Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Maminky, prosím o radu. Samozřejmě, zítra razíme k Dr. Dcera má 3 den horečky, nejvíc 39,8. Panadol/nurofen srazí to je ok. Ale dnes ji zčervenala kůže kolem očí, brada a okolo koutků pusy. Dala jsem fenistil a pak si všimla krupičky na těle, místy červená... Napadla mě spála...ale po 3h po fenistilu zčervenání v obličeji zmizelo. To by se u spály asi nestalo, že? Mám miminko tak bych chtěla vědět, zda je od sebe držet dál (u spály by se prý měli izolovat, pokud možno)...
Můj porod
Na porody celkově jsem měla jeden jediný názor- přijedu, udělejte to všechno co jde ať to nemusím řešit a hotovo. Jenže to je začátek konce.
Termín jsem měla 10.12., já sama jsem pocitově věděla, ze to bude dřív.
Náš Matěj se narodil 24.11., ve 22:16. Je v pořádku, krásný, 52 cm dlouhý miminko.
Rodila jsem v porodnici v Neratovicích, protože jsem zde u své lékařky už od 18 let. Rozdíl v přístupu ambulance/porodnice je brutální.
Všechno začalo už ve čtvrtek 21.11., večer jsme Matěje popohnali trochu sexem a já už v noci nespala, kvůli poslíčkům co dvě hodiny. V pátek jsem ale měla přes den energie, že jsem uklidila komplet celý dům a pekla jsem cukroví. V noci už mi tak hej nebylo, začali mi docela brutální poslíčci, ze začátku nájezd jako menstruační bolest. Začala jsem psát časy a dostala jsem se i k 13 minutám. Řekla jsem si, že počkám hodinu co bude a pojedeme. A nedělo se nic. Poslíčci se zase stáhli na hodinu a více a takhle to bylo zhruba celý den. Co mi bylo ale divný, že se už dva dny sama od sebe čistím, což pro mě jako člověka, co trpí hemeroidy a zácpou bylo záhadou. Ale byla jsem ráda, neříkám nic. Navečer už jsem měla opět poslíčky po 40-20-15 minutách a protože mi vadilo jak mi všichni volají a řídí můj porod nechala jsem se bez pravidelnosti v poslickach přemluvit k odjezdu. Muž čekal až zavelím, ale máma do mě ryla až jsem měla všeho dost. Jeli jsme na 20:30 do porodnice do Neratovic. Při příjmu se mi představila úžasná doktorka Terezka a porodní asistentka Lenka. Myslela jsem, že pojedeme domů, ale nález 3cm znamenal, že zůstáváme. Dostala jsem klistýr- opět díky mým problémům bych neřekla ani půl slova, že nechci a šlo se do vany. Vtípky, že do půlnoci je Maty na světě a pohoda. Ve vaně se mi ale kontrakce zpomalovali, tak se udělal monitor. Něco tam bylo, ale asi žádný zázrak a tak Terezka přišla s tím, že rupne vodu. Řekla jsem, že ano a ona, že se domluví s Lenkou a přijdou. Přišla jen Lenka a už bylo zase vše jinak. Dostala jsem injekci pravdy, buď rozjede kontrakce, nebo jdeme spát a šlo se na pokoj. Spát jsem nešla. Kontrakce po hodině byli silný jako prase a mě ulevilo vždy jen stát a stát. Po injekci, se mi spustila krev z nosu, takže už mi nic nedali a nechali mě být do rána do 4. Točili jsme monitor a dělalo se vyšetření. Vyšetření ukázalo jenom 4cm a na monitoru jsem regulérně usínala sjetá. Ten lék co jsem dostala se jmenuje plegomazin. Dost dobrá ňamka. V 6 mě píchnuli na další monitor a jelikož se v 7 měnila služba, tak mě hvězdy nechali přes hodinu a půl sedět s pásy na břiše. Ten monitor, to bylo něco, co mi doopravdy na celém porodu vadilo snad nejvíc. V 7 hodin nastoupila službu porodní asistentka Gábina. Od pohledu nesympatická, představila se mi tak na půl huby a když jsem se představila já, tak mi řekla: “vždyť já vím, já vás včera viděla, když jste prijeli”. Domluvili jsme se na dalším kole přípravy. Šlo se na další klistýr, při kterém mi řekla, že musím vydržet alespoň 20 minut. Upřímně kdyby mi tahle paní řekla, že mám držet rok, tak ten rok držet budu. Došla jsem se vyprázdnit, umýt a šlo se zase do vany. Žádný zázrak se opět neděl. Návštěvy byli od 2, Kuba přijel někdy před, protože jsme byli na chodbě patra a dovnitř nemohl. Usnula jsem mu vyčerpáním v klíně, občas mě něco zabolelo. Opět kontrakce, opět monitor a Kuba už nikam jezdit nechtěl, takže čekal dole v autě. Byla jsem vyčerpaná a už mi i slzeli oči z toho, že mám x hodin čočky. Když přišla Gábina, dostala jsem vynadáno, co bulim a ať se nestresuju. Díky za rady, sama na “vaně” jak se té místnosti říká a unavená po tom koktejlu z noci. Když mi řekla, že po monitoru uvidí, jestli můžu zavolat chlapa, tak jsem jí odpověděla, že čeká dole v autě. Za to jsem taky dostala vynadáno, ale dovolila ať teda přijde už teď. Vyšetřila mě, řekla, že furt nález na 5cm a píchla mě na monitor na míči. Trochu víc se mi to rozjelo, ale i tak kontrakce dosahovali max hodnoty 80 a podobně. Doktorka opět chtěla prasknout vodu. Gábina PA nesouhlasila a zavolala primáře oddělení ke konzultaci. Pan primář mě přišel vyšetřit a upřímně? Větší bolest než to co mi předvedl jsem nezažila. Ještě teď zkroutím prsty u nohou, když si vzpomenu. Zlatý tlačení. Primář mi sdělil jednu věc. Voda se praskat nebude, mají jen dva porodní sály a rodíme tři. Jediná nemám prasklou vodu, ikdyž mám takový nález, ty dvě mají sice nález 1cm, ale nemají vodu. Matýskovi je tam dobře, necháme to tak a počkáme. S tím co uvnitř prošahal to prý nebude trvat dlouho. To už jsem zas brečela, protože jsem sosala z posledních sil. Šla jsem chodit na chodbu, aby se to uspíšilo a prodýchávala jsem ve stoje co se dalo. Nedokážu odhadnout jak dlouho to trvalo, jediný co vím, že jsem poslala Kubu se najíst třeba někdy kolem 4 hodiny a v 17:15 pro mě přišla doktorka Terezka a odvedla mě na sál k vyšetření. Sotva do mě sáhla, praskla mi voda. Jestli to udělala naschvál nehtem, nebo to přišlo samo nevím. Gábina mi řekla, že to udělala ona a začala mě vyslíchat jak to celé bylo. Přišel Kuba, protože jsem mu já psala a zároveň mu Gábina i volala. Opět výslech, jak to bylo a následoval monitor po odtečení plodové vody a strašení ze strany Gábiny. Vytiskla nám záznam z monitoru a měla furt nějaké řeči typu: já to pro Vás udělám a dám Vám to. Kdyby náhodou. Pro jistotu. Kuba to nevydržel a ptal se jestli tím chce něco naznačit? Řekla že ne, jen že chce abysme jí věřili.
Po monitoru jsem opět šla chodit na chodbu a kolem 7 opět monitor. Gábina odešla a přišla Soňa. Díky bohu za tohohle anděla. Od 7 do půl 9 jsem chodila mezi chodbou, monitorem, prodýchávala, věšela se na Kubu a odolávala kontrakcím. Pořád to ale nebylo ono, hodnoty měření kontrakce byli strašně nízké. Dostala jsem kapat oxytocin a trochu se to rozjelo. Na porod to nebylo, ale otevřela jsem se na 8-9. Dostala jsem další dávku a protože mi furt nechtěla zaniknout branka na malém kousku tak i tabletu. Po chvilce jsem si zkusila zatlačit ve stoje a opět ulehla na monitor. Ve 21:45 už u mě byla i doktorka, dostala jsem pokyn tlačení, ale branka na kousku furt ne a ne zaniknout. Zkoušeli jsme tlačit v dřepu, ve stoje, na zádech a nic. Měla jsem si dojít na záchod, ale nešlo to, takže jsem musela dostat cévku. Díky tomuhle zážitku jsem měla celý pobyt trauma ze záchodu v nemocnici. Pak už jsme se vrhli na intenzivní tlačení a Soňa mi dost pomáhala. Tlačila jsem přes půl hodiny, na jednu kontrakci i 3x, Terezka mě chtěla povzbudit a tak mi řekla, že už vidí vlasy a ať si sáhnu. Sáhla jsem dolů a jediný co vím, že jsem řekla: on má doopravdy vlasy! Kuba mi přikládal kyslík, ale dělal to pomalu, tak jsem mu ho vytrhla a dávala si ho sama. Pak zhruba na 5 kontrakcí jsem na boku malého na sílu vytlačila. Bez nástřihu, s minimálním poraněním, byl najednou na světě. V tu chvíli mi nic nebylo. Opravdu jsem poznala to, co znamená “jak když se rve za živa maso”, ale upřímně? Teď nevím jak to bolí. Prostě si to nepamatuju. Malý křičel, Kuba brečel a já se jen smála. Měla jsem energie, že bych šla složit kamion uhlí.
Doporučíte chytrý telefon pro mamku? Převážně jen volá a píše sms, takže žádné special funkce nepotřebuje, ale chce dobrý foťák. Android podmínkou🙂
Ženy, potřebuji poradit. Máme od včerejška tichou domácnost. Chlap mi dal 9000,- na vánoční stromeček a výzdobu s tím, že peníze co zbydou si můžu utratit za boty nebo za cokoliv co uznám za vhodné.
Takže jsem celé odpoledne lítala po městě, sháněla vše co je třeba. Jenže chlap přišel domů a nelíbí se mu stromeček který jsem vybrala. Nechápu co je na tom špatně. Už jsem ho dvakrát naaranžovala, postavila do všech koutů obýváku a jemu se pořád něco nelíbí.
Prosím, koukněte se na to a poraďte co mám udělat jinak.
Fotka stromečku je v komentáři 🤷
Advent začal, což znamená, že můžeme KONEČNĚ oficiálně a bez výčitek nosit vánoční garderobu 😁

Vaše zkušenosti se Superfolin doplňkem stravy pro těhotné i kojící maminky
Období snažení už máte za sebou a teď už vám v bříšku roste nový život. Možná už je vaše miminko na světě a vy ho kojíte. V obou případech je však důležité zajistit děťátku správný vývoj. Jednou z možností je užívat vhodné doplňky stravy v těhotenství i během kojení. Tentokrát proto budeme testovat přípravek Superfolin!
To, jak se žena stravuje v těhotenství i během kojení, má vliv samozřejmě také na miminko. Pokud tedy mamince chybí důležité vitamíny a minerály, strádat bude i její děťátko. Řešením je úprava jídelníčku, tak aby mělo tělo dostatek kyseliny listové, vitamínů A až D a další minerály jako hořčík a vápník. Vhodné je ale také užívat doplněk stravy, který všechny potřebné látky obsahuje v dostatečném množství. Jde o přípravek Superfolin, který je určen těhotným a kojícím maminkám.
Co testujeme
Superfolin je doplněk stravy pro těhotné a kojící s vysokým obsahem folátů (včetně Quatrefolic® – folátu čtvrté generace, ideálního pro geneticky slabší metabolizéry kyseliny listové) a vysokým obsahem DHA.
Svým složením odpovídá nejmodernějším poznatkům o správném vývoji vašeho miminka, včetně aktualizovaných Doporučených postupů českých gynekologických odborných společností ke kyselině listové, přijatých v květnu 2013.
- Vysokým obsahem folátů, který je v souladu s dnešními názory na výživu těhotných, překonává současné standardy běžné na českém trhu. Obsahem Quatrefolic® – folátu čtvrté generace (první produkt v Evropě s touto nejmodernější formulací) je tento produkt vynikající i pro slabé metabolizéry klasické kyseliny listové.
- Vysoký obsah DHA Vám pomáhá nahradit možný deficit mořských ryb ve vaší stravě a odpovídá třem rybím pokrmům týdně. Příjem kyseliny dokosahexaenové (DHA) z těla matky přispívá k normálnímu vývoji mozku plodu v těle matky a kojenců vyživovaných mateřským mlékem. Příznivého účinku se dosáhne denním příjmem 200 mg DHA navíc k doporučené denní dávce příjmu omega-3 mastných kyselin u dospělých, tj. 250 mg DHA a EPA.
- Kyselina listová je důležitá pro normální růst zárodečných tkání během těhotenství. Bohatou pestrou stravou lze získat denně zhruba 200 µg kyseliny listové, přičemž doporučená denní dávka pro dospělé je 400 µg, pro těhotné 600-1000 µg. U slabších (heterozygotních) metabolizérů klasické kyseliny listové (asi 50 % populace) je snížena efektivita enzymu MTHFR asi na 75 %, u slabých (homozygotních) metabolizérů klasické kyseliny listové (asi 10 % populace) je snížena efektivita enzymu MTHFR asi na 25 %.
Holky co posíláte dáreček Ježíškových vnoučat. Dala jsem do krabice a zabalila do vánočního papíru, teď zabalím jako balíček na poslání. Zajímá mě, dali jste do balíčku třeba přáníčko, nebo pohled, nebo nějaký osobnější dopis?

Souboj hraček Fisher-Price: Vyhrálo u dětí a maminek prasátko, nebo lištička?
“Význam hry a hraček je možné vypozorovat z nadšení a radosti dětí, když uchopí první hračku....Když hračky pomáhají batolatům v dosahování prvních úspěchů, nebo když rozvíjejí představivost předškolních dětí.” Právě na základě významu a důležitosti hraček pro rozvoj dětí vznikly oblíbené hračky Fisher-Price, které jsme na Modrém koníku testovali.
5 maminek a jejich nejmenší vyzkoušeli 2 hračky od Fisher-Price: Prasátko pokladnička a Lezeme s liškou. Hračky jsou neodmyslitelnou součástí dětského světa plného radosti a smíchu. Hraní však není jen o zábavě, ale i rozvoji, učení a zdokonalování jemné motoriky a řeči. Správně zvolená hračka se postará o radostnou jiskru v očích dětiček, zároveň však podpoří i jejich vývoj a fantazii. Podívejte se, jak maminky hračky zhodnotily a především, jak se líbily dětem!
Prasátko pokladnička
+ Maminky testujících dětiček ocenily odolnost prasátka, které vydrží dokonce i pád z okna.
+ U prasátka můžete nastavit dva různé stupně hlasitosti.
"Ruce nohy ústa". Už jste o této nemoci slyšeli?
Lidově se jí říká také sedmá nemoc. Jde o vysoceinfekční onemocnění, které je typické zejména pro děti v předškolním věku. Jak se přenáší? Dá se mu vyhnout, pokud má dítě dobrou imunitu? To všechno a také to, jak s nemocí bojovat, pokud jí vaše dítě onemocní, nám ve videu řekla paní doktorka Denisa Jaššová.
Měli vaše děti tuto nemoc? Jak jste ji zvládli překonat? Dejte nám vědět v komentářích pod videem na YT!
Modrý koník team
První den v jeslickach, syn 2 roky pryč, ostatní děti spis 3-4+
Jak dlouho muže trvat adaptace? Netušila jsem, ze to pro syna bude tak těžké, nikdy na mě závislý nebyl, ale nové prostředí no... dnes jsem tu cele dopoledne, pokaždé když se vzdalim a on to zbystri je zle. Jak dlouho to trvalo Vašim dětem? 🙂 Naivně sem si myslela, ze to bude úplně OK 😅
Máme tady první prosincové ponděli a mně tak přináleží milá povinnost udělat dvěma z vás radost. Děkuji vám všem za účast v Předvánoční soutěži o nejdelší účtenku.
Tu úplně nejdelší měla a tím si vysoutěžila poukaz v hodnotě 500,- od PEPCO uživatelka @neube se 41 položkami.
A jelikož jsem slíbila, že potěším "pětikilem" na předvánoční nákupy jednu náhodně vylosovanou uživatelku, generátor náhodných čísel zaúřadoval a radost dnes bude míti @petaov .
Holky, srdečně jménem svým i jménem #pepco gratuluji. A pro ty, co nevyhrály mám dobrou zprávu. O další poukázku budeme soutěžit už 6.12.!

🎁Rozdáváme výhry ze 3.předadventní soutěže🎁
Krásné ráno všem, konečně (se zpožděním, za které se omlouvám) mohu vyhlásit výsledky 3.předadventní soutěže ⛄⛄⛄ Díky za zapojení a všechny vaše komentáře 😍 Tentokrát jste se zamýšlely nad tím, do jaké doby nebo roku byste se chtěly podívat a proč a mě velice překvapilo, že jste většinou nebyly zvědavé na dávnou historii nebo budoucnost, ale většinou na dobu, kdy jste byly malé, ještě žil někdo z vašich blízkých, nebo třeba spolu zrovna randili rodiče a vás by zajímalo, jací byli jako mladí 😍 Vlastně jste to opravdu pojaly hodně citově, jak se na vánoční čas patří 💕 Každopádně třem z vás odpověď přinese i rozkošnou výhru, tak jdeme na to 🙌
O výhře rozhodoval generátor náhodných čísel a rozhodoval takto 🎁🎁🎁 :
1) hudební plyšák Rockit - vyhrál komentář č.45, což byla odpověď od @dendinka 😘
2) snídaňový set - vyhrál komentář č.62, což byla odpověď od @seety 😘
3) hrkátko panda - vyhrál komentář č.83, což byla odpověď od @katjja123 😘
Všem výherkyním a hlavně dětem, které hračky dostanou (ať už jsou to děti těch, které vyhrály, nebo děti v rodině či kamarádek 👶 ) moc gratuluji, doufám, že hračky udělají radost 🎀🎈🎉 A ještě nás čeká vyhlášení včerejší soutěže, takže pokud jste zatím nevyhrály, ještě stále máte šanci 🎄🎄🎄

Adventní putování s dětmi
Adventní doba u nás není tak docela o nákupech, vánočním stresu ani o úklidu (jo, to je fakt😀). Rádi ji trávíme spolu. Tak tady je pár tipů, kam vyrazit!
Vánoční ZOO ve Dvoře
Jezdíme tam celý rok, takže o Vánocích by byla škoda vynechat! Vánoční ZOO začíná ve Dvoře 14. prosince 2019. V tento otevírací den je v ZOO připravena dílna, kde si děti mohou vyrobit vánoční ozdoby a celá rodina pak načerpat vánoční náladu - ZOO bývá velmi hezky nasvícená a vánoční baobab je už klasika🙂. Až do 5. ledna je prodloužená otevírací doba a snížené vstupné.
Čerti ve věži
Nemáte-li objednanou čertovskou návštěvu až domů, můžete využít možnost podívat se na čerty v Bílé věži. 5. 12. 2019 budou čekat na děti od 15 do 19 hodin. A nebudou sami - potkáte určitě i Mikuláše a anděla. Básničku s sebou🙂.
Vánoce na Hrádku u Nechanic

Recenze Canpol Babies
Když mi přišla zpráva, že jsme byly vybrané pro testování ohřívačky a lahvičky Canpol Babies, měla jsem velkou radost samozřejmě. Mám doma teď už 9ti měsíční holčičku, která je zrovnave fázi neustálého zavádění příkrmů (obzvláště i díky tomu, že v období, kdy jí rostly zoubky, tak mi papání trošku komplikovala svým vytvrvalým odmítáním).
Na doručení jsme si chviličku počkaly, ale nakonec dorazil očekávaný balíček, který obsahoval ohřívačku, krásnou růžovou lahvičku v designu s plameňáky a jako dáreček navíc pastelky s omalovánkami (využijeme určitě později).
Do testování jsem se pustila hned a věděla jsem, že budeme mít možnost otestovat ohřívačku snad všemi způsoby, protože jsme měli před sebou zrovna dva po sobě jdoucí víkendy plné cestování, návštěv, vánočních trhů a dalších příležitostí.
OHŘÍVAČKA V DENNÍM PROVOZU
Co se týče běžného denního používání, tak u nás byla ohřívačka v provozu opravdu každý den i několikrát, protože nepoužíváme (a ani doma nemáme) mikrovlnku. Do teď jsem jídlo ohřívala v horké vodě v hrnci. Díky indukci je to poměrně rychlá záležitost.
Doba ohřevu: jídlo se ohřívalo samozřejmě různě dlouho, záleželo na množství, konzistenci a taky způsobu ohřevu (zda jsem ohřívala ve skleničce, plastovém kelímku, plastové mističce nebo kapsičce). Nicméně celkově mi doba ohřevu přišla docela srovnatelná s tím, když ohřívám na plotně, možná o malinko delší.
Autoritářské rodiče motivuje strach. Děti je nenávidí, schází jim respekt...
"Když se rodiče budou otrocky řídit nějakou učebnicí, tak bude dítě jejich autoritu stejně zpochybňovat, protože mu bude jasné, že to nevychází z nich samotných," tvrdí terapeutka Veronika Büchler.
Časům, kdy děti k rodičům vzhlížely jako ke svatým obrázkům, už nejspíš odzvonilo. To však podle psycholožky Veroniky Büchler neznamená, že by dnes děti měly mít naprostou volnost a neměly respektovat žádná pravidla. O tom, jak mají rodiče najít rovnováhu mezi cukrem a bičem a co dělat, aby z dětí nevychovali nezvladatelné nezbedníky ani duševně prázdné narcisty, mluví v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"Když se rodiče budou otrocky řídit nějakou učebnicí, tak bude dítě jejich autoritu stejně zpochybňovat, protože mu bude jasné, že to nevychází z nich samotných," tvrdí terapeutka Veronika Büchler.
"Když se rodiče budou otrocky řídit nějakou učebnicí, tak bude dítě jejich autoritu stejně zpochybňovat, protože mu bude jasné, že to nevychází z nich samotných," tvrdí terapeutka Veronika Büchler.
Moje 81letá babička ráda s nostalgií vzpomíná na to, jak své rodiče brala jako nezpochybnitelné autority a bez diskutování přijímala všechno, co jí nakázali. Jak se výchova dětí od dob našich prarodičů proměnila?
Váš příklad dobře ukazuje, že minimálně v první polovině 20. století ještě autority měly velkou váhu. Dnes autority naopak zpochybňujeme a přestáváme je uznávat bez výhrad.
A to je dobře, nebo špatně?
Záleží, z jakého úhlu se na tu změnu podíváme. Pokud bychom to vzali z pohledu vývojové psychologie, tak dítě ve věku kolem osmi let se nachází v konzervativní fázi, kdy pro něj rodič představuje jednoznačný vzor. Chce být jako on a ve škole prezentuje názory rodiče, jako by byly jeho vlastní. Z této vývojové fáze se ale dítě musí jednou dostat do puberty, kdy si začne uvědomovat, že autorita rodičů není stoprocentní a že si svůj život může představovat nějak jinak. Tato fáze je pro nás velmi důležitá a všichni si jí musíme projít.
Můžeme nad tím uvažovat i z perspektivy celospolečenského kontextu. V předválečné době autority ještě platily a pak nastoupily vlády dvou totalitních režimů, nacistického a komunistického, na kterých se ukázalo, že autority mohou být špatné. Euroamerická společnost tak získala zkušenost, že vždycky není vhodné se autoritě svěřovat, protože vůdce nemusí být dostatečně dobrý. Toto uvědomění vyvolalo právě i změny ve výchově dětí a já je jako příslušnice současné generace vnímám jako přínosné.
Myslím, že je dobře, když se dnešní děti dokážou neustále ptát, jestli je autorita natolik dobrá, aby jí svěřily vládu nad sebou, anebo jestli by naopak měly do procesu výchovy aktivně vstupovat a pokoušet se autoritu ovlivnit. Revoltující časy hnutí hippies byly podle mě obdobou puberty a dnešní společnost se už nachází v období rané dospělosti. To je ale extrémně náročné, a proto bývá generace dnešních rodičů tak zmatená. Musí se totiž naučit vyvážit, kdy se snažit vystupovat z pozice autority a kdy nechat dítě, aby si prosadilo svou.
Do toho se na ni z médií valí často protichůdné návody, jak být dobrým rodičem. Nabízí se tak otázka, jestli by nebylo lepší, kdyby se podobně jako dřívější generace rodičů spoléhala spíš na svou intuici.
To máte pravdu, často za mnou chodí rodiče, kteří jsou přestudovaní a o to víc zmatení. Když s nimi pracuju, tak je učím, aby se spoléhali na svůj instinkt. Většina rodičů totiž při výchově sama vycítí, kde má dítěti nastavit hranice, co si ještě může dovolit a co už ne. Když se rodiče budou otrocky řídit nějakou učebnicí, tak bude dítě jejich autoritu stejně zpochybňovat, protože mu bude jasné, že mají všechno jenom nastudované a nevychází to z nich samotných. Jediné, na co dítě při výchově slyší, je totiž autenticita. Rodiče se tak musí naučit být sami sebou, protože každé dítě potřebuje trochu jiná pravidla a každý rodič vyznává trochu jiný soubor hodnot.
Jaké přístupy k výchově dětí psychologové obecně rozlišují?
Typologie, která platí už od 50. let minulého století, mluví za prvé o autoritářském přístupu. Ten stojí na tom, že rodič je nezpochybnitelná autorita, která vyžaduje, aby dítě stoprocentně a nejlépe hned splnilo to, co mu rodič přikáže, i kdyby mu to nedávalo smysl. Autoritářský model bohužel není úspěšný, i když se o něj pořád mnoho rodičů snaží. Dítě se bude instinktivně snažit takový vztah s rodičem rozbořit. Chybí v něm totiž vzájemný respekt, možnost vyjednávání a debata o tom, co je smysluplné a co ne. Rodiče, kteří se tohoto přístupu drží, bývají často motivovaní strachem. Bojí se, že se dítě vymkne jejich kontrole a oni budou okolím označeni za neschopné rodiče.
Dalším výchovným přístupem je tolerantní nebo také permisivní model, který si dnes rodiče často pletou s nějakou ideální výchovou. Je založený na přesvědčení, že dítě by mělo mít neomezený prostor vyjednávat, nastavovat si samo vlastní hranice a že jakákoli norma by měla vycházet z něj. Třetím typem je pak zanedbávající přístup, který je ale důsledkem zanedbávání výchovy, kdy rodič o dítě ani nepečuje, ani ho netrestá. Jediné, co chce, je to, aby mu dítě dalo pokoj.
Optimální variantu nakonec představuje autoritativní neboli demokratický přístup. Rodič v takovém případě funguje jako autorita, která nastavuje normy, i když s nimi dítě nesouhlasí, ale dítě má zároveň možnost vyjednávání. Může rodiči říct: "Já to udělám, ale potřebuju tomu rozumět." Rodič by mu tak měl vždy vysvětlit, z jakého důvodu po něm něco chce. Takhle to pochopitelně funguje u malých dětí a u teenagerů už je to jinak, protože mají mnohem větší rozhodovací schopnost a autonomii, i když i v pubertálním věku by rodiče měli pořád sehrávat roli nějaké kontroly.
Zastavme se u autoritářského stylu výchovy, který jste označila za neúspěšný. Jak na něj děti obvykle reagují?
Kluci na něj odpovídají spíš rebelií, takže rodiče neposlouchají, pouští se do hádek nebo například začnou schválně kouřit jenom proto, aby rodiče naštvali. Může se to projevovat ale i ve škole, kdy se kluci bouří proti autoritě učitele, přijímají roli třídního rebela a snaží se na sebe upoutat pozornost právě tím, jak jsou neposlušní. Holky naopak inklinují k pasivní agresivitě nebo až pasivní závislosti, kdy se na někoho pověsí, čekají, že za ně bude rozhodovat, a nevyvíjí vlastní iniciativu. Obecně lze říct, že děti, které se potýkají s autoritářskou výchovou, své rodiče za jejich přísnost nenávidí. Cítí se odmítané a nepochopené, protože se s nimi zachází s nedostatečným respektem.
Teorie autoritářské osobnosti říká, že lidé, kteří jsou vychovávaní represivním stylem, své rodiče sice nesnáší, ale v dospělosti jsou jim stejně sami podobní. Přejímají tedy děti nevědomky i vzory, s nimiž se neztotožňují?
Ano a platí to u jakéhokoli výchovného stylu. Všichni máme tendenci kopírovat to, co nás rodiče učí, což ale neznamená, že děti, které si zvnitřní autoritářský přístup svých rodičů, jsou nakonec šťastné. Psychická potřeba napodobovat to, co jsme zažili v dětství, je velice silná. Když si v dospívání projdeme nějakým traumatem, u něhož jsme byli v roli oběti, tak máme později tendenci stát se naopak pachatelem, protože to naší psychice přináší úlevu. S tímto vzorcem se dá ale pracovat a člověk si může uvědomit, že tento princip už nechce opakovat na svých dětech, a využít svou zkušenost jako příležitost pro zlepšení.
Minimálně v Česku je velkým tématem používání fyzických trestů, které starší generace často berou jako nezbytnou součást výchovy. Jak se na to díváte vy?
Neexistují žádné psychologicky podložené poučky o tom, v jaké míře používat fyzické tresty, a to z jediného důvodu. Fyzické tresty totiž vždycky jenom roztáčejí spirálu násilí a nikdy nevedou k ničemu dobrému. Může se samozřejmě stát, že rodič, kterému zdánlivě selhaly všechny ostatní výchovné prostředky, tuto situaci řeší fyzickým trestem. Skutečnost, že k němu přikročí, však vypovídá o tom, že nebyl dostatečně důsledný při pokusech nastavit dítěti hranice jinými cestami.
Jak má ale rodič řešit například situaci, kdy jde s malým dítětem do supermarketu a ono si vynucuje, aby mu koupil nějakou hračku? Nepomůže dítěti, které se vzteká a nechce se hnout z místa, když dostane na zadek?
Sama teď vychovávám dvouleté dítě, takže podobné situace zažívám každý den. Jde především o to, že dítě nezvládá své emoce. Je třeba nechat ten záchvat přejít, což ale bývá pro rodiče těžké, protože vnímají publikum jiných lidí, které sleduje, jak se dítě třeba válí po zemi. Děti v útlém věku prožívají emoce v záchvatech a zatím jim schází schopnost s nimi pracovat a regulovat je. Z chvilkových emočních výlevů se ale po chvíli dostanou a pak je důležité, aby okolí reagovalo klidně, a dítě se tak mohlo vrátit do původních kolejí. Je dobré říct: "Já chápu, proč jsi křičel, ale tu hračku teď nebudeme kupovat, chytneme se za ruku a půjdeme dál."
Jak se na dětech může odrazit, když jim rodiče splní všechno, co jim na očích vidí, a kladou veškerá jejich přání na první místo?
Tohoto přístupu si často všímám u rodičů, kteří na výchovu zůstávají sami. Je totiž velmi těžké, aby byl jeden rodič milující a současně na dítě kladl dostatečné nároky. Pokud se rodina rozpadne a tatínek nebo maminka vídá dítě třeba jen jednou za 14 dnů, tak se mnohdy snaží hlavně o to, aby si s dítětem udrželi přátelský vztah, a proto se pokouší vyhýbat jakýmkoli konfliktům. Taková výchova pochopitelně dobrá není, protože dítě netuší, kde jsou jeho hranice, a navíc se nenaučí samo od sebe o něco usilovat, něco dokazovat.
Není pak schopné poprat se s nějakou nepřízní osudu a dosahovat cílů. Později očekává, že mu všechna jeho přání bude plnit partner nebo kamarádi, ale zjišťuje, že podobné chování bohužel platilo jen pro jeho mámu nebo tátu. Výsledkem je, že cítí vztek, má dojem, že ho okolní svět podvedl, a nedovede se adaptovat na skutečnost, že jeho vztahy nefungují tak, jak to chodilo v jeho rodině.
Americký sociolog Christopher Lasch psal ve své knize Kultura narcismu o tom, že rodiče, kteří své děti příliš opečovávají a vypiplávají, z nich vychovávají narcistní osobnosti. Co si o tomto předpokladu myslíte?
I čeští rodiče už vychovali a dále vychovávají generace narcistů a narcismus se stává jednou z nejrozšířenějších diagnóz. Nevzniká ovšem ani tak přebytkem péče, jako spíš nedostatkem opravdové vazby mezi rodičem a dítětem. Narcistní dítě má ve vztahu s rodičem pocit, že pro mámu nebo tátu nemá žádnou hodnotu, pokud například nebude dostávat na vysvědčení samé jedničky, nebude podávat extrémní sportovní výkony nebo nebude krásnou baletkou. Ve chvíli, kdy má dítě dojem, že jenom podobné úspěchy udělají rodiče šťastnými, cítí ve vztahu k nim obrovskou prázdnotu. Tuší, že máma nebo táta nikdy neřeknou, ať se na ten sport nebo balet vykašle, když ho to nebaví.
Je to taková láska za něco. Narcistní dítě má zpravidla narcistního rodiče. Takoví rodiče cítí, že v životě nedosáhli toho, co chtěli, že nejsou tak slavní, bohatí a úspěšní, jak toužili být. Proto se mnohdy rozhodnou, že svůj život obětují dětem, což se ale míjí účinkem, protože z nich dělají lidi, kteří si v hloubi duše připadají prázdní. Když totiž narcistní děti dosahují úspěchu, který si pro ně jejich rodiče vysnili, nemají z toho žádnou radost. V období puberty často padají do deprese a sebepoškozování, protože se podobně jako jiní teenageři chtějí z očekávání rodičů vymanit, ale současně si uvědomují, že ty ambice jsou jedinou věcí, která je k nim poutá.
Jako narcistní a nesamostatní bývají někdy označovaní jedináčci. Je to stereotyp?
To nevím, ale problém jedináčků určitě spočívá v tom, že se veškerá pozornost rodičů soustřeďuje jenom na ně. Když mají rodiče dvě děti, tak se mohou v případě konfliktu vzájemně podpořit, jeden sourozenec může toho druhého krýt a podobně. Když se rodiče hádají, tak se obě děti mohou zavřít do pokojíku a nějak tu situaci přečkat. To je pro dítě mnohem svobodnější pozice, než když je na všechno samo a stává se při hádce jakýmsi třetím partnerem svých rodičů. Rodiče jedináčků by si tak měli dávat pozor, aby děti příliš nezatěžovali svými vlastními ambicemi nebo psychickými stavy.
Jaké dopady může mít situace, kdy se rodiče v přístupu k výchově rozcházejí a jeden z nich dítě rozmazluje, zatímco druhý se snaží být přísný?
Pokud rodiče ve výchově bojují proti sobě, máma dítěti něco přikáže a táta naopak řekne, ať ten úkol nechá na zítra, tak táta rozbíjí autoritu mámy, což by se nemělo dít. Dítě se pak totiž naučí, že je v pořádku nerespektovat normy a nebrat ohled na potřeby druhého člověka. Model, ve kterém je jeden rodič hodný a druhý zlý, ovšem může být za jiných okolností i pozitivní. Musí to ovšem fungovat tak, že jeden rodič tlačí na to, aby dítě splnilo, co se po něm chce, a druhý rodič řekne: "No já tě chápu, že se ti nechce uklízet ten pokojíček, ale máma má pravdu. Musíš to udělat."
Pokud partneři spolupracují, tak si mohou přístupy rozdělit, protože dítě pak má jednoho rodiče, u kterého si může ulevit, ale současně udělá, co požaduje ten druhý. Zejména u rozvodových situací se ovšem tohle uspořádání často rozpadá. Rodiče si totiž v rámci přetrvávajícího partnerského konfliktu mohou vyřizovat účty právě prostřednictvím výchovy, a když třeba máma tvrdí, že se něco musí, tak táta schválně řekne, že je to blbost.
Předpokládám, že tento rozkol ve výchově se může dále rozvíjet, když se dítě po rozvodu dostane do střídavé péče a pendluje od jednoho rodiče k druhému.
Jednou z podmínek, kdy soud svěří dítě do střídavé péče, je ta, že spolu rodiče dokážou komunikovat, a to se týká právě i výchovného stylu. Je pravda, že zpočátku mohou bojovat jeden proti druhému a prosazovat opačný přístup než bývalý partner, a proto je v takové situaci dobré, aby například navštívili rodinnou terapii.
Jak děti ve střídavé péči přijímají nové partnery svých rodičů?
Paradoxně dobře. Dětem s rozvedenými rodiči se totiž může ulevit, když uvidí, že maminka nebo tatínek už nejsou sami. I malé děti totiž po rozvodech mívají pocit, že musí omezovat samy sebe, aby jejich rodiče nebyli ještě víc smutní, než jsou. Dětem jde primárně o to, aby své rodiče viděly šťastné, a tak překvapivě bývají k macechám nebo otčímům dost tolerantní, pokud tedy vidí, že jejich rodičům přinášejí lásku a pohodu.
A jak je to s neúplnými rodinami? Jak se na dětech může podepsat, že jim při dospívání chybí rodičovský vzor druhého pohlaví?
Tohle je samozřejmě riziko, ale nemusí to znamenat konec světa, protože mužské či ženské vzory si děti mohou najít a zvnitřnit i jinde, například mezi trenéry, učiteli nebo v širší rodině. Problémem to může být v partnerských vztazích, protože když dítě doma nevidí, jak se k sobě chovají máma a táta, tak ve vztazích s opačným pohlavím samo tápe. Tyto komunikační dovednosti si pak musí získat vlastními zkušenostmi.
V neúplných rodinách ale taky hrozí nebezpečí, že se pro rodiče dítě stane náhradou za chybějícího partnera, což ale dítě blokuje. Cítí totiž povinnost se o rodiče starat, a to obzvlášť ve chvíli, kdy vidí, že je nešťastný nebo starý. Pro potomka je pak těžké, aby odešel z domu a našel si vlastní vztah, protože ho rodič zatížil pocitem viny. To je nakonec nejhorší věc, kterou může rodič svému potomkovi provést. Děti totiž na pocity viny slyší.
Kde prosím kupujete kvalitní Merino obleceni pro děti a jaké máte vlastní zkušenosti třeba s dospěláckým? My to nikdy nepoužívali, sle letos v létě, když jsem spala ve vedru pod tlustou vlňenou dekou a vůbec mi nebylo horko, tak mě ty termoregulační vlastnosti vlny fakt ohromily a ráda bych koupila nějaké funkční oblečení, protože teď ve studené chatě je pod tou dekou zase krásné teploučko😉 Koukala jsem na ovečkárnu, ale tam maji pro kluky jen trika a spodní kalhoty nemají.

🎄4.předadventní soutěž s Fisher Price🎄
Krásné dobré ráno ☕ dnes nás čeká poslední předadventní soutěž a v ní ještě 3 úžasné hračky, které můžete dětem nadělit pod stromeček 🎁🎁🎁 Vánoce jsou prostě už skoro tady a dáreček pro radost navíc se jistě bude bodit 🎄🎁🎀 Takže dnes tedy soutěž čtvrtá a poslední, jdeme na to 👏
Ve 4.předadventní soutěži jsou cenami tyto krásné hračky:
1) Lezeme s liškou - krásná rezavá liška dokáže zaměstnat všechny smysly děťátka, které se začíná plazit a provede jej dalším motorickým vývojem 🙌 Hračka zajistí prckovi množství hudební zábavy jak pro hru v sedě, při hraní, plazení a lezení, ke kterému jej svým pohybem motivuje 🎶 Sedící děti si zamilují možnost kdykoliv objevovat jemňoučkou tvář jejich kamarádky lišky nebo její hebký plyšový ocásek 🦊
2) Snídaňový set - krásný donut, kafíčko a šustící noviny, které jsou sice určeny nejmenším dětem na kousání a ohmatavání, ale skvěle se s nimi zabaví i starší děti v kuchyňce nebo při hře na obchůdek ☕🍩📰
3) Příruční taštička pro malé podnikatele - herní set pro malé holky i kluky, které si chtějí hrát na rodiče, jejich práce není manuální ale hlavně manažerská, takže v taštičce najde malý podnikatel vše nezbytné - mobil, chytré hodinky, klíč od auta a platební karty 📱💳💹
A teď se podíváme, nad jakou otázkou můžete předvánočně naladěné rozjímat dnes 💕🎄💋A zároveň vás odpověď přiblíží k výhře v této soutěži 🤩

Vánoční nadílka od Ambasadorek: 14 dní soutěží a inspirace
Shánění dárků a stromečku, pečení cukroví, vánoční úklid... Takhle pro většinu z nás vypadá kolotoč, do kterého každé Vánoce nasedáme a nedá se z něj jen tak vystoupit. Na Modrém koníku si však můžete od těchto povinností chvíli odpočinout, inspirovat se recepty na cukroví, pobavit se a možná také něco vyhrát pro sebe, své blízké nebo své nejmenší. Jako každý rok se o to postarají naše Ambasadorky, které si pro vás připravily dvoutýdenní maraton zajímavých článků a soutěží! Vánoční dny s Ambasadorkami začínají!
Výhry budou pestré a půjde například o kosmetiku, úklidové prostředky, hračky nebo dětskou výživu. Pokud se na vás při soutěži neusměje štěstí, každý den vám Ambasadorky alespoň naservírují inspiraci na vánoční tvoření a pečení s dětmi. Sledujte od 2.12. do 14.12.2019 hashtagy #vanoce_s_ambasadorkami a #tyden_s_ambasadorkami.
Jak budou dny s Ambasadorkami probíhat?
Vyhrát můžete všechno možné od drobností po hodnotné výhry. Každý den vyhlížejte od jedné z Ambasadorek článek na téma Pečení s dětmi a každý tento článek bude doprovázet také soutěžní článek od jiné Ambasadorky. Takže dávejte pozor, lajkujte a komentujte. Podrobná pravidla najdete v každém soutěžním článku.
- Soutěž bude probíhat vždy od dopoledne do večera, konkrétní čas si pokaždé určí daná Ambasadorka a uvede ho v soutěžním článku.
- Výherce bude vybrán pomocí generátoru náhodných čísel a vyhlášen bude buď ještě ten den, nebo druhý den dopoledne. Opět záleží na konkrétní Ambasadorce.
Pro účast je potřeba splnit tři podmínky:

Otevíráme první okénko adventního kalendáře s VILEDOU!
1. prosince, první adventní neděle. Na náměstích začínaní adventní trhy, doma máme vánoční výzdobu, sháníme poslední dárky, z našich domová se line vůně vánoční cukroví a koled. Ano je to tady, právě dnes pro většinu z nás začínají Vánoce, jedna z nekrásnějších částí v roce. Pojďme si to čekání spolu zpříjemnit.
Co říkáte na adventní kalendář od Viledy? Dnes spolu otevřeme první okénko. Každý den najdete okénko kalendáře buď u mě na blogu nebo ve skupině Úklid hrou s Viledou. Okénko otevíráme vždy od dopoledne do půlnoci toho dne. Druhý den vyhlásím vítězku pomocí generátoru náhodných čísel.
Co je v první okénku?
To si dnes nechám jako překvapení
Jaká je soutěžní otázka?
Jak vypadá váš adventní věnec/svícen? (může být fotografie, může být jen popsán).

Nultý adventní týden Lässig – Kdo vyhrál?
Náš "Nultý advenní týden" věnovaný maminkám je za námi. Dneska otevřeme první okénka toho opravdového adventního kalendáře a zapálíme první adventní svíčku na věnci. Teď už to začíná naostro.
Věřím, že alespoň malé dozvuky tohoto týdne si ponesete s sebou a pod každým okénkem nového dne si najdete i malou chvilku pro sebe. Musím přiznat, že mě opravdu dojalo, jak poctivě jste se k mé výzvě postavily, že jste nepodváděly, ale opravdu si čas pro sebe našly, a hlavně, že jste to potom se mnou sdílely.
A vaše přání? Už jsem vám říkala, že pořád věřím na Ježíška a kouzlo, kterým umí plnit velká přání? Každé jedné z vás přeju, ať se ta vaše plní. I ta materiální, i ta opravdu důležitá.
A teď už k losování. Nejraději bych z toho osudí vytáhla všechny z vás, ale to by mě v Lässigu hnali 😀 Výherkyní mohla být jen jedna – a tou se stala @zuzzik90. Moc gratuluji! Ozvu se ti soukromou zprávou a domluvíme detaily poslání výhry.
Všem ostatním děkuji za účast a těším se na vás při dalším soutěžení. Mimochodem, nebudete vůbec muset čekat dlouho!
Vaše Rebe a #lassig







