Předem bych chtěla poděkovat konik_testuje za vybrání do testování. 🙂 

Doma mám rádo naklizeno, ale co opravdu nemám v lásce, je umývání nádobí. Díky kamarádce už přes půl roku vlastníme myčku značky AEG, která je už sice starší, ale vysvobodila mě z každodenního nepříijemného drhnutí nádobí a svojí práci dělá dobře. Program používám ani nevím jaký. Myčka většinou běží nějakých 86 min.

Když dorazil balíček s tabletky na testování, tak jsme zrovna leželi s virózou a neměla jsem moc náladu začít hned s testováním. Proto jsem začala asi až o dva dny. Myčka u nás běží dle potřeby, tudíž každý druhý/třetí den. Po rozbalení krabice mě překvapila příjemná vůně a to, že se tabletka vloží do myčky i s obalem, který se rozpustí. Nádobí jsem nijak nešetřila, předem neoplachovala a tabletky to zvládly skvěle. Poradili si se zamaštěnou pánví, připečenou zapékací mísou, sklenici od oleje, cedníkem od přilepených špaget, talířemi, které byly zamaštěné pomalu ani nevím od čeho, upatlanými skleničkami od dětí, příborem, prostě úplně se vším, co jsem do myčky dala. Vše čisté, perfektně lesklé a voňavé - takže jsem byla spokojená. 

Dcera mi nádobí pomohla bedlivě kontrolovat. 

Před tabletami Sunlight jsem vyzkoušela pouze dvě značky a musím je všechny hodnotit pozitivně. Splnili vše, co jsem od nich očekávala. Takže vřele doporučuji! 

Bohužel nemám žádné fotky před a po. Vždy jsem si vyfotila před a když jsem chtěla udělat fotku po, tak už nebylo co fotit, protože z myčky někdo uklidil nádobí :D Takže smůla, no ... 

Snad každý z nás někdy v životě slyšel o závislostech - nejčastěji se hovoří o závislosti na alkoholu, drogách, nikotinu či na hraní automatů (gamblerství). Každý z nás ve svém okolí nějakého tradičního závisláka určitě zná. S vývojem společnosti a rozvojem vědy a techniky se ale objevují i nové závislosti, které se na první pohled nezdají být možná tak nebezpečné a jejich existence ve většině případů nepřináší tak fatální problémy jako u závislostí vyjmenovaných výše. To ale rozhodně neznamená, že nám neškodí. Naopak. Škodí, jen poněkud v jiných oblastech.

Zrekapitulujte si svůj předchozí den a zapřemýšlejte nad tím, kolik lidí na ulici koukalo do mobilu místo na cestu. Kolik lidí spolu sedělo u jídla a místo toho, aby si povídali a koukali se z očí do očí, měli zrak přilepený k displeji svého mobilu? Kolik matek na dětském hřišti místo sledování toho, co dělá jejich dítě, projíždělo novinky a nepodstatné věci na internetu. Ale to stále není vše - kolik lidí trávilo večer na Facebooku povídáním s “přáteli” místo toho, aby trávili opravdový čas s těmi reálnými? Kolik lidí hrálo online hry místo toho, aby si šli třeba zakopat s míčem? Kolik partnerů drželo v ruce mobil místo toho, aby se drželi spolu navzájem... A takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna. Asi už tušíte, o čem tento článek bude. Dnes otevřeme téma závislosti na internetu.

Nové vymoženosti přináší nové závislosti

Každá závislost může mít mnoho podob, forem či stupňů a ani v případě závislosti na internetu to nebude jinak. Téma internetových závislostí je neskutečně široké a pro mnoho lidí zcela nové. Také se o něm málo mluví, přitom ohrožený je úplně každý člověk, který má přístup k internetu a tzv. virtuálním drogám (do tohoto termínu bývají řazeny mobilní telefony, tablety, počítače či televize). A co si budeme nalhávat, v našich zeměpisných podmínkách to jsme vlastně téměř všichni.

Pro závislost na internetu a používání virtuálních drog je vymezen termín NETOLISMUS. Netolismus je tedy souhrnný termín označující závislost na internetovém chatu, sociálních sítích, počítačových hrách, online televizi či virálních videích. Jedná se o behaviorální formu závislosti. Ale pozor, netolismus není žádnou novinkou poslední doby. První zmínky o této závislosti se začaly objevovat už od konce osmdesátých let minulého století, tedy od doby, kdy se internet začal šířit světem.

