Manžel u porodu. Stál o to ten váš?

@hanka_12345 jojo, bohužel je 😔neměla jsem žádné poslíčky, nepřipravené porodní cesty, čípek krásný, dlouhý. Ve středu píchli plodovou vodu, byla zakalena a já už měl zánět v těle/v krvi. A to mě ještě nemohli napíchnout castecnou, tak mi dali celkovou anestézii. Malá se narodila 10 dní po termínu, já pak měla antb a 2 transfuze krve. V tu středu jsem už ani nevstala z postele na tom porodním boxu. Manžela jsem skoro nevnímala, ale věděla jsem, že tam je a to mě strašně uklidňovalo

@petranaty u me byl, neboť si chtěl vse pohlídat, ale mělo to docela následky na jeho psychice, za me nemá chlap u porodu co dělat, neví do čeho jdou. Uz bych tam chlapa nechtěla a byl me tam stejně k ničemu, maximálně me podával Colu.

Nechtěl být, nebyl a i kdyby byl, tak bych ho poslala pryc.

Když jsme se o tom bavili na začátku těhotenství, řekla jsem manželovi, že ho tam asi spíš nechci. Byl z toho dost zklamaný, tak jsme se dohodli, že to necháme otevřené a rozhodneme se podle situace, až to přijde. Jak se blížil konec těhotenství, manžel už nebyl takový hrdina a byl rád, když jsem ho po příjezdu do porodnice poslala domů. I já jsem byla ráda, naprosto mi vyhovovalo, že jsem tam byla sama. U druhého těhotenství už jsme o tom vůbec nemluvili, od začátku bylo jasné, že manžel u porodu nebude. A zase jsem byla ráda, že to tak bylo.

@petranaty muži často tam chtějí být, ale svým způsobem mají strach, co je čeká a nemine a když nad tím tak přemýšlí, začnou panikařit. Můj manžel byl u obou porodů. U prvního měl smíšené pocity, z jedné strany tam chtěl být, zdruhé ani ne. Jelikož já ho tam chtěla, byl tam (ne že bych ho nutila). Po porodu byl rád, že svého syna viděl ihned, co se narodil (ehm... Abych byla přesnější, viděl ho i během porodu, šel se podívat na hlavičku). U druhého neváhal ani vteřinu a pořád říkal, že budeme rodit. Chtěl být součástí. Za mě je to nádherný okamžik i pro otce dítěte a je škoda, že někteří o to přichází

Muj chlap u porodu byl, ačkoli jsem ze začátku naočkovaná mamkou a babičkou (chlap nemá u porodu co dělat, ženský od jakživa rodily samy a tak dál) dělala hrdinku, že ho tam nepotřebuju. Nakonec jsem moc ráda, že jsem přestala dělat ramena a vzala si ho s sebou. Ne že by tam technicky jakože k něčemu byl 😂 Ale! Držel mě za ruku a byl u narození svýho syna, to jsem mu přece nemohla odepřít 🙂
Podotýkám, že on od začátku u porodu být chtěl.

@petranaty Já myslím že hrozně záleží na tom jaký chlap je a jak to bere. Můj manžel chtěl být sám od sebe u porodu a já za to byla moc ráda. Neumím si představit že bych tam byla sama. Byl pro mě neskutečná psychická podpora a hlavně mi i dost pomáhal třeba z vany, nebo když jsem zvracela apod. Myslím si že je i velmi důležité když partner vidí co musí žena vytrpět a že to není jen tak že dítě vyleze samo. Manžel si mě od té doby mnohem více váží a náš vztah to jen posílilo. A to jsem měla pak velké komplikace po porodu a musel se dívat jak masivně krvácím a doktoři ani nevěděli co se mnou. Teď jsem podruhé těhotná v 38 tt a manžel chce být opět dobrovolně u porodu i když ví co to obnáší. Tak že dost záleží na chlapovi jaký je a taky na vašem vztahu.

@zmatena_prvomatka no mě říkal , tě by tam kvůli mě šel ať tam nejsem sama ,ale že o to zrovna nestojí vidět jak ze mě leze dítě ....já spíš chtěla slyšet že tam chce být sám od sebe aby viděl svoji dceru a byl u toho a věděl že jsme obě v pořádku ...no prostě že o to stojí ...ne že se to od něj očekává

@petranaty manzel byl a ja jsem byla stastna ze tam na to nejsem sama i kdyz on sam rikal, ze moc nevi jak mi pomoct. Me stacila ta psychicka podpora. Padly u toho veskere bariery, protoze pokus o klyzma byl vylozene vtipny... Prej udrzte to v sobe aspon 10 minut... Ja kontrakce po ani ne 5min... No.. Byla to asi ta nejmin prijemna vec co musel videt. Byli jsme domluveni, ze az budu tlacit, tak chci, aby byl u hlavy a nedival se dolů, nakonec na to nedošlo, porod ukoncili akutni SC, to byl na chodbě u sálu. Suma sumarum... Kdyz si nastavite nejake pravidla, tak to treba zmakne.. A kdyz ne on, tak si zkus domluvit nekoho jineho blizkeho, at tam mas tu podporu.. Je to fakt k nezaplaceni. Nekteri chlapi na to bohuzel nejsou no

@barus18 já právě nikoho jiného nemám ...jen jeho a jeho rodinu

@petranaty vždycky jsem si myslela, že je to normální, aby byl muž u porodu. Jenže jak se blížil termín a nakonec z toho měl být plánovaný císař kvůli poloze miminka, manžel začal váhat. Trochu mě to mrzelo a řekla jsem mu, že bych byla ráda, když by byl se mnou, ale hlavně s malým, když by byla nějaká komplikace, aby ho nikam nenosili nebo tak. Nechal si to projít hlavou a nakonec byl se mnou. Zpětně to hodnotí jako nejlepší rozhodnutí v jeho životě. Viděl celou přípravu na sál, i mé rozřízlé břicho( omlem, ale vzal to), placentu, když nám dávali malého na sále. U druhého neváhal ani minutu. Byl pro mne vážně podpora a hlavně byl s dětma první minuty jejich života a to si myslím, že je nejvíc. Netlač na něj a rekni mu, proč bys chtěla, aby tam byl.

@fandysek_1 ono by mi stačilo ,kdyby tam byl ty dvě hodinky po tom porodu ...ale zatím nemám tušení , jak to v čb chodí

@petranaty tak si to všechno zjisti a taky budeš klidnější. Věřím, že když s ním hodíš řeč podpoří tě celou dobu. I muži jsou citlivé povahy a většina se právě bojí, že nezvládnou tu bezmoc,.když nemůžou pomoc.

Muž u prvního byl a jdem ráda, nechtěla bych tam být 15 hodin sama. Navíc, kdo mi přidržoval blicí mističku. U druhého bude také, akorát nepůjdeme do ČB, ale pojedeme zřejmě do Písku.

@zuzita15 po třech porodech s tebou musím souhlasit... hele - u prvního jsem nevěděla která bije, u druhýho mi to bylo vyloženě trapný, protože jsem neměla klistýr... ehm. Takže se to celý dost ... no nebylo to příjemný. U třetího jsem chtěla ať je u hlavy. :D po zkušenostech . fakt si myslím, že porod je ryze ženská záležitost a ta staletá, dokonce tisíceletá praxe má opravdu mnoho co do sebe. Kdybych rodila čtvrtý, chci samý ženský. Doktora snesu. :D

@petranaty Manžel byl a jsem moc ráda. 😊 Jako... V dobrém i ve zlém, ne? A ať si nemyslí, že je to hračka, porodit dítě. 😂
Ale ne, nenutila bych. V první době porodní bylo moc fajn mít ho u sebe, vodil mě do sprchy, masíroval mě, prostě kolem mě běhal.
Na sále už držel jen za ruku a povzbuzoval, jako na slabý žaludek to asi není, ale tam by mi asi nevadilo, kdyby to vzdal. On je ale biolog, takže ho to dost zajímalo, div doktorovi necpal hlavu do výhledu. 😂
A pak jsme byli hlavně hned všichni tři spolu. 👍😊

Manžel se mnou jezdil na všechny ultrazvuky, monitory, kontroly, byla jsem rada, ze se zapojil a zajímal se, protože je to společně děťátko. Byl u obou porodu, chtěl sám, byl to společný nejsilnější zážitek, zvládl to bravurně. A jsem moc rada, s dětmi má úžasné blízký vztah k čemuž tohle určitě přispělo. A jak si v jednom příspěvku psala o zapijeni a chlubeni, zkus změnit myšlení, porod není ta nepříjemná věc, normálně se ho zeptej jestli tam chce být, nebo jestli mas hledat jiný doprovod a uvidíš.

Manžel byl, chtěl tam on, já bych ho tam mít nemusela.

Muj manzel nesnese krev, nesnese pohled na trpiciho raneneho, samotny ma hned bolest v tom stejnem miste 🙂 Ale bral to jako samozrejme, ze tam se mnou pujde, radeji nad tim nepremyslel. Nic nechtel vedet, nebyli jsme na kurzech, nic.
A byl skvely. Byl racionalni, klidny, houkl na me, kdyz jsem zapomnela prodychavat. Nahrazoval asistentku, ktera mela na vedlejsim boxu tezky porod. Drepel u me, pak me vzal do naruce, kdyz jsem omdlela. Jen se pri tom podival dolu, kdyz uz byla hlavicka skoro venku. Ten zazitek presto predcil prichod lekarky pri druhem porodu. Videt ji v zastere, rousce, cepici a rukavicich, jak si tlaci nastrojovy vozik, bylo pry jak z hororu. Ale zpetne je rad, ze u obou porodu byl a pomohl mi s porodem. Bez neho bych se nedokazala odreagovat od bolesti.

Hned od začátku chtěl být a taky byl. Byl z toho totálně rozsekany, šťastný. Jako úplně extra mi neměl by čím pomoct, měla jsem vyvolávány porod a docela rychlý, ale při kontrakcich jak jsem se otevírala ze mě postupně tekla voda až na zem, tak utiral 🤣 a podával pití. Jinak byl skoro celou dobu ticho, ja nemela v těch bolestech ani sílu s ním mluvit 😆

@tercasv to je hrozny, fakt ☹
Taky.jsem nemela poslicky, vubec nic,jediny zaboleni...sla jsem rano na wc a jeste nez jsem se.zvedla z postele ,najednou prdla voda a vse v klidu..dojeli jsme do porodnice a 1.kontrakce na prijmu na monitorech..... po 3/4 h od te prdle vody...za 3h 20min byl venku....

Můj muž tam byl. Já si neuměla představit, že by nebyl u narození svého dítěte. Nestavil se k tomu úplně nadšeně, ale chápal, proč je to pro mě důležité, tak šel. Byli jsme i na předporodním kurzu a nakonec byl i skvělá podpora. Ale podpořit může i kamarádka, sestra, dula...ale muž by tam měl být hlavně proto, aby nezmeškal ten jedinečný životní okamžik.

Dobrý večer 🌃, já se chystám k porodu a těším se moc. Manželka mě sama požádala a já sem moc rád že tam budu

@petranaty ja manzela u porodu mela a kdyz se podivam zpetne,tak tam byl k nicemu 😆 pri kontrakcich mi porad neco vykladal asi aby me rozptylil ale me to spis vadilo 😆takze jsem mu pak rekla at je radsi ticho. Pri tlaceni kdy jsem ho nejvice potrebovala se dival z okna protože mu nebylo nejlip. Takze tak 😆

@petranaty manžel k rozhodnutí dozrál během těhotenství. Nakonec jsem rodila předčasně, později mi řekl, že si tam připadal úplně zbytečný, že nevěděl, jak mi pomoct, že jen podával čaj, tak jsem mu vysvětlila, že to byla velká podpora, už jen ta přítomnost. Jakmile jsem porodila, tak syna rozdýchali a okamžitě s ním zmizeli, nedovedu si představit, že bych tam v tu chvíli byla sama. Ty pocity, štěstí, zoufalství, radosti a starosti najednou, pláč, strach, úsměv,které se u nás obou objevily, to nešlo sdílet o samotě a v tu chvíli jsem byla vděčná, že nejsem sama.

Manžel o to nestál a u porodu být ani nechtěl. Tak jsem mu vysvětlila, že nemám strach z porodu, ale z přístupu personálu a že když by byly komplikace, budu potřebovat, aby někdo stal při mě a postaral se o miminko. Nakonec,naštěstí, byl zbytečný. 1x mi podal jelení lůj a pak mi zaměstnal obě PA (měla jsem učně), když omdlel (bylo tam strašné vedro 😂🌅)
(Rok po nás čekal rodinu brácha a přesně tento scénář proběhl. Maminka musela na sál, neteř měl on.)

Ještě dodám, že mu strašně vadil přístup okolí: "doufám, že budeš tatínku u porodu!!!" Ten tlak i od "jen známých" byl trapný. Nikomu do toho nic není!

Ano, mela jsem u cisare ve spinalu. Bylo to super, vedel, ze mi to pomuze. Kazdy chlap je ale jiny.

Nechtěla jsem, on moc, takže šel. Bylo to rychlé, téměř jsem ho tam nevnímala.
U druhého to bylo dlouhé, muž to nestihnul a mrzelo mě to. Podpora by se hodila.

Manžel je doktor, u několika porodů byl jako medik. Já původně tvrdila, že ho tam nechci, ale jeho to zjevně zaskočilo. Později jsme se dohodli, že být může, pokud chce, ale nesmí být nervózní (nebo dát nervozitu najevo). Oba porody byly nakonec rychlé (3-4 h), oba vyvolávané, u obou byl většinu času. Byl super, většinu času jsem ho skoro nevnimala, ale to, že když se ti třeba motá hlava a chceš na wc, tak necekas, až (jestli) přijde asistentka, ale prostě te dovede, je super. Zásadní ale je se opravdu nestydět (za nic) a to, aby to muž ustál (fyzicky hezký porod fakt není).