Moje maminka má 62 let. Všechny názory na výchovu, metody a praktiky jsou dnes už zastaralé nebo nepoužívané. Spousta dnešních maminek si klepe na čelo při radách svých matek/babiček. A já vlastně taky. Moje maminka ze mě ale svou výchovou udělala přesně takovou osobnost, jakou chceme mít ze svých dětí. Moje maminka uznávala respektující výchovu. Nikdy na mě nekřičela, nikdy na mě nevztáhla ruku. Snad možná jednou, kdy o mně měla tak obrovský strach, když jsem nepřišla ze školy domů a zůstala si hrát do večera u spolužačky, aniž by o tom věděla. Náš svět byl o komunikaci a tím se stala mým úplně nejbližším člověkem ze všech lidí. Vždy mi dala vše, po čem jsem toužila, ačkoliv jsme byli 3 sourozenci. Vždy udělala všechno tak, aby se všem zavděčila. Byla až na posledním místě. Dnes se stavíme na místa první. Protože když jsme spokojené my, jsou i všichni kolem nás. Dnes se snažíme být eko a bio a hlavně monte, ale našim maminkám nic jiného ani nezbývalo. Vařily nám denně, suroviny měli od babiček a tetiček, pletly nám a šily. Plenky jsme nosili látkové a na vzduchu jsme trávili víc než dost času. Vyrůstala jsem na zahradě plné ovoce a zeleniny a králíků a slepic. Všechno tohle oceňuju až dnes, protože je jiná doba. Která se ale tak urputile snaží napodobit tu minulou. Protože jak by řekla moje kamarádka: „líp už bylo". Nebudu se tu rozepisovat o tom, kdo to měl nebo má těžší. Jen se chci vrátit k původní myšlence, a sice té, že maminka mě vedla „nevýchovně". Naučila mě spoustu věcí. Od těch praktických až po ty lidské. Naučila mě především to, jak být maminkou. Ale pořád se cítím být dcerou. Holkou. Holčičkou. Stále pořád se jí svěřuji s jakoukoliv újmou na mém zdraví nebo duši. A stále pořád je jediným člověkem, který přesně ví, jak se cítím a přesně ví, co má udělat nebo říct, aby mě potěšila. Doufám, že moje dcera bude jednou říkat to samé.

Moje maminka má 62 let a je po těžké operaci. Během pár měsíců zhubla téměř 30 kilo. Prošla si mozkovou mrtvicí a má odoperovaný nádor, který měla ve střevě a okolních orgánech. Leží v posteli, ve velkém prázdném domě a čeká na započetí půlroční chemoterapie. Chce žít a být ještě tím vším, čím byla doposud. S kutálející slzou po tváři se ale bojím, že už z ní mnoho odešlo. Věřím ale a doufám, že budu moci říct: „moje maminka má 80 let a pořád se směje tak, jako celý život".

Maminko děkuju ti, že ses pro mě tenkrát s dalšíma dvěma dětma rozhodla. Že jsi mě odnosila a přivedla na svět a že jsi to nikdy nevzdala. Nevzdávej to nikdy!

... A zítra ti zas zavolám a budu ti vyprávět o tom, ja mám nalitý a bolavý prsa, jak kámen, protože Berníček skončil s mlíčkem a ty mi poradíš, co s tím a budeš v tom zase se mnou ...

Nejprve bych moc chtěla poděkovat týmu za to, že jsme byli vybráni a mohli jsme tak otestovat Sebamed. 

Když jsem viděla testování na značku Sebamed, ani chvíli jsem neváhala a napsala jsem, jak to máme my s mazlením, ano přiznám se nedoufala jsem, že zrovna nás vyberou, protože se vždy hlásí spoustu maminek, ale doufala jsem, že by to vyjít mohlo. 

Po nějaké době jsem ve zprávě od modrého koníka měla, že jsme byli vybráni na testování těchto produktů Sebamed, radost mi to udělalo neskutečnou a těšila jsem se až balíček dorazí a s malou ho začneme testovat. 

Balíček podle instrukcí dorazil. S malou jsme balíček převzaly a ta volala "maminko jupí dárek" společně jsme pěkně zabalený balíček rozbalily, pokochaly jsme se, očichaly a vše pročetli a výrobky Sebamed - mycí emulzi, tělový krém a krém na prdelku jsme dali na místa a těšily jsme se společně na večer jak je začneme testovat. 

