• Zucastnila jsem se dnes seminare o latkovych plenkach a chci timto Terezce Chmelove podekovat... Dozvedela jsem se spoustu informaci, a muzu si ted vse v hlave urovnat 🙂 Jeste jednou dekuji za poutavy a prinosny seminar. S diky, Ruzena V.

• Děkuji za skvělý čtvrteční seminář v Praze vedený Terezkou Chmelovou. Byl velice užitečný, nejvíc oceňuji přehled všech možných plen, vysvětlení zkratek, což je pro nováčka nedocenitelné, možnost si pleny, prohlédnout, vyzkoušet, osahat. Nic nebylo přehnané, nic jsme nemusely koupit, naopak, doporučeno vyzkoušet více typů....prostě žádná prodejní akce, což je mi moc sympatické. Všem maminkám, které tápou rozhodně doporučuji  Zuzana K.

• Týmto by som sa chcela poďakovať predovšetkým Tereze Chmelovej a Ekoplenám za seminár, ktorý bol veľmi poučný a príjemný. Je skvelé, že sa tam dá všetko naživo vidieť a osahať. Tereza je veľmi milá maminka s veľkými látkovacími skúsenosťami a určite jej látkovací seminár odporúčam hlavne maminkám, ktoré s o látkovaní uvažujú a potrebujú usmerniť a poradiť.

• Moc bych chtěla pochválit Terezku Chmelovou a její čtvrteční seminář v Kralupech nad Vltavou o látkování. Uklidnila mě, že v dněšní době látkování neznamená otročit mezi vyvářecím hrncem a žehličkou, jak mi tvrdí někteří příbuzní, ale že to může být svým způsobem i zábava. Velice jsem ocenila, že to nebyl seminář typu: "tohle nesmíte nikdy" a "tohle určitě musíte", a také že nebyl prodejní. Opravdu doporučuji všem maminkám, které se chtějí dozvědět víc a jednotlivé druhy si porovnat a ošahat. Je to rozhodně vhodné i pro naprosté nováčky, jako jsem já 🙂 Takže děkuju a doporučuji 🙂

Vydraž ručně zhotovený předmět a přispěješ tak na dobrou věc. 

Co v sobě skrývají tato slova? Aktivní maminky na Koníku přišly se zajímavou myšlenkou. Ručně vyrobené věci jako oblečení pro děti i dospělé, bižutérii, bytové doplňky nebo dětské hračky vydraží a celkovou částku věnují někomu, kdo skutečně potřebuje finanční pomoc.

Je to kolem dvou let, kdy mě oslovily holky, aby Modrý koník souhlasil s uskutečněním dražby na jeho stránkách. Od té doby helulela a vera_vila a mnoho dalších maminek úspěšně zorganizovaly už 4 dražby na Koníku a doprovodně i na facebooku. Častokrát nestíhám sledovat a vnímat, co vše holky realizují, jsou čiperné a šikovné.

Přispět na dobrou věc znamená, že vydražené peníze se využijí na koupi každodenních pomůcek nebo léčebného pobytu a jiných potřebností pro pečlivě vybrané děti maminek z Modrého koníka.

5. dražba před námi

Během celého listopadu bude probíhat dražba pro Amálku, dcerku maminky catry. Peníze se použijí na potřebné pomůcky.

                                      Proč v dnešní době látkovat?

• ekonomické důvody – plenky dítko potřebuje v průměru první dva roky svého života. Pokud se dodržuje hygienický interval přebalování po 2-3h (po 2h se začíná moč rozkládat na amoniak) a pokud se bere v potaz, že zpočátku se přebaluje 10-15x za den, zatímco na konci plenkového období 2x za den (plenka na spaní po obědě a na spaní v noci), jsme na nějakých 7 plenkách na den v průměru. Kvalitní jednorázová plenka (např. Pampers) stojí v akci 5,-Kč/ks. 2x 365dní krát 7 plenek za den je 5110ks plen, přičemž při vynásobení 5,-Kč/ks se dostáváme na částku 25550,-Kč za jednorázové plenky za jedno dítko. Oproti tomu látková výbavička vás může stát přibližně od 4 tisíc v nejlevnější variantě po 15 tisíc v té nejdražší, ale zároveň nejpohodlnější. Záleží, jaké typy a značky plen si pořídíte; záleží, jestli máte či nemáte sušičku. Praní vás sice vyjde na cca 4 tisíce na plenkovací období dítěte, ale výbavička vám vydrží na druhé a event. další dítě. Můžete ji rovněž po použití prodat na některém z bazárků, a to často za více než polovinu nákupní ceny (záleží samozřejmě na tom, jak jsou plenky zachovalé).

• ekologie - ušetříte asi tunu odpadu na skládkách, kde se plínky rozkládají i stovky let. Nebudete podporovat nynější konzumní styl života - koupím, použiji, vyhodím, který není trvale udržitelný... Ročně se v Čechách narodí cca 100 000 dětí, tj. teroeticky 100 tisíc tun nerozložitelného odpadu, to je strašné číslo..:( Pro mě signálem přechodu na látkovky byl pytel plen vynesený do odpaků dva dny po návratu z porodnice. Představa, že bych toto dělala další 2-3 roky mi vůbec nebyla příjemná. Stejně tak existují alternativy vlhčených ubrousků, vložek do podprsenky, menstruačních vložek a tampónů, přebalovacích podložek. Odpadu jse ušetřit opravdu hodně a alespon mě za to ta troocha práce stojí... Samozřejmě se praním spotřebuje energie a voda, ale to jsou obnovitlné zdroje...

• zdravotní důvody - v látkových plenkách pokud správně často přebalujete, se zpravidla děti neopruzují.. (s výjimkou období růstu zoubků, kdy je agresivní moč a stolice a často jsou opruzené i děti v látce.. ), látka je prodyšná a proto se v ní děti nezapařují na rozdíl od daleko méně prodyšných jednorázových plenek..). Chlapečkům se nepřehřívají varlátka, děvčátkům hrozí menší riziko srůstů stydkých pysků (způsobeno jak prodyšností látkových plenek, tak tím, že v jednorázových plenkách je dle výzkumů až o 3°C vyšší teplota než v těch látkových)

• estetika - Látkové plenky jsou prostě krásné...🙂

Látkové plenky vám rádi ukážeme na našich seminářích, které jako osvětové pořádáme ve středních a severních Čechách.

Počet alergiků ve všech vyspělých zemích Evropy nezadržitelným tempem narůstá. Jestliže na počátku století trpělo alergiemi pouze 1% obyvatel, dnes je to již zhruba 25% - 30% celkové populace a dle výzkumů lze předpokládat, že tento údaj se bude i nadále zvyšovat.  Během několika následujících let by se tak s nějakou formou alergie mohl setkat téměř každý druhý člověk, včetně dětí.

Pouze u části populace je přesně známa látka, chcete – li alergen, na který tělo nepřiměřeně reaguje. U velké části alergiků či atopiků, zejména u malých dětí, jsou bohužel alegické reakce často nepředvidatelné. Preventivní testování dětí se neprovádí a ani není doporučováno. Jak by se tedy rodič měl zachovat, aby nákupem potravin, či zboží dítěti neuškodil? Který výrobek je pro něj vhodný a který určitě ne?

Jednou z možností je zaměření se na produkty certifikované některou ze světových či evropských agentur, zaměřujících se na boj s alergiemi. Evropské centrum pro výzkum alergií (European Centre for Allergy Research Foundation) je jednou z nich.  Logo ECARF, respektive jejich certifikát uvedený na obalu výrobku jasně naznačuje spotřebiteli, že výrobek, nebo služba je zvláště vhodný pro alergiky a splňuje přísná kritéria kladená na jakost výrobku.

Vzhledem k tomu, že právě děti jsou alergiemi ohroženy nejvíce, vyplatí se certifikaci výrobků pro ně určených poctivě sledovat. Pokud již u miminka vypozorujete vyšší dráždivost pokožky, časté svědění, či její začervenání, je možné, že dítě trpí některou z řady alergií, či atopickým ekzémem. Zvlášť ostražití by měli být rodiče, sami na alerie trpící. Sice není potvrzeno, že rodič alergik musí mít i alergické dítě, ale dispozice k alergiím jsou u takových párů vyšší.

Zvlášť rizikovou skupinou výrobků, mimo potraviny,  je oblečení a obuv. Při zpracování bavlny a kůže se často využívá chemických postupů, či finálního ošetření výrobku látkami,   které mohou alergii vyvolat. Naštestí už i na českém trhu se vyskytují certifikované produkty, jejíchž nákupem rodiče své děti neohrozí. Jedním příkladem za všechny jsou capáčky německé  firmy POLOLO. Celokožené „botičky“ zýskaly certifikát institutu ECARF již v roce 2012. POLOLO využívá pro výrobu dětských capáčků jen vysoce kvalitní a přírodní cestou vyčiněné kůže. To znamená, že kůže je vyčiněna vždy bez přítomnosti chrómu a je barvena přírodními barvivy, např. extraktem z žaludů některých druhů dubu. Z chemických činidel běžně využívaných v masové produkci obuvi je jedním z nejvíce škodlivých  šestivazný chróm. Chróm může být vysoce toxický a způsobit podráždění pokožky u citlivých dětí či dospělých. Ale i další, na první pohled „méně nebezpečné“ chemické  látky (např. ftaláty), které se při zpracování kůží či textilií používají, mohou dětem atopický ekzém či alergii zhoršit.  Bonusem pro ekologicky smýšlející rodiče je u capáčků POLOLO ekologický obal a jeho bezvýlučná kompostovatelnost.

Capáčky POLOLO mžete koupit například na: www.naturbabyshop.cz.

Internetový obchod Šťastné Hračky vznikl na základě naší zkušenosti s tím, jak obtížné je najít pro miminko smysluplné hračky na jediném místě a nemuset přitom hledat v několika dalších obchodech a platit několikrát za poštovné. 

Proto jsme se rozhodli založit vlastní internetový obchod, jelikož máme nyní půlročního chlapečka a postupně tento eshop budeme doplňovat dalšími hračkami i podle právě většího věkového rozdílu tak, jak bude Samuel růst. Nyní máme sortiment pro nejmenší děti do půl roku, kde je právě obtížné najít chrastítka, kousátka a dřevěné hračky na jednom místě. 

Hračky jsou v krásných barvách a navíc jsme rozšířili sortiment o hračky dřevěné, které se nedají ničím jiným nahradit, protože dřevo je prostě dřevo. Hračky podporují psychomotorický vývoj dětí, uchopovací reflexy a cílené uchopování. Vynikají nápaditým designem a jsou bezpečné pro miminka. Vždyť malé děti často podnikají nepředvídatelné. Dřevěná chrastítka jsou převážně vyrobena z teplého materiálu, který je lidem tak blízký – ze dřeva javoru, buku a ořechu.

Ceny máme velice nízké a tuto politiku chceme udržet stále, protože i my z pohledu rodičů víme, že každá ušetřená korunka se do domácnosti s malým miminkem rozhodně hodí.

Budeme velice rádi, pokud i Vy zavítáte do našeho obchůdku a vyberete si hračku pro své děťátko, nebo pro někoho jako skvělý dárek. Hračky slouží jako krásná věc a jak máme napsané v našem sloganu – Každé dítě si zaslouží být šťastné.

V každém člověku se skrývá v hloubi duše hravé dítě – http://StastneHracky.cz

 Ma statecna kamaradka preprala rakovinu,ma ctyri deticky...  Jsem na ni hrda! 🙂  

http://rakovina-magdy-pribeh.webnode.cz/ 

http://rakovina-magdy-pribeh.webnode.cz/

Tolik pravdy v jedné jediné větě dokázal říct jedině geniální a moudrý Jan Werich. Vybrali jsme dvacítku našich oblíbených citátů z dílny jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století, které stojí za zamyšlení a jsou stále aktuální.

1. Kde blb, tam nebezpečno!

2. Dobrá nálada nevyřeší všechny vaše potíže, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si ji udržet.

3. Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchupřipadá.

4. V boji s lidskou hloupostí nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat.

5. Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.

Milé maminky,

myslíme na Vaše nejmenší zlatíčka a proto jsme za pomoci nejnovějších poznatků vědy, ale i rad našich babiček, vyvinuli pro Vaše úplně nejmenší, ale i odrostlejší děti novou řadu přípravků Baby.

Protože víme, jak se o svoje minimka bojíte, nechali jsme všechny produkty klinicky testovat, takže se můžete spolehnout na to, že je můžete použít už od 1. dne po narození!

Chcete vědět, v čem tkví tajemství těchto produktů? (zároveň tam najdete nápovědu k soutěžní otázce). Nic netajíme. Podívejte se na naše webové stránky www.pharma-future.com nebo nás sledujte na Facebooku. Nápovědu k soutěži najdete zde: http://www.pharma-future.com/21-prinasime-spickove-produkty-i-pro-nase-nejmensi-milacky

Připravili jsme pro 7 z vás ceny v hodnotě 5.000 Kč. Jedná se o:

3 x balíček našich Baby produktů v hodnotě (hodnota každého balíčku je 455 Kč)

K sepsání tohoto článku se chystám už dlouho, jen jsem čekala na dobu, kdy už si zlepšení situace nezakřiknu tím, že o tom napíšu.

Proč tento článek vlastně píšu? Upřímně se musím přiznat, že jsem dlouho váhala, zda to budu vůbec zveřejňovat, protože je to opravdu hodně osobní zpověď, kterou možná nedovede každá z vás pochopit. Kdo nezažil, nepochopí, co s maminkou může udělat bojkot kojení a laktační krize. Když jsem to prožívala, hledala jsem kde se dalo a nacházela strašně málo osobních zkušeností, které by mi ukázaly, že i ostatní mohou něco takového prožívat. To málo, co jsem našla, mi psychicky hrozně pomohlo, takže doufám, že i moje zkušenost někoho povzbudí🙂

Na úvod bych jen chtěla říct, že celé těhotenství a porod probíhalo naprosto ukázkově a já byla strašně šťastná. Po porodu se Eliášek sám krásně přisál a bylo to opravdu takové to ideální dítě na kojení – krásně se přisaje, 20 minut si pososá a další mlíčko chce za poměrně delší dobu. Prostě miminko, které chce každá maminka. Kojení pro mě dokonce byly jedny z nejhezčích okamžiků maminkovství.

Všechno prostě probíhalo, jak mělo, já i manžel jsme byli strašně šťastní a naplno jsme si užívali toho, že jsme se stali rodiči. Když si na to období vzpomenu zpětně, byla jsem jak „nafetovaná“, ze všeho nadšená a šťastná na maximum.

Přesně v den Eliáškových 5 měsíců se však zničehonic nechtěl přisát k prsu. Viděl prso a spustil šílený řev, jak když mu někdo trhá nehty. Zrovna jsme byli na celý víkend na návštěvě u kamarádů v Brně, a na Eliáškovi bylo vidět, že je už unavený. Právě jsme se chystali, že vyrazíme na cestu domů, nakojit se mi ho nepovedlo, tak jsme odjeli s tím, že budu kojit někde cestou. Eli byl ale fakt tak unavený, že celou cestu prospal a vzbudil se až před domem. Doma se normálně najedl a já si myslela, že se jednalo o nějakou jednorázovou událost. A strašně se mi ulevilo.

Tohle přesvědčení se však bohužel ukázalo jako špatné a my tímto vlastně začali náš cca tříměsíční boj s kojením. Od toho dne se to prostě sr... Zpočátku se nechtěl najíst jen třeba jednou denně, ale nakonec to dospělo do fáze, kdy každé krmení byl strašný stres a boj. Eli se přisál a jakmile se mu nespustilo hned mlíčko, začal se odtrhovat a šíleně plakat. Zezačátku jsem to brala sportovně, ale pořád to bylo horší a horší. Umělé mlíko odmítal, pít nic jiného neuměl a já byla ve strašném stresu, že bude mít hlad.

Dobrý den,

Chtěla bych se zeptat jesti mužů být těhotná. Je to tři týdny,co jsem se vyslala se svým přítelem. Tento čtvrtek jsem dobrala plató antikoncepce a v neděli ji mám dostat...Ale už teď se bojím,co když ji nedostanu? Beru prášky a používáme i ochranu pro jistotu....Je možné že bych mohla být těhotná i přes to vše?

Děkuji za odpovědi 

Mám výbornou kolegyni, která se časem stala i výbornou kamarádkou. A jak šel čas, i výbornou matkou. Někdy možná až převýbornou. Svým dětem je ochotná obětovat vše - čas, peníze, zdraví... Když se naposledy hroutila z přemíry povinností - správně rozvést své tři děti do různých kroužků a posléze je i ve správném pořadí vyzvednout, v mezičase nakoupit biopotraviny, ze kterých večer uvaří výborné výživné jídlo a nakonec se všemi udělat úkoly, nachystat biosvačinky a oblečení na druhý den, podotkla jsem, že by si měla udělat nějaký čas na sebe. (To, že je na ní opravdu vidět, že si už 10 let nekoupila nic na sebe, protože vždy se nákupy zvrtnou v nákup dětského oblečení, jsem si nechala pro sebe.) Jen si povzdechla a špitla: "To nemůžeš pochopit. Obětovala bych jim i život."A co vlastně jsem ochotná svým, ještě nenarozeným dětem obětovat já? Nepočítám finance, za které už by se dala koupit slušná ojetá Fábie... Když jsme se před cca 10 lety rozhodli založit rodinu, jedna z mých kamarádek byla právě čerstvou matkou. "Ty piješ?" vyděsila se, když mě viděla labužnicky popíjet dvě deci muškátu. "Co když jsi už těhotná? To je fakt nezodpovědný...Jestli se něco zvrtne, budeš si to do smrti vyčítat." Vzala jsem si její radu k srdci. Má pravdu, děvče. Těhotenství za rohem a já tu nasávám jak notor! A stala se ze mě abstinentka. Po roce jsem pochopila, že mám dvě možnosti: zůstat do přechodu abstinentkou nebo se na to vykašlat a risknout to. Jsem odvážná žena a risk je zisk. Začala jsem pomalu červeným vínem (to prý je i v těhotenství zdravé). Jenže červené víno nemám ráda. Tak jsem odvážně přidala i bílé. A pivo. A whisky. A fernet. A slivovici. A..... Ne všechno najednou. Postupně. S mírou....Také se mi podařilo nastoupit do práce, kde je velmi přijatelná pracovní doba a polovinu práce lze dělat z domu. "To se hodí, až budeme mít rodinu," usoudili jsme s manželem. A tak jsem se na deset let zapíchla v práci, která mě možná až tak moc nebaví, ale pro rodinu všechno, že...Dlouho mi šel na nervy koberec v obýváku. Starý, zplihlý, nudný... Ale nebudu měnit koberec,když mi na něj za pár měsíců bude slintat potomek. To by byl čirý nerozum. Situaci vyřešil až manžel. Polil koberec červeným vínem... Jsem přesvědčena, že to udělal schválně... A tak máme v obýváku krásný, nový, barevný koberec. "Doufám, že nebudeš naštvaná, až ti ho Dominik poslintá," pravila švagrová, když ho poprvé uviděla. Nebudu. Jestli Dominik slintá jak americký buldok, koberec před jejich návštěvou jednoduše sroluju a slintajícímu batolenti prostřu na zem starou deku.Uznávám, že v porovnání s kolegyní jsem v sebeobětování se břídil.Naštěstí jsem nikdy nedošla do stádia nákupu rozkošných miniaturních oblečků jako moje bezdětnostní stejně postižená kamarádka... Ale kdo ví...? Třeba i na to dojde. Až si pořídím roztomilou čivavu🙂 

Je ráno. Spěchám do práce. Rychle se najíst, umýt a obléct se. Sáhnu po svém oblíbeném bavlněném triku…..A teď pozor! Přemýšleli jste někdy, co si na sebe vlastně oblékáte? Většina z nás asi ne a možná proto pro Vás budou následující informace zajímavé: 

1. Na výrobu jednoho trička je při běžném způsobu pěstování třeba cca 140 gramůhnojiv a pesticidů. Možná je pro Vás také novinkou, že sedm z  nejběžněji používaných pesticidů je potencionálně či skutečně karcinogenních! 

2. Produkce půl kila bavlny obnáší spotřebu cca 3 500 litrů vody (to znamená pro jedno tričko cca 1000 litrů vody)! Navíc tato voda není efektivně využívaná a více než 60% se vypaří nebo unikne díky neefektivním metodám zalévání. 

3. Celosvětově se pro výrobu bavlny využívá zhruba 32 mil. hektarů půdy. Bavlna tedy zabírá asi 2,5% veškeré  obdělávané půdy, ale pro její produkci se spotřebuje 16% insekticidů.

Obrázek: Produkce biobavlny, Egypt

Možná Vás tyto informace překvapily a zamyslíte se,  rozhodnete se hledat alternativu. Tou může být geneticky upravená bavlna či biobavlna.

Je sobota 19. září 2015 a s Tomášem máme první výročí svatby a 1 den po prvním termínu porodu. Celé těhotenství jsme si dělali srandu, že by bylo super, kdyby se Bětce zachtělo na svět právě na naše výročí…

Protože stále nemám pro Toma žádný dárek, vydávám se odpoledne na nákupy.
Posledních asi 14 dní mi chodí alespoň jedna zpráva denně, jestli „UŽ!?“ a není tomu jinak ani dnes. Je něco málo před 19. hodinou a já už pár desítek minut cítím, že se tam dole něco děje, ale nějak mi nedochází, že by to mohlo být ono a že je to poslední nákup ve stavu 2v1. 🙂

Tom na mě čeká na zastávce s obří kyticí růží a vyrážíme na večeři do nedaleké pizzerie. Už během ní mi začíná častěji než obvykle tvrdnout a lehce pobolívat břicho. Vzhledem k tomu, že mi při sebemenší námaze nebo špatném pohybu tvrdne už od 16tt, nepřikládám tomu ze začátku větší důležitost. Postupně si ale všímám, že interval onoho tvrdnutí je celkem pravidelný a tak pro jistotu platíme a jdeme domů. Začínám intervaly měřit a dávám si horkou vanu s tím, že jsou to nejspíš poslíčci a určitě hned odejdou. Interval po 12 minutách a vana s tím ani trochu nehnula… No nic, jdu si lehnout. Je to sice trochu nepříjemné, ale bolestí bych to nenazvala, tak to zkusím zaspat. Je asi 11 hodin a Tom jako obvykle sedí u počítače, kde se chystá ponocovat. Zkouším navrhnout, aby šel radši spát, kdybychom v noci museli jet do porodnice… Takhle rychle ještě nikdy počítač nevypnul! Se slovy „No, já asi stejně neusnu.“ ulehá a za chvíli už spokojeně oddychuje. 🙂

Já ještě asi 2 hodiny pokračuju v měření intervalů, které už se zkrátily na 10 minut, ale sem tam se vloudí jeden dřív a některý má zase zpoždění a tak to házím za hlavu a na 2 a půl hodiny se mi podaří usnout. Pak už mě budí bolest v podbřišku a s každou i pravidelné ztvrdnutí břicha. Teď už je mi jasné, že to poslíčci nebudou. Interval se zkrátil na 8 minut, ale ve všech „chytrých“ článcích a diskuzích se píše, že odjezd do porodnice je nejlepší s kontrakcemi po 5 a tak dál vyčkávám a nechávám Toma vyspat… 🙂

Dnes má přednášet na konferenci WebExpo 2015 a určitě má nařízený budík! „No jo, ale na kolikátou?!“ Když ani v 7 budík nezvoní, začínám konat a s co možná nejvíc klidným hlasem i výrazem, abych ho nevyděsila, ho budím s pobídkou ke snídani a s tím, že pak pomalu pojedeme do porodnice. V tu chvíli už jsou kontrakce po 6 minutách a tak by to mělo být tak akorát. Manžel do sebe snídani nahází tak, že se bojím, aby se neudusil, a zároveň ho obdivuju, protože já bych na jeho místě v tu chvíli nepozřela vůbec nic. 🙂

Odjíždíme směr Bulovka. Máme to autem asi 10 minut cesty. Musím říct, že jsem si nikdy předtím nevšimla, jak je ta silnice šílené rozbitá. 🙂
Bolesti už jsou docela silné, ale stále nic, co by se nedalo rozdýchat. Zvoníme na porodní sál, kde si mě přebírá porodní asistentka a Tomáše usazuje v čekárně. Vyšetření a půlhodinový monitor – výsledek: otevřená sotva na 2 prsty a téměř žádné kontrakce. Verdikt doktorky po utz zněl: „Nerodíte, jsou to poslíčci. Přijďte, až to bude nesnesitelný.“ Bolesti stále sílily a mě přepadlo zoufalství. „Poslíčci? 12 hodin pravidelných bolestí? To jako vážně?!“ Dostala jsem 2 čípky - prý na uvolnění, aby bolesti přešly (No to zrovna! Jak jsem se později dozvěděla, byly to čípky na uvolnění porodních cest, abych se otevřela.) Je 9 hodin ráno a my odjíždíme domů.

Chia semena(šalvěj hispánska, hovorově chio nebo čia semínka ) patří mezi silné antioxidanty, superfoods, zdroj nenasycených mastných kyselin Omega 3 a 6, omezují chuť k jídlu, jsou dobře stravitelná, chia patří mezi superpotraviny díky svým unikátním účinkům a zdrojem vitaminů, minerálů a aminokyselin. Hydratují tělo po dobu minimálně 5 hodin díky schopnosti nasát vodu a desetinásobně zvětšit vlastní hmostnost. Chia v kombinaci s vodou vytváří gel, který pomáhá tělo hydratovat zevnitř a proto jsou vhodná Chia semínka zejména pro sportovce, diabetiky, celiaky a vegetariány. 

Hlavný výhody CHIA semínek:

• podporují správnou funkci ledvin, jater, plic, žlučníku
• zkvalitňují paměť
• mají hojivý a protizánětlivý účinek
• blahodárný vliv na srdce a cévy, buněčné stěny, nervy a imunitu
• snižují riziko vzniku diabetu 2. typu
• snižují hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi
• svým složením napomáhají předcházet vzniku Alzheimerovy choroby
• jsou významnými antioxidanty

Průměrná výživová hodnota na 100g: Energie 524 kcal 26%, Tuky 32,2g 46%, Sacharidy 37,5g 14%,Bílkoviny 21,1g 42%

Blahodárná semínka bez tepelné úpravy – výživová bomba plná zdraví prospěšných látek pomůže i při hubnutí!

Nakupuji na www.dkmass.cz

Na základě podezření na podvod uživatelkou @adelasik74 , která si vytvořila duplicitní nicky @adapetranova @agatha1993 @barunkkka @gabinkkka @gabinkkka1 @jitulkavolna @kaculkkka @sevcikovakata @terezkamala @zemankajira @andulaaakkk @martinkaw @sarkahajnova @eeemilka @blomerka @lochnicka @adriankakk jsem shromáždila všechny dostupné informace z naší stránky. Pokud s ní máte nedořešený obchod i vy, přidejte prosím komentář pod tento článek. Je šance na podání hromadného trestního oznámení.

Seznam používaných nicků:

• adelasik74
• adapetranova
• agatha1993
• barunkkka
• gabinkkka
• gabinkkka1
• jitulkavolna
• kaculkkka
• sevcikovakata
• terezkamala
• zemankajira
• andulaaakkk
• martinkaw
• sarkahajnova
• eeemilka
• blomerka
• lochnicka
• adriankakk
• veeeruskav

Obchody (nicky), které evidujeme jako nevyřešené:

• @meriamonk - 2499.-
• @evali - 2499.-
• redzebka@seznam.cz - 2499.-
• @jituska86 - 250.-
• @zdeenula - 250.-
• @amala17 - 250.-
• katka.sebkova@email.cz - 140.-
• @katka27121980 - 2500.-
• hrdinka26@seznam.cz - 2500.-
• irousid@centrum.cz - 400.-
• martina.t33@seznam.cz - 250.-
• @nikolkanikolka - 150.-
• @jujatko - 100.-
• @frndafrrr - 97.-
• @amcaamalka - 2450.-
• @misha89 - 1000.-
• @zaparice - 699.-
• @brta - 2099.-
• @janica_001 - 420.-
• @palous - 220.-
• @anyretak - 2800.-

Číslo účtu, které používala:

Nejvíce nehod se batolatům stává doma. Abyste tomu předešli, vybavte svůj byt pro příchod zvídavého průzkumníka klidně ještě před porodem. Jen tak zůstanete klidní, až se vydá na obhlídku svého panství. Zabezpečení proveďte na jeden zátah. Nečekejte, až se vaše dítě o něco odře, nebo na sebe něco shodí. Možná to bude znít divně, ale zkuste si kleknout na všechny čtyři a prohlédnout si svůj příbytek z perspektivy dítěte. Jen tak pochopíte, kolik lákadel a nástrah tady na něj čeká.

Zásuvky

Jedna z nejnebezpečnějších věcí v domácnosti. Malý zvědavec se s velkou pravděpodobností bude snažit strčit své prstíky do těch zvláštních dírek ve zdi. Nedej bože bude toužit je ochutnat. Takovému neštěstí zabrání možná nejpoužívanější produkty pro bezpečnost dětí, ochranné kryty na zásuvky. Pomohou ale jen pod jednou podmínkou, musíte je používat opravdu důsledně.

Schody

Pokud máte v bytě či domku schody, nemělo by se k nim vaše dítko ani přiblížit. Pomůže vám bezpečnostní zábrana na schodiště, která výlet malého větroplacha utne už v zárodku. Zábrany můžete použít i do chodby a dveří. Prostě kdekoli, kam se batole bez vašeho dozoru nesmí zatoulat.

Skříně a další nábytek

Jsem moc rád, že vám můžu představit novou Ambasadorku,https://www.modrykonik.cz/blog/kami1984/. Už víte, koho bude zastupovat... A vím, že jste to dlouho očekávali. Ano, bude zastupovat firmu PEPCO.

Více za méně... každý den. Tak zní slogan PEPCO. Vize je jasná: dávat vám možnost nakupovat ve velkém za nejnižší ceny a zároveň vám každý den zabezpečovat nejlepší obsluhu. Ale pozor, v PEPCO nenajdete jen levné věci pěkné zboží za dobrou cenu, najdete zde i inspiraci. Hledáte originální a pěkný outfit pro svého syna nebo dceru? Žádný problém. Chcete vytvořit útulnou atmosféru v obýváku? Opět žádný problém. A z vlastní zkušenosti vím, že spolupracovat s lidmi z PEPCO je radost. Je totiž velmi dobře cítit, že to myslí upřímně. Se vším.

Ambasadorkou PEPCO je Kamila

Kamila je aktivní, zvědavá, a myslí na všechno. Zajímá se o detaily a dopředu vím, že její příspěvky nebudete přehlížet. Moc se těším na její kreativní nápady a fotky. Určitě budu její blog sledovat i já. Každý den.

O všem ostatním se už dozvíte na jejím blogu.

Můžete sa hned přidat do její skupiny: Pepco, nízká cena tě vždy přivolá.

Setkaly jsme se náhodou. Obě jsme si na víkend vyjely do rodného města a obě jsme si vyrazily na podzimní procházku. Neviděla jsem ji snad deset let. Bývaly jsme kamarádky na střední. Pak se z Marie stala vegetariánka a šamanka, poté veganka a andělská terapeutka. Povila tři dítka, vystudovala akademii alternativní medicíny, strávila půl roku v pralese se svým guru a odstěhovala se s manželem na samotu u lesa, kde chová (ale nejí) kozy, ovce a pěstuje spoustu mně neznámých plodin.

"Ty nemáš děti?" zděsila se Marie. "Ale to je strašná škoda! Děláš pro to vůbec něco? Abys otěhotněla?" Kdybys, milá alternativní Marie, věděla, kolik hormonů mi průběžně koluje v těle, tak to s tvojí přírodně založenou bytostí šlehne. Marie hbitě ze záhybů dlouhých duhových šatů vytahuje tmavou lahvičku. "Jantarová voda. Ta tě pročistí. Do půl roku jsi těhotná!" zvolá Marie. Přepočítá děti a zmizí v melancholické říjnové mlze. Kdybych v ruce nedržela lahvičku se zázračnou vodou, tak to celé považuji za podivný sen... No co. Co bych nezkusila jantarovou vodu. Zkusila jsem již mnohé. IVF pro mě bylo, až do letošního jara, neakceptovatelné...

Začala jsem, před mnoha a mnoha lety, zvolna - popíjením kontryhelového čaje s kapkami z jeřábu ptačího. Kontryhelový čaj byl hnusný, kapky drahé, výsledek žádný. Nasadila jsem těžší kalibr. Na internetu jsem narazila na zajímavé stránky o vědomém rodičovství. A protože jsem duchovnu otevřena, zhltla jsem všechny relevantní články.

Duše dítěte si prý vědomě vybírá, koho si zvolí za svoje rodiče. Pak ale nechápu, že o nás s manželem není rvačka. Jsme oba velmi milí, tolerantní, sečtělí... Drahouškovi bychom dopřáli  kvalitní domácí stravu a láskyplnou péči. Extrémní sportovní ambice vzhledem k dítěti také nemáme. Sami jsme jen velmi rekreační sportovci, takže by dítku hrozila jen mírná vycházka zakončená malinovkou v blízké výletní restauraci. O rozmazlovacích babičkách, které by svým zrozením získalo, ani nemluvím. Ti haranti nahoře jsou ale buď pěkně rozmazlení, když jim není dobrý náš panelákový 2+1 a zánovní Fabie, nebo masochisté, když raději zvolí dobrodružství v naprosto vybydlené děloze alkoholičky...

Abyste tomu rozuměli - k nalákání takové nerozhodnuté dušičky totiž může pomoci i rafinovaná vizualizace. Je třeba představit si cestu vajíčka do dělohy, kterou ve svých představách pěkně zařídíte, aby se miláčkovi uvnitř těch devět měsíců líbilo. Vyzkoušela jsem různé styly - od něžné provance až po drsné heavymetalové doupě. Mé představy o bytovém designu se asi neshodovaly s představami budoucí generace. Je pravda, že často jsem usnula uprostřed vejcovodu...

Duchovno nezabralo, asi bude třeba zapojit tělesno. Cvičení podle paní Mojžíšové(kterou bezmezně obdivuji) mě vyděsilo nárokem na čas a pravidelnost, od lekcí cvičení Mohendžodáro mě odradilo nejdříve video z jedné z lekcí a následně cena za víkendový kurz. Zbyla už jen hormonální jóga. Tehdy ještě poměrně neznámá... Pohled na zakladatelku konceptu, Dinah Rodriques, mě přesvědčil.  Video, na kterém si osmdesátiletá dáma dává nohu za krk, zlákal i dvě kamarádky. A zaplatily jsme si víkendový kurz...

K sepsání tohoto zamyšlení se schylovalo už dlouho, ale až rozhovor s někým z mého okolí mě přimělo dát myšlenky na papír.

O čem to bude tentokrát? O životě. O tom, co v  životě chceme a jak se toho snažíme dosáhnout.

Tak např. onen Někdo z mého okolí, koho pro potřeby tohoto článku budu nazývat zkráceně N. N. se na mě obrátil s otázkou, jestli nevím, co má dělat, aby nebyl tak unavený. Vstává brzy ráno, pospíchá do práce, v práci stres a spěch, aby všechno stihnul. Domů se vrací unavený a má sílu akorát tak lehnout si k televizi. N. dá 5 turků denně a už ani to mu nepomáhá. A protože já neumím ani věštit a ani nezvládám zázraky na počkání, začnu se N. vyptávat.

"Snídáš?" "Ne, snídat nestíhám, nemám na to čas."

"A co tedy ráno děláš od té doby co vstaneš a než odejdeš do práce?" "No co bych dělal, udělám si kafe, dám si cigaretku a tak dále..."

"A myslíš, že bys sis večer mohl nachystat snídani, kterou bys ráno snědl? To by zabralo ráno určitě méně času než dát vařit vodu, připravit hrnek, dát do něj kafe, zalít a čekat, až to trochu vychladne..." N. se na mě dívá, uculuje se a říká: "To se mi ale nechce."

Komu při čtení nadpisu zacukaly koutky, sleduje Hru o trůny 😀 Krásná Daenerys Targaryen teď ale půjde na chvíli stranou. Dopředu se omlouvám, článek je dlouhý… hodně dlouhý 😀

Když jsem otěhotněla podruhé, věděla jsem naprosto jistě, jak chci, aby můj porod probíhal. Rozhodně ne tak jako ten první. Injekce na tohle, injekce na támhle to, oxytocin, řízené dýchání i tlačení, poloha na zádech, Kristellerova exprese… Ne… Už nikdy! A tak jsem se začala ptát. Vzhledem k nošení v šátku jsem u nás ve městě narazila na super bandu stejně „postižených“ maminek a závratnou rychlostí zjišťovala, co všechno se dá u porodu odmítnout, jakým způsobem jednat s personálem aby mě nechali na pokoji a v klidu, zkrátka jak si zařídit kde co. Taky jsem se dozvěděla mnoho o porodech domácích. Ne, že bych o něm uvažovala… Ale otevřely se mi obzory a teď už vím, že nic není černobílé, a co jsem dřív odsuzovala, teď vnímám jako věc zcela přirozenou. Po zvážení všech rizik jsme se nakonec s manželem shodli na sepsání porodního přání a volbu porodu ambulantního. Jak se den D blížil, nastudovala jsem si něco o aromaterapii, homeopatii a jejích účincích před a při porodu. Taška zabalená, teď jen čekat.

V porodnici jsem poprvé se silnými kontrakcemi skončila v 36tt. Ač KTG házel neskutečné kopečky, koukali na mne jak na simulanta. Manžela jsem kolem půlnoci poslala se vyspat, všichni tvrdili, že ráno půjdu domů. I na ranním KTG byly jasné a pravidelné kontrakce, jen trošku slabší. Nikoho to moc nebralo, donesli mi věci, a že si mám ještě dojít na vyšetření a UTZ. Docapkala jsem na vyšetřovnu, doktor prohmátl a povídá – „Hmm, tak vás už domů nepustím. Jste na 4 prsty! Máme 9 hodin, viděl bych to tak do tří.“ Takže znova převlíkat, rychle vysvětlit manželovi že se domů nejede, opět na sál, a čekat… Hodina míjela hodinu, byla jsem utahaná, do ruky mi kapala antibiotika, vše se vleklo. Každý mi říkal – „Kdyby vám tak praskla voda, vše by se usnadnilo…“ Ale že by mi někdo pomohl? Ne, vše necháme na přírodě… Za ten den jsem se otevřela ještě o centimetr, ale tím vše, krom kontrakcí, haslo. Znovu jsem přenocovala na sále, a ráno mě skutečně odeslali domů. Za tři dny to přišlo zas. Bylo pozdě večer, nikam se mi nechtělo, prohučela jsem tři hodiny a pak se rozhodla ‚jít to zaspat‘ 😀 To se pochopitelně moc nedá, takže další bezesná noc a čekání na vodu :-/ Ráno bolesti ustaly. Den na to jsem šla na kontrolu a už ode dveří mě dr. litoval. Asi jsem musela vypadat hrozně. Vyložila jsem mu co a jak, říkal mi, že teď už jsem 37+1 a že by neměl být problém mi v případě, že se to zase rozjede, vodu píchnout a celé to ukončit. To mě trochu povzbudilo, protože den na to…? Áááno, zase porodka, už jsem fakt lezla po zemi, naříkala, bylo mi zle. Kontrakce létaly do nebeských výšin a já po pár hodinách už opravdu s pláčem prosila primáře, aby mi tu vodu píchl. Dostala jsem od primáře přednášku na téma – Sobecká matka co se už nechce tahat s břichem. Prý mi píchnou něco na bolest, a až to přijde příště, mám si dát panáka a už tam nejezdit! (Doporučování alkoholu rodičkám je tam od primáře běžný postup, jak jsem se později dověděla) Jelikož injekce z duše nesnáším, vyprosila jsem si u PA čípek, noc jakž takž proležela a ráno úplně vyřízená, se slzami na krajíčku a s nacvičeným úsměvem ala nic se neděje, opouštěla brány porodnice… Hlavou mi běželo – jestli to takhle půjde dál, tak si jednoho krásnýho dne kejchnu, a kluka ztratím na ulici! Doma jsem se s manželem dohodla, že až přijde příště cokoli, chci do Jihlavy. Z třebíčské porodnice jsem už chytala lehkou paranoiu a jen pocit, že bych se tam měla vracet, působil jako brzda. A to je to poslední co člověk při porodu potřebuje.

Uplynul týden. Byl pátek 31.7. Ač rozbolavělá, měla jsem najednou hned po ránu příjemný pocit a dost energie na kde co a rozhodla se uklízet. Vyluxovala a vytřela jsem celý byt, naložila pračku i myčku, utřela prach, pověsila prádlo, uklidila nádobí. Břicho tvrdlo, muž byl ve fitku, dcerka koukala na pohádku a tak jsem si napustila teplou vanu, přidala do ní trochu mléka a pár kapek levandule a rozmarýnu. Nasávala jsem tu krásnou vůni, se zavřenýma očima jsem dle rad kamarádky propadla až na hranici meditace a promlouvala k synovi v bříšku. Že to uděláme podle něj. Že už nemám moc sil a mám strach. Ptala jsem se, zda se taky bojí? A ujišťovala ho, že vše nechám na jeho tempu, ale že mi musí dát nějak vědět, co vlastně chce. Protože té bolesti bylo už moc a já si přestávám věřit. Ale že ho moc miluju a udělám pro něj vše. A že se narodí tam, kde nám oběma bude dobře… Bylo to velmi silné a příjemné uvolnění.

Ten den bylo obrovské pozdvižení kolem Modrého úplňku. S dalšími čekajícími maminkami na FB jsme uzavíraly sázky, která z toho porodí 😀 Spousta z nich na večer připravovala porodní vyvolávací rituály. Na mě úplněk působí akorát tak, že nemohu spát, takže jsem se modlila, aby celá magičnost oné noci spočívala v tom, že zachrápnu jak poleno 😀

Kolem páté hodiny odpoledne si dcerka vzpomněla, že by ráda k tchánovcům na vesnici. Mít volný víkend pro sebe se nám s manželem zamlouvalo, a tak ji v šest odvezl. Dali jsme si večeři, pustili si něco na počítači a o půlnoci šli spát. Koukla jsem na telefon, byla tedy už sobota, 00:08 hod. Pohladila jsem si bříško a povídám – „Tak, ty lvíče naše umanutý, máš to jasný, budeš srpňátko. Už to prosím nezdržuj…“ Mrkla jsem z okna na měsíc, který nevypadal jinak než kdy předtím a odebrala se do postele.

Je tu třetí díl seriálu o výživě – Recepty pro kojence a batolata.

Tištěná verze je zdarma vložena v časopisu Miminko č. 9, pokud vám toto vydání uniklo, můžete výtisk dostat ještě u vašeho dětského lékaře. V elektronické podobě si jej můžete stáhnout zdarma do svého počítače, tabletu nebo smartphonu. K dispozici je verze pro Windows, Android i iOS. Pokud si nejste jisti svým operačním systémem, můžete si klidně stáhnout všechny verze a vyzkoušet je, zdarma jsou všechny 🙂.

Recepty pro kojence a batolat:

V rámci celoroční podpory vzdělávání rodičů kojenců a batolat připravila redakce časopisu Miminko třídílný speciál o výživě. Na obsahu spolupracovali přední čeští odborníci na výživu pod záštitou iniciativy 1000 dní.

Pokud jste první dva díly Výživa kojenců do 1 roku a Výživa batolat 1 – 3 roky neobdrželi zdarma u svého praktického dětského lékaře nebo jste je nezískali jako bezplatnou přílohu časopisu Miminko (v č. 2 a v č. 5), můžete si je stáhnout zdarma, a to buď pro čtení na vašem počítači (pro PC nebo pro MAC, soubor exe), nebo pro svá mobilní zařízení (iPod, smartphone, tablet). Adresy pro stažení najdete zde:

Pro PC:  http://www.babycorner.cz/docs/vyziva/recepty.exe

"A co kdyby sis našla milence. Jen na chvíli. Než bys otěhotněla..." překvapila mě zasvěcená kolegyně odvážným návrhem, když zjistila, že se kouzlo nepodařilo.

Pominu-li fakt, že neoplývám erotizujícím sexappealem, nerada bych si život komplikovala jakoukoli aférkou. Vyžadovalo by to jistě velmi složitou logistiku věci (alibi, večeře na místech, kde nepotkáte nikoho známého, útratu za hodinové hotely), neustále hladce oholené nohy a nákup nového erotického prádélka. Vzhledem k tomu, že své vnady nacpu jen do menších padáčků, jde o zcela neuskutečnitelnou misi.

Také nevím, kde bych případného užitečného idiota hledala. Mezi kolegy je výběr tristní, svobodní kamarádi také nejsou svobodní jen tak bez příčiny a na pouliční lov nejsem stavěná.

Cvičně jsem obhlédla osazenstvo odpoledního autobusu. Kromě tří hýkajících puberťáků a jednoho štramáka kolem osmdesátky obsadily autobus samé žena. Holt chlapi ve svých fárech stojí v kolonách podél autobusového pruhu... Štramák na mě laškovně mrkl, opětovala jsem tedy, jako slušně vychované děvče,úsměvem.

Když už nejsou chlapi, koupím si aspoň nový kaktus. V zahradním centru zrovna probíhala prodejní výstava, a to je vždy výzva. Štramák mířil stejným směrem. Asi taky kaktusář... Se dvěma úlovky ve vysoce neelegantním zeleném sáčku jsem mířila k východu. A najednou štramák přede mnou. "Madam si rozšiřuje sbírku? I já jsem si koupil krásný kousek..." Porovnali jsme si úlovky, poklábosili o vhodné zálivce a madam se rozloučila. Štramák se šarmantně uklonil a položil neodolatelný dotaz: "Madam, dáte si se mnou kávu?" Madam nedala najevo lehkou paniku (proboha, to už mě budou zvát na kávu jen penzisti???) a se šarmem ženy odmítající pozvání dvakrát denně odmítla. Štramák má určitě vysoký tlak, dá si turka a dostane infarkt. To si opravdu na svědomí nevezmu. Nehledě na to, že by se ke zcela konkrétnímu účelu vůbec, ale vůbec nehodil.

Ale už vím, jakého si najdu koníčka, až opustím svou momentálně největší zálibu v aplikování injekcí, pojídání pilulí a sledování těhotenských příznaků... Začnu pracovat jako dobrovolník v domově důchodců. A to budu mít ctitelů. Na každém prstě nejmíň deset!!!

Konečně jsem se odhodlala zatočit s ošklivými vzpomínkami na porod a rozhodla jsem se sepsat náš příběh.
Doporučuji nečíst to těhulkám, co budou rodit poprvé.

(Chtěla bych podotknout, že časy nebudou přesné i přes to, že na sále byly hodiny přímo předemnou, některé věci si ani nepamatuji, nebo si je nepamatuji přesně)

Celý život jsem si přála být mladá maminka, mít miminko a manžela už v 19ti, abych byla svému miminku co nejblíže a co nejvíce ho dokázala pochopit i ve dnech, kdy MY matky prostě "tohle chápat nemůžeme" - prostě i ve dnech puberty.

Člověk si může přát cokoliv, ale když k tomu nejsou prostředky, třeba jako "ten pravý", tak i ta největší přání se prostě nevyplní...nebo vyplní, ale třeba jen z části.

Otěhotněla jsem kolem 27.9. 2014 , po jednom propitém a opilém večeru. Alkohol jsem nepila už skoro půl roku, cigarety jsem také omezila na minimum prostě mi to už nedělalo dobře. Stejně tak jsem někdy v Únoru 2014 vysadila HA , kvůli silným migrénám a nevolnostem, co mi začala způsobovat. To že jsem těhotná jsem se dozvěděla 5.11. , kdy jsem si večer udělala asi 15 těhotenských testů, kde byly očividné dvě čárky. Co teď? Jak to řeknu mému tehdá ještě příteli a teď manželovi ?! Manžel byl tu noc v práci přesčas asi do 2 ráno, tak jsem měla čas na přemýšlení. Když přišel z práce, prostě jsem mu řekla, že jsem těhotná a co budeme dělat?! Manžel tomu chvíli nevěřil, ale pak se usmál, že je tedy "už asi na čase, mít miminko".. Usmíval se, ale bylo vidět, že se bojí stejně tak , jako já.
Celé těhotenství jsem měla nevolnosti, od 30tt skoro každý večer poslíčky - žádné tvrdnutí břicha.

Teď k tomu, jak začal můj dlouhý, drahocenný porod.

...malá ukázka do dnešního dne (a tak to máme prosím pěkne každý den s malými obměnami). Ráno vstávám ve 4, nestíhám, ani posnídat, natož si dát kafe a zapínám počítač, protože pracuji z domu, alespon na půl úvazku. Makám si tak asi do půl osmé. Mezi tím se mi vzbudí Teo (můj zatím nejstarší dvouletý syn) a protože "dřu" a nemám na něj čas, dělá neskutečný binec, který "zarytě" ignoruji. Když do pracuji, jdu se podívat, co mi připravil na uvítanou...např. dneska: vytáhl brambory a škrabku a totálně je rozporcoval na koberci na úplně mini mini kousíčky (bylo jich asi pět kilo) - a jelikož nám dneska nefrčela elektrika cca od 7, tak jsem nemohla ani vysát :(  Za to jsem si musela kleknout a s tím obrovských břichem, které vláčím (ani jsem ve 26tt a nedokážu si představit, kam až to břicho může vyrůst) jsem musela jeden kousíček po druhého posbírat. Totálně KO sotva začalo ráno jsem šla chystat snídani. Mezitím to Teo třikrát nestihl na nočník, pokaždé samozřejmě na jiné místo a jednou to bylo "bobo" takže jsem si mohla gratulovat a šla s hadrem znovu na kolena. TO si Teošek vzpomněl, že ráno vlastně kouká na "Kouzelnou školku," která ale dneska nešla pustit, protože nejela co - ano nejela elektřina...takže asi hodinový řev doprovázený mlácením do televize a sebou samým o zem...postupem času jsem se trochu uklidnili a  došli k zvolání  hlášek jako "dudu" "míííkoo" a "hned," abychom se mohli uklidnit plně! Což se mi nakonec povedlo ;) i bez Kouzelné školy. 

 Venku hnusně, že by ani psa nevyhnal, ale já jsem raději oblíkla teplé věci a vydala se s Teoškem nějaké nejbližší dětské hřiště. S Teoškovou dobrou náladou jsem to bez kočárku raději neriskovala a naložila ho do nové Soly, kterou máme připravenou pro jeho sestřičku, která okupuje můj "pupík," jak hrdě hlásí Teoušek po každém koupání.
S vidinou toho, že si odpočinu alespoň na dětském hřišti, jsem svého divocha vypustila na místo určení a měla snahu se posadit. Ještě jsem si ani nesedla, když se přiřítily dvě učitelky s tloupou děcek ze školy a začali dělat, ale nehorázný binec...takže místo sezení, jsem lítala všude za Teoškem a hlídala, aby nepřišel k nějaké újmě, protože děti na zvolání "Pozor ať neshodíte toho malého chlapečka," očividně nereagovali. Alespoň, že učitelky si sedly. 
Po hodině maratonu školka odchází a my samozřejmě taky, jelikož je čas oběda a bylo otázka, kdy se z kočárku začne ozývat dvouleté batole a vyřvávat na celé kolo "Míííkooo!" Naštěstí jsem to stihli včas a "míííko" začal řvát až doma. Takže místo vaření brambor se muselo udělat "miko" bez elektřiny na sporáku, což samozřejmě trvalo a mladému rozzlobenému muži se to ani za mák nelíbilo. Když bylo hotové mííko, mohlo se jít na pár brambor, které nám zbyly po ranní potatoe mejdle na koberci. Přestala jsem počítat kolikrát to nestihl na nočník. Naštval mě je jednou a to když si to udělal do postele. Rezignovaně postel převlékám a jdu naložit oběd. Brambory nechce, nechce ani mííko, chce maso. Sní plátek domácí sekané, udělá další loužičku a kupodivu mi zahlásí, že "haji a dudu." Lezu nakolena a marně hledám "žlutého šmejda" (můj pracovní název pro dudu, protože ho věčně nemžeme najít ve chvíli, kdy ho nejvíc potřebujeme)...žluták nalezen, bereme deku, mííko, co se muselo udělat hned a jdem si lehnout...Usnu dřív než on :P Když se probudím, už taky spí...vyčepraná a neodpočatá si jdu uvařit kafe a nadopovat se tunou čokolády, protože den ještě neskočnil ani z daleka...za hodinu to tu mám znova, vyspané, vyhajané, plné síly a celé moje.