc skoro neplakal, ani po očkovaní ani při růstu zubů, ale za to dokáže zlobit jinak. Vymýšli bejkárny snad každou vteřinu ze dne.. Jeden z těch horších dnů bylo, když Valerka tlačila mega bobka a ja jí potřebovala pomoc aby už to bylo za ní. Tak jsesm s ní byla v koupelně, mezitím co jsme toho boba dolovala ven tak Will stihnul zapnout troubu, myčku, vypnout televizi, otevřít na zachod vytahat modře barvící koule do záchodu a vytáhnul odpad od pračky. Od pračky, kterou jsem po uklidnění Valerky a vydolování betonu, jsem zapnul zavřela dveře a odešla. Zhruba po 20 minutách jsem šla do koupelny a v koupelně 5cm vody. Mě málem trrefilo, potom co jsem vše povypínala, uklidila jsem si tam pěkně čvachtla. Samozřejmě me vůbec nenapadlo že vůbec bude mít sílu na to odpad ze zdi vytáhnout a už vůbec mě nenapadlo ho kontrolovat, nikdy předtim to neudělal. Všemožnými způsoby se snaží upoutat mou pozornost. Snažím se ten den rozvrhnout tak že obě děti jsou spokojený, hraji si s oběma, zapojuji je do her. 

Trvalo mi asi půl roku než jsme zavedli rozumný režim pro obě děti. Člověk by řek, že ten 10m pacholek jeěště nechápe co je to žárlit, nebo to že ta pozornost musí být rozdělená. On to velice vnímal, vnímal to že nemá tolik pozornosti a proto jsme zavedli tvrdý režim aby oba byli spokojený. Přes nastavený řežim nejede vlak. 

„Já mám zdravé dítě, ale sama jsem se narodila s šedým zákalem obou očí a před měsícem mi diagnostikovali i zelený zákal. Navíc mám nystagmus (nekontrolovatelné, rychlé pohyby očí) a těžkou tupozrakost. A i přesto žiju normální život. Vystudovala jsem VŠ, nyní založila svůj projekt, mám rodinu. Samozřejmě jsou věci, které nemohu dělat, a jsou chvíle, kdy jsem naštvaná na svůj špatný zrak, ale funguju, jak nejlíp to jde. Píši to proto, abych vás povzbudila, že i vaše dětičky, které nevidí,  mohou být v životě spokojené, úspěšné a šťastné.“

Když se do rodiny narodí nevidomé dítě, je to pro rodiče obrovský šok. Nejdříve je nutné se s nastalou situací vypořádat a snažit se ji přijmout. Každý z rodičů samozřejmě zpracovává tuto situaci odlišně a mohou kvůli tomu mezi nimi vznikat nemalé spory. Naštěstí existuje několik míst, kam se můžete, jako rodiče, kterým se to stalo, obrátit s prosbou o pomoc. Pomohou vám nejen poskytnutím například psychologické podpory, ale hlavně vám poradí, kde hledat pomoc, jak k nevidomému dítěti přistupovat, jak ho vychovávat, kam ho dát později do školky a školy a zapůjčí vám i kompenzační pomůcky. Věřte, že i nevidomí mohou žít plnohodnotný život a být šťastní.

Zrakově postiženým nestačí brýle ani kontaktní čočky

Dítě se zrakovým postižením může mít snížené zrakové schopnosti různého druhu a stupně. Vždy se ale jedná o natolik vážné poškození zraku, že ovlivňuje běžný život (prostorovou orientaci, sebeobsluhu, přístup k informacím, sociální vztahy a podobně). Mluvíme o případech, kdy nedostačuje běžná korekce, tedy brýle nebo kontaktní čočky. V praxi je tito lidé nosí, pomohou jim vidět trochu lépe a chrání jejich oči před úrazem. Ale zraková ztráta je natolik velká, že stejně nemohou fungovat jako zdraví lidé.

Podle závažnosti postižení zraku mluvíme o 5 kategoriích zrakově postižených:

1. středně slabozrací