Hned na začátku bych chtěla moc poděkovat Modrému koníkovi za možnost testování a společnosti HiPP, že mě a především mou dceru vybrali. A velké díky za tolik krabic!! Myslím, že málokterý výrobce UM, by poslal 4 balení, což pokryje minimálně měsíční dávku, spíš déle. Už jednou nám HiPP udělal velikou radost a to, když za účast v soutěži přislíbili zaslat "vzorky" jejich výrobků. A k mému velkému překvapení dorazila krabice, ve které bylo balení ovocných příkrmů a  několik dětských tyčinek/sušenek. 🙂

S mlékem HiPP již zkušenosti máme. Když jsem dceru přestala kojit v jejích 2 měsících, na doporučení kamarádky jsme pořídili právě mléko HiPP BIO Combiotik 1 a používali jsme cca 2 měsíce. Po této době jsme UM vyměnili, jelikož dcera byla stále taková hladová, méně zasycená. U konkurenční značky jsme zůstali a nyní opět vyzkoušeli HiPP, teď už pokračovací mléko. 

Testovat jsme začali asi o 14 dní později, chtěla jsem počkat než bude malé opravdu půl roku. Již v porodnici jsem dostala jako dárek plastový box HiPP, proto jsem si mléko hned přesypala, pro lepší manipulaci. Musím tedy říct, že papírové krabice HiPP jsou dobré, ale ta plastová je bezkonkurenční a jsem ráda, že jí mám. Viděla jsem takový box od jiné značky a ten se mi vůbec  nelíbil a ještě měl nějaké neduhy. 

Dcera je už z poloviny na příkrmech, tudíž mléko má 2x-3x denně (ráno ještě v postýlce, odpolední svačina, večer před spaním). Jeden den ráno prostě dostala láhev s jinou UM, než dosud měla. Hodně jsem se bála, že to nebude chtít, že to do ní nedostanu. Omyl 😀 Vypila okamžitě celou láhev a změnu nezaznamenala. Možná naopak, jí HiPP chutná víc, protože se už dlouho nestalo, že by pokaždé vše vypila (210ml). Dokonce mi poslední dny UM často odmítala, tak jsem se bála co přijde a byla jsem hodně překvapená. 

Pro mě jsou rozdíly při přípravě. Mléko mi voní, což jsem před tím moc neznala. Konzistence prášku je jiná, je hodně jemňoučky, nadýchaný. Ale mám pocit, že se ho také naopak spotřebuje více. Tudíž 1 krabice je na méně dávek než naše předchozí značka. Krásně se rozmíchává, nedělá hrudky, nepění, láhev není mastná.

Co se týče přípravy a návodu na krabici, no... Nedělám to tak. Dělám to jak jsem zvyklá. Ohřeju láhev s vodou v ohřívačce a poté přisypu mléko a podávám dceři. Návod mi přijde složitý a zdlouhavý a upřímně jsem nezpozorovala rozdíl v předepsaném způsobu a mém způsobu, mléko mi přijde úplně stejné. 

Druhé těhotenství přišlo tak nějak samo a nečekaně: ani jeden vlastně nevíme, kdy a jak jsme k těm dvěma čárkám na gravitestu přišli... První dítě jsme chtěli a snažili se o něj, takže jsem se na příchod nového člena rodiny od začátku těšila. Teď to bylo jiné: chtěla jsem se druhým potomkem ještě chvíli počkat a těhotenství mě dost zaskočilo- i když jsem nikdy nepřemýšlela o jiné možnosti, než si dítě nechat, nějaký čas jsem se s tou skutečností musela srovnávat. Přece jen nebydlíme ve svém a synek je ještě malý...

Obavy, jak to všechno zvládneme, nakonec vystřídalo těšení a týdny míjely hrozně rychle. Než jsem se nadála, byl tu listopad a s ním termín porodu (15.11.).

Na poslední kontrole (3.11.) mi bylo řečeno, že do termínu bychom mohli vydržet. Mně se docela líbila představa rodit 11.11.- synek je narozený 11.1., tak mi to přišlo vtipné, že by obě děti měly v datu narození samé jedničky 🙂

Nakonec si to malá vymyslela jinak, bez ohledu na moje představy (jako ostatně celou svoji existenci).

8.11. jsme s partnerem měli výročí: 8 let vztahu. Po třech letech (poprvé od doby, kdy máme syna), jsme si vyšli na večeři- s ohledem na malého jsme vyrazili brzy, abychom ho mohli normálně uložit ke spaní. Ještě jsem si u jídla dělala legraci, aby to nebyla poslední večeře 2v1 🙂

Ve 20h jsme tak byli zpět doma- tvrdnutí břicha, které mě v různých intervalech provázelo celý den, jsem nevěnovala větší pozornost. Malá kopkala, jako vždycky, nic mimořádného. Syna jsem nechala s partnerem u pohádky na dobrou noc a šla do sprchy břicho "zklidnit". Jediným výsledkem horké sprchy byl ve 21h odchod hlenové zátky a tvrdnutí břicha v pravidelných časových odstupech. Oznámila jsem příteli, že by asi bylo vhodné, aby se šel prospat, protože se možná bude během noci něco dít, tak ať si trochu odpočine. Šel tedy za synkem spát a já se pokusila o totéž.

Když jsem zjistila, že se na koníkovi bude testovat kojenecké mléko HiPP, byla jsem nadšená.

Nedoufala jsem, že bychom měly se Sofinkou štěstí a mohly zkusit mléko otestovat, ale  o to mi ani primárně nešlo. Mléko HiPP, konkrétně A.R. variantu dcera pila skoro rok a bylo to jediné mléko tohoto charakteru pro děti s refluxem, které jí nejen chutnalo, ale nebolelo jí ani po něm bříško.

Firma HiPP je pro mě srdcovou záležitostí. Jejich výrobky tím, že jsou v BIO kvalitě pro mě vždycky byly naprostou špičkou nejen ve výživě, ale i v kosmetice. A přiznám se, že jejich olejíček je můj zamilovaný a tajně ho dceři beru 🙂

Nakonec se na nás usmálo štěstí a brzy nám byl doručený balíček se čtyřmi krabicemi kojeneckého mléka HiPP 4 Combiotic. Musím říct, že jsem nečekala, že v balení bude tolik krabic 🙂

Malý sloník, který je maskotem HiPP hned Sofinku zaujal a chtěla mlíčko otestovat.

Po otevření jsem ucítila známou mléčnou vůni a praktický růžek na straně krabice určitě usnadní dávkování.

Rodinné konstelace jsou krásné a také efektivní. Je to proto, že se dotýkají velmi hlubokých věcí v rodině i v nás. Přispívají tak:

• k pozitivnímu vývoji v konkrétních situacích v rodině
• k sebepoznání a rozvoji osobnosti: věci vidíme a cítíme z jiného úhlu a uvědomujeme si širší souvislosti a větší celek. Integrujeme také části svojí osobnosti. To vše nám přináší větší vyrovnanost.

Průběh konstelace se může hodně lišit a popsat ho lze jen v nástinu. Protože mi ale dotazů přichází mnoho, shrnu to nejdůležitější.

Nejzásadnější je, že se nejedná o nějaké „divadlo“ nebo psychodrama kde bychom přehrávali např. konfliktní situace z rodiny a emoce, které tam probíhaly nebo probíhají. Nehledáme ani rychlá řešení založená na analýze nebo subjektivním názoru toho kdo konstelaci vede (tzv. konstelář).

Pracujeme s energetickým polem rodiny. Průběh i výsledek má tedy u této metody mnohem větší hloubku. Dotýkáme se podvědomí, duše. „Spodních proudů“, které nás někam nesou aniž si to uvědomujeme. Jde o něco silnějšího než jsme my sami.

Časté otázky ohledně konstelací:

Miluji rodinné sešlosti. Jsem od přírody stádní tvor a nejspokojenější jsem, když jsou všichni pěkně pohromadě v obýváku a pojídají moji vyhlášenou sekanou. Až na raw sestřenku Jitku, ale té nasypu do misky semínka a spokojeni jsou všichni.

Tuto vášeň jsem podědila po mé mamince. Ta je vyhlášená organizátorka a dokáže zkoordinovat mega akce typu "Setkání příbuzných po padesáti letech". Bohužel, maminka miluje i dávání a přijímání dárků. Neodvážíme se nekoupit na Valentýna červené růže, ačkoli žádné z dětí Valentýna se svojí polovičkou neslaví. Na Mikuláše na nás čeká punčoška s obligátním uhlím a sladkostmi.  

A protože maminka razí heslo, že dárek má potěšit a nikdy to nesmí být nic užitečného, jdou na mě mdloby pokaždé, když pro ni musím nějaký ten prezent vybrat. A když vím, že ona vybírá nějaký pro mě. Od chvíle, kdy objevila server Nejlepší dárky, třesou se mi ruce pokaždé, když dárek vybaluji. Už máme doma zaručeně pravé  lávové kameny, které se ale nezahřejí ani po hodině vaření v horké vodě, samochladící půllitr, sadu panáků ve tvaru lebky, srandovní toaletní papír, svítící tkaničky, drbátko (to je náhodou super), magickou kostku (dodnes jsem nepochopila, k čemu to je), solničku ve tvaru kočičky.... Mohla bych jmenovat ještě asi tisíce dalších roztomilostí.

A co je nejhorší, tyto roztomilosti nelze zařadit do kategorie "recyklovatelné dárky". Protože maminka při návštěvách občas vyžaduje, abychom její dárky používali. Nemám tedy odvahu poslat je dál. Ovšem u dárků od kamarádek a kolegyň jdou rozpaky stranou a co nevyužiji, pěkně zabalím a dárek putuje o dům dál. Už ke mně takto zpátky doputoval extrémně roztomilý svícínek s prdelatým andělíčkem. Udělala jsem i faux pas, protože jsem tetě Janě věnovala tělové mléko s vůní levandule, které ona před několika měsíci věnovala mně. Snažila jsem se ze situace vybruslit rafinovaným tvrzením, že mě to mléko tak nadchlo, že jsem jí zkrátka musela koupit to samé, ale nejspíš mi na to nenaletěla. Od té doby jsem od tety Jany nedostala ani snítku levandule. Bohužel obliba levandule v mém okolí stoupá. A mně je čím dál trapnější všem říct, že mě z toho smradu bolí hlava a že mi vlastně už několik let většina kamarádek dává dárky, které nemůžu ani cítit. A tak recykluji. Od trapasu s tělovým mlékem si vedu deníček:

dostala od : komu dám dál.

Se sourozenci a švagrovými jsme dárky zrušili. Dostávají je jen děti, což nás, bezdětnou tetičku a strýčka, trochu diskriminuje, ale tu lahev, co bychom dostali, si koupíme sami. A vybereme si, na co máme chuť! A protože jsme tetička se strýčkem osvícení, zásadně své synovce a neteře obdarováváme edukačními hračkami či dobrou knihou. Což ve mne zrovna vyvolalo zapadlou vzpomínku na Vánoce v osmdesátých letech minulého století. Čekala jsem krásnou dlouhovlasou panenku, vybalila jsem Sbírku úloh z matematiky a Praktickou cvičebnici pro školáky. Letos asi koupím něco méně výchovného. Nerada bych svým malým příbuzným zadělala na nějaké trauma.

Článek je převzatý z webu svobodavockovani.cz a zabývá se etickou rovinou očkování.

Tento článek s vámi sdílím ne proto, aby se zde zase strhla bouřlivá diskuze, ale aby se ty z vás, které osloví, nad článkem v tichosti zamyslely, tak jako já.

Autorkou je Dagmar Sláčalová.

Představte si, že jste maminka devítitýdenního miminka. Najednou vezmou Vás i miminko, zavážou Vám oči a někam Vás odvedou. Postaví Vás, oči Vám nechají zavázané a řeknou, ať natáhnete s miminkem ruce a pustíte ho. Řeknou Vám, že je to pro jeho dobro a hlavně pro dobro lidstva. Že tímto se zachraňuje spousta dětí. Pustíte ho? Když nevíte, kam dopadne? Co s ním bude? Ale zase, když Vám slibují, že ho to ochrání?

A teď trochu jinak… Tuhle situaci jste už viděla mnohokrát, ale jen jako pozorovatel. A viděla jste, jak jedno dítě z tisíce zemřelo při dopadu na tvrdou zem. Viděla jste, jak desítka dalších zůstala ochrnuta. Viděla jste, jak několik desítek dalších se ze zranění léčilo měsíce, roky. Ale také jste viděla několik dalších, těch byla většina, kterým se nic nestalo, jen při dopadu zaplakaly a žily dále. A lidé, kteří to organizovali, Vám vždy připomínali, že je to pro dobro lidstva a oběti musí být, že díky tomu přežívají ti silnější. Ti jsou díky tomu posíleni a už se jim nestane, že takto spadnou. A když náhodou ano, tak díky tomu neumřou. Možná. Také jste si mohla povšimnout, že rodičům postižených dětí se říkalo, že zranění nebylo následkem pádu, ale tím, že bylo slabé, že jen silnější přežívají ve zdraví.

A teď se vraťme k tomu momentu, kdy máte natažené ruce a máte své dítě pustit. Uděláte to?

Ahoj  holky jsem tehu poprvé a chtela bych se zeptat na pár otazek pokud mě nekdo odpoví budu ráda 🙂 1. jak dlouho budu ještě pocitovat nevolnosti a bolesti slabe ( 12tyden jsem ) 

2. před porodem dávají klistyr strach z toho :( 

3. Po porodu krvácení nejsem zvykla na vložky používám tampony :( rada ? dekuju za odpověď