"Mamí, tatí, pojďte si se mnou hrát na obchod!" Pokud má váš potomek čas od času podobné přání, rozhodně byste mu jako rodiče měli vyhovět. Je to totiž velmi dobrý start pro to, aby se z něj stal finančně gramotný dospělý!

Pojem finanční gramotnost je v posledních letech skloňován o trochu více, než v letech předchozích. Nejčastějším důvodem je to, že právě Češi se v různých žebříčcích neumisťují na žádných zářných pozicích - například v letech 2015 a 2016 probíhalo testování finanční gramotnosti 30 zemí (konkrétně v oblasti finančních znalostí, finančního chování a postojů k financím - tyto pojmy jsou zároveň definicí finanční gramotnosti) a Česká republika se umístila až na konci druhé desítky. Tato skutečnost je znepokojivá zejména proto, že právě my, rodiče, učíme naše děti pracovat správně s penězi, a to v rámci každodenního fungování. 

Začít musíte u sebe

Schválně - zapřemýšlejte nad tím, jak vypadají finance vaší rodiny? Kdo se podílí na jejich chodu? Sestavujete rodinný rozpočet? Zapisujete si někam podíl příjmů do domácnosti oproti výdajům? Jste zadlužení? Máte své dluhy pod kontrolou? Využíváte investování jako prostředek zhodnocení peněz? Znáte jméno svého bankovního poradce? Všechny tyto otázky (a samozřejmě ještě mnohem víc) vám mohou napovědět, jak si ve světě financí stojíte vy sami. 

Pokud cítíte, že si nejste v tomto oboru úplně jisté a že určitě existuje nějaký prostor pro zlepšení, tak vězte, že nikdy není pozdě začít. Cílem samozřejmě není, aby se z vás staly přes noc bankovní poradkyně, ale aby vaše dítě mělo přímo před sebou dobrý vzor zacházení s penězi. A protože děti se nejlépe učí nápodobou, je váš vzor pro vychování finančně gramotného člověka nezbytný. 

Informací o finanční gramotnosti naleznete na internetu samozřejmě spoustu, stačí do vyhledávačů zadávat hesla "finanční gramotnost", "jak lépe hospodařit s penězi" nebo "jak mít peníze pod kontrolou". Velmi dobře vám také poslouží knihy:

Péče o dětské zdraví se od toho dospělého výrazně liší. Odlišnost není jen v množství určitých blahodárných látek, ale i v jejich kombinacích. U dětí je navíc potřeba zohlednit, co v určité vývojové fázi skutečně potřebují. Batole má jiné požadavky než školák. Jak tedy optimálně podpořit zdraví a správný vývoj dítěte?

Jak dítě roste, mění se i jeho potřeby

Základem zdraví a správného vývoje dítěte je kromě vyvážené stravy také pohyb (ideálně venku), dostatečné množství podnětů rozvíjejících jeho mozkové funkce a samozřejmě i kvalitní odpočinek. Právě strava hraje ve zdraví dítěte důležitou roli. Dostatečný přísun živin, vitamínů a stopových prvků je pro zdravý vývoj dítěte klíčový. Bohužel množství živin, které jsou obsaženy v průměrné stravě dnešních dětí k uspokojení potřebných denních dávek často nestačí. V současné době má dle odborníků více než 30 % batolat nedostatek vápníku a železa, vitamínu D dokonce více než 60 %.

Abyste dítěti zajistili dostatečné množství zdraví prospěšných látek, a umožnili mu tak správný vývoj, je vhodné k pestré stravě dodat ještě doplňky stravy určené pro děti. Nová řada produktů FUTURA, na jejichž vývoji se podíleli přední čeští pediatři, potřeby dítěte v konkrétní věkové kategorii zohledňuje. Spojuje v sobě více než 20leté zkušenosti s oblíbenými dětskými multivitaminy Marťánky a moderní požadavky na výživu dětí.

Potřeby dítěte ke zdravému vývoji podle jeho věku

Mezi základní charakteristiky dětského rozvoje, tzv. „vývojový trojúhelník,“ patří růst, imunita a správné fungování kognitivních funkcí a mozku (schopnost učit se, soustředit se, krátkodobá a dlouhodobá paměť). Jaké kombinace látek jsou pro jednotlivé věkové kategorie vhodné?

Mnoho diskuzí na Modrém koníku zaplňují ženy, které uvažují o tom, že od otce svého dítěte odejdou, nebo už zůstaly s dětmi samy a chtějí se spojit s dalšími ženami, které vychovávají své děti samy a každý den bojují za to, aby vše zvládly. Proto jsme pro vás připravili inspirativní rozhovor se dvěma z nich.

Jana a Petra zvládají péči o děti a chod domácnosti bez podpory a pomoci partnera. Jaký pohled po letech od rozchodu s partnery získaly na samoživitelství? To vám všem, které bojujete s rodičovstvím o samotě, dodá odvahu a sílu do dalších dní.

Holky, na úvod bychom měly popsat, jak jste k samoživitelství přišly

Jana: Moje kariéra samoživitelky začala hrozně brzy, protože když jsem poprvé otěhotněla, bylo mi sedmnáct. S klukem, se kterým jsem sotva chodila. Když jsem pochopila, že jsem těhotná, automaticky jsem běžela rovnou za mámou. Toho kluka jsem sotva znala, a ani jsem ho do toho tahat nechtěla, prostě jsem se mu už nikdy neozvala a on mně taky ne.