Kdo je nejvíce ohrožen závislostmi na sociálních sítích

Děti spí, všude ticho, i počasí tak akorát na to obléct si teplé ponožky a zabalit se do huňaté deky a popíjet horký čaj… Mám přesně takovou nostalgickou náladu vzpomínat. Na to, co se stalo před půl rokem, na to, jak se nám narodil Adámek…

Po prvním předčasném porodu (https://www.modrykonik.cz/blog/kija/article/ma-niterni-zpoved-aneb-jak-se-nam-vojtis-54xfhc/) jsem toužila zažít něco úplně odlišného. Moc jsem toužila po tom zažít někdy ten pocit totálního štěstí, který vás pohltí, když se vám narodí miminko. Kdy se stane celým vaším světem.  Nemuset se bát o život vlastního dítěte, moct si ho hned po porodu pomazlit. Chtěla jsem mít pocit, že je miminko opravdu naše a ne jen půjčené od nemocničního personálu jako to bylo u Vojtíka, když jsme si ho přivezli domů. A dát mu hlavně příjemnější a snadnější start do života.

Ještě před otěhotněním jsem měla obavy, aby se předčasný porod neopakoval… ale věřila jsem. Věřila, že tentokrát to dopadne dobře.

Samotné těhotenství probíhalo víceméně bez komplikací až do cca 30. týdne, tedy do doby, kdy jsem rodila poprvé. Hlavička hodně naléhala, tak jsem dostala léky a nařízený klidový režim. Do toho jsme se stěhovali, takže ne zrovna ideální situace. Ale přesto jsme tentokrát všechno zvládli, překonali i tu obávanou hranici nedonošenosti a těšili se na úplně novou situaci, na donošené miminko.

Na porod jsem se tentokrát mohla připravovat, takže jsem jedla lněné semínko, pila maliník, masírovala hráz i cvičila s Aniballem, relaxovala a doufala v přirozený porod. A čekali jsme.

Asi dva týdny před termínem jsem začala mít (asi) silnější výtok a v sobotu večer (39+1) ze mě vyteklo cosi, u čeho jsem si už nebyla jistá, co to je. Prasknutím plodovky mi začal první porod, tam to ale bylo jednoznačné. Začala jsem se bát, aby nebylo něco špatně. Neprosakuje celou dobu plodovka? Proto jsme se dohodli, že manžel dojede pro babi, aby pohlídala Vojtíka, a pro jistotu pojedeme na kontrolu. Odjel po jedné ráno a já se mezitím snažila rozmyslet, co ještě chybí v tašce. Na záchodě jsem si na vložce všimla krve, což mě znervóznilo ještě víc. Rozhodla jsem se, že ač jsem měla namyšlených víc variant porodnic, rozhodně nebudeme nic riskovat a pojedeme do jedné z těch nejbližších. Mezitím mě začalo podezřele pobolívat břicho, takže jsem si intervaly začala měřit aplikací v mobilu. Bolesti nebyly nijak silné, ale pravidelné po 4 minutách.  Já běhala zmateně po domě, snažila se dát dohromady papíry k porodu a nemohla se vůbec na nic soustředit. Po rychlé sprše už byli zpátky, tak jsme vyrazili. Myslela jsem, že to bude spíš jen planý poplach, ale znervózňovala mě ta krev.  Zhruba ve 2 ráno jsme dorazili k porodnici a došli opět ke stejným dveřím, u kterých jsme celí vyplašení zvonili před 3 lety. S manželem jsme se po sobě podívali a mrkli jsme na sebe. Zvládli jsme to! Historie se neopakuje.

" Z kontrakcí se staly KONTRAKCE a mně přestalo být do smíchu. Snažila jsem se vše statečně zvládnout, hopsala na míči (pro mě naprosto k ničemu), prodýchávala kontrakce, sprchovala se v horké sprše. Když sestra uznala, že porod je velmi pomalý, dostala jsem infuzi s oxytocinem. Během hodiny jsem byla otevřená na osm a mohla jsem začít pomalu tlačit..."

O svůj porodní příběh se s námi podělila maminka, která je tak trochu z branže - pracuje jako zdravotní sestra na chirurgické jednotce intenzivní péče. 

