• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Chtěla bych se zeptat, co se strachem z porodu?

1. července 2013 
Zbývá mi 14.dní do termínu porodu a moc dobře vím,že můžu rodit každým dnem. Hrozně se toho bojím. Jsem prvorodička a ještě takovej typ člověka,že doktory nemám ráda. Rodit ale budu samozřejmě v nemocnici,ale bojím se,že nepoznám,že už to na mě přišlo a furt budu odjezd do porodnice odkládat a něco se stane. Mám z toho všeho hrozné obavy. Můžete mi nějak poradit?? Je tady některá jako já?? Celé noci ani pořádně nespím,jelikož nad vším přemýšlím a čím víc přemýšlím-víc se bojím. :cry:
26. čer 2013 ve 23:59  •  2 děti - čeká miminko, termín má v červenci 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nastávající maminko, tvé obayv úplně chápu, i já před prvním porodem měla velký strach. Hlavně z toho, že nepoznám, že už máme jet do porodnice, navíc jsme to měli 30minut daleko. Manžel vyzkoušel, jak cesta dlouho trvá. Naštěstí mi praskla voda, to se pozná lehce :slight_smile:. Ale již na začátku těhotenství jsem měla jasno a začala jsem navštěvovat předporodní kurzy a cvičení v těhotenství k porodní asistentce. To mi moc pomohlo, na kurzech, kterých bylo asi 12 a každý trval minimálně hodinu a půl jsem se dověděla plno užitečných věcí ohledně porodu. Docházeli tam i odborníci atd. I manžel na dvě sezení přišel, bylo to sezení určené hlavně partnerům.... Teď na kurz asi nestihneš dojít, takže je zbytečné se o tom bavit.
Být tebou, tak se nestresuji, mysli na miminko, naber sílu, budeš ji potřebovat. Hodně spi, pokud je to možné, tak i přes den. U mně trval porod od prasknutí 19 hodin, druhý také po prasknutí vody 17 hodin, u obojího stejný průběh. U ohojího mi praskla voda kolem půlnoci. První porod byl přesně na termín, druhý porod jsem měla o 17 dní dříve. Kdyby jsi si nebyla jistá, tak určitě jeď do porodnice, nic neodkládej, pořád lepší dříve než pozdě... Nevím, jak bych tě uklidnila, ale určitě to teď nechce nějaký stres a nespavost. Těš se na miminko, je to to nejhezčí, co ženu v životě potká. :slight_smile:
Moc jsem se bála bolesti, klystýru, ale za mně mohu jen napsat, že bylo a vždy bude horší jít k zubaři, než samotný porod. :wink:
V nemocnici se už o tebe postarají a budou tě dobře hlídej, to se neboj. :wink: Moc držím palce, aby vše dobře dopadlo. :slight_smile:
27. čer 2013 v 00:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
teď už to miminko ven nějak musí :wink: přežili jiní, přežiješ taky :wink: a vše poznáš, toho se neboj
27. čer 2013 v 00:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
to miskabec: souhlasím s antarres že zubař je rozhodně horší než porod! :slight_smile: podle mě je nejdůležitější psychická připravenost a důvěra ve své vlastní tělo, že to dobře zvládneš! Řekla bych, že ještě před porodem rozhodně stihneš sehnat a přečíst si knížku Hovory s porodní bábou - je to psáno formou rozhovoru s PA Ivanou Koenigsmarkovou. Přečteš to za večer a zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by byl po přečtení této knížky v podobném stresu jako jsi ty... Podle mě je nejdůležitější věřit svému tělu a že to sama zvládneš, nespoléhat se na to, že za tebe miminko porodí někdo jiný... a ono to půjde:slight_smile:
27. čer 2013 v 00:34  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Strach jsem měla jako prvo- i druhorodička..jsem dost panikář, bojím se bolesti, i to omílání myšlenek v noci znám..no je to složité, od začátku těhotenství se ženská bojí, co mimi, aby se udrželo, jestli se dost hýbe, co porod, pak aby se miminku nic nestalo, jestli dýchá, při nemocech..bát už se nepřestanu do smrti. Porod pro mě byl tím nejsilnějším zážitkem, v negativním /bolesti/ ale daleko víc v pozitivním slova smyslu, protože je to neskutečné, porodit své dítě..a těch pár hodin vydržíš.. :confused:
27. čer 2013 v 08:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
no tak já bych doporucila predporodni kurz ale na ten uz je ve vasem pripade asi dlouho, jedine nejaky rychlokurz :grinning: . mě hodně pomohl po psychycke strance a rodit jsem sla s tim ze to zvladlo spusta zen predemnou tak to zvladnu taky
27. čer 2013 v 08:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mě pomáhají meditace, důvěra ve své tělo a knihy Hovory s porodní bábou, jak píše Marcelka, kniha Aby porod nebolel a vééélmi zajímavá kniha Hypnoporod. Samozřejmě tím, jak se to blíží, mám taky obavy, ale naštěstí nic hrozného. To před lety jsem měla z porodu doslova panickou hrůzu!
