Manžel u porodu. Stál o to ten váš?

Nechala jsem na manželovi, ať se sám rozhodne, nechtěla jsem ho do ničeho nutit. Manžel tam nakonec byl a jsem za to moc ráda, obskakoval mě, cokoli jsem potřebovala podal, pomáhal mi ve sprše, podpíral mě, když mi bylo na omdlení, ale hlavně strávil čas se svým dítětem už od jeho prvních minut. Z manželova pohledu mu mě bylo hrozně líto, že mi nemůže pomoct a je potřeba si sednout k hlavě.

Muj muz byl 2x a pujde i potreti za par tydnu. Myslim, ze chtel sam od sebe, nepremlouvala jsem ho k nicemu. A byla jsem stastna, ze tam byl. Poprve byl jen na boxu u samotneho porodu, podruhe se mnou byl na boxu dele (box misto hekarny). Moc mi pomahal, citila jsem z nej absolutni podporu a psychickou napojenost na okamzik. Videl me brecet, videl me zvracet, ale videl me porodit jeho dcery. A myslim, ze to nas vztah jeste posililo. Prestrihaval pupecni snuru, choval hned na sale, byl z toho uplne hotovej 🙂

@elencze Presne, ja vidim, jak obrovske pouto muz s dcerkami ma, miluje je, stara se o ne, jsou jeho zivotem. A myslim, ze to pokazde zacalo v porodnici, kdyz je videl prichazet na svet. Stal mi u hlavy, byl tak, aby nevidel uplne detailne vse, ale stejne se tam k tomu nakonec nachomytl. Madonin komplex se nekonal.

@petranaty Muj manzel u porodu byt nechtel, pry je to zenska zalezitost. Mne to teda bylo trochu lito, respektovala jsem to ale. Nekolikrat jsme o tom mluvili a dosli jsme ke kompromisu, ktery hezky fungoval - dovezl me do porodnice, pockal se mnou par hodin nez bylo jasne, ze jako jo, miminko k nam prijde, pak jsem ho poslala domu, vystacila jsem si s porodni asistentkou. Mozna by me i trochu rusil, potrebovala jsem se soustredit jen na sebe. Ke konci jsem byla na ctyrech, nahata, od krve, fakt mi PA stacila.. Manzel prijel hned po porodu, krasne dve hodinky jsme meli jen sami pro sebe. Vyslo nam to takhle pekne u obou porodu. At mas krasny zazitek at uz celou dobu s manzelem nebo bez, i kdyby te nevidel rodit, vase dite bude urcite milovat! 😊

Nikdy neprestanu byt vdecna za to, ze tam semnou byl 🙂 ohromna podpora a pomoc ve vsech smerech.. Samozrejme, ze kdyby mi rekl, ze nechce nenutila bych, ale jsem rada, ze sel. Videl vse a je rad, strasne mi pomahal 🙂 pak jsme mladou nalezite orvali 😁

Ano, Muj muz byl u cisare a pak tri dny na nemocnim pokoji spolecne se mnou a synem. Nadherny bonding od zacatku.

Manžel se mnou byl, sám tam chtěl. Kdyby nechtěl, tak bych ho nenutila. Ale zpětně, neumím si to bez něj představit. Sice jsem v porodnici byla jen 4h, ale strašně mi pomohl během první doby porodní, dával napít, obklad na čelo, držel mi hlavu když jsem byla ve vaně (prý jsem mezi kontrakcemi usínala). Pak jsme hned byli sami dvě hodiny s miminkem a bylo to prostě super. Manžel pak všem vyprávěl, jak to byl úžasný zážitek.

Manžel byl, trval na tom. Já bych se obešla i bez něj.

@handulkak ja myslím, že oni to zvládají líp, než si myslíme.
Třeba můj první exmanzel se mnout po porodu nechtěl moc spát..prý jak mě viděl u toho porodu 🤔
Ale proč, to.mi nevysvětlil. Po druhém porodu už to bylo.ok
A nynější partner byl u císaře..sice měl sedět za plentou, ale prý viděl úplně všechno..a je za to rád (takže mě viděl i zevnitř 🙄)teda rád.. nevnímal to jako něco strašného.
Jsem ráda, že tam byl. Když ji vytáhli, skoro nedýchala.a.museli ji resuscitovat, tak jim tam pomáhal opravovat odsávačku 😬

Mame dve dcerky a u obou porodu manzel byl.A musim rict,ze to zvladdl na vybornou... a mooc mi pomahal.Dokonce semnou chtel byt i na hekarne+na pripravnee na salech...👍👍za me je to boorec👍👍👍😇🤣🤣

@hanka_12345 tak to bylo rychlý 🙂hele vytrpěla jsme si, i manžel, ale jme rádi, že je mala i já zdravá 🙂

@petranaty ahoj, já mám dvě děti. A ani u jednoho porodu manžel nebyl. Už od začátku těhotenství jsme o tom mluvili. Sám řekl že by to nevidržel koukat na mě jak mám bolesti a nemohl mi pomoc. Pro něj bylo jen hrozně odvést mě do porodnice 😁 při bolestech po 10minutach. Měla jsem super porodní asistentky rodila jsem 18h hrůza 😨, ale pak se doma staral jak nejlíp uměl 😁 u druhého dítě císař, to ani nešlo byl doma se synem.

Mého muže by ani nenapadlo nejít k porodu, jak kvůli mé podpoře a tak kvůli miminku. Byl mi velkou oporou a nesmírně mu za to děkuji. Brzy bude porod další a připravujeme se společně. Tohle jsou jedny z nejemotivnejsich okamžiku a všichni by měli být spolu.

Manzel byl u porodu, moc o to stal. Cele tehotenstvi ze me tahal informace, sel se mnou na predporodni kurz, u porodu mel sve dulezite ukoly, ktere dodrzoval, byl mi neskutecnou oporou, cele hodiny mi v krizovych kontrakcich masiroval zada, pry mu uz upadavaly ruce 😀 kdyz mi bylo smutno, utesoval me, kdyz nas obtezovali lekari, jednal s nimi za me, atd. Hlidal dotepani pupecniku, po porodu nas hned prikryl, pomahal mi se polohovat, no a proste vsechno, na co mistni PA ani nahodou nemela ani cas, ani chut. Nakonec (i presto, ze jsme se tak puvodne nedomluvili) sledoval samotny porod, jako prvni videl nasi dceru i jeji prvni nadech a nesmirne se tesi na to, az mi bude priste asistovat znovu. On je na to vyslovene staveny, krev ani jine telni vymesky s nim nezahybou a plne mi duveruje, navic je to ten typ muze, co je opravdu hodne pro-rodinny typ. Dalsiho porodu s nim uz se nemuzu dockat. Kazdopadne nase dohoda od pocatku byla, ze kdyz nebude chtit, nebo si to kdykoliv rozmysli, nemusi se mnou byt. Za me proste bod c. 1 je - kdyz muz chce, rozhodne ano! Kdyz nechce, rozhodne nenutit, nepremlouvat, nemanipulovat. Dle psychologie jsou proste muzi, kteri na to staveni nejsou, a zena se s tim musi smirit. Samozrejme je mozne s muzem mluvit a ptat se, z ceho konkretne ma strach - nektere strachy se preci daji snadno rozptylit. Taky je jasne, ze se i muzi bude lepe koukat na prirozeny porod nez na nejaky masakr na zadech s 10 doktory, kteri zene skacou po brichu, nastrihavaji ji az na zada nebo z ni dite tahaji VEXem.

@petranaty v tom pripade bych si s nim zkusila jeste promluvit, to dite je vas obou. Rekni mu jak to citis, domluvte se u ceho treba nemusi byt, ale uprimne ja jsem rodila 16h,manzel z toho byl pryc asi hodinu na obed a opravdu me to ukazalo ze bych to tam bez nej nedala. Obcas mi pomasiroval zada, pohladil, dsl pusu... Jsou to blbosti, ale pro me to bylo to, co jsem potřebovala, abych se trosku vic uvolnila. Pokud nesnese treba pohled na krev, tak muze byt treba jenom u prvni doby porodní a pri druhe muze zůstat na chodbe. Druha je oproti prvni rychlovka, tak i to by se tteba dalo. I kdyz podle me prijde o to nejlepsi, ale co si budem.. Chlapi jsou v nekterych vecech babovky 😊 budete to muset rozebrat a to hodne otevrene. Drzim palce at najdete kompromis 😉

Muj manzel ted se mnou byl, chtel a byl bajecnej, racionalni, neuzvaneny, pohladil, pochvalil, drzel (ruce jsem mu pei tlaceni chudakovi dist rozmackala!) Myslim, ze to byl skvely zazitek i pro nej! Ale rozhodne bych ho nenutila, kdyby nechtel. Ale neumim si predstavit, jaky by to bylo bez nej.

Manžel byl se mnou u porodu a byla jsem za to opravdu ráda. Celou dobu mě držel za ruku a psychicky mě podporoval. U druhého bude taky.

@petranaty U nás přítel říkal že nikam nepůjde, ale nakonec šel, já měla porod rychlej, takže jsme šli rovnou na p. sál. Podpora nic moc, prostě tam jenom byl no 😅 Řekl jen že vylítla jak blesk a byl dost vyjukanej. Pak už o tom nikdy nemluvil 😂

Můj muž tam původně být nechtěl. Na základě vbyprávění jiných mužů pochopil, že tam k ničemu vlastně není, že tam nemůže nic dělat, jen vidí svou ženu trpět. Netlačila jsem na něj, byla jsem připravena mít s sebuo mámu, dulu nebo kamarádku. Ale vysvětlila jsem mu svůj pohed na věc: proč ho tam chci mít, proč tam potřebuji jeho podporu, co od něj očekávám, co bude jeho nenahraditelná úloha – a že nebudu trpět. Na základě toho se rozhodl, že jeho místo při porodu je vedle mě. U dalších porodů už to byla samozřejmost, viděl, že bez něj bych neporodila. A ty chvilky pár vteřin po porodu, když poprvé viděl svoje právě narozené dítě...

Můj manžel u porodu nebyl. Měla jsem tam ségru a bylo to to nejlepší rozhodnutí 👍

@petranaty Ještě mě napadlo k partnerům u porodu...před porodem jsem to řešila s dulou a ta tvrdila, že v současné době je bohužel na muže kladen velký tlak , aby tam byli - víceméně se to považuje za samozřejmost. Očekává se o od nich a kdo nejde, je "divný". K porodu pak jdou často i muži, kteří se na to necítí a před okolím (ani před ženou) to nepřiznají. Toto pak může negativně ovlivnit další věci včetně intimity. Ono - přítomnost u porodu dokáže zamávat i s chlapem, který tam jde zcela vědomě a z vlastní vůle, natož s tím, který tam jde pod tlakem. Takže pokud se cuká, asi bych opravdu preferovala nějakou ženskou podporu - pokud není známá či kamarádka , tak profesionální.

Ahoj, taky přidám svou zkušenost, nikoliv však radu, protože je na každém, jak si to nakonec udělá 🙂. My s manželem byli od začátku zajedno, že se mnou nebude. Dulu jsem neřešila. Naladila jsem se na frekvenci "vše bude dobrý, budu mít kolem sebe schopné lidi, nepotřebuji nikoho navíc". Když přišel porod - překotný, odvezl mě do porodnice muž (byla noc) a jelikož já už nebyla schopná moc fungovat, zuˇstal se mnou a snažil se tak nějak automaticky pomoct, s čím šlo. Když se nás lékařka zeptala, zda jde také na sál, na minutu bylo ticho, koukli jsme na sebe a kývli hlavou, že vlastně proč ne. Nutno dodat, že můj muž není schopen vidět ani klepnutí ryby... zůstal se mnou, dával mi na hlavu obklady, držel za ruku (asi půl minuty, než jsem mu ji rozdrtila), podpíral mě při tlačení...pupeční šňůru jsme ani jeden pŕestřihnout netoužili, avšak když dostal novorozence do ruky, plakal jako malý kluk a dodnes říká, že je rád, že u toho byl. (Tohle bylo jeho čtvrté dítě!) A určitě to pomohlo i ve vnímání mě - tedy že viděl, jak je to náročný a jak to ženy zvládají. (Prý lze námahu při porodu přirovnat ke složení vagonu uhli. Tomu budou muži rozumět a pochopí, źe to není sranda. A když ani to ne - tak ať nabídnou svou mužnou silnou ruku své jemné drobné ženě, aby se jí přidržela při kontrakci ;) pochopí hned, že to by nezvládl. Tak přeju ať vám to dobře dopadne, at´ už to bude jakkoliv - možná to moc neřešte a uvidíte, až na to přijde čas 🙂. Hanka

Ja jsem se tak nějak pořádně ani nezeptala. Prostě jsem mu to oznámila, bylo to pro mě jedno z kritérií pro výběr porodnice. Nebránil se. Já byla nekonečně ráda, že tam byl celou dobu, vana, porod samotný. Kdyby se škubal a nechtěl, asi by to bylo jinak, takhle ale vzpomíná a byl ráda, že byl přítomný u všeho.

Ani moc ne a jsem za to ráda, protože já ho tam ani jednou nechtěla. Mimochodem vrchní sestra mi to při příjmu potvrdila. Říkala, že to jestli je otec u porodu není zárukou šťastného manželství a toho, že budete dobří rodiče. Jak spousta z těch, kteří to spolu tak krásně prožívali, se do půl roka rozváděla.

Mě jde hlavně o to , že se chce připravit o to vidět svou dceru prvně se nadechnout ...a taky , bere vše na lehkou váhu " vyprdnes jí a je to " nedokáže si představit co to stojí úsilí ...tak si myslím že by si u toho spoustu věcí uvědomil ....a měla to některá z vás tak , že tam manžel byl na první dobu porodní ,pak jste ho vyhnala a zase přišel až když bylo malé na světě na ty dvě hodiny ? Nebo tak podobně ?

Samozřejmě ho nenutím , prostě jen chci aby chtěl on sám :D a navrhnul svou verzi ... upřímně bude to můj první porod a já nevím zda ho zvládnu sama 🤔😅

@petranaty Já jsem tam manžela nechtěla, on tam taky být nechtěl, tak bylo jasno. Byli jsme domluveni, že přijde až po a bude s náma na sále ty dvě hodiny. Podle mě k porodu chlap nepatří.

Můj chlap byl u obou porodů, první byl vyvolávaný a po cca 12 hodinách skončil akutním císařem, to mu dali Adama do náruče, ale pak ho zase odnesli, nebyl úplně fit. Bylo to pro něj hodně silné, když šel domů, tak prý i brečel, ale byl rád, že u nás byl. A já taky. Nebylo to úplně jednoduché a fakt mi pomohl. Druhý porod byl plánovaný císař a u toho byl taky. A bylo to super. Báru hned dostal do náruče a pak mi ji přinesl. A na pokoji nám ji sestřička svlékla a dala mi jí do postele a on tam mohl být se námi, jak dlouho chtěl. Jsem porodní asistentka, věděla jsem (i když z druhé strany 🙂 ), do čeho jdu, byla jsem na sále s přístupem všech moc spokojená a přesto jsem byla ráda, že tam mám "svého" člověka. Kdyby nechtěl, nenutím ho, ale poprosila bych asi nejspíš ségru, aby tam šla se mnou.

Dulezity je si o tomhle narovniu a vcas poradne promluvit. Je pravda, ze ja osobne si myslim, te by to melo byt hlavne na tom chlapovi at se rpzhodne svobodne sam a jeho rozhnodnuti respektovat bit to zenskou treba bude trapit. Protoze zase ho do toho tlacit muze akorat nadelat neplechu. U nas to bylo tak, ze jsem mu hned na zacatku rekla svuj pohled a svy pocity a to samy chtela od nej a dala jsem mu nakevo, ze jeho rozhodnuti plne prijmu. On je ale takovy, ze nejen ze k oboum porodum chtel, ale dokonce si je uzival a vtipkoval a jeste sestricky a doktory dirigoval.