K napsání tohoto článku mě inspirovala kniha Elly Woodward: Lahodně s Ellou. Sama autorka si dříve nedokázala představit život bez cukru. Pak ale přišla nemoc a s ní i totální změna stravovacích návyků. Jedna ze změn se týkala i vyřazení veškerého cukru. Omezit sladkosti a přestat jíst sladkosti nestačí. Cukr je totiž i tam, kde byste ho vůbec nečekali.  

Podle Elly narušuje cukr přirozený metabolismus a přispívá k ukládání tuků. Také zatěžuje trávení způsobuje celkové překyselování organismu a oslabuje imunitu. Kromě toho může způsobovat podráždění, nervozitu, deprese, agresivitu či nesoustředěnost. Jeho vyřazením z jídelníčku vám poděkují nejen chuťové buňky, ale i vaše pleť bude jen zářit a vy se budete cítit zdraví a plní energie.

Nestačí ovšem ze svého jídelníčku vyřadit všechny čokolády, bonbony, koláče nebo prostě cukr do kávy. Je totiž i tam, kde byste ho nečekali. Používá se do pečiva, limonád, ale třeba také do uzenin či polotovarů. Čtěte proto pečlivě etikety potravin. Hledejte náhražky sacharózy, například kukuřičný sirup nebo kukuřičný cukr a zaměřte se na slova končící -osa, které poukazuji na přítomnost cukru.

Protože cukr působí i jako konzervační látka, váže a zadržuje vlhkost, často je v takových potravinách, ve kterých bychom to skutečně nepředpokládali. Třeba ve slaném arašídovém máslech, polévkových kostkách, zeleninových konzervách a v polotvarech typu hotových jídel. Není lepší si boloňskou omáčku připravit sami, z domácích a čerstvých surovin?

Kde všude se ukrývá skrytý cukr a jak se mu vyhnout?

Ovoce

Pokud jste milovníkem čekaček u doktorů a rádi absolvujete ono povinné kolečko od jednoho odborníka k druhému, tak tento článek není pro vás…

Protože pojednává o domácích testech Veroval, značky Hartmann, které máme vyzkoušené. Maminky vám povědí, co jsou zač tyto malí, ale účinní pomocníci, kteří vám ušetří spoustu času.

Testovali jsme jedinečný domácí test Veroval na testování alergií (spolehlivost 94 %), nesnášenlivosti lepku (spolehlivost 98 %), mužské plodnosti (spolehlivost 95 %), cholesterolu (spolehlivost 96 %), nedostatku železa (spolehlivost 95 %) nebo borélie (spolehlivost 95 %).

Jaké má Veroval výhody pro vás?

Mezi jeho výhody rozhodně patří snadné použití a rychlost provedení a získaní spolehlivých výsledků, jak píše taky @evapelclova: “Jsem ráda, že mají všude napsané tak lehké návody, které jsou srozumitelné, krátké, tudíž i časově nenáročné, všem je doporučuji, kdo má jen podezření, že by mohl mít nějakou alergii na kočičí srst, roztoče a nebo travní pyly.”

@petuzen ve své recenzi napsala, že testy ji mile překvapily. “Je opravdu parádní, že si člověk může takový test zakoupit v lékárně a sám si ho doma udělat. Hodně lidem to určitě pomůže odhalit problém a zaměřit se na něj, nebo naopak vyvrátit domněnku.”

Nejprve bych chtěla poděkovat za možnost testování produktů značky MAM. Testovaly jsme zubní kartáček First Brush a tréninkovou lahvičku Trainer. Značku MAM jsem znala již před testováním a jsem s ní spokojena. Stejně tak jsem celkově spokojená s testovanými věcmi.

A teď k samotnému testování.

Zubní kartáček se nám velice hodil. V době kdy jsem psala do soutěže měla Zuzanka 4 zoubky a v době kdy nám kartáček přišel jí lezli další 3 zoubky. Teď už má tedy zoubků 7 a je potřeba se o ně starat. Kartáček se jí hezky drží, je akorát pro dětskou ručku a materiál je takový, že neklouže z ruky ani mokrý. Štětiny jsou poměrně měkké, ale dle mého názoru by mohly být ještě měkčí. Zuzance totiž tento kartáček pár dní, kdy jí lezly zoubky z dásně vadil, a to i proto že do něj i kousala, ale mým kartáčkem jiné značky  (samozřejmě nový čistý ), který je měkčí, si nechala zoubky čistit. Jakmile ale vykoukly všechny zoubky tak se nám s kartáčkem MAM čistilo krásně. Hlavička kartáčku je velikostně akorát i pro malou dětskou pusinku, s tím jsme neměli žádný problém. Celkově jsme s kartáčkem velice spokojené obě dvě.

Lahvičku Trainer jsme si oblíbili hodně již od začátku. Balení obsahuje savičku i pítko takže se dá hezky naučit přechod k normálnímu pití. Stále kojím a dá se říci že z 90%, protože jídlu Zuzanka moc nedá. Jelikož je tu ale léto, tak jsem začala Zuzanku učit na pití dalších tekutin a ne jen mého mlíčka. Vyzkoušeli jsme již několik lahviček i pítek před touto lahvičkou, dokonce jsem zkoušela různé tekutiny (voda, čaj, ředěné ovocné šťávy...), ale i tak buď pila málo, spíš vůbec nebo když už toho "tahala" hodně tak to pouštěla zase pusou ven.

Trainer savička má jiný tvar oproti předchozím a ta se Zuzance zalíbila a začala díky ní hezky pít. Bohužel s pítkem jsme na tom stejně jako s ostatními a pouští vodu opět ven. 😁 Jinak je opravdu netekoucí dokud nepřijde na to se dá savička zmáčknout. 😀

Díky ouškům se jí dobře drží tak zkouší sama jen neumí ještě lahvičku naklonit. Na jednu stránku mají ouška výhodu že nejsou napevno a dají se tak pootočit podle umístění savičky, ale na tu druhou je nevýhodou když si je malá otočí sama a pak jí nejde správně chytit savička jak je v jiném směru. Jako nevýhodu vidím  ve tvarování lahvičky vzhledem k mytí, hlavně tedy proužek pod kterým se vevnitř držel špína a musela jsem se zaměřit na dostatečné čištění.

Devítiměsíční Zuzanka se začíná v nosítku nespokojeně vrtět. Chodím po chodbě sem a tam, abych jí utišila. U nohou mi stojí tříletý Kuba, mlátí pistolkou do zdi a dobývá se mi do náruče. Zvednu ho a podívám se do zrcadla. Kouká na mě nějaká ženská, která je mi trochu podobná, ale určitě to nejsem já. Ona je na rozdíl ode mě dost zanedbaná. Rozmazaná řasenka, mastné vlasy v drdolu. A kde se jí proboha vzaly v náruči ty děti?

Ráno začíná jako každé pondělní ráno. Z dětského pokojíčku se ozývá volání: “Táto. Táto! TÁTO!”

Otočím se v posteli, což potěší Zuzanku a okamžitě si o mě stoupá. V návalu radosti si krkne a celou ranní dávku mléka my vyzvrací na krk a do vlasů. V dětském pokoji se volání stává stále zoufalejším. Otevřu dveře do pokoje a z postele se ozve: “NE! TÁTU!”

“Táta je v práci.”

“NEEE! Beee!”

Pouštím se do každodenního rituálu. V kuchyni to vypadá jako po výbuchu. Ostatně jako každé ráno. Vyklidit nádobí z myčky, znovu jí naplnit a rovnou zapnout, uklidit hračky a rozházené oblečení, roztřídit špinavé oblečení, udělat snídani, obléct obě děti.

Protože náš společný čas je tak cenný...

Od prvního momentu, kdy sevřeš v náručí svoje děťátko, už nikdy nebudeš tou, kterou jsi byla dřív.

Možná se ti stýská po té bezstarostné osobě, kterou jsi byla v dobách, kdy nebylo nic, o co jsi se musela bát.

Poznáš únavu, jakou jsi dřív nepoznala a každý den se ti bude zdát stejný jako ten předchozí, pouze krmení, odříhnutí, přebalování, uspávání, pláč a nářek, boj a po něm spánek, nedostatek spánku... Může ti to připadat jako nekonečný koloběh.

Ale nezapomeň, že všechno tohle bude jednou naposled....

Přijde den, kdy tvé děťátko naposledy nakrmíš, od toho dne bude chtít jíst jen samo.

Rozhodla jsem se sepsat aktivity, které je možné (či dokonce nutné) provozovat po celé republice. Nezáleží tedy kam na dovolenou pojedete, prakticky vždy si tam můžete užít svou oblíbenou zábavu a navíc se často k tomu ještě něco zajímavého dozvědět.

Geocaching

Jistě už jste o něm slyšeli. Jde o hledání schránek zvaných "keška". Obvykle jsou umísťovány na zajímavých místech, o kterých se můžete něco dozvědět, přitom si protáhnete tělo a děti mohou získat nějakou drobnost. K nalezení se používá zejména GPS a slovní instrukce. Kešky můžete lovit nejen u nás, ale i v zahraničí. Pokud chcete vědět více, doporučuji začít zde:

http://kesky.cz/zaciname-s-geocachingem/co-je-to-geocaching/

Turistické známky

Jedná se o dřevěná kolečka s vyrytými nápisy a obrázky (vždy vztahující se k danému místu či události) a samolepkou, kterou si můžete někam nalepit (např. do turistického deníku). Jedná se o sběratelské kousky, jejichž cena by měla být 35 Kč a k dispozici jsou i různé speciální edice, které lze získat jen v určitém období (např. letos edice k výročí 1918-2018) Více se můžete dozvědět zde:

„Bolestivou menstruací jsem trpěla snad od vždycky, vždy mi bylo řečeno, že je to normální. Měla to tak i máma a později i moje mladší sestra. Postupně se to zhoršovalo, našla jsem si ale přítele, začala brát HA a nastalo zlepšení. Po pár letech se to ovšem opět zhoršilo,“ začíná vyprávění jedna z maminek, která se potkala s endometriózou tváří v tvář.

Endometriózou trpí zhruba 6-10 % žen v plodném věku, přičemž ročně je v ČR s tímto onemocněním hospitalizováno zhruba 1 800 pacientek. Jejich počet každým rokem mírně stoupá. Endometrióza je chronické onemocnění, jehož příčina dosud nebyla přesně zjištěna. Jejími příznaky jsou bolest v podbřišku, bolest při pohlavním styku, poruchy menstruačního cyklu a také neplodnost. Díky asistované reprodukci ale ani ženy s vážnými formami endometriózy nemusí ztrácet naději na založení rodiny.

„Pak jsme potkala svého současného muže a věděla, že to je ON a vysadila HA (ještě jsme miminko neplánovali, ale už mi přišlo zbytečné se cpát chemií) a začala pravá muka. Před poznáním manžela jsem byla rok sama, takže žádný sex. S manželem jsem po sexu vždy krvácela. Na gynekologii mi řekli, že mám prostě vyvinutého partnera a nemáme být tak divocí a to, že je mi pořád tak blbě? Mám prostě smůlu, že trpím bolestivou menstruací a musím to vydržet.

Co vám mám povídat. Já přesvědčená, že jsem hysterka, že nevydržím bolest, že nesmím divočit. A ještě ke všemu jsem začala pravidelně trpět na vaginální mykózy. Prošla jsem 3 gynekology u nás ve městě, všichni mi tvrdili to samé. Hysterka, nedivočit. Ani mne nikdy pořádně nevyšetřili. Poté, co jsem si musela v období MS brát dva dny dovolenou, protože jsem bolestí nebyla schopná ani dojít si na záchod a už vážně přemýšlela nad sebevraždou, protože už to fakt nešlo přežít, bolestí jsem omdlévala a zvracela, jsem se objednala na gynekologii do Prahy, k soukromému lékaři.

Stačilo mu říci dvě věty a už věděl. Vyšetření to potvrdilo. Rozsáhlá endometrióza. Do týdne jsem ležela na operačním stole. Bylo mi 24 let. Po operaci mi dr. řekl, že do téhle chvíle tak rozsáhle rozrostlou endometriózu neviděl. Kdybych nebyla tak mladá nebo už měla dítě, vezmou mi celý spodek. Měla jsem ale velké štěstí, endometrióza mi "zhuntovala" jen dělohu, vaječníky byly čisté. Málem napadla i střeva a konečník. Z prostoru mezi dělohou a konečníkem mi vyndali výrůstky prorostlé do sebe velikosti baseballového míčku (měla jsem poslední dva roky i problém jít na velkou, každý sen jsem probrečela, byla jsem i na kolonoskopii, ale nic nikdo nikdy neobjevil). Další postup byl rok brát hormony, které vyvolaly umělý přechod, poté druhá operace, protože při první se nedalo vyndat vše.

Ten rok byl tragický. Nejprve naordinovaná antikoncepce bez vynechání (aby nebyla menstruace) byla neúspěšná, takže tvrdě do hormonů na umělé vyvolání přechodu. Hormony pracovaly, já přišla o spoustu vlasů, přibrala, nálady jsem měla jak stará bába, pořád jen a jen návaly. Chuť na sex nula. Děs. A navíc ten předpoklad, že nejspíš neotěhotním, nebo hodně těžko, protože mám dělohu zjizvenou a nejspíš nebude mít vajíčko se kde uhnízdit.

Snažila jsem se o vše možné, hlavně pila různé bylinky a snažila se být pozitivní.
Při druhé operaci mne už jen "dočistili" a preventivně mi profoukli vejcovody. Pak mi řekli, že se můžeme začít snažit. Nevěřila jsem.

A světe div se, hned na první pokus se zadařilo a celé těhotenství (i když doktoři strašili, jak budu muset být na rizikáči a pořád ležet) bylo úplně parádní. Narodil se mi zdravý a krásný syn. Teď rok po porodu naštěstí vše ok a můžeme mít další děti. Moje roční kojení a tedy i rok od porodu bez menstruace tomu hodně napomohl.
Takže u nás naštěstí happyend, byť straší s návratem nemoci, snad zvládneme ještě nějaké děti.“

Trocha historie

Endometriózu poprvé popsal v roce 1860 vídeňský patolog a rodák z Hradce Králové Karel Rokitanský. Ale ani dnes, po více jak 150 letech, stále nevíme, proč některé ženy endometriózou trpí. S chronickou pánevní bolestí přitom do ambulance gynekologa přichází až 10 % žen. Mnohé z nich před touto návštěvou absolvují rozsáhlá vyšetření u jiných specialistů a opakovanou a zbytečnou antibiotickou léčbu jen proto, že je endometrióza v diagnostice chronické bolesti opomíjena.

Rozpínavá děloha

„Zdravotní problémy při endometrióze způsobují ložiska děložní sliznice, která se začnou objevovat jinde než v děloze, nejčastěji na pobřišnici v oblasti pánve, na vaječnících či vejcovodech, ale mohou se vyskytnout v podstatě všude kromě sleziny a srdce,“ popisuje MUDr. Štěpán Machač, Ph.D., vedoucí lékař kliniky asistované reprodukce IVF Clinic Olomouc.

Jakmile se každé mamince narodí její vysněné miminko, začne dříve nebo později řešit i jeho spánek. Zejména ve chvíli, kdy si dítko budí s křikem noc co noc nebo rovnou vyžaduje nepřetržitou pozornost. Některé ženy zoufale hledají možnosti, jak své dítě naučit konečně spát celou noc, aby se i ony vyspaly. V takové chvíli často narazí na Estivillovu metodu usínání, která je značně kontroverzní a vzbuzuje různé emoce.