Moje máma mě taky vychovávala sama. Když jsem se jí svěřila, přemlouvala mě, abych si dítě nechala, že to spolu zvládneme, a já nakonec měla radost – myslela jsem si, že když ze mne bude máma, můj život bude mít konečně nějaký smysl. Bylo to samozřejmě velmi naivní, i když těhotenství bylo krásné, všichni moje rozhodnutí přijali, podporovali mě. Když se syn narodil, realita byla krutější než představy a sliby všech, že mi pomůžou, rychle vyšuměly.

Petra: Já jsem byla vdaná. Jsem architektka, pracovala jsem pro skvělý ateliér, ale už jsem pomalu snila o rodině. Můj muž byl o patnáct let starší než já, také toužil po rodině. Poměrně brzy po seznámení jsme se vzali a otěhotněla jsem prakticky hned, i když už jsem taky nebyla nejmladší. Těhotenství bylo fajn, vše bylo v pohodě, myslela jsem si, že si plním sen, byla jsem šťastná. Když se dcera narodila, manžel začal trochu couvat, moc se do péče o dceru nezapojoval, udržoval svůj život takový, jako byl před jejím narozením. Myslela jsem si, že je to jen pro něj šok a sama jsem to chápala, i pro mne bylo těžké  při našem způsobu života věnovat veškerou pozornost jen mateřství, takže jsem ho dlouho tolerovala. Vydržela jsem to skoro půl roku, než jsem mu řekla, že se mi to takhle nelíbí. Myslela jsem, že se domluvíme, promluvíme si o tom, ale on mi hned oznámil, že se spletl a že ho to takhle nebaví.

Nejdřív jsem svůj příběh ani nechtěla sepisovat… Tím, čím jsem si prošla, si prošla téměř každá druhá… Ale pak jsem si říkala, že i mně pomohlo, že v tom nejsem sama. A taky jsem se asi potřebovala vypsat.

                V září loňského roku jsme se s manželem rozhodli, že je čas na druhé miminko. Emince bylo 2 a půl roku a už potřebovala sourozence… Doufala jsem, že stejně jako u Eminky, nám to vyjde hned první měsíc. Na konci října naši rodinu zasáhla smutná zpráva. Umřela taťkova sestra. V květnu téhož roku přišel i o bratra. V den pohřbu jsem měla pár dní před ms. Zjistila jsem, že bratrancova přítelkyně je taky podruhé těhotná, tak jsem si říkala, že ten nahoře nám dva blízké vzal, aby se mohly narodit dvě dušičky v nových tělech… Pár dní na to jsem zjistila, že jsem opravdu těhotná. Byla jsem strašně šťastná a děkovala jsem tomu nahoře, že se nám hned podařilo. Na mamčiny narozeniny jsem šla na první kontrolu. Miminko krásně prospívalo a srdíčko bilo jako zvon… Další kontrola byla 19.12. Hned mi začaly nevolnosti, ale úplně jiné než s dcerou. Bylo mi hrozně špatně, motala se mi hlava, měla jsem kovovou chuť v ústech, byla jsem hrozně unavená prostě mi bylo zle. Nejbližší rodina už o těhotenství věděla. V té době jsme chodila učit do školy na pár hodin týdně, tak jsem si říkala, že po Vánocích jim to oznámím. Jenže 12. 12. se mi udělalo děsně zle. Nemohla jsem ani vstát z postele… všechno mě bolelo. Šla jsem k obvodní, myslela jsem si, že jsem od dětí chytla tu chřipku, co ve škole řádila. Doktorce se nelíbil můj nízký tlak, tak mi řekla, ať pár dní zůstanu doma a odpočinu si. Byla jsem z toho nešťastná. Bylo mi blbé, že za mě kolegové musejí suplovat. Ale zdraví dítěte pro mě bylo na prvním místě.

                Na kontrolu jsme se těšila, konečně budu mít průkazku, uvidím miminko, jak roste… Ten den jsem měla blbé tušení… Takový divný pocit. Mamka mi přišla hlídat Emu a já měla jet, ale nějak jsem věděla, že nemám jet sama. Volala jsem tedy manželovi, jestli by nejel se mnou. Cestou jsme vtipkovali a plánovali Štědrý den. U doktora už mě sestřička vyplnila průkazku a poslala mě do ordinace. Pan doktor vtipkoval, že vlastně dneska naděluje. Lehla jsem si na lehátko. Panu doktorovi mizí úsměv z tváře, dlouho hledá ultrazvukem a já NIC neslyším…jenom tu hroznou větu…je mi líto, ale miminku nebije srdíčko… Od té doby to mám jako v mlze… Pan doktor mě posílá ještě od nemocnice na lepší ultrazvuk. Ale já vím, že je to zbytečné. Sotva se dopotácím do auta a tam se manželovi zhroutím do klína. Ani nemusím nic říkat. Tom mě pořád uklidňuje, že to bude dobré, že v nemocnici srdíčko uslyší. Když se trochu uklidním, volám to mamce a ségře. V nemocnici mi to potvrdili. Posílají mě domů, že si mám dojít na předoperační a pak nástup do nemocnice. Zkoušeli jsme obvolat moji doktorku, jestli by mě nevzala ještě dneska. Ať to mám za sebou, ale nemá čas. Do nemocnice nastupuji 21.12. Mám strach, nechce se mi, co když miminko žije a oni to jen nevidí. Přisahala bych, že miminko cítím… Na pokoji jsem sama. A ten den jdeme na zákrok dvě. Nějaká paní doktorka a já. Paní doktorka má samozřejmě protekci a operuje ji primář a jde první. Já jdu až 11:45 a operuje mě začínající doktorka… Minuty se vlečou jako hodiny… Pořád brečím a loučím se s miminkem. V naší rodině je to druhé těhotenství nějak začarované mamka na mě čekala 10let a ségra rodila v 26tt mrtvé dítě. Je to tu…vezou mě na sál. Personál tam vtipkuje a smějí se. Chápu, že pro ně je to běžná věc, ale mně to nedělá dobře…doufám, že rychle usnu a budu dlouho spát… probouzím se za půl hodiny. Sestra se mě ptá, jestli to bolí. Co myslí? Duše nebo tělo? Odpovídám, že ne. Najednou si připadám hrozně prázdná. A vše si dávám za vinu. Udělala jsem něco špatně? Bylo to tou chřipkou, co jsem měla v prvním měsíci? Bylo to tím, že jsem nosila Emu? Způsobily to ty nervy ve škole?

