Jmenuji se Martina a společně se svým přítelem Radkem a dvěma syny Tadeáškem, 4 roky, a Matyáškem, 1 rok, rádi cestujeme. 

Jednoho dne se mi starší syn Tadeáš svěřil, že by chtěl jet na výlet autobusem. Nepřišlo mi to jako špatný nápad. Přeci jen můžeme pro jednou nechat auto doma a užít si společně "dobrodružství" v autobusu. Hned jsem věděla, že pojedeme do Prahy. Není to daleko a vždy je tam co navštívit i s dětmi.  Ale jakmile jsem přikývla synovi na náš autobusový výlet, přišla hned otázka, jakého dopravce vybrat, abych měla jistotu bezpečné cesty a dostatečného komfortu pro děti. Nakonec jsem si jako přepravce vybrala FlixBus.

Na tomto autodopravci se mi líbí jeho snaha jít ekologickou cestou. Pyšní se produkcí minimálního minimální množství emisí oxidu uhličitého a navíc spolupracují s ClimatePartner, což je mi sympatické. Dále jako jediný dopravce na českých trasách nabízí upevnění dětské autosedačky na sedadlo autobusu, což v mém rozhodnutí bylo zásadní. V neposlední řadě se mi líbí způsob zakoupení jízdenek. Na stránkách www.flixbus.cz jsem jednoduše vybrala spoj, v našem případě se jednalo o spoj z Mostu do Prahy, a sedadla, kde bychom chtěli sedět. Aby děti měly radost, jízdenky jsme si vytiskli. Daleko pohodlnější je však stáhnout si do telefonu aplikaci, kde jízdenku budete mít v elektronické podobě a nemusíte se o nic starat.

Dopravce uvádí, že je dobré být na zastávce 15 minut před odjezdem. My jsme přišli trochu dříve, abychom v klidu s dětmi nastoupili a nezdržovali tak případné další zákazníky.

Při příchodu na zastávku už na místě stál FlixBus, jeho charakteristická zelená barva nejde přehlédnout. U autobusu stála velmi příjemná paní řidička, která zkontrolovala jízdenky a hned nám nabídla dětské autosedačky, které následně připevnila uvnitř autobusu na sedadla a kočárek uklidila do zavazadlového prostoru. Šlo jí to pěkně od ruky a obava, že budeme zdržovat další zákazníky, byla úplně zbytečná.

Díky maximální péči paní řidičky jsme si mohli v klidu svléknout bundy a umístit děti do autosedaček. Autobus byl uvnitř čistý a příjemně vyhřátý. Sedadlo bylo pohodlné, dostatečně prostorné a nebála bych se v něm absolvovat i delší několikahodinovou cestu. Prostor pro nohy byl, alepsoň pro mě, komfortní a dostatečně velký. Ještě se musím pozastavit u dětských sedaček, které byly opravdu bezpečné, pro děti pohodlné, prostorné a děti z nich krásně viděly ven z autobusu. Myslím, že to byl jeden z důvodů, proč oba vydrželi v klidu celou cestu.

Všichni již netrpělivě čekáte na vyhodnocení dnešní soutěže s Viledou. Jak jsem slíbila, tak i plním a vyhodnocení je tady.

V první řadě mi dovolete poděkovat za krásnou účast. Opět mě tak hojná účast překvapila a moc potěšila. Jedno veliké DĚKUJI každé z vás, protože ty komentáře, ty byly úžasné. Četla jsem jedním dechem 🙂

A kdo vyhrává mop Ultramat TURBO? 

Generátor náhodných čísel vybral číslo 1 a první komentář vložila @
rottentocore (jsem ráda, že jsem tentokrát nemusela počítat 🙂 )

Gratuluji výherkyni a všem ostatním během zítřejšího dne odešlu srdíčka. 

Výherkyni pošlu do IP informace o doručení výhry.

„Konzumní společnost na nás všechny tlačí neskutečným způsobem. Říká nám, že můžeme mít okamžitě všechno, co chceme. Tak to ale pochopitelně není. Nic není zadarmo a pokud se to děti nenaučí už v raném věku, může se stát, že jim zkazíme celý život. Rozmazlované děti mohou v dospělosti častěji spadnout do dluhových pastí, což negativně ovlivní jejich život ve všech ohledech,“ varuje psycholog Stránský.

Vymýšlíte už od léta, co dětem koupíte k Vánocům? Nebo vám samy přispěly kilometrovým seznamem hraček a dalších nutných potřeb, které si přejí od Ježíška dostat? Zavalení dětí množstvím dárků však může způsobit, že si jen zaděláte na potíže do budoucna. I když i pro vás je Štědrý den výjimečnou událostí a na radost vašich dětí se těšíte víc než na salát a řízek, nepřehánějte to. Obrovské množství dárků a každé splněné přání může dát dětem signál, že mohou mít všechno. Příště, až si bude vaše dítě v obchodě vydupávat koupi nějaké hračky, megalomanské svátky vás potrestají. Bude se vám špatně vysvětlovat, že nemůže mít všechno.

Velké množství dárků je pro děti spíše špatný příklad

I když to určitě myslíte dobře a touha po splnění každého přání vašeho dítěte je pochopitelná, z výchovného hlediska je takové konání činem, který se vám může velmi vymstít.

„Děti by měly k Vánocům dostávat dárků jen pár a vždycky by si měly uvědomovat, že nárok na ně není automatický. Jedině tak se mohou naučit skromnosti. V opačném případě nepochopí, že nikdy není tolik peněz, aby si člověk mohl pořídit všechno, po čem touží,“ říká psycholog Petr Stránský.

Podle doktora Stránského je navíc takové rozmazlování vašich ratolestí hrozbou, že v dospělém věku začnou žít “na dluh”. Za každou cenu si totiž budou chtít udržet možnost koupit si vše, po čem si myslí, že skutečně touží. Pokud si naplno připustíme konzumní život k tělu, musíme si být vědomi jeho rizik. Konzum nás totiž nedokáže nasytit tak, jak si představujeme. Hmotné věci nám nikdy neudělají takovou radost, jako činy a pocity, které z nich čerpáme.

Pro většinu lidí jsou Vánoce nejkrásnějším obdobím v roce. Náměstí jsou zahalená do vánoční výzdoby, ve středu je krásně osvětlený vánoční stromeček, všude mnoho stánků a lidé s horkým nápojem v ruce štěbetají, přejí si a smějí se. 

Je to doba, kdy se člověk zastaví, kdy se rozhlíží kolem sebe, dělá více dobrých skutků než během roku. Doba, kdy to doma voní po cukroví, děti píší dopis Ježíškovi, domácnost je krásně vánočně vyzdobená, v uších zní vánoční koledy. Doba, když je čas plnit přání a dělat radost. A proto bych vám dnes chtěla udělat radost i já.

Dovolte mi malou vsuvku. A to obrovské poděkování zbývajícím devití holkám, za to, že jsme opět tento projekt daly dohromady. Že jsme se každá vzdaly pár hodin svého času a připravily pro vás pásmo soutěží a zajímých článků. Holky, děkuji, že jsem mohla být součástí této skvělé akce.

Říká se, že to nejlepší přichází na závěr. Tak doufám, že tomu tak bude. Dnes je 12.12. 2018 do Štedrého dne zbývá pouhých 12 dní, tak dnes otevřeme poslední okénko adventního kaledáře. Dnes to bude se mnou a s firmou Vileda.

• O co budeme dnes soutěžit?

Výherce této soutěže získá mop Ultramat TURBO 

Krásné středeční ráno Vám všem,

více jak týden jsme Vám s ostatními ambasadorkami přinášely články o adventu, Štědrém dni, vánočních svátcích, zvycích, jídlu, cukroví...no, bylo toho požehnaně. Dnešní článek píšu já a je poslední v řadě. Pozorným čtenářkám jistě neuniklo, že jsme články nepsaly úplně chaoticky, jak nás napadlo, ale jednotlivé články byly provázané, aby na sebe alespoň trochu navazovaly. Z toho důvodu celá série článků začala povídáním o adventu jako takovém a bude končit článkem dnešním... povídáním o silvestrovských a novoročních tradicích.

SILVESTR

Silvestr je mužské křestní jméno latinského původu. Silva znamená v latině les a silvestris lesní. Jméno Silvestr tedy můžeme přeložit jako muž z lesa. Jeho svátek připadá podle našeho kalendáře na 31. prosince, tedy na úplný závěr roku, a proto na tento den připadají tzv. silvestrovské oslavy. Když se řeknou silvestrovké oslavy, každému se nejspíše vybaví různé večírky spojené s alkoholem. Se Silvestrem a Novým rokem ale také souvisí nejrůznější zvyky a pověry. Některé z nich Vám dnes přináším v dnešním článku.

Silvestrovské pověry a zvyky

* Ve dnech před Silvestrem by měly proběhnout přípravy na následující rok - tedy úklid, převlečení povlečení, vytírání, praní a pozor – na Nový rok pak nesmí zůstat prádlo na šňůře. Dle pověr by to přivolalo smrt někoho blízkého. Stejně tak by se i smetí mělo mést do koutu, aby se nikdo nevymetl ven. Záleželo však region od regionu, protože na jiném území už byly zase domácí práce spíše nežádoucí, kdy například věšení prádla mohlo symbolizovat pozdější oběšení apod.

Syn mé velmi dobré přítelkyně a adoptivní maminky strávil první měsíce svého života sám v nemocnici v inkubátoru. Strávil tak i své první vánoce. Když se dívám na jeho fotku z té doby, chce se mi plakat. Sám na vánoce bez mámy a ona někde jinde bez něho. Tenkrát netušila, že vůbec existuje. Jen věděla, že si moc přeje, aby k ní přišel ...

S blížícími se vánoci se mi otvírá velká bolavá otázka. Jak se asi cítila moje maličká dcera loni o vánocích? Už byla téměř na světě. Vnímala zvuky z venku z bříška, ve kterém byla schovaná. Jaké asi byly? Slyšela koledy? Pohádky? Nebo třeba nadávky a hádky? Není mi z toho dobře. Tak ráda bych věděla, jak jí bylo. Tak ráda bych tohle období byla mohla prožít s ní. Není to nic, je to mnoho. Je to velká ztráta pro mě i pro ni.

Život je jako duha. Až jako máma jsem se naučila, že jednu životní událost můžeme vnímat současně hned v několika barvách duhy. Tak třeba být adoptivní mámou je nejdříve obrovský adrenalin, později je to krásné, nádherné, uvolňující a také těžké, únavné a také zraňující. Až nečekaně vše najedou a současně.

Když Vám po letech neplodnosti zazvoní kouzelný telefon a stanou se z Vás konečně rodiče, je to úlevné. Okolí má pocit, že jste konečně normální rodina a vy si to myslíte a přejete taky. Jenže skutečnost je o mnoho jiná. O ztrátách zde nikdo nemluví, nepřemýšlí a přece tu jsou.

Ztráta kořenů

První velká ztráta, o které se nemluví, je ta, kterou zažily naše přijaté děti. Přišly přece o své rodiče. O své kořeny! A to není vůbec málo. Kolikrát za svůj život třeba slyšíte „No jo, to mám po mámě, po tátovi“. Ani si neuvědomujeme jak automatické a přirozené to je a jak moc se přetnutím tohoto pouta stalo.

Když se mi na koníkově poště objevila zpráva o testování  hračky TMTOYS s prasátkem Peppou a její rodinou. Měla jsem jasno a zapojila jsem se hned  do soutěže.

Prasátko PEPPA – u nás se ji říká PEPPINA, bráška Tomík, maminka a tatínek, zebra Zoja, ovečka Zuzka,Péťa a Rebeka. Je to  veselá  parta, která  naši domácnost navštěvuje  skrze televizi  několikrát týdně. Jakou  radost jsme měli, když jsme  zjistili,že jsme byli mezi výherci. No paráda. Dcerce jsem nic neřekla. Jen, že nám paní poštačka má dovést balíček. Každý den jsme vyhlížely  kdy konečně doveze NÁŠ DOMEČEK.

Hurááááá  paní poštačka je tu. Balíček jsme převzali a utíkali nadšeně domů. Doma proběhlo radostné zkoumání krabice. Neustále se ptala "maminko co je tam". Při samotném rozbalování by se  dala nervozita, zvědavost krájet. Vůbec neměla ponětí co tam bude. Spatřit ten radostný šok stalo za to. Až mi slzička ukápla. "MAMINKO MAMINKO,  TO JE PEPPA  TO JE PEPPA…. JUCHUUUU JÁ  MÁM PEPPU…. A TADY JE TLUSTOCH TATKA."

Opravdu se překvapení podařilo. Při rozbalování ji pomáhala mladší  sestřička Magdalénka. Ta tatínka hned zabavila a začala zkoumat ručičky a nožičky. Také nezapomněla  ukázat jak prasátko dělá. Sestavování  nábytku šlo jako po másle. Vana se usadila do  koupelny na své místo kde měla nachystané malé doličky. Jediné s čím pokaždé bojujeme jsou schody do patra a schody k postýlce. Ty neustále vypadávají. Hned jsme měli  celou rodinku  pohromadě  a celá rodina se usadila na gauč a koukala na televizku. Mile nás překvapilo, že mají sedačky dolíčky na zadečky. 

Během chvilky už se Tomík s Peppinkou  koupali společně ve vaně. Ta sprcha  mě opravdu pobavila. Když se šel koupat tatínek měl co dělat aby se tam vešel. Maminka mezi tím v kuchyni připravovala dort… Peppina má prý narozeniny sdělila mi starší dcera. Ja na to málem zapomněla. 

Velké množství dárků, kterými zavalíte svoje děti, nejsou podstatou Vánoc. Darujte dětem společně trávený čas, bezpodmínečnou přítomnost a rodinnou pohodu. To je pravý dárek, který vaše děti potřebují. Splňte jim pár hmotných přání a zbytek energie věnujte činnostem, které spolu budete dělat.

Pepinka s Tomíkem nachystali na zahrdce židličiky a stoleček aby mohli oslavit Peppy narozeniny. Po oslavě se Peppa a Tomík odebrali do postele aby si odpočinuli. Byl to pro všechny náročný den. 

Usmálo se na nás štěstí a s obrovskou radostí můžeme sdělit, že jsme byli vybrání k testování vláčku od TM Toys s prasátkem Peppou. Děti nemohly dospat, až konečně zazvoní pošťák s balíčkem a budou si s vláčkem moci hrát. Pohádka Prasátko Peppa je totiž u nás už delší dobu nejsledovanější seriál.

A den D je tady! Pošťák zvoní u dveří, děti skoro ani nepozdraví a berou mu balíček z ruky, slyším jen potichu děkujeme a nashledanou. Problém nastal, když se nemohli dostat k hračce. Byla přišroubovaná k obalu a než jsem se dostali k samotné hračce, chvíli to trvalo. Kristýnka s Honzíčkem se začali hádat o to, kdo si první do ruky vláček vezme. Musela jsem zasáhnout a každý dostal jednu figurku, Kristýnka prasátko Peppu a Honzíček postavičku Tomíka, brášku Peppy.

A světe div se, necelé dvě hodiny jsem o svých dětech nevěděla, hrály si v pokoji s takovým nadšením, že ani na zavolání večeře neslyšely. Tato skvělá hračka, ze které děti byly a jsou unešeny, se skládá z lokomotivy a dvou vagónků, vagónky jsou od sebe oddělit a jsou krásně barevné. Vagónky hezky drží u sebe a neoddělují se samy od sebe a nemusím chodit a dětem je neustále spravovat, že se jim opět oddělily.

Lokomotivu řídí další skvělá postavička, a to dědeček Peppy -  George. Ten  má nohy zapuštěné vevnitř, takže nejde vytáhnout. Na přední straně lokomotivy je očko, kde se dá přivázat šňůrka a dá se s ní jezdit po podlaze.

Postavičky Peppy a Tomíka mají pohyblivé horní končetiny a vypadají opravdu „realisticky“. Hezky se dají posadit do vláčku, kde mají své místo. Postavičky Peppy a Toma jsou odolné a pevné a děti si s nimi nejen hrály doma, venku, ale i s sebou do vany si je brávaly.  Kristýnka s postavičkou Peppiny dokonce i spávala, měla ji v minipostýlce hezky pod peřinkou a zpívala ji každý večer ukolébavku. Vláček prošel testováním i ve školce s více než dvaceti dětmi a „přežil“. Děti i paní učitelka byly nadšení.

K testování se dostala i naše nejmladší dcerka, sedmiměsíční Eliška, s vláčkem zkoušela jezdit po podlaze, líbil se jí zvuk, která kolečka vydávají. A neodolala vyzkoušet i postavičky Peppy a Tomíka, zda nejsou k jídlu.

S Natálkou jsme díky Modrému koníku měly možnost testovat dětskou hračku Octopi od společnosti TM Toys, která má především sloužit k lepšímu usínání. Konkrétně u nás se zabydlel roztomilý krabík. Už při rozbalování mě mile překvapila velikost hračky. Plyšáček je totiž poměrně velký, a tak se opravdu může stát plnohodnotným parťákem nejen při usínání, ale i během dne při hraní.

Na dotek je hračka příjemně plyšová, takže k mazlení a hlazení vyloženě vybízí. K samotné hračce také patří plastový majáček, který slouží k projekci hvězdné oblohy na strop a také k hraní ukolébavky. Hračka nabízí možnost zapnout obě funkce dohromady, či každou zvlášt. Navíc má nastaveno automatické vypnutí po 10 minutách, takže nehrozí, že bude hrát a svítit celou noc. Největší vychytávkou tohoto pomocníka při usínání je určitě možnost zapnout majáček v režimu, kdy začne hrát a svítit v případě, kdy se dítko plyšáčka dotkne nebo se s ním začne mazlit. Musím uznat, že ač jsem tomu nevěřila, nám to několikrát při usínání pomohlo. Když jsem malou uložila ke spánku, tak jsem ji řekla, ať kdyžtak pohladí krabíka, kdyby nemohla spinkat. Opravdu jsem pak v chůvičce několikrát zaslechla ukolébavku, která hrála díky tomu, že se Natálka plyšáčka dotýkala.

Natálka je velká milovnice dudlíků, takže krabíkovo dudlík nezůstal bez povšimnutí. Původně byl tedy přišitý z každé strany nitkou, ale tu jsem musela hned druhý den odstřihnout, aby se dal dudlík vyndat. Naštěstí lze dudlík i tak vrátit krabovi do pusy a stále dobře drží. Několikrát byl náš krab o dudlík okraden, na noc jsem dudlík tedy krabovi raději nedávala, aby nehrozilo, že Natálce třeba zaskočí. Možná by se to stát ani nemohlo, ale raději jsem to neriskovala.

Za sebe mohu říct, že ačkoliv jsem od hračky nečekala žádné velké zázraky, tak mě opravdu mile překvapila. Několikrát nám s usnutím opravdu pomohla, protože se Natálka zabavila sledováním noční oblohy a poslechem ukolébavek. O to více jí vše tohle zajímalo, když si majáček aktivovala sama tím, že kraba hladila. Samozřejmě to náš velký boj se spaním úplně nevyřešilo a byly večery, kdy s krabem hodila do rohu postýlky a spát prostě nechtěla. Ale i těch pár klidnějších večerů, kdy ji v postýlce uklidnil krab, bylo k nezaplacení. Tímto moc děkuji Modrému koníku za možnost testování hračky, které jsme si s Natálkou moc užily! 🙂

#test_tmtoys #recenze #zkusenosti_octopi

Peppa nebo Katka?

Naše dítě v tom má jasno! Ale vezmeme to popořádku.

Jednoho dne, kdy se Maty už druhý týden nudil doma a dobíral antibiotika, zazvonil pošťák a přinesl obrovskou krabici. Byli jsme všichni zvědaví, co nám přišlo. O testování Matyho oblíbené hračky jsme věděli jen my, rodiče, a jemu jsme to nechali jako překvapení. Pro nás však bylo překvapením, která z hraček dorazí (a tajně jsme doufali v domeček s Peppou). 🙂

A dorazila ... Peppa na pláži 🙂 To jsme si aspoň mysleli, ale náš syn nás vyvedl z omylu. Je to prasátko Katka, protože Peppa nosí přece červené šatičky.

Matýskovo nadšení bylo veliké, celé odpoledne ji nechtěl dát z ruky a měl štěstí, že pošta přišla v dobu, kdy jeho mladší bráška ještě spokojeně spal. Mohl si hračku prohlédnout pořádně sám a potom s ní seznámit i jeho.

A cože vlastně celá sada obsahuje?

Když se tady objevilo, že se budou testovat pračky Samsung, nechalo mě to chladnou, ani psát jsem nechtěla, jaká je totiž šance, že zrovna mě vyberou. Ale pak jsem si řekla, že za napsání pár slov nic nedám a napsala. Když jsem o několik dní později uložila syna, uvařila si kávu a šla se podívat, co se tu děje nového, svítila mi tam jedna soukromá zpráva, tak jsem klikla.

Ahoj,
s radostí ti oznamujeme, žes byla vybrána pro testování pračky Samsung. Gratulujeme!

No co Vám budu povídat, seděla jsem a koukala na tu zprávu jak tele. Pak mi to došlo, tak jsem honem volala manželovi, abych se o svou radost podělila. Poslala jsem dle instrukcí svoje kontaktní údaje pánovi ze Samsungu a čekala.

A čekala a čekala a ze Samsungu se nikdo neozýval, jen tady z MK mi chodili zprávy, co je nového, jestli už se někdo ozval... Neozýval se nikdo a já už pomalu přestávala věřit, že nějaké testování bude. A pak... 23.10. zazvonil telefon a moc milá paní ze Samsungu se se mnou chtěla domluvit, kdy mi mohou pračku přivézt a nainstalovat. Ted den D byl 30.10. dopoledne.A já se zas začala těšit.

30.10. v půl druhé odpoledne zastavilo před naším barákem auto a na první pohled bylo vidět co nám veze. Pán, který nám pračku dovezl byl veliký sympaťák, musela jsem mu rozšířit obzory a vzsvětlit mu, co je to Modrý koník a on mi za to krásně vysvětlil, jak zacházet a jak se starat o naši novou pomocnici a povídání s ním bylo tak fajn, že jsem vám to zapomněla dokumentovat.

Nahoře na pračce je krásný stříbrný volič cyklu. Displej, který zobrazuje informace o atuálním programu a odhadovaný zbývající čas. Pokud dojde k potížím, zobrazí se informační kód. Vedle displeje jsou ještě dalsí volitelné ikonky:

Stejně tak neplánovaně jako jsem před pár týdny dostala uklízecí náladu a vrhla se nemilosrdně do třídění věcí, dneska jsem začala pro změnu péct cukroví. Ne proto, že musím, ale proto, že mě to těší. Spojuji příjemné s užitečným. Vše totiž jde opravdu lehce, když nasednete do správného vlaku. Jen teda nesmíte zapomenout vystoupit nebo nechat do společného kupéčka přistoupit i jiné lidi. V mém případě děti, které chtějí asistovat a já je nechám, i když bych si to nejraději upekla rychle sama. Ale přišly by o hodně.

Během uklízení jsem si pěkně pročistila hlavu a při dnešním pečení zase srdce. Začaly se mi totiž nečekaně vybavovat vzpomínky, na které jsem dávno zapomněla. A tak jsem si prošla slzavým údolím, ale také v myšlenkách strávila čas s těmi, bez nichž bych tady nebyla.

U vanilkových rohlíčků jsem se z ničeho nic ocitla v dětství. Obalovala jsem je ještě horké v cukru tak, jak to dělaly moje malé prstíky před 30 lety u babičky. Najednou jsem byla v její kuchyni, cukr všude na zemi. Koukám na ni dětskýma očima a ona mě trpělivě nechá všechno dělat samotnou, nevadí ji ten bugr, který přitom dělám, je klidná. Za kuchyňským oknem mi chladí čaj a děda zrovna večeří ve vaně. Zvláštní mi to přijde až teď. Děda se rád vyhříval dlouho v teplé koupeli, do které mu babička nosila k večeři uvařené vajíčko s klobáskou a patkou chleba na plastovém tácu bez talíře. Ach ty různorodé rodinné zvyky! Večer mi pak k televizi otočil křeslo čelem a podsedák dal naruby, abych mu nevyseděla čalounění. U Angeliky mi říkával, abych si zakryla oči dekou, když jsem neměla něco vidět. A pak jsem si mohla vybrat, s kterým z nich budu v noci spát. 

Čím hlouběji jsem se nořila, tím více detailů jsem viděla a bylo mi tam u těch mých prarodičů moc dobře. Takové bezpečné místo v mé mysli. Chytla jsem do ruky hrnek s čajem a prohlížela si jej. Měl takové zlaté zdobení a trčela z něho oblá lžička. Vybavuji si i chuť a teplotu čaje. Byl hodně sladký a plaval v něm hrubý plátek citrónu, který jsem tou oblou lžičkou rozmačkala. Takový čaj jsem už dlouho nepila. 

Najednou slyším z dálky volání Janečka a vracím se zpět do naší kuchyně. Mám slzy v očích, jsem dojatá, protože cítím přítomnost těch, kteří mi tak okatě dávali svou péčí najevo, jak mě mají rádi. Kdepak jsou asi teď?

Dodělali jsme spolu s Jankem a Mariánkem vanilkové rohlíčky a já se ještě pustila do těsta na linecké. Na řadu přišlo i jedno oříškové těsto, které mi jednou pomáhal rozválet můj táta, když byl Šimi batole. Strašně se tehdy lepilo a já už na to neměla nervy. Teď se při jeho hnětení zase nořím zpět do vzpomínek, tentokrát jen o pár let, a pozoruji od stolu svého tátu. Natahuji ruku, abych se ho dotkla, ale to mi už vzpomínky neumožní. Zavřu alespoň oči a vidím ho tady v kuchyni stát s válečkem v ruce a vyčítám mu, že trousí mouku i na zem. Uvědomuji si, že je mi po něm smutno. Snad poprvé od jeho smrti, mi chybí tak, až se mi chce brečet. Klidně bych ho nechala na zem vysypat všechny mouky světa, jen kdyby tady stál a válel těsto. Letos budou první Vánoce, kdy pro něj nevymýšlíme s Kajdou dárek. Zůstalo mi na něj naštěstí plno krásných vzpomínek. A jedna z nich je tato adventní.