Někteří rodiče na tuto metodu nedají dopustit a jiní ji odsuzují jako příliš drastickou pro dítě. Rozhodnutí je jen na vás, zda máte srdce na to ji aplikovat nebo raději vydržíte, až vás už dítě nebude tolik potřebovat a samo se naučí spát. Podle statistik prý po několika dnech pláče a křiku slaví 96 % rodičů úspěch. Otázkou zůstává, zda-li je to proto, že se dítě opravdu naučilo spát, nebo proto, že volání rodičů vzdalo s myšlenkou, že za ním stejně nikdo nepřijde.

Co je to Estivillova metoda?

„Maminky, moc prosím o vaši zkušenost s touto metodou. Je třeba tuto metodu používat na spaní i přes den nebo pouze na noc a přes den uspávat miminko pomocí chování tak, jak je zvyklé? Jaký je interval chození za miminkem? 1 minuta, 3, 5, a pak? Myslím, že mi malý neusne po 3 příchodu. Moc děkuji za vaše rady.

Celá tato metoda je podrobně popsána v knize Eduarda Estivilla, Dětská nespavost. Pro někoho je spásou, která pomohla ke spánku absolutnímu nespavci a pro jiné něčím, co pomalu hraničí s týráním. Pojďme se na kontroverzní metodu podívat trochu blíž.

Podle Estivilla je správné spaní návyk. Stejně, jako se dítě učí zacházet s ručičkama, polykat, lézt i chodit, musí se naučit i správně spát. Důsledkem špatného spaní jsou plačtivé děti, vznětlivé, závislé na rodiči a nedokáží být samy. Často se v noci budí, neumí usnout samy a spí málo. Unaveně a nevyspale se cítí i rodiče. Bývají víc podráždění a přetažení. Pokud se chcete dozvědět, jak se na to dívají některé maminky, můžete si projít diskuzi Estivillova metoda. Najdete tam různé názory i různá pro a proti.

Když jsem na Koňovi zahlédla možnost vyzkoušet výrobky od firmy Klarstein, nejdříve jsem zaváhala jestli se mám vůbec zapojit. Zájem bude určitě velký. No ale přeci mi to nedalo a já se přihlásila. Vyhlížela jsem, kdy budou výsledky a stále nic...Byl den odjezdu do Krkonoš a já jsem vzdala čekání na uveřejnění zprávy o vybranách maminkách...stejně bych mezi nimi nebyla. 

V neděli, když jsme dorazili z horské boudy a dala jsem uspat děti. Poté jsem zapla internet, trochu to trvá než se vše načte. Vyhledala jsem Koně a měla tam zprávu. Rozklikla jsem ikonku s obálkou a najednou se mi nejspíše zastavil dech, zatemnilo před očima a po hodně dlouhé chvíly jsem přišla k sobě. Já tomu nevěřila, že jsem byla vybrána. Ale bylo to tak!budu mít možnost vyzkoušet jeden výrobek od firmy Klarstein. Rychla jsem odepsala na přiloženou zprávu páč už bylo takhle pozdě..když se mělo už od pondělí testovat...A zrovna byla půlnoc. 

V pondělí zpráva o odeslání balíčku, fakt rychlost. A už v úterý jsem očekavála kurýra. Do poslední chvíle jsem netušila co dorazí, takže napnutá jak struna. Sledovala jsem koně co už mají jiné maminky. Balík šel přes společnost In time. S touto společností mám hodně špatné zkušenosti a i tentokrát služba nezklama. Jak já se bála o svůj balík ale naštěstí dorazil v pořádku....

Balík byl velmi dobře zabalen. Takže tu smršť v autě přežil. Nedočkavě jsem popadla svůj balík a při rozbalování jsem měla vánoce. Dorazila mi od Klaresteinu YOYOYOFRUIT, 2 V 1 SUŠIČKA & JOGURTOVAČ.

Popadla jsem návod a bohužel nebyl v češtině... No ale to mi nevadilo...něco jsem přeložila a další informace jsem si našla na internetu. 

Sušička se skládá ze 2x5 pater s variabilním ukládáním na sebe, obsahuje 10 plastových vložek. Má nastavitelný program teploty a času. Teplotní rozsah 40-70 ° C v krocích po 5 ° C. Časovač: 1-48 hodin. Příkon 550W.  Odnimatelné části lze mýt v myčce. Hlučnost velmi nízká, připomínalo mi to šumění moře. Intuitivní dotykový LCD panel.

Dlouho jsem přemýšlela, jak vyřešit přebalování. Variant jsem měla několik - od koupení speciálního přebalovací pultíku až po místo na sedačce 🙂 Nakonec vyhrál kompromis, který nám vyhovuje oběma.

Z klasického psacího stolu (původně můj školní) jsme vytahali šuplíky a vznikl prostor pro náhradní vlhčené ubrousky a odpadkový koš. 

Pod stůl se taky perfektně vejdou i náhradní přebalovací podložky a plenky.

Poličku pod stolem momentálně využívám na uložení čistého oblečení, které právě Lucka nosí.

A na vrchní části pak máme přebalovací podložku a puzzle (to aby podložka neklouzala a na cvičení) a košík s kosmetikou a plenkami. 

A jak přebalujete vy? 🙂

“Ahoj, tak už jsem tu zase s dalším týdnem svého těhotenství, tentokrát už se čtvrtým. I nyní se můžete těšit nejen na informace o tom, co se děje v tuto dobu v ženském těle, ale i na to, jak tyhle chvíle prožívám já."

Zatímco v předchozích článcích, které se věnovaly prvním třem těhotenským týdnům (1. a 2. týden těhotenství, 3. týden těhotenství), jsem psala jen o hypotetickém těhotenství, tentokrát to bude jiné. Hodně jiné. Nyní totiž přišel čas, kdy se opravdu ukáže, zda nás s manželem bude na cestě za vlastním potomkem čekat další snažení, nebo zda se budeme společně radovat nad pozitivním těhotenským testem a jeho pověstnými dvěma čárkami, které jsou snem snad každé “snažilky”.

Musím říct, že si občas možná ani neuvědomuju, jak zásadní životní okamžik života právě prožíváme. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy se píšou důležité kapitoly našeho životního příběhu. Jsem strašně napnutá, zda se nám zadaří hned napoprvé, nebo zda si budeme muset nějakou dobu počkat. Emoce se mnou mlátí ze strany na stranu a já už se vidím v představách, kdy nakupuju růžovou nebo modrou výbavičku. A dost! To opravdu moc a moc předbíhám. Ale ruku na srdce - doufám, že i vy ostatní to máte (nebo jste měly) také tak. A ještě k jedné věci se vám musím přiznat: pozoruju se. Pořád. Hodně. V každém píchnutí v břiše hned hledám jasné příznaky svého těhotenství. Ale kamarádky mě uklidňují, že to měly úplně stejně a já vidím, že jsou stále normální. Tak budu doufat, že i já se časem vrátím do normálu.

Co se v tomto týdnu těhotenství reálně děje?

Ve třetím týdnu těhotenství u většiny žen proběhl důležitý okamžik - ovulace, tedy uvolnění zralého vajíčka. Pokud během plodných dnů opravdu došlo k oplodnění, začínají v těle nastávající maminky probíhat ohromné změny (samozřejmě neviditelné zrakem). V tomto týdnu vajíčko cca po pěti dnech doputuje do dělohy, kde se uhnízdí. Tento proces se označuje jako nidace (v českém prostředí  se používá spíše termín uhnízdění) a probíhá zhruba 7 - 12 dní po ovulaci. Chytré knížky upozorňují, že při tomto procesu mohou některé ženy krvácet (tzv. nidační krvácení) a někdy tento jev mohou dokonce zaměnit za menstruaci.

Uhnízdění je jednou z nejkritičtějších fází vývoje již oplodněného vajíčka. Údajně 30 až 60 % všech oplodněných vajíček zaniká pro poruchu vývoje anebo pro poruchu uhnízdění. Zaniklé, i když původně oplodněné vajíčko, je v termínu očekávané nebo o něco opožděné menstruace odplaveno s menstruační krví.