Nebaví mě být těhotná
Ahojte, neviem komu sa s týmto zveriť, tak skúsim tu... Nechcem znieť nevďačne a rozmaznane, ale hrozne ma nebaví byť tehotná a vôbec si to neužívam. Cítim sa kvôli tomu dosť zle... Mám výčitky svedomia, že iné ženy sa z toho tak tešia, alebo, že by si to priali a mňa to tak príšerne otravuje. Na malého sa teším veľmi, ale tehotenstvo ma strašne deptá. Nemám skoro žiadne komplikácie, až na posledné 4 týždne, čo sa mi skracuje a mäkne mi čípok, tak mám kľudovejší režim, ale aj to nie je až také zlé, len mi povedali, že sa nemám namáhať a že asi porodím trochu skôr ako v termíne. Inak do 8.mesiaca som behala po horách, výletoch, stále pracujem, mám, čo robiť cez deň. Pred tehu som nebola žiadna "wild žena", neholdujem alkoholu, ani žúrovaniu, posedieť s kamarátmi chodím stále. Jediné, čo ma "trápi" je to, že sa mi zhoršil reflux posledný mesiac, aj nevolnosti som mala len 1.5 týždňa. Ale napriek tomu si tehotenstvo vôbec neviem užiť. Príde mi príšerne dlhé, vlečie sa od februára, chcem, aby už bol malý na svete, čo ma práve deptá, lebo nikdy som nebola typ, čo sa tešil do budúcnosti, skôr si užívam prítomnosti. Mám pocit, že ma tehotenstvo obmedzuje, hoci je to skutočne minimálne, len trochu, čo sa týka športu (predtým som dosť športovala) a nemôžem sa toľko namáhať, ale inak nič také strašné. Občas sme si chodili sadnúť na koktail alebo vodnú dýmku s kamarátmi, ale to viem, že o chvíľu budem môcť ísť zas a zase bolo to raz za čas, takže fakt nechápem, prečo ma tak "zmáha", že takéto drobnosti nemôžem robiť. Cítim sa proste obmedzovaná a mám pocit, že tehotná budem fakt navždy. Snažím sa to brať racionálne, ale niekedy sa fakt pristihnem, že som kvôli tomu aj nepríjemná na okolie, pritom mi nikto nič nerobí a mne samej je dobre. Mám pocit, že som si jednoducho nahovorila, že tehotenstvo je strašné ešte predtým, ako som otehotnela, lebo mi všetci v rodine hovorili strašné historky, ako pribrali 30 kíl, bolo im zle 9 mesiacov, opúchali im končatiny, zadržiavali vodu a pod.. A teraz, aj keď mne nič z toho nie je, tak mam proste v podvedomí, že tehotenstvo je hrozné a racionálne sa toho neviem zbaviť.. :( dúfam len, že malý to nevníma v brušku nejako negatívne a cíti, že sa na neho strašne aj s partnerom tešime, lebo ak vníma to, aká som otrávená z tehotenstva, tak musí mať chudák pekný pobyt v brušku :(
@ah1234 Koukam, ze jsi z Prahy.. Na Karlinskem namesti vedle Lokalu je letni bar a tam maji virgin Aperol za 50 Kc a je super ;)
@jednaholkaa diky za typ, skusime vo stvrtok s kamoskou :D
A věř, že může být hůř... Já se synem zvracela 7 měsíců, osmý dobrý a devátý opět... Takže teď si říkám, že nějaký bolesti a tak jsou dobry. 🙂
Nejsi jediná 😉 Pro mě bylo těhotenství nejhorším období v životě. Hnus fialovej.
No jo,tak to tak citite,vzdyt to nevadi,nemusite tehotenstvi milovat-staci,ze milujete sve dite. Ono to urcite vi😉 Hlavne se neobvinujte a nic si nevycitejte. Za par tydnu budete zase v "normalu" 😉
@ah1234 pro mě bylo první těhotenství nejhorší dobou v zivote. A to to bylo vytoužené miminko, na které jsem čekala sedm let a které přišlo až po šestém IVF. Měla jsem strašně moc zdravotních komplikací, špatné výsledky krve, riziko preeklampsie, riziko předčasného porodu, intrauterini retardace, podezření na rozštěpove vady, takže speciální vyšetření v Brně, rozjelo se mi astma, těhotenská cukrovka, vysoká srážlivost krve, píchala jsem si inzulín, injekce do břicha na ředění krve a brala denně 14-17 léků, plus kortikoidy na astma ..
Bylo to něco šíleného. K tomu neustále a vyčerpávající zvracení, skrz které jsem skončila i na kapackach v nemocnici.. nervy, úzkosti, psychické zhroucení..kolem poloviny těhotenství jsem mívala stavy, kdy jsem ječela, že už nemůžu a ať to dítě ze mě někdo vyndá..a výčitky svědomí, že za takové myšlenky budu potrestaná..
Ještě dnes mi je zle, když si na to vzpomenu. A věděla jsem, že tohle už nikdy víc nechci zažít.
Pak se malá narodila..a úžasný pocit štěstí. Když měla čtyři měsíce, měla jsem šílenou a nutkavou potřebu zažít to ještě jednou. Když měla rok, šla jsem na další IVF a otěhotněla jsem se synem. Zase to nebylo nic extra, ale komplikace už nebyly v takové míře a bylo to mnohem snesitelnější. Hlavně jsem díky malé na to tak nemyslela. Jsem šťastná, že je mám oba dva, stalo to za to.
Jen teda...miminko tě omezí mnohem víc než těhotenství.
Mě matka během těhotenství častovala kýčovitými frázemi typu:
"Těhotenství je nejhezčí období v životě ženy."
"Těhotenské bříško je nejkrásnější ozdobou ženy."
Do toho se culila jak měsíček na hnoji a já měla chuť, dát jí pěstí mezi oči! 🤯😠🤮
Každá máme právo si své těhotenství prožívat po svém!
@ah1234 jak Tě chápu..dlouho jsme se snažili o miminko, zkusila jsem všechno s přírodní léčby a pak se zadařilo a čekáme jednovajecne dvojčátka. Ale od samého začátku hrůza, hrůza, hrůza 😓 vždy jsem měla naopak za to, že těhotenství je krásné, ale to co jsem měla já teda fakt krásné není. Od 6tt kdy jsem začala krvácet, jsem vlastně krvácela až do 14tt cca. Důvodem byli hematomy, takže přísný klidový režim a jen ležet a maximálně na WC, do toho jsem zvracela do 12tt. Ale opravdu stylem 20x denně a přežívala jsem jen na Coca cole. Navíc ještě do toho nám dopadl velmi špatně screening, takže 14dni nervů pri čekání na výsledek a nervy na genetické utz v 16tt,20tt..kdy se ukázalo že naštěstí vše ok. Od 20tt jsem zas poslouchala jak musím jen ležet abych je donosila aspoň do 30tt. Ve 30tt se mi zase naopak rozjel špatný krevní obraz, jak me Kluci vycucli, ale už bez vetsich komplikací. Takže celkově cca 9 měsíců zavřená doma s nervama na pochodu..
Nakonec jsme všechno překonali, brzy budu rodit plně donošene kluky, které miluju nejvíc na světě, ale už teď vím, že těhotenství je fakt hnus fialovej. Aspoň teda pro mě a nevím, jestli ještě někdy si přejí být tehule ..ale uvidíme.
To je můj příběh a naprosto tě chápu 😓
@agneska7 Já to chápu, proč chtějí, aby mimi zůstalo v břiše co nejdýl 🙂 Já si první těhotenství vyloženě užívala a bylo to moc fajn, dokud se malá nenarodila. První rok byl z větší části jedno velký utrpení, proto si teď říkám, ať je prcek radši v břiše🙂
Já měla těhotenství celou dobu problémy Dr nic neřešila zvracení v prvním trimestru chápu ale to že mi zvedlo bříško měla jsem vysoký tlak , oteklé nohy nic neřešila a následek potrat 21+2 TT výsledek zánět a toxoplasmóza kdyby Dr poslouchala co říkám mohla být malá na světě
tyjo, ja se na tehotenstvi tesila, jak to bude uzasny obdobi ale jako od 4.mesice jak me zacalo maly tlacit pod zebryy uz to takova juchanda nebyla :D ale jinak bylo pohodove a asi i krasne 😀 hlavn bylo krasny spat kdy a jak dlouho chci 😀
Je to tezko, ja jsem tady asi jediná ktera je z tehu nadsena i pres vsechny komplikace a bolesti. O prvni miminko jsem dosla v 15tt a to jsem do 14tt jen prozvracela ale byla jsem stastna protoze se nam podarilo po Ivf. Pak jsme podstoupili po pul roce znova umele a byla jsem smirena s tim ze proste budou nevolnosti. Od 5tt jsem zvracela prestala sem v 21tt nejedla sem da se rict ze nic. Od 7tt jsem zakrvacela a zaspinila. V 10tt sem dostala zanet mocaku, ve 12tt akutni zanet prudusek ale i tak jsem byla stastna ze mame lasku u sebe k tomu ve 14tt nam rekli ze je v poradku tak sem so to uzivala i pres ty silene nevolnosti. Na konci 19tt me poslali do nemocnice s kratkym cipkem a hrozil potrat v 22tt mi davali pesar na udrzeni cipku. Do 26tt jsem mela kazd
y den kapacky. V 26tt me prevazelo do specializované nemocnice s hrozicim porodem, prosakoval vak blan. Uplne bez cipku a otevrena na 3cm a jen sem strachy trnula nech neporodim.
Tehu jsem si uzivala diky tomu ze se maly porad hybal a daval mi najevo ze ma kopu sil na tezky boj. 3x se mi porod rozjizdel s kontrakcema silnyma i tyden v kuse ale 3x ho dokazali zastavit. Silny zanet, 24 hodin na kapackach na zklidneni delohy po dobu pomalu 5 tydnu. Do tobo silne antibiotika po kterych mi opuchali ruce a museli mi je pak davat jen v
tabpetkach protoze zilne mi uz hrozilo odumirani tkane. Ruce se davali dlouho do poradku. I tak sem si ale tehu uzivala, i kdyz sem jen lezela
tak za toho ziveho tvorecka v brisku bych to nemenila a jen sem se modlila nech vydrzi co nejdelsi dobu. Dobojovali jsme to az do ted kdy zitra zacinam 35tt budu 34+0 znova zvracim, vsechno strasne boly. Ale porad si to uzivam uz tyden mam povolene prochazky, konecne mam i brisko i kdyz hubnu. Rada se ukazuji ze mam brisko. Sice nejsem pomalu 4 mesice doma od 35+0 muzu rodit uz u nas v nrmocnici tak uz se mi i krati kdy prijedu domu. Celou vybavicku zarizuje jen rodina, doktori porad upozornuji ze do terminu to nedam ze to muze byt kazdy den. A ja se porad jen modlim nech tam broucek vydrzi co nejdelsi dobu, nech si jeste muzu uzivat briska a pohybu a mechtela bych to zkratit ani pres ty vsechny bolesti a neduhy. Kazdy to ma jinak. Nekdo si to proste uzivat nedokaze a nekdo dokaze najit i malickost a tu si uziva.
@maagda Mrzi ma, ze si mala take problemy, ale je fajn, ze si to napriek tomu vies aspon z casti uzit a ze uz ste to doklepali do 35tt 🙂 ja tiez v piatok zacinam 35tt, ale u mna je to skor naopak, proste do konca 37tt bude maly vonku, inak sa zblaznim.. Tiez mi hovoria, ze do 40tt nevydrzim, ale pre mna je to skor balzan na dusi teraz uz take pocuvam. Ale v 31tt to nebola sranda, takze ty si musela prezivat hrozne stresy a verim, ze keby som na tom, ako ty, tak si to mozno viac vazim, ze je maly este so mnou. 🙂 Ja skutocne uz len cakam, kedy maly vyjde von, ale teda este dva-tri tyzdne nech tam pekne zostane. Nastastie v nasom tyzdni sa uz deti rodia deti bez vacsich problemov, takze sa nemusim uz bat a skutocne si to mozes uzivat, ak mas na to silu 🙂
Ja nemam ani brucho, takze jedine, co pocuvam je "a ty si fakt tehotna" a "to male bude postihnute urcite lebo nejes" a podobne kraviny, co mi na "uzivani" si tehotenstva nepridava. Este v zivote si nikto na ulici nevsimol, ze som tehotna, v elektricke mi dokonca dvakrat ludia vynadali, ze preco sedim a nepustam sadnut ako mlada starych, pritom mi bolo proste mega zle... Zeby ma niekto pustil sadnut, tak v to nedufam ani v den porodu. Rodina si zo mna len robi srandu, ze si tehotenstvo vymyslam. AKoby som ja mohla za to, ze nemam ani brucho, ze...
@hanka_12345 to podla mna horsi rezim moje narodene mimi mat nemoze, ako mam teraz. Xkrat za noc ma zobudi a uz o 5:30 som zvacsa uplne prebrata. Vecer do mna boxuje jak vysinuty, takze moj spanok su tak prerusovane 4 hodiny. Nastastie nie som spac, ale ja sa normalne tesim na to, ako sa vyspim, ked sa maly zobudi, kedze vstavat k nemu budeme na sluzby s partnerom a nielen ja. Aspon proste jednu noc by som chcela prestat tak 5 hodin vkuse a bola by som nastastnejsia na svete :D
@ah1234 to si taly rodina a kamaradi delali srandu. Kdyz sem jim rekla ze ma malicky 1700g tak na me koulali kde ho jako mam 😂😂😂 ale byla jsem spokojena aspon za maly kopecek.ted nosim podpurny pas, protoze mam strasne citlivou delohy tak mi to to brisko pozvedlo. Vis to neni o vazeni a nevazeni tehu. Proste neldo ldyz se neciti dobre tak si to nedokaze uzivat a hlavne kdyz se k tobe lidi chovaji takto. Ja jsem se snazila nebyt ve stresu a v hlave sem si nastavila ze vydrzim aspon do 28.9. Kdy budu 36+1. Manzel i muj
tatinek rikaji ze to nech porodim maji oba narozeniny 😊😊 rodina mi rika ze uz na konci zari mi to ma stacit ze uz jsem z toho vseho vycerpana a ja jim ted rikam ze pokud to zvladneme do konce zari tak uz to musíme dat do konce rijna 😂😂😂. Nemusis si uzivat tehu, hlavne ze se tesite na tu vasi lasku v briskh 😊 hlavne zadne výčitky 😊😊
Já to měla taky - strašně mě to nebavilo. Prostě omezení ve všech směrech, nijak mě to nepovznášelo. Být to po mém, tak bych to zařídila, že se dítě narodí hned po oplodnění 😀 Ale třeba u druhého už mi to tolik nevadilo - jednak jsem byla zvyklá na to, že jsem omezovaná (nechce se mi psát omezená 😀) a taky jak člověk lítá kolem mimina, tak to víc utíká
@vitezove mě teda daleko víc omezovalo a otravovalo těhotenství než dítě. 😉 Děti do našeho života zapadly, jako by tam byly odjakživa a nijak se kvůli nim omezovat nemusíme. Přizpůsobit ano, ale nic víc.
Zakladatelka to nemyslela tak, že by si nevážila toho, že bude mít dítě, ale těhotenství se jí prostě nelíbí. 😉
@vitezove Ja myslim, ze to neni nesmyslna stiznost, ale vyjadreni subjektivnich pocitu. Kazdy ma pravo na to se citit jak se citi.., naopak zakladatelka pise, ze ma z toho vycitky, ze neni nadsena. Kazdy si tu place nad svym tematem 🙂 To neni nic proti nikomu..
@vitezove neviem, o co ti tymto komentarom ide, ak len o to ma napadnut silou mocou, tak potom ok 🙂 len mi pride, ze si ani necitala,co pisem..
Nemyslim si, ze sa budem divit, ako velmi ma obmedzi dieta, na take obmedzenia sa naopak velmi tesim, kedze miminko sme chceli a mame z neho radost ;)
@ah1234 Mě to taky nebavilo, neměla jsem nic - zvracení apod. ale po 28. týdnu jsem musela mít klidový režim, protože mě hrozně vyčerpal dlouhý let a začal mi funneling, takže i přestat cvičit, a to mě dorazilo. Na miminko a konec těhotenství jsem se těšila asi tak od 2. měsíce, cestu na první kontrolu po těhu testu jsem celou v autě prořvala, nebavilo mě to ani pak, protože jsem nedokázala za celé těhotenství vyřešit otázku "co si mám tvl užívat". Ve 4. měsíci jsme se s malou dohodly, že jde v druhé půlce ledna ven, a 15. už byla na světě (původní termín 9.2.). Držím palce, porod byl úleva, konečně jsem měla to svoje miminko, pak už to bylo jen super - teď bude mít 8 měsíců, a každý den si s ní užívám 🙂