Zklamání z pohlaví miminka.

Ahojky,já jsem u prvního cítila že budu mít kluka a byl to kluk,to jsem byla fakt šťastná.Když jsem šla na ultrazvuk při druhém Mimi,doktor mi sdělil že to bude holka.Já jsem to tenkrát obřečela,strašně jsem se těšila,že budu mít zas kluka.Takže tvoje pocity chápu👍teď jsou holčiček 4,synkovi 6 a skvěle si rozumí a doplňují se🌞

@beatty ne, proč by každá chtěla holčičku? Tohle fakt nepochopím. Mě to bylo jedno s tím, že o trošku víc chci kluka. Ne každá žena chce automaticky holku :D

@arko nechapu, o co ti jde. Komentar je naprosto v poradku, je trefny, a pritom "hodny". 🤦🏻

@inkheart jasne ze ne kazda. Byla to nadsazka. Ale velka spousta, nejspis i vetsina, to tak ma.

Vzhledem k tom kolik je na toto téma založeno diskuzi, jsou tvoje pocity normální. Naštěstí mateřská láska umí divy, budes chlapečka milovat stejně jako holcicku. 😉

Proto jsme ani v jednom pripade nechteli znat pohlavi miminka. Zbytecne bychom o tom premysleli a treba to vahani prenaseli na miminko.
Takze kdyz na nas vykouklo, byla to proste laska na prvni pohled. V te euforii, emocich, bolesti a unave to bylo nadherne finale, na ktere jsme se s manzelem tesili. Jasne, byli jsme moc zvedavi. A jeste vic kdyz nase okoli hadalo pohlavi. Ale nechteli jsme ani videt oblicej. Proste jsme chteli byt, jak se rika, hozeni do reky.
U obou tehotenstvi jsem od zacatku tusila pohkavi, trefila jsem se na 100 %. I kdyz me pak pohlavi matlo zarucenou predpovedi.
Miminko si vas naslo, i to pohlavi ma svuj duvod. Chlapecci jsou mazlivejsi, nemusite s nimi resit menstruaci, ochranu, neplanovane tehotenstvi na skole, prochladly zadek pri zimnim curani na lyzich, apod. Je s nimi proste pohoda.

Mam dvoumescniho kluka a je to mamincin mazlik a laska myho zivota❤️ Az bude na svete, po holce ani nevzdechnes..

Moje dcera strašně toužila po holčičce a 3 x jí potvrdili kluka. Brečela a dlouho trvalo než se smířila. A víš, jak to dopadlo?Má Anežku. 😀

Takhle to měla spolužačka.první měla dceru,její vysněná,o ničem jiném ani nepřemýšlela.na FB pořád dávala její fotky,jak je holčička super atd.To samozřejmě kolikrát naštvalo nebo urazilo její kamarádky dle komentářů co jsem četla,které mají kluky.Jednou vím,že dala fotku dcery a napsala něco ve smyslu,že je to úplně nejlepší mít holku a že druhé dítě nechce kvůli tomu,kdyby to náhodou byl kluk.tehdy opět kamarádky ji psaly,jak jsou kluci super a že ona má přece manžela,který je taky super chlap.Něco se asi v ní zlomilo,přišla s tím,že čeká druhé dítko,stále doufala v holčičku,nakonec má kluka.Teď kolikrát mluví,jak zpětně byla hloupá,že ho nadevše miluje.Prostě po porodu ty hormony jsou zase na jiné vlně.Teď tě to třeba mrzí,ale věř,že až prcek narodí,budeš jej táááák moc milovat ať je to holka či kluk 🙂 Jinak já mám první dceru(občas jsem doufala v kluka,chtěla jsem Tobiáška),ale pak mi to bylo fuk,těšila jsem se.Druhé dítko se nám dlouho nedaří,vypadá to na jedináčka.Z dcery občas "rostu" 🙈 Je celkem drzá(tady to není výchovou,ale tohle bude její povaha,bohužel asi po mně),vždy musí mít poslední slovo,ač jí řeknu cokoliv,prostě musí vždy něco dodat.A na její povahu bych mohla pokračovat takové romány,že ona snad nezapadá do škatulky klasických hodných "holčiček" 🙂 Jestli od jejích 3 let je tohle před puberta dětská,tak její pubertu nepřežiji 🙏

Já to chápu, nám nejdříve řekli, že je to holka na další kontrole že chlapec. Nebudu ti lhát obrečela jsem to. Až ale začneš hladit bříško a víc a víc si uvědomovat že je tam chlapec srovná se to. Když se teď na prcka podívám najednou si neumím holčičku představit. Koukej se po hezkých klucicich věcech a srovná se to ani nebudeš vědět jak.

Při prvním těhotenství jsem hrozně chtěla chlapečka, při druhém jsem si přála holčičku no a nakonec mám tři kluky. Člověk musí brát to co přijde. Ale jsem ráda že je mám.

Předně gratuluji ke zdravému chlapeckovi💙. Tvoje pocity jsou normální a jsem si jistá, že za pár dní už bude dobře. Začni bříšku říkat vybranym jménem, začni vybírat oblečky a uvidíš, že až se narodí, nebudeš si umět představit, že sis vlastně přála holčičku. To se podá.

Já neznám nikoho ve svém okolí, kdo by chtěl holku. Všechny chtějí kluka a závidí mi mé dva synky. 😂

Poprvé jsem trošku víc toužila po klukovi, ale dcerka měla jasno. Oznámila mi to už ve snu ve 12tt a já to vzala v pohodě. Jen jsem taková více praktická a pořizovala jsem dostatek univerzálních věcí. Nemám moc ráda sladkou růžovou a načančané holčicky. Teď jsem těhotná podruhé. Zatím pohlaví nevíme. Sen sice opět proběhl, ale takový neurčitý. Stále tak trochu toužím po chlapečkovi, protože jsou v rodině skoro samé holky. Ale hlavně ať je mimčo zdravé ať už je co chce 🙂

Já říkala že je mi to jedno. Pak trošku nad klukem zklamání a postupně jsem měla pocit že kdyby mi pri porodu řekli že se spletli že je to holka tak bych měla pocit že mě někdo o mého chlapečka okradl 😀

No.... Já tě vyvedu z omylu. Já mám doma přesně ten případ, kdy mám pomalu div ne kluka v sukních. Samozřejmě víc jsem vždy chtěla kluka. U starší jsem to obulela.... Pak mi říkali jo tak další bude kluk, taky se narodila další chcanda 😄ale to už jsem brala sporotovne. A výsledek? Mladší je andílek holčička a ta starší? Juj, zrovna dneska mě z ní málem odvezli. Asi mi to vrací tu mou počáteční neradost. Holka živá jak sto blech, neposedí, vymyslí alotroviny, furt chce někde lozit. Šatičky, sandálky? Ano ale jen výjimečně a k tomu okopany nohy jak z fotbalu. Pověsí se mi na krk a visí vzhůru nohama jak opice a nechce se pustit. Kočárek jsem ji koupila.... No všimne si ho ale když ji ho bere ta mladší. Na hřišti je suverén až jsou malí kluci zarazeni. Čekám kdy začne lézt po stromech...ovsem tak nějak v ní vidím sebe, také jsem byla spíše na klučičí alotroviny a cukrbliky mi nic nerikaly. Takže suma sumárum 😁 mám dvě chcandy, ale v současnosti defakto jednu s divokosti klučičí a druhou tu klidnou l, zdrženlivost holčičku. No třeba se jednou kluka dočkám napotřetí. Ale upřímně..... Po těch zkušenostech to prožívat už nehodlám. Pro nás s mužem je priorita z nich vychovat dobre a šťastné lidi.

my zjistili kluka v 20 tt, trošku mě to rozhodilo v tu chvíli, nějak jsme chtěli oba holčičku, ale... jen ten jeden den jsme si to dovolili..q teď už říkám že klidně i druhé kluk když bude.

