" .... A tady možná byl ten první okamžik, kdy jsme si řekli a dost, už se nenecháme žádným kočárkem omezovat!

A tak kračíme cestou necestou všichni tři s nosítkem či šátkem ve předu či v zadu, nosí maminka i tatínek, jak se nám zrovna chce..."

Nejraději jsme venku. Potkáte nás v horách, v polích, v lesích, prostě všude tam, kde je krásně tichoučko.

Než jsme byli tři, neznali jsme žadná omezení. Sebrali jsme se, kdykoliv nás to napadlo a někam jsme jen tak vyrazili.

Už před narozením syna nám ale lidé v okolí  říkali, že na některá místa budeme muset na nějakou dobu zapomenout, že nás to dítě bude omezovat.

Když se náš mrňous narodil, realita  byla ještě horší, než očekávání.

Nechtěli jsme se smířit s faktem, že teď minimálně rok budeme jen sedět doma a kroužit s kočárkem maximálně v nejbližším okolí.

http://renate-rena.blog.cz/1612/tyran

Období kolem porodu bylo vylmi hektické. Především po nástupu do péče porodnice. Po celou dobu kontrol bylo vše vpořádku. Malý sice měl velký váhový odhad (3600g na předposlední kontrole) ale po dobu všech kontrol (cca 4-5) žádný lékař neviděl problém v normálním porodu. Na poslední kontrole jsem však měla tu čest přímo s přímářem porodnice-gynekologie. Který normální porod zavrhl. Především z důvodu mého malého vzrůstu (155cm) a malé pánve byť mám zadek a boky jako skříň 🙂. Hrozilo, že malého neprotlačím přes ramínka a zasekne se  mi tam. Což by způsobilo tzv. dystokii ramínek. Na internetu jsem se dočetla, že při násilném vytahování by mu mohli způsobit i obrnu horních končetin. Takže jsem nakonec byla ráda, že jdu na císaře.

A jak probíhal? 

Když bych měla zhodnotit celkově opěraci tak jsem mile překvapená jak vše probíhalo v klidu. Ano je pravda že jsem se bála jako hrom a byla nervózní, ale nakonec jsem to zvládla. Nic jiného mi taky nezbylo
U mě hospitalizace probíhala tak, že v úterý jem byla na kontrole u primáře, a ve středu ráno už  nastupovala do nemocnice kvůli předoperačnímu vyšetření. Ten den nějaké odběry krve, ozvy, a doupravení mého oholení od sanitárky.

V noci kolem 11 mi začala odtíkat plodová voda, a verdikt lékařky byl, že pokud by se rozjely kontrakce tak bych musela okamžitě na sál do celkové anestezie. Na jednu stranu jsem byla ráda že už se něco děje a nemusela bych se nervovat do rána. Ale na druhou stranu jsem se modlila aby kontrakce nepřišly protože bych neměla možnost vidět malého ihned na sále. Byla jsem na oddělení gynekologie kde jsem měla klid. Ale doktorka si mě pro jistotu nechala převést na porodní sál (box) aby mě měla pod kontrolou. Měla jsem se snažit alespoň trochu spát, ale vůbec to nešlo. Za celou noc tam rodily asi tři maminky takže jsem celkově naspala asi dvě max tři hodiny. Navíc mi bylo řečeno že na sál půjdu kvůli té plodovce hned jako první v osm hodin, a že budíček budu mít v pět kvůli antibiotikám, ozvám apod. Od té doby má nervozita stoupala. Bylo osm hodin, a nikdo si pro mě nešel, a ani mi nepodali žádné informace. Nakonec jsem na sál šla až v devět. Předemnou šla maminka s dvojčatama. Po celou dobu jsem měla strašnou klepavku z nervů. Byla jsem jak nějaký naháč pes co v zimě čeká před obchodem na pánička. Po přivezení na sál se mě snažili rozptylovat a komunikovat se mnou. Což mi nesmírně pomohlo. Ještě před sálem mi píchli nějakou injekci na umrtvení spodku (už ani nevím kam to píchli) snad do dvou minut jsem nohy necítila a zavedli mi vývod. Dále jsem jela na spinal. Nebylo to hrozné. Co mě obtěžovalo tak jak mě anesteziolog osahával a hledal si bod do kterýho to píchne. Protože mě to strašně lechtalo a já jsem musela být v klidu a nesmát se :D Potom mě ihned položili a šlo se na věc. Na chvilku se mi udělalo špatně protože mi klesnul tlak (je to prý normální). Ale zvedli mi nějaké léky a já to naštěstí vydýchala a nezvracela. Potom už to šlo ráz na ráz. 9:30 jsem pod prsa dostala plentu abych nic neviděla a 9:56 byl malý na světě šili mě cca asi možná 45 minut?
Po operaci převoz na JIP kde jsem měla být 24 hod. Nakonec jsem tam ale byla odhadem asi 4 hoďky. Byl tlak na lůžka protože přivezli nějaké akutky a já jsem tam ze všech snášela pooperační nejlépe. Tak mě převezli na normální pokoj kde mě pravidelně chodily kontrolovat sestřičky. Byla jsem i ráda, protože paní co šla po mě na císař měla nějaké pooperační komplikace a neustále u ní byla skupina lékařů snad ze všech oddělení a snažili se jí udržet. Takže tam byl mumrajs a nedalo se tam spát. Břicho jsem začala cítit cca 1h a 1/2 po operaci. Bylo to jako velmi silná MS bolest ale dalo se to vydržet a o další léky jsem nežádala. Po dvou hodinách už jsem začala cítit nohy ale až do večera trvalo než jsem je cítila úplně. Po třech hodinách mi nosili malého na kojení. měla jsem strašnou radost že se mi hned přisál a neměli jsme s tím problémy. Akorát teda jak jsem ještě neměla mlíko tak jak malý sál naprázdno a strašně silně tak mi na obou prsou způsobil ragády. Další den už jsem chtěla mermomocí vstát a čekala na sanitárku která mi pomůže do sprchy jako na smilování. To první vstávání bylo strašné protože jsem vlastně víc jak 24 hodin nejedla a nepila takže se mi zamotala trochu i hlava ale jak jsem se najedla tak už to bylo ok potom už jsem fungovala normálně, nechala si přivést malého, a už jsem si jej nechala u sebe i přes noc. Co se týče mě tak super. Teď se teda pro změnu těším až mi v pátek vyndají svorky. Břicho bolí (zavinování dělohy) ale jinak se cítím naprosto fajn
Takže tak se asi cítím🙂

„Byl to šok, celé dva dny jsem se odhodlávala ke konfrontaci s rodiči. Bála jsem se, že jim to ublíží, zároveň jsem měla hrozný pocit zrady, že celý život žiji ve lži.“

Za možnost zpracovat tento životní příběh jsem velmi vděčná. Tím, že jsem sama adoptivní mámou, prožívala jsem při jeho psaní velmi zvláštní a intenzivní pocity, jako bych si časoprostorem povídala se svou vlastní, už dospělou dcerou …

O svůj příběh se se mnou totiž podělila žena, kterou její adoptivní rodiče přijali do své rodiny z kojeneckého ústavu jako půlroční miminko.

„Naši se o dítě pokoušeli několik let. Můj otec, těžce nemocný, byl vlivem užívaných léků neplodný, maminka měla také problémy, proto se rozhodli pro adopci. Na dítě čekali asi dva roky, proběhly psychologické testy, návštěva v rodině a jednoho dne, aniž by byli připraveni, jim zavolali, že si mají přijet pro dítě.“

Holčička byla velmi klidné a usměvavé, ale bohužel velmi často nemocné dítko.

Pouto, které si maličká s rodiči vytvořila, bylo velmi silné. “Naši se mi opravdu hodně věnovali, zejména otec se mnou trávil hodiny v pokojíčku a hrál si se mnou.“

Testovala jsem s mojí dcerkou Nelou A-DERMA Exomega Zvláčňující mycí gel 2v1 na tělo a vlasy!

Napíši Vám, že když jsem dostala balíček, překvapilo mě, jak rychle byl doručen.Sice jsem nevěděla o jakou značku se jedná, ale hned napoprvé mě uchvátila. Navíc jsme dostali úžasný dárek - zelený hrníček na kávu či čaj.

Když Nelinku koupeme jinými přípravky, dávám Nelince pěnu do koupele a pak jí umyji ještě dětským sprchovým gelem. Prostě na mě maminka nešetří. Chci aby měla hodně pěny. Zatím jsem si nevšimla, že by Nelinka měla vyrážku nebo náznak něčeho po špatném koupání nebo vysušení kůže.

A přišel den D. Testování. Mám ráda nové věci. Těšila jsem se, tatínek nám pomáhal, koupání je Nelinky rituál, že se pak napapá a krásně spí. Nelinka má vcelku krásnou pleť a kůži na jedničku. Nemáme problém používat jakoukoliv značku.

Nelince se koupání moc líbilo, koupali jsme ob den, ne každý den.

PLUSY:

Vstupem do dospělosti ztrácejí pro řadu lidí Vánoce své kouzlo. Výjimečnost svátečních okamžiků a těšení se na dárky jsou vytlačené stresem z práce, vyčerpáním z předvánočního úklidu a nákupního shonu. Čas, kdy zakládáte vlastní rodinu, je příležitostí, jak se z Vánoc začít opět radovat a znovu se naučit si je užívat. Stačí jen zbytečně netlačit na pilu a s plněním (možná i vlastních zapomenutých) dětských snů začínat pozvolna. Jaké budou vaše první Vánoce s miminkem? Záleží jen na vás.

Dokud je vaše děťátko ještě velmi malé, budete muset možná odložit vaše představy o krásně vánočně nazdobené a uklizené domácnosti a kvantech napečeného cukroví. Nepřepínejte za každou cenu své síly a zaměřte se hlavně na užívání si chvil s vaším miminkem, než abyste se nevyspalí pouštěli do mytí oken za doprovodu pláče dítěte, které si zrovna žádá vaši pozornost. To je totiž to hlavní, o co nejmenší (a vlastně i jakkoli starší) děti stojí. Nedocení ani perfektně vyleštěný byt (který se stejně záhy jejich přičiněním, pokud se už dokáží samy pohybovat, vrací do před-úklidového stavu), ani hromady dárků.

I u větších dětí platí, že velké množství darů je spíše na škodu. Děti obvykle ve spěchu vše rozbalí a pak nevědí, s čím by si hrály dříve a u ničeho tak pořádně nevydrží. Pokud vás čekají kolem Vánoc různé návštěvy u příbuzných, zvažte spíše variantu, že si dítě při každé návštěvě rozbalí několik dárků, než abyste hromadili veškeré dárky od celé rodiny u sebe doma a dávali je dítěti na Štědrý den najednou.

Režim Vánoc bude potřeba přizpůsobit dítěti. Nelámejte si hlavu s tím, že slavnostní oběd či večeři nebudete podávat přesně v hodinu, která bývá v rodině tradicí. Tento fakt neberte jako negativu, ale právě naopak – tím, že vyjdete dítěti vstříc, dokážete například nadělování dárků naplánovat na chvíli, kdy bude dítko odpočinuté a v dobré náladě, byť to třeba shodou okolností vyjde až na druhý den ráno. Pořád to bude lepší, než rozbalovat dárky s mrzutým a přetaženým dítětem.

Ani štědrovečerní večeři nemusíte mít přesně podle tradic – zaměřte se na to, co je pro vás nejdůležitější. Pokud chcete hlavně společně celá rodina pojíst, můžete klidně vynechat slavnostní oblečení a společně si pochutnat na jídle (a nemuset při tom trnout, že vám nebo sobě dítě zamaže drahé sváteční šaty). Místo tradičního kapra si můžete dopřát pokrm, který s malou obměnou bude moct jíst i kojenec, a nebudete muset mít obavy ze zákeřných rybích kostí. Pokud dáte přednost slavnostnímu jídlu jen v rámci dospělých, můžete klidně děťátko nakrmit zvlášť v jeho čase a sami se najíst se vší parádou, až když bude vaše malé spát.

Další roky, až bude děťátko větší, se můžete postupně přibližovat společným představám, jak budete vánoční svátky slavit. Nelpěte zbytečně na tradicích z vaší původní rodiny, pokud vám nesedí nebo je jejich aplikace příliš náročná (proč trvat na pečení dvaceti druhů cukroví jen kvůli tomu, že „se to tak vždycky dělalo“, i když je pak cukroví příliš a nikdo ho nejí, nebo vás nebaví jeho pečení).

Svatá Lucie bývá líčena jako dcera bohatých a vznešených rodičů. Legenda vypráví, že se rozhodla pro panenský život, všechny nabídky k sňatku odmítala a svůj majetek rozdala chudým. Jednou si prý dokonce vypíchla oči, aby tak odradila dalšího z nápadníků, ale jako zázrakem jí byl zrak vrácen. Zklamaný a odmítnutý pohanský nápadník jí udal jako křesťanku a Lucie byla odsouzena k prostituci ve veřejném domě. Stráže, které měli za úkol jí tam odvést, nedokázali se svatou Lucií hnout z místa. Nakonec jí podřízly hrdlo mečem a svatá Lucie kolem roku 304 zemřela.
            Svatá Lucie je patronkou švadlen, kočích, sklenářů a brousířů. Je vzývána proti krčním chorobám a nejčastěji bývá vyobrazena s mečem, se svítilnou a miskou, na které jsou vidět dvě oči.
            V předvečer svátku svaté Lucie chodívaly „Lucky“ kolem stavení. Věřilo se, že postavou velká, bíle oděná „Lucka“ chodila s nožem a dětem, které se o adventu nepostili, chtěla rozpárat břicha.
            Někde chodilo po staveních Lucek více a děti, které se uměly hezky pomodlit obdarovávaly, ostatním hrozily metlou.
            Svatá Lucie byla chápána také jako ochránce proti čarodějnicím. Na Moravě se proti čarodějnicím chránili tak, že od svátku sv. Lucie až do Božího narození odhodili jedno poleno dříví a takto odhozenými na den Božího narození zatopili.
            Svátek sv. Lucie patřil především ženám a dívkám a snad aby si trochu odpočinuly, nesměly v tento den prát ani příst. Věřilo se, že té přadleně, kterou by Lucka přistihla při práci, naplnila by komínem světnici prázdnými vřeteny a ty by musela obratem napříst. 

            Na Valašsku dokonce vynášely přadleny své kolovraty ze světnice na půdu. Nezřídka se za Lucky převlékali sousedky a kontrolovaly jiné, zda nepředou či nederou peří. Těm, které přistihly při draní rozfoukaly peří po celé světnici a těm, které předly rozmotaly napředené nitě.

Jaké jsou dni od svaté Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce příštího roku. (12 dní - 12 měsíců)  

Jaké jsou od Lucie do Vánoc dni, takové budou v pořadí i jednotlivé měsíce příštího roku, neboť od Lucie do Vánoc každý den a noc mají svou moc. 

Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu.

Lucie noci upije (a dne nepřidá).