Večer jsme napustily vanu a Julinka si mycí emulzi přemýstila ke svým hračkám do vany, tím nám dala na jevo, že je její. S mou pomocí jsem jí dala na ručičku mycí emulzi Sebamed a pěkně se začala mýt, s tím jsem jí pomohla a postupně jsme namydlyly celé tělíčko. Po koupání jsem Julinku osušila, vzaly jsme si tělové mléko Sebamed, daly si jej na ručičky obě dvě a promazali sme Julinčiné celé tělíčko a tím jsme se spolu i hezky pomazlily, já si zbylým mlékem promazala své ruce. Nakonec jsem i Juli namazala prdelku, protože na spinkání mívá ještě plínečku. Byly a jsme spokojené obě dvě.

Po každodenním testování od obdržení těchto výrobků - mycí emulze, tělové mléko a krém na opruzeniny Sebamed máme jen samé kladné vlastnosti a jsme spokojeni 🙂


MYCÍ EMULZE SEBAMED 

- krásně voní
- je jemná až heboučká
- dobře se nanáší, nestalo se nám, že by se vylilo, díky otvoru pro nanášení 
- dobře se emulze otvírá a zavírá
- stačí opravdu malinko a hezky se vytvoří pěna, která krásně tělíčko umyje
- hezky se roztírá - mydlí po tělíčku
- dobře se smývá 
- po koupání dětské tělíčko není vysušené a zůstává hezká příjemná jemná vůně
- neštípe, když je třeba poranění, odření

TĚLOVÉ MLÉKO SEBAMED

- úžasně voní, vůně je jemná ale opravdu krásná a jde cítit ještě dlouho po nanesení
- otvor pro nanášení mléka je malinký a super, tím dítko ani třeba já nevyplýtvám zbytečně moc mléka 
- dobře se nanáší, roztírá - zvládne to i malé šikovné dítko, jako třeba ta naše holčička
- dobře se mléko otvírá a zavírá
- stačí ho opravdu trošičku nanést a trošička mléka promaže velkou plochu tělíčka, také veliká výhoda, že tak mléko vydrží dlouho
- po nanesení a vmasírování na tělo je pokožka krásně jemná, nevysušená, hebounká
- po nanesení nezanechává mastné stopy třeba na oblečení

„Bydlím v Praze, takže jsem měla možnost širšího výběru. Vytipovala jsem si 3 vyhlášené porodnice, zajímala jsem se hlavně o kvalitu lékařské péče a kvalitní neonatologii. Prostě jsem chtěla mít jistotu, že když nastane nějaká komplikace, jsem já i malá v dobrých rukou. Nakonec jsem si vybrala na základě doporučení kamarádky. Měla jsem obrovské štěstí na porodní asistentku. Šestinedělí žádný zázrak, ale měla jsem nadstandard (s druhou dcerou dokonce luxus jednolůžkového pokoje), tak to šlo zvládnout. Trochu mi chyběl individuální přístup, měla jsem problémy s kojením. Vím, že jiné porodnice mají na šestinedělí lepší zázemí, možnost přespání partnera (tu bych ocenila) atd., ale jak říkám, upřednostnila jsem kvalitní lékařskou péči před hotelovými službami.”

Jednou z věcí, kterou jako nastávající maminka řešíte, je výběr té správné porodnice. Většinou se ženy rozhodují podle dostupnosti, vybírají tedy tu, která je nejblíže jejich místu bydliště, aby nemusely daleko cestovat. Ale ve hře je spousta dalších kritérií, podle kterých se můžete rozhodovat. Každá jsme jiná, tak se samozřejmě budou lišit i naše požadavky a očekávání, ale pojďme se podívat na to, co je dobré si o porodnici zjistit a podle čeho se můžete rozhodovat.

Pokud chcete rodit v Praze, musíte se v porodnici registrovat

Dříve se to neřešilo a nastávající maminky jezdily rodit do nejbližší porodnice. Dnes je to jiné, máme spoustu možností. Jako nastávající maminka se můžete sama rozhodnout v jaké porodnici chcete rodit. Je jen na vás, jakou si vyberete a v případě nějaké vzdálenější musíte počítat s tím, že budete potřebovat více času na cestu, tedy muset vyjet dříve. Případně budete jezdit i na kontroly před porodem nebo vás v průběhu porodu mohou ještě poslat domů, že to tak rychle nebude a podobně. Můžete se tak dost najezdit.

V Praze je nutná registrace. Je nezbytné se do vámi vybrané porodnice registrovat buď osobně nebo prostřednictvím online formuláře. Počítejte s tím, že to bude chtít pevné nervy, nemusí se to podařit hned napoprvé, protože počet registrací na den je omezený.

