Bylo, nebylo jednou jedno království, ve kterém žili král a královna se svojí královskou rodinkou. Bylo to velice krásné a blažené království, jenž bylo plné štěstí, citů, něhy a lásky. A v tomto království, kde se všichni měli rádi a byli šťastní, měli i spoustu květin. Nejrůznějších květin, které snad už dnes ani neexistují, protože je hněv a zloba zlých lidí zničila. Byly to velice krásné květiny, které svoji výživu nebraly jen ze země, vody a slunečního záření. Jejich nejhlavnější výživou byla totiž láska. Tento lidský cit je dokázal vybarvit do nejrůznějších barev. Barev, jaké si dnes nedovedeme ani představit. Barev, jaké pravděpodobně neměl na paletě ani sám Bůh, když tvořil Svět. Protože tak pestrou paletu barev má totiž jen sama Láska.

Tyto krásné barevné květinky byly k vidění na každém kousku království. Byly všude, kde byli zamilovaní a láska. Pamatujete na Pyšnou princeznu, která dostala květinku, která uměla zpívat? Avšak, když neměla ty správné podmínky, nezpívala? Přesně takové byly květinky i v tomto království. Pokud jste si utrhli jednu z těchto krásných květinek, která vám 'přišla' do cesty, avšak jste se o ni dobře nestarali a vaše láska nebyla čirá jako voda v lesním potoce, u kterého tančily víly, květinka jednoduše uvadla. Ovšem pokud jste měli čisté úmysly a dokázali jste milovat, květinku jste si mohli zasázet na svoji zahrádku a jen sledovat, jak se jí díky vaší lásce a náklonnosti daří.

A jak už to tak bývá, není jednoho kvítka jako druhého. Mohou být vedle sebe, žít si po boku od nepaměti, dokonce mohou být stejného druhu, původu i barvy, ale i přes to všechno mohou být odlišné. A ne každý květ se dovedl zbarvit jakýmkoliv druhem lásky. Některý potřeboval lásku kamarádskou, jiný mileneckou a další třeba rodičovskou. Přesně tak. Stejně jako bylo nespočetně mnoho těchto květinek, jejich barev a druhů, tak stejně nespočetně bylo i druhů lásky a citů, ze kterých květinky žily. A věřte tomu, nebo ne, tyto kvítky měly i svá jména. Bylo jich strašně moc, a kdybych si měla vzpomenout alespoň na desetinu z nich, byli bychom tu snad ještě za osmdesát let! Ano! Tolik moc jich bylo a možná ještě víc. Na všechny si bohužel asi už nevzpomenu, ovšem pokud se do tohoto království někdy dostanete, zapomeňte na čas a spěch a usaďte se někde na mýtinku, na kraj cesty nebo v lese pod strom. Posaďte se do trávy a poslouchejte, co si říkají ty květinky. A třeba, když budete mít své srdce otevřené, dozvíte se i příběh některé z těchto květinek tak, jak jsem se jej dozvěděla já a jak vám jej nyní povyprávím...

Znáte takové ty velké zelené louky, na nichž tráva roste místy i do velkých výšek? Všude jsou samé květy a kolem těchto květů poletují motýli, včely, vosy a čmeláci? Tak na jedné z takovýchto luk žila, byla i jedna růže.Avšak nebyla to obyčejná planá růže. Byla to šlechtěná růže, jakou nyní znáte už jen z květinářství, kam takové krásky denně dováží ze skleníků. Byla to velice krásná růžička a jmenovala se Melanie. Byla opravdu nádherná a upoutala pozornost každého, kdo šel kolem této louky. Každý ji obdivoval a málokdo chápal, kde se na této louce vzala, když by měla růst někde na zámecké zahradě a dělat radost jejich veličenstvu. Ale ona odtud pryč nechtěla. Třebaže zde moc přátel neměla a všem připadala velice namyšlená, měla to tam ráda a líbilo se jí tam. Možná, že by mezi ostatní květiny zapadla i přes odlišný vzhled, kdyby nebyla zcela odlišných vlastností. Důvod, proč ostatní květiny neměly Melanii rády, byl, že neuměla přijímat a ani dávat lásku. A věřte tomu, že nebylo večera, kdy by svůj květ nezavírala s přáním, aby také uměla brát i dávat lásku a znát ten pocit zamilovanosti. Bohužel jí nebylo přáno a stále zůstávala kýženou láskou nedotčená. Častokrát měla pocit, že když Láska malovala tuto část království, měla již málo barvy, když došlo na Melanii. Už neměla tolik sytých a krásných barev, jakými vybarvila ostatní květiny. Zbývala jí jen jedna jediná světle červená, a tak s ní Melanii vybarvila.

Melanii to vše velice trápilo a ne jednou kapky vody, které se na jejích listech objevily, nebyly rosou. K její smůle se nenacházel ani motýl či čmelák, který by usedl na její lístek, řekl jí konejšivé motýlí slovíčko a třeba i pohladil.

Tak moc si Melanie přála, poznat lásku, že byla ochotná za ni dát cokoliv. Nabízela nejrůznějším kouzelným lučním vílám vše, co měla, ovšem ani jedna z nich jí nechtěla přičarovat někoho, kdo by jí lásku dal. Každá z nich jí řekla, že láska se vyčarovat nedá, popřála jí v budoucích dnech štěstí a odtančila pryč k další květině.

Tak jsem se konečně dostala k sepsání mého porodu.

Když jsem byla naposled na kontrole u gynekologa, což bylo 20.5. tak mě řekl, že se ještě vůbec nic nechystá, že určitě vydržím do termínu porodu, což bylo 8.6. Já jsem si, ale říkala že je pěkný datum 1.6., tak že bych mohla porodit ten den 🙂

Druhý den po kontrole jsem měla naplánované odjet za segrou do Brna, šak se ještě nic nechystá 🙂, ještě jsem se chtěla podívat po obchodech a koupit v Ikeii, šuplíkáče na nějaké věci pro miminko. Jela jsem vlakem a zůstávala tam až do druhého dne. Se segrou a kamoškou jsme si užily fajn večer, grilovaly jsme, bouhly šampíčko a superně pokecaly.

22.5. jsem se vzbudila hodně brzo a pořád se mě v noci chtělo čůrat, ani ve snu by mě nenapadlo, že do večera porodím 🙂 U segry jsem vstala o 7 hodinách, spolu jsme posnídaly a ona odešla do práce. A já že vyrazím do Ikeii. Jen jsem pořád chodila čurat a začalo mě pobolívat v podbřišku. Tak jsem to přisuzovala tomu, že jsem den předtím hodně chodila a hodně toho vypila, tak tím chodím moc na záchod.

Přijela jsem do Avionu, prošla si HMko, Tesko a ještě nějaké další obchůdky, zašla si na zmrzku, sem tam mě zabolelo v podbřišku, tak jsem si říkala jestli to nejsou ti "poslíčci". V poledne za mnou přijela ségra naložit mě ty šuplíkáče, které jsem si vybrala a zašly jsme v Ikeii i na oběd. Než jsme začly obědvat, tak jsem šla na záchod a tam ze mě odešla hlenová zátka, pač jsem měla na toaletním papíru, takový hlen s troškou krve. Nebyla jsem si úplně jistá, ale jak mě pořád pobolíval ten podbřišek, tak jsem tomu už začala věnovat víc pozornost, sem tam sem mrkla na hodinky a interval byl pořád nepravidelný někdy 20 min z toho 15 min. Segra mě pak odvezla na vlak co mě jel 14.30, jela jsem rychlýkem přes Břeclav do Hodonína a tam čekala na vlak který odjížděl kolem 16.30 k nám do Lipova. V Hodoníně, mě začaly pobolívat i kříže, tak jak když jsem měla dostat měsíčky. Když jsem volala s mojí mamkou a řekla jí to, tak tá mě řekla, že určitě už rodím. Tak jsem jí trvdila, že to určitě ještě nerodím, že to nejsou žádné bolesti jen takové pobolívání.

Jak jsem jela s Hodonína, volal mě manžel, že mám vysednout ve Strážnici, kde pracuje ( vozí beton v domíchavači) a jet sním ještě jednu otočku zavést beton. Tak jsem souhlasila.Břicho mě pobolívalo pořád jednou po 15 min, jednou to bylo za dýl, tak jsem si říkala, že až dojedu dom, tak si dám sprchu a ono to povolí. 

Děti rostou tak rychle. Ani jsem se nenadála a Nikča už je z větší části samostatná jednotka (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/06/s-cim-vsim-trileti-doma-pomahaji.html). Jen když bychom rádi s Lukym někam vyrazili, tak se mění na mamánka a nechce mě za žádnou cenu pustit. Jedinou záchranou jsou Elis, Kuba a Verča s Vikčou. Jakmile slyší, že by mohla jít spát k nim, tak se máma klidně na vínu může zdržet.

Nedávno přespávala u Elišky a já se dopoledne nestačila divit, co všechno nestihly.

Lucka si ji vyzvedla už ze školky. Jely na Maják - penzion Jirkových rodičů a protože pršelo, tak si doma začaly tvořit z kaštánků, které za den posbíraly.

Pak si hrály v herničce: prolézačky a hra na doktora nesměly chybět.

Večeře. Nikča tomu zase moc nedala. Poslední dobou jí jak vrabec, teda pokud se nejedná o něco sladkého, to by totiž zvládla na kila - bohužel ☹ 

Koupání si Niki moc užívala, doma vanu nemáme a Nikča je vodomil, takže kdykoliv je u někoho, kdo vanu vlastní, tak je hned v ní.

Pohádka v televizi je moc nebavila, tak si zapluly do postýlek. Niki fňukla, že chce mámu, ale teta Lůca je zkušená hlídačka a hned ji uklidnila. Holky spaly jako dřeva až do rána.

A po snídani zvládly ještě "hodinu zpěvu" 🙂

Naše cesta začala v lednu 2013,kdy jsme se rozhodli,že obohatíme náš život o další přírůstek... K našemu údivu se zadařilo hned a já seděla v březnu s pozitivním těhotenským testem u dr. Jenže jak naše štěstí rychle začalo,tak i rychle skončilo a po verdiktu,že se těhotenství nevyvijí a následnému krvácení,jsem skončila 30.3. na revizi Najednou tu byl konec roku a naše přání bylo jediné...aby jsme příští Vánoce slavili už ve třech. Každý říkal,nemysli na to,no jo,ale jak..? To se lehce řekne,ale hůř dělá... Když si člověk něco vroucně přeje,tak to nejde najednou vytěsnit... Rozhodla jsem se pro pravý opak a žila s tím,že miminko určitě ještě letos bude,začali jsme bourat pokojíček a pomalu předělávat. Přišel únor a další vynechání MS,testy negativní,u dr.na UZ zvýšená sliznice,bylo mi řečeno,že je to buďto počínající menstruace a nebo těhotenství,odebrali mi krev a že si mám zavolat na výsledky. Druhý den mi bylo oznámeno,že krev je negativní a těhotenství to není. Jenže já to nevzdávala a věděla jsem,že se něco děje... Za 5 dní (14dnů od vynechání) jsem objevila slabého ducha na testu. Přítelovi jsem nic neřekla,dokud malinko test nezesílí. Zesílil a Valentýnský dárek byl na světě 🙂 Jenže jsem přecházela k nové doktorce,takže jsem šla na kontrolu dřív,věděla jsem,že na UZ nebude nic vidět,když byla ovulace dle všeho později,ale dr.si to nenechala vymluvit,samozdřejmě na UZ vidět nic nebylo (dle MS jsem měla být v 8tt). Dr.hned začala šílet,že je to těhotenství mimoděložní a že musím okamžitě do nemocnice,jinak by mi mohl prasknout vejcovod a že to je životu nebezpečné,že mi možná jeden vaječník budou muset odebrat a pokus o další otěhotnění bude možný až za 3 měsíce. V tu chvíli jsem se začala hroutit.... Zavolala mi sanitku a já jela do nemocnice s tím,že zase začne celý kolotoč nanovo. Na ambulanci mě začal dr. uklidňovat,že ještě není nic ztraceno,že se na mě podívá a uvidíme. Nakonec po delším zkoumání,se opravdu na UZ objevil gestační váček,který odpovídal 5+4tt,ale že si mě radši v nemocnici nechají,aby měli jistotu,zda se těhotenství dobře vyvíjí,za 2 dny jsme šli domů s potvrzeným těhotenstvím a ze slibem,že v nemocnici se ukážu až u porodu. Haha,já bláhová najivka...  Za 2 týdny jsem začala krvácet,nakázán klid,max.si dojít na záchod,bohužel to neustalo a já si balila tašku do nemocnice,plod v pořádku,nalezen hematom,po 5 dnech hurá domů a stále těhotná. Měsíc se s měsícem sešel a já se silným krvácením 13+1tt opět navštívila nemocnici,další hematom a po 6 dnech pozorování propuštěna domu a domluvena s novou doktorkou,že si mě převezme do své péče. Bříško rostlo a my se těšili zkaždého dne,z každého pohybu. Ve 29tt jsem znovu odjížděla do nemocnice,tentokrát s častým tvrdnutím břicha,které nakonec způsobovala podrážděná děloha a horečka. V den odchodu jsem slibovala,že se opravdu vrátíme až k porodu a jak jsem slíbila,tak se stalo. 🙂 Ve 33tt jsem našla na kalhotkách krev,po dlouhém rozmýšlení jsem si nakonec zabalila a vyrazila do mého druhédo domova MěN Litoměřice. Ten večer se dostavili moje první kontrakce,nasadili mi gynipral na rozehnání a koňskou dávku magnesia v kapačce,pro každý případ mi píchali kortikoidy,aby malému stihli dozrát plíce. Vše zabralo a já měla na pár dní klid. Jenže moje tělo začalo protestovat a mě zasáhla hrozná zimnice a horečka,něco tak příšernýho jsem v životě nezažila,přez hodinu trvalo,než zabral prášek na sražení a kapačky. Večer se opět dostavili kontrakce a hrozba,že pokud se porod rozjede,budeme převezeni,protože tady můžeme rodit až 35+0tt,to bylo AŽ za 9 dní. Od té doby se kontrakce dostavovali obden,vždy se podařilo je rozehnat,bohužel se přesně po týdnu