... pokud nechcete schytat 3225 negativních komentářů😉

1. Načančané selfie před zapatlaným zrcadlem.
2. Načančané selfie v pozadí s rozhrabanou postelí nebo jiným bordelem.
3. Fotku z ultrazvuku se jménem a rodným číslem.
4. Nahaté dítě, které nemá přes ty správné partie smajlíka, hvězdičku nebo domalované trenýrky.
5. Dítě mladší 6 měsíců, které sedí ve sporťáku, v židličce, na gauči, kdekoliv. I kdyby si umělo sednout samo, nikdo vám to neuvěří.
6. Dítě v klokance / neergonomickém nosítku a v žádném případě navíc čelem dopředu.
7. Dítě v chodítku.
8. Dítě v hopsátku.
9. Dítě zkoumající půllitr s pivem.
10. Dítě mladší tří let, které jí pribiňáka, Brumíka nebo Kinder čokoládu. Určité riziko tu je i u fotek staršího dítěte, které jí pribiňáka, Brumíka nebo Kinder čokoládu.

Berte to s nadhledem, nepochybně vymyslíte nejmíň deset dalších. 

Změna hlasu je nejčastěji zmiňovaný znak nastávající puberty u chlapců. Je to však jen jedna z mnoha změn, které rodičům napoví, že jejich ratolest se mění a to nejen fyzicky, ale i osobnostně.

Pubertální období u chlapců se obvykle začíná projevovat mezi 11. a 16. rokem, ale tak jako u dívek i u chlapců je mnoho případů, kdy puberta nastává dříve.

"U nás to začalo tak před rokem, tedy kolem 12, ale už předtím měl období rychlého růstu během krátkého času, doslova přes noc narostl, nyní měří tak 175 cm a úžasně mu přeskakuje hlas," napsala do diskuze o chlapecké pubertě jedna z maminek.

"Na jednoho z mých synů přišla puberta pozdě, až kolem 13ti let, na druhého zase poměrně brzy, již v 10. letech, a u nejmladšího si ještě chvíli počkám. První ze synů byl celkem v pohodě povahově, i co se týkalo akné, jen tak rychle rostl, až mu z toho popraskala kůže na bocích a na zádech. Druhý měl zase strašné chování, soustavně odmlouval, všechny učitele měl za hlupáky a o akné ani nemluvím," popsala ve Fóru nástup puberty u svého syna další maminka.

Fyzické změny chlapců v pubertě jsou pro mnoho maminek velmi překvapující

Některé fyzické změny, které se stanou v krátkém čase, dokáží chlapce změnit k nepoznání. Například není ničím výjimečným, že během dvou-tří měsíců se chlapec velmi "vytáhne" do výšky a všechny věci ze skříně jsou mu najednou malé. I růst chodidel může být obdivuhodně rychlý a nejedna maminka zůstane překvapená, když v rozmezí půl roku naroste o dvě až tři čísla. Chlapcům začne velmi chutnat a místo jednoho obloženého rohlíku jejich najednou dokáží spořádat třikrát tolik, neustále jsou v ledničce a hledají si něco na zub a ti více pohodlní trvale rodiče upozorňují, že mají hlad.

„Na to ho nezvykej, to by se ti mohlo vymstít!“

„Tímhle ho rozmazluješ, pleteš si na sebe bič!“

„Jak jednou povolíš, bude to chtít furt!“

Znáte? No jasně že jo! Některou z těchhle vět uslyší všichni rodiče od okolí dříve či později. Jsou myšleny v dobrém – dotyčný nás chce chránit, ale vycházejí z jednoho velkého omylu a můžou napáchat dost škody.

Omyl jménem Když tohle jednou dovolím, bude to tak navždycky.

Ať už se to týká ulehnutí do postele bez vyčištěných zubů, nošení na rukách / v šátku, odchodu ze školky po obědě (místo obvyklého po spaní), krmení starších dětí, společného spaní, dívání se na televizi bez hotových domácích úkolů, sladkostí před obědem, … čehokoliv – všechno má společného jmenovatele. STRACH.

Nemá někdo zkušenost ? Dcera 3,5 roku, vždy se to objeví za pár hodin objeví a zase zmizí 

Oproti dobám, kdy jsme vyrůstali my, je dnes skloňováno hned několik způsobů, jak vychovávat děti. V dobré víře je mnoho z nás čte a studuje. Můžete si vybrat z principů „respektovat a být respektován“, kontaktního rodičovství nebo razit cestu selského rozumu. Kde se nachází skutečná pravda o tom, jak nejefektivněji vychovat z miminka dobrého, zodpovědného člověka, se zřejmě nikdy nedozvíme, už jen z podstaty jedinečnosti každého z nás.

Pokud však hledáte inspiraci a rady, jak výchovu dítěte vést – vzpomeňte si, co si z dětství pamatujete vy a přidejte k tomu pár rad od zkušených žen, jejichž děti už odrostly. Možná si uvědomíte, že přičinit se k tomu, aby vaše děti byly šťastné a spokojené, je vlastně velmi jednoduché. A že žádný návod na to, jak mít celou rodinu v pohodě, ani nepotřebujete.

Kolik času svým dětem skutečně věnujete?

Pokud zavzpomínáte na svoje rodiče, možná i vám se vybaví ty chvíle, kdy jste je přemlouvali k tomu, aby si s vámi hráli nebo povídali, ale rodiče neměli čas. Určitě stejně jako vy argumentovali tím, že musí pracovat, uklízet nebo vařit.

To, že každý den zajišťujete dětem teplé jídlo, čisté prádlo a uklizený domov, a navíc do toho chodíte do práce, abyste na tyto potřeby měli vůbec peníze, děti bohužel moc netrápí. Děti si vás považují hlavně ve chvíli, kdy jim věnujete svou pozornost. Je úplně jedno, kolik jim koupíte hraček a kolik jim jich koupit odmítnete, i když se to tak nemusí podle dětského pláče zdát. Pokud si vzpomenete na svoje dětství, ani vám určitě ve vzpomínkách neutkvěly materiální věci.

Pokud si pamatujete na některé hračky a poklady, které jste měli, dost pravděpodobně se k nim váže nějaká historka nebo příběh, jak jste k věci přišla, kdo vám ji dal, kam jste si ji s sebou vzala. A často to bývá věc, která nebyla ani drahá, ani módní, jen to byl krásný dárek od někoho milovaného. A vám udělal velkou radost.

Na koupání venku to ještě není a pokud holdujete aquaparkům, tak jeden tip od nás z Liberce🙂. Celý výlet včetně všech fotek pak na http:/www./hola-sova.cz. 

Jako v téměř každém aquaparku - po zaplacení vstupného na nás čekaly společné šatny vybaveny dostatečným počtem převlékacích kabinek, zatím žádné fronty - paráda! Na můj vkus byl už v šatně poměrně silně cítit chlór a patrně jsem nebyla jediná, protože ve sprchách nás "vítal" plakát, který výrazný chlorový zápach vysvětloval. Umístěný je i na webu, konkrétně TADY. Stojí za to s tím počítat, protože pokud jste vy nebo děti citlivější na chlór, návštěvu upřímně nedoporučuji. My nijak zvlášť citlivý nejsme, ale občas jsem měla pocit, že bych se potřebovala vyvětrat.

Samotný vstup do bazénu je pro nás vždycky svým způsobem kouzelný, protože to, jak se Kýšovi rozzáří očička je zkrátka neuvěřitelný! A v tomto Aquacentru to je ještě o trochu víc kvůli tomu nádhernému prostředí! Celý Aquapark je vyveden jako jedna velká povídka od Julese Verna, samozřejmě s vodní tématikou.

Pohybovat se můžete v rámci dvou hlavních částí. První, do které ze sprch vejdete, je veliký bazén, který je po straně lemovaný jeskyněmi. Těmi můžete libovolně proplouvat a hledat v nich vířivé bazénky a skluzavkovou dráhu pro děti. Ta se Kýšovi hodně líbila, a to i přes to, že z jeskyní byl trochu nervózní. Je tam přítmí a občas se tam trochu bál. Jo a tu skluzavkovou dráhu si můžete projet i jako dospělí, docela jsme se pobavili🙂. 

Druhý bazén je pak takové mini tobogánové centrum - ústí tam všechny čtyři tobogány, užít si tam můžete divokou řeku, vodní houpačku a vůbec - celkově je tam víc dětského vyžití. Kryštůfek si užíval plavání, ale hlavně bezrukávkový pohyb v dětském bazénku. Na celý druhý bazén dohlíží krásně udělaná chobotnice zavěšená u stropu a spousta dalších mořských tvorů - rybičky, koníci, medůzy, prostě nádhera. 

Zde nabízím zestručněný (a mírně opoznámkovaný) překlad úvodního článku z online konference o bystrých dětech se "svéráznou" osobností (Bright and Quirky Child Summit), který se konal koncem ledna. Originální znění článku si můžete přečíst zde: https://brightandquirky.com/starthere/

Pro rodiče je dvojí vyjímečnost dítěte obtížná situace, bojí se, aby vše udělali správně. Jednání dětí může být velmi nepochopitelné i pro učitele či jiné profesionály.
Dítě je výjimečné 2x, protože vyniká oproti průměru svým intelektem a zároveň se vymyká svým neobvykle fungujícím mozkem (ADHD, autismus, ale také děti s úzkostmi, se specifickými poruchami učení). Průměrné dítě je na Gaussově křivce někde kolem středu, dítě s dvojí výjimečností je na obou koncích zároveň.

Lékaři a učitelé (platí i pro ČR) se ptají "jaký je problém a jak jej napravit"? Dítě není jen souhrn problémů a nedostatků. Při tomto pohledu se děti stydí, mají pocit, že jsou špatné, hloupé. Je potřeba zaujmout pozitivní postoj k učitelům i ostatním osobám v okolí dítěte - potřebujete jejich pomoc a oni od Vás potřebují důležité informace (s velkou pravděpodobností nebyli nijak vyškoleni v problematice dvojí výjimečnosti).

Obdobně je chybné brát v potaz jen tu stránku nadání - dítě pak v nějakém ohledu spolužákům nestačí, opakovaně selhává, což je pro něj nepříjemné. Navíc, mezi učiteli je vžitý názor, že nadaný musí vždy vynikat nad ostatní a pokud tomu tak není, tak teda asi není nadaný (platí i pro ČR). 

Nejvhodnější je tedy zaměřit se na to "Co pomůže těmto dětem být úspěšnými?" Je potřeba posilovat a rozvíjet silné stránky a zároveň pomoci s výzvami, kterým musí dítě čelit. Mělo by to tak platit vlastně pro každého, všichni jsme v něčem dobří a v něčem slabší (akorát u těchto dětí je to velmi výrazné).

Silné stránky těchto dětí mohou zahrnovat: vysoké IQ, vnímavost vůči detailům, mohou být skvělí pozorovatelé,být velmi kreativní, velmi rychle se učit něčemu novému, jsou bystří, dokážou vymýšlet neotřelá řešení problémů, mají jedinečné schopnosti a zájmy, mohou být velmi charismatičtí nebo mít skvělé vyjadřovací schopnosti...
Příklady slabých stránek: organizační schopnosti - plánování, pozornost..., slabá pracovní paměť, regulace emocí, oslabení v sociální oblasti, úzkosti, deprese, zpracovávání senzorických vjemů, pomalé pracovní tempo, specifické poruchy učení...

"Budeme testovat výrobky značky La Roche-Posay..." vyběhlo na mě jednoho dne upozornění. A já se nadšeně vrhla do soutěže, protože mě ihned napadlo, že to je to, co hledáme! 😀 Co hledá Tobiáš. 

Přibližně kolem 9.měsíce se mu po tělíčku začaly dělat fleky. Nejdříve byli pouze suché, postupně červenali, zvětšovali se. Po pár dnech zase vymizeli a stejně tak se objevili. Do té doby jsem na Tobiášovo pokožku používala minimum kosmetiky. Koupala jsem ho v čisté vodě, maximálně pár kapek levandulového oleje. A po koupání jsem jeho pokožku namazala olejíčkem od Hipp, nebo opět levandulový olej. Měla jsem obavy z atopického ekzému, ale pediatrička mi řekla, že to atopák není a napsala nám tehdy Lipobase. Mazala jsem ho tím snad 3 dny a fleky to ještě zhoršilo. Poté jsme vyzkoušeli vše možné i nemožné, ale nikdy nic nezabralo. Ani vlastně nemůžu říct, že by nějaký přípravek pomohl fleky alespoň zmírnit. Vyfotit ovšem lezoucí dítě v klidu je téměř nemožné, takže nemám moc kvalitních fotek, kde by byly fleky zachyceny.

Fotky dost zkreslují, ve skutečnosti byly fleky podstatně větší a červenější.

No štěstí se na nás usmálo (za což ještě jednou děkujeme!!! :- )) a byli jsme vybráni na testování. Z počátku byli menší komplikace při dodání balíčku, a proto jsme začali testovat o týden později, než ostatní testující. Nemohla jsem se dočkat večera, až se vrhneme na testování. 

Jelikož Tobiáš do té doby neměl ve vaně žádnou pěnu, byl z Lipikaru nadšený 😀

Mycí gel je stejně jako emulze naprostá bomba. Ocenila jsem dávkování pumpičkou, kdy bohatě stačila 1 až 2 dávky do celé vaničky. Má příjemnou, jemnou vůni. Pokožku měl Tobiáš po umytí krásně jemnou a hlaďoučkou. Myla jsem s ním celé tělíčko, včetně vlásků a obličeje, takže paráda!

Pokud jste zastánkyní názoru, že mobilní technologie jako telefony, tablety nebo notebooky nejsou pro děti, možná tento článek změní váš pohled. O tom, že se jedná o dvousečnou zbraň nebudeme polemizovat. Zda se z mobilních technologií stane pomůcka nebo problém závisí samozřejmě na rodičích.

“Dcera teda dostala tablet ve 3 letech a kus a pořádně jí začal zajímat v 5-ti letech. … ale funguje a hodně se teď na něm učíme s aplikacemi pro předškoláky k zápisu do školy, máme na něm logopedická cvičení, takže je i užitečný.” Takto popisuje fungování své dcery na tabletu jedna z maminek z Modrého koníka v diskuzi Tablet pro tříleté dítě, je to moc brzy?"

Skutečně závisí na tom, jak často a co konkrétně na elektronických zařízeních tohoto typu děti dělají. Je veliký rozdíl v tom, jestli ho využijete jako tzv. “zabavovač” nebo si k němu s dítětem sednete a aktivně se zajímáte o to, co na něm dítě dělá.

Tablet jako nástroj k zabavení dětí

V případě tabletu “zabavovače” vám určitě dobrou službu neudělá. Ve své podstatě supluje roli rodiče, a to mnohdy i na několik hodin denně. V souvislosti s tímto neveselým trendem vznikl psychologický termín digitální demence. Děti jsou opožděné v mluvení a dalších dovednostech. Chová se totiž jako droga - vytváří závislost a brání v rozvoji v jiných oblastech. Odborníci se shodují, že už více než hodina denně na tabletu může položit základy pro budoucí závislost.  

O zařízeních typu telefon nebo tablet ale můžeme mluvit stejně, jako o ohni - je to dobrý sluha, ale zlý pán. A dobrý sluha může být v okamžiku, kdy je činnost na něm řízena rodičem a omezena z hlediska času. Tedy - pokud víte, co tam vaše dítko dělá, máte představu o tom, co hraje nebo si pouští a můžete se k němu například také přidat.

PEČOVAT A ŽÍT 

Poslední 2 volná místa!
http://www.spiralis-os.cz/2-uncategorised/250-pecovat-a-zit

Mám dcerku, která se narodila s vrozenou vývojovou vadou pes equinovarus. Pár let na mateřské s dvěma dětmi a pár let ještě navíc, když jsme řešili operaci dcery, lázně a další komplikace. A najednou mi bylo přes 40 let a měla jsem pocit, že nic neumím, nic jsem nedokázala, že mě děti sice potřebují, ale zároveň jsem trpěla pocitem, že mi nikdo nerozumí, že jsem izolovaná od světa.

Přihlásila jsem se do projektu neziskovky Spiralis, na který jsem narazila úplnou náhodou. Musím se přiznat, že to bylo jako živá voda v mém životě. Už jen to - strávit čas ve společnosti dospělých lidí - byla velká změna. Navíc lidí, kteří mě chápali, měli podobné osudy, tápali v tom, jak se v životě s novou rolí poprat. Už to stačilo, abych o 100% pookřála. Sám projekt byl plný inspirativních lidí, kteří tu byli jen a jen pro nás. V části Mapování kompetencí jsem byla nucena vystoupit ze své komfortní zóny, kde jsem si za ta léta pěkně ustlala a nevědomky si hýčkala svoji sebelítost.

Díky tomuto projektu jsem si na konci uvědomila, že ještě mám co nabídnout světu, potencionálnímu zaměstnavateli nebo prostě jen komunitě kolem sebe. Že s novou situací přišli nové výzvy, ale také nové příležitosti.

Všem, kdo pečujete doma o své blízké (staré, nemocné, postižené) a potřebujete nakopnout, doporučuji!!!
Projekt je dostupný je v Praze. Přihlásit se můžete do 20.2. nebo sledovat stránky, bude se v Praze ještě opakovat. 

https://www.facebook.com/events/624656507970623/