Ahoj, já te úplně chápu. My jsme si s manželem ještě před svatbou řekli, ze chceme 3 dcery. A brali jsme to jako hotovou věc. Manžel je velmi ženský typ, rozumí ženám. Tak to mělo logiku. Bude perfektní otec holek. Nic jinyho i v hlavě neslo, jen tahle roztomilá ruzova představa. Pak jsme se dlouho snažili otěhotnět, několik ET nevyšlo nakonec pomohlo druhé IUI. A pak prakticky od začátku jsem zkoumala , co by to mohlo být. Podle hodnoty HCG, podle nevolnosti, chuti, vzhledu a všechno tohle vycházelo na holčičku. Takže jsem si litala na růžovým oblacku až do 1. Screeningu tehdy nám řekli ze je miminko výborně natočené a jestli to chceme vědět, chtěli jsme... Řekli vypadá to na chlapečka na 60%.. Tak tomu jsem jeďte nevěřila, protože se to často mění.
Na kontrole v 18 tt mi doktorka řekla, ze je to kluk na 100%. Byla jsem taky trochu zklamaná, pak sem se s tím srovnala ze to tak bude, ale někdy bývá omyl a vše je jasne až po porodu. Jinak sem si prošla období závisti, když někomu potvrdili holčičku. Po porodu jsem si ještě par dni zvykla ze to je kluk.
Musim říct ze ta láska k vlastnímu dítěti je opravdu silná a noc ji neprekona a nezáleží na pohlaví.ale do teď to mám tak, ze když vidím holčičku, tak trichu závidím. :D

Neboj, az porodis, budes to dite milovat, at to bude holka nebo kluk 🙂

@michaela666 no právě. Mě táta občas říká,že jsem kluk,kterému nahoře něco přebývá a dole chybí 😂

@lexa2000 asi tě to šokuje, ale matky miluji i své postižené děti! Celý komentář píšeš, jak nechceš, aby to vyznělo hnusně. Je to hnusný!

Máme to stejné, ja si strašně moc přeji holčičku, partner už má syna a je to fajn,ale přeci jen holčička je mi blíže, tak uvidíme 🙂ať je to cokoli hlavně ať je to zdravé a u kluka máme aspoň jasno ve jménu 😀😀

@95newmommy2020 No ja som otehotnela neplanovane tretikrat teraz pocas korony a zacala som sa tesit. Doma mame prveho chlapceka, druhe dievcatko, takze sme si myslelli, ze to je tak akurat. Pri prvom kazdy tipoval chlapca, lebo z muzovej rodiny sa rodili sami chalani. Aj to tak bolo. Pri druhom mi nikto nechcel verit, ze bude dievcatko, ani ja sama, hoci mi to tvrdili viaceri doktori. Moj doktor sa nezmylil ani pri jednom. A dievcatko mi urcil uz v 17-tom tyzdni. No a teraz cakame zase chlapca. Ale pocity som mala uplne na dievcatko, vnutorne sa vobec neviem stotoznit s chlapcom, navyse je tehotna aj sesternica a svagrina a cakaju dievcatka. Takze automaticky to vnimam tak trochu zle, lebo tych dievcat je v rodine strasne malo a nikto mi to nedal pocitit, ale ja si to tak myslim, ze kazdy si mysli, ze "jaaaaj, zase chlapec, co ine" a ze viac proste budu vsetci namotani na to dievca a toto nase tretie take "do poctu, akoby mimochodom"...ze proste sa nikto nad tym nevzrusuje. A tiez tak trochu zavidim. Nasa dcerka mala zdravotne problemy, ale nastastie je krasna zdrava, modre ocka a kucerave vlasky, ale je to certik. Syn je anjelik v ludskej kozi, velmi citlivy chlapcek. Je pravda, ze ja mam sestru, sesternicu a bratranca jedneho a my 3 sme boli take partacky, s tym chalanom nas nebavilo sa hrat. Doteraz ja vnimam, ze absolutne nechapem ten chlapcensky svet a neviem synovi poriadne ani vybrat hracku, ale pri dcerke sa vyblaznim. Tiez ma bavi sitie a na tie baby sa tak krasne siju veci. No a ked mi doktor povedal, ze je to chlapec, tak dcerka tam tiez bola a mala slzy v ockach, ze ona chcela sestricku, tak ma to riadne zobralo. Synovi je to uplne jedno. On berie veci proste ako chlap od zaciatku. No a ked sme sa dozvedeli, ze svagrina caka dievcatko, tak dcerka sa strasne tesila, ale potom ostala zarazena, lebo si uvedomila, ze nebude "nasa". Ma 5 rocikov a ju chlapci proste nezaujimaju. Tak ma to znova chytilo. Aj kusok takej tej zavisti. Aj ked uz jednu babu mame. Boli sme v obchode, ale kvoli inym veciam, nie kvoli vybavicke. Kupila som jednu decku a 2 modre dudliky a nejak mi je to prosti srsti. Tiez som sa chytila triedit vecicky po detoch, co su na povale, a bola som prekvapena, ako mi je do placu, ked som musela odkladat tie ruzove veci. A cela nestastna hovorim, ze tie chlapcenske su take nudne. Proste mam v sebe nejaky vnutorny rozpor, ktoremu nerozumiem, je totalne iracionalny. Rovnako tak, riesime este ine veci s manzelom ohladom byvania, mam problem sa vyrovnat s urcitymi dalsimi vecami a este som aj sklamana zo seba, ze toto tak tazko beriem. Totalne to nechapem. Vobec sa dietatu neprihovaram v brusku, neviem vybrat ziadne chlapcenske meno, a zaroven by som chcela. Kazdy mi vravi, rozpravaj sa s nim, spievaj mu. No mne to pripada uplne divne, a to ai uvedomujem, aj vzhladom na vek, ze je to moje posledne tehotenstvo. Pri prvom mi bola tak krasne, ked sa ma pytali ludia, ze kedy "to bude", prenasala som tyzden, tak som odpovedala, ze nam.je takto spolu dobre, mohla som byt tehotna aj 2 roky, uplne super som sa citila. Az po porode nastali komplikacie a strach, problemy s kojenim a nasledne depresie. Pri dcerke som bola uplne vyrovnana tiez, len zo zaciatku si spominam, ze to tehotenstvo bol trosku sok. Ale vela som pribrala a mala starosti so synom, tak som si to tehotenstvo az tak neuzila a potom zase minimalne rok zdravotne problemy dcerky. Ale tam som depresie nemala. A teraz, normalne sa sama sebe cudujem, ze depresie uz teraz mam, pocas tehotenstva, a priznam sa, neviem, co s tym...uplne ma to cele vykolajilo. Obe deti milujem a budem aj tretie, ale je pravda, ze s dcerkou si zatial rozumiem viac...som proste na tie dievcenske veci...

Když jsem čekala první dítě, prala jsem si holčičku. V naši rodine se snad 90 let rodily jen holky. A narodila se dcera. Věděla jsem to od zacatku.. u druhého, po 2 letech od narození dcery jsem si rekla, ze by byl fajn chlapecek a od zacatku jsem citila, že je to syn. Byla jsem naprosto nadšena, když se narodil. Necelé 3 roky od sebe, holcicka a kluk... nikdy jsem z pohlaví nebyla zklamaná, milovala jsem obe děti od zacatku stejně. A víte co? O syna jsme prisli. Zemřel nám.. zdrave dítě.. otehotnela jsem nechtěně a nečekaně znovu. Tolik jsem si prala syna. Poprvé v životě jsem totálně doufala v pohlaví a citila, ze je to syn. No podle dnešního UTZ je to holcicka. Jsem rada, ze je zdravá, ale nebudu lhát. Cely den brecim a jsem úplně v prdeli. Naprosto mě to odrovnalo. Asi je to ode mě spatne. Nevím. Asi jsem špatná mama, ale ten pocit je sileny, silny..

@misina01 To je hrozný 😞 a tvoje důvody i chápu proč tě to mrzí že to bude holčička... 😞

@klokanka31 nejde mi se s tím vůbec srovnat..

@misina01 Musí být strašný přijít o dítě 😟 nezkoušela jsi vyhledat pomoc psychologa?

@klokanka31 chodim k psychologovi. Nic nepomaha..

Chápu,mám to stejně.Ja chci moc holčičku.Pritel zase chlapečka.A příští týden ve 22tydnu jdeme na druhý screnning.Tak jsem zvědavá co to nakonec bude.A bojím se že jeden z nás bude zklamány.Ale vím že budeme i tak šťastní ať to bude co to bude ❤️