1. Jak sis představovala svůj ideální porod?

Vydržet co nejdéle doma, abych se vyhnula „hekárně“ bez manžela – v porodnici ideálně klasická situace, rychlý porod, bez epiziotomie.

Epiziotomie, neboli nástřih hráze (místo mezi pochvou a konečníkem) se provádí ve druhé době porodní, většinou na jejím závěru. Tento porodnický výkon může být u některých žen nutností, některé ženy se s ním nesetkají. Přístup k nástřihu hráze by měl být vždy zcela individuální, podle potřeb rodičky a zhodnocení lékaře. Rodící se hlavička se ve druhé době porodní začne rozpínat a tím napíná místo mezi pochvou a konečníkem. Pokud hlavičce neúměrně dlouho trvá, než "prorazí" ven, porodní lékař obvykle volí nástřih hráze - nejen kvůli zkrácení porodní doby, ale také z důvodu prevence zdravotních rizik. Po nastřižení je menší šance, že hráz praskne sama a snižuje se tak riziko, kdy může dojít k natržení konečníku, nebo dokonce i střeva. V takových případech musí žena podstoupit operaci a samozřejmě se tím komplikuje veškerá poporodní péče o dítě i o sebe. 

2. Připravovala ses na něj nějak - předporodní kurzy, literatura, dula apod.?

Mám ve třídě holčičku. Bude to třeba Nela. Nela má rodiče vegany. Nosí do školy svoje svačinky, na obědy nechodí nebo si je nosí v krabičce. Nedávno jsem ji o přestávce viděla s vajíčkem na tvrdo. Říkám jí:"Nelčo, vy už doma jíte vajíčka?" Nela se divně culila a s ní další dvě kamarádky. Pak z ní vypadlo, že jí holky občas nosí z domu vajíčka, plátkový sýr nebo jogurt. Že na to mívá hroznou chuť, a tak některou kamarádku poprosí o  "potravinovou pomoc". Zeptala jsem se jí, jestli to ví její mamka. Řekla mi že ne, a že to jí to říkat nebude. A víte proč? Protože by byla smutná a zklamaná.

Já osobně jsem všejedlík.  Něco miluju, něco už méně. Určitě bych nebyla dvakrát nadšená, kdyby se z některé z mých dcer stala veganka. Určitě bych musela vždy dlouho plánovat, co bych jí připravila k nedělnímu obědu. A určitě bych se bála, aby měla pro své tělo všechny potřebné látky.  Ale určitě bych nebyla zklamaná nebo smutná.

Na internetu ze sebe někteří vegetariáni a vegani dělají lepší sortu lidí. Někteří jsou ve svých stravovacích názorech i dost ortodoxní. Jedna maminka veganka mi v internetové diskuzi vytkla, že já nedávám svým dětem v jídle možnost výběru. Když jsem jí napsala, že ona taky nedává svým dětem možnost výběru, tak mi odepsala, že to je přece něco úplně jiného, protože ona nemá na svědomí SMRT!

Co tím vším chci říct? Že nejde o to, jaké máme stravovací návyky. Jde o toleranci k druhým, protože co vyhovuje mně, nemusí vyhovovat někomu druhému. Nemůžeme být přece všichni stejní, ať se to týká jídla nebo čehokoli jiného.

A nebuďme zklamaní, pokud si naše děti vyberou v dospívání nebo dospělosti odlišnou stravovací cestu než máme my, jejich rodiče. 

Blíží se podzim a s ním i čas lehčích nachlazení a vážnějších chřipek. Je to období, kdy jsou děti v porovnání s jinými ročními obdobími víc doma než ve škole. Bakterie a viry na nás číhají úplně všude a náš imunitní systém není zvyklý zvládat časté změny počasí a výkyvy teplot. A tak se všechny ptáme: Co můžeme udělat pro to, abychom byly odolnější a měly lepší imunitu? A co můžeme udělat pro to, aby byly zdravější naše děti?

Každá maminka ví, že základem pro správné fungování obranyschopnosti je pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu a dostatečné množství vitaminů:

Vitamin D přispívá k normální funkci imunitního systému. Nedávné studie dokazují, že nedostatkem vitamínu D trpí až 70% dětské populace. A vitamín D, jak víme, získáváme ze slunečního záření, kterého na podzim už tolik nebývá!

Dalším vitamínem, který se podílí na imunitě, je tolik omílaný vitamín C. Dobře uděláte, pokud zvýšíte jeho příjem i na podzim. Dalším dobrým nápadem je zvýšit podíl omega3 mastných kyselin. Najdeme ho v rybách, rybím oleji a ostatních. mořských výrobcích, ale i v ořeších a luštěninách.

Nezapomeňte také na minerály a stopové prvky jako zinek, vápník a hořčík, zejména z přírodních zdrojů.

Mezi méně známé látky patří také betaglukany, které se nacházejí v houbách, kvasinkách nebo obilninách, jako je ječmen nebo oves.

Dovolená slouží k odpočinku a načerpání nových sil a zážitků. Bohužel má také své stinné stránky. Je obdobím, kdy mají zloději žně. Tolik prázdných domů a bytů. Stačí si vybrat.

Odjíždím, pole je prázdné

Většina z nás žije na sociálních sítích. Komentujeme, píšeme posty, dáváme like, vkládáme fotky. Nenechavcům tak zcela zdarma poskytujeme informace k nezaplacení.

Aniž by se zloději museli nějak zvlášť snažit, ví, kdy budeme doma, co mohou ukrást i jak se k nám dostat. Bude potřeba žebřík nebo jiné náčiní? Vyšplhá se k oknu přes balkony? A jak uniknout? Kolik budou mít času na úklid, aby si nikdo ničeho nevšiml?

Dříve každé krádeži či loupeží předcházel podrobný průzkum oblasti. Dnes stačí pohled na sociální sítě.

Jak se „bránit“? Chraňte své soukromí

Podzim zaklepal na dveře už dávno, ale počasí pořád tak trochu zavánělo létem. Předpověď je ale nemilosrdná a pravé podzimní dny se už plíží - mlhy, déšť, zima a čím dál méně světla. Všechny tyto aspekty dokážou pěkně zahýbat s naší psychikou. Pojďme se společně podívat na to, jak se účinně bránit tzv. "podzimním depkám". 

Na úplném začátku je potřeba uvědomit si jednu věc - v případě podzimní "deprese" se nejedná o klasickou a skutečnou depresi, ohledně které je nejlepší vyhledat lékaře a rozhodně si s ní nezahrávat. Klasickou "podzimní depku" můžeme charakterizovat jako přechodný stav, který prokazatelně souvisí s nástupem podzimu. Poznáte ji poměrně jednoduše a mezi její klasické příznaky patří:

• zhoršení nálady nebo jejich prudké střídání,
• větší míra únavy,
• celková skleslost (netěší vás věci, ze kterých jste se ještě před pár týdny přirozeně radovaly),
• pomalu nastupující pesimismus (na potíže obvykle pohlížíte z té lepší stránky a hledáte cesty k jejich řešení, teď tomu tak ale není).

Náročné období

Období nástupu podzimu je zároveň je obvykle také obdobím mnoha změn. Zkracují se dny, blíží se zima, pomalu se loučíte s uvolněným letním režimem (a stejně tak i s letním oblečením), děti nastupují do školek a škol a bez diáře je prakticky nemožné existovat. Ranní fofr s rozvozem dětí, práce, kroužky, večer u sporáku a domácích úkolů a než se rozkoukáte, jste v posteli úplně vyřízená. A tato vidina je aktuální na následujících 10 měsíců. Do toho všeho se pomalu začínají blížit Vánoce, vánoční shon a nákupy dárků. Jak je vidno - nejedná se zrovna o jednoduché období, a tak se může stát, že vaše psychika bude vyžadovat trochu vzpruhy. 

Existuje několik konkrétně popsaných podzimních nešvarů, které mají na naši psychiku neblahý vliv:

“Udělala jsem si test a byl pozitivní, jenže druhý den dorazila menstruace. Tehdy jsem vyděšeně letěla na pohotovost, doktor se mi vysmál i se sestrou. O týden později jsem běžela ke své doktorce s pozitivním testem, která na mě koukala jak z jara. Dle testů jsem měla nízké hCG - nazvala to chybou laboratoře, za pár dalších týdnů jsem skončila hospitalizovaná v porodnici, kde mi vzali levý vejcovod. Otěhotněla jsem za rok po tomto mimoděložním těhotenství, druhé dítko jsem počala hned. Moje kamarádka takové štěstí bohužel neměla - už má za sebou druhé mimoděložní,” vypráví maminka z Modrého koníka.

Mimoděložní neboli ektopické těhotenství (latinsky graviditas extrauterina) je definované jako implantace blastocysty mimo děložní dutinu. To znamená, že se oplozené vajíčko uhnízdí někde jinde než ve sliznici dělohy. V 95 % se usídlí ve vejcovodech, v tom případě mluvíme o tubárním těhotenství. Ve zbylých případech pak do vaječníků nebo břišní dutiny. Může se to stát přibližně jedné ženě z padesáti.

Důvodem může být i obyčejný zánět

Proč k tomu vlastně dochází? Velmi častou příčinou je zánět vejcovodů, který trvá více jak 14 dní. Jeho výsledkem je tvorba granulační tkáně, což je velké množství buněk, které odstraňují zanícená místa a snaží se je “zahojit”. Granulační tkáň následně proroste vazivem a vznikne tak tuhé místo, něco jako jizva. Tyto jizvy uvnitř vejcovodů vlastně znemožňují průchod vajíčka do dělohy. Tento stav může být buď příčinou neplodnosti nebo právě mimoděložního těhotenství ve vejcovodu.

Další důvod mimoděložního těhotenství může být nějaký zákrok či operace přímo ve vejcovodech nebo blízko nich. Výsledkem opět bude tvorba granulační tkáně a vaziva a díky tomu zabránění průchodu vajíčka. Jenže mimo dělohu není zárodek schopen přežít. Děloha mu dává výživu, kterou potřebuje, je schopna se zvětšovat a růst, aby mělo miminko dostatek prostoru. Postupem času se v ní vytváří placenta, která obstarává výživu z mateřské krve, proudění kyslíku a odvádění škodlivých látek pryč od miminka. Jiné orgány toho schopné nejsou, proto se v takovém případě objeví komplikace.

Jaká jsou rizika?

Předem chci poděkovat za možnost tohoto testování, dětem i mě udělalo obrovskou radost.

Náš 6ti letý syn testoval cucací tabletky Marťánci Futura. 

Skoro každý den po snídani si sám o svůj vitamínek řekl. Moc mu chutnal. Jedno balení obsahuje 30 kusů cucacích tabletek.

Chuťově mi dosti připomínají cucací marťánky, které prodávali dříve ve tvaru marťana. Jen teď bych řekla, že je chuť výraznější. Komplex všech potřebných vitamínů a minerálů v jedné tabletce, obohaceno o Betaglukany z přírodních zdrojů, doporučeno pro děti ve věku 3-6 let ke každodennímu užívání.

Roční syn s chutí testoval sirup Marťánci Futura. Má ovocnou chuť díky obsahu jablečného a jahodového pyré. Takže je chuťově podobný jako ovocná výživa.

Neobsahuje barviva a konzervanty, ale za to obsahuje komplex vitaminů a minerálů přizpůsobený nárokům dětského vývoje ve věku 1-3 roky. Děti od 1 roku užívají 5 ml (1 čajová lžička) sirupu 1x denně. Dětem od 3 let a dospělým je možno zvýšit dávku až na 10ml sirupu denně. S dávkováním nebyl žádný problém, jelikož je součástí balení odměrka ve tvaru plastové lžičky.

    Bio výrobky kupujeme cca 2 roky. Jak to tak bývá, o zdravý životní styl jsem se začala víc zajímat až s příchodem prvního syna, a o výživu v okamžiku, kdy jsme začali s příkrmy. Vždycky mě bavilo vaření a pečení, ale až v té době jsem se začala víc zajímat o jednotlivé suroviny. Známe to asi všechny - pro děti jen to nejlepší 🙂 Měla jsem štěstí v tom, že můj táta je zahradník a spoustu zeleniny a ovoce jsem tedy měla z čistého, domácího zdroje. Maso taky tak - kuřata a králíky od známých. A tak Míša v prvním roce života měl jen maso, o kterém jsem přesně věděla, v jakých podmínkách vyrostlo. Teprve později jsem si uvědomila, že by asi bylo fajn krmit lépe i nás, rodiče 🙂 A začala jsem se víc zabývat i původem toho, co jsme si přinesli domů. 

    Snad všichni známe tento vtip: Víte, jaký je rozdíl mezi klasickým a BIO zemědělcem? BIO zemědělec práškuje v noci! S tímhle názorem se pořád ještě setkávám často. Já teď už ale vím, že potraviny pěstované a chované v BIO režimu jsou velice přísně hlídané a často kontrolované. Jistě, i BIO potravina může obsahovat pesticidy, protože půda, voda ani vzduch už dávno nejsou čisté. Ale to přece není argument pro to, abychom přírodu ještě více zatěžovali. BIO zemědělství podporuje návrat k tradičnějším způsobům obdělávání půdy a nevypouští do přírody další chemikálie. Další výhodou nakupování BIO potravin je taky to, že ochutnáte i méně známé druhy plodin, například pohanku či špaldu. A vyhnete se průmyslově zpracovaným potravinám, protože těch se v BIO kvalitě taky moc nevyrábí 🙂 Můžou vás tedy dovést ke zdravějšímu životnímu stylu.

    Nevýhodou je samozřejmě jejich cena. Na druhou stranu ale člověk, který jí pouze základní suroviny, sní jídla méně, než člověk, který kupuje vysoce zpracovanou potravu. Takže vám ke snídani stačí 3 kvalitní vejce, pár plátků šunky a zelenina, třeba místo několika koblih, ovocného jogurtu a sklenice džusu. A zasytí vás klidně až do oběda 🙂 Domácí příprava samozřejmě vyžaduje více času v kuchyni, ale ani to nám nevadí. Většinu malých dětí baví pomáhat, takže se synem vaříme spolu 🙂

    A teď už k samotnému nakupování v Bille. Hned první slečna, na kterou jsem v obchodě narazila, mě ochotně zavedla za vedoucí prodejny. Ta mi vydala voucher a nabídla se, že mi s nákupem ráda pomůže a poradí 🙂 Tuhle nabídku jsem nakonec nevyužila, protože prodejnu a její sortiment dobře znám. Díky tomu jsem nákup měla i předem promyšlený a nezabral nám moc času.

Co se mi na Billa naše BIO líbí?

• Čerstvost - Vím, že tohle je hodně individuální a záleží to na konkrétních lidech, ale v naší prodejně téměř nikdy nenarazím na zkažené či prošlé zboží.
• Pestrost - Sortiment neustále rozšiřují. Ještě nedávno jsme chodili pouze pro BIO citrony, jablka a mouku, teď už je na výběr z několika druhů ovoce (banány, hrušky, kiwi, avokádo, ...), zeleniny (cherry rajčátka, okurky, mrkev, červená řepa, ...) i mléčných výrobků.
• Ochota - Vždy, když tápu, snadno najdu zaměstnance, který mi ochotně poradí.

"Současné doporučení je dítě výhradně kojit alespoň do konce 4. až 6. měsíce a postupně koncem 6. měsíce zařazovat příkrmy. Dítě nejlépe přijme potraviny, když je ještě kojeno. Zavádění příkrmů v pozdějších měsících by mohlo dítě špatně tolerovat," uvádí také v rozhovoru nutriční terapeutka Bc. Miroslava Tichá.

Pokud se jen trochu zajímáte o stravování, nepochybně vám neunikly pojmy jako alergie na potraviny či potravinové intolerance. V dnešní době se tyto termíny skloňují stále častěji a možná, že se s nimi setkáváte i vy u vás doma. Pokud ne, patříte k těm šťastnějším. Potravinové alergie však mohou propuknout v jakémkoliv věku.

Na Modrém koníku  je toto téma probírané poměrně často, proto vám přinášíme rozhovor s nutriční terapeutkou Bc. Miroslavou Tichou z dětské léčebny Olivovna, která odpovídala také na otázky našich uživatelek.

1. Hlavním bodem tohoto článku jsou sice potravinové alergie, ale nedá mi to nezmínit se také o potravinových intolerancích, které jsou v souvislosti s touto tematikou často zmiňovány. Jaký je vlastně vůbec rozdíl mezi potravinovou alergií a potravinovou intolerancí?

U potravinové alergie musí být prokázána patologická imunitní reakce, zatímco potravinová intolerance může být léky podmíněná reakce anebo porucha metabolismu např. při intoleranci na laktózu chybí enzym laktáza, která štěpí laktózu na glukózu a galaktózu.

2. Velmi častým tématem maminek bývá právě zavádění příkrmů. Odborníci a lékaři často hovoří o tzv. imunologickém oknu. Jak se na tento pojem díváte vy? Máte nějaká doporučení pro maminky, které začínají s příkrmy?

Když jsem zjistila, že jsem byla vybrána k testování výrobků BILLA NAŠE BIO a přemýšlela jsem nad tím, co z těchto výrobků přichystám, řekla jsem si: ,,Proč dělat věci složitě, když to jde i jednoduše??!" A tak jsem se zaměřila především na jednoduché recepty, které ocení každá zaneprázdněná máma. Protože i zdravé věci mohou být jednoduché, rychlé a chutné. 

Musím říct, že účastnit se testování je zábava a velmi mně to bavilo. Ale také jsem zjistila, že i když mně velmi baví focení portrétů, foodblogerka ze mně nikdy nebude. Naaranžovat jídlo tak, aby to nějak vypadalo, mi dalo velmi zabrat a nakonec to stejně nebylo dle mých představ. 

Samotné testování začalo nákupem v Bille. U nás je velmi malá prodejna na jednom sídlišti a opravdu pěkných pár let jsem tu nenakupovala. 

Vyzvednutí poukázky proběhlo bez problémů, a dokonce se paní prodavačka nesměle zeptala, kdeže jsem to vlastně soutěžila, protože oni o ničem nevěděli. Nákup jsem si představovala rychlý a bezproblémový,  ale to opravdu nebyl a já občas bezradně bloumala po prodejně. Naše prodejna tedy nebyla moc dobře zásobena. 

Z ovoce a zeleniny zde moc velký výběr nebyl a mléčných výrobků také ne. Co se týče potravin, myslela jsem, že někde bude regál s výrobky Billa Naše BIO. Bohužel nebyl, a tak jsem opravdu horko těžko pátrala. Na jednom místě byly regály se zdravou výživou, a tam jsem tedy po několika minutovém hledání vždy na něco narazila. Dokonce jsem pak doma zjistila, že dva výrobky byly značky Naše BIO, ale měly jiný obal. Myslela jsem si, že jsem omylem vzala jinou značku, ale po pátrání na internetu jsem se dozvěděla, že je to starší verze značky Billa Naše BIO. 

Z mléčných výrobků Billa naše BIO jsem vyzkoušela :

„My byli se žloutenkou v porodnici 12 dní. Pamatuju si, jak už jsem z toho byla hysterická. Nejdřív mi první 3 dny všichni říkali, jak je žlutý a že ho mám dávat na světlo. Tím přístrojem na měření měl vyšší hodnoty, ale ne na fototerapii. Jenomže byl únor a sluníčko nikde. Pak 4. den všechny maminky propouštěli domů a mě ne. Další den malého sebrali, protože mu hodnoty vylétly hodně vysoko. Na fototerapii byl dva dny a pak mi ho vrátili a zase se mu to vyhouplo...

Já už jsem byla nešťastná, že nás nepustí nikdy domů, protože když odbouráme žloutenku, bude zase málo přibírat a tak dále. Také jsem malého neměla u sebe a chodila za ním ho jen kojit. Ale nakonec to nějak uteklo a pak se na to rychle zapomene. Lepší, než kdyby nás pustili domů a pak jsme se museli do nemocnice vracet,” popisuje svůj zážitek z porodnice maminka z Modrého koníka. 

Konečně máte u sebe miminko, které jste devět měsíců nosila a nemohla se dočkat této chvíle. Některé maminky si ale bohužel v porodnici vyslechnou, že má jejich děťátko novorozeneckou žloutenku. Po porodu s vámi cloumají hormony a jste plná emocí, o to máte větší strach, aby bylo všechno v pořádku. Proč vlastně novorozenecká žloutenka vzniká? A co se bude dít s vaším miminkem? 

Každý druhý novorozenec

Novorozenecká žloutenka postihuje přes polovinu novorozenců, u dětí nedonošených se objeví až v 80 % případů. Prevencí je časté a neomezované kojení.

„Malý se narodil 36+3, váhu měl 2830 g, já po císaři ležela a on byl na nedonošencích. Dobelhala jsem se za ním až druhý den a malý cucnul třikrát a usnul. Chodila jsem za ním každé tři hodiny, pak mi ho další den konečně přivezli na pokoj a stresovali, kolik musí vypít, dokrmovali uměle. Pak přišli s tím, že má žloutenku a půjde na fototerapii.