27. čer 2013 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
dívej se na to pozitivně. S každou bolesivou kontrakcí budeš mít miminko blíž a blíž u sebe! Jak ten uzíček uvidíš, na všechno zapomeneš a ta úleva je neskutečná! Ničeho se neboj, doktor s tebou bude v minimálním kontaktu a jak mi říkali v porodnici, poslouchat intuici, naslouchat tělu a nechat to na přírodě:slight_smile: Ničeho se neboj, nějak se narodit prostě musí! A porod poznáš, neboj:slight_smile:Za celou dobu těhu jsem byla smířená s tím, že porodím císařem a tři dny před termínem jsem po poradě s doktorem, který mě nemusel extra přemlouvat zvolila přirozený porod. Nebudu lhát, jednou jsem zalitovala :sweat_smile: ale nakonec jsem byla moc ráda!Neměla jsem ani jeden porodní kurs a zvládla jsem to:slight_smile: Jinak v porodnici říkali, pokud jsou pravidelné kontrakce co 5 minut vyrazit směr porodnice:slight_smile: Hodně štěstí :dizzy_face:
PS: souhlasím s Iv, porod je neskutečný zážitek a já na něj vzpomínám jenom v dobrém:slight_smile:
27. čer 2013 v 08:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
já myslím,že tohle je úplně normální u každé prvorodičky, strach z toho jestli poznáš,že už rodíš, strach z bolesti, z toho co všechno tě čeká, jak to zvládneš...neboj poznáš to určitě a i kdybys vyrazila do porodnice zbytečně nic se neděje, jsou na to zvyklý a maximálně tě pošlou ještě domů, v porodnici už si tě sami povedou, budou tě hlídat a říkat co máš dělat, pokud narazíš na dobrý tým na sále tak se ti to budou snažit co nejvíc zpříjemnit, tu bolest si budeš muset protrpět, ale po ní přijde neskutečná úleva a obrovská euforie a během ní na všechno zapomeneš:slight_smile: držím palce ať máš rychlý porod !
27. čer 2013 v 08:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Já se těšila na to, až budu moct spát na břiše, až se budu moct normálně najíst (měla jsem těhotenskou cukrovku), až budou Vánoce (dva měsíce po porodu) a tak šel samotnej porod tak nějak mimo mě. Dokud to člověk zvládá psychicky a je nad věcí, tak je v pohodě. Já začala panikařit poslední půl hodinu a zbytečně jsem pak byla hysterická a znepříjemnila si jinak pohodovej porod. Držím palce, je to fakt celý v hlavě.
27. čer 2013 v 08:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ahojky,mám tři děti a pokud by to bylo tak strašné a bolestivé,tak určitě nemám všechny děti plánované.Nebudu lhát že to nebolí,ale ta nádhera a odměna stojí za to.Neboj se,zvládneš to,věř mi :slight_smile: .Pokud můžu poradit aspon to dýchání.Lehni si na záda,dej ruku na břicho a trénuj dýchání tzv.do bříška.Při nádechu musíš cítit,jak se nenapíná hrudník ale pupík.Dýchání musí být intenzívní,jako pejsek.Při kontrakci,která se dá srovnat silné bolesti při menzes,je to dýchání velmi důležité.Hlavně pomáháš miminku k tomu,aby mělo dostatek kyslíku a taky sobě.Při kontakcích které se budou zesilovat doporučuji se opřít o stůl nebo jako já radiátoru :slight_smile:,dát hodně nožky od sebe a dýchat jak jsem popsala.Každá kontrakce trvá asi 10 vteřin,které zvládneš,opravdu :slight_smile:.Držím ti palečky,at máš co nejlepší a hlavně rychlý porod a nádherné zdravé miminko v náručí.Zvládly jsme to my,tak to zvládneš i ty.Měj se
27. čer 2013 v 09:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahoj, taky jsem se u prvniho hrozne bala.Ale nemas se ceho bat.Jedna porodni asistentka rikala: je to jedina bolest, co za neco stoji!!!A je to pravda.Kdyz mas tak velke obavy, popovidej si o tom s doktorem.Ja jsem si o tom s nim popovidala a hned se mi udelalo lip, dodal odvahu.A abys nedorazila pozde?To si myslim, ze je nemozne.Protoze na sobe "zmenu"ucitis a spis do porodnice dorazis driv nez se spodenim:slight_smile:), uvidis.A i kdybys tam dojela driv, no a co???Radej tam stokrat prijed driv, hm?Hlavne se ted uklidni, to ze jsi az takhle nervozni ti neprida a miminku taky ne.Uplne to pust z hlavy a bude lip :wink:
27. čer 2013 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
já se řídím větou : ,,když to šlo tam, musí to jít aj ven,, :slight_smile: já se teda nebála prvního a nebojím se ani druhého :slight_smile: těším se... a ty se těš taky na ten krásný uzlíček štěstí a lásky :slight_smile: nepředstavuj si porod, ale to miminko :slight_smile:
27. čer 2013 v 09:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Nebojte se něčeho, co podstoupily miliony žen před vámi. Miminko ven nějak musí a když ani nevíte jaký porod je před vámi, tak se zbytečně stresujete!
Mám za sebou dva přirozené porody, bez epiduralu a jiných podpůrných léků nebo látek. Kdybychom nemuseli řešit bytovou a finanční situaci, tak bych právě kvůli porodu chtěla mít co nejvíce dětí a mohla bych rodit každý rok...Nikdy se dostatečně nenabažím toho krásného pocitu, když se miminko narodí a je mi strašně líto, že to nemohu prožít víckrát. Doufám, že snad ještě jednou se mi poštěstí!
A bolest? No nebudeme vám nikdo lhát-je to porod, porod bolí, někdy to trvá dlouho (u mě první 15hodin, druhý 5hodin) Ale pokud budete k porodu přistupovat pozitivně, tak se nemáte čeho bát.
Někdy může porod být komplikovaný, skončit sekcí, ale důvěřujte i personálu, jestli sebou budete mít tatínka,budete mít velkou podporu a hlavně si pořád dokola opakujte, že na konci porodu vás čeká to nejkrásnější období v životě!
27. čer 2013 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
ja som sa bala tiez a velmi. Ale teraz mi je to smiesne, lebo, teraz uz by som sa bala co potom doma sama s tym dietatom. Kym som bola obklopena doktormi a sestrami, co sa o nas starali, bolo to ok, ale ako sme prisli domov, vtedy len zacala "zabava" Moja rada, ci sa bojis alebo nie, porodit ho musis :wink:
27. čer 2013 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Pocit sebedůvěry a emoční podpory vám v těchto chvílích může dodat éterický olej JASMÍNU spolu s LEVANDULÍ, které zároveň připravují dělohu na porod. Z těchto olejů si můžete vytvořit masážní směs, kterou vás může partner lehce masírovat. Jasmín byste však měli používat nejdříve 2 týdny před předpokládaným termínem porodu.
27. čer 2013 v 10:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Doporučuji 10 dní přenášet, jak jsem se bála porodu, tak po 10 dnech přenášení pro mě byl vysvobozením, na které jsem se opravdu těšila. :slight_smile: Nebát se, zvládli to všichni!!
27. čer 2013 v 10:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jsem na tom podobně jako ty :slight_smile:,bohužel zbývá mi do termínu 17 dní a také stále přemýšlím,kdy to nastane a hlavně jak to bude probíhat jsem také prvorodička. Také se bojím nemocnic,takže mi nahání strach i porodnice :/
.
27. čer 2013 v 10:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Proč se na to nepodíváš z jiného úhlu, proč máš z toho strach když vlastně vůbec nevíš jaké to je?? Nenech svým strachem zakódovaným jen v hlavě zmanipulovat celé své tělo. Porodilo miliony žen na celém světě a leckdy v šílených podmínkách a podívej rodí znovu a znovu a znovu.. :slight_smile: hm? A neboj určitě to poznáš a když si nebudeš jistá tak prostě pojedeš, nestane se ti nic horšího než, že tě zase pošlou domů. :slight_smile:
28. čer 2013 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já jsem to měla úplně naopak. Jako prvorodička jsem se na porod těšila, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Pravda, trochu jsem se obávala, že nepoznám, kdy mám jet do porodnice. Doufala jsem, že mě praskne voda a bude jasno. Omyl. 2 dny jsem doma trpěla v bolestech, krvácela a až třetí den to bylo ono a Staník se narodil. Jako druhorodička jsem už z porodu měla bobky, věděla jsem do čeho jdu :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: Voda opět nepraskla, musela jsem počítat intervali mezi bolestma.
Bohužel radu nemám. Mě při bolestech nejvíc pomáhala myšlenka, že to nebude trvat věčně, že zítra touto dobou už mě bude fajn a budu mít miminko u sebe. Co se týká strachu, že nepoznáš porod, tak se neboj, poznáš to :wink: A když si nebudeš jistá, tak prostě do porodnice vyjedeš a přinejhorším tě pošlou domů, že to ještě není ono. Hlavu ti nikdo neutrhne, nebudeš první ani poslední :wink:
Víš co je pro mě nejhorší zážitek z celého druhého porodu? Že jsme jeli do porodnice ve tři ráno a museli kvůli mě vzbudit doktora a ten byl protivnej jako prdel :stuck_out_tongue_closed_eyes:
28. čer 2013 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Lepší se bát, než do poslední chvíle nechápat, že fakt rodíš a že budeš maminkou. Já měla porod vyvolávaný a ani jsem nepoznala, že rodím a malý se málem narodil do WC. Fakt to bylo trapný :unamused: , ale když jsem to zvládla já, tak to zvládne každá neboj. Moc na to nemysli, snaž si užívat bříška, povídej miminku. Ono tě už slyší. Zkus hodně relaxovat a přebírej třeba výbavičku a na porod nemysli. Držím palečky. :wink:
28. čer 2013 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ja si rikala, ze ven uz proste musi a holt to nejde jinak nez porodem :slight_smile: a orenaseni pomohlo :slight_smile:) je to jen jeden, max dva dny v zivite. Fakt zadna tragedie :slight_smile:
28. čer 2013 ve 23:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Úplně Vás chápu. Taky jsem měla hrozný strach z porodu a možná i pro to odkládala těhotenství do pozdějšího věku... Bát se je zbytečné. Stejně miminko musí ven. Teď hlavně odpočívejte, spěte (pak už se nevyspíte :slight_smile: ) a zaměřte se na miminko. Raději si s ním povídejte. Já jsem porod nepoznala. Poprvé jsme jeli v noci do porodnice o 3 týdny dříve, protože jsem panikařila, že mám tlak a bolesti a nakonec to bylo jen nevhodné stravování... Když přicházel porod, tak to poznala malá sama. 4 hodiny v kuse sebou mlela jak torpédo. Volala jsem do porodnice a tam mi stejně řekli, že mají plno. Tak jsme šli spát. To byl pátek. V sobotu ráno jsem měla krev v hlenu a tak jsme jeli do porodnice. Tam zjistili, že už mám pravidelné kontrakce, které jsem ani nepoznala... :slight_smile: voda mi nepraskla. Pomohli tomu až na sále. Nakonec jsem porodila v neděli. Takže podle mě nemá cenu moc přemýšlet, jak to poznat. Spíš se zaměřit na vlastní tělo a na miminko a být v klidu a ono to přijde samo. Mně pomohlo říkat si, že miminko stejně musí ven, že potom už to pro něho není dobré živořit v bříšku a že když budu unavená a nevyspaná, tak porod stejně nezačne, protože příroda je chytrá. Strach z porodnice mi pomohl překonat manžel. Byla jsem ráda, že je u toho se mnou a pro něho to byl životní zážitek. Takže pokud to jde, doporučuji vzít si s sebou partnera, maminku, sestru, kamarádku nebo třeba dulu. Pak se ten strach lépe překonává. A teď jako matka souhlasím s ostatními, že strach už teď budete mít celý život a myslím si, že strach o narozené miminko, dítě je mnohem větší než strach z porodu. A člověk nemůže žít neustále ve strachu. Mně vždy pomohlo říkat si, že vše v životě se děje z nějakého důvodu a má to tak být a nemá cenu se toho bát. Snažte se myslet pozitivně a buďte veselá, ať máte veselé miminko. Určitě to dobře dopadne! A jak už psaly maminky přede mnou... Klidně jeďte do porodnice vícekrát, i zbytečně. Oni tam od toho jsou a Vy budete klidnější. Tak hodně štěstí!
29. čer 2013 ve 02:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
:sweat_smile: Tak já budu rodit brzo potřetí a porodu se bojím nejvíc ze všech porodů - ten poslední porod byl totiž fakt "porod", v tomto tématu raději nebudu zacházet do podrobností :sweat_smile: , ale divila jsem se, že jsem to přežila a dodnes se mi o tom zdají noční můry a že bych na to někdy zapomněla, o tom silně pochybuji.
Nicméně vyhnout se tomu nedá, tak je zbytečné to nějak moc řešit.
Já si teď objednala homeopatika k porodu, snad pomůžou. A jestli seženeme hlídání pro prcky, tak budu mít u porodu manžela (ten se na to - na rozdíl ode mne - velmi těší). A v poslední řadě to miminko za to rozhodně stojí.
Mimochodem, mně na kontrakce nejvíce pomohlo sedět na záchodě - tam bolely mnohem méně.
1. črc 2013 v 15:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Na porod jsem se těšila, protože jsem od 28. týdne musela jenom ležet. Možná přidám trochu pesimismu, ale já se nebála a říkala si, že když to zvládli všichni, tak to asi nebude tak hrozné. A pak to začalo, praskla mi voda a za 10 hodin začaly kontrakce po 2 min. Ty trvaly 6 hodin. Až jsem malou konečně porodila. Nebyla to jenom bolest..to byla megabolest. Plazila jsem se po zemi, krvácela jsem, chtěla jsem radši umřít nebo aby mi hned to břicho rozřezali. Nepomáhalo nic..po epidurálu jsem byla jen tak celkove oblblá. Nevnímala jsem okolí..sedela jsem nahatá ve sprše na balonu a omdlévala. Samotný porod..tlačila jsem a tlačila, už mi docházely síly..porodní asistentka se ve me vrtala jak ve staré škodovce..pak poslední zatlačení..to byl pocit, že jsem asi vybuchla..a malá byla venku. Musím ale uznat,. že uleva po porodu byla poznat okamžite :slight_smile:
1. črc 2013 v 15:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Veruska007 ja cekam mimi v prosinci, takdy z toho mam strach, neznamo, bolest, atd... a myslim, ze ani ja ani miskabec sme si nepraly cist, ze jsi rada, ze jsi to prezila:oD to nam odvahu moc nedoda:slight_smile: Presto hodne stesti:slight_smile: at je to v pohode:slight_smile: :wink:
1. črc 2013 v 15:43  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@miskabec i já jsem se bála porodu (druhého trochu více, protože jsem věděla, co mě čeká :grinning: ).

Ale dá se to přežít. Navíc - pokud je porod celkem normální, tak po narození miminka se ti vyplaví tolik hormonů v těle, které ti veškerou bolest "zresetují". Škoda, že se pak nic ještě nevyplaví po šití :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: Ale měsíc po porodu jsem zapomněla i na to šití.

Zeptej se maminky, jaký měla porod. Já měla podobný jako moje maminka. První sice vyvoláváná - po 21hod zavedený čípek, noc jsem si prochodila, občas spala a pak na sále za 15minut porodila. Druhý - do nemocnice přijela po 6hod (na donucení manžela), a v 7:15 druhá dcera na světě.
1. črc 2013 v 15:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Neptat se, neposlouchat a nečíst o porodech ostatních. A říkat si - zvládly to miliony žen přede mnou, zvládnu to i já. A naštěstí nežijeme ve středověku, ale v moderní civilizaci s možností epidurálu, ten uleví hodně. Držím ti palce a věří, že to zvládneš :wink: .
1. črc 2013 v 16:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek