Nebaví mě být těhotná

Pro mě bylo těhotenství utrpením, neužila jsem si ani jeden jediný den. Ano, když jsem cítila, jak miminko kopalo, tak to bylo nádherné, ale jinak prostě hrůza. Celých devět měsíců jsem od rána do večera zvracela (měla jsem těžké hyperemesis gravidarum), každý den jsem hned po probuzení běžela na záchod, několikrát jsem skončila v nemocnici na kapačkách, které mi stejně nepomohly. Nemohla jsem skoro nic jíst, ze všeho mi bylo špatně. Z nadměrného zvracení jsem měla poškozený jícen, hrozně jsem zhubla, po obličeji mi naskákaly fialové vyrážky, takže jsem vypadala opravdu strašně. Nemohla jsem se pořádně věnovat synovi, protože jsem byla naprosto vyčerpaná a bez energie. Každé ráno jsem se modlila, ať už je večer. Na miminko jsem se strašně těsila, ale období těhotenství jsem "nesnášela"...

Buď ráda, že máš celkem bezproblémové těhotenství. Co já bych za to dala, nevím ani co to je mít pořádné bříško. Praskla mi voda ve 23tt ve 26+1tt jsem porodila dcerku. Byly to čtyři měsíce děsu a hrůzy, jak všechno dopadne, jestli přežije. Že je malá na světě věděla jen rodina. Většina známých ani nevěděla že jsem byla těhotná a pak se lidi divili, kde jseme najednou vzali miminko. Takže tak, přestaň řešit blbosti a buď ráda za to co máš a co je to dopřáno.

@gracinka7 Je to prostě tak strašné malicherná stížnost, že je mi z toho na zvracení. Ano, autorka to asi ví, píše že se cítí blbě. Ať se cítí. Nemám pro ni žádné pochopeni, žádnou lítost. Tady, zrovna tady na tom serveru je tak strašně moc žen, které podstupují spoustu šílených, bolestivých procedur, aby otěhotněly. Žen které by klidně byly těhotné 2 roky a zvracely každý den, když by mohly mít miminko. Chápu když někdo má fakt hrozné těhotenství, nevolnosti až do nemocnice, spoustu problémů, lezení měsíce v posteli nebo nemocnici. Ale ji skoro nic není. Jen si stěžuje že jí to omezuje. Ne neváží si toho, jinak by to nikdy nevypustila z úst. Omlouvám se za nepopulární názor ale je to tak.

@vitezove no ved maj si svoj nazor ;) ale neviem ako asi podla teba mam zmenit to, ako sa citim. Netvrdim tu, ze je to racionalne a myslim, ze si o dost hnusnejsia ako ja. Nejde o nazor, ja si tu nevyjadrujem nazory, ale pocity ;) som rada, ze sa nasli zeny, ktore sa citia podobne a som rada, ze mi napisu zeny, ktore mali viac problemov a aj tak si to uzili, lebo sa o mimi dlho snazili. Presne si prave poviem, ze ich obdivujem a ze riesim malickosti. Ale uz si nemyslim, ze je ZLE proste sa nejako citit. Neviem ako k comu je dobre toto tvoje pisanie, nemyslim, ze to nejako zmeni moj pocit.
A btw zase zeby mi nic nebolo to sa tiez neda povedat. Cely prvy trimester som bola bud v nemocnici alebo mi to hrozilo. V 31tt mi odisla hlienova zatka. Mam nonstop zapaly mocaku a obliciek. Nemozem nic jest, pretoze mam refluxnu chorobu. Spat tiez nemozem lebo ma bud bolia oblicky, alebo zapaleny mocak, do ktoreho maly tlaci. Ale beriem to, ze toto su MALICKOSTI oproti problemom, fo maju ine zeny, takze mi skutocne je maloco. Ale nemusi ma tu nikto urazat. ;) kebyze tu fnukam, ze sa mam zle a ine zeny sa maju dobre, tak mozno by bol tvoj komenrar opravneny, ale ja sama tu pisem, ze rozumiem, ze su to malichernosti a mrzi ma, ze sa na to neviem povzniest, hold som taka. Pokiak si precitas komentare, tak aj zeny po IVF sa mnohokrst citili podobne ako ja. To akoze aj oni su podla teba odsudenia hodne?
Ja som skutocne najma rada, ze sa nasli zeny, ktore to vnimaju podobne, dodalo mi to pocit, ze nie som zly clovek a ze mam pravo na svoje pocity. Za to im dakujem. Ty len siris zlobu, nie "nepopularny" nazor. Prepac....

@vitezove no uff, původně jsem nechtěla reagovat, protože se nechci hádat s nějakou cizí paní, ale tohle je silný kafe. Chápu, co chceš říct, ale psát někomu, že je ti z jeho problémů na zvracení a že pro něj nemáš pochopení, žádnou lítost, je krutý, zlý a zahořklý. Je snad někde nějaký manuál na to, jak se má někdo cítit? Má se lynčovat za to, že něco prožívá jinak? I když nesouzním s něčím názorem, byla bych na takový silný odsouzení opatrná.

Když jsem četla úvodní příspěvek, tak jsem si říkala, že to bude zase téma pro dva odlišné tábory. Ale když jsem se nad tím zamyslela, tak musím přiznat, že nevím, jestli si některá žena vůbec může těhotenství užívat v tom pravém slova smyslu. Samozřejmě je to velmi subjektivní, každá z nás to vnímá jinak, takže hodnotíme podle vlastní zkušenosti, ale když jsem se zamyslela, jestli si těhotenství opravdu užívám, tak asi taky spíš musím přiznat, že ne natolik, kolik bych si přála a jak bych jako netěhotná myslela že si užívat budu.

@vitezove Nechápu, čeho jsi svým názorem chtěla docílit, ale doporučila bych volit jemnější slova a neurážet. Je znát, že nevíš, o čem se tu píše. Což mě mrzí, ale jsi svým názorem opravdu mimo. A to ti píšu jako žena, která by udělala COKOLIV za zdravé miminko, o které přišla v 10 tt a pak nešlo dlouho otěhotnět znovu. A vím, jaké je to opravdu toužit po miminku a jaké je zažívat nezdar delší dobu. Sice chápu, co tím chceš říct, ale neděláš to vhodnou formou. Každý z nás má nějaké trápení a to, že ty se neumíš vcítit do druhého neznamená, že by jeho trápení bylo menší.
Taky jsem si myslela, jak si těhotenství budu užívat, jaké je rouhání nadávat na všechny ty příznaky. Ale on se pak člověk dostane do situace, kdy si říká "A kur.a! Tohle k tomu taky patří?" a je překvapený, protože tělo funguje samo, nedá se to ovlivnit, nedá se naprogramovat a omezení to je výrazné. Na miminko se těším moc, je opravdu hodně vytoužené, ale zažila jsem hodně ošklivé zvracející stavy, podrážděný jícen, takže jsem zvracela krev, krk měla v jednom ohni, oteklý obličej na kterém mi pokaždé naskákaly krvavé pihy, žaludek na vodě, prsa překážejí (ty mi přijdou snad nejhorší), díky pár kilům navíc se zadýchávám při nejmenším pohybu, začínám být nemotorná a ne, tohle si fakt neužívám. Jsou krásné chvilky, které si užít umím, ale celkově je to prostě jiný stav a nevím, co na něm jde si užívat. Aspoň zatím moc ne. Ale s tím, jestli se na miminko těším, nebo ne to fakt nemá nic společného. Asi bys měla ve svých komentářích brzdit. Říct o někom, že se ti z něj chce zvracet aniž bys měla páru co on zažívá, je trochu moc...

Trochu silná slova... Ano, někdo má problémy otěhotnět, někdo má problém s tím, že ho nebaví těhotenství, což ale neznamená, že se na dítě netěší. Mě tehotenství taky nějak zvlášť nebavilo, ale obě své dcery miluju a jsou pro mě vším. Každý má své problémy, někdo větší, někdo menší, ale každý se je snaží řešit, což je správné. A v tomhle případě je myslím docela přínosné se někomu vypovídat/vypsat, slyšet názory a zkušenosti ostatních, kteří to měli podobně, nebo naopak úplně jinak. Může to mít terapeutický účinek. Podle toho, co píšete, by člověk neměl řešit chřipku, když jsou na světě lidi s rakovinou...
@vitezove

@vitezove A nenapadlo te, ze nekdo proziva hure tehotenstvi fyzicky a nekoho proste hormony ovlivni psychicky? Ale chapu ona ta psychicka stranka veci navenek bohuzel neni videt a kdyz jde clovek s pravdou ven, proc by mel cekat podporu, ze? Vzdyt po fyzicke strance vypada dobre, takze si zaslouzi jen odsouzeni a jeste timhle stylem..... holka zacni pouzivat hlavu k tomu, k cemu slouzi...

@vitezove Btw. taky bych klidně byla těhotná dva roky (a myslím, že zakladatelka diskuse taky), abych měla miminko, to ale nemá s tím, jak si to kdo užívá nebo neužívá, co dělat. Mícháte jablka s hruškama.

@vitezove To jako když se podařilo po 5. cyklu IVF a 4 letech, tak potom to znamená, že mám jásat nad tím, že první měsíc jsem pořád unavená, pořád spím, začínají mě bolet záda, protože se bojím nějak víc sportovat, protože přece jenom člověk má víc strach, aby o dítě nepřišel? Člověk je nadšený, že se to podařilo, že konečně snad - ale navíc k tomu má ještě víc obavy, aby vše bylo ok, protože přece jenom si uvědomuje, že potrat může znamenat, že dítě prostě nebude. Ano, je úžasné si uvědomovat, jak v člověku roste nový človíček. Ale to tu únavu nevylepší.

Z jiných tvých příspěvků usuzuji, že děti ještě nemáš a ano, možná se o ně snažíš a možná to nejde. Nerada říkám "počkej, uvidíš", ale v tomto případě to je asi na místě. @ah1234 to sem psala možná i v tom stylu "všichni si myslí, že bych si to měla užívat, já si to myslím taky, ale neužívám si to, jsem v pořádku?" a ano, i já říkám, že to v pořádku je. A vůbec to nesouvisí s těmi statisíci, co jsme dali do umělého oplodnění - a ano, až si občas říkám, zda ta až tak velká snaha o to dítě byla v pořádku, když si teď uvědomím, že se může stát, že až do jara budu takhle nefunkční. Jen pak vidím miminko v kočárku, vidím pár malých dětí kolem sebe a vidím, že jo, že to smysl mělo. Podobně jako si člověk říká desátý den, kdy si píchá hormony a nemůže se už pomalu ani hnout, jak ho bolí břicho, zda to všechno má smysl, když stejně kdo ví, zda vůbec nějaké vajíčko doroste, zda se podaří otěhotnět. A pak zase potká někde nějaké cizí děti a řekne si, že to smysl má. Prostě těhotenství je náročné. Klíčová je ta "odměna" po něm - (snad) zdravé a spokojené dítě.

@vitezove i ja se musim pridat, protoze ja sama nesnasim tenhle stav tehotenstvi a ma to spousty duvodu at uz realnych nebo pro nekoho absolutne sobeckych, ale to nemeni vubec nic na tom, ze se na to miminko moc tesim a ze pak budu dobra a milujici mama, jako jsem memu prvorozenemu synovi. Uz jen ten pocit, ze tenhle stav clovek "nesnasi" je dost psychicky deprimujici a proto zakladatelka pise, aby se ji ulevilo a vedela, ze to tak neproziva jedina a ver
@ah1234 ze v tom nejsi sama. Odsuzovat nekoho za pocity, ktere ma a neciti se za ne dobre a snazi se s tim neco delat, mi prijde dost ubohe, clovek nikdy nemuze soudit nekoho dokud se nedostane do stejneho stavu, nikdy nevime co jiny proziva a jak se citi dokud si tim samotne neprojdeme. Chapu, ze kdyz je problem otehotnet je to desne frustrujici, ale znam i takove, kterym se to nakonec prece jen povede a stejne si tehotenstvi neuziva.

@merope dakujem krasne za to, ze si presne dokazala vyjadrit to, co som chcela vyjadrit ja. ❤

@vitezove No jo,tak uz to holt na svete chodi - existuji lidi,co chteji dite a nejde to,co ho maji a chteji,co ho maji a nechteji, ruzne druhy prozivani tehotenstvi i materstvi,a to,ze tady kolegyne neni nadsena z "jineho stavu" jeste neni duvod ji tu takhle odsuzovat. Trochu tolerance a empatie by to chtelo! Svet je barevny a lide ruzni - zkus se s tim proste smirit.

Dámy, nebudu vás tu všechny označovat. Za svým názorem si stojím a můžete si říkat co chcete. Nikde jsem neřekla, že si těhotenství musí užívat. Jen nechápu proč si tu stěžuje. Jestli se cítí blbě kvůli tomu, že si neužívá těhotenství, tak ať si to zpracuje v sobě. Myslím si, že lidí co si opravdu užívají těhotenství je strašně málo a jestli si autorka myslela, že to tak bude, tak je nejspíš dost hloupá nebo naivní. O to víc si myslím, že se pak bude hrozně divit, jak moc ovlivňuje její život miminko. No tak se jít o nelíbí, ježiši marija. A kvůli tomu má potřebu tu psát sáhodlouhý článek?

A co já jsem chtěla svým příspěvkem? Urazit ji? Ano, asi jo. Podle mě je to hloupá blbka co nemá co dělat a tak tu píše, jak jí štve, že je těhotná. V podstatě jí nic není, v podstatě nemá žádné problémy ale jen jí to obtěžuje. Osobně neznám člověka, kterého by to neobtěžovalo a který by si raději "nekoupil" dítě někde už hotové a odnošené. Tak to prostě je. Těhotenství není jednoduchý, pro někoho je horší než pro jiné. Někteří se do tohoto bodu ani nedostanou. Osobně mi ten příspěvek připomíná písničku od Pokáče - Blbej den. Zkuste si ji pustit, třeba pochopíte. Tímto ukončuji své setrvání zde. Podpory od vás tady má autorka dost, myslím, že jí každý nemusí lézt do zadku jen proto, aby se na něj někdo nezlobil. Btw. opravdu mi nemusíte odpovídat, protože už nebudu odebírat tuto diskuzi, takže si to nebudu číst a píšete si tak leda sami se sebou 😀D. Pac a pusu

@vitezove Hloupa jsi ty a navic neempaticka a prinejmensim necitliva, temer az zla....

@vitezove taky názor a jako takový jej plně respektuji. Šlo by to tedy i bez urážek, ale každý jsme zvyklí se vyjadrivat po svém. Myslím, ze cílem autorky bylo se podělit o sve zmatene a zcela neocekavane pocity a to je celé.... A na to má zcela nepochybně plné právo🙂

@vitezove mrchy a zle, zatrpkle zenske jsou a budou.. uprimne moc nechapu, proc takovy clovek ma potrebu komentovat takovou tu diskuzi... pac a pusu a at si stastna...

@vitezove Názor je jedna věc, umět komentovat druhá. A to ty neumíš. Názor ti nikdo brát nebude, klidně si ho ponech, jestli myslíš že pro tebe bude přínosný. Nicméně můj názor je zase takový, že vůbec nevíš a nemáš páru o čem je tu řeč a vyjadřuješ se vlastně úplně mimo téma a nechápu proč diskutuješ v diskuzi, která tě vlastně uráží a komentovat v ní vlastně ani nechceš, že? 😀
Tvými slovy - jediný, kdo je zde za naivní blbku jsi bohužel ty. Nikdo nemá potřebu lézt někomu do zadku, o to fakt nejde. Ale o to, že možná každá z nás si těhotenství (a asi i porod a mateřství) nějak představovala a ty představy se můžou někdy dost lišit od reality. Tak nějak téma k diskuzi chápu já.
Zatím nejsem tak daleko, abych věděla jaké je to být mámou, ale co vím je, že těch pár týdnů mi ukázalo už teď, jak daleko může být realita od vysněného vnímání těhotenství. Daleko! Když jsem poprvé otěhotněla, byla to absolutně pure joy, nic nebylo víc. Nikdy jsem nic podobného nazažila. Nikdy jsem necítila větší emoci. Když jsem otěhotněla podruhé, čekala jsem to samé. Ale necítila jsem to ani z 10% tak, jako předtím. Byla jsem z toho zmatená, smutná a nechápala jsem co se děje. Proč to není stejné? Proč to prožívám jinak. Pak mi došlo, že jsou věci, které neovlivním, ani kdybych stokrát chtěla a tak to beru, prostě je to jiné. Každá to prožíváme jinak, každá máme jiné obavy, jiné myšlenky a jinak své těhotenství vnímáme. Tak to prostě je.
Ale to ty jistě víš, protože jsi si těhotenstvím prošla, sama víš, jak jsi ho vnímala, jak zafugovaly hormony (které jsi samozřejmě dokázala hravě přeprat) a nic tě v těhotenství nezarazilo, že? (ironie nejvyššího kalibru)

No, dodala bych k tomu to, že kde jinde si má člověk povzdechnout a hledat pochopení a moudrost ženskýho kruhu, když ne na víceméně anonymní diskuzi na netu (a nemyslím to tak ironicky, jak to vyznělo 😀.. )dřív se to řešilo u draní peří - anebo vůbec a ženský z toho pak měly trauma, že jsou jediný "zkažený". Myslím, že prožívat takovéhle pocity je úplně normální, pokud si k tomu člověk uvědomí i to "co sakra blbnu, vždyť se mi nic tak hroznýho neděje/(a pokud děje tak) budu za to mít vytoužený miminko". Takže držím palce, ať to zdárně doklepete 😉 A @vitezove přeju, aby nebyla tak zahořklá.

@vitezove nesnažíš se ty náhodou s partnerem neúspěšně o dítě (nevím, jestli si to pamatuji správně)? To by celkem vysvětlovalo tvou reakci...

Začínám se příspěvky @vitezove bavit, škoda, že už nepřijde 😀. Protože si uvědomuji jedno - já sem chodím momentálně často proto, protože jsem pořád unavená, buď spím nebo ležím, nic se mi nechce, na vše jsem moc utahaná, tak jsem na netu. A možná ostatní stejně - prostě místo abychom byly aktivní, tak nás "cosi" přivázalo k židli/posteli a co máme tak asi dělat? Když mám kupu práce a energie, tak po koníkovi ani nevzdechnu. Dívala jsem se na to, co píše různě @vitezove a co řeší za problémy - mno, to jsem neřešila snad ani když jsem žila sama. My tu řešíme, jak nás baví či nebaví těhotenství - ona řeší, že ji nebaví sedět 2 hodiny u kadeřníka a že před tím chodila ještě na nehty, ale to že ji taky nebavilo a když chodí na kosmetiku, že to taky nesnáší. Tak nevím, to mi pořád přijde lepší řešit, že si neužívám těhotenství 🙂.

@merope Jo taky jsem na to koukala :D No jo, kazdej holt nema tu mentalni kapacitu pochopit trochu komplexnejsi prispevek a bohuzel jeste svuj nazor pak dava najevo celkem sprostym zpusobem :/

Dakujem baby pekne za podporu

@uzivatelkapetra
Měla jsem to podobně. Těhotenství v klidu a v pohodě, ale že bych z toho byla nějak odvázaná. Na prcka jsem se samozřejmě těšila moc, navíc jsme nevěděli pohlaví miminka, takže jsem byla ke konci už hodně zvědavá.

Jupí! Přestalo mi být blbě, začínám snižovat utrogestan = budu míň a míň unavená (po utrogestanu hned spím), tak si to těhotenství začínám užívat 🙂. Zatím jsem v 10. týdnu a můžu se aspoň trošku hýbat (ač mi moc nejde se ohýbat 🙂 ). Tak do kategorie "nebaví" možná přejdu až zase za pár týdnů 😀.

Buďte rády že těhotné jste. Mě to taky "nebavilo", pak jsem o mimi přišla. A teď bych dala cokoliv, abych těhotná byla.

@renatajsemja Však my jsme rády, že jsme těhotné. Dneska jsem byla totálně vyklepaná před UTZ, zda je vše v pořádku. Ale být šťastná, že to konečně po těch mnoha letech vyšlo a užívat si pak jízdy tramvají, když je člověku blbě, to prostě nejde 🙂.

@renatajsemja že to někoho nebaví, ještě neznamená, že si toho neváží. Takový kecy fakt miluju. Je mi líto co vás potkalo, ale to se stává. Já přišla už o dvě, jsem teď zase těhotná a i když jsem strašně ráda, stejně nemůžu říct, že bych si těhotenství zatím jakkoliv "užívala". Vaším příspěvkem tady nikomu nepomůžete, ani sobě. Moralizování si nechte od cesty, od toho tady tato diskuze opravdu není.

Díky! Všem díky, už jsem si připadala fakt hrozně. Na sedmý měsíc mám sice malé břicho, čili nijak neomezující, pořád si dál chodím na kolo, občas popoběhnout po lese jako dřív, na procházky. Ale upřímně nikdy jsem se necítila fyzicky takhle hrozně. Taková fyzická deprese vlastně :D Termíny jako "užívat si bříško" mě asi hold nepotkají. Pohyby mimča mi většinou přijdou hrozný - nechápejte špatně, jsem nadšená, že vím, že tam je, žije, hýbe se, ale prostě je to trochu vetřelčí pohyb. Jídlo si neužiju - pálí mě žáha po všem, asi jako většinu z Vás těhotných a o bloklé bederce kvůli necvičení, ani nemluvím. Těším se, až bude malý venku, rodit bych šla klidně hned :D Nechci se rouhat (opravdu z toho mám respekt), protože těhotenství mám bez problémů a malý se má očividně moc fajn a ani mé aktivity mu nevadí, ale asi nikdy ode mě nikdo neuslyší větu typu "Těhotná bych mohla být pořád!" :D