Přidám svůj názor na očkování (nejen) atopiků aneb na co dát pozor:

- nikdy do akutní/subakutní fáze ekzému
- nikdy nemocnému dítěti (vadí i rýma)
- nikdy dvě vakcíny najednou, mezi nimi odstup alespoň 14 dní
- u silně alergikých na vejce (když je riziko anafylaxe) nedávat běžně používanou vakcínu proti příušnicím, zarděnkám, spalničkám (pěstuje se na kuřecích embryích), ale tu, co se pěstuje na psích ledvinách (Trivivac)
- minimálně týden před očkováním i po něm dávat přímo dítěti probiotika
- tři dny před očkováním a tři dny po něm dávat Fenistil kapky
- lze jako podporu použít i homeopatika, konkrétně thuya occidentalis, a to v dávkování podle typu vakcíny (delší podávání u živých vakcín)

Určitá reakce je fyziologická, je znakem toho, že imunita reaguje a protilátky se tvoří. Pokud je reakce silná (silné zhoršení ekzému, průjem, dušnost, kopřivka, zvracení atd.), je třeba to řešit s pediatrem, další očkování  by mělo být řešeno individuálně, zvolen by měl být šetrnější očkovací kalendář, rozložení vakcíny, očkování v očkovacím centru (Motol) apod.

Zda dát atopikovi i nepovinná očkování? To je na zvážení každého rodiče, můj osobní názor je ten, že nepovinná očkování ne, že pro imunitu je přínosnější si nemoci prodělat. I povinná očkování moje děti dostávají s delšími časovými rozestupy, po pečlivém zvážení aktuálního zdravotního stavu.

Pro každou maminku je porod určite ten nejkrásnejší a nejemocnejši zažitek jaký múže v živote zažít..Každá z nás ho prožíva jinak . Pro mně je to určite něco na co nikdy nezapomenu.Poprvé když jsem viděla dvě čárky na testu neveřila jsem vlastním očim.Vůbec jsem nevěrila,že zrovna nám se to povede hned na poprvé.Stačil jenom jeden pokus🙂)Otázku porodu jsem vůbec neřešila.Byla jsem štastná.Celé těhotenství probíhalo bez problému.Potrápili mě pouze nevolnosti skoro až do konce 4.měsíce.Břisko rostlo pomalu a ja si pomalu uvědomovala.že budu opravdu máma.Kolem 30 týdne jsme začali na gynekologii řešit otázku porodu.Jsem astmatik a moje plice nejsou úplně v pořádku.Zvažovali jsme co bude pro nás obě lepší..Nakonec jsem se měla rozhodnout sama.Rodit přirozene s tím,ze jsem měla brát silné léky a nebo sekce.rozhodla jsem se pro klasický porod.Něco mi říkalo,že léky potřebovat nebudu tak jsem je nebrala.vždyt mi taky nic nebylo tak proč by jsem se nimi cpala🙂Užívala jsem si posledné měsíce,nakupovala hadřiky,dudliky....Posledný měsic se ale neskutečne vlekl. Okna jsem měla umýte,vytřeno a vyluxovano snad každej den a bramburka ne a ne se vyklubat.celej 8 měsíc jsem musela brát mg aby jsem neporodila a ted nic.

Venku už sluničko pořádne hřálo a mně to vedro vubec nedělalo dobře.Byla jsem protivná.manžel pořád na telefonu,co kdyby náhodou něco.Termín jsem měla 9.6. V sobotu 4.6. jsme jeli na nákup .manžel nakoupil dobrutky na grilovačku a jsem si koupila Hoegardna,Večer jsem měla jednu ze svých protivných chvilek tak jsem zůstala sama doma.Večer jsem si dala ledové pivo se spoustou citronu a šla si lehnout už v 20,00.V noci mě vzbudil manžel jestli nechci Elince trochu pomoct na svět.🙂)Bylo přesne 23,50.ja jsem šla na zachod.než jsem tam došla měla jsem na kalhotách mokrý flek.Ale po chvilce jsem pochopila ,ze to bola plodová voda která doslova praskla.Udělala jsem testík a papírek byl modrej,co znamenalo opravdu plodovka.Vzbudila jsem manžela otázkou kolik  piva vypil.on říka,že asi 6 🙂))Že proč jse ptam??Po chvilce pochopil .Udělal si kafe a sendvič.Očka mu ale hezky svitili.Ja jsem si zatim umyla hlavu ,oholila a vyzazili smer porodnice.Bolesti žadne.Naštestí nás nepotkal žadnej policajt.

Do porodnice jsme dorazili kolem 2 v noci.Doktor mě vyšetřil a říkal,ze rodit tak brzy nebudu.to jsem zrovna nechtěla slyšet ale co už.Sestra mě odvedla na pokoj.Prý mám spát.Před tím mi natočila monitor.Ale vuuuubec nic se nedělo.Ráno mě vyšetrila pani doktorka a zavedla půlku tabletky aby se to trochu rozjelo.Poprve jsem měla bolesti kolem 14 hodin.Ale vůbec jsem je v podstate nevnímala.Kolem 16 hod.jsem si dala Algifenovej čípek ,prej aby jsem si pospalaHA,HA.sestra mě vyšetrila,otevřená jenom na 4 cm..A pak se to rozjelo..bolesti po 5 minutach ,bylo 16,45 .na monitore stromečky jako v alpách.a ja jsem začala rozdýchavat.Šlo to vydržet.Kolem 17,20 mě vyšetrila pani doktorka a říkala honem na sál.otevřená na 8 cm.Zavolala jsem manželovi ať hned jede,že je to tady. Na klystýr pry už vůbec není čas.Na sál jsem došla po vlastných jedno patro po schodech(cca 18,00).Na sále jsem se moc nerozkoukala a už jsem ležela na křesle a tekla mi infuze s oxytocinem.Kontrakce po minute,monitor mě v té chvíli desně rozčiloval.

Manžel dorazil 18,10 na sál.Držel mně za ruku a pomáhal dýchat.Ješte jednu kontrakci prodýchat a múžu tlačit.Dvakrát jsem zatlačila a už jsem jenom cítila jak Eliška krásne vyklouzla.Nepopsatelnej pocit štestí.Narodila se 5,6 2011 v 18,21..

Placenta vyjela úplne sama, Pani doktorka mě ošetrila zašila pouze tri stehy(ani nevim,že nastřihla).Elinku zatím ošetřili a po chvilce mi ji přinesli.Krásne na nás koukala a ja jsem v tom momentě veděla ,že je to láska na celej život.

Bylo to krásne a ja moc děkuju manželovi a personálu porodnici v Krči.

Viděla jsem dva pořady na PRIMALOVE. Hrajou ve středu kolem půl 10, jsou to životní příběhy... To co jsem viděla já bylo, Má vlastní kůže mě zabíjí a Život bez kůže... Sledovala jsem to a brečela.... Je neuvěřitelné, co někteří lidé dokážou zvládnout... Byly tam děti, co se jim tvořila nadbytečná kůže, neměli vlasy a jejich kůže je bolela a byla úplně červená... Nebo tam byla holčička, která neměla kůži... Měli doma požár, kvůli nedopalku cigarety její matky a ta malá holčička spala v postýlce v ložnici. Neměla kůži, neměla nosánek vypadala vážně hrozně... A její matka od nich utekla a holčička zůstala sama s otcem... No prostě bylo to hrozné a moc smutné...

Uvědomila jsem si, že děkuji za každou minutu života, mé zdravé krásné holčičky 🙂 Člověk si to ani neuvědomí a přitom, když se narodí zdravé miminko, tak je to ta největší výhra na světě... Ty děti nemohly dělat vůbec bežné věci, co dělají děti... A my?? Oblečeme miminko dáme je do kočárku a jdeme ven, vememe děti na hřiště a hrajeme si atd...  Je pravda, že to co se stane ve vašem životě za příhody, tak ty jsou pro vás ty nejhorší co znáte, protože jste je sami prožili...Jsou to blbosti my na ně někdy zuříme, ale naopak měli by jsme být štastní za ty chvíle.. Např.. miminku rostou zoubky a celé dny a noci pláče, bolest břiška, jen tak pláč miminka. Je toho hodně, ale jsou to ty věci, co k zdravému miminku a tomu životu patří...Jsme unavené a někdy protivné s těchto věcí, ale já teď jsem šťastná, že je můžu s mojí dcerou prožívat...Dívám se na ní, jak si hraje směje se, zuří nebo pláče a jsem hrdá na to co mám... Ona je smysl mého život. Človíček, co mi pokaždé co se na něj podívám, dodá sílu...Podívám se na její krásný upřímný obličejíček, její rozzářená očička a jsem nejšťastnější na světě... To vše jsou běžné věci a my je nevidíme a někdy je ze zlosti jen přejdeme...

S těmito všemi tvrzeními jsem se nejednou setkala (bohužel i od lékařů) a na základě zkušeností si dovolím tvrdit, že se nezakládají na pravdě!

• Atopie znamená ekzém.

Jenom částečně. Atopie je zděděný sklon k rozvoji alergických onemocnění, mezi které patří alergická rýma, astma a ekzém.

• Dítě s atopickým ekzémem se rodí rodičům ekzematikům.

Bohužel, přítomnost ekzematika v příbuzenské linii není nutnou podmínkou k jeho rozvoji, stejnou roli ve hře genů hrají u blízkých příbuzných všechny typy alergií, potravinových, inhalačních, kontaktních, pak samozřejmě také astma i jiné problémy na imunologickém podkladu. Někdy se bohužel stává, že atopické dítě se narodí i v jinak zcela zdravé rodině. Proč v naší populaci alergie, ekzém a příbuzné potíže vznikají (tak často), je předmětem mnoha vědeckých bádání zatím s nejednoznačnými výsledky.

• Ke zvládnutí atopického ekzému u dítěte stačí mazat kortikoidy a promašťovat.