dostavila horečka znovu a zimnice v ještě větší síle...V tu chvíli jsem se začala modlit,ať už to všechno radši skončí a malý je u mě v náručí,vše už mi bylo jedno,jen ať tohle všechno nemusí ten malý tvoreček semnou snášet... tolik přášků a kapaček co mi bylo prolito tělem,už jsem to nechtěla absolvovat dál... Tam uvnitř jsem věděla,že to prostě přijde a to už brzy... večer jsem si umyla hlavu (co když si ji teď pár dnů nebudu moct umýt),namazala olejíčkem břicho (třeba už je to naposledy) pořádně jsem si ho v zrcadle prohlédla,vzala si vložku (prostě 6tý smysl) a za boha nemohla usnout. Žáha mě pálila jako nikdy a já se do půlnoci převalovala. Usnula jsem ani nevím jak,zdálo se mi o tom,že si s kamarádkou povídám o tom,jak poznám,že mi praskla voda,přetočím se na bok a šup...najednou cítím mokro,říkám si,že bych neudržela moč... přetočím se na druhý bok a znovu,tak tedy vstávám,najednou hrozná úleva a vložka úplně turch a cítím jak mi něco teče po noze. Došla jsem na záchod a začala zkoumat,co to je... žlutý to neni,že by to byla moč,nezapáchá,ale za sestrou jít nemůžu,co když jsem se fakt počůrala,tak budu vypadat jako blbec. Tak se převleču,lehnu do postele a na internetu zkoumám jak poznám,že mi odtéká voda... Dle rad ležím 10 minut a pak zkouším vstát a zase to teče... tentokrát je to narůžovělé a já přestávám pochybovat a jdu za sestrou,ta vložku čímsi přelije a ta zmodrá (já vzdělaná z internetu vím,že se tím pádem opravdu jedná o plodovou vodu). Sestra mě pošle na pokoj,že uděláme monitor a pak se odklidím dolů na porodní sál... Najednou mi to začne docházet,kontrakce rozehnali,ale plodovou vodu už do mě nikdo zpátky nenapustí,už je to tady a já.... BUDU MÁMA. jsou 4hodiny ráno a já píšu příteli :,, Dobal mi věci,začala mi odtékat plodová voda,hlavně nevyšiluj a počkej až zavolám. Ale už je to opravdu tady. Miluju tě´´ Monitor je v pořádku a tak nasedám na křeslo a sanitářka mě odváží na porodní sál,kde na mě čeká moje doktorka,která měla ten den službu. Hned mě vítá s úsměvem ,,teda paní Syrová,to vaše píďátko si to umí vybrat,on opravdu počkal do dne,který jsme mu povolili jako první´´ 🙂 Nález otevřená na jeden prst,ale bohužel přirozený porod to nebude,jak jsem věděla už delší dobu,prcek je na příč,takže císař. Je 4:50 a mě je oznámeno,že sál se chystá a v 5 jdeme na to,rychle volám tatínkovi,že může přijet. Sestra mi napichuje kanylu,moje ruce jsou rozpíchané po těch 14ti dnech,že se ji hledá dobrá žíla horkotěžko,povede se ji to až na třetí pokus,chudák z toho byla nervozní,jak kdyby měla jít na sál ona. 🙂 Při každém přesunu ze mě teče tolik vody,že se pokaždé omlouvám a mám tendence to utírat. Na sále už je všechno přichystané,všichni mě s úsměvem vítají. Anesteziologa ujišťuji v tom,že chci lokální anestezii,on mi na oplátku řekne,co mě v příštích minutách čeká... Opichuje záda a já si po chvíli lehám. O všem co se děje mě informují,pak mě anesteziolog připravuje na to,že se mi může hůř dýchat,jak se do mě ponoří víc rukou a má pravdu,na chvíli mi musejí dávat kyslík,po chvilce se mi udělá špatně znovu,tentokrát mám spíš hořkost v puse a je mi na zvracení. Ta představa,že na zádech,připoutaná,rozřezaná, tam zvracím,byla tak příšerná,že jsem v tu chvíli začala litovat,že jsem se nenechala uspat celá,ještě v odrazu jeho brýlí vidím plno krve a jak mi dr.mačká břicho a strašně u toho funí. Najednou mě všechny výčitky přejdou,když slyším,jak říká moje dr.,,nožička,bříško...tady je hlavička... máte krásnýho chlapa!´´ Slzy se mi spouští z té hromady štěstí... Paní za hlavou mě ujišťuje,že mi malého přinesou ukázat hned,co zkontrolují zda je v pořádku. Za pár minut se mi opravdu objeví sestra za hlavou se slovy,že tatínek vše stihl,natočil a že mi nechává privilegium,ať si na něj šáhnu jako první. Přez slzy na něj skoro nevydím,uvolní mi jednu ruku,abych si ho mohla pohladit... tohle je můj syn a je tak krásnej....

Dneka je to 19 dní,leží tady vedle mě v postýlce a já tomu nemůžu pořád uvěřit,že je ten andílek náš. Je to náš bojovník a tak moc ho milujeme! Kdo zažil ví a ti co na to čekají,nevzdávejte naději... Je to nádhera!

Již je to rok a něco, co jsem se stala ambassadorkou Bepanthenu. Bepanthen Care mast je mastička, kterou jsme používaly od Nikčiného narození. Malé jako prevenci proti opruzeninám, mně na bradavky, protože jsem ze začátku s kojením válčila (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/kojeni-maly-velky-problem.html). 

Teď už je Nikolka větší a tak více přecházíme na Bepanthen Plus, který nám slouží jako nepálivá dezinfekce a B. care mast používáme už jen občas, když nás trápí školkové trampoty. Bepanthen přichází na trh i s dalšími produkty: Bepanthen oční kapky, které jsou super, díky svému praktickému balení a Bepanthen krém proti striím, ten jsem zatím používala jen krátce. Ale zkrátka a dobře, Bepanthen je značka, se kterou mám jen dobré zkušenosti a tak jí věřím. Kromě svých osobních zkušeností jsem prošla několika školeními a vím, díky čemu jsou krémy a kapičky tak účinné a výjimečné. A proto ráda tuto svou zkušenost předávám dál nastávajícím maminkám, které tápou a nevědí, zda se mají rozhodnout pro dražší variantu a nebo raději sáhnout po něčem levnějším a snad stejně tak účinném. Jenže v tom je ten omyl. Levnější varianty většinou obsahují látky, které pro každodenní péči o dětskou pokožku nejsou až tak vhodné, např. zinek. Masti s obsahem zinku jsou potřeba, až když dojde skutečně k opruzení. Jenže to většina maminek stále ještě neví, i když se situace na trhu lepší a maminky se mohou více a více informovat.

No a proto jsme tu my, ambassadorky, holky, které si produkty skutečně vyzkoušely a které by nedoporučovaly něco, čemu by nevěřily a co by snad ohrožovalo zdraví našich dětí. Proto mě moc mrzí, k čemu se diskuze někdy rozvinou. Nikoho nenutím, aby si koupil právě Bepanthen, pouze píši své doporučení a příklady ze svého a Nikolčiného života. A tak je smutné, že některé maminky umí být tak zlé a píšou mi, že má snad moje dcera místo kalhotek svačinový pytlík, když má jednou za rok opruzeninu. Nevím, kde se ta zlost v lidech bere. Naštěstí je více maminek, které jsou za radu rády. 

A tak chci říct, že Bepanthen si na chleba fakt nemažu a diskutovat o něm nepřestanu. 

P. S. A kalhotky nosíme bavlněné 🙂

Moje tour de Brno (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/09/nuda-v-brne-rozhodne-nehrozi.html) pokračovala, když dorazili Luky s Nikolkou. Dva dny "svobody" stačily k tomu, abych se na ně moc těšila.

Vyrazili jsme do cukrárny Martinák pro vyhlášené cheescaky, protože potom naše cesta směřovala do Bratčic, za Věrčinýma rodičema. Kromě zákusků jsme jako dárek vezli ještě knížku Jumaroro (já z ní jsem úplně nadšená a každý komu ji dám přečíst také, tak jsem zvědavá, zda mají Moraváci stejný názor 🙂.

Při svých studijních letech jsem do Brna nalákala na jeden rok i Lukyho a než jsme našli byteček na pronájem, tak jsme bydleli několik měsíců právě v Bratčicích, takže tato návštěva je naší srdcovou záležitostí. Máme to tam hrozně rádi. 

Večeře už byla na stole a potom Věrky tatínek donesl slivovičku. Nechtělo se nám moc pít, jenže on ji přinesl v pumpičce a tomu neodolala Nikča. Každému chtěla tankovat. No zkráta jsme ve třech lidech litr vypili 🙂 a i na karaoke došlo. 

Druhý den Nikča prošla celý statek, posadila se do všech traktorů a kombajnů. Pohladila si králíky a pohrála si s Dorinkou, hlavním členem Bratčické domácnosti. 

K obědu jsme měli svíčkovou z králíka na tymiánu, která se jen rozplívala. A pak jsme vyrazili na výlet. I když to na Moravě neradi slyší, tak nám se teď líbí seriál Vinaři. A tak jsme se vydali do vinařství U Kapličky, abychom viděli, kde se ty "slavné" scény točí. Splnilo to naše očekávání, i když je to tam takové masové. 

Ovšem, co naše očekávání předčilo bylo Café Fara, co dokázali majitelé vybudovat z rozpadlé fary, je prostě neuvěřitelné. Pochutnáte si tam úplně na všem, kávou počínaje, jídlem, dezerty a burčákem konče. Prostředí je nádherné i na ubytování. A ručně vyrobené levandulové mýdlo nám voní skrze zavřená dvířka skříně i doma.

Vybaveni kvašáky a slivovičkou jsme se vydali na cestu za mou letitou spolubydlící Míšou do Tišnova. Dorazili jsme opět na večeři, jak jinak, Morava byla zkrátka o jídle a pití 🙂 To jsme si ugrilovali (teda Dominik, Míši manžel) u krbu na jejich krásné zahradě. A pak únavou padli. Druhý den si Niki pohrála s měsíčními koťátky, povídali jsme si, uvařili oběd a už byl čas na odjezd. V Tišnově to bylo krásné, ale krátké, příště se tam musíme vypravit na delší dobu 🙂

Jo a proč ten nadpis u článku? Protože teď máme moravského vína plnou ledničku a skříňku. Ještěže mají vždy zásoby i pro "Číšky" 🙂

Minulý týden jsem byla na služební cestě v Brně. V listopadu se tam otevře nové science centrum s trefným názvem VIDA! 🙂 Tak jsme se s kolegy z iQLANDIE jeli podívat, jak jsou s přípravami daleko a dodat jim trochu sil. No a protože jsem v Brně studovala řečtinu, tak mi tam zůstalo několik kamarádů, tedy spíše kamarádek. A ty dvě "nej" jsem chtěla navštívit. 

Když už jsem byla v Brně, tak jsem si služební cestu prodloužila o neslužební nezapomenutelný víkend.

Byl to především kulinářský zážitek, protože Věrka (parťačka z řečtiny) mi připravila opravdu pestrou ochutnávku všeho možného, takže co mohu rozhodně doporučit?

DEN PRVNÍ
Vše začalo na výtečném obědě v L´abuffatě. Pokračovaly jsme kávičkou v retro kavárně Café Placzek.

Od jídla a pití jsme si odpočinuly gruntováním. Věrka totiž předávala na půl roku byt anglickým profesorům. Stihly jsme i řeckou konverzační dvojhodinu. A pak V. běžela na kurz argentinského tanga. A já? Natáhla jsem se na skoro hodinu do vany s knížkou. Nádhera (doma totiž nemáme vanu).   

www.superpandacircus.cz

Večer jsme začaly nevšedním zážitkem. Věrka mě vzala na drink, ale ten nebyl ledajaký. Vyrazily jsem do Super Panda Circusu, baru, který není jednoduché najít. Nikde zvenčí neuvidíte žádný nápis, jen dlouhé závěsy. Dovnitř nevejdete, musíte počkat, až vám otevřou (no v první chvíli jsem si říkala, že se V. zbláznila a bere mě do bordelu, ale hned jak nám otevřela milá holčina v cirkusáckém mundůru, jsem tuto myšlenku zahnala do kouta). Převezme si od vás oblečení, usadí vás a nabídne welcome drink. A co se bude dít dál? To nebudu prozrazovat, to musíte prostě zažít. Doufám, že dáte na mou radu a sem se rozhodně vypravíte. Stojí to za to a ty drinky jsou mňamkózní. Majitelé neměli na dostavbu baru dost peněz a tak zažádali širokou veřejnost, aby jim půjčila, nechtěli se zadlužit u banky. A světe div se, po chvíli co byl klip na internetu už museli další zájemce odmítat. Milion sehnali téměř do hodiny. Ať se daří! A vy si místo raději rezervujte!


Pokračovaly jsme na milongu do café savoy, kde jsem obdivovala tu smyslnost.

A večer jsme zakončili (už jsme nebyly jen ženy🙂 v baru, který neexistuje a mimochodem patří stejným majitelům jako Super Panda Circus, takže úspěch zaručen.

DEN DRUHÝ
Snídaně v Café TeeVee, ta vajíčka na slanině s rukolovým salátem byla - no prostě nepopsatelná.

Poté jsme douklidily zbytek věcí a vše nepotřebné z bytu odnesly, abychom se mohly projít do Café - Baru CATTANI, kde jsme si namíchaly domácí těstoviny dle naší libosti.

Oběd se musel strávit, jak jinak než dobrou kávou a dezertem. Navštívily jsme kavárnu V Melounovém cukru, přečíst si o ní můžete na jiném blogu. 

No a pak už přijel Luky s Nikolkou, ale to je asi na další příběh. Tento by byl už moc dlouhý a to by nikdo nečetl 🙂

Mám v sobě magnet. Ten magnet funguje velice záhadně. V noci se zapíná zcela sám a neomylně přitahuje děti z jejich pokojíčku k nám do ložnice. Je tak silný, že ať spím na jakékoliv straně postele, mám na sobě přilepené aspoň jedno dítě, v 99% však obě dvě děti. Vypíná se kolem deváté hodiny ráno. V tu dobu bych ještě pokračovala ve spánku, raubíři však spolu s očima otevřou i pusy a za hlasitého vyžadování snídaně startují do obýváku. Během dne je magnet aktivován nepravidelně, většinou funguje hned po větách:„Jdeme ven“, „Pojďte jíst“ nebo „už je Večerníček“. Naopak deaktivaci způsobují věty: „Pojďme domů“, „Jdeme z vany“ a „Uklidíme hračky“. Velice silných výsledků magnet dosahuje v situaci, kdy  dosedám na WC či sahám po oblíbené knize. Nejsilnější je ve chvíli, kdy si nesu ke stolu čerstvou kávu. Magnet umí i měnit póly a děti odpuzovat. K tomu je však třeba přítomnosti některého z prarodičů nebo jen zmínka o tom, že k prarodičům pojedou. V takové chvíli jsem dobrá pouze k transportu na místo určení v co nejkratší době. Jsem si jista, že pokud by jedno z mých dětí umělo řídit, nepotřebují mne ani na ten transport. V čase, který děti tráví u babiček a děděčků, je magnet úplně vypnutý a nezapnou ho ani telefonáty s námi. Vypadá to však, že v době, kdy je vypnutý, hromadí svou sílu, protože se zapíná v okamžiku příjezdu domů a to takovou silou, která je přímo úměrná délce našeho odloučení. Ať je ten magnet složen z čehokoliv, děkuji jeho výrobci a doufám, že bude fungovat celý život.

Edit po devíti letech. Přibylo jedno dítě a pořád to funguje stejně 😀

Existuje ideální věk dítěte ve kterém ukončí matka výživu mateřským mlékem? Většina zdrojů se shodne na tom, že kojení je prospěšné, ale co se týče délky se názory různí. Například Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje výlučné kojení do 6 měsíců a dále kojit alespoň do 2 let dítěte!!!!
Česká společnost se však, zdá se, s tímto přístupem příliš neztotožňuje. Řada maminek se necítí komfortně kojit dítě, které chodí, mluví a má zuby 🙂. Nechápavé pohledy okolí a negativní reakce okolí na matku kojící 2leté dítě, ženě která se rozhodla kojit dlouho situaci neulehčují.
Slyšela jsem názor, že toto vymezení se vůči dlouhodobému kojení v české kotlině je v důsledku toho, že současná generace maminek nezažila (neviděla) v dětském věku kojení na veřejnosti. Možná na tom něco je, anebo je lobby firem vyrábějící náhradní kojeneckou stravu tak silný, že nás přesvědčil o tom, že "větší" děti už to zkrátka nepotřebují a že jim to nic nedá. Dnešní životní styl dřívějšímu odstavení také fandí. Maminka připoutaná k dítěti, které ji potřebuje, se nemůže tak snadno vzdálit. Můj krátký příspěvek neměl rozhodně dát odpověď na to jak dlouho kojit, ale spíše nadnést další otázky k zamyšlení.
Každá matka i dítě je jiné, nenechte se tedy stresovat, ať už se rozhodnete kojit dlouho nebo ještě déle .-).

P.S. Už v porodnici jsem před a po každém kojení používala termální vodu Avene ve spreji na ošetření bradavek, díky tomu nevznikla ani prasklinka.

Letos se spousta našich kamarádů rozhodla do toho praštit. A tak si s Lukym připadáme jak Nesvatbovi, co obráží jednu svatbu za druhou 🙂 Všechny svatby byly nádherné, plné emocí a každá z nich úplně jiná. Díky tomu Vám zde můžu sepsat několik tipů např. na rozlučky se svobodou.

Já osobně jsem zažila tři.

První Pája a Štěpán

Rozlučka
- večeře v řecké restauraci www.masabuka-reckataverna.cz

- ošerpování nevěsty a ostatních Girl´s night

- korunka se závojem pro nevěstu

- dáreček - od nás to byl kostým zdravotní sestřičky, ale největší radost asi udělala kytice růží, kde Páje Štěpán napsal vzkazy, proč ji požádal o ruku. No co vám budu povídat, brečela jsem nejvíc ze všech 🙂

Malý Pán je postavička ze dřeva, látky a drátků. Sice loutková, ale oživlá snem najít opravdové přátelé, najít někoho, kdo mu bude rozumět a s kým se může podělit o radost. Kdo mu bude oporou, bude-li potřebovat pomoc. Cestou necestou Malý Pán v pohádce prožívá dobrodružství např. za Dutou hlavou, v Plujícím městě nebo v nebezpečném Lesu stínů. Co myslíte, zvládne to všechno? 

"Malý Pán si žije spokojeně ve svém malém světě a když má dost nudlí, nikam se zvlášť nežene. Jenže má sen a sny bývají, jak víme, jen samé problémy - nenechají člověka (ani malého) na pokoji. Malý Pán po probuzení překvapeně zjišťuje, že mu něco schází. A tak nerad opouští svůj útulný domov a vydává se na cestu, aby tomu přišel na kloub. Kdo ví, co na konci své cesty najde?" (citace z www.malypan.cz)

V polovině srpna se začalo natáčení československé loutkové pohádky na motivy úspěšné a oceněnné knihy Velká cesta Malého pána. Tvůrci pod vedením režiséra Radka Berana netradičně zvolili scény v exteriéru, což dává pohádkovému příběhu ojedinělost. Máme se tedy na co těšit.

Modrý koník se stal mediálním partnerem pohádky Malý Pán a tak máte příležitost být při vzniku a při natáčení.
Přidejte se do funklubu Pohádky Malého Pána (skupina na MK). Můžete se zeptat na to, co vás zajímá, co je pro vás záhadným nebo i obdivuhodným. Jednoduše na cokoliv, co vám tvůrci mohou zodpovědět. A co vám neprozradí, tak uvidíte v pohádce.

Pohádka Malý pán bude v kinech na jaře 2015. 

Více na: 
www.malypan.cz
Facebook Funpages Malý Pán

Tak konečně i ja sepisu můj porod....

sobota 20.9. Začala úplně normálně v noci zadní poslicci , bolesti a kontrakce . Byla jsem domluvena, ze se zastavím do porodnice na monitor. Julietta mela vysoký tep den předem , děti jsme nechaly u našich a jeli jsme, na monitoru natočili lepší hodnoty ukázaly se dvě silnější kontrakce a nic. Primář mi udělal Utz jen přes břicho jestli je mimco ok .Na další kontrolu me napsal 24.9. Můj TP . Tak jsme odjeli k našim dali jsme si oběd a ještě jsme jeli nakoupit , odpoledne jsem byla s deckama venku vencila jsem psa, ale začala jsem mít slabší kontrakce .

Doma jsem si napustila horkou vanu  i s malou a jsem si říkala bud se to rozjede anebo ne, po koupeli to začalo měřila jsem si kontrA v aplikaci tak to bylo 15, 10 ,7, 5,5,5 ,17 a i docela bolestivé musela jsem je rozdychavat nevěřila jsem moc ze uz je to ono, tak ještě jsem dovarila, povesilA prádlo a chvíli jsme čekali co bude , ale pak uz mi můj říká volame rodiče to jsou ty pravé a pořad se chodil dívat do telefonu po jak dlouhe době jsou 🙂 kolem 21hod. Přijeli naši hlídat drobky, malem mi tekly slzy jak jsem je viděla je mávat.

do porodnice jsme přijeli 21.30 příjem monitor nějaké kontrakce byli, vyšetření opět s primářem a otevrenA na 3 cm tak mi říká : tak to Vás uz domu nepustim, presunuli jsme se na nově udělaný rodinný pokoj a hle podpasovka neteče tepla voda ... To byla moje jediná záchrana při kontra... No nic.... Dostala jsem klystyr, noční košili ze zacatku sranda . 

22.45 hod mi prymar pichnul vodu neslo mu to zrovnA jsem neměla kontrakci, potom se to povedlo je to úplně bezbolestne ....ještě mi dali tabletku na zaniknuti branky a proti bolesti spis si myslím , ze to bylo na bolest. Opět zpátky na pokoj, taky uz začali ty hodně kruté kontrakce , po 3 minutAch, po 2 min. Dychala jsem nadech nosem do bricha vydech pusou. Otevrena na 7 cm.

Opet jsem byla zAvolana na sal mereni kontra bylo jine nez na zacatku , zpatky uz jsem nedavala slezt s kresla pomahal mi pritel , ale tak tAk jsme tam dosli, po dvou minutach stravenych u takovych zebrin jedine co mi pomahalo rokrocene nohy a vydychavat , najednou sileny tlak na konecnik rikam mojemu zavolej sestru, nekam odbehla .... Nastesti se ukazala brzo rikam ji Uzzzz ... Na sal silene dojit, na kozu jsem sedla, ale v kontra mi neslo si lehnout pak se mi to povedlo ale tlacit jsem chtela strasne .Dychat jako pes ok ze zacatku , PA mi rika nadech nosem a tlacte do konecniku zatlacilA jsem a potom asi 5-6 krat docela zahul a najednou jsem citilA ze je venku podivala jsem se na ten uzlik fialovy cerveno jak odstrihly snuru tak mi ji za 2 minutky daly na telo no reknu Vam Mala se hned prisala a ja zacala mit silenou zimnici. Kazdopadne jsem byla ta nejstastnejsi 🙂 Julietta se narodila 21.9. v 00.24 minut . Dala mi hodne zabrat mela 3,85 kg macek. Z tech 3 porodu byl tento celkem rychly, ale nejbolestivejsi co se kontra tyce. Po porodu jsem sama odchazelA na pokoj jeste me sili ani nevim kolik mam stehu radsi, bez nastrihu, siti me nebolelo, porod placenty taky ne. Jinak druhy den jsem se citilA ospale protoze jsem preskocilA noc, ale uplne bez bolesti. Na zavinovani delohy si bravam prasek od bolesti , ale oproti kontra je to Mala bolest. Tak to je muj porod 🙂