                V nemocnici jsem do druhého dne. Kvůli rodinné anamnéze mi píchají léky na ředění krve. Večer za mnou přijela dcera, manžel a mamka. Dcera je to jediné, co mě drží nad vodou. 

                Když jsem přijela domů, byl pátek a v neděli byl Štědrý den, kdyby nebylo Emi, nejraději bych nic neslavila. Večer ještě balím dárky. Brečím tajně, aby mě nikdo neviděl. Vánoce nějak přežívám a doufám, že už bude brzy po nich. Na kontrole u doktora je moje první otázka, kdy se můžeme začít zase snažit. Doktor mi doporučuje 2 měsíce. Dva měsíce si dávám na to, abych se dala dohromady fyzicky a hlavně psychicky…  V práci se to samozřejmě dozvěděli a jako bonus mi pan ředitel řekl, že viditelně plánuji další dítě, takže mi smlouvu neprodlouží a v červnu končím. V březnu se začínáme zase snažit. Doufám, že to zase vyjde. Všichni mi říkají, že po revizi máme pohnojeno…nic… Zkouším bylinky, měřím ovulaci, bazální teplotu… Je září a stále nic. Obdivuji ženské, které se snaží o miminko i několik let-jste neskutečně silné!!!

                Až když jsem o miminko přišla, zjistila jsem, kolik žen si tím prošlo. Ale nikdo o tom nechce mluvit. Pro někoho je to soukromé, pro někoho moc bolestivé, někdo cítí vinu… Pořád to bolí. I teď po 9 měsících brečím, když to píšu. Není den, abych si alespoň jednou nevzpomněla. Kdyby se to nestalo, teď bych tu v postýlce měla dvouměsíční štěstíčko. Doufám, že se nám brzy zadaří, že nám andílek brzy pošle sourozence. Vše maminkám, které si tím prošly, přeji hodně sil a brzké dvě čárky.

"Můj boj s Crohnovou chorobou začal v mých 13 letech. Stres, nedostatek jídla, nastupující puberta, dědičnost - vše vzalo za své a po dvou měsících lítání několikrát denně na wc a třech měsících v nemocnici jsem tuhle celoživotní nálepku dostala i já..."

"Jako malá jsem s Crohnem opravdu bojovala. Vysoké dávky kortikoidů, velké množství léků, omezování se v jídle i pohybu, pití různých čajů od léčitelů atd. Po několika letech se to ve mně zlomilo a já jsem si začala dělat. Po devíti letech se přišlo na zúžené střevo a po několika pokusech biologické léčby jsem podstoupila operaci (hemikolektomii) a znovu se nasadila biologická léčba, tentokrát. Zlepšení jsem pocítila ihned po první dávce. 

Při těhotenství se pokračovalo v léčbě asi do 26. tt a pak mi byla léčba zcela vysazena a čekalo se na porod. Po znovu zahájení léčby se mi objevila bohužel alergická reakce a tak mi museli při každé další dávce dávat pro jistotu hydrocortizon. Po pár měsících jsem úspěšně otěhotněla znovu, léčbu ukončili už v 16. tt, jelikož vše probíhalo v naprostém pořádku a porodila jsem krásné a zdravé dítě (císařským řezem). Znovu zahájení léčby nastalo po šestinedělí a vše pokračuje v klidu až dodnes."

Crohnova choroba, tedy chronický zánět trávicího traktu, se nevyhýbá ani dětem. Po diagnóze na vás v první řadě čeká akutní přeléčení s přísnou dietou. Dávat pozor na to, co vaše dítě může a co mu spíše škodí, si však budete muset dlouhodobě. Není ale nutné panikařit. Lidé s tímto onemocněním mohou díky dodržování několika pravidel plnohodnotně žít.

Genetika i vnější faktory

Co se pod pojmem Crohnova choroba vlastně skrývá? Jde o idiopatický (tedy vzniklý z neznámých příčin, ne jako důsledek úrazu nebo jiné nemoci), neinfekční zánět střeva (nejčastěji tenkého nebo tlustého střeva). Poprvé se tímto onemocněním začal zabývat ještě v roce 1932 doktor Burillo B. Crohn se svým týmem specialistů. Crohnova choroba nepostihuje pouze dospělé, postupně stoupá i počet dětí, u kterých se objevuje. Nejčastěji se objeví ve školním věku (8 - 10 let) nebo v období puberty. U mladších dětí je spíše výjimkou. Obecně hovoříme o relativně vzácném onemocnění, kterým trpí přibližně 7 až 8 lidí na 100 000 pacientů.

Pod vznik onemocnění se může podepsat jednak genetika a dědičnost, ale spouštěčem mohou být i vnější faktory, které působí na trávicí trakt, zejména tedy nezdravý životní styl a životospráva. Pokud jeden z rodičů s Crohnovou chorobou zápasí, je šance, že se časem vyskytne i u potomka, přibližně 20 až 30 %. Z vnějších faktorů negativně ovlivňuje spuštění choroby zejména špatná životospráva - strava chudá na vlákninu, zato bohatá na nasycené tuky či rafinovaný cukr. Negativně také působí alkohol, kouření či časté užívání antibiotik.

„Během porodu mě museli nastřihnout hráz, malá měla 4 450 g a 54 cm. Necítila jsem to. Ten vnější nástřih mi zašili v lokální anestezii, ale na vnitřní šití už mi dali celkovou, protože jsem byla hodně potrhaná. Tři týdny po porodu jsem si nemohla sednout a jít na velkou potřebu, to bylo horší než porod. Šla jsem jednou týdně a přitom dvě hodiny brečela. Teď po deseti týdnech od porodu už je to dobré, jizva je zahojená. Po osmi týdnech jsme se poprvé milovali, sice to bolelo, ale vydržela jsem to. A teď už to bolí o dost míň, doufám, že už to přestane bolet úplně.”

Některé ženy vnímají porod jako jeden z nejkrásnějších zážitků v životě, zatímco u jiných vzbuzuje obavy a nejistotu, jak to celé bude probíhat. Jedna z věcí, které nastávající maminky ohledně porodu řeší, je epiziotomie, nebo-li nástřih hráze, který je v poporodním období pro ženu bolestivý a může s sebou nést i určité komplikace. Často se provádí rutinně, proto se nabízí otázka, zda je to nutnost a nebo zbytečnost?

Nástřih ve světě a u nás

Nástřih hráze je chirurgický zákrok v oblasti mezi pochvou a konečníkem, který lékaři provádí ke konci druhé doby porodní za účelem zvětšení poševního otvoru. Chtějí tak rodičku ochránit před spontánním natrhnutím v oblasti hráze.

Procentuální počty epiziotomií napříč Evropou se liší. Nejlépe jsou na tom v Dánsku, kde k nim přistupují v 5 % případů vaginálních porodů, ve Švédsku a na Islandu je to 7 %. V České republice počet epiziotomií klesá, nicméně v rámci Evropy je počet těchto zákroků stále vysoký. V roce 2010 byla prováděna u poloviny vaginálních porodů, v současnosti ji prodělá třetina žen, které porodí vaginálně. Světová zdravotnická organizace doporučuje provádět nástřih zhruba u 10 % žen. Jak je vidět, porodníci se tím moc neřídí.

„Měla jsem porodní plán a nepřála jsem si nástřih kromě nějaké opravdu krizové situace, jenže jsem měla smůlu na absolutně nepodporující a lhostejný personál, který mě vmanipuloval na kozu a po pár tlačeních doktor prostě střihl, ač bylo dítě v pořádku a porod netrval dlouho. Místo trošky trpělivosti nebo změny polohy mě, podle mě, zbytečně střihli a to dost, navíc dítě nemělo ani tři kila.

Kdo četl můj první deníček, tak jistě ví, jak první těhotenství a hlavně porod byly náročné... Ve zkratce: vcestná placenta, abrupce placenty ve 33+4tt, ARO a strach o miminko.

Nechci ani vzpomínat… deníček jsem končila tím, že se snažíme o druhé miminko. A to i přesto, že jsem několik let žila v tom, že druhé dítě nikdy mít nebudu, ne že bych nechtěla, chtěla jsem vždy, ale kvůli zdravotním komplikacím. Byla jsem dokonce objednána na odstranění dělohy, ale rozmyslela jsem si to… Poté můj doktor jednou řekl, že by se druhého asi nebál a zkusil to… No ten den jsem si již nevzala antikoncepci, ale několik týdnů mi trvalo, než jsem dokázala přesvědčit manžela, ať do toho jdeme. Strašně se bál, pořád mi připomínal, že jsem málem umřela a jaké máme štěstí, že máme aspoň jedno dítě. Já si teda pořád mlela svou, že chci dvě děti a že se nic nestane. A tím náš další příběh začal.

Několik měsíců se nedařilo, přesně 11, vím, není to moc, ale bylo to pro mě horší kvůli tomu, že jsem téměř každý druhý měsíc vždy otěhotněla, ale na začátku (tj. pár dnů po meškání a pozitivních testech) to začalo odcházet. Celkem tedy 4 biochemická těhotenství. Která s mojí psychikou docela zamávala, ale ještě se to dalo a já věřila, že se jednou dočkám. Po několika vyšetření doktor zjistil, že mám vysoký prolaktin, a dal mi léky na snížení, ježíš, jak mně bylo po nich zle, nevolnosti fujtajbl, jak si jen vzpomenu.

