„Kojení v porodnici jsem vnímala jako přirozený proces, který probíhal v uvolněné a přátelské atmosféře,“ říká maminka z nemocnice v Havlíčkově Brodě, která tam rodila v roce 2014. Takhle si to asi přejeme všechny. Porod bude za námi. Konečně budeme mít svoje vysněné děťátko a kojení pro nás bude sice novým, ale příjemným zážitkem. Žádný stres, jen klidné a pohodové sžívání s naším miminkem.

K tomu, aby byly naše kojicí počátky co nejhladší, vytvořily Světová zdravotnická organizace a UNICEF už před mnoha lety skvěle propracovaný systém. Jeho základem je 10 kroků k úspěšnému kojení, které by měly dodržovat všechny porodnice.  Jde o tak základní věci, jako je například dobře proškolený personál, dostatek kontaktu maminky s dítětem, poskytování nejdůležitějších informací o kojení ve správný čas nebo praktickou pomoc s kojením.

Všech 10 kroků ovšem musí splněno naráz. Porušení třeba i jednoho může začátky kojení hodně znepříjemnit. V porodnici se toho totiž může pokazit hodně, ale právě dodržování těchto zásad zaručuje, že co nejvíc dětí odchází z porodnice výlučně kojených a že my samy z porodnice neodcházíme psychicky rozhozené a s nízkým sebevědomím. Bez toho aniž bychom věděly, jak své miminko nakojit. S nesprávnými informacemi a nevhodnými návyky, které nám kojení záhy zkomplikují.

Krásná teorie, horší praxe

Naše nemocnice, které se k dodržování 10 kroků k úspěšnému kojení dobrovolně zavázaly a nechaly se certifikovat Národním laktačním centrum vedeným Laktační ligou, nesou titul Baby-friendly Hospital. Dnes už je to většina porodnic. I přesto však platí, že 10 kroků mají zajišťovat všechny nemocnice. 

„Neustálý tlak, spěch, šahání na prsa, mačkání bradavek, vyhrožování, že mi dítě umře, když mu nedáme napít, opakování, jak mám špatná prsa a bradavky a nemám mléko.“ Maminka z Nemocnice Cheb (2016)

„Léčená rýma trvá týden, neléčená sedm dní.“ Tahle moudrost našich babiček naprosto vystihuje dilema, které teď na podzim řeší skoro každý z nás. Je lepší zvolit léty osvědčená moudra a domácí prostředky nebo raději zaběhnout do lékárny? Bohužel, podzim nepřináší jen slunce prosvítající do chladné bílé mlhy nízko nad loukami, zabarvené listí a spoustu kaštanů, ale i dokonalé prostředí pro různé viry a bakterie, které se rozhodli podle na vás zaútočit. Jak tedy na ně? Já jsem příznivcem rozumné kombinace!

TO JE TEPRVE ZAČÁTEK

Cítíte-li počínající bolest v krku, ale nemáte zvýšenou teplotu ani žádné jiné potíže, zkuste „škopkovou“ lázeň a ponořte do teplé vody (neměla by mít více než 39 stupňů) nohy. Pobuďte 15 minut a  v průběhu této doby doplňujte teplou vodu. Pak nohy dobře osušte a na chvilku se zachumlejte do peřin.

Z lékárny můžete zkusit Preventan Akut. Výborná je i vysoká dávka vitamínu C. Já v těchto situacích ráda využívám ten v práškové podobě a rozmíchám si ho do nápoje. 

Nic nezkazíte ani hrnkem zázvorového čaje. Jednoduše nastrouhejte kousek kořene zázvoru a nechte pár minut vylouhovat v horké vodě, poté sceďte a čaj ochuťte medem a citronem. Vitaminová bomba je na světě!

Pokud máte po ruce někoho hodného s kuchařskými dovednostmi, vyplatí se poprosit ho o pořádnou domácí česnečku. Česnečka kombinuje hned několik babských rad zároveň – jakmile se nakloníte nad talíř, tak inhalujete, prohřejete tělo zevnitř a česnek je považován za přírodní antibiotikum. Jen si poté už raději nedomlouvejte žádné důležité schůzky a zalezte rovnou do postele.

Nejprve bych chtěla moc poděkovat Koníkovi za možnost testovat hrací deku Canpol. Na několik testování jsem se už hlásila, ale tohle je moje a vlastně i Jakoubkovo premiéra 🙂

S dekou jsme začínali každý den hned po probuzení, abych mezitím co si Jakoubek hrál mohla připravit dceru do školky. Využívali jsme ji i během dne, když sem potřebovala třeba dovařit oběd a Kubíkovi už docházela trpělivost, vždycky ho ještě na chvíli zabavila. Deka je krásně barevná a hezky provedená, zaujme hned na první pohled. Super je taky její praktická taška, kam jde snadno zabalit třeba na cesty a nezabírá moc místa.

Byla jsem nadšená z možnosti deku uzavřít jako ohrádku. Bohužel stačilo jedno Jakoubkovo otočení ke straně a zip se rozlepil, takže jsme možnost ohrádky nevyužívali. Tím jak jsme ohrádku nevyužívali a měli ji v prostoru jen jako deku, suchý zip se lepil ke koberci a teď už zalepený téměř nedrží. Ocenila bych tedy nějaké krytky na zip, které na zipech před prvním použitím byly, ale nelze je opakovaně použít. Kubíčkovi se nejvíc líbí hrací chobotnička, která je uprostřed hrazdičky.

Oceňuji možnost hračky z hrazdičky sundat ve chvíli kdy už jsou okoukané a vyměnit za jiné z vlastních zásob. Skvělé jsou všechny komponenty na samtoné dece. Vždycky když byl Kuba na bříšku objevil něco nového co ho zaujalo. Často si s ním na dece hrála i 3 a půl letá sestřička, takže deka prošla i zatežkávací zkouškou jiného levelu a přežila 🙂

Celkově je deka fajn a určitě ji s radostí budeme využívat dál.  Je radost Kubíčka pozorovat jak stále objevuje nové hrací prvky a možnosti deky.

Veselé zkušenosti? Hrací deka? Tak se tedy zkusím přihlásit na testování... tolik komentářů? Jako když to nevýjde, tak ji koupíme 🙂Přesně toto se mi honilo hlavou, když jsem si poprvé na koníkovi přečetla informaci o testování hrací deky.

Popravdě nijak zvlášť často se nehlásím na testování, ale hrací deka? To jsem prostě musela. Takže jednoho velmi pochmurného a ubrečeného rána jsem si přečetla informaci, že jsme opravdu byli vybráni. Ano, přišlo pištění... a já jsem pištěla radostí. Za týden na to přišla sms od přepravní společnosti o doručení balíčku: ,,Jupíííí, je to tady." Samozřejmě bych to nebyla já, aby se mi v ten den nevybil mobil na procházce, když jej zrovna nejvíce potřebuji. Takže ve chvíli, kdy jsme se vydali na procházku se před náš dům postavilo vetší přepravní auto. Pán řidič vytáhl krabici s dekou a já jsem byla velice pohotová a hulákala:,,Ta je pro nás...  Já mám vypnutý mobil." Řidič se smál, aspoň jsem ho pobavila.

Velká barevná krabice. To byl první dojem. Parádně barevná, protože křiklavé a tmavé barvy našeho 3 měsíčního Thedíka zajímají. Po příchodů domů jsem to hned rozbalila. Už po hmatu velice příjemný plyšový materiál v místě hrací plochy doplněn o bavlněné prvky, jemný polstrovaný okraj, který lze suchým zipsem sepnout v okraj ohrádky. Připínací oblouky jsou také z plyšového materiálu. Takže na dotyk vše příjemné a jemné, nic co by nějak dráždilo pokožku a nebo mohlo být miminku nepříjemné, když se na dece pohybuje. Na hrazdičce jsou 3 plyšové a 2 plastové hračky. Každá hračka vydává zvuk a po odepnutí slouží samostatně jako chrastítko. Hrací plocha je vybavena barevnými vzory, které jsou doplněny všitýmí rozvíjejícími se doplňky. Deka má šustící kolečka, 2 pískací elementy na kormidle, chrastítko na kormidle, zrcátko a hrací strojek.

Můj první dojem... O nudu nebude nouze. Při skládání mi asistoval náš pes Argo, který nesmí u ničeho chybět. Tak tedy začínáme testovat. Položím Thea na deku a čekám první reakci. Údiv. Vykulené oči a úsměv. Už to mě těší. Začínám mu ukazovat hračky, jeho zamyšlený pohled, kdy ve tváři je udivený výraz s otázkou:,,Co to asi je?" Chrastím, pískám, zkouším vše co lze zmáčknout, vše co vydává zvuky. Theo reaguje, vždy otočí hlavičku za chrastící hračkou. Deka má dokonce hrací strojek a ten vydá vá melodii, která se dá poslouchat. Testování den první je na jedničku dle mých představ. Theo se zabavil a vnímal všechny pestrobarevné hračky. A né jen Thedíka deka zaujala, náš chlupatý psí kamarád se do deky zamiloval a bylo těžké mu vysvětlit, že deka je na hraní pro miminko, né pro pejsky a také, že to není to jeho nový pelíšek. Každý den jsme zkoušeli něco nového. Sundávala jsem hračky, které lze jednoduše odepnout. Theo hračky pečlivě zkoumal jak rukama tak i pusinkou. Hračky jsou lehké, určitě nezatěžují ručičky a hlavně barevně zajímavé. Do testování se zapojil i tatínek. To mě také velice potěšilo.

Tím, že testujeme deku Piráti, nabízí se u každodenního hraní vyprávění příběhu co 3 kamarádi kapitán Tygr, jednooký pirát Panda a pirát Papagaj prožívají. Příběhy vypraví i tatínek a chrastítka doplňují efekty. Závěrem mého článku bych moc chtěla poděkovat Modrému koníkovi, za možnost testovat tuto deku. Od prvního dne jsme byli nadšení. Náš syn si díky testování začal procvičovat hmat, více se zaměřil na sledování hraček, které ho zaujali. V dece neustále povídá a směje se. Deka se stala každodenní součástí našeho hracího rituálu 🙂 Těším se až bude Theo pevnější při pasení koníčků. V tuto chvíli vydrží pást velmi krátce a tím, že je deka vyplněna tkaninou se do ní naše 3 měsíční miminko vždy zabořilo. Ještě není tak pevný, aby si mohl užívat deku i na bříšku, ale to se brzy změní a užijeme si na dece plno zábavy. A jedno jediné minus, které mě mrzí u verze Piráti. Deka nemá přenosný obal jako třeba verze Country. Takže, když jí budeme brát na cesty, musíme na ní najít velkou tašku. Jinak nemohu najít nic, na co bych si mohla stěžovat 🙂

"S manželem jsme se krátce po svatbě rozhodli pro další krok - potomka. Protože jsem věděla, že to nepůjde bez komplikací, doktor ke mně přistupoval již od začátku jako k problematickému případu. Cykly jsme museli vyvolávat. Na začátku Agolutin, který měl vyvolat menses, clostylbegyt měl na starosti růst a zrání vajíček, po ovulaci a styku zase Duphaston atd.," vzpomíná na začátky Lenka.

Pojďme se ale nejdříve podívat na pojem utajený porod. Tento pojem se často zaměňuje s anonymním porodem. Rozdíl je v tom, že při anonymním porodu není známa identita matky. U utajeného porodu známa je, ale je utajena. Žena má právo požádat o utajený porod v jakékoli porodnici, kde před očima svědků, které tvoří zdravotní sestra a lékař, podepíše žádost, jež je uchovaná ve zdravotní dokumentaci, kde není totožnost matky (jméno, příjmení, rodné číslo) ani data přijetí do nemocnice a porodu. Po odchodu ženy z porodnice jsou veškeré dokumenty zapečetěny. Rozpečetit tyto dokumenty lze jen po povolení soudu.

Cesta k rodičovství

Po několika neúspěšných pokusech o otěhotněním jí doktor po relativně krátké době poslal na laparoskopii. Když seděla u něj v ordinaci s výsledky v ruce, v kolonce "diagnóza" bylo napsáno "ženská neplodnost, blíže neurčená", vyvstala otázka - co bude dál?

"Nevěděli jsem, co chceme, ale věděla jsem, co nechceme - jít do centra asistované reprodukce. Vědělo jsem, že bude následovat rozhovor s mým manželem. Byla jsem rozhodnutá, že touto cestou se ubírat nemíním. Když člověk opomene náladovost, změny libida, váhy a ostatních věcí spojených s nepřetržitým užíváním nějakých hormonálních léků, je zde další, mnohem důležitější věc - a to je váš vztah. Ať už by byla moje touha po dítěti jakákoliv, náš vztah jsem tomu obětovat nehodlala. Ze sexu se stala povinnosti - povinný čas abstinence, povinný styk v určených intervalech. Neumím si představit, jak někdo může něco obdobné prožívat několik let a nezbláznit se. Ještě k tomu, když výsledek nikdy není zaručen. Je to jako mít 200 korun a koupit si za ně los. Buď vyhrajete majlant nebo vám nezůstane ani na rohlíky. Za sebe jsem byla rozhodnuta - to co máme je příliš cenné na to, abych s tím hrála vabank. Manželství mé kamarádky se rozpadl přesně kvůli tomuto."

Formuláře a testy