„Pro mě třeba bylo dost zásadní soukromí - je zde společná hekárna nebo samostatný porodní pokoj, kde tráví rodička celou dobu porodu (tj. první i druhou dobu)? Může být otec přítomný po celou dobu porodu? Lze si vzít k porodu vlastní PA? Po porodu bych řešila možnost nadstandardního pokoje versus klasického pokoje - po kolika jsou běžně maminky na pokoji? Mají společné nebo vlastní sociálky? Je možnost návštěv na pokoji nebo jen na chodbě? Jaké jsou návštěvní hodiny? Je možnost přespání partnera? Z hlediska péče - umožňují alternativní dokrm v případě potřeby (stříkačka místo lahve)? U mého porodu byly zrovna ty 'hotelové služby' ve finále docela zásadní, rozhodně přispěly k tomu, že jsme si to užili hned od začátku všichni tři jako rodina. Ale každá to máme jinak a každá si to musíme rozmyslet sama za sebe.”

Když jsem uviděla, ze se hledají maminky na testování této kosmetiky tak jsem se přihlásila abych zjistila zda je kosmetika tak skvělá jak všichni říkají. Ze začátku jsem měla trošku obavy zda stihneme všechny přípravky otestovat, byla jsem totiž v 38. týdnu těhotenství. Naštěstí se vše zvládlo a testovali obě naše dcery. Na testování nám přišel dětský krém na opruzeniny, dětská mycí emulze extra jemná a dětské tělové mléko.

Dětský krém na opruzeniny

Když jsme začali testovat tento krém tak starší dcera měla malinké opruzeniny na zadečku. Po natření krému se opruzeniny lepšili až úplně zmizeli. Mladší dcera měla jemně načervenalou prdelku, která se zatím zlepšuje.

Klady

• Dobře se roztírá a vsakuje do pokožky
• Krásně voní 

Zápory 

„Dáme-li dětem důvěru a svobodu učit se přirozeně, budeme-li je respektovat jako plnohodnotné bytosti a ne jako prázdné nádoby, které je třeba naplnit, uděláme první krok k tomu, aby z nich vyrostli spokojení dospělí,” říká Zdeňka Staňková z Asociace svoboda učení, která vzdělává svoji dceru doma a obě jsou tak prý velmi spokojené.

Domácí vzdělávání je jednou z alternativ ke klasickému vzdělávání ve škole. Mimo školu bylo ve školním roce 2016/2017 vzděláváno 2067 žáků. Je to hrstka z celkového počtu dětí chodících do školy, ale podle statistik rok od roku počet doma vzdělávaných dětí roste. Je to tedy čím dál více populárnější systém vzdělávání. A rozhodně není jen pro eko-bio rodiče. Co domácí vzdělávání obnáší? Co je potřeba zařídit? A je to vhodné pro každého?

Kdo může děti učit doma

Domácí vzdělávání je plnohodnotná forma vzdělávání dětí, kterou lze praktikovat na 1. i 2. stupni základní školy. V rámci legislativy mluvíme o individuálním vzdělávání. Své dítě můžete učit doma klidně vy jako rodič nebo někdo jiný, koho pověříte jako vzdělavatele. Má to však svoje jasná pravidla, která je nutno dodržovat.

„V mém okolí je celkem dost dětí, které rodiče učí doma nebo mají skupinku, kterou učí některý z rodičů. To mi přijde úplně super. Jeden tatínek učí matematiku, fyziku a chemii, jedna maminka češtinu a zeměpis a další maminka dějepis a angličtinu s němčinou. Při přezkoušení jsou jejich výsledky lepší než u žáků učených ve škole. Ale rodiče se dětem naplno věnují a výuka je v podstatě celý den. Tím nemyslím, že leží v knížkách, ale o všem si povídají a děti si tak mnohem více zapamatují. Chodí venku a ukazují si rostliny, zvířata. Je to diametrálně odlišné od 5 hodin biflování ve škole. Já bych svoje děti učit nemohla, ale neodsuzuji pokud do toho někdo jde. Školství má hodně problémů a děti, které jsou vyučovány alternativně jsou na tom se znalostmi většinou lépe,” uvádí příklad ze svého okolí jedna z maminek.

Za jakých podmínek můžete dítě vzdělávat

Jsem z 6 deti, druha nejstarsi.. Jsme 4 holky a 2 kluci.. Ze vsech svych sourozencu mam nejkrasnejsi vztah s o 9let mladsi sestrickou Katou.. Na prvni letni den oslavila 21 let a jsem na ni strasne pysna.. Ac prodelala straslivy zanet mozkovych blan a zanechalo to nasledek, ale i presti odmaturovala. Na zacatku 8 tridy jsem ji donutila si vybrat stredni skolu kam chce jit.. Porad si pohravala s myslenkou na umeleckou skolu a tam je potreba vlastni tvorba na talentovky atd.. Proto uz na zacatku 8. rocniku.. Ve finale si vybrala rekondicni a sportovni maser v ustavu Aloise Klara v Krci, 4 lety obor s maturitou.. Do teto stredni skoly chodi jak normalni deti ale i ty deti, ke kterym byl osud kruty a zivot jim stizilo postizeni at slepota, chluchota nebo paraliza, downuv syndrom a jine... Moje sestricka se do skoly uplne zamilovala.. Konecne chytila partu super lidi, na zakladni skole k ni byli kruty a zli, mela uzasny ucitele, rozumela si i s reditelkou.. V druhaku se rozhodla ze ve skole chce pracovat, nejdrive jako asistentka detem co to potrebuji (slepi, vozickari atd...) a proto sla za reditelkou a svuj zamer ji rekla a zeptala se co ma proto udelat.. Tak prvni vec byla maturita a zvladla to skvele.. Ucitele ji milovali a statni maturituns odrenyma usima udelala na poprve.. 

Podala si prihlasku na univerzitu a prvni i druhy semestr zvladla perfektne... Odstehovala se od mamky( tenkrat s ni strasne bojovala) do bytu od meho tchana a zacala mu delat spravcovou asi 6 bytu, vyber najmu, uklid baraku ats.. Pribrala si k tomu jeste jeden jeden barak.. Samozrejme tchan ji snizil najem a za druhy barak dostava penizky.. Je ted vicemene stastna ac se rozesla s klukem po 6 letech vztahu.. 

Letos dostala na starosti slecnu ktera prisla o zrak diky nadoru na mozku.. Kacka mi o ni vypravela jak je to skvela holcina, ze si sedli, ze to bude skveli rok.. 

   Ale osud tomu chtel jinak.. 14 dni po zacatku skolniho roku Niky (sverenkyne moji sestricky) poslaslala Kacce sms: Ahoj Kacko, udelalo se mi zle, tak jsem se vratila domu. Do konce tydne urcite neprijdu. Tesim se pristi tyden. 

Kacka ji odepsala ze jo a at se brzy uzdravi a ze se tesi.. Druhy den za ni prisla pani reditelka a oznamila Kacce ze Niky si sla odpoledne lehnout a uz se neprobudila, upadla do komatu.. 

V ten den kdy se to dovedela prijela a povidali jsme si o Niky.. Kacka o ni mela strach... Ale mesic uplynul a stav Niky se nemenil.. Mooc jsem na tu holcinu myslela a prala jsem si at se vzbudi a je v poradku nejen kvuli moji sestricce ale i rodine Niky. 

Ahoj, rozhodla jsem se napsat článek pro ty ženy, které v životě potkala právě taková bolest jako MĚ.

Bolest,o které se mluví každé ženě i mamince velmi špatně a bolest, která v nás zůstává navždy.

Takže tedy?

Jsem pyšná máma dvou krásných chlapců. Jsou to andílci, kteří dali mému životu opravdový smysl.

Jelikož jsem od léta procházela velmi těžkým obdobím,na váze jsem rapidně shodila a jeden čas vypadala jako chodící mrtvola,tak jsem svuj nahly stav který mě pravidelně přepadával nijak zvlášť neřešila.

Koncem září tohoto roku,jsem si uvědomila že se v tomto měsíci ( ZÁŘÍ) nedostavila menstruace,tak jako každý měsíc. Krize se již delší dobu projevovala i v partnerském vztahu,proto nějaký intimní styk s přítelem nepřicházel v úvahu. Až na den 26.8. kdy jsem s přítelem po dlouhé době měla pohlavní styk. Snad touha, potřeba? Nevím... neřešila jsem.

Aktualizace: recenze na látkové pleny Bobánek, které testovaly naše maminky, nalenznete v našem fóru. 

---

O látkování se aktuálně hodně píše a mluví a v kruhu přátel máte určitě alespoň jednu kámošku, která se chlubí, jak je látkování skvělé. Ale jak na to? Bojíte se, že látkování nezvládnete? S plenkami, které budete testovat to opravdu zvládne každá maminka i tatínek. Na testování vám zašleme plenky Bobánek. Mají nejjednodušší typ látkování připomínající svým použitím jednorázové plenky, avšak se všemi výhodami plenek látkových.