Ale, světe, div se, najednou se miminko udrželo a já se mohla řadit zase mezi těhulky, jen teda se statusem velmi riziková. Od začátku těhu téměř pořád nohy nahoře a riziko, že se může vcestná placenta a komplikace opakovat. Rodina byla na mě naštvaná, věděli, že druhé miminko si přejeme, ale zároveň o mě měli strach a popravdě se z mého těhotenství nikdo moc netěšil. No abych to neměla lehké, tak v 9.tt krvácení, hospitalizace a hrozící potrat, léky na udržení. Prozvracené dny, kdy jsem nemohla polknout ani vodu, a další hospitalizace a infúze, ale to je to nejmenší. Veškerá vyšetření od specialistů, zda to moje děloha a já vydržíme. Vyšetření, zda je placenta nyní dobře uchycená. Vše vypadalo dobře. U doktora jsem byla jako doma, měla jsem teda pořád velké bolesti v podbřišku. Ale ty jsem měla a pořád mám již od prvního porodu.

Potvrzen druhý klučina, testy všechny v pořádku. V 31.tt hospitalizace kvůli neustálému tvrdnutí, ale po lécích se to zlepšilo a já si v klidu připravila výbavičku, vybrala porodnici a domluvila si termín císařského řezu na 1. 12., na manželovy narozeniny (termín porodu byl 12.12.), přirozený porod po tom všem nepřicházel v úvahu.

No ale osud tomu chtěl opět trošku jinak a v 35.tt jsem měla divný pocit, že něco není v pořádku, že břicho tvrdne více, než je zdrávo, a necítím se dobře. Takový špatný pocit, no ono, jak se to vše blížilo, tak byl člověk nervózní, aby vše tentokrát dopadlo lépe, ale nedalo mi to a objednala jsem se o pár dnů dříve do poradny. Byla jsem přesně v 35+3tt, když jsem ráno přijela do Hořovic a po vyšetření mi byl doporučen klid na nemocničním lůžku, medikace na zklidnění děložní činnosti a verdikt otevřená na 2 prsty. Žádný velký nález na daný týden. Ok, tak jsem si lehla s tím, že pár dnů vydržím a půjdu domů.

Krásné pondělní odpoledne🙂

Jak už to tak bývá, každá sranda má svůj konec, a ta naše týdenní právě dopadla!!! 

Přidaly jste neuvěřitelně krásné fotky i popisky, na kterých je krásně vidět, že každá z nás prožívá/prožívala těhotenství úplně jinak🙂 Všem hrozně moc děkuju za zapojení se do této soutěže, bylo vás krásných 42!:-*

A nebudu to protahovat! Jak jsem slíbila, k vylosování výherkyně jsem použila náhodný generátor čísel, abych nebyla stavěna do této nepříjemné pozice výběrčího, protože to se vážně nedá:D 

A generátor určil číslo 13!! Což je maminka @paperilla ! A tady už její příspěvek🙂

"Na naši maličkou princeznu jsme se strašně moc těšili (takové vymodlené druhé štěstíčko, na které jsme si museli počkat 10 let). Těhotenství bylo "za odměnu" (žádné nevolnosti, obtíže.....) a bříško si rostlo svým pozvolným tempem, takže já si těch 9 měsíců naprosto užívala " @paperilla

Mám tady srhnutí celého testování, překrásných hraček od FisherPrice. Hned na úvod musím říct jedním slovem, že to bylo naprosto SKVĚLÉ!

Motýlův kamarád pro klidné spaní

Už jen, když jsem rozbalila tohoto usínačka, zaujal mě plast, ze kterého je projektor vyroben. Je tak bytelný, perfektní propracování. 

Má mnoho funkcí - projektor - který vytváří na stropě krásnou noční oblohu v podobě hvězd a měsíce - to se naši dceři velmi líbilo. Dokonce se snažila i natáhnout a chytit hvězdičky 🙂 
Další funce je melodie - je jich hend několik a všechny jsou velmi klidné a příjemné - vytvoří krásnou atmosféru pro usínání. Lze nastavit i stupně hlasistosti.

Další zajímavá funce je nastavení světla pro medvídka - to naši dceru velmi zaujalo. Po medvídkovi se hned natahovala a i po samotném zařízení 🙂 Medvídka si strkala do pusinky, líbil se ji.
Za mě 5* z 5ti. Radost testovat a můžu jedině doporučit. Byl to náš společník téměř každou noc. Usínali jsme kolikrát i s dcerou a partnerem společně 🙂 A interval jsme měli vždy 30 minut 🙂 Oceňuji moc.

Nový kolotoč nad postýlku - Motýlci

Tak tohle je pecka. Musím říct, že jsem teda nečekala, že by tento koltoč dceru nějak výrazně zaujal. (Doma máme jiný kolotoč s projektorem a hudbou). medvídci na něm jsou světlé barvy - myslela jsem si, že tak malé miminko zaujímají spiše barvy pestré - červená, oranžová, apod. 
No ovšem velmi jsem se mýlila. 

Opět provedení koletoče musím velmi vychválit. Je bytelný, pevný. Výborně řešené upevnění k postýlce. Rychlé, snadné, bez nějakého složitého štoubování a nemusíte mít strach, že by koltoč na dítě spadl 🙂 

Kolotoč je vybaven opět projektorem, který vytváří krásnou noční oblohu (ale to mi přidje že dceru moc nezaujalo). Jako samotní medvídci na kolotoči. Jsou ve správné výšce a to děti motivuje k tomu, aby natáhly ruce a hráli si s nimi. Naše dcera to dělá často 🙂 Což mě opravdu překvapilo. 
Kolotoč má opět spoustu různých melodií - šum, les a různé melodie, které jsou zase velmi příjemné, klidné, poutavé. 

Medvídky z kolotoče jsme s sebou braly i do kočárku nebo jsem ji je dala na hrací deku, takže dcera si opravdu vyhrála. A nebo i během dne, když spala v postýlce, tak se probudila a sama si s medvídyk hrála a ani jsem o ni nevěděla. Velmi mile mě kolotoč překvapil, takový zájem od dcery jsem opravdu nečekala 🙂 Opět dávám plný počet bodů a myslím si, že se tady vyplatí investovat 🙂 

Mluvící psíkova sestřička

Aktualizace: jak dopadly doplňky stravy Marťánci FUTURA v testování? Dozvíte se v našem fóru zde. Přečtěte si recenze maminek i vy.

---

Všichni si přejeme, aby jednou byly naše děti samostatné, silné a odolné. Máme jen pár let, kdy můžeme něco ovlivnit. Zato každý den. Krůček za krůčkem. Aby nás jednou přerostly. Doplňky stravy Marťánci FUTURA vám ve vašem snažení mohou pomoci. Produkty jsou přizpůsobené potřebám dětí v konkrétním věkovém stadiu.

A proto jsme připravili podzimní testování, do kterého se mohou zapojit všechny moderní maminky.

Co testujeme

Marťánci FUTURA

... je v dnešní době těžké a hlavně úplně out.

Když nejste vegan nebo vegetarián, tak jste cukr free, nebo aspoň pečete domácí chleba nebo každý den něco super zdravého vaříte z lokálních a bio surovin. Dítěti na svačiny koupíte designovou krabičku, kterou naplníte domácími lívanečky (samozřejmě bez lepku), syrovým ovocem a zeleninou a navrch přidáte domácí jogurt s homemade granolou.

Určitě jste zero waste nebo se o to aspoň snažíte. Já vím, v dnešní době plastové je to tak těžké. 

Dítě neposíláte do normální školy, ale protože  unschooling zákony v ČR ještě nepovolily, tak dítě vzděláváte doma, nebo založíte komunitní školu nebo ho aspoň pošlete do alternarivního vzdělávacího institutu. 

Dětem kupujete jen oblečení v šedé, starorůžové nebo horčicové barvě, jehož výrobní proces nepřekročil hranice naší republiky. Celý jejich pokojíček je bílo šedý s černými prvky a všechno vybavení a hračky jsou z cool designových severských eshopů. 

O víkendech chodíte s dětmi do stylových kaváren a galerií a tato místa vás jen utvrzují v tom, jak jsou vaše děti vyspělé.

Aktualizace: recenze maminek, jejichž dětičky testovali Sunárek BIO křupky, najdete v našem fóru. Sáhnete po nich v obchodě i vy?

Je jen málo značek v našich končinách, se kterými se mohly ztotožnit již naše prababičky. Jednou z těchto značek je Sunar, která se neustále vyvíjí a modernizuje, aby tady mohla být pro vás a vaše ratolesti.

S novinkou Sunárek BIO křupky si užijí testování vaše děti a také všichni předškoláci.

Co testujeme

“Můj syn chodí do školy a teď je ve čtvrté třídě. První třídu jsem celou proplakala, protože chodil domů s tím, že dnes to bylo horší než včera. Nikdo se s ním nechce bavit ani si hrát. Stále ho vystrkují z kolektivu. Nechtěla jsem jít udělat rozruch do školy, protože v té třídě jsou kromě něj ještě další čtyři chlapci, s kterými by se mohl kamarádit a bála jsem se, že mu to kamarádství do budoucna pokazím. Čekala jsem, že to nějak přejde. Dokonce jsem byla za učitelkou, aby to sledovala, ale nic se nezměnilo,” začíná vyprávění o šikaně svého syna jedna z maminek.

“Druhý ročník byl úplně stejný. V třetím se to trochu uklidnilo, ale teď v tom lítáme zas. Že prý ukazují na tlusté prase, jako že to je on a že tak vypadá. A že je omega samec a podobné hlouposti. Když přijde ráno do školy, sedí tam sám na lavičce, dokud nezačne vyučování. Přes přestávku sedí sám v lavici, protože když se přidá k ostatním, tak se všichni otočí a odejdou od něj. Přitom syn je chlapec pěkný, šikovný a citlivý. Je mi ho líto a bojím se, aby nezůstal z toho nějak narušený a nebo si dokonce něco neudělal. Podle mě je důležité, aby děcko do kolektivu zapadlo. Nechce, abych šla za učitelkou. Ona je taková, že by to řešila před celou třídou a z toho by byl ještě frustrovanější. Nevím, co mám dělat...”

Šikana se bohužel odehrává víc, než si myslíme a má negativní dopad jak na děti, tak i na jejich rodiče. Abychom mohli začít rozebírat toto téma, je potřeba si stanovit, jaká je definice šikany a jak ji vlastně poznáme.

Je to šikana nebo jen škádlení?

Šikana je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížení slabšímu jedinci, jeho ohrožení nebo snaha o zastrašení. Jedná se o chování cílené a úmyslně vykonávané. Vystupuje vždy agresor a oběť. Agresoři bývají fyzicky zdatnější, silní, vůdčí osobnosti. Využívají buď fyzické násilí a bití nebo psychické útoky, jako jsou slovní obtěžování nadávkami nebo ponižování. Fyzickými agresory jsou častěji chlapci, psychickými tyrany dívky. Dokáží manipulovat s ostatními dětmi, aby ubližovali slabé oběti, která je proti nim bezbranná. Jsou velmi inteligentní a často i vtipní a zábavní. Důvody jejich chování mohou být různé, ať už je to kvůli tomu, že agresoři mohou být sami doma fyzicky trestáni, jsou pod přísným vedením nebo na ně rodiče nemají dostatek času a tak cítí potřebu vybouřit se někde jinde.

Vůdce, jeho pomocníci a oběti

„Ač jsem nikdy nevěřila tomu, že bych do nějaké podobné skupinky mohla patřit, čeká mě IVF. V pondělí jsem dostala Diphereline a od 29. června, kdy jdu na kontrolu, začínám stimulovat Gonalem. Je to naše 1. IVF a zároveň poslední možnost, jak zabojovat proti neplodnosti,“ vypráví jedna z maminek na Modrém koníku.

Když miminko nepřichází, přináší to často spoustu stresu, slz a různých vyšetření. Díky medicínskému pokroku už ale problémy s početím nebo dokonce neplodnost nemusí nutně znamenat to, že se pár svého vysněného dítěte nedočká. Mezi základní metody asistované reprodukce rozhodně patří IVF neboli mimotělní oplodnění. Mnoho lidí ale neví, co je během procesu čeká. Následující řádky vám celou problematiku pomohou trochu osvětlit.

Co znamená pojem IVF?

IVF, odborně in vitro fertilizace nebo lidově "oplodnění ve zkumavce" je proces, při kterém vajíčko oplodňuje spermii vně tělo. Je potřeba si uvědomit, že to není jediná metoda asistované reprodukce, ale jen jedna z nich. Při této metodě se stimulují vaječníky pomocí hormonů, aby se jich vyvinulo a dozrálo více. Vajíčka se poté odeberou z vaječníků a oplodní spermiemi. Když se oplodnění zdaří, jsou přenesena do dělohy. Vlastně se oplodnění ani neděje „ve zkumavce“, protože většinou probíhá v Petriho misce.

U lidí byla tato metoda poprvé úspěšně použita před 25 lety. Prvním dítětem se stala v roce 1978 Louise Brown. Metodu vynalezl Robert G. Edwars, který za svůj objev získal v roce 2010 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

Od doby vzniku IVF se narodilo již více než milion dětí po celém světě. K tomuto druhu umělého oplodnění dochází ve chvíli, kdy předchozí léčba neplodnosti selhala či není vůbec možná.

"Maminko, " přišla ke mě Eli. Oči jí svítí a je natěšená, co asi řeknu, až mi předá to, co schovává za zády...

" To máš za to že tak dobře vaříš a tak vůbec, že všechno děláš, že se o nás dobře staráš..." podala mi vyrobenou květinku a pevně mě svírá kolem pasu... Jen tak, z ničeho nic... (jsem překvapená a dojatá)

Jindy u stolu...: "Mami, ty by si mohla dělat kuchažku ve škouce, potože ty važíš nejuepší jídua, eště uepší, neš ve škouce. Ve škouce mi to taky chutná, aue ty važíš úpně nejvíc nejuepší jídua!" Rozplývá se Matýsek nad obyčejnými špagetami s mletým a červenou omáčkou. A zrovna jsem si říkala, jak se to dnes zrovna moc nepovedlo. 

"Jó, máma děuá nejepší...!" přidává se Týnka.

Každou chvíli nacházím od Elisabetky vzkazy jako: "Mám tě moc ráda, jsi nejlepší💜💛💟", "Pro nejlepší maminečku na světě, od Eli od 💞" apod.

"Mám tě moc uáda, tulí se jen tak Kristýnka..."

Manžel jezdíval do práce na ranní MHD a na odpolední autem, protože autobus už k nám na zastávku večer nejezdil. Jednou po cestě z odpolední volá na řidiče autobusu, ať mu okamžitě zastaví, že musí vystoupit. Řidič na to, že mimo zastávku nesmí zastavit. Manžel s prosíkem, že je tady autem. Řidič chápavě odpovídá, že to jo, to je důvod a dupne na brzdu. Jde pěšky k parkovišti a v tom si uvědomí, že dal ráno auto do servisu. 

Po porodu už se mi špatně slezalo z postele když jsem měla jit povinně na wc hrozně mě bolelo v zadech na levé streně dole - bedra nějak jsem si říkala,že to bude asi tím porodem ,že jsem si něco namohla nebo s něčím pohnula tak mi sestříčky pomohli na převažecí křeslo a odvezli i s malou o dvě patra víš na oddělení šestinedělí a na pokoj.

Tam mi pomohli na lůžko dali injekci od bolesti a dovezli mi malou at jsme spolu.

Neděle ráno malá vizita má kontrola a dani nějakých léku na ty záda atd.V pondělí velká vyzita kontrola šití sahnutí na břicho zkrz dělohu a vizita malé atd, odpol mi byla poslaná Neuroložka, která mi dala obstrik a na další den poslala na fyzioterapii na aktivovaní esička.Bolest pořád stejná i po fyzioterapii i po podani nějakých léku do kapačky nepomohlo nic. V uterý vizita odeslání na kontrolni UZ zkrz min zavinutou dělohu a prý zápachu odemě.UZ v pořádku vic se neřešilo a bylo rozhodnuto, že já i malá můžeme ve středu jit domů. Domů jsem odjela belhajici se a skoro nechodící,tahnouci levou nohu za sebou.nastup do auta neskutečný horor a bolest musela jsem se nohy skládat jak při ochrnutí.měla jsem pocit, že jsem po bouračce na spodní část těla a né po porodu.Doma mi muž musel vše nosit pomáhat s malou do postele jsem lezla 10 min a z postele taky pajdala jsme a kulhala a měla bolesti.V pátek jsme šla na rehabky tady u nás a paní mi ukázala jak si ulevovat při ležení a dala nějaké cviky at to zkouším a dala doporučení na rehabky do Napajedel.Po vikendu bolesti pořád přetrvávali a v uterý došl už i muž že jsme v pokoji cítit.Do sprchy jsme chodila 3x za den, ale stále jsme se taky nějak tak divně cítila.V uterý jsem se na gyndu nedovola.Po konzultaci s kamarádkou ze šestineděli  - sestřičkou znemocnice mi doporučila zajit ke své dr na gyndu, že zápach není fiziologycky.Ve středu jsem se dovolala a hned mě vzala na poledne jsem měla dorazit.V ordinaci mě dr vyšetřila a zjistila důvod proč zapáchám.!!

Pan dr při zašívání mého poranění po porodu použil tampon, ktery mi nechal v pochvě a zapoměl ho vytáhnout. Měla jsme v sobě tedy 11 dní tampon!!!

Dr mi ho tedy vytáhla a teda neskutečný smrad atd ,ale u mě neskutečná uleva !!! udělala mi pruplach, kontrolní UZ zkrz zavinování dělohy,vzala stěr z pochvy, nasadila mi antibiotika, globuli na zavádění do pochvy a pruplachy at si dělám,byla mi odebrána krev na krevní obráz a crp.Kontrolu mi dala za týden a výsledky, že mi na druhý den zavolá.Takže důvod mého zápachu bylo, že mi po šití dr nechal v pochvě tampon.v nemocnici to nikdo nezkoumal,nestaral se nepodíval se do mě aby to zjistili.

Dva dny po vytažení jsem začínala zase troch líp chodit a pohybovat se záda povolily bolesti podbřišku se zmirnily,mohla jsme začít pomlu vic fungovat a hlavně jsem se začínala citit zase dobře. Po týdnu na kontrole u dr na gyndě mi zdělila,že naštěstí na to co jsme v sobě měla výsledky odběru nejsou až tak děsivé a hrozné ,že je vidět, že mám doboru a silkou imunitu crp bylo 11 normál je kolem 8 a krevní obraz byl taky v pořádku a v pochvě se naštěstí taky žádné vysoké nebo nebezpečné bakterie neobjevily.Takže by měl být vše v pořádku.Kontrolu mám za 14 dní a ještě mi vzala krev na to crp pro jistotu.

Pitný režim - téma, které se zejména v létě právem intenzivně řeší. Jsou děti, které za den vypijí velké množství tekutin a pak jsou tu také děti, do kterých dostatek tekutin dostáváte těžko. Mezi druhou vyjmenovanou skupinu dětí patří i moje dcerka. Několik maminek mě jistě pochopí, protože možná řeší to samé. Abychom děti přiměly dostatečně pít, zkoušíme vše možné. Univerzální rada, kterou vám dá spousta zkušených rodičů je ta, ať vyzkoušíte různé lahvičky/ hrníčky. O to více jsem byla zvědavá a potěšená, když nás se Stellou vybrali do testování hrníčku Lovi v kategorii 12+. Pojďme se tedy podívat, jak u nás tento fešák obstál. 

DESIGN 

Líbí se mi hezké věci. O to více mě těší vkusný vzhled Lovi hrnečku. Kávové barevné tóny, milý symbol medvěda a smysl pro detail (mini srdíčko na savičce), za mě určitě ano! Proč smysl pro vkus u dítěte nepodpořit třeba

hezkým nádobím, že. Designově má u mě tento hrnek deset bodů z deseti. 

SNADNÉ UMÝVÁNÍ

Nejspíš existují lidé, které baví umývat nádobí. Upřímně? Já mezi ně teda určitě nepatřím! Za dva roky, co je dcera na světě jsem umyla už hodně lahví a hrnečků a řekněme si na rovinu, že čím je umývání složitější, tím větší je to pruda, protože samosebou chceme, aby měly naše děti nádobí čisté. Když jsem tedy zjistila, jak snadno se Lovi hrnek umývá, bylo to pro mě jednoznačně plus.