Velikonoce jsou svým původem svátky jara. Před cca 3500 lety dali ale kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým svátkem Paschy (oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví). Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním.

Smyslu (křesťanských) Velikonoc porozumíme na pozadí Velikonoc židovských

Židovské Velikonoce (pesach)

Obsahem židovského svátku je oslava Boha - Zachránce (Spasitele). Židé si připomínají Boží záchranu z egyptského zotročení a slavné vyjití (exodus) z Egypta. Hospodin vysvobodil Izraelity celou řadou mocných zásahů. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Izraelité takto byli uchráněni před zkázou, která kolem nich přešla bez povšimnutí. Odtud pochází židovský název velikonoc: "pesach" - "uchránění, ušetření, přejití".

Křesťanské Velikonoce

Církevní význam velikonočních svátků je mnohem víc, než jen symbolický. Pro křesťany jsou Velikonoce důležitější než Vánoce a tomu odpovídají přípravy i samotný průběh svátků.

Jsem maminka třech dětí a za pár dní oslavím "Kristova léta". Měla jsem opravdu velikou radost, když jsem na Modrém koníku byla vybrána mezi ženy, které budou moci mezi prvními testovat nový noční krém Vichy Slow Age. Celé testování tohoto krému jsem si užila a beru ho jako takový malý přednarozeninový dárek.

S kosmetikou Vichy mám již zkušenosti a vždy jsem byla spokojená. Byla jsem tedy zvědavá, zda i tato novinka mě nezklame a splní má očekávání. V době začátku testování jsem byla teprve dva měsíce po třetím porodu, kdy prakticky celé šestinedělí se točilo kolem onemocnění dětí. Na spánek nebo relaxaci nebyl čas, zimní sychravé počasí a suchý vzduch v bytě pleti rovněž dvakrát nepřidal. Čekala jsem tedy na balíček s krémem vyloženě jako na zázrak.

Byla jsem příjemně překvapena, že na testování mi bylo doručeno celé balení krému/gelu. Noční krém Vichy Slow Age se ukrývá ve skleněné smaragdově zbarvené lahvičce a musím říci, že pro všechny milovníky přírody už samo balení je esteticky "dokonalé". Po otevření krém nádherně voní přírodou, po bylinkách, je to taková svěží vůně. Přípravek není vyloženě krémové konzistence, ale je to hutný gel. Přiznám se, že nejprve jsem z této konzistence měla obavu, aby se gel dobře vstřebával a obličej jsem neměla spíše ulepený. Tato pochybnost mi byla mile vyvrácena hned po první aplikaci, protože gel se krásně vstřebává do pokožky, je cítit příjemný chladivý účinek, který vypíná a vyživuje pleť. Navíc krásně voní příjemnou nevtíravou vůní, která se mi před spaním za dva týdny testování stala lehce návykovou. Ráno po první aplikaci byla již pleť zřetelně vyhlazená a co jsem ocenila především, měla jsem naprosto sjednocený odstín pleti, aniž bych musela použít make-up. Na lehké šupinky v oblasti nosu, které se mi udělaly díky zimnímu počasí, jedna aplikace ale nestačila. Po týdnu však byla pleť vyhlazená už i v oblasti nosu.

Od nočního krému/gelu Vichy Slow Age jsem nečekala, že ze mě za dobu testování udělá znovu "dvacítku", ale přála jsem si hydratovanou a rozjasněnou pleť, jak výrobce u tohoto přípravku deklaruje. Tato očekávání gel naprosto splnil a co více, body navíc mu připisuji za sjednocený odstín pleti, který je nad rámec mých očekávání. Luxusní balení a příjemná nevtíravá vůně podtrhují veškerá pozitiva tohoto přípravku.

Vzhledem k tomu, že za dobu testování se mi zdá, že gelu snad ani neubylo, tak věřím, že jedno balení odhadem vydrží minimálně 4 měsíce, což se mi zdá i cenově přijatelné. 

Co napsat závěrem?

Před třemi týdny jsem objevila noční krém Vichy Slow Age a od té doby se těším na každý večer, až se jím nechám hýčkat.

Jsem dvaačtyřicetiletá maminka tří skřítků, bývám často unavená, nevyspalá a vyčerpaná, což se podepisuje především na mé pleti. Ale také jsem žena, která ví, co chce a moc ráda se líbí svému muži. Noční krém tvoří nepostradatelnou součást mojí každodenní péče o pleť, proto jsem zajásala, když mě Koník umožnil otestovat mezi prvními v Čechách nový noční krém od Vichy. Už téměř jedenadvacet večerů aplikuji na obličej Vichy Slow Age a moje prvotní nadšení se postupně stává závislostí. Ale pěkně od začátku. 

Než mi dorazil balíček, snažila jsem se získat všechny dostupné informace, abych si udělala jasno, co můžu od krému očekávat. Dozvěděla jsem se, že krém je určený pro unavenou pleť, obsahuje antioxidanty proti stárnutí, rozjasňuje a vyhlazuje pleť, má hnědou barvu, gelovou konzistenci a rostlinnou, až téměř medicínskou vůni. Sice jsem se na něj těšila, protože miluju každou novou kosmetiku, ale k některým tvrzením jsem byla mírně skeptická, jiné ve mně vzbuzovaly dokonce obavy. Notak co třeba ta vůně, to by mohl být pěkný průšvih... nebo gelová konzistence, vždyť gelové krémy bývají málo hutné, jakoby tekuté nebo dokonce lepivé.

Rozbalila jsem svůj malý poklad a v rukou se mi ocitl krém v luxusně vyhlížejícím balení smaragdově zelené barvy. Odšroubovala jsem víčko a velmi opatrně jsem si přivoněla. Voněl naprosto božsky! Necítím z něj přímo bylinky, ale cosi přírodního, svěžího a lehounce sladce omamného, co vás nutí si přičichnout znovu a znovu. Těšila jsem se na první večerní aplikaci jako malá. 

Konečně nadešla ta chvíle a já jsem po důkladném vyčistění obličeje mohla vyzkoušet Vichy Slow Age na vlastní kůži. Všechny obavy ohledně konzistence se rozplynuly v ten moment, kdy jsem krém nanesla na pleť. Byl to doslova nadpozemský pocit, tak sametově hedvábný... a k tomu ta úžasná vůně... bylo to tááák příjemné, že jsem měla chuť do krému skočit úplně celá a vykoupat se v něm. Šla jsem spát naprosto spokojená. Takové zdánlivé maličkosti dokáží udělat můj život ještě radostnější. 

Každý večer si tak dopřávám úžasný požitek pro (skoro) všechny moje smysly. Vichy Slow Age je tuze moc příjemný, heboučký a nádherně voní. Je fajn, že stačí nanést opravdu malé množství a krém se krásně rozetře a vstřebá. Ale nevstřebá se zase natolik, abych o něm už po pár minutách nevěděla. Vnímám ho na své pleti tím nejpříjemnějším způsobem jako tenoučkou vrstvu ochranné péče. A k tomu ta naprosto úchvatná, jemná, avšak silně návyková vůně... už se trochu opakuju, já vím, ale nemůžu si pomoct... je to přesně taková vůně, kterou chcete čichat pořád a pořád a nikdy se vám neomrzí... taková, díky níž usínám s příjemným pocitem a spokojeným úsměvem. 

Pozorujete na svém těle  už několik týdnů zvláštní změny? Jste unavená a kolísá vám nálada a vy si najednou při pohledu do kalendáře uvědomíte, že "máte zpoždění"? Pokud se k tomu přidá fakt, že jste měla v posledních několika týdnech nechráněný pohlavní styk, pak je s velkou pravděpodobností na místě gratulace.

Ať už se o miminko aktivně snažíte, nebo ne, určitě vás alespoň jednou napadlo, zda náhodou nejste těhotná. Samozřejmě nespolehlivějším indikátorem pro potvrzení či vyvrácení těhotenství je těhotenský test a následná návštěva lékaře, kde podle předpokládaného stadia těhotenství buď lékař udělá ultrazvuk, nebo krevní testy.

Existují testy, které dokážou odhalit těhotenství už ve velmi raném stadiu, nicméně obecně se doporučuje ho provést až týden po vynechání pravidelné menstruace za použití ranní moči, kdy je nejvyšší koncentrace případného hormonu hCG.

Vynechání menstruace

Učebnicový příklad, který si všichni pamatujeme už ze školních lavic. Pokud máte pravidelnou menstruaci a dojde k jejímu vynechání, nejčastější příčinou je právě těhotenství. Menstruace se ale může opozdit i z jiných důvodů, jako je například stres, změna prostředí, cysta na vaječníku či jiné onemocnění. V každém případě doporučujeme udělat těhotenský test a objednat se k lékaři. 

Někdy se však může stát, že jste těhotná i přesto, že normálně menstruujete případně “špiníte”. Maminka Radka se svěřila, že se o tom, že čeká miminko dozvěděla úplně náhodou až ve 3. měsíci těhotenství: "Normálně jsem měla pravidelně měsíčky, trochu se mi zvětšily prsa, ale připisovala jsem to tomu, že jsem v posledních týdnech trochu přibrala. Byla jsem na pravidelné preventivní prohlídce na gyndě a paní doktorka se rozhodla, že mi udělá i ultrazvuk a najednou slyším, jak mi gratuluje k miminku. Málem jsem z toho dostala infarkt, protože jsme to vůbec neplánovali."

Byla jsem moc ráda, že jsem vyhrála toto testování  🙂 

Od malička mě trápí každou zimu angíny a chřipky. Protože kojím, když jdu do lékarny a řeknu, že bych chtěla něco na bolení v krku. A dodám, že jsem kojící maminka, tak mi obvykle dali cucací tabletky, které vůbec nepomohly. Proto jsem se rozhodla, že zkusím zda mě MK do testování vybere. A vyšlo to!!! 

První co bylo,když mi přišel balíček. Tak jsem si proštudovala "návody" a dopis " Pro tebe" od Modrého koníka. A tradááá šlo se  zkoušet.  Testovala jsem hlavně já a manžel. Manžel dělá v hale,kde se moc netopí,takže je věčně nemocný a pobolívá ho krku. A má slavnou rýmičku... A znáte to, když je chlap nemocnej.. :D Tadeášek (6let)  díky bohu, drží, takže bude testovat až na něj (budu doufat, že nevleze) vleze nějaký ten bacil ze školky. Vojtíšek (1 rok) si musí na testování počkat, protože je to určené pro děti od 2 let. Ale i tak musíme MK poděkovat, za možnost a víme, když ho bude pobolívat v krku, počem v lékarně sáhnout.

Tak teď přidám zkušenosti. 🙂 

Larfasol sprej - tento výrobek jsem zkoušela asi nejvíc. Protože jsem podcenila počasí při cestě fitness centra a začalo mě škrábat v krku. Po stříknutí jsem měla lehce problém spolknout. Taková chuť - ani nevím jak jí přesně popsat.  Ale spolkla jsem. Stříkla jsem jen 2x a čekala. Hlavně jsem se snažila co nejdéle po aplikaci nejíst a nepít, aby to mělo co největší účinnek. Musím říct, že je to zázrak... stříkala jsem ráno a večer a cítila jsem opravdu úlevu. Asi po dvou dnech jsem zapomněla na stříkaní- protože mě v krku VŮBEC NEBOLELO.

Překvapilo mě hlavně složení přírodních olejíčků (rakytník, měsíček a bergamot). Díky tomu usnadnuje polykání při bolesti v krku, a má  antivirový  a antibakteriální účinek.

S partnerem jste se rozhodli, že nadešla ta správná chvíle na zplození potomka. Už jste celá natěšená a v hlavě si představujete, jaké to bude být těhotná a jak krásné asi bude vaše děťátko. Svěřila jste to kamarádce a ona vás rozhodila následujícím: "Ty jsi brala od 15 antikoncepci? Uf, to se ti asi nepodaří snadno otěhotnět. Hlavně počkej než se ti tělo vyčistí, než se začnete snažit, jinak bude mít miminko problémy." V hlavě vám hlodá červíček pochybností. Je tedy důvod k panice? 

Podobné věty slýchají tisíce žen, které se rozhodly, že nastala ta pravá chvíle otěhotnět. Na základě zkušeností stovek maminek na Modrém koníkovi a odborných článků jsme pro vás připravili informace, které vás uklidní.

Kdy se můžeme začít snažit?

Prvním krokem k těhotenství je pohlavní styk bez ochrany. Pokud jste se tedy rozhodli pro miminko, přerušte tedy veškeré antikoncepční metody a milujte se. V posledních letech se objevily informace o tom, že se žena, která brala hormonální antikoncepci, má nejprve vyčistit. Podle odborníků z řad lékařů je to, ale nesmysl.

Profesor lékařské fakulty Karlovy univerzity MUDr. Pavel Calda doslova uvádí: "Po vysazení nemusíte na nic čekat!" Slavný sexuolog, MUDr. Radim Uzel k tomu dodává: "Ten lékař, který vám radil několik měsíců na očistění těla od hormonů bohužel nemá pravdu. Otěhotnět můžete okamžitě po vysazení hormonální antikoncepce hned v následujícím cyklu bez jakéhokoliv nebezpečí pro průběh těhotenství a plod."

Majitelka a generální ředitelka kliniky reprodukční medicíny MUDr. Kateřina Veselá, ale zmiňuje, že během prvních třech měsíců po vysazení hormonální antikoncepce může být vyšší šance vícečetného těhotenství. "...neobávejte se otěhotnět po vysazení antikoncepce, protože hormony obsažené v těchto preparátech se vylučují z organismu velmi rychle. Je pravdou, že krátce po vysazení antikoncepce dochází k mírnému zvýšení podílu vícečetného těhotenství, z důvodu většího počtu současně uvolněných vajíček po ovulaci. Někdy se tohoto efektu využívá i v léčbě neplodnosti spojené s nedostatečnou ovulací. Tato tendence nepřetrvává déle než tři měsíce po vysazení."

Události posledních měsíců mého života v heslech: nádherné těhotenství, krásný porod, úžasné šestinedělí, silná a spokojená maminka, šťastný chlapeček, pečující manžel, veselé děti, domácí pohoda! Naše nejmladší děťátko Mariánek se narodil doma. A díky tomu jsme zažili doslova přerod celé rodiny a vnímáme tak nějak víc, jak se máme všichni rádi.

Jsem přesvědčena, že naše miminko by mezi nás nevklouzlo tak plynule a lehce, kdyby byla celá atmosféra rodiny narušena odchodem do porodnice. Když už jednou obleču denní oděv po porodu, nesvleču ho a příjezdem z porodnice začínám dělat své běžné domácí práce. Tentokrát jsem strávila 6 týtnů v posteli a nikomu doma to nepřišlo divné. Ani mě.

Za toto znovuzrození děkuji především sama sobě, mému muži a svým dětem, ale nemalou úlohu při něm sehrály porodní asistentky, které mi u mého domácího porodu pomáhaly. Byly mi velkou oporou a díky jejich profesionální péči jsem se cítila bezpečně a přirozeně. Aniž by mě vyrušovaly z mého porodního nastavení, dbaly o to, abych byla v teple, masírovaly mi bolavé kříže a velmi jemným způsobem mě motivovaly k tomu, abych třeba změnila polohu, aby se porod pohnul dál. Patří jim mé díky, vděčné a převeliké! Pomohly mi pochopit, jak silná a dokonalá jsem! Díky nim jsem mohla konečně prožít celý porodní proces v jeho přirozenosti na vlastní kůži. A protože já umím říkat jen to, co sama žiju, můžu až od narození Mariánka sdílet tuto velkou pravdu o moudrosti těla a velké ženské pomoci.

Když jsem sepisovala svůj porodní příběh, chtěla jsem hlasitě do všech stran zakřičet jejich jména, ale nemohla jsem to udělat a mrzí mě to.

Porodní báby, které asistují u domácích porodů, se totiž pohybují na hraně zákona. Mají sice umožněno legálně poskytovat své služby ženě před porodem a po něm, ale během porodu by měly nechat ženu na holičkách. Možná si systém myslí, že takto přinutí ženy odjet do porodnice.

Ačkoliv porodním asistentkám zákon umožňuje vést porody, krajský úřad jim k tomu nevydá oprávnění. A tak jsou tyto ženy neviditelnými anděly se začmáranými obličeji na našich porodních fotkách. Zveřejňujeme jen jejich ruce, které nás opečovávaly, ale tváře zůstávají skryté, ne však našim vzpomínkám a našemu srdci.

Krásné pondělí!

Včera byla Květná neděle, což znamená, že přicházejí Velikonoce, pro některé významné svátky připomínající umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Pro jiné prostě jen svátky jara, kdy zdobí své domovy do veselých barev a děti se těší na pomlázku.

Celý minulý týden jsme vás napínaly tím, že na Vás čeká něco báječného. A je to tady!

Předně, nejbáječnější na tom všem je, že jsme se vůbec daly dohromady, lidsky si sedly a vymyslely pro Vás společné překvapení. Protože když máte radost Vy, máme radost i my! Na celý týden se Ambasadorky změní na velikonoční zajíčky, kteří pro Vás budou mít drobnosti, aby Vás nepokakal beránek! 🙂

Co vás tedy čeká?

Celý tento týden se můžete těšit na spoustu zajímavých článků s velikonoční tématikou a především na soutěže! Na Vás bude bedlivě sledovat všechny ambasadorky, protože každý jeden den jedna uveřejní článek a jiná zase soutěž. A právě soutěž se bude vždy týkat článku z předchozího dne od jiné ambasadorky. Podrobná pravidla jsou níže v článku a budou vždy uveřejněna i u jednotlivých soutěží.

Před pár týdny, jsem byla s rodinou vybrána na testování produktů Silvanols, konkrétně sprej do nosu a také sprej do krku.. 

V prvních dnech, kdy jsme produkty obdrželi, jsme mohli zkoumat maximálně obaly a příbalové letáky, jelikož nikdo z nás neměl, ani rýmičku. Co se týče obalů, ty na mě působily příjemně, mám ráda barvy, hlavně zelenou a červenou. Líbily se nejenom mně, ale i detičkám. Takže velké plus. Příbalové letáky byly srozumitelné a přehledné. V tomhle směru jsem rozhodně neměla žádné výhrady.

Možnost testovat přímo spreje, jsme měli až když přišly opět mrazy. Děti měly zahlenění a bolest v krku, samozřejmě nechyběla ani " Rýmička" u manžela. Sprej do krku Silvanols je spíše bez příchutě, podle mně lepší než například Jox. Podle jedné z mé dcer, ale opačně. Prý je lepší když to má nějakou chuť, než žádnou. Účinky však byly znatelné už druhý den. Zahlenění pomalu ustupovalo a bolest také. Úplné odeznění bylo zhruba po třech dnech. Sprej do nosu testoval převážně manžel, přeci jen jsou ti muži na tohle jako dělaní. Dcerky měly problém si do nosu vůbec stříknout. Šlo jim to hůře zmáčknout. Rýma postupně ustupovala, hlavně ucpaný nos. Když manžel poprvé vyzkoušel tento sprej, tak se mu až podlomila kolena, neskutečně prý štípe v nose. Jeho přirovnání bylo: "Jako bych dostal facku přes nos."

Já sama jsem nevyzkoušela ani jeden z produktů, a to proto, že jsem odolnější než zbytek rodiny. 

Celkově tedy hodnotíme tyto produkty spíše pozitivně. Nedá se však říci, že bychom je upřednostňovali před jinými produkty. U spreje do krku je podle mé rodiny lepší, když má nějakou příchuť a u spreje do nosu, jim rozhodně vadilo štípání v nose po aplikaci. Po delším užívání by byla sliznice v nosu hodně podrážděná a bolestivá. Nicméně i přes tytou nežádoucí účinky produkty #silvanols pomáhají. Veliké plus ale rozhodně dáváme za to, že jsou produkty vytvořeny z přírodních zdrojů, což rozhodně oceňuji.

Děkuji za možnost, vyzkoušet přírodní produkty Silvanols.

Stala jste se maminkou. Prošla jste těhotenstvím, prožila jste tolik očekávaný porod.
S příchodem vašeho děťátka se změnil celý váš život, vaše tělo a možná i prožívání všeho, co jste měla ráda.

Změny se mohly stát i ve vašem sexuálním životě – nošení dítěte a porod zanechaly stopy na vašem těle, jiná jste i uvnitř, zvláště na počátku života vašeho miminka je těžké balancovat mezi rolí matky, ženy a také milenky.

První pokus

Jelikož si plně uvědomujeme, jak důležitý je intimní kontakt v partnerství a jak moc je ho třeba udržovat, první sex po porodu je velmi očekávanou záležitostí z obou partnerských stran. Jeho očekávání s sebou často přináší obavy, hlavně ohledně naší tělesné schránky, která se změnila.

K obavám ze změny velikosti všech partií, které při sexu dáváte na obdiv, se také přidává obava z bolesti, hlavně pokud jste byly při porodu poraněny či nastřiženy, následně sešity a rána vás stále pobolívá, stejně tak jizva po císařském řezu. Velkou část této obavy tvoří i strach z toho, jaký prožitek bude mít partner poté, co se vaše vagina musela přizpůsobit průměru hlavičky vašeho potomka.

Dle diskuzí na našem Fóru, kterých je ohledně sexu po porodu několik, se první sex uskuteční obvykle ihned po skončení šestinedělí a pokud se ten váš nepovedl, nejste jediná. Na bolest ze zranění či na problém se uvolnit během aktu si stěžuje velké množství žen, stejně tak je naplňují obavy ještě před prvním poporodním stykem, který s obavami ale i se zvědavostí vyhlíží.

Pořídit si miminko nebo ještě počkat? Jsem na dítě moc mladá nebo už naopak stará? Mám nejdřív budovat kariéru nebo radši založit rodinu? A co když pak později nebudu moct děti mít? Toto dilema řeší miliony žen po celém světě. Pojďme se podívat, podle čeho se v této věci rozhodují a co na to odborníci.

V posledních letech se věk maminek zvyšuje

Podle údajů Českého statistického úřadu se věk, kdy ženy mají první dítě, každoročně zvyšuje. Na počátku 90. let byl průměrný věk matky 22 let, na přelomu milénia už 27,5 let a v roce 2015 dokonce 30 let. V hlavním městě je to potom ještě o téměř 2 roky víc.

Je to dáno rostoucí emancipací a rovnoprávností žen. Dřív měly ženy daleko prostší pohled na jejich poslání, hlavním smyslem bylo vdát se, založit rodinu. To se ovšem změnilo a ženy chtějí v životě dosáhnout a zažít daleko víc. Studují, chtějí si budovat kariéru a cestovat. Tím se samozřejmě posouvá i doba, kdy začnou přemýšlet o výběru partnera, se kterým by se usadily. 

Když si potom ženy v pozdějším věku začnou hledat životního partnera, není to tak snadné. "Nejen proto, že zralá žena o něm má zralé představy. Ale i proto, že těch zajímavých obvykle není mnoho volných. Také není úplně snadné se s takovým mužským seznámit. A už vůbec ne se navzájem přizpůsobit. I to jsou důvody, proč stále stoupá průměrný věk žen, které porodí první dítě, a proč zřejmě bude ještě trochu stoupat," komentuje tento jev psycholožka Alice Vondrová.

Průměrný věk matek se zvyšuje i díky vědeckému pokroku. Objevy reprodukční medicíny (oplodnění in vitro a aplikace darovaného oplodněného vajíčka) umožňují překonat "přírodu", kdy žena může počít pouze do příchodu klimakteria. V České republice je sice zákonem upraven věk pro umělé oplodnění na 48 let, ale ve světe můžeme najít případy, kdy ženy kolem 70. let porodily děti.

V první řadě bych chtěla poděkovat za možnost otestovat tento krém. Jsem maminka třech kluků, brzy mi bude 34 let a náš každý den, si užíváme na plno🙂 Ale jsem i žena, která  se chce líbit, takže péče o plet, je samozřejmostí a já si myslela, že již pár let používám, super krém, ale nikdy nedokázal to co Vichy během 14 dnů.

Vichy dorazil kurýrem a já byla jak malá, hned jsem rozdělávala krabici a chtěla si prohlédnout ten zázrak. Objevila jsem smaragdově zelené balení a okamžitě přivoněla. A první body pro Vichy - Krém krásně ale přitom nevtíratelně svěže voní po bylinkách. Je ho barva není klasická barva krému, ani to není klasický krém, ale hnědý hustný gel. Já mám ráda změny, takže jsem se na večer začala velice těšit 🙂

Složení: AQUA / WATER - DIMETHICONE - GLYCERIN - PROPYLENE GLYCOL - NIACINAMIDE - ALCOHOL DENAT. - DIPROPYLENE GLYCOL - BIFIDA FERMENT LYSATE - CAFFEINE - SODIUM CHLORIDE - PEG/PPG-18/18 DIMETHICONE - TOCOPHEROL - CARAMEL - SODIUM BENZOATE - ADENOSINE - PHENOXYETHANOL - SCUTELLARIA BAICALENSIS ROOT EXTRACT - RESVERATROL - PARFUM / FRAGRANCE

Aplikace: Aplikujte každý večer na pleť obličeje a krku. Použijte také jako masku  - jednou týdně naneste tenkou vrstvu a nechte působit 10 minut. Následně vmasírujte. Přebytek produktu odstraňte vatovým tampónem. Vyhněte se okolí očí a rtů.

Účinnost: Po probuzení je pleť plně hydratovaná a rozjasněná. Noc po noci se zlepšuje proces obnovy pleti, jemné linky jsou vyhlazené.

První večer po důkladném vyčištění pleti jsem nanesla krém. Hned jsem tušila, že testuji něco neobyčejného! Krém nejenom příjemně voní, ale je i neskutečně hebký a během pár chvilek je hebká i plet a krém se nevtřebá tak rychle, takže i po nějaké době, kdy jsem si šla lehnout jsem stále cítila, jakoby ochranný film na své pleti a příjemnou vůni. Samozřejmě jsem rozdíl nepozorovala hned po první noci, ale už po první noci, byla moje pleť, ráno svěžejší a po týdnu už jsem pozorovala i sjednocení barvy pleti, čímž jsem byla velmi mile překvapena a brala to od krému jako jeden velký bonus.

Po dovolené jsem šla do práce na noc..trošku jsem pokašlávala, ale jsem astmatička, tak jsem tomu nepřikládala pořádný význam. Na oddělení nám dost kašlaly dva pokoje. Ráno jsem šla spát, po obědě jsem se vzbudila a byla mi zima. Volali mi naši, že babičku odvezli do nemocnice.. Na vyšetření...Vytelefonovala jsem vše...Začínala jsem kašlat víc a jen tak..jsem si dala teploměr.. 38,5, během chvíle 39..srážela jsem to..a začalo kolečko telefonů - jestli se najde někdo, kdo by šel místo mě...Nakonec jedna kolegyně byla ochotná, ale to jsem měla už 40,2.  Kristýnka byla u ex a já mohla relativně v klidu marodit. Druhý den pro PN...Dr mě poslechla, prohlídla, změřila. Hnus to byl. Měla jsem velký strach o Ki, aby to nechytla..Od úterý už mi hlásili, že má rýmu, od st, čt pokašlávala...Ale zjistila jsem, že ji ve st hlídala tchyně s chřipkou..no...co už...Ve čt mi volali sousedi, slyšeli mě kašlat, jestli něco nepotřebuju nakoupit...říkala jsem našim, jak mám hodné sousedy...sjeli mě, že snad bych neotravovala cizí lidi...říkám - ale tady není už vůbec nic a já nemám vycházky..Aspoň pečivo a mlíko..Pečivo nakonec donesli, ale mlíko bez laktozy se jim nechtělo hledat, tak koupili normální..

Skoro jsem kvůli kašli nespala..přišla jsem si navíc kvůli pískání a zvukům, co ze mě vycházely, jako břichomluvec...Na kontrole jsem vyfásla ATB..

Ki se vrátila v pátek navečer...v horečkách a s kašlem..Ze soboty na neděli horečka šla špatně srážet, naštěstí jsem si vzpomněla na info od kolegyně, že paralen jí při chřipce nepomohl, tak jsem zkoušela ibalgin..Pak i obklady...Bylo kolem desáté večer, když jsem přemýšlela o zábale, nebo o sprše, kterou bych postupně chladila...Ale naštěstí horečka začala klesat a Ki usnula...za nějakou dobu mě vzbudila, že je propocená a potřebuje na wc, ale že se jí motá hlava...Jak jsem vylítla, flákla jsem sebou na zem já..Tak jsem se opatrně za chvíli zvedla, převlíkla dítě a dovedla ho na wc..Druhý den byla nadšená, jak jsem s ní šla za ruku na záchod...Maňas...

Další den jen zvýšená, ale kašel...a dítě pořád takový nemastný, neslaný..úterý bez teploty..Ale polehává..a není to ono...úterý odpoledne usíná...v noci nespím já..mám divný pocit...kruci..proč....

Z úterý na středu mě budí po čtvrté hodině...že bolí ouško...Znám ji, tak si nejdřív myslím, jestli si ho nepřeležela, ale dávám teploměr a manévr na ouško je pozitivní, bohužel...A TT 38..Dávám fňukající Ki Nurofen na bolest a vytáčím dědu..Chvilku teda ještě zkouším čekam, abysme neburcovaly..Ale volám, Ki brečí, pomáhám jí oblíkat, beru plyšáka....Přijíždíme do pozvolna se probouzející nemocnice - je něco kolem páté..Budí nám doktora..Nikde ani stopa po protivnosti, naštvanosti, nic....Omlouvám se, že jsem to zkusila, ale že brečela ...Dr. mávne rukou a říká, že je to na píchnutí...Píchá jí ouško, ATB zatím nedává..Ještě ji ukládám, usíná..spí skoro dvě hodiny..Během dne pofňukává, že bolí....nic z toho neteče..teplota zvýšená....Polehává, pospává, pokašlává..není to ono..Proti minulému píchnutí..je to jiné...čt ráno se budí a bolí ouško...dívám se do něj...a vchod do ucha je uplně ucpán...jdeme na středisko, omlouvám se, že jsme byly na píchnutí, ale že teď bolí a je zvýšená TT....primář se jí dívá do ucha a říká - no...to tě muselo hodně bolet, to máš uplně ucpaný..odsává a odsává...

A říká mi - já bych to přeléčil..za mě je to na ATB, souhlasíte s tím? Jasně ..že jo....ať už má klid...Navíc ji slyší kašlat, huhňat..Nespaly jsme už několik nocí..Ki teda relativně ano...ale já nespím, pže čekám, co zas bude....pátek ráno opět bolest, navíc se přidává bolest a otok oka....a otok pod okem....

První pohyby děťátka - okamžik, na který čeká každá nastávající maminka. Zejména prvorodičky je pak netrpělivě vyhlížejí. Jaké to asi bude? Poznám to? Jak jsou pohyby cítit? Otázky, které nám zvědavostí nedaly nebo nedají spát. Od okolí pak nejčastěji slýcháme otázku: „Tak co, už kope?“.

První pohyby, důležitý milník v těhotenství

"I já tento okamžik před několika lety netrpělivě vyhlížela. Když přišel, málem jsem ho propásla. Hned mi totiž nedošlo, že jde o moje miminko. Bylo to takové jemné zabublání. Že jde o první pohyby, to jsem si uvědomila až v momentě, kdy se tento pocit několikrát zopakoval a stal se častějším a pravidelnějším."

Další maminka z koníka dodává: „Já cítím pohyby od prvního dne 20. týdne. Pořád jsem na to čekala a konečně se dočkala. Bylo to takové zlehka. První 2 dny jsem přesně nevěděla, zda to jsou pohyby, ale ptala jsem se pak zkušenější kamarádky a ta říkala, že to je určitě ono. Po pár dnech už to začalo být intenzivnější. No a teď po 3 týdnech sebou někdy mele mrňousek pořádně! Doktorka mi říkala, že u prvorodiček to může být třeba až od 22. – 23. týdne, protože nevědí, co mají cítit.“

Maminka prvorodička obvykle cítí první pohyby děťátka kolem 20. týdne, je to takové polechtání, zabublání či vlnění. Maminky vícerodičky mohou cítit pohyby o něco dříve, cca od 18. týdne. Jak miminko roste, stává se i jeho aktivita více citelnou a postupně ucítíme drobné kopanečky a časem i pořádné kopance. Intenzita pohybů záleží i na položení placenty. Ta je, pokud je vpředu, může zmírnit.

„Kamarádka necítila dcerku celé těhotenství - jednak měla placentu přes přední břišní stěnu, takže ta pak tlumí nárazy miminka a pohyby jsou cítit později a ne tak intenzivní, také měla méně plodovky, takže mimčo mělo méně prostoru,“  takto popisuje zkušenost kamarádky jedna z maminek.

Strach nás provází celým životem. Jako malé jsme se bály bubáků pod postelí, čertů a Mikuláše, pak první jízdy na kole, první pusy a mnohem později ještě jiného „poprvé“. Mnohé z těchto strachů jsou spojené s bolestí. Jako když jsme dostaly na zadek od pekelníka. Nebo když jsme spadly z kola a odřely si kolena. Nebo když se z nás staly ženy.

Bolest nás má chránit a varovat „pozor, tohle už nedělej“. Jenže ještě než se ztratí strup nebo na další schůzce s naším milým do toho jdeme znovu, strach a bolest jsou překonány a my si to začneme užívat. Rychlou jízdu na kole i sex.

Úplně normální

Strach z porodu je zcela běžný, dá se říci i přirozený. I zkušená několikanásobná matka se před každým porodem bojí. Protože každý je jiný. Mění se technologie, možnosti, věk rodičky a v neposlední řadě i konkrétní situace. Strach o to, aby miminko bylo v pořádku je to, co z vás už teď dělá dobrou matkou. Nesobecky nemyslet jen na sebe, ale i na to malé, co nosíme pod srdcem, je dobrým znakem toho, že budeme skvělou matkou. Jenže všeho moc škodí.

Přehnaná úzkost a zmatek dokáže při porodu nadělat více škody než užitku. Při vysoké míře stresu se razantně zvýší hladina kortizolu, který může způsobit děložní činnost a tím i snížit průtok krve placentou.

Biologické hledisko

Prožíváte právě své druhé těhotenství a spolu s miminkem ve vás narůstají i obavy, jak to oznámit svému prvorozenému dítěti? Bude vám vůbec rozumět, až mu začnete o miminku vyprávět? A je opravdu nutné dítě složitě a pečlivě na tuto situaci připravovat?

Kdo je připraven, není překvapen

Snažit se dítě příliš brzy náležitě poučit a připravit na velkou změnu, ke které se u vás doma schyluje, není tak úplně nutné a mnohdy ani rozumné. Malé dítě vám jen těžko porozumí. Odložte vše až na dobu, kdy těhotenství bude vidět.

„Naší malé byly 2 roky a 3 měsíce, když se z ní stala velká ségra, rozhodně nebyla takový ten starací typ. Když se bráška narodil, tak si ho moc nevšímala, ani chovat si ho moc nechtěla. Tak jsme ji nenutili. Začínala si ho víc všímat, až se začal usmívat a žvatlat. Ale časem to bylo lepší a lepší a teď, když pominu občasné žárlení a rvačky o hračky, tak jsou super parťáci,“ piapia z diskuzního fóra Jak připravit dvouleté dítě na příchod sourozence?

Povídejte mu, co se děje v bříšku a čím to vyvrcholí. Každé dítě je jiné, i když si myslíte, že svého broučka dobře znáte, může vás velice překvapit, jak na tuto věc bude nakonec reagovat. Příchod sourozence obecně lépe snášejí holčičky. Představa, že si budou moci hrát s "živou" panenkou, je pro ně velice atraktivní. Něco podobného mohou prožívat i chlapci, kteří se stanou "velkými brášky".  Ale výjimky potvrzují pravidla a nic se nedá zevšeobecnit. Záleží totiž na spoustě věcí:

- jak je dítě staré

Vrátíte se od svého gynekologa a v hlavě vám zní jeho poslední věta: "Vypadá to na rizikové těhotenství." Co přesně to znamená, jaká omezení to přináší, které faktory jsou ve hře? Své zkušenosti vám svěří maminky se stejnou diagnózou.  

Rizikové nebo patologické?

U rizikového těhotenství hrozí zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.

Oproti tomu u patologického těhotenství jsou důvody k obavám zcela oprávněné. Znamená to, že buď budoucí maminka, dítě nebo oba najednou jsou vážně nemocní. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. roztroušená skleróza, Crohnova choroba, cystická fibróza apod.). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství.

Faktory rizikového těhotenství:

Věk

V poslední době je epidurální anelgezie hodně diskutované téma souběžně s tím, jak diskutované jsou i přirozené porody. Mnoho maminek ho zavrhuje a odmítá už předem, jiné jsou za něj ale vděčné. Epidurál neboli epidurální analgezie, či anestezie v případě císařského řezu, jedna z možností tlumení porodních bolestí.

Bolest utlumí a leckdy i porod usnadní

„I já sama jsem dávno před porodem stále opakovala, že epidurál si nikdy, ale nikdy nenechám píchnout. No znáte to, člověk míní … Ve finále jsem za něj byla ráda. Jako prvorodička s vyvolávaným porodem, kdy šla kontrakce za kontrakcí, jako opravdu ukrutně bolestivá MS a já při tom okusovala stoleček nebo se štípala do ruky, abych si nějak ulevila, jsem za tuto možnost byla vděčná. Bolest v mírné formě zůstala, ale byla přijatelná. Rozhodně jsem i s epidurálem věděla, kdy jde kontrakce. Celé mi to umožnilo daleko více se soustředit a reagovat. Následky nebyly žádné, porod skončil normálně po šesti hodinách od zavedení tablety. Jen moje ruka byla celá fialová od modřin z poštípání. Toť má zkušenost.“

Epidurální anestezie je tedy jedna z možností tlumení porodních bolestí. Tajemství se skrývá v podání anestetika s analgetikem (znecitlivující látky a léku proti bolesti) do epidurálního prostoru, tedy přímo do páteřního kanálu kolem míšního vaku. Tato látka pak zabrání přenosu nervových vzruchů až do onoho vaku, což má za následek znecitlivění.

Tato forma tlumení bolestí není použitelná po celou dobu porodu, ale jen do určité chvíle. Záleží především na míře otevření děložního hrdla. Vždy však o vhodném okamžiku rozhodne lékař - porodník. Samotný epidurál pak smí podat pouze anesteziolog a doba působení je cca 1,5 hodiny. Úleva se však dostaví už za 10 až 15 minutách. Zavádí se vsedě nebo vleže na levém boku v poloze tzv. kočičí hřbet. Po dobu zavádění je nutné se nehýbat.

Do místa v pichu je zaveden katétr, kterým je látka podána a ten zůstává na místě po celou dobu porodu, poté je odstraněn opět anesteziologem.

Ještě před pár lety by to asi nikoho nenapadlo, dnes ale s porodem přichází i otázka: „Co s placentou?“ Jestli si myslíte, že si ji kladou jen doma rodící ženy v batikovaném pytli od brambor, jste na omylu. Placenta zažívá svůj boom napříč společenskými vrstvami.

Pro západní kultury byla do nedávna placenta biologickým odpadem, který se po porodu spaloval. Ve východních filozofiích je ovšem placenta již tisíce let využívaná v systému Tradiční čínské medicíny jako lék. Primitivní kultury ji zase uctívaly jako dárkyni života nebo duchovní dvojče dítěte a rituálně ji pohřbívaly. Ve zvířecí říši bývá placenta po porodu zkonzumována matkou, kterou k tomu nutí silný pud. Není na čase, abychom se zamysleli, co s našimi placentami děláme my?

Placenta a porod v porodnici

Při porodu doma je jasné, že se o placentu budete muset nějakým způsobem postarat. Obvykle ženy volí některý z níže uvedených způsobů zpracování, případně placentu pohřbí do země. Do té doby placenta počká v lednici či mrazničce. Co ale v porodnici? Ve většině z nich vám nabídnou, zda se chcete na placentu podívat. Pokud si ji chcete odnést domů (třeba proto, že vás náš článek inspiruje k jejímu dalšímu využití), musíte personál včas upozornit. V některých porodnicích jsou již na tyto požadavky připraveni, někde se ovšem dočkáte povytaženého obočí ve tvářích zdravotníků.

Pravděpodobně budete potřebovat vlastní nádobu s víkem, v které doma uložíte placentu do ledničky (pokud ji budete zpracovávat nebo pohřbívat do 48 hodin) či mrazničky pro delší skladování. Informujte se o tom v konkrétním zařízení. Pokud vám nebude personál chtít placentu vydat (což se také může stát), trvejte na svém. Vydání placenty zatím není zakotveno v žádném dokumentu, ale z principu neodpovídá definici nebezpečného odpadu a jedná se o součást vašeho těla, na kterou máte nárok. Pouze pokud byste s placentou budila veřejné pohoršení či ji chtěla prodávat, dopouštíte se přestupku.

Je libo sváču po porodu?

Cítím jistou potřebu se z tohodle vypsat... 

Když se narodí miminko tak každá máma chce dát to nejlepší ze sebe- nejlepší plínky, nejlepší kosmetiku, nejlepší .....všechno hlavně co si maminka může dovolit nejlepšího. Někdo si nemůže dovolit nové oblečení, někdo autosedačku, novou postýlku, stylový pokojíček...a někomu není dán ten dar kojení...

      A tak když slyšíte už od porodnice: ,, a kojíš?" .... ,,Je kojený/á?!" Tak víte, že to od maminky společnost tak nějak vyžaduje. Protože každá příručka a internet hlásá, jak je kojení důležité, že je kojení nejkrásnějším obdobím matky, a že není nic lepšího než spokojené nakojené miminko. Ono se to vlastně i rýmuje: SPOKOJENÉ -koJENÉ. 

A pak nedej bože se stane, že maminka nemůže a nebo prostě nejde kojit. Ať už kvůli zdravotnímu stavu, bloku v hlavě, .... a nastává šílený kolotoč otázek od druhých? Proč a jak? kvůli čemu? Proč nechceš? Věřte, že kdybych já nebo každá jiná maminka, které to nejde, věděly, proč, tak pokračujeme v kojení. 

ano, existují homeopatika, laktační poradkyně, odsavačky, nahřívání, pití hektolitrů čajů, masáže a já nevím co všechno... ale co když to nepomáhá? Co pak?! pak mi přijde že se hroutí svět. Nedej bože, když se maminka o tom zmíní tady ve výběhu na koni. To pak přichází mela! a rada na celý den si zalez do postele a koj koj koj! hahaha s dvouletým dítkem, zvířatama, základní potřebou jíst a pít, všech členů rodiny.... 

mě bohužel nebude asi kojení přáno. Malou jsem kojila chabé 3 měsíce a předčasně narozeného syna 6. A zase to vede ke konci kojení. Já sama mám v hlavě blok jak prase. Vadí mi kojit ať před rodinou nebo cizím člověkem, ale postoupila jsem dál, že mi o tom nevadí mluvit... 

"To jste si teda na sebe ušili bič, když necháte malou spát s vámi v posteli. Nikdy se jí už nezbavíte, bude z ní rozmazlenec a vaše manželství nebude fungovat." Slyšeli jste od vaší rodiny nebo blízkých něco podobného? 

I přesto, že společné spaní rodičů s dětmi je praktikováno již po staletí národy na celém světě, názory na něj jsou velmi protichůdné. Jedni ho bezmezně opěvují a neumí si to ani jinak představit, druzí naopak tvrdě kritizují.

Jedna z maminek na koníkovi to nádherně shrnula ve svém komentáři: "Super je kniha Naše děti, naše světy, ve které se srovnává péče o děti po celém světě. Je tam i kapitola o spánku. Vylézá z toho, že západní kultury jsou jediné, ve kterých děti spí nejčastěji odděleně od rodičů a rodiče jsou přesvědčeni o tom, že separací vychovají samostatné jedince (dovedeno do extrému právě v Americe, kde už novorozenci spí ve vlastním pokojíku). V ostatním světě je naopak tato separace často vnímaná jako selhání rodičovských kompetencí. Spánek je kulturní záležitost a otázka svobodné volby. Obojí může mít pro i proti. Za nás převládla PRO při společném spaní, přestože syn neměl problém v postýlce spát. Prostě jsme se v tom spokojeně našli."

Lepší spánek dítěte

Kojenci a malé děti mají jiný spánkový rytmus než dospělí, mezi hlubokými fázemi spánku se nacházejí mnohokrát za noc, jdou tedy během noci vícekrát v lehké, REM fázi spánku, kdy je pravděpodobnější, že se probudí, zároveň je pro děti složitější znovu usnout. V přítomnosti rodičů je dítě klidnější, cítí se bezpečněji, nemusí se úplně probudit nebo mu kojení pomůže znovu rychle usnout.

"Od té doby, co spíme s Tomáškem společně, se vůbec nebudí. Občas v noci začne kňourat, ale než se stihne probudit, já se k němu přetočím a pohladím ho a hned spíme dál. Když byl ve svém pokojíčku, vždy se probudil a to následné uspávání trvalo skoro hodinu," říká ve facebookové diskuzi maminka ročního chlapečka.