Co testujeme

Krása látkování spočíva v tom, že vše lze jednoduše vyprat a používat stále dokola, aniž by se vytvářel pevný odpad. Navíc finanční úspora proti jednorázovým plenám je značná. Moderní materiály poskytují maximální komfort miminkům i jejich maminkám. Můžete si sami vybrat, jestli dáte přednost přírodnímu bambusu nebo rychleschnoucímu praktickému fleecu.

A protože víme, jak vše rády zkoušíte, zašleme vám krásný velký balíček Bobánek, abyste si mohly udělat názor na více druhů.

Stojíte v obchodě u pokladny a čekáte, až na vás přijde řada. S sebou máte devítiletého syna. Za vámi stojí další hromada lidí, všichni jsou nervózní, chvátají z práce nebo do práce, na cvičení, domů apod. A váš syn se právě rozhodl, že už ho to nebaví. Neustále se na něco ptá, ošívá se, křičí, po chvíli už začne pofňukávát, protože mu něco zakážete nebo ho okřiknete, ať přestane křičet. Celá situace vyústí v jeho až hysterickou scénu a pohoršené pohledy okolních lidí. Znáte to? Ne, není to žádný nevychovaný kluk. Má ADHD.

Jak vychovávat dítě, kterému bylo diagnostikováno a jak se k celé situaci staví lékaři nebo nejbližší okolí? Na vše jsme se zeptali jedné maminky, která s diagnózou svého syna i s odsuzováním okolí bojuje už několik let.

Jak poznat, že je vaše dítě „jiné“?

„Drobné náznaky toho, že syn není stejný jako ostatní děti, se objevily kolem jeho dvou let. Od začátku nebyl typicky hyperaktivní. Byl spíš hodně klidný, hrál si v klidu v koutě a utíkal do světa fantazií. V kolektivu se hodně rychle a bez problémů seznámil. Neměl vůbec problém navázat nové vztahy. Naopak, velký problém začal, když mělo jít o udržení přátelských vztahů. Nejvíce se to začalo projevovat s nástupem do školky ve třech letech. Ráno jsme vůbec nestíhali. Daníkovi vždycky všechno strašně trvalo. Neuvěřitelný problém byl se vůbec obléct, najíst, obout.

Ve školce se sice adaptoval úplně báječně, ale neustále jsme řešili nějaké vztahy, měl pocit, že mu pořád někdo ubližuje, pořád je na něj někdo zlý, ošklivý apod. Když jsem mu řekla, ať si obleče slipy, ponožky a tričko, tak si oblékl jen slipy, anebo jenom tričko. Dát mu takový úkol kde si musel zapamatovat víc jak jeden úkon, bylo nemyslitelné. Což mu bohužel zůstalo. Co mi bylo zvláštní, byly impulzivní návaly vzteku kvůli běžným úkolům, jako je například to oblékání, čištění zubů a také neadekvátní reakce na určité situace. Například měl hysterický záchvat pokaždé, když viděl nějaký hmyz. Prostě se ho hrozně bál. Také jsem začínala mít obavy kvůli častému unikání do vlastního světa fantazie. Imaginárním kamarádům, hračkám atd.“

Porucha pozornosti se klasicky projevuje nesoustředěností, nepozorností, neschopností se zaměřit na určité vjemy. Objevit se může i impulzivnost. Hyperaktivitou je nazývána nadměrná potřeba pohybu, kterou dítě nebo i dospělý nedokáží tlumit či ovládat. Z toho také vyplývá, že ADHD se netýká jen dětí, ale i dospělých. Některé děti se postupně naučí své chování ovládat, u jiných může přetrvávat ve větší nebo menší míře až do dospělosti. Chlapci bývají postižení častěji.

Pokud se s kontaktním rodičovstvím zatím jen oťukáváte, možná jste se už setkali s vtipnými obrázky, které zobrazují společné spaní s dětmi. Většina jich vypadá nějak takhle:

(Děkuju LiliDraw za ilustrace!)

Člověk se tomu zasměje, že jo? (Ať už to zná na vlastní kůži, nebo si to jen představuje.)
Ale pro hodně lidí je právě tohle důvod, proč do společného spaní s dětmi nakonec nejdou.

Bojí se, že se nevyspí. Anebo druhá varianta strachu: Bojí se, že dítě zalehnou.

Není třeba z toho mít strach!

Pokusím se vám